Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Bobok.
Posl. Bobok: Slávna snemovňa! O veciach školských podanej súrnej interpellácie pánov nemeckých poslancov poskytujú nám poslancom slovenskej ľudovej strany príležitosť predniesť naše ponosy a aspoň v krátkosti poukázať na palčivé rany školstva v našej drahej slovenskej krajine. Predovšetkým ale ako charakteristický znak toľko prizvukovanej rovnoprávnosti slovenskeho národa tu v tejto snemovne držíme za potrebné konštatovať ten fakt, že keď súrnosť interpelláciam o školách nemeckých vládnou väčšinou bola odhlasovaná, vtedy súrnosť interpellácie o veciach škôl slovenských tou istou vládnou väčšinou bola odmietnutá. My, slávna snemovňa, i v tejto udalosti ako i v mnohých iných jasne vidíme tú tendenciu centralismu, že čisto slovenské sťažnosti a ponosy k vôli nešťastne vymyslenej a všemožnými prostriedkami forsírovanej národnej jednote tak zv. československého národa i na legitimných fórumoch za každú cenu všemožne zamlčované a zaznávané byť majú. Tento fakt dľa našej mienky nielen že je chybný, ale v tej najvyššej miere i nebezpečný, lebo ľahko môže v massách slovenského národa vyvolať tú mienku, ba netajím, už vyvoláva, akoby boj za naše národné práva, za odstranenie našich krívd legitimným spôsobom, cestou pokojného, rozumného vývoja a bratského dorozumenia úspechom korunovaný byť nemohol. Ale my vzdor tomu prísne sa pridržiavame zákonitej cesty, sme odhodlaní trpelive vyčerpať v boji všetky zákonité prostriedky za práva nášho národa, čímž chceme zadosť učiniť našim povinnostiam voči našej společnej vlasti, ale chceme odstrániť od nás zodpovednosť za prípadné, strašlivé následky toho vládneho systému, ktorý na Slovensku už toľko zla narobil.
Slávna snemovňa! Keď už je reč o zatváraní nemeckých škôl, tak i my, Slováci, máme tiež vážné príčiny, sa ponosovať nie síce na zatváranie, na nejestvovanie mnohých potrebných škôl slovenských.
Tento náš ponos potvrdzujú i úradné názvy našich škôl, ktoré ich československými a slovenskými menujú. To jedno každý uzná, že československá škola neni čiste slovenská, práve tak ako nikomu nenapadlo pod menom českých škôl v Čechách a Morave mysleť na školu slovenskú. Je to celkom správné, že v Čechách a na Morave školy sa úradne menujú české a nemecké, ale je nepochopiteľné, že na Slovensku máme úradne pomenované nemecké, maďarské a československé, len nie čiste slovenské školy. Keď už naša ústavná listina, slávny sneme, to hovorí, že na Slovensku zpravidla sa úraduje slovensky, prečo tedy naše školy nemenujú sa zpravidla slovenskými? Lež k tomuto páni centralisti doista majú vážné príčiny. O tomto každý Slovák na Slovensku si vypráva. Odpusťte, to úmyselné prevádzanie počeščovania našej mládeže niet vymyslenou bájkou, je to skutočnosť. U nás na školách sa síce učí slovenčine ako predmetu, ale práve tak sa učí nemčine a franščine a ako z vyučovania nemčiny ako predmetu nenásleduje, že naše školy sú nemecké, tak práve ani z vynaučovania slovenčine ako predmetu nenásleduje, že by naše všetky školy boly slovenské. Česť výnimkám, ale tvrdiť musíme, že tam, kde nie sú učitelia Slováci, naukosdelná reč našich škôl je dosiaľ nie slovenská. A také školy, v ktorých predmety z väčšiny nie slovenskou rečou sa prednášajú, nikto za slovenské školy považovať nemôže. Sám pán minister školstva a nár. osvety v svojom prehlásení bedlive vyhýbal sa odpovedať na tú trapnú otázku, zdáliž všetky školy Slovákov sú slovenské. On vypravoval o tom, čo bolo pred prevratom, v čom my s ním úplne súhlasíme, ale mlčal o tom, čo je so slovenskými školami na teraz. Ja mlčanlivosť pána ministra v tomto páde vítam, lebo niet vytvorené, že snáď jeho slovenské srdce zakázalo mu mluviť za slovenskú pravdu. (Tak je! Potlesk slovenských ľudových poslanců.) My za celkom správné držíme, že od našich učiteľov zkúšku spôsobilosti vyučovať slovenčine sa žiada, ale to je už úplne nespravedlivé, že tejto zkúške len slovenskí učiteľovia sa musejú podrobiť, akoby českí učiteľovia už tým, že vedia česky, boli i na slovenčinu spôsobilí. Fakt je ten, že kto vie správne slovensky, ten nevie správne česky. Ale toto platí i naopak. Prečo tedy neskládajú na Slovensku účinkujúci českí učitelia zkúšku zo slovenčiny? Myslím, že len preto, lebo im k uskutočneniu vytknutého cieľa československých škôl česká reč úplne postačí, totižto českou rečou je ľahčie češčiť, ale tým ťažšie, ba nemožné je slovenčiť. My vôbec nezazlievame českému človeku, keď je on i na Slovensku tuhým národovcom, je toto národná cnosť, ktoré právo ale i my Slováci si pre seba žiadame. Nesmie nám tedy nikto zazlievať, že my, Slováci, chceme byť tiež tuhými Slovákmi a že nám veľmi záleží na tom, aby slovenská mládež slovenskou rečou, v slovenskom duchu bola vychovávaná. A ktorý Čech na Slovensko mládež vychovávať príjde, myslím, a v prvom rade musí počítať s týmto požiadovkom slovenského národa. Pre našu mládež v slovenskom a kresťanskom duchu písané slovenské učebnice, slovensky prednášajúcich učiteľov žiadame. Že učebnice vládnými kruhy pre naše školy predpísané sú väčšinou české, to je každému známo, ale i tie, ktoré sú slovenské, z nich nejedna sa oškliví Slovákovi, predne pre ty čiastky nábožensky urážajúce, na ktoré my pána ministra v interpellácii sme upozornili. Tie isté ponosy musíme zopakovať i pri našich stredných školách, ba tu sme nutení poukázať ešte i na boľavejšie rany slovenského školstva. Vláda 18 našich katolíckych gymnasií nám protizákonne zhabala a ako dosavádné jej postupovanie dokazuje, vzdor ústnym či písobným záväzkom na ich vrátenie ani vážne nepomýšľa. Táto krivda je tým kriklavejšia, keď vidíme, že českí, moravskí, nemeckí a maďarskí katolíci majú svoje gymnásia, ponechané boly gymnásia i maďarským, nemeckým, slovenským evangelíkom. Jedine slovenským katolíkom gymnásia vrátiť nechcejú.
Či je div potom, keď v širokých kruhoch katolíckeho slovenského obecenstva rastie nedôvera voči terajšiemu vládnemu systému. Nespokojnosť, nedôvera slovenských katolíkov sa vzbudzuje i mnohými inými príčinami. Pán minister školstva a národnej osvety pri pojednávaní toho celoročného rozpočtu slávnostne vyhlásil, že on na školách žiadnych stranickostí a žiadneho štvania netrpí. To je pekné a správné. Lenže to u nás v živote na Slovensku celkom inak vypadá. Ku podopreniu tohoto tvrdenia si dovolím predniesť následujúce prípady. Na Kvetnú nedeľu tohoto roku sväz katolíckej stredoškolskej mládeže držal v Baňskej Bystrici malú poradu, na ktorej delegáti žiakov stredných škôl z okolia sa sišli. Ako posluchač s mojími priateľmi a ja sám sa zúčastnil na tejto porade, kde kresťanským a slovenským duchom nadchnuté prednášky boly držané.
Ku konci jednotliví delegáti podali referát o pomeroch svojich škôl, a tu veľmi smutné veci vyšly na javo. Medzi iným dozvedeli sme sa že vo štvrtej triede báňsko-bystrického chlapeckého gymnázia pán profesor Jozef Jakubíčka pri vyučovaní zemepisu na spôsob najdivokejšieho agitátora politisuje a účinkovanie ľudovej strany jej vôdcov a časopisy podle svojho pokrokového vkusu vysvetluje. Ja v uvedené výrazy pána profesora nechcel som veriť a so svedkami vyhľadal som pána riaditeľa tohoto gymnázia prosiac ho, aby sme priateľským spôsobom záležitosť túto zistili, že sa chcem vyhnúť prípadnému škandálu a že chcem priateľským spôsobom zamedziť a vyriadiť túto celú nepríjemnú záležitosť. Pán riaditeľ slušne a ochotne vyhovel mojej prosbe, ale medzi naším rozhovorom celý rozrušený prišiel do riaditeľne mne dosiaľ celkom neznámy pán prof. Jakubička a na predvolanie pána riaditeľa už pri predstavení sa hrube urážajúci česť nielen mojej osoby, ale i jako člena tohoto slávneho Národného shromaždenia od slova do slova potvrdil, čo pred žiakmi hlásal, že ľudovci sú nečestní a že sú všetcia vlastizrádci. Ja som túto poznámku pána profesora vzal bez slova v známosť, poneváč, slávny sneme, sú prípady, keď česť i vkus človeka i moje kňažské povolanie mne diktuje mlčať na zurivé výbuchy surového útočníka. (Hlasy slovenských ľudových poslanců: Tak je!) Ja tento pád pánu ministrovi školstva a národnej osvety odporúčam do láskavej pozornosti, ktorého svedkovia boli pán Emanuel Pavelka, správca gymnázia, a pán Michael Samuel, tajomník našej strany v Baňskej Bystrici.
Môže byť politické presvedčenie jedného pána profesora akékoľvek, a uznávame, že k tomu má právo, ale že by on pri prednášaní školských predmetov pred nedospelou mládežou za vlastizrádcov vyhlašoval slovenských mužov, to držíme za nedovolené, za pedagogickú chybu, poneváč to je najnebezpečnejší spôsob rozdmychávať nenávisť medzi dvoma slovanskými národy, čo je na neprospech našej republiky. (Hlas: Kdybyste si podal řádnou stížnost, nemusel jste to zde přednášet. Máme také opačné případy!) To patrí k môjmu právu. V tomto ohľade si predpisovať nedám!
A čo je zvláštne, že za tieto události p. profesorom potvrdené, ktoré žiak udal, dotyčného žiaka ešte disciplinárne veľmi prísne potrestali. Podobný smutný prípad sa stal v Baňskej Štiavnici, kde dľa mojej informácie triedny profesor VI. triedy štátneho gymnásia pri odoberaní osvedčení rodičov katolíckych, že oni účasť svojich detí na bohoslužbách dňa 25. marca žiadajú, mal toto povedať: "A tieto dokumenty si odložím ad acta tmárstva v XX. století." Pýtam sa, slávna snemovňa, zda takéto výpovedi majú utužovať lásku Čechov a Slovákov? V Baňskej Bystrici na štátnej učitelskej prípravovne p. prof. Novák nevedomosť jedného českého žiaka takto pokáral: "Už si aj ty tak blbý, ako Slováci!" Pýtám sa, zda takéto pokáranie a urážanie slovenského študentstva snáď je prospešnejšie a učiní-li pôsobenie toho p. profesora na Slovensku účinnejším? Ale my sa nedivíme takýmto prípadom, lebo už je na bielom dni, že slávna vláda pri vysielaní exponovaných síl, pri vyberaní osôb nemala tej opatrnosti, ktorú vážnosť tejto missie vyžadovala. A toto, slávna snemovňa, slúžilo na úkor konsolidácie slovenských pomerov a nesmierne zatemnilo to i zásluhy mnohých českých statočných pracovníkov na Slovensku, ktorí si uznania vydobili u Slovákov. Oldricha Mančala, profesora v Prievidzi, v záložitosti ktorého naša strana súrnu interpelláciu podala, odporúčali sme slávnej vláde do pozornosti, cieľom žiadanej nápravy a nie, jak "Slovenská politika" tvrdí, k vôli vyvolania škandálu. Áno konštatujem, že ctená vláda na naše upozornenie urobila s ním poriadky, a nie, jak to "Slovenská politika" tvrdí, že sme podali tu interpellácii, aby sme vyvolali škandál. A dňa 25. mája ešte bol tam na shromaždení a robil hrdinu a do 30. ešte účinkoval tam. Revisiu exponovaných sme už viackrát žiadali, ale bohužiaľ tejto našej žiadosti sa nevyhovelo. Ja myslím, že po týchto smutných zkusenostiach vláda túto revisiu sama prevedie, čímž, dufáme, že sa značne zlepšia slovenské pomery. Ohľadne slovenského školstva so žiaľom musím konštatovať, že ani technika, ani lesnická, ani baňská škola dosial u nás neni uskutočnená. A my v záujme nášho národného života popustiť nemôžeme; našim spravedlivým požiadavkom je i to, aby vysokoškolská mládež na našom území sa učila a vychovávala.
Slávna snemovňa! Ako v živote
iných národov, tak i v živote nás Slovákov významný zástoj hraje
kultúrna otázka, ktorej najhlavnejšiou čiastkou je: národným požiadavkom
úplne zodpovedná škola. Na koľko dosavádny smer vlády našim kresťanským
a národným požiadavkom vo školách neodpovedá, na toľko sa my s nedôverou
chováme proti školskej politike, ktorá tuna teraz vládne. (Potlesk
slovenských ľudových poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Füssy.
Posl. Füssy (maďarsky): Dámy a pánové! Jsem nucen promluviti ke školské otázce tím spíše, poněvadž pan ministr školství Šrobár jen málo mluvil ve své středeční řeči o maďarských školách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Co pravil, to nemůže Maďarstvo uspokojiti; pan ministr se zmínil, že počet maďarských škol je dostatečný, ba že jich je nadbytek; avšak počet maďarských škol je potřebí nikoli redukovati, nýbrž naopak rozmnožiti. Nejlepším toho dokladem je poslední sčítání lidu, jehož výsledek dosud není znám, třeba že vyslaní sčítací komisaři a revisoři ve většině případů nedovolili, aby obyvatelstvo vyplnilo sčítací archy vlastnoručně inkoustem, nýbrž toliko tužkou. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Preliminář ministerstva školství nejlépe dokazuje, že menšiny daleko větší kvotou přispívají na státní finance v poměru k minimálním částkám, které stát vynakládá na jejich kulturní potřeby. Tato položka týká se také sudetských Němců, ale mnohem více národnostních menšin na Slovensku. Stát věnuje na účely vysokoškolské 153 milionů. Z této částky dostává košická akademie právnická k smrti odsouzená 133.747 korun, kromě toho dává se 50.000 korun na likvidaci maďarské právnické fakulty bratislavské university. Z celého vysokoškolského prelimináře věnuje se tedy na maďarské školy na Slovensku toliko jedno procento; a tato částka jest ještě k tomu jen přechodnou položkou. Preliminář na slovenské střední školy, nečítajíc v to školy pro dívky, vykazuje vydání 7·2 milionů. Z této částky dostávají maďarské, maďarsko-německé a německé státní střední školy dohromady 1·2 milionu, což odpovídá 16·6 procentům, kdežto obě národnosti tvoří jednu třetinu všeho obyvatelstva Slovenska.
Z půlmilionového prelimináře na státní dívčí školy nedostávají maďarské neb německé školy ani haléře. Táž situace je na učitelských ústavech. Vysoké obchodní školy v celém státu vykazují osobní a věcnou potřebu 25·6 milionů korun. Maďarské paralelky jsou všeho všudy jen v Bratislavě. Potřeba bratislavské vysoké obchodní školy je 1·1 milionu; na maďarské paralelní třídy měli bychom tedy dostati na 1/2 milionu. Avšak na vyučování obchodním naukám v maďarském jazyku nepřipadají ani 2% z celé položky, ačkoli počet posluchačů maďarského jazyka je podle poloúředního výkazu kolem 40% z celého počtu posluchačů. Podobný smutný obraz jeví se i na poli průmyslového školství. Poněvadž preliminář na obecné školství není náležitě specifikován, nevíme, jaký státní výdaj k tomu účelu vynaložený připadá na nás mezi jednotlivými národnostmi.
Preliminář předpisuje na pořádání lidových přednášek 72.000 korun. Z toho připadá na slovenské přednášky 20.000 korun, také sudetští Němci dostanou z toho 12.000 korun; o maďarských a německých menšinách na Slovensku ovšem není zmínky. Vůči nám je stát skoupý. Menšinám uvnitř země nedá nic, kdežto na vyučování českému a vůbec slovanským jazykům ve Francii vydává 1·1 milionu a na pěstování styků se slovanskými zeměmi vynakládá 0·4 milionu korun. Česká akademie věd dostává jeden milion, slovenská "Matice" 100.000 korun a k tomu ještě dostává se české společnosti pro vědu a slovesnost 100.000 korun. Mnoho tisíc dává se na české vědecké časopisy; také jeden německý historický časopis dostává 8000 korun. Na česká divadla samotna připadá více než 3 miliony, slovenská divadla dostávají podpory 1·6 milionu korun. Ale kdo by dovedl vůbec vypočítati všechny zvláštní položky, z nichž je maďarská kultura zúplna vyloučena!
V Podkarpatské Rusi je tomu v celku právě tak, jak jsme shora vylíčili. Zde uvedu jenom to, že na střední školy v Podkarpatské Rusi je rozvrženo 1·3 milionu, z nichž na maďarské kulturní účely nedostává se ani haléře. Podobný případ je s učitelskými ústavy, na něž je preliminováno 1/2 milionu korun. Z vydání na obchodní školy přes 1·2 milionu dostává se na maďarskou kulturu všeho všudy 35.918 korun.
V záležitosti obecných škol je situace taková, že v mnoha obcích jsou maďarské školy zavřeny. Tak na př. v Turně jsou všechny školy od převratu zavřeny. V nesčetných maďarských obcích župy Abaujské panuje týž stav. Ony maďarské děti, které mají náhodou slovanská jména, jsou násilně nuceny do slovenských škol. Právo rodičů rozhodovati o tom, mají-li jejich děti navštěvovati školu maďarskou nebo slovenskou, se jednoduše nerespektuje. Tak se to stalo v druhém největším městě Slovenska, v Košicích, což mělo za následek, že nesčetné děti nejsou účastny žádného vyučování. V důsledku těchto poměrů nesčetné děti ocitají se v té situaci, že bez vyučování a na výsměch kultuře násilím stanou se analfabety.
Bratislavský školský referát zamýšlí konfesijní školy násilně postátniti. Takové bezúčelné prostředky dotýkají se co nejhlouběji všech tří národností na Slovensku. Držitelům škol vzali i to právo, aby si mohli stanoviti vyučovací jazyk na školách jim podřízených.
První povinností ministerstva školství by bylo, aby poukázalo školní inspektory, aby v místech Maďary obývaných školy dosud zavřené ihned otevřeli, a aby ve smyslu ústavy co nejpřísněji potrestalo ty, kdož nutí maďarské děti do slováckých škol a tím násilně je odnárodňují. V jedné čistě maďarské obci, v Malé Maně se přihodilo, že školní inspektor z Nových Zámků navštívil školu a při té příležitosti tázal se dětí, kdo z nich už umí slovensky; 20-25 dětí se hlásilo, aby ukázalo, jak pokročilo v slovenčině, načež inspektor je přesadil do zvláštní slovenské třídy.
Maďaři právem požadují, aby v jazykově uzavřených územích počet obecných škol byl podstatně rozmnožen, a v krajinách jazykově smíšených - kde je nejméně 40 maďarských školou povinných dětí - aby dle platných zákonných předpisů zřídily se maďarské školy, neb maďarské paralelky.
Na poli vyššího školství je situace ještě mnohem truchlivější. Vůči 33 slovenským středním školám bude příště zachováno toliko šest škol maďarských, ačkoli kulturní nároky maďarské jsou nepoměrně větší. Následkem toho nejen že nelze připustiti, aby jednotlivé dosud stávající maďarské střední školy byly zavírány, jako na př. v Levici, Prešově, Rožňavě, Lučenci, nýbrž naopak bylo by velice třeba nové zříditi. Mimo to je bezpodmínečně nutno, aby jednotlivé konfesionelní školy, jako na př. košické premonstrátské gymnasium, byly vlastníkům vráceny.
Dnešní situaci osvětluje nejlépe ta okolnost, že maďarských posluchačů obchodních škol je 40% a přes to na Slovensku toliko na jediné obchodní škole, totiž bratislavské, jsou maďarské paralelky. Nejnaléhavějším úkolem státu bylo by v obchodních střediscích, na př. v Košici, v Lučenci, v Komárně zříditi nejen chlapecké maďarské obchodní školy, nýbrž i školy dívčí.
Na Slovensku neexistuje ani jediná střední škola pro dívky. Dlužno uvésti, že pokračovací ústav řádu Voršilek byl také uzavřen. Je nevyhnutelně nutno, aby tato škola byla vlastníkům vrácena a nejméně ještě jedna v Bratislavě otevřena. Na poli odborného školství se nároky maďarské úplně zanedbávají. Stát neklade naprosto žádné váhy na to, aby v maďarských krajích existovaly školy toho druhu.
Státní rozpočet poskytuje na vyučování učňů 325.000 korun; z toho ovšem na maďarské vyučování nepřipadá ani haléře. První povinností bratislavského školského referátu bylo by tudíž vydati v této záležitosti potřebná nařízení. Košickou maďarskou akademii zavřeli a na místo ní otevřeli slovenskou střední školu. Poněvadž Košice jsou centrem východního Slovenska a rozsáhlého hospodářského území, dále kulturním střediskem maďarským, bylo by třeba zříditi paralelní maďarské třídy na škole shora uvedené. Na celém Slovensku je jen jediný učitelský ústav, který není s to vychovávati dostatečný počet učitelů pro obecné školy dnes stávající, kdežto pro obecné školy, které v budoucnosti budou musit býti nutně zřízeny, bude potřeba ještě dalších učitelských sil.
Korunou celého systému je způsob, jakým se zachází s Maďary na poli vysokého školství. Na účely vysokoškolské jest pamatováno v prelimináři částkou 142·2 milionů korun. Na maďarskou kulturu - nehledě k nepatrné likvidační částce poskytované bratislavským maďarským fakultám - připadá z této milionové sumy celkem 183.747 korun. Košická právnická akademie je rovněž odsouzena k zániku. Maďarští studenti jsou nuceni buď se vystěhovati, nebo navštěvovati pražskou německou universitu a studovati v cizím jazyku. Minimální požadavek 1,071.000 Maďarů je, aby dostali maďarskou universitu. V městech a obcích na území Maďary obývaném, jakož i v oněch smíšených okresích, v nichž je obyvatelstvo z 30 % maďarské, buďtež zřízeny mateřské školky. Školní inspektoři jsou šovinistickými nepřáteli Maďarů. Třeba poukázati na košického inspektora. Maďaři požadují pro maďarské školní okresy maďarské inspektory.
Vážené dámy a pánové! Musím se
ještě zmíniti o tom, že pro celé Slovensko je jediná hospodářská
škola v Komárně, která je vysloveně maďarská, do které však chodí
i chovanci slovenského jazyka. V této maďarské hospodářské škole
je asi pro 30 chovanců toliko jediný maďarský profesor, kdežto
pro menší počet slovenských chovanců působí tam 4 až 5 slovenských
profesorů s českým ředitelem v čele, který nezná jazyka chovanců.
Táži se, vážené dámy a pánové, co jsou platny takové přednášky,
když jim většina chovanců nerozumí? (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prerušujem prejednávanie denného poradu a prikročim k ukončeniu schôdze. Sú niektorá presidiálné sdelenia.
Dovolenú na dnešnú schôdzu udelil som posl. Janu Bečkovi, Geršlovi, Hamplovi, Jašovi, dr. Markovičovi, Oktávcovi, Svobodovi, Kubalovi a Zvercovi, vesmes pre neodkladné záležitosti.
Dovolenú do 20. červňa t. r. udelil som posl. dr. Lelleyovi z rodinných dôvodov, pre schôdze v príštím týždni posl. Koškovi pre neodkladnú cestu do Insbruku.
Nastaly niektoré zmeny v kluboch.
Žiadam o ich sdelenie.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda klubu maďarských křesťanských
socialistů a posl. Viktor Palkovich oznámili podle §u 15
jedn. řádu, že zmíněný poslanec je členem tohoto klubu.
Místopředseda inž. Botto: Došly
tieto spisy:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předsednictva došla od předsedy Národního shromáždění řeckého z Athén resoluce přijatá tamním Národním shromážděním, týkající se pronásledování řeckého a křesťanského obyvatelstva v Asii.
Dotaz posl. Myslivce ministru nár. obrany v pensijní záležitosti plukovníka Václava Mladějovského.
Dotaz posl. Netolického, Pechmanové, Slavíčka a spol. vládě v záležitosti státní garancie ku podpoře stavebního ruchu.
Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru vnitra a nár. obrany, že u Václava Strassbergra, hostinského a řezníka z Hánu u Duchcova, byla kdysi zabavena lovecká puška.
Dotaz posl. dr. Mazance, Myslivce
a druhů ministru školství a nár. osvěty a ministru financí, o
výši nájemného z budovy bývalého kláštera v Sedlci, používané
za státní továrnu tabákovou.
Místopředseda inž. Botto: Prikazujem výboru rozpočtovému a súčasne výboru ústavne-právnemu:
Tisk 3652. Vládní návrh zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů, které vydá hlavní město Praha do úhrnné výše 1,500.000 liber šterlinků a 7,500.000 dolarů, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů, pak platiti cla slosovanými titry a splatnými kupony.
Medzi schôdzou boly tiskom rozdané
tieto zprávy:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3686. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru pro obchod, průmysl a živnosti o vládnom návrhu (tlač 3338), ktorým sa predkladá k schváleniu Národnému shromaždeniu obchodná úmluva uzavrená dňa 20. ríjna 1921 vo Varšave medzi republikou Československou a Polskom.
Tisk 3687. Zpráva I. výboru zahraničního,
II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3527), kterým
se zmocňuje vláda, aby poskytla úvěr republice Rakouské.
Místopředseda inž. Botto: Medzi
schôdzou bol tiskom rozdaný a súčasne prikázaný výboru iniciativnému
tento návrh:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3682. Návrh posl. Šamalíka,
Bezděka a soudruhů na poskytnutí podpory státní požárem postiženým
v Zubří u Nov. Města na Moravě.
Místopředseda inž. Botto:
Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem, aby príští schôdza poslaneckej snemovne konala sa v útorok dňa 20. června 1922 o 2. hod. odpol. (14. hod.) s týmto
1. Zpráva výboru zahraničního a živnostenského k vládnímu návrhu (tisk 3338), kterým se předkládá k schválení Národnímu shromáždění obchodní úmluva uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou a Polskem (tisk 3686).
2. Návrh, aby zkráceným řízením podle § 55 jedn. řádu projednán byl vládní návrh zákona (tisk 3527), kterým se vláda zmocňuje, aby poskytla úvěr republice Rakouské.
3. Zpráva výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3527), kterým se zmocňuje vláda, aby poskytla úvěr republice Rakouské (tisk 3687).
4. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3547) k vládnímu návrhu zákona o ražbě dalších drobných mincí (tisk 3599).
5. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3539) o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími (tisk 3680) (hlasování).
6. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3553) o úpravě právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 a znějí na měnu jinou, než korunovou (tisk 3681) (hlasování).
7. Zpráva výboru živnostenského k vládnímu návrhu zákona (tisk 3591) o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu (tisk 3677) (hlasování).
8. Návrh vlády, aby byla povolena obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u vládního návrhu zákona, kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinností zákona, kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po obecních a obvodních lékařích, zemřelých před účinností zákona zprvu uvedeného (tisk 2363).
9. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. (tisk 3666).
10. Druhé čtení osnovy zákona o úpravě požitků pro mužstvo čsl. vojska, jemuž není vojenská služba povoláním (tisk 3650).
11. Druhé čtení osnovy zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 3675).
12. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění některá ustanovení zákona o dani z cukru (tisk 3672).
13. Rozprava o naléhavých interpelacích.
Sú námietky proti tomuto môjmu návrhu? (Nebyly.)
Námietok nieť.
Návrh môj je prijatý.
Končím schôdzu.