Vedle potlačování školních tříd zabíráte celé školní budovy, školní budovy v čistě německých vesnicích, které nebyly vybudovány ani jediným českým haléřem. Pro novostavbu zabíráte pozemky, zahrady atd., aniž se ptáte majitelů neb obcí, ačkoli obce nabízejí jinou půdu, - která je příhodná a z hospodářských důvodů postradatelná. Neptáte se, brutálním diktátem komisí berete, co vám libo a co se vám líbí. Dochází tu k násilnému vystěhování, aby mohli býti ubytováni čeští učitelé a podobně. Opravné prostředky, jež proti tomu podáváme, zůstávají bez výsledku, poněvadž právě nemají odkladného účinku a vyřizují se po letech. A co nejvíce pobuřuje, jsou nesčetné přehmaty podřízených orgánů, které se dějí při těchto úředních jednáních. Místodržitelští koncipisté, kteří obyčejně řídí takové komise, chovají se vůči státním občanům způsobem, který nepřísluší právě lidem akademicky vzdělaným a úředníkům, nýbrž je to způsob podomků. Člověk nesmí prostě mluviti, je-li súčastněn a odpovídati jen na to, co je tazateli příjemno. Vykonáváte tlak nejen na obyvatelstvo, zvláště na rodiče, kteří jsou na státu závislí, nýbrž také na učitele, nutíte je namnoze, aby vyřazovali děti ze škol proti vůli rodičů a bez vědomí okresních školních výborů. Nutíte učitele, vyhrožujíce jim disciplinováním, aby děti ze škol vyřazovali a dětí do školy již nepouštěli. To jsou v celku methody vašeho přímého boje o školy na zničení našeho školství nebo poškození naší kultury.
Nepřímo poškozujete naše školství také tím, že jste vytvořili prosincové zákony a prolomili paritu učitelstva. Neboť vy víte zcela dobře, že k učitelskému povolání, k povolání vychovatele dětí náleží jakýsi idealismus, láska a záliba k povolání, že není dost vykonáno již tím, že učitel je tolik a tolik hodin s dětmi pohromadě, nýbrž že musí se vžíti do dětské duše. A jestliže jste učitelstvu hodili tento klacek pod nohy, pak jste jistě chuť a lásku učitelstva k jeho zaměstnání nepovznesli.
Mluvím-li o škole zemědělské,
musím zde jmenovati také některé oběti, jež jste žádali. Vzali
jste nám školu zemědělskou ve Valčicích a v Čechách zemědělskou
školu v Hradišti. Je známo a vy sami to musíte přiznati, že české
školství zemědělské také před válkou bylo značně lépe vybudováno
než zemědělské školství německé, a je to věcně odůvodněno, poněvadž
Němci z větší části bydleli hlavně v krajích průmyslových a Čechové
provozovali více zemědělství. Jestliže však dnes měříte zemědělskému
školství stejným loktem jako školství ostatnímu, pak tím poškozujete
zajisté zemědělství a hlavního činitele svého národního hospodářství,
poškozujete toho, kdo je hlavním poplatníkem; a ve vašem státě
jistě neplatíme daní málo. Zdůrazňuji ještě jednou, že boj, který
vedeme proti vašemu postupu vůči našemu školství, není bojem o
ten neb onen případ, nýbrž je bojem naprosto zásadním, a doufal
jsem a byl bych si přál, aby debata o této otázce, která téměř
již tři roky zůstává nerozřešena, vedla se skutečně s plnou vážností
a vzájemnou věcností, abychom dospěli k nějakému výsledku. Snad
by se vám podařilo materiálem objektivních čísel, při jichž sestavování
také my bychom musili spolupůsobiti, nás přesvědčiti o tom, že
je mnoho pravdy na tom, co tvrdíte. Avšak vy jste právě bez nás
utvořili zákony a používáte jich proti nám. Bezpodmínečně bojujeme
proti zákonu z 3. dubna 1919, bojujeme proti tomu, že činíte jednotlivou
osobu, předsedu zemské školní rady, samovládcem ve školství, českého
předsedu samovládcem nad školstvím německým. Naopak žádáme, abyste
zemské školní rady nechali rozděleny a aby každý odbor měl svého
předsedu. Jestliže pan ministr školství přišel nám s materiálem
a snad se domníval, že nás tím porazí, že nám zavře ústa, že naše
žaloby vyvrátí, pak pravím, že můžeme plným právem o tomto materiálu
pochybovati z toho prostého důvodu, poněvadž jsme se nesúčastnili
při jeho sestavování, a budeme o těchto číslicích a o vašem stanovisku
pochybovati potud, pokud nebudou v ministerstvu školství seděti
němečtí školní referenti a dokud nebudou rozhodovati němečtí předsedové
zemských školních rad o našem německém školství. Konec konců žádáme
stejně jako vy, aby se nám dostalo práva, abychom si mohli své
školy sami spravovati. Chceme samosprávu našeho školství. Dejte
nám ji, náklady poneseme my, nebude vás to státi ani haléře. A
můžete-li s námi držeti stejný krok v kulturním směru nebo dokonce
nás předstihnouti, pak vám přiznáme čest, že jste vyšším kulturním
národem než my. Naši kulturu poškozujete a podkopáváte nejen tím,
že vystupujete nepřátelsky proti našim organisovaným školám, nýbrž
také tím, že nás skrytě i tajně brzdíte všecky prostředky k našemu
lidovému vzdělání a k důkladné výchově, že snahy a zdatnost mládeže
poutáte a potlačujete, že výchově naší mládeže ve všech směrech
bráníte. Minulého roku pořádali jste v Dejvicích sokolské slavnosti
a vláda dala mnoho milionů na výstavbu ohromných tribun atd. A
co děláte, když také jednou naši němečtí turnéři chtějí uspořádati
podobný podnik? Zakazujete nám konati takové slavnosti, odůvodňujíce
to tím, že jsou státu nebezpečné. Zde na jedné straně dáváte milionové
subvence na podporu svého lidového vzdělání a výchovy a podobně,
a jestliže my Němci v některém okresu zřídíme lidové vzdělávací
kursy a žádáme o subvence, dáte nám 400 K jako příspěvek na opatření
kancelářských potřeb. Avšak udělali jste zákon o lidovém vzdělání,
který představuje na venek republiku jakožto nejpokročilejší,
sociální republiku, jakožto baštu bůhví jaké kultury, avšak všecky
tyto zákony děláte a jich využíváte jen ke svým zvláštním účelům.
Debata o školství, která vypadá zcela zvláštně a která je specielně
vámi ze známých důvodů dosti bojkotována, byla snad také tak položena
mezi svátek a neděli, aby se dojem rozplynul a neprojevil se tak
křiklavě před cizinou, snad tím chcete oslabiti výsledek zasedání
Ligy pro svaz národů, okrášliti svůj odchod odtud, kde vám bylo
nepříjemno vyslechnouti pravdu. Je možno, že to bylo úmyslné,
je to v moci vaší jako většiny. Tím, že jsme dosáhli, že se o
této otázce konečně mluvilo, jest pro nás touto debatou skončena
povinnost, jíž jsme byli zavázáni svému národu a kterou také rádi
plníme. Pakliže ještě nejevíte ochoty a pakliže jste nenabyli
dosud rozumu, aby bylo možno pohovořiti si konečně o této posvátné
věci upřímně, vážně a věcně, pak můžeme vašeho postupu, jak jsme
jej zde viděli za školské debaty, jen litovati. Vaše nenávist,
vaše hluboká nenávist a touha po odplatě proti všemu německému
nemůže nás zdržeti, abychom také v budoucnosti nezastali se naší
německé mládeže a abychom neohroženě nebojovali dále za základy
naší kultury. Považujete-li za svou povinnost povznášeti svou
kulturu, pak je zrovna tak čestnou povinností naší pečovati o
to, aby naše stará německá kultura nebyla vámi zničena. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Za řeči p. posl. Kostky došlo k politováníhodnému výjevu, při kterém jsem musil p. posl. dr. Ed. Feyerfeila volati k pořádku. Došlo však také k poznámce se strany p. posl. dr. Šrobára, pro kteroužto p. posl. dr. Šrobára volám k pořádku.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
p. posl. Wittichovi.
Posl. Wittich (německy): Vážené dámy a pánové! Německá sociálně-demokratická strana získala si velikou zásluhu o vzdělanost v tomto státě, jelikož podáním této interpelace umožnila, by se stala možnou rozprava o jednom z nejdůležitějších kulturních problémů národa, o otázce školské. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Předcházející řečníci zabývali se vesměs školskými poměry v českých krajích republiky, kriticky osvětlili a ocenili je podle stanoviska strany. Chci vzíti na sebe úkol vylíčiti poměry, které jsou v oboru školství na Slovensku. A tu chci předeslati, že školské poměry ve starých Uhrách byly stále velmi žalostnou květinou. Nedostatek školních budov, nedostatek učitelských sil a náboženský podklad učiva až k znechucení to byl vnější obraz tohoto školního vyučování. A přes zákonný nátlak, že děti musí až do 14. roku školu navštěvovati, bylo přece dětí v časném věku, místo aby byly posílány do školy, užíváno k polním pracem a jinak v průmyslu k výdělečným pracem. A tento stav, ten byl a je ještě dnes tak samozřejmým, že znamenití národohospodáři druhdy vyslovili obavu, že kdyby stát přísně prováděl zákonný článek, jenž vyslovuje školní návštěvu až do 14. roku věku, znamenalo by to velikou krisi pro národní hospodářství Uher. K bližšímu pochopení otázky, jak je to možno, že školní děti, místo aby šly do školy, mohou býti přidržovány k výdělečným pracem, poukázal bych krátce na skutečnost, že zemědělské poměry na Slovensku vedly k vytvoření tak zvaných dvorců, nebo jak se na Slovensku a ve starých Uhrách nazývají, pust. A na těchto dvorcích je podle velikosti jich zaměstnán určitý počet dělníků. Tito dělníci dostanou od statkáře byt, stravu, jedním slovem jsou statkáři dáni v moc tělem a duší a tento statkář osobuje si přirozeně i právo nakládati volně i dětmi svých dělníků. Dělník, jenž sám od svého nejčasnějšího mládí neznal jiného údělu, než námezdnou službu a robotu, neztěžuje přirozeně podnikateli, aby dítě bylo přibíráno k výdělečným pracem. Mimo to je však také pro užívání dětí k venkovským a polním pracem směrodatným ten důležitý moment, že statkáři vůbec své dělníky špatně platí. Uplatnění práva a povinnosti k posílání dětí do školy je i proto nemožným, protože učitel, ke kterému má dítě jíti do školy, je většinou několik kilometrů daleko od onoho místa, kde dítě a jeho rodiče bydlí. A oznámení školské stolici a správním orgánům státním zdá se býti nemožným a beznadějným proto, protože jak školská stolice, tak také správní orgány jsou vesměs v jakémsi poměru závislosti na majiteli statku. Výsledek těchto poměrů na Slovensku je vám ovšem znám, obrazí se to ve velikém počtu analfabetů v tamním kraji.
Zkoumejme nyní, zda se na této kulturní ostudě něco změnilo od té doby, co se Slovensko stalo součástí Československé republiky. Jistě může býti klidně prohlášeno, že byla na poli školství na Slovensku od převratu provedena pouze změna úloh, avšak ne změna soustavy. Na místo pomaďaršťování škol maďarskou vládou nastoupilo poslovenšťování školy československou vládou. Člověk nezasvěcený do slovenských poměrů školských mohl by z toho, že slovenské školské poměry celkem jsou velmi skrovnou měrou předmětem veřejné rozpravy a kritiky, býti sveden k mylnému názoru, že tam ve školských poměrech skutečně vládne pořádek a ničeho již nelze si přáti. Avšak to klidné trpění a zdánlivé spokojení se s těmito poměry je vlastně žalostnou obžalobou proti vládnoucí soustavě, jež každého odborníka, který předsevezme veřejnou kritiku nynějších skandálních poměrů školských, neúprosně stíhá, pokud se ocitá v rozporu s tak zvaným veřejným míněním. A protože vláda vesměs na všech místech jmenovala své lidi, je jasno, že školství na Slovensku může býti pouze dobré. Zatím nemůže ničím býti shlazeno se světa, že se poměry v oboru školství na Slovensku ani o chlup nezlepšily. Za zlepšení nemůže přece platiti, že vláda slovenské děti, které dříve byly nuceně vyučovány v maďarském jazyce, tohoto břemene zbavila, kdežto nyní na jejich místě maďarské a německé děti jsou násilně vyučovány slovenským jazykem.
Školská politika vlády je rozhodně postavena na zásadě poslovenštění školy. Uskutečniti tento cíl snaží se vláda podle dvou podstatných method. Jedna methoda záleží v tom, že ve slovenských krajích, kde dějiny do jisté míry pro to skytají oporu, že v těch krajích druhdy bydlili Slováci, kteří si desetiletí trvajících maďarisací se strany maďarské vlády osvojili maďarský jazyk, tedy pro slovenský národní celek jeví se pro tuto dobu býti ztracenými, že tam zásadně trpí jen školy ve slovenském jazyce. V čistě německých a maďarských krajích děje se vyučování ovšem v mateřském jazyce dítěte s povinností pěstovati a učiti slovenský jazyk. Proti tomu se se strany rodičů a ještě méně se strany dětí neklade odpor, protože rodiče se vesměs jen radují, naučí-li se jejich děti také slovensky. Nuže je ovšem ještě třetí methoda, to jest ona methoda, jíž se užívá v tak zvaných jazykově smíšených územích. V těchto krajích se nápadným způsobem podporuje slovenský jazyk, slovenské vyučování. To se děje tak, že se na rodiče vykonává nátlak pokynem klackem, aby dali zapsati děti do slovenských škol. Nezřídka se přihází, že čeští školní inspektoři takové děti, jež mají jméno ne úplně a jasně znějící německy neb maďarsky, jichž jméno zdá se ukazovati příbuznost se slovenštinou, již s odvoláním na tuto skutečnost bez dalšího zapíší do slovenské školy. Dále se také přihází, že maďarské a německé děti, jež ve vyučování slovenštině vykázaly zvláštní prospěch, prostě na základě toho se převedou do slovenské třídy. Tento postup provádějí obzvláště školní inspektoři Šimáček v Košicích a Kurinský v Nových Zámcích.
Pokud jde o obecné školství dvou největších měst na Slovensku, Bratislavy a Košic, tvrdil pan ministr na základě dat sčítání lidu, že v Bratislavě je 40·7% Čechoslováků, kteří však mají pouze 26·2% obecných škol, kdežto Maďaři tvoří 22·6% obyvatelstva, mají prý však k použití 45·6% škol. V Košicích činí procento Čechoslováků 60·9%, ale mají prý pouze 36·1% všech tříd obecných škol. V tuto chvíli nemohu těchto dat pana ministra oslabiti konkretními důkazy. Mohlo by však dostačiti, že data sčítání lidu nemohou si naprosto činiti nároku na původnost a správnost... (Posl. Hillebrand [německy]: Originelní snad jsou! - Veselost.) ... s tohoto hlediska ano - protože sčítání lidu na Slovensku bylo prováděno v době, kdy dříve bylo zaranžováno všeobecné vypovídání a státní občanství bylo uvedeno v pochybnost. Tedy za účinkování pochybnosti o státním občanství s jedné strany, s druhé strany za nátlaku nejistoty existence pro ony osoby, jež byly státem převzaty, je pochopitelno, že i kdyby se hledělo na sčítání lidu jako na výsledek skutečných údajů sčítaných, nebylo možno již s tohoto hlediska uznati je za správné. Víme však příliš dobře, že sčítači lidu vědomě - a pravím to zcela otevřeně z rozkazu úředních činitelů vědomě zapisovali nepravdivá a nesprávná data.
Školské poměry v Bratislavě jsou pode vší kritiku. Myslím tu v prvé řadě nejen pouze na německé a maďarské školy, myslím tu také na školy slovenské. Z 15 elementárních škol patří 12 škol náboženským obcím a 3 jsou státními školami. Vezme-li pan ministr zřetel na to, že v těchto 12 školách náboženských obcí řídí se jazyk právě podle náboženské obce, činí bezpráví, protože by to bylo věcí státu, aby ihned školy náboženských obcí prostě sestátnil nebo, jak je všeobecným přáním, předal je samosprávným jednotkám. Z obecných škol v Košicích jsou tři v držbě Slováků, jedna v držbě Maďarů. Vidíme, že tu průkazní materiál pana ministra velmi značně pokulhává. Mimo to je jedna škola - a je to ta největší v Košicích - kde jsou nyní ubytováni zaměstnanci železniční. Tam v prvém patře byla rovněž jedna místnost uvolněna pro vyučování dětí slovenské národnosti. Kdežto tedy jedna maďarská škola je úplně přeplněna, že je nutno zavésti i odpoledne souběžné vyučování, je jisto, že školy, do kterých chodí slovenské děti, vesměs jsou navštěvovány průměrem 30 dětmi.
Jsou-li již elementární školy pode vší kritiku, pak teprve školy občanské. V Košicích byla dosud jedna dívčí a jedna chlapecká škola občanská. Tyto dvě školy byly slovenskou školní správou z rozkazu školského referátu prostě převzaty a vyučování na těchto dvou školách pro maďarské děti zcela prostě zastaveno. Myslím, že je to docela ohromné bezpráví proti tomu velikému počtu maďarsky mluvících dětí. V Bratislavě byly všechny občanské školy, na kterých se dosud vyučovalo německy a maďarsky, pro návštěvu německých a maďarských dětí zastaveny. Vyučuje se tam, s výjimkou židovské školy občanské, slovenským jazykem. Avšak tato občanská škola židovské obce náboženské je tak hromadně navštěvována, že je to docela podivuhodné a svědčí to o zvláštním pojímání dozoru nad školami se strany tamních rozhodujících činitelů, že přes opětovné urgence nepřipustí, aby v občanské škole byla zřízena pobočná třída, nebo aby se vyučovalo souběžně v odpoledních hodinách. Potlačení občanských škol pro německé a maďarské děti musí býti tím více označeno protisociálním, protože, jak přece je známo, občanské školy jsou středními školami pro děti dělnické. Každý stát, který dnes dbá na dobré školní vzdělání a výchovu, má právě školám občanským věnovati zvláštní péči. Na Slovensku byla dosud, pokud jde o občanské školství, dána možnost, aby absolventi občanské školy s pouhým vysvědčením, osvědčením ze školy občanské, mohli beze všeho vstoupiti do vyšší školy, buď navštěvovati vyšší školu obchodní nebo nějakou vyšší školy odbornou. V malém školském zákoně, který jistě v brzku přijde k projednávání, dochází se k tomu zcela protisociálnímu ustanovení, že se tomu činí konec. Pan ministr školství vyslovil již, aniž vyčkal uzákonění této předlohy, cestou nařizovací, že napříště pro přijetí žáka občanské školy do zmíněných vyšších škol je třeba zvláštní přísné zkoušky, a sice úspěšné takové zkoušky.
Celkem je na Slovensku asi 25 občanských škol. Veliká většina těchto občanských škol je v držení slovenské školní správy. Pro německé a maďarské obyvatelstvo je po ruce jen mizivě malý zlomek. Avšak i kdyby bylo pro německé a maďarské obyvatelstvo všech 25 škol, bylo by to také příliš málo, uváží-li se, že jde přece o obyvatelstvo o 800.000 až 1,000.000 lidí. Zde bylo by především povinností školské správy a ministerstva školství, aby pečovaly o dostatek škol.
Obzvláště špatně je však postaráno o střední školy. V Bratislavě byly postupně, to jest každého roku jedna třída, střední školy zmenšovány. Bylo tam několik gymnasií, jedno katolické a jedna státní škola, a u obou byly třídy každého roku rušeny. Zbylo jen jediné, evangelické. Tam jdou všechny ony bratislavské děti, které právě chtějí vychoditi střední školu. Nyní je ta škola ohromně přeplněna, avšak není dovoleno, aby ty děti mohly požívati odpoledního vyučování. Je ovšem několik vyšších škol, gymnasií a pod. Avšak tyto jsou většinou v rukou náboženských obcí, jež celkem vzato pro lid v důsledku změněných politických poměrů jsou naprosto bez ceny. Neboť snad shledáte to pochopitelným, že děti německého a maďarského obyvatelstva následkem změny ve státní formě nemají u státu zvláštní vyhlídky, aby si zvolily ve státní službě dráhu úřednickou nebo profesorskou. Jde o to, že oni živlové, kteří si zvolí duševní povolání, mohou to učiniti pouze v rámci možnosti, a proto bych hlavně kladl váhu na to, že by se mělo na Slovensku pěstovati hlavně reálné školní vyučování, protože toto vyučování by bylo nejspíše a nejraději navštěvováno, protože je lépe způsobilým pro pozdější dráhu.
Jeví se naprosto absurdním, že na Slovensku, v zemi vysloveně zemědělské, není zemědělských škol. Jedna, jež je v Komárně, nemůže býti považována za plnohodnotnou, protože tam si děti nezískají vyššího vědění, nýbrž zcela prostě se tam vychovávají na poháněče, aniž získají možnosti k nějakému theoretickému vzdělání. Musíme tedy v zájmu hospodářství samého a v zájmu zdárného národního hospodářství požadovati, aby vláda co nejdříve zřídila vhodné hospodářské školy na Slovensku.
Právě tak jako v Bratislavě byly střední školy i v Košicích po stupních rušeny. Jest tam nyní 13 profesorů. Ostatní byli propuštěni, a sice bez jakéhokoliv odškodnění. Je to jistě zvláštní protiva, že země s asi 3,000.000 obyvatel z velké části sestává z analfabetů a že vláda zdatné síly učitelské zcela prostě vyhazuje na ulici. Je naléhavě nutno, aby vláda také jednou prozkoumala a upravila otázku existence těchto učitelů.
Mohl jsem, dámy a pánové, těmito líčeními jen nadhoditi náčrtek poměrů, jak panují v této době na Slovensku v oboru školství. Je mi jasno, že vláda tyto poměry alespoň tak dobře a přesně zná jako každý znalec poměrů na Slovensku. Že do dnešního dne nepodnikla ničeho podstatného na nápravu, opravňuje mne k výčitce, že tato vláda provozuje politiku dělníkům a vzdělanosti nepřátelskou s tím konečným cílem, aby dělníci na Slovensku byli udržováni v nevzdělanosti a duševní zatemnělosti, aby se kořistné třídě tohoto státu zajistila levná dělná síla.
Je jasno, že my sociální demokraté musíme bojovati a budeme bojovati proti takové politice celou silou našich socialistických prostředků boje. Je nám jasno, že tento veliký dějinný boj, jejž bojovati jsme my sociální demokraté povoláni, musí býti veden v zájmu veškerého lidstva a v zájmu vyššího mravního společenského řádu a že můžeme k tomu potřebovati jen zdatné a vzdělané lidi. Avšak i s hlediska a stanoviska vašeho státu, pánové, musíte míti zájem na výchově a vzdělání dělnictva ke skutečnému vědění. Právem si stěžujete na násilné utlačování Slovenska ve starém Maďarsku, avšak nezapomínejte, že právě tato násilnická politika způsobila shroucení Maďarska a nezapomeňte, že maďarská vláda toto potlačování socialismu na celé čáře prováděla teprve v posledních dvou desítiletích. Až do roku 1860 nebylo vůbec o nějakém pravém školství v Uhrách řeči. Tenkráte se ještě každý styděl mluviti a učiti se maďarsky. Tenkráte byla na středních školách latinská řeč veřejnou a také v úřadech. Oč více ohrožujete svůj stát, jestliže hned na počátku založení svého státu nejostřejším způsobem provádíte toto násilné potlačování proti Němcům a Maďarům, ke kterému Maďaři měli teprve po mnohých staletích smutnou odvahu.
A ještě jedno jest uvážiti. Dějiny posledních tří let Maďarska byly takové, že se každý demokraticky cítící Maďar styděl, že je Maďarem. Avšak právě tak, jako rudá Moskva měla na mezinárodní dělnictvo velmi mocnou přitažlivost, může i nyní dojíti k tomu, že rudá Budapešť má pro Maďary bydlící na Slovensku rovněž velmi značnou přitažlivost, ve smyslu, který vám nikterak nemůže býti a nebude příjemným. Vidíte-li, jak veliká je ta iredenta, jak veliké jsou mocnosti, jež na Slovensku provozují rozkladnou politiku, pak je vaší povinností, abyste se spoléhali v prvé řadě na opravdu demokratické živly, to jsou dělníci, kteří mají zájem na demokracii. Jestliže však i dělníky od sebe odstrkujete, pak je o vaši věc na Slovensku velmi špatně postaráno.
Pan ministr Šrobár také žalostně konstatoval velmi zajímavou věc, když řekl: Není divu, že učitelstvo slovenského původu v posledních 30 letech až na malé výjimky tomuto tlaku, tlaku maďarisace podlehlo. To je pravda, a při tom nelze odsouditi jen učitele, nýbrž na Slovensku právě byl každý jednotlivý dnešní Slovák dříve nadšeným Maďarem, který s týmž fanatismem, se kterým dnes utiskuje Maďary a Němce není tomu tak docela dávno - utiskoval Slováky. To je právě zvláštní vlastnost, že ten, kdo si volí občanskou dráhu, kdo vstoupí do služeb kapitálu, do služby měšťáctva, ztrácí tím zároveň mravnost a poddá se zcela soustavě panství, jež je vybudována jen na vykořisťování a utiskování dělného a pracujícího lidu.
Nedivte se tedy, jestliže my sociální demokraté, kteří stojíme na vysokém mravním stupni, proti něčemu takovému bojujeme a chceme míti v oboru školství skutečně spořádané poměry. Neodsuzujte a nevykládejte si chybně našeho stanoviska v této otázce. Nechceme ničeho jiného, než aby škola byla skutečně tím, čím má býti: Společným statkem lidu, a aby škola nebyla stavěna do služeb kapitálu, ani do služeb vykořisťování a potlačování.
Dovoluji si tedy klásti tyto požadavky:
1. Vybudování obecného, občanského a středního školství v moderním
smyslu. 2. Znovuzřízení zrušených reálných škol. 3. Zřízení maďarské
university. 4. Zřízení pedagogického ústavu pro vzdělání učitelů.
5. Odevzdání vedení školství samosprávným celkům. 6. Úprava pensí
učitelstva na Slovensku. 7. Zabránění, aby dětí školou povinných
bylo používáno k vykonávání námezdních prací. (Potlesk na levici.)