3. zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3527), kterým se zmocňuje vláda, aby poskytla úvěr republice Rakouské (tisk 3687).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl. dr. Hnídek, za výbor rozpočtový p. posl. dr. Nosek.
Uděluji slovo prvému zpravodaji
p. posl. dr. Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Ministr financí naší republiky dojednal úmluvu s ministrem financí republiky Rakouské, podle kteréž půjčuje naše republika 500 mil. korun československých republice Rakouské. Vláda předkládá Národnímu shromáždění ke schválení předlohu zákona, kterým se zmocňuje naše vláda poskytnouti tuto půjčku republice Rakouské.
Uvádím to výslovně, poněvadž zde je volena forma jiná proti dosavadním obvyklým formám, kde úmluvy mezinárodní předkládají se přímo k ratifikaci, kdežto zde nepředkládá se k ratifikaci úmluva sama, nýbrž předkládá se k přijetí zmocňovací zákon. Úmluva sama ovšem nabude platnosti až teprve po schválení dotyčného zákona.
Účel této půjčky jest, aby republice Rakouské mohlo býti umožněno zaplatiti dluhy, kterými je povinna naší republice a příslušníkům naší republiky. Vlastně to není nic jiného, než konverse starých dluhů.
Úmluvou touto je dále umluven úrok, který bude platiti republika Rakouská našemu státu. Tato úroková míra není pevně stanovena, nýbrž bude se říditi podle toho, za jakých podmínek dostane naše republika zahraniční úvěr. Bude-li ovšem úrok, který budeme platiti do zahraničí vyšší, bude se také úrok, který bude platiti nám republika Rakouská, podle toho říditi. Dokud nebude stanoven definitivně úrok a povinnosti, kterými my budeme povinni zahraničí při půjčce, kterou dostaneme, do té doby bude platiti Rakouská republika našemu státu 6% ze zapůjčeného kapitálu. Zápůjčka tato bude splacena ve 20 létech, nejdéle do 30. června 1942.
Smlouvou jsou zároveň dány záruky, za kterých my půjčíme Rakouské republice. Tyto záruky jsou stanoveny pro dvě eventuality. Jedna eventualita jest, dostane-li Rakousko zahraniční půjčku do 31. ledna 1923, a druhá, jestliže tuto půjčku do 30. ledna příštího roku nedostane. Dostane-li republika Rakouská půjčku ze zahraničí, tu dává jako záruku všechny majetky a státní příjmy, které budou sloužiti za zástavu eventuelní mezinárodní půjčce, která bude uzavře a mezi republikou Rakouskou a cizinou. Ovšem zde by se mohlo naraziti na článek XIX mírové smlouvy st.-germainské, podle kteréhožto článku do prvního pořadí přijdou všechny statky a příjmy Rakouska jako náhrada břemen plynoucích z této mírové smlouvy. Ale tu reparační komise již prohlásila, že všechny tyto majetky a státní příjmy mohou býti zároveň zárukou pro půjčku, kterou uzavřela Rakouská republika s republikou naší. Stalo se to v březnu roku 1922 zvláštním rozhodnutím reparační komise.
Při druhé eventualitě, nedostane-li totiž republika Rakouská úvěru ze zahraničí, dává republika Rakouská jakožto záruku všechny příjmy z dopravních daní, železničních, které se zakládají na zákonech z r. 1902 a z roku 1919. Jsou to daně dopravní z nákladů, jízdních lístků a ze zavazadel. Dostane-li po 31. březnu 1923 Rakousko půjčku ze zahraničí, odpadá tato záruka pro druhou eventualitu a nastupuje záruka eventuality první.
Bude-li republika Rakouská v prodlení s platy jak úroků tak i amortisacemi, má naše republika právo sama si ponechati částky vybrané na našem území z dopravy osob, nákladů, jízdních lístků, které patří odevzdati orgánům republiky Rakouské. Ty se mohou zadržeti ovšem jen v takové výši, jaká odpovídá povinnosti platební. Pro případ, že by tyto částky daní dopravních zadržené našimi orgány nedostačily, dává republika Rakouská jakožto záruku dopravní daně železniční vybrané v Rakousku. Ovšem, že tyto budou odevzdány t. zv. "věrné ruce", kteroužto věrnou rukou se rozumí filiálka Živnostenské banky ve Vídni a Oesterreichisches Kreditinstitut für öffentliche Arbeiten und Unternehmungen in Wien.
Dále jest touto úmluvou stanovena záruka za splatnost obnosu úroků i amortisací za doby interimu, totiž během doby, která uplyne mezi uzavřením zápůjčky a dobou, kdy převezme správu této zápůjčky mezinárodní organisace nějaká, která bude míti správu dluhu uzavřeného mezi republikou Rakouskou a cizozemí. A tu jakožto záruku v tomto mezidobí dává republika Rakouská akcie určitých drah místních. Seznam těchto drah, jichž akcie dává republika Rakouská naší republice, je přiložen také k této úmluvě. Je to ku příkl. místní dráha Česká Lípa-Kamenný Šenov- Most-Lovosice atd. Dále dává jako zástavu akcie cukrovaru Dolnocetenského. Jakožto druhou záruku dává republika palác bývalé dvorní kanceláře české ve Vídni I., Judenplatz 11. Mimo to republika naše si může sraziti ihned půlletní úrok a dále věrné ruce složí vláda republiky Rakouské každého měsíce jednu dvanáctinu povinností, které má platiti republice naší, takže vždy půl roku ku předu budou kryty naše požadavky. Jakmile ovšem správa naší zápůjčky přejde do rukou organisace mezinárodní, odpadnou tím také tyto záruky.
Důležité ustanovení v této smlouvě je také to, že může naše republika žádati od republiky Rakouské přeměnu nezaplaceného tohoto dluhu na dluhopisy republiky Rakouské, které budou zníti na naši měnu a v textu dluhopisů budou obsaženy všecky podmínky, pod kterými naše republika půjčí oněch 500 mil. Kč Rakousku.
Zahraniční výbor projednával obšírně celý tento zákon a budiž mně tu dovoleno jakožto zpravodaji podati také obraz jednání zahraničního výboru o této věci. Při projednávání tohoto zákona byla předložena také resoluce pana kol. Lodgmana, kterážto resoluce žádá, by byla ústavně projednána také t. zv. smlouva lánská, uzavřená mezi naší republikou a republikou Rakouskou. Pan kol. dr. Lodgman odůvodňoval návrh tím, že jak podle důvodové zprávy, kterou předložen byl tento zákon Národnímu shromáždění, tak také i ze slov pana ministrpresidenta vysvítá, že tyto dvě úmluvy, jak lánská, tak i tato úmluva o půjčce Rakousku, spolu souvisejí, a žádal tedy, by byla smlouva lánská předložena k ústavnímu projednání. Tato resoluce pana kol. Lodgmana byla zahraničním výborem zamítnuta, a to z důvodu, poněvadž se smlouvou lánskou bylo podle ústavy naloženo podle § 64 úst. listiny, podle kterého má president právo ratifikovati mezinárodní úmluvy. Smlouva lánská byla také presidentem republiky ratifikována a tím bylo s ní naloženo úplně podle ústavy.
Další resoluci navrhl pan profesor dr. Kafka, ve které žádá, aby zahraniční výbor dal výraz svému přesvědčení, že skutečné řešení problému rakouského je možno jenom nejrychlejším připojením Rakouska k Německu, a zároveň dává návrh, aby byla vláda vyzvána, aby svoji zahraniční politiku zařídila v tomto směru. Také tato resoluce byla zamítnuta. Pan prof. Kafka vycházel z předpokladu, že republika Rakouská není schopna života a že tento problém, jak již z jeho návrhu resolučního vysvítá, nemůže se řešiti jinak, nežli tím, že republika Rakouská bude připojena k Německu. Hned v zahraničním výboru jsem proti této resoluci, navržené p. posl. dr. Kafkou uvedl, že problém republiky Rakouské nerozřeší se připojením k Německu, nýbrž že republika Rakouská musí sama si pomoci a sama se musí přičiniti o to, aby ze stavu, ve kterém je dnes, dostala se ven. Republika Rakouská totiž činí všechno možné, aby ukázala světu svoji neschopnost. Hospodaří schválně tak od pěti ke čtyřem, aby dokázala a vynutila si přímo připojení k Německu. Ovšem proti tomuto názoru, že není republika Rakouská schopna života, musím uvésti také to, že by si opravdu vydávala sama špatné vysvědčení, kdyby chtěla dokázati tuto svoji neschopnost, poněvadž tím vlastně by nepřímo dokazovala, že byly to země české, které vlastně vydržovaly a živily Vídeň. Ovšem proti tomuto názoru bylo panem kol. Mayerem uvedeno, že jižní krajiny Moravy a Bratislavsko byly odbytem svých zemědělských produktů odkázány na Vídeň. Tím asi chtěl říci nepřímo, že alespoň část naší země byla odkázána zase na Vídeň. Ale proti tomuto musím zase uvésti, že přece Vídeň musila tyto peníze odněkud bráti, aby mohla tyto produkty kupovati, a přirozeně, že jistě tyto peníze plynuly ze zemí českých.
Dále byl v zahraničním výboru podán návrh p. posl. dr. Czechem, aby zahraniční výbor požádal předsednictvo sněmovny, aby tomuto návrhu bylo přiznáno zkrácené řízení. Tento návrh kol. Czecha byl také zahraničním výborem přijat. Pokládal jsem za svou povinnost jakožto zpravodaj zahraničního výboru, abych celé toto jednání v zahraničním výboru zde uvedl.
Tímto zákonem dává baše republika znovu důkaz o svém loyálním jednání k republice Rakouské a dává také důkaz, že opravdu vážně jí běží o rekonstrukci střední Evropy. Nyní je jenom na Rakousku, aby s těmito úvěry, kterých dosáhlo nejenom od nás, nýbrž také, jak nejnovější zprávy ukazují, v obnosu 55 milionů od Francie, řádně hospodařilo. Kdyby hospodařila republika Rakouská s těmito úvěry, jako dosud, pak tyto úvěry, i kdyby byly sebe většího rozsahu, nebudou jí naprosto nic platny. Dokud bude hospodařiti jako nyní, nezlepší svého postavení, nýbrž bude je dále zhoršovati. Ale jak jsme svědky v poslední době, konečně i republika Rakouská obrací ve svém hospodářství a sama sahá ke svépomoci. Opakuji znovu, že tyto úvěry by naprosto nestačily k tomu, aby zrekonstruovaly nynější stav Rakouska, že republika Rakouská se musí sama přičiniti o svou vlastní rekonstrukci a vzíti si příklad z naší republiky, jak naše republika hospodaří, musí přikročiti totiž k práci, šetrnosti a teprve tehdy dostane se republika Rakouská z tohoto svého stavu.
Na druhé straně očekáváme, když my tak loyálně chováme se k republice Rakouské, že také Rakouská republika bude se chovati tak loyálně k našemu státu, že bude loyálně také plniti úmluvu lánskou, hlavně co se týče našich menšin a co se týče našeho školství. Tedy plnou měrou očekáváme také od republiky Rakouské jednání tak loyální, jako my se chováme loyálně a jak my loyálně jí pomáháme.
Zahraniční výbor se usnesl doporučiti
předložený návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Nosek
jako zpravodaj za výbor rozpočtový.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Jako referent výboru rozpočtového považuji za svůj úkol, abych zde blíže vysvětlil stanovisko rozpočtového výboru jakožto výboru hospodářského vůči této půjčce, poskytované státem československým republice Rakouské, abych zde zdůraznil, že jde v podstatě o půjčku valutovou. Plným svědectvím toho, co jsem přednesl, je sám text §u 1, kde se výslovně mluví o tom, že těchto úvěrů republice Rakouské poskytnutých může býti použito jen k platům tohoto státu vůči našemu státu, resp. jeho občanů, rakouských občanů vůči občanům tohoto státu.
A tu račte dovoliti, abych tu směl ukázati, že při této půjčce jde v prvé řadě také o posílení hospodářských zájmů našeho státu, poněvadž při úzké souvislosti jednotlivých státních útvarů ve střední Evropě vůbec není možno, aby jednomu státu trvale poměrně dobře se vedlo a aby druhý vedle něho snad byl v tak neblahých hospodářských poměrech, jako dnes vidíme na republice Rakouské. Při těchto úzkých obchodních stycích našeho státu, kde zejména my, pokud se týče styků se zahraničím a našich cest k moři, jsme odkázáni při železniční dopravě na dopravu přes Rakousko, musíme se snažiti, aby aspoň jaks taks spořádané hospodářské poměry se rozvinuly také v tomto sousedním státě, aby netrpělo hospodářství naše vlastní.
Poukazuji na to, že před válkou jednotlivé státy věděly docela bezpečně, v jakém vzájemném vztahu jsou jejich měny. Račte vzpomenouti, že docela dobře jsme znali zlatou relaci rakousko-uherské koruny k marce, k francouzským frankům, k pesetám, dolarům atd. Po válce prostě proto, že nám zmizelo toto měřítko relace jednotlivých zemských měn - zlaté mince - nemáme zde objektivně všeobecně platného měřítka, a dostali jsme se fakticky v těchto poměrech asi tam, kde v dobách zmatků ve třináctém století byly tehdejší evropské poměry měnové. Tehdy byly takové poměry, že každý i sebe menší stát měl svoji měnu, která co do svého hodnocení nemohla býti řádným způsobem taxována vůči měnám ostatních států. A tu vyhledával obchodní život jakousi remeduru v tom, že stanovil početní jednotku a že mince přijal na úhradu, clearing, a že vyplácela pak - ať to byla banka hamburská nebo jiná - jen tolik, kolik v té které znehodnocené měně jí bylo vyplaceno. Tímto problémem měnovým zabývala se také mezinárodní obchodní konference, jak loňská v Lissaboně, tak také letošní v Paříži a zejména po této stránce zevrubně uvažován byl také návrh italského státníka Luzzatiho, který se snažil doporučiti vládám zúčastněným na této mezinárodní obchodní konferenci, aby se vrátily k myšlence početní měnové jednotky. Ovšem bylo tam zjištěno, že při dnešních poměrech není možno jíti dále, nežli konstatovati, že jde o pouhou theorii, která v praksi za všech okolností musí selhati, a jestliže si státy přejí, aby sousedé se dostali do poměrů hospodářsky poněkud lepších, nezbývá nic jiného, nežli poskytnouti dlouhodobou valutární zápůjčku.
Prosím, aby bylo uváženo, co jsem již z části naznačil: Jestliže vozidla drah československých probíhají po kolejích drah Rakouské republiky, je přirozeno, že musí Rakouská republika vyúčtovati státu našemu příslušné poplatky za propůjčení vozů. Když však při těch úžasných desolátních poměrech valutových tento stát nemá možnosti, aby příslušné poplatky zaplatil, byla by tu dvojí možnost: Buď abychom poskytli úvěr k zaplacení těchto povinností anebo vzájemné styky hospodářské zrušili. A tu my máme zájem, aby tyto hospodářské styky nebyly zrušeny, nýbrž aby byly udrženy, poněvadž tím můžeme pracovati k posílení svého vlastního národního hospodářství. Poněvadž se doufá, že postupem doby zkonsolidováním poměrů se umožní, aby také v Rakousku nastaly lepší poměry, poněvadž však na druhé straně jest jisto a jasno, že se tak může státi pouze dlouhodobou valutární zápůjčkou, tedy z těchto hospodářských důvodů stát československý poskytuje zápůjčku Rakouské republice v pevném přesvědčení, že ona jest s to přispěti ke zkonsolidování nebo pozvolnému ozdravění poměrů v Rakouské republice a tím také k obhájení zájmů vlastního našeho státu.
To jest vnitřní motiv pro poskytnutí této půjčky. Jako se snažil stát anglický přispěti poskytnutím půjčky našemu státu ke konsolidování hospodářských poměrů v republice Československé, tak také zase tento stát jako stát s lepší valutou snaží se napomáhati hospodářským poměrům v Rakousku.
Lze to jen vítati, když je zde v mezinárodním styku pochopení vzájemné závislosti potřeb, vzájemné hospodářské podpory, a když se vychází skutečně z hlediska, že při úzkých vztazích těchto jednotlivých států není prostě možno, aby stály vůči sobě v nějakém poměru, který by znamenal vzájemnou rivalitu, nýbrž když takovým způsobem, jak jsem zde právě naznačil, s naší strany se jedná vůči státu hospodářsky slabšímu, aby byla dokumentována myšlenka politické základny uvnitř i na venek, že nám jde o politické a hospodářské zkonsolidování poměrů ve střední Evropě.
S tohoto hlediska posuzoval rozpočtový
výbor předloženou vládní osnovu. Mám za svou povinnost, abych
zde prohlásil, že jménem rozpočtového výboru doporučuji, aby této
osnově zákona bylo uděleno ústavní schválení. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Nežli udělím slovo zapsaným řečníkům, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20ti minutovou. Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.) Není jí. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému na straně "contra", jímž jest pan posl.
inž. Jung.
Posl. inž. Jung (německy):
Dámy a pánové! Když tvůrci míru vytvořili nynější stát rakouský
a přinutili jej k tak zvané samostatnosti, to jest, aby se zřekl
spojení s říší Německou, slíbili mu, že mu poskytnou půjčky a
tím pomohou na nohy. Prozatím nechci rozebírati otázku, zda půjčky
samy o sobě jsou pravou cestou k vybudování rozrušeného státního
útvaru. Moje strana holduje zde zásadně jiným názorům. Především
však chci přece jen zjistiti, že jste si dali hodně na čas se
splněním slibu. Při plenění a drancování Rakouska, tu byly všecky
státy Velké i Malé Dohody hned pohotově, s pomocí však dají si
hezky na čas.
Předseda (zvoní):
Volám pana poslance
pro tento výrok k pořádku. (Nepokoj.)
Poslanec inž. Jung (pokračuje):
Proti skutečnostem dá se těžko bojovati voláním k pořádku.
Volání o pomoc jedno za druhým z Vídně zaniklo neslyšeno. Nyní
konečně, jak se zdá, hrozný pokles vídeňské koruny obměkčuje srdce,
neb lépe řečeno aspoň podle mého cítění -považuje se nyní okamžik,
jak se zdá, za vhodný, aby se dokonce provedlo hospodářské zotročení
Rakouska, když bylo již před tím přivedeno do cizích osidel. Nepochybuji
o tom, že poskytnutí úvěru 500 milionů, jímž se dnes zabýváme,
bude velmi brzy vylíčeno v české veřejnosti a také v jistém německy
psaném tisku jako dobrodiní, ačkoliv první zpravodaj již poukázal
na to, že pouze úvěry nelze Rakousku pomoci, nýbrž že ono musí
napodobiti skvělá správní opatření českého státu. Zůstaneme však
při slovech a zkoumejme toto dobrodiní. Podle doslovného znění
smlouvy, obsaženého ve vládní předloze, kterou se zabýváme, dostane
Rakousko z pěti set milionů českých korun nejprve vůbec jen zálohu
sto milionů, z toho 56 milionů hotově. Zbylých 44 milionů smí
býti zadrženo z dopravních poplatků, které vzniknou ve prospěch
českého státu. Ze zbytku 400 milionů bude však sraženo přes 169
milionů železničních dluhů. A nyní druhé podmínky: Úvěr má býti
zaplacen ve 20 letech. Avšak po uplynutí této lhůty při nemalém
zúročení jest sama o sobě konečná suma úvěru, který ve skutečnosti
činí jen 331 milion korun, několikráte vyšší, než 500 milionů,
které byly stanoveny jako zdánlivý úvěr. Uvážíme-li ještě ustanovení
článku třetího a pátého, pak je obraz tohoto dobrodiní úplný.
Ve článku třetím zastaví se státní majetek a státní příjmy, jako
mezi jiným dopravní daně, zavedené zákony z 19. července 1902
a 20. prosince 1919, ve článku pátém poskytne se hypotéka prvého
řádu ve výši 27 milionů českých korun na budově bývalé české dvorní
kanceláře, jakož se i zastaví řada akcií místních drah a cukrovarů.
Konečným výsledkem této pomoci a tohoto dobrodiní jest skutečně
hospodářské zotročení Rakouska. Následky politické a kulturní
jsou neméně neutěšené. Úvěr z 500 milionů nelze posuzovati bez
souvislosti s politickou smlouvou lánskou, která Rakousko skutečně
přivádí do područí Čechei. Konečně je nepochybno...
Předseda (zvoní):
Prosím pana poslance,
aby neužíval tohoto výrazu.
Posl. inž. Jung (pokračuje): Nerozumím, co pan předseda na mně chce. Konečně je nepochybno, že vydírání kulturní jakéhokoli druhu ve prospěch vídeňských Čechů dějí se současně, a to ve chvíli, kdy vedeme rozpravu školskou a kdy se musíme zabývati zavíráním nových škol v tomto státě. Pozorujeme-li tedy všecky tyto věci v souvislosti, pak je nám jasno, že zde nejde nikterak o splnění čestné povinnosti, že zde také nejde o dobrodiní, nýbrž že jediný účel 500milionového úvěru nutno hledati v tom, aby bylo Rakousko úplně učiněno povolným česko-francouzským plánům. (Souhlas na levici.) Na to poukazuje již okolnost, že podle receptu: "A nepůjdeš-li dobrovolně, použiji násilí", jest v ohni také ještě druhé želízko. Teprve minulého týdne poukázal zde ve sněmovně můj kolega klubovní Knirsch na tajnou smlouvu česko-francouzskou a ačkoli existence této smlouvy byla popřena, ničeho to proti její skutečné existenci nedokazuje, neboť konec konců popírání náleží k řemeslu diplomatickému. Všecky tyto úvahy nutí nás, abychom velmi podrobně zkoumali otázku přijetí nebo odmítnutí předlohy. Při tom ovšem nelze vůbec nedbati nálady v Rakousku. Rakousko se dnes podobá tonoucímu, který právě se chápe první nejlepší pomoci, aby se udržel nad vodou. Přes to můj klub dospěl zamítavého stanoviska vůči vládní předloze. Konečně úvěry, i kdyby byly sebe větší, a kdyby byly dány především dříve, což jest nejdůležitější, nelze problému rakouského rozřešiti. Zcela naopak úvěry jakéhokoliv druhu budou míti za následek jen úplné hospodářské a politické zotročení tohoto našeho národního kmene zemí dunajských a alpských a nutně přivodí konečně jeho kulturní úpadek. Mezi jiným má si toto ubohé Rakousko nyní samo pomoci. Tak má se držeti nad vodou cedulovou bankou a dále snížením příliš velikého počtu úřednictva. K tomu zajisté poukazují slova prvního pana zpravodaje, když mluvil o tom, že tam musejí býti v základech změněna opatření správní. Je zbytečno říkati, že to již nemůže pomoci. Nutno však v této souvislosti poukázati k tomu, kam pak přebytek úřednictva v Rakousku přejde. Svého času přece všecky následnické státy starého Rakouska hodily na krk tomuto ubohému zmrzačelému státu rakouskému tisíce úředníků, kterých nechtěly podržeti, (Souhlas na levici.) Jako ukázku tehdejšího postupu máme ještě dnes veliký počet pensistů, o jichž vydržování se vede mezi jednotlivými státy spor. Avšak v tomto státě žije ještě sta pensistů, kteří nevědí, odkud budou dostávati své platy odpočivné, a kteří dnes musejí žebrati, ačkoli po desítiletí a často celou služební dobu ztrávili v tomto státě, to jest v zemích sudetských.
Jediné, co by skutečně mohlo Rakousku pomoci, bylo by připojení k říši Německé. (Souhlas na levici.) V roce 1918 se tento krok v naději na vliv a sliby Wilsonovy nepodnikl. Dnes mu stojí v cestě mírové diktáty, až konečně jednou lepší názor anebo železná nutnost odstraní tyto překážky.
Při této příležitosti nemohu si od příti, abych neobjasnil zásadně s našeho stanoviska otázku státních úvěrů vůbec. My, národní socialisté, máme dnes o obvyklém finančním hospodářství států, veřejných a soukromoprávních korporací své vlastní mínění, které se od druhých stran trochu liší. Již Talleyrand kdysi pravil: "Finančník drží stát jako provaz drží oběšence". Tento výrok platí dnes více než kdy jindy.
Již ze začátku jsem poukázal k
tomu, že podle našeho názoru půjčky nejsou správnou cestou k obnově,
že naopak nutně vedou k zotročení. Chci to dotvrditi několika
čísly z jiných států. Tak hospodářský plán Německé říše na rok
1922 vykazuje jen ve výdajích na zúročení státního dluhu nesmírnou
částku asi 28 miliard marek, to jest 29 % hlavních příjmů z daní,
cel a poplatků. V roce 1918 činila tato výdajová položka ještě
6 miliard, stoupla tedy v tomto krátkém čase nesmírně. Avšak ani
tak zvané státy vítězné nejsou na tom mnohem lépe. Tak jsou Spojené
státy severoamerické na příklad zadluženy u bank ve Wallstreetu
více než 24 miliardami dolarů, to jest skoro 8 bilionů dnešní
marky, státní dluh Anglie bez kolonií činí asi 11 bilionů dnešní
marky, dluhy Francie a Italie nejsou daleko za nimi. Zadlužení
všech států u světového kapitálu jest otázkou, kterou by se měli
zabývati také tvůrci a zastanci mírových diktátů, jinak oněch
300 dle Waltra Rathenaua skutečně ovládne svět v nejkratší době
a zřídí si světové panství na hřbetech porobených národů. V Rakousku
se mají věci tak, že v celku nepatří mu docela nic. V této zoufalé
náladě je ovšem pochopitelno, že se tam chytají každého stébla
a že se tam snad očekává také nějaká pomoc od 500milionového úvěru.
Nuže, i když plně pochopujeme také tuto náladu, nelze nám přece
zazlívati, nechceme-li se zúčastniti rdousení německého státního
útvaru. Dle našeho názoru dopouští se Rakousko těmito úvěry sebevraždy,
je to ovšem sebevražda nedobrovolná, poněvadž celá jeho matná
eksistence, jeho vychvalovaná samostatnost je vybudována na slibech
úvěru, avšak i když by ta sebevražda byla dobrovolná, nedovolilo
by naše přesvědčení, abychom k ní poskytli pomoci. Z tohoto důvodu
bude náš klub hlasovati proti předloze. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl. dr. Rašín.
Posl. dr. Rašín: Slavná sněmovno! Vláda předkládá nám osnovu o půjčce 500 mil. Kč Rakousku, kterážto půjčka, přepočítána na anglické libry, znamená 2 mil. liber, čili my půjčujeme Rakousku tolik, kolik mu půjčila Anglie. Jestli tento návrh vládní dochází ještě nepříznivé kritiky na straně Němců a říká se, že je to maličkost, tedy, velectění pánové, já nevím, co bychom vlastně tomu Rakousku měli půjčiti.
Jestliže půjčujeme... (Hlas: Naše Němce jim tam poslat!) To by se moc poděkovali!
Jestliže půjčujeme nějakému státu nebo nějakému soukromníku, musíme se podívati, jak vypadá a zdali je kreditu schopen. A tu přicházejí naši soudruzi němečtí a tvrdí: "Tento stát není schopen života, mírová smlouva ho udělala tak, že nemůže sám pro sebe existovati." To by ovšem bylo velmi nepříznivé doporučení pro tento kredit, kdyby skutečně mírová smlouva bývala udělala Rakousko tak, že by nemělo přirozených podmínek hospodářskému rozvoji.
Je velmi zajímavo, že Rakušané, rakouští odborníci, u kterých nemohu míti žádné příčiny, abych jim nevěřil, tvrdí o tomto Rakousku něco docela jiného. Prosím tedy, aby toto slavné shromáždění nedbalo toho, co se říká z různých důvodů, a aby se podívalo, co říkají Rakušané sami. Pan dr. Friedrich Hertz ve spise, který redigoval prof. dr. Gleispach - zajisté autorita líčí hospodářský stav Rakouska takto: Rakousko má o 50% plodné půdy na hlavu obyvatelstva více než Švýcarsko, a může býti snadno dokázáno - praví ten pan Hertz - že Rakousko může největší část své potravinové potřeby produkovati. Jeho zemědělství je však málo intensivní, lid by se musel teprve k intensivní výrobě vychovávati.
Příčiny zanedbanosti rakouského zemědělství můžeme se dočísti v knize nynějšího presidenta republiky Rakouské Michaela Hainische. Je to kniha stará, již z roku 1880, a jmenuje se "Die Zukunft der Deutsch-Österreicher". Tedy již v roce 1880 byli si vlastenci německo-rakouští vědomi, kde by měly býti nasazeny páky, aby země, které tvoří dnes Rakousko, mohly býti hospodářsky povzneseny. Já se k této věci vrátím ještě na jiném místě.
Z toho všeho je vidno, že Rakousko, pokud se týká půdy, má podmínky, aby mohlo vyrobiti tolik potravin, kolik jeho obyvatelstvo potřebuje. Že je nevyrobí a proč je nevyrobí, o tom si povíme v druhém díle. Týž autor dokazuje, že v roce 1913 bylo proti úrazu pojištěných dělníků v podnicích, kde se pracuje motorickou silou, v Čechách 745 tisíc, v území nynějšího Rakouska 740 tisíc, tedy jen o 5 tisíc průmyslových dělníků méně. Počet továren a dílen s motorickým pohonem a s počtem dělnictva nad 20 byl v nynějším Rakousku v roce 1919 6283, kdežto v Čechách r. 1915 6544, a autor sám připomíná k tomu: Pravděpodobně bude největší počet Rakušanů vysoce překvapen konstatováním, že nynější Rakousko má téměř stejný počet továren a průmyslových dělníků jako Čechy, ačkoliv Čechy mají jen o 1/2 milionu obyvatelstva více, než nynější Rakousko. "Ovšem" - pokračuje autor - "Čechy mají větší průmysl hornicky a jejich domácí průmysl je mnohem větší, než v Rakousku. Češi mají velkou výhodu v půdě mnohem úrodnější a ve skutečně vysokém stupni zemědělského vývoje u srovnání s Rakouskem, ale tyto výhody Čechů" - pokračuje autor -"jsou více než předstiženy ohromným transitem, obchodním a bankovním systémem Rakouska, jeho velikými kapitálovými investicemi ve všech teritoriích bývalého státu." Co řeknete na to, že rakouský kapitál je angažován nejenom ve svých vlastních podnicích doma, nýbrž ve všech možných podnicích bývalého Rakouska, bývalých Uher, čili jinými slovy, že z těchto podniků, z práce všech nástupnických států, dostává ty svoje dividendy, ty svoje příjmy? To vyváží - podle autora - nepříznivé postavení Rakouska.