Předseda (zvoní): Prosím pana posl. dr. Schollicha o klid.
Dal jsem si předložiti stenografické zápisy. Ve stenografických zápisech zachyceny jsou mezi jinými tyto výkřiky: Pan posl. dr. Schollich volá naproti řečníku: "A já tvrdím, že vaše číslice jsou vylhány." (Posl. inž. Kallina [německy]: To je pravda!)
Volám pana posl. inž. Kallinu pro tento výrok k pořádku.
Na poznámku pana posl. dr. Hanreicha, že do měst v severních Čechách byli posláni čeští úředníci, připojil pan posl. dr. Schollich tento výkřik: "Vymlátíme je! To je účel čechisace! Ten" obrácen k panu řečníku -"chce býti ministrem vyučování, to se dožijete bouře, celou boudu obrátíme na ruby!"
Dále pan posl. dr. Hanreich mezi jiným v dalším výkřiku prohlásil toto: "Přes to, že vy to máte napsáno, jest vylháno vše, co říkáte!"
Pan posl. Dyk prohlásil: "To jest prolhaná rasa!"
Všecky tyto výkřiky pokládám za naprosto neslučitelné se slušností v parlamentě a (Výkřiky německých poslanců. Předseda zvoní.) poslance, kteří tyto nepřípustné výkřiky učinili, volám k pořádku.
Uděluji dále slovo p. posl. Kostkovi.
(Výkřiky posl. dr. Hanreicha.) Prosím p. posl. dr. Hanreicha,
aby zachoval klid.
Posl. Kostka (německy): Musím předem navázati na několik slov, která řekl vážený pan řečník přede mnou a jež vlastně přece jen tak docela nemohou zůstati bez odpovědi. Zahrál si na ochránce zákonů a řekl, že Češi poslouchají zákonů, které si dali. Nuže, to je právě ten bod, proti kterému bojujeme, neboť tento školní zákon dali jste si chytře jenom sami ve vlastním příbytku, abyste se jím mohli říditi výhradně proti Němcům. To je tedy bod, o který se zde přeme. Mluvil dále o jakémsi revolveru, kterého užil kolega Schollich ve své řeči. Myslím, že revolver pana kolegy Schollicha spustí mnohem později než revolver, který si opatřili páni s druhé strany tímto zákonem. Vždyť vy střílíte přece každého dne a každého dne zastřelíte jednu školní třídu. Nestačí-li to, pak myslím, že se zde o takových atentátech nemá již dále mluviti. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Tím jsem u věci samé a pokračoval bych. Bylo nám zde "pětkou" nejmilostivěji povoleno promluviti o zničených školách, tím také o kulturní politice, jak ji držitelé moci v tomto státě proti Němcům provozovali. Tím se má snad otevříti onen známý národnostní ventil, jímž se odstraňuje vysoké napětí nevole a rozhořčení, jež se nahromadilo ve všech německých krajích tohoto státu (Souhlas na levici.) zdůrazňuji, všude v německých krajích tohoto státu, a tím zase vše zůstává při starém. Myslím, že páni z druhé strany jdou nebezpečnou cestou, zahrávají-li si nadále s touto otázkou. Rozprava vyjadřuje a musí ukázati, že se kulturní otázky menšin staly pro vládnoucí národnosti v tomto státě předmětem vykořisťování, a mýlíte se, domníváte-li se, že si to německý národ dá déle líbiti. Chceme však v rozpravě mluviti hořce vážně a hořce věcně číslicemi, jež mluví samy za sebe zcela výmluvnou řečí.
Dovolte mi přede vším zdůrazniti můj kraj, Liberec město a venkov, o kterém také pan ministr ve svém prohlášení promluvil. Věříte opravdu, že kraj se vzorným a vysoce vyvinutým školstvím nemá příčiny k stížnosti, byla-li provedena taková omezení, jako se to stalo a státi se má v Liberci městě a venkově a v jabloneckém okrese? V Liberci má býti zavřeno 21·2% školních tříd, v Liberci-venkově ze 277 tříd 67, tedy plná čtvrtina, v Jablonci z 247 tříd 69, jak zde již byla učiněna zmínka, tedy opět 25 %. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Již zde pozná každý dokonale moment spravedlnosti, jak rovnoměrně na obě strany působí. Zároveň bylo v libereckém venkovském okrese zřízeno 41 školních tříd českých k dřívějším 8, takže Němci v tomto okrese mají dnes 80%, Češi 20 % školních tříd. Ani nejnesprávnější sčítání lidu nevykáže, že v libereckém venkovském okrese bydlí 20% Čechů. Údaj ministrův stran města Liberce ostatně neodpovídá skutečnostem. Opírá se zde, jak v následujícím pro jiné okresy podrobně dokáži - bylo by si velice přáti, aby pan ministr zde byl, neboť nyní přijde na řadu jeho řeč, nemá kdy, aby byl přítomen při rozpravě o školství - o klamné informace, jež mají zřejmě uváděti v omyl veřejnost s pomocí "Prager Presse". Jeho údaje jsou nesprávné, pokud jde o staroměstskou obecnou školu, kde první a druhá chlapecká třída obecná již byla sloučena s příslušnou první a druhou obecnou třídou dívčí. Není tedy 17 a 24 dětí v každé oddělené třídě, nýbrž dohromady 41 v jedné třídě. Totéž platí pro druhou třídu, kde je ne 13 a 30 dětí v oddělených třídách - musím býti obšírným, protože ministr připadal nám tu stran Liberce velmi podrobným, byl špatně zpraven - nýbrž v jedné třídě 43 dětí. Průměr je tedy 33 a ne, jak pan ministr udal, pro chlapecké třídy 22. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Podobně to platí pro školu na Keilbergu jakož i pro obecnou školu Christianšachtskou, kde také první třída, hoši a dívky, jsou spojeni. Pan ministr nám uvedl klamná data. Musí zůstati hluboce ponižujícím pocitem pro celý německý lid v tomto státě, jestliže samosprávné město Liberec, jež samo nese třetinu nákladu na školy, má vydati svá nejdůležitější kulturní místa disposiční moci českého držitele moci a diktátora v zemské školní radě. Kdybyste byli nedávno přítomni při schůzi v Maffersdorfu u Liberce, kteréžto místo má snad nejvzornější školství v celém zemském okrese, kde laskavostí průmyslových firem vybudována byla doplňovací zařízení, jakých není v jiných okresech, viděli byste, že veškeré obyvatelstvo lpí na svých školních třídách, a právě tam mají býti opět zrušeny tři třídy. V celém projevu ministrově neshledáváme slova o tom, že je ochoten konečně učiniti přítrž násilnickým ustanovením § 9 zákona ze dne 3. dubna 1919 - to je zákon, který jste si udělali, který se nyní provádí, na který je pan Lukavský ještě domýšlivý, který dává německé vzdělávací ústavy do násilného opatření české národnosti a českého diktátora. Pan ministr měl by se také dáti lépe informovati, neboť protestní schůze na tržišti v Liberci byla svolána místními školními radami venkovského okresu a myslím snad, že máme důvod protestovati, jestliže se nám vezme ve venkovském okrese čtvrtina školních tříd. (Výkřiky.) Všechny strany, které mají v Liberci zástupce, byly v tomto protestu jednotny a pan ministr by se měl zeptati české komunistky Grimmichové z Brna, jež tam rovněž mluvila proti utiskování škol, zda nebyla za jedno s ostatními všemi tisíci přítomných. Mohl by se také otázati zástupce českých komunistů v libereckém venkovském okrese, který se u místodržitelského rady Maršnera společně s Němci ohradil proti dalšímu zavírání škol v libereckém okresu. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Pan ministr řekl, že by bylo smutným zjevem, kdyby občanstvo nereagovalo na změnu organisace svého školství. My v Liberci jsme na to reagovali; všechny politické strany, všechen lid, několik tisíc, se ohradily; jsme v napiatém očekávání, zda se zde osvědčí slovo ministrovo a zda se též odtáhne ruka od dalšího zabírání. Upozorňujeme dále na to, že tabela, kterou senátor Hartl vypracoval pro venkovský okres liberecký jestliže jí ještě pan ministr nezná, dávám mu ji tímto k použití - u ligy svazu národů, které jsme ji již odevzdali, při zasedání zde vzbudila velikou pozornost. Bude zhotovena pro celé Československo, i pokud jde o utiskování škol, a bude také v cizině rozšířena.
Také z okresu mého kolegy z frakce dr. Kafky mám něco pověděti, co prokazuje nesprávnost mnohých vývodů páně ministrových. V hlavním městě Praze byly německé střední školy zredukovány na nejmenším míru, takže školy nynější jsou z části přeplněny. Přes tyto redukce bylo na př. Štěpánské gymnasium a první státní reálné gymnasium umístěno v nádvorním křídle soukromé budovy, jež je naprosto podle výpovědi ministra zdravotnictví nezpůsobilou pro účely školní. Zvláště je křiklavým případ u Štěpánského gymnasia. Toto má vlastní dům a tu je v něm umístěna tabáková režie. To je ovšem snad novodobé školské zařízení, že tabáková režie je důležitější než děti.
Ve Štokách jsou podobné poměry, rovněž tak v místě Staré Hory u Jihlavy, v Jablonci nad Jizerou atd. Pan ministr dále řekl, že nynější předseda zemské školní rady prý nerozpustil žádné školy, jež má více než dvacet dětí, nýbrž že v každém jednotlivém případě vzal v úvahu vzdálenost nejbližší obecné školy téhož jazyka, schůdnost cesty a jiné okolnosti. Úzkostlivě prý dbal toho, aby se ani nejmenšímu počtu dětí nevzala možnost navštěvovati školu svého mateřského jazyka. Tyto vývody jsou těmito skutečnostmi, jež podle spolehlivosti našich informací sotva mohou býti vyvráceny, prokázány jako nesprávné.
Tyto školy s více než 20 dětmi byly zrušeny: Albrechtec (Sušice) 92 dětí, po vypuštění několika obcí 37 dětí, Držovice (Litoměřice) 30 dětí, k nejbližší škole 5-6 kilometrů, Hamry (Polička) 35 dětí, Javorník (Liberec) 25 dětí, Prapořiště (Domažlice) 34 dětí, Haklovy Dvory (Budějovice) 29 dětí, Malevice (Stříbro) 34 dětí, Sitné 24 dětí, Sedlec 29 dětí, Hradisko 26 dětí, Podmole 26 dětí, Mlíčovice 21 dětí, Želivsko 26 dětí, Terešov 31 dětí, Hodonín, občanská škola, 92 dětí. Prosím, aby si vyžadoval poněkud přesnější zprávy, neboť je nesprávným také tvrzení, že školy pod 20 dětí nebyly rušeny, kde se musila úzkostlivě uvážiti vzdálenost a schůdnost cest. Uvádím následující případy zrušení: Matná u Jindřichova Hradce, úplná neschůdnost cesty v zimě k nejbližší škole, Hranice u Nových Hradů 4 km vzdálenosti, Silberberg 6 km, Vlkýš 3 km, Uherčice 4 km, Rudolfov 3 km, Mutterfeld 5 km atd., atd. Tato data dávám panu ministrovi za účelem kontroly k použití. Mezi nezrušenými školami - kolega dr. Schollich již mnoho z toho uvedl, a je to prazvláštní nařízení, že pan ministr mluví do rozpravy, že pan referent na to nemůže odpověděti, a chci proto opakovati, co pan kolega Schollich již řekl. Zdůrazňuje se, že tři expositury unikly tomu osudu a bylo s nimi nakládáno zvláště příznivě. Nuže, mně je známo, že tyto expositury byly zřízeny jen k tomu účelu, aby vzdálené děti nemusily choditi do druhé školy. Nelze to uváděti jako příklad pro nějakou blahovůli, protože přece takové expositury nemohou býti zrušeny.
Přicházím nyní k onomu bodu vyjádření
pana ministra, kde se odvolává na to, že rozpuštění tříd podle
zákona z roku 1883 předsedou zemské školní rady je možno tenkráte,
nepřipadá-li průměrně na jednu třídu 80 dětí. Pravil, že se šlo
dolů na 60 a 65. To vše musí se označiti za hru s číslicemi a
ministerstvo školství musí podle mého mínění býti považováno za
zpátečnické, uvádí-li pro zrušovací návrhy vůbec takové odůvodnění.
Nemyslím, že to je pouze laickým stanoviskem. Jistě pan ministr
neučil ještě ve třídě s 80, 70 nebo 60 žáky, pravděpodobně ještě
nikoliv, a nebude míti v tom tedy žádné zkušenosti. Máme zde také
stanovisko nepokrytého, neuvěřitelného šosáctví, jež si béře tento
zastaralý a - opakuji - zpátečnický zákon za vzor pro svá kořistná
tažení proti německému školství. Jak zvláštním zůstává, že se
nebéře zřetel na vysoká čísla žáků, byla-li způsobena v německých
třídách zrušeními. Zmiňuji se o Wernersreuthu s 50, chlapecké
škole obecné v Aši s 91 žáky, okres Horšův Týn-Horšov s 83 dětmi,
Hamry (Most) se 75 dětmi, Dolní Jiřetín se 73 dětmi, Cheb-Lindava
s 82 dětmi, Vrkoslavice se 70, Stupno se 79 atd., atd. V Podbořanech
zavřeli dvojtřídní obecnou školu se 138 dětmi. Nesouhlasí to také
s tím, co pan ministr řekl, že již při 131 dětech se ponechávají
třetí třídy. (Výkřiky posl. dr. Schollicha a jiných německých
poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Kostka (pokračuje): Proč pak pan ministr na př. nepověděl, že v Homolech, okres Budějovice, ve dvojtřídní české škole je 82 dětí a v jednotřídní německé 94 dětí, že v Brandu, okres Tannwald, v české dvojtřídní obecné škole je 44, v německé jednotřídní 42 dětí. Proč dále neuvedl, že v Krumlově, kde je poměr obyvatelstva německého k českému jako 3:1, je školský klíč však jen 2:1, že v Rudolicích je česká škola s 18 dětmi, z nichž je 12 Němců, a proč neuvedl to obrovské číslo menšinových škol, jež byly zřízeny se zcela nepatrným počtem dětí? Chci této statistice přijíti trochu na pomoc a uvésti ony menšinové školy, kde přichází v úvahu jen zcela nepatrný počet školních dětí: Hamry u Mostu 7 dětí, Bartošov (Německý Brod) 8 dětí, Bartošovice (Králíky) 9, Sedloňov (Králíky) 7, Nové Zámky (Vrchlabí) 9 českých a 4 německé děti, Stupno (Vrchlabí) 10 českých, 2 německé, Zahrádka (Kralovice) 8 dětí, Terešov (Brno-venkov) 6, Vratěnín (Dačice) 2, Rohle (Zábřeh) 9, Hevlín 10, Olbramovice (M. Krumlov) 4, Kašenec 10, Nové sídlo (Mikulov) 8, Selec (Mikulov) 10, Šumice (Pohořelice) 8, Smolín (Pohořelice) 9, Mladěžovice (Štemberk) 9, Bělotín (Hranice na Moravě) 4, Štítary (Znojmo-venkov) 4, Polom 10, Dyjákovičky 4, Lechovice 7, Kyjovice 0, Lukov 0, Vitonice 0, Dracht 0, poslední všechny okres Znojmo-venkov. (Výkřiky na levici. - Posl. dr. Schollich [německy]: Jsou to ta čísla, jež se posílají do ciziny?) Ne. Neobracíme se proti tomu, snažte se podporovati své kulturní potřeby, avšak nevidíte, pánové s druhé strany, že nenávist a rozhořčení se rozdmýchává přede vším tím, že se německému a českému školství měří v tomto státě docela nejstejným loktem?
Pojďme dále ve výrocích pana ministra.
Pan ministr mluvil o tom, že náhodný úbytek dětí v posledním školním
roce neměl nepříznivého vlivu na úpravu školských poměrů. Ani
toto tvrzení nebylo bohužel zase vhodné. Při snižováních počtu
béře se totiž průměr školních let 1919-20 až 1921-22, tedy letošní
rok, jenž ještě běží, započítává se do uplynulých 2 školních let.
Školní rok 1918-19 s příznivějším počtem dětí nepřichází v úvahu,
jak možno čísti v jednom výnosu, jenž již vyšel. Pan ministr dále
uvedl, že i české školy se ruší, vlastně k rozpuštění jsou navrženy,
a sice 59. Bohužel opomenul říci, že - takové mám zprávy - dosud
sotva jediná z těchto ke zrušení navržených byla ve skutečnosti
zrušena. Pan ministr poznamenal dále, že od 1. dubna bylo navrženo
zemským správním výborem 544 školních tříd ke zrušení, z nichž
85, tedy 15·6%, bylo prý skutečně zrušeno; z navržených německých
512 tříd bylo prý "jen", zdůrazňuji toto "jen",
neboť v tom spočívá výsměch německým požadavkům, 180, tedy 34·9%
zrušeno. (Hluk. - Posl. dr. Ed. Feyerfeil [německy]:
Tedy 3000 dětí se duševně hubí! Tluče rukou na ministerskou lavici.
- Ministr dr. Šrobár [k posl. dr. Ed. Feyerfeilovi]: Nekřičte!
- Posl. dr. Ed. Feyerfeil [německy]: Nemáte práva dávati
příkazy, pane ministře! To musím jako nepatřičné odmítnouti, aby
ministr udílel poslanci poučení! Tluče opět do ministerské lavice.
- Ministr dr. Šrobár povstav k posl. dr. Ed. Feyerfeilovi]:
Nejste v krčmě! - Výkřiky posl. dr. Ed. Feyerfeila.
- Velký hluk.)
Místopředseda Buříval: Volám
p. posl. dr. Ed. Feyerfeila k pořádku. (Velký hluk.
- Výkřiky německých poslanců, z nichž někteří tlukou na
ministerskou lavici. - Místopředseda Buříval zvoní.)
Posl. Kostka (pokračuje):
Obracím se dále k finanční.... (Výkřiky posl. dr. Ed. Feyerfeila.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám, aby řečník nebyl vyrušován! (Stálé výkřiky německých
poslanců.)
Posl. Kostka (pokračuje):
Obracím se dále k finančnímu vylíčení.... (Hluk. -
Výkřiky posl. dr. Schollicha.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Žádám, aby řečník pokračoval. Čekám na těsnopisecký protokol.
Posl. Kostka (pokračuje): Finanční vylíčení páně ministrovo může býti rovněž vylíčeno jen jako přebarvování číslic. Mluví o celkovém nákladu v Čechách 597·6 milionů korun; z toho připadá na české školství 64·13%, na německé školství 35·87%. (Výkřiky.) Klíč obyvatelstva je prý 66·6: 33·03, tedy prý jsou Němci lépe postaveni než Češi. Toto dokazování je klamné, neboť pan ministr prostě nákladu na menšinové školy do toho neudal. Vezměme jen nepatrnou číslici 50 milionů korun - v státním rozpočtu 48·7 milionů korun - na české menšinové školy v Čechách, pak obdržíme pro české školství 66·6%, pro německé školství 33·4%. Moje číslice může býti v podrobnostech nesprávnou, neboť dlužno panu ministrovi právě vytknouti toto opomenutí, že nám právě výdajovou položku na menšinové školství úplně zamlčel. (Souhlas na levici.) Je ovšem mnohem vyšší, než jsem ji zde mohl vzíti, a proto je poměr pro Němce ještě mnohem nepříznivějším. Rovněž opoměl říci, kolik z investic připadá na německé školy a kolik na české.
Ještě bych zdůraznil, že čísla páně ministrova nesouhlasí ani s úřední statistikou. Je to bezvýznamné, ale příznačné, že při průměrné číslici dětí úřední statistika praví: Na jednu německou třídu připadá 46·9 dětí, kdežto pan ministr nesprávně snížil tuto číslici na 46·3. (Výkřiky.) První číslice pochází od dr. Auerhana, místopředsedy státního statistického úřadu. Tenorem všeho jest opatření finanční a organisační povahy, tedy šetřiti. Co se ušetří? Vezměme, že školská správa na platech pro tisíc substitutů na zrušených školách nebude již nic musiti vypláceti, a máte při ročním příjmu 15.000 Kč 15 až 20 milionů korun v roce ušetřeno, to znamená, německému školství sníženo, abyste toho mohli použíti pro menšinové školy. Tedy na útraty škol Němců chcete dále vybudovati svá kulturní zařízení. Učiňte jen jeden krok dále - zde obracím se na Stivína a jiné pány, kteří zde mluvili - a uvrhnete tím na sebe jak čeští sociální demokraté, tak čeští národní socialisté takovou hanbu, že již nezasloužíte před kulturním světem názvu sociální.
Jedné zajímavé podrobnosti v řeči pana ministra bych se zde jako veselého intermezza dotkl. U slovenských škol a středních škol rozlišuje pan ministr 3 národnosti: Čechoslováky, Němce a Židy. Myslím, že z toho povstane pro státní a občanskou vědu v budoucnosti velmi značná potíž. Především máme nyní otázku: Jsou českoslovenští Němci, nebo němečtí Čechoslováci? Podle pana ministra vyučování nikoliv. A jsou dokonce českoslovenští židé? Podle pana ministra vyučování dlužno i o tom pochybovati. Vím, že při sčítání lidu a při placení daní jsou státní občané jinak tříděni. Jestliže však správa vyučovací dovede státoprávní příslušnost Čechů, Slováků a Němců, jak se správně jmenují, v tomto státě uvésti v tak podivný systém, jak to učinil pan ministr vyučování, pak je lehko možno, že také státoprávní občanský smysl u dorůstající mládeže v takové matenici pojmů jde k čertu.
Na konec své řeči ještě několik velice zajímavých číslic z úřední české statistiky. Tak mnoho se mluví o tom, jak špatně na tom byli Češi co do počtu tříd obecných škol, srovná-li se to s počtem obyvatelstva a počtem dětí. Chci zde uvésti několik čísel. Prosím, abyste počítali po mně, mohu se zmýliti o třetí desetinné místo, o více však nikoli. Podle dr. Auerhana máme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na počátku školního roku 1920/1921, tedy před útisky škol, 30.016 tříd, z toho připadá 9585, tedy 33 % na Němce, 20.431, tedy 67% na Čechy. Klíč obyvatelstva z roku 1910 je Němci k Čechům 35·8: 64·2%. Češi budou tvrditi, že toto sčítání je prý nesprávné. Dobře! Vezměme výsledky sčítání, jak je uvádí pan ministr vyučování, 33·03% ku 66·6%. Kde je tu ta nejmenší nespravedlnost podle počtu školních tříd na konci školního roku 1920/1921? Opakuji, svrchu uvedená čísla jsou podle dr. Auerhana 33 % Němců, 67% českých školních tříd. Podle nejnovějšího sčítání činí podle pana ministra vyučování procento Němců v Čechách 33·03, českých škol 66·6%. Že Slezsko má docela jiné číslo jež přirozeně pro Čechy, Moravu a Slezsko vládní číslici snižuje, nechci uváděti. Poznamenávám znovu výslovně, že se při tom opírám úplně o české předpoklady. Počítáme-li na hlavu obyvatelstva podle sčítání z r. 1910, přijde jedna třída v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na 366 Němců a již na 308 Čechů. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) V čem spočívá tu nespravedlnost na neprospěch Čechů? To jsou čísla, jež pocházejí z vašeho materiálu. Přistupme ke školám občanským. Opět statistika úředního českého statistika dr. Auerhana. Čechy, Morava a Slezsko mají na počátku školního roku 1920/1921 3321 českých, 1350 německých tříd školy občanské. Tedy 70% na české, 29 % na německé obyvatelstvo. Kde je ta nespravedlnost? Počítejme jen nyní po útiscích škol, jež přece teprve na počátku školního roku 1920/21 začaly plnou měrou. Čísla vypadají takto: Koncem školního roku 1920/21, jak bylo připuštěno, máme 1288 potlačených tříd. Vedle toho podle nejnovějších zpráv pro Čechy 185, pro Moravu 180 až 200, pro Slezsko 30 nových tříd, které mají býti zavřeny, celkem 1703 školních tříd. Pravděpodobně je jich více. Po utlačení máme tedy 29.684 tříd, z toho německých 7882, českých 21.369, tedy německých 26·5%, českých 73·5%. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Zde možno tu nespravedlnost pozorovati zřetelně, ovšem nikoliv na straně českých nýbrž na straně německých nároků. (Výkřiky.) Mohu v této statistice pokračovati a mohu dokázati, že po utlačování připadá jedna školní třída na 297 Čechů a na 429 Němců. Prosím, abyste tuto číslici přepočetli. Mohu dále dokázati, že podle téhož dr. Auerhana připadá jedna třída dnes po utlačení škol na 47·4 dětí u Čechů a na 57 u Němců. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Chápete nyní, proč protestujeme
a křičíme? Chápeme to, proč se zde halíte jako vlk v beránčí roucho
statistiky a proč byste rádi předstírali nesprávné vývody. Německý
lid chce zde konečně viděti obrat a skutky. Žádáme okamžité zastavení
zavírání německých škol, změnu zákona z 3. dubna 1919, zvláště
§u 9, který snižuje Němce na otroky po stránce kulturní, a připravení
návrhu zákona o naší školské samosprávě. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej p. posl. Pittinger. (Výkřiky německých
poslanců.)
Posl. Pittinger (německy):
Slavná sněmovno! Poslancům německého parlamentního svazu ....
(Hluk. - Různé německé výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Pán posl. Pittinger má slovo. (Hluk. - Německé
výkřiky.)
Posl. Pittinger (pokračuje):
... bylo ... (Trvalý hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím pána rečníka, aby pokračoval.
Posl. Pittinger (pokračuje):
Pane předsedo, v tomto hluku nemohu mluviti.
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím, ráčte pokračovať. Prosím o ticho.
Posl. Pittinger (pokračuje):
Poslancům německého parlamentního svazu .... (Opětovný
hluk. - Výkřiky německých poslanců.)
Místopředseda inž. Botto:
Nemôžem volať nikoho k poriadku, keď nemám stenografického protokolu.
Prosím pána rečníka, aby pokračoval.
Posl. Pittinger (pokračuje): Nám, německým poslancům, kteří jsme sjednoceni v parlamentním svazu, šlo při vstupu do této sněmovny o věc velmi opravdově, když jsme pojali mezi svých 7 stěžejních požadavků menšinových požadavek autonomie našeho školství. Věděli jsme, že s požadavkem nedosáhneme hned splnění jeho. Mnozí z nás byli si snad také vědomi při systému, který tu vládne, že nám také hned nebude odpověděno, avšak přece jsme doufali, že až se vlny utiší, bude přece nějak možno vzájemně se dohovořiti, že jedna strana oznámí své požadavky, druhá strana řekne, jak se k nim staví. Při všech možných příležitostech jsme tyto své požadavky opakovali a vaši odpověď urgovali. Avšak nikdy jste k tomu nebyli ochotni a nikdy jste nepovažovali za nutné, abyste, třeba jen slovo, s námi o této věci promluvili. Proto jsme byli ovšem tím více překvapeni, když naléhavá interpelace, kterou jsme v posledních dnech podali, nalezla najednou souhlasu většiny sněmovny. Mně se aspoň zdálo, jako byste už přece poněkud byli ochotni o tomto thematu mluviti, postaviti materiál proti materiálu a snad přece v nějakém směru najíti střední cestu, aby tato překážka, která je mezi námi postavena - nazývám ji překážkou hlavní - byla nějak urovnána neb odstraněna.
Způsob debaty, způsob chování vedoucích osobností většiny proti našim argumentům, o nichž přece také předem nemůžete pochybovati (Výkřiky), a je odmítnouti, toto chování ukazuje a dokazuje, že se vám ještě dávno o to nejedná vážně, že ještě dlouho nepovažujete čas za vhodný, abyste jednou v otázce té promluvili s námi vážně a věcně. Pro nás právě jako pro vás jest škola základním kamenem naší národní existence pro budoucnost. Právě tak, jako vy pro sebe činíte si nárok stavěti své školy, pokud a jak to jen možno, abyste své kultuře položili náležitý základ, právě týž nárok na toto právo musíte přiznati nám (Potlesk na levici.), i když jsme ve státě menšinou. My jsme sem nepřišli z vlastní vůle, vy jste nás sem vzali a vnutili (Výkřiky na levici: Tak jest!), a pakliže jste na svůj stát vyvěsili štít svobodné demokratické republiky a to vyhlašovali do celého světa, pak by se přece dalo také čekati, že všem národům, které byly vámi do tohoto státu vtěsnány, dáte jejich práva, že s nimi budete jednati stejně a že na ně uvalíte nejen povinnosti, nýbrž že jim přiznáte také práva, a to práva základní, a tím je především právo na nerušený vývoj naší kultury a naší národní bytosti.
Vy jste zcela dobře vystihli, kde musíte začíti, chcete-li budoucnost svého národa vybudovati. Víte zcela dobře, že mládež je budoucností národa, a že nutno začíti při vzdělání a výchově mládeže, má-li se přivésti národ na jistý kulturní stupeň, aby odtud úspěšně obstál s jinými národy v boji existenčním a konkurenčním. Při tom jste ovšem přehlédli, že kultura není tu pouze tehdy a že nárok jmenovati se kulturním národem není možno činiti jen tehdy, jestliže se myslí jenom na sebe, nýbrž tehdy, jestliže se náležitě dbá také kultury a práva na kulturu národů jiných. Co jste dosud v tomto státě ke všem národům až na národ svůj činili v tomto směru, nesvědčí o kultuře, nýbrž to je polokultura, nekultura. (Výkřiky.) Jestliže snad nyní máte šťastnou náhodou pro tu chvíli možnost pozvednouti svůj lid a vytvořiti si pro budoucnost kulturu, pak je samozřejmé, že nesmíte surově kráčeti přes národy druhé. Vytvořte si kulturu a ukažte tuto svoji kulturu a výkonnost její právě tím, že svojí kultury nebudujete na útraty národů jiných. Obstojte v zápase čestném a chrabrém a nemyslete jen na to, abyste před "pětkou" a jako "pětka" obstáli, nýbrž myslete také na to, abyste jednou před lidstvem a dějinami obstáli jako národ státní.
Nechci se zabývati blíže systémem číslic a mnohými čísly, jež v této debatě sem a tam byly jmenovány ve věci samé. Chci jen zcela krátce vylíčiti boj, který jako vládnoucí národ do jisté míry vedete proti nám, proti našim školám, proti naší kultuře. Hned po převratu, kterým se vám dostalo tohoto státu, pustili jste přímo proti nám, proti naší škole, proti naší kulturní základně, bezuzdný, vydrážděný lid. Naše školy působily na legionáře a na poštvaný lid jako červené sukno na býka; hned se musila okna rozbíjeti, nábytek okny vyhazovati, školy byly obsazeny a to všecko se dělalo bez ohledu na to, zda se právě vyučovalo nebo ne. (Různé výkřiky.) Přiznávám, že jste v převratových dnech neměli snad možnosti vše říditi a ovládnouti a že nesmíte býti činěni odpovědni za každý přehmat nižších orgánů a opilých vojenských band, jaké se potloukaly po vesnicích. Avšak vy jste pak v dubnu 1919 postavili sem autoritu zákona a zákonnou autoritou schválili jste všecko to, co se až do toho dne stalo. Zákonem z 3. dubna 1919 sankcionovali jste všecko, co se před tím stalo způsobem zcela nezákonným. Nic z toho, co na nás bylo spácháno, jste nenapravili, ba ani jste se nepokusili částečně to napraviti. Naopak, tento zákon ztělesňuje právě systém a úmysl zničiti nás, s nímž jste se dali proti nám do boje. Zákon obsahuje ustanovení, která nikdy nemohou činiti nárok na spravedlnost, a od nás nikdy nesmíte žádati, abychom je uznali. Bojujeme-li pro své školství, pak nebojujeme snad, aby ta neb ona škola byla zachována, nýbrž zápasíme-li za ně, pak je to boj zásadní, boj o budoucnost našeho národa a naší kultury. Čeho jste se dopustili zde na našem školství, vidíte nejjasněji vyjádřeno v číslicích, jež zde byly s naší strany uvedeny. Je to veliký hřbitov, přes 1.700 školních tříd bylo zrušeno nebo vzato, třídy škol obecných, mnoho škol středních a odborných, a naše školství vysoké je potlačováno a omezováno. Dnes nemáme německé vysoké školy báňské, nemáme školy zvěrolékařské. Doufáme, že si tyto školy na dobu, pokud snad nepřijdete k rozumu, udržíme penězi soukromými. Ovšem jsme tu zase odkázáni na dobrou vaši vůli. Vytýkáte-li nám vždy a tuto svoji methodu boje proti nám odůvodňujete tím, že také vám se tak vedlo ve starém Rakousku, pánové, pak bych se ptal, kde zůstalo u vás odrakouštění, kde pak je? Zásady, které jste tehdy nenáviděli a potírali, odmítali a které jste chtěli zničiti, právě ty zásady nyní pozvedáte a hájíte. Boj o školy zuřil nejdříve v městech, kde počešťovací politika hned po převratu začala se vší silou. Tisíce rodin bylo vykázáno nebo se musilo odstěhovati, mnoho jich bylo vyhozeno na ulici, musilo opustiti své pracovny, prováděli jste násilí a vykonávali vliv na všecky ty, kteří byli v závilém postavení ke státu, na učitelstvo, na pensisty, na vdovy a sirotky; nejprve sliby, pak vyhrůžkami a konečně tresty zastrašovali jste lidi, a nutili jste je, aby se zřekli svého národa a poslali děti do české školy. Mám důkazy, že v mnohých případech bylo slibováno německým vdovám a sirotkům, jež mají nárok na vdovské a sirotčí důchody, zvýšení těchto důchodů a že jim také bylo vyplaceno, když své děti poslaly do české školy. Jestliže se nepodvolily, byly jim tyto požitky zadržovány. Potlačování škol, zrušování tříd a zavírání škol hromadilo se nejenom v městech. Stejně prudce vzplanul tento boj a plane ještě v celém jazykovém pohraničním území, neboť celé naše německé území leží na hranici jazykové. Zvláště široké massy, širý venkov trpí tímto potlačováním škol, nikoliv snad proto, že ta neb ona škola se zruší, nýbrž proto, že se béře širokým vrstvám venkovského obyvatelstva jediná možnost ke vzdělání, vesnická škola. A, pánové, kultura národa buduje se nejenom na nejvyšších vrstvách, buduje se také na kultuře širokých vrstev národa a tu byste právě, chcete-li ukázati svoji kulturu, měli míti zájem na tom, abyste široké vrstvy kulturně pozdvihli a právě těch škol šetřili a ty budovali, které přicházejí pro široké vrstvy v úvahu, a to jsou právě školy obecné. Jestliže posl. Hillebrand řekl ve své předvčerejší řeči, že boj o německou školu pro německé sociální demokraty není bojem národním, nýbrž do jisté míry bojem třídním, pak s tím můžeme se svého stanoviska rovněž souhlasiti, jestliže řekneme, že náš boj je zajisté bojem lidovým, v prvé řadě jest však také bojem třídním potud, pokud zasahuje široké vrstvy našeho venkovského lidu. Jmenovitě pro lid venkovský a pro školy venkovské jest neblahé, jestliže pro omezení škol používáte k boji nedostatečného počtu žactva. Myslím, že by se zde mělo upustiti od počtu žactva, že by tu měly rozhodovati vyšší paedagogické a lidumilné zásady pro otázku, má-li býti škola ponechána nebo zrušena. Považuji za zcela zvláštní, jestliže pan ministr vyučování ve své řeči odůvodňuje zrušení škol klíčovou číslicí dětí školou povinných, statistickými daty a tím, že prostě státní hospodářství nemůže pro ně již opatřiti peníze a že mu toto odůvodnění stačí. Se svého stanoviska, jako ministr vyučování, měl by se právě postaviti proti tomu, že by státní hospodářství nemělo pro školství již peněz a měl by žádati, aby podle hořejších hledisk i sebemenší počet dětí stačil k ponechání té neb oné školy nebo třídy, a měl by s námi energicky žádati, aby se nepočínalo šetřiti u školy, nýbrž zcela jinde, tam, kde šetření za to stojí a kde možno něco ušetřiti. A tu již bylo několikrát na to poukázáno, že velmi vděčným polem pro toto šetření by bylo: omeziti militarism, snížiti nesmírné výlohy na zahraniční propagandu, na zahraniční zastupitelstva, na špionáž atd. Dodnes byli jsme úplně bezmocni proti tomuto postupu a tomuto vašemu boji proti našemu školství. Opravné prostředky, jež máme, neměly nikdy odkladného účinku a vy jste všecko zničili dříve, než jsme se mohli svého práva domáhati. Nezbývá a nezbylo nám v mnohých případech nic jiného, než svépomocí napraviti a nahraditi největší škody. To bylo důvodem, že také v našem národě se probudila svépomoc a obětavost a namnoze procitla proto, že jsme poukazovali právě jako na příklad na vaši obětavost, kterou jste dříve osvědčovali; začali jsme si zřizovati školy soukromé. Poněvadž jste právě rdousení škol odůvodňovali tím, že musíte šetřiti, nebyli byste měli k tomu důvodu, odmítati a ztěžovati nám, kdybychom se domáhali zřizování soukromých škol, jež si chceme vydržovati z vlastních peněz. Avšak vám nejde o šetření, naprosto ne, vám jde jen o to, abyste zamezili soukromé školy v takových vesnicích, kde byla zřízena česká škola menšinová. Jde vám o to, abyste vnutili tyto německé děti, které by jinak bylo možno vyučovati soukromě, do školy české. Vám nejde o to, abyste skutečně šetřili nebo vyrovnali poměr mezi školstvím německým a českým v poměru obyvatelstva, nýbrž ve vašem postupu je surová vůle, zničiti naší kulturu. Mohl bych jen z jižní Moravy jmenovati veliké množství míst, kde jste takovým způsobem běsnili. Od Slavonic až dolů k Břeclavě vytvořili jste na jazykové hranici hřbitov německých škol, před nimž se zachvíváme hrůzou a který v nás budí úzkost o naši německou budoucnost, kdybychom ztratili odvahu. Slavonice, Jihlava, Znojmo, venkov a město jsou svědky a ani vesnic chorvatských v mikulovském okresu jste nevynechali. Také tam jste řádili a školy jim brali. Taktikou zcela zvláštní ve vašem boji o školy a zcela zvláštní methodou je reklamace dětí. Tím spojujete otázku školskou se sčítáním lidu. Opíráte se, nevím, o jaké ustanovení zákona o sčítání lidu a činíte si právo za jistých podmínek diktovati národnost státního občana. Chtěl bych se jen tázati, který paragraf zákona o sčítání lidu vám k tomu dává právo. Dodnes neexistuje zákona, ani zákonného ustanovení, jež by ukládalo státnímu občanu povinnost přiznati se za těch neb oněch podmínek jako Němec, Čech, Polák, Maďar anebo jako příslušník jakékoli jiné národnosti. Přiznání k národnosti jest svobodný akt vůle, a pokud nemůžete zrušiti sebeurčovací právo člověka, nemůžete ho také nutiti, aby se k tomu neb onomu přiznal. Vy však necháte své úřady, aby vydávaly soukromníkům výnosy, v nichž se praví: "Na základě úředního šetření bylo zjištěno, že jste národnosti české, následkem toho také vaše děti patří k české národnosti" a tím jste povinni, abyste své děti posílali do české školy. Ba, vy dokonce děláte českou menšinovou školu ve vesnicích školou povinnou pro německé děti, ačkoli není zákona, který by o povinné škole mluvil. Povinných škol nemáme. Je úplně svobodným právem rodičů, aby dali své děti vyučovati, jak a kde chtějí. Ovšem praví zákon, že jsou povinni své děti dáti vyučovati od 6. do 14. roku. Povinnost choditi do školy tedy neexistuje, je tedy pouze nucené vyučování, nikdy však ne povinnost choditi do určité školy. A jestliže stíháte rodiče tresty a všemi možnými opatřeními, která jsou výsměchem jakékoli spravedlnosti, jestliže zneužitím úřední moci nejnižších úřadů to přivádíte tak daleko, že vháníte poddajné rodiče anebo takové, jež jsou na vás závislí, do českých škol, pak nepotřebujete býti pyšnými a také nespoléhejte příliš pevně na budoucnost, neboť co je vybudováno násilím, to se jednou přes noc rozpadne. Nedomnívejte se, že můžete, postupujete-li takovými prostředky, z našich německých dětí učiniti najednou nefalšované Čechy. Musíte to sami nejlépe věděti ze své minulosti, dějiny nejsou stálé a "od mocností osudu nikdo nemá budoucnost zaručenu". Vždy jste nám vyčítali staré Rakousko a z toho odvozujete svoji taktiku. Táži se vás, nebojíte se, že by se vám jednou mohlo dostati odplaty stejnou měrou? Domnívám se, že byste na to měli také jednou mysliti. Soukromých škol, které si chceme vydržovati vlastními penězi, nám nedáváte, a dáte-li nám je, činíte tak teprve po nesmírných obtížích, ba vy tomu bráníte, vydáváte výnosy, jestliže se soukromě vyučuje a není tu budovy, která je uznána od vás po 15 komisích jako škola soukromá, že smí býti vyučovány pohromadě nanejvýš jen 3 děti a ne více. Ztěžujete nám také vyučování od domu k domu, vynalézáte všecky možné prostředky, abyste nám vyučování ztížili a znemožnili. Na druhé straně však zřizujete v našich německých vesnicích - a to tvrdíme nejenom my, nýbrž také naši čeští sousedé, s nimiž jsme před válkou žili v přátelské shodě - na venkově totiž nejsou šovinisti domovem - české školy menšinové, téměř v každé vesnici, nedbajíce toho, aby bylo zachováno ustanovení, podle něhož má se zříditi jen v obvodu 4 km taková škola. Děláte to tak v každé vesnici, ač jsou vesnice od sebe vzdáleny 2 nebo také jen 1 km a tyto školy navštěvuje téměř vesměs jen zcela malý počet žáků. A škola přes to existuje, a jestliže přijdeme a uvádíme vám to jako protidůkaz, že zavíráte naše školy s větším počtem dětí a zakládáte školy vlastní s počtem menším, pak tvrdíte: "Seznam žáků oné menšinové školy vykazuje 30 dětí, škola německá jen 12 nebo 9 dětí". A. nahlédne-li člověk do tohoto seznamu, shledá, že jste do seznamu předem pojali všecky děti ze smíšených manželství a vyškrtli jste je v seznamu žáků německých. To je také bolavý bod, o němž by se mělo vážně mluviti a jejž byste měli jednou zákonem pomocí své většiny objasniti a určiti. Totéž právo, jako vy si činíte, totiž zabírati všecky děti ze smíšených manželství pro svůj národ, totéž právo měli bychom také my, poněvadž našemu národu náleží také část rodičů, avšak jednou rozhoduje pro vás otec, po druhé matka, jak to právě potřebujete. Udělejte si zákon, máte většinu, můžete zákon udělati beze všeho, který určovací právo rodičů prostě ruší a ustanovuje určovací právo státu o dětech a jejich výchově. Vezmete-li jednou rodičům toto právo, pak snižujete rodiče jako ploditele dětí na zvířata; avšak vy tento zákon vytvořiti nemůžete, nemůžete tak učiniti z toho důvodu, poněvadž se něčeho takového před kulturním světem, před lidstvem nesmíte odvážiti. Avšak vy podle toho jednáte a zneužíváte své moci. Udělejte si dále zákon, který zavádí školní povinnost, a pak můžete žádati, aby dítě bezpodmínečně šlo do té neb oné určité školy. Avšak pokud takových zákonů nemáte, jest všecko, co v tom směru podnikáte, násilím a proti tomuto násilí budeme se brániti, pokud trvá. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)