5. zpráva výboru živnostenského k vládnímu návrhu zákona (tisk 3591) o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu (tisk 3677).
Za nepřítomného zpravodaje posl.
Votrubu zmocňuji předsedu výboru živnostenského pana kol.
Slavíčka, aby podal zprávu.
Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Výbor pro průmysl, živnosti a obchod pojednal o tisku sněmovním 3677, jenž jedná o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu. Ústřední statistika zahraničního obchodu, jak zpráva výboru živnostenského praví, spočívá dosud na dvou zákonech a to:
a) zákonu ze dne 28. ledna 1919, č. 49 Sb. z. a n., o organisaci statistické služby;
b) zákonu ze dne 18. září 1919, č. 518 Sb. z. a n., o statistice zahraničního obchodu.
Statistické ohlášky o druhu, množství, zemi původu a zemi určení zboží dějí se ústředně ve Státním úřadě statistickém.
Hodnotu určuje stálá komise pro určování obchodních hodnot pro statistiku zahraničního obchodu. Ta jest orgánem samostatným, podřízeným přímo předsedovi vlády.
Tato organisace ústřední statistiky zahraničního obchodu se neosvědčila. Uznala se zvláště nezbytnost, upustiti od methody odhadové při zjišťování hodnoty zboží pro účely statistiky této a zavésti místo ní methodu deklarační.
Proto podala vláda návrh zákona o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu na podkladě methody deklarační. Návrh tento projednán byl v živnostenském výboru a schválen celkem beze změny. Jen k § 11 usnesen dodatek, aby provedením zákona pověřen byl také ministr veřejných prací, a to proto, že jemu podléhá Labsko-Dunajská paroplavební společnost.
Živnostenský výbor proto navrhuje předlohu sněmovně k přijetí.
Chtěl bych několik málo slov říci k této vytištěné zprávě o statistice obchodní, zejména pokud se týče statistiky zahraničního obchodu. Je nám všem zajisté jasno, že máme-li přikročiti čas od času k obchodním smlouvám s okolními státy, které v této době jsou vesměs krátkodobé, máme-li v budoucnosti přikročiti ke změnám a doplňkům těchto smluv obchodních, musíme míti napřed jasný podklad o našem hospodářství, musíme věděti, co tam můžeme prodávati, vyvážeti, musíme věděti, odkud můžeme kupovati, za jaké obnosy, jaká kvanta, neboť podle toho může se potom říditi celá hospodářská politika našeho státu na venek. Je pochopitelno, že stát, který má teprve 4 roky svou samostatnost, nemohl nebo nemůže míti dokonalou statistiku, jaké bychom potřebovali, a je tedy na místě, jestliže se o této věci usnáší docela nový zákon.
Chtěl bych upozorniti na dřívější praxi v této věci za starého Rakouska - tuším, již jednou zde citovanou - že státy dřívější - a jistě to dělají také všechny státy nynější - velmi mnoho péče věnují statistice zahraničního obchodu, a to statistice ve všech směrech. Všechny státy v této době sledují a ve statistických datech srovnávají výrobní podmínky své, sledují ve statistických datech používání strojů a vynálezů, sledují hodnotu výrobních nákladů, sledují výkonnost dělníků, statistiku dopravní, dopravní náklady atd., neboť jen tak je potom možno racionelně v hospodářství s okolními státy postupovati. Toho všeho jsme přirozeně po převratu neměli a je všeobecně známo, že následkem těchto nedostatků staly se mnohé chyby jednak se strany úřadů, ale také hlavně se strany jednotlivců, které nám, naší republice, ke cti a chvále v cizině nikterak nebyly. Tento zákon má zjednati nápravu a má dáti podklad k této řádné statistice, o níž jsem se několika slovy zmínil.
Ale ten zákon má ještě jednu vlastnost, a to tu, aby pro dobu přechodnou nahradil instituci dřívějšího úřadu pro zahraniční obchod. Úřad pro zahraniční obchod znamenal pro státní pokladnu také značný příjem. Úřad tento je zrušen, zlikvidován, a kdybychom na místo tohoto úřadu nezavedli naprosto ničeho jiného, mohli bychom se ocitnouti v nepříjemných situacích. Když zákon tento vejde v platnost, uvidíme, že nebude možno, aby někdo bez oznámení úřadu mohl hřešiti na dobré jméno našeho obchodu, neboť zákon zavádí řízení deklarační, to znamená, že v doprovodních listech zboží musí býti vše náležitě vypsáno. A protože vedle těchto předpisů jsou předpisy další, že totiž ani speditéři nesmějí bez těchto deklarací zboží dále transportovati, je tu dostatečná kontrola a dostatek prostředků k zamezení jakéhokoli podvodu, nepoctivosti nebo zneužívání dobrého našeho jména. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Protože zákon mluví také o tom v § 5, že při statistickém hlášení je zapotřebí na úhradu výloh státního statistického úřadu zaplatiti statistický poplatek, nahradí se tím způsobem, aspoň částečně úbytek příjmů pro státní pokladnu, který býval zjednáván úřadem pro zahraniční obchod.
Abychom některému zboží umožnili konkurenční schopnost, pamatuje zákon i na tuto okolnost, neboť v § 5, odstavec první, v dodatku praví: "Nařízením mohou býti stanoveny výjimky." Je zajisté známo, že všechny státy sahají někdy k určitým úlevám u dopravy některých surovin, které musíme kupovati z ciziny, nebo které státy musí kupovati z ciziny, a je všeobecně známo, že před válkou dokonce dávaly státy určité bonifikace na některé druhy zboží. I toto máme my v rukou podle tohoto zákona.
Upozorňuji jen na jeden zajímavý případ, že totiž takové úlevy dostávalo se našim výrobcům perleťového zboží při dopravě surové perletě k nám a při dopravě výrobků perleťových do ciziny, takže i po této stránce, myslím, zákon úplně vyhovuje.
Protože pak poplatek má býti zapravován známkami, nemusíme se obávati, že bychom tímto zákonem nějak chod obchodu ztěžovali, neboť každý zajisté podle nařízení o poplatcích bude moci napřed - jsa náležitě informován - koupiti si dostatečný počet známek a chod obchodní se nebude nijak ztěžovati a rušiti.
Je pochopitelno, že zákon také mluví o zneužívání známek, o vyhýbání se zákonu, že mluví o ustanoveních trestních, čemuž ani jinak býti nemůže, neboť vyskytují se ve všech společnostech a ve všech národech případy určitého zneužívání, čemuž se musí čeliti.
Z těchto důvodů živnostenský výbor
navrhuje: "Slavná sněmovno, račiž přiloženou osnovu zákona
schváliti." Není podán žádný pozměňovací návrh a nemohu tudíž
jinak, nežli slavné sněmovně usnesení živnostenského výboru a
předlohu zákona doporučiti ke schválení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Měli bychom přikročiti ke hlasování. Jelikož není dostatečná presence, hlasování o tomto odstavci jakož i o dvou předcházejících odstavcích dám na pořad příští schůze.
Přeruším projednávání pořadu schůze
a přikročíme ještě, nebude-li proti tomu námitek, k odstavci 9.,
totiž k
9. pokračování v rozpravě o naléhavých interpelacích:
posl. Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o nejnovějším rušení škol (tisk 3563),
posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o novém rušení škol (tisk 3564),
posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o zákazu vydržovati zrušené německé školní třídy na útraty obcí (tisk 3565),
posl. Čermaka, Hillebranda, Schweichharta a druhů ministrovi školství a nár. osvěty, že se odpírá povolení, aby zrušené třídy škol vedly se na útraty obci (tisk 3566),
posl. Stivína, Astra, Brožíka, Pika, Al. Kříže, J. Marka a soudr. ministrům školství, veř. prací a financí ve věci stavby budov pro menšinové školy (tisk 3651).
Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Není jich. Přikročíme tedy k odstavci 9.
Než udělím slovo prvnímu řečníkovi sděluji, že jsem ve stenografickém protokolu z minulé schůze shledal v řeči p. posl. dr. Schollicha tento výrok: "... doženete naše obyvatelstvo k tomu, že cepy a revolvery vypudí tyto vetřelce (to jest českou menšinu) z německého území. Pak budete mít občanskou válku."
Volám za tento výrok p. posl. dr. Schollicha k pořádku a vyslovuji hluboké politování, že zneužito bylo řečnické tribuny a ochrany poslanecké imunity k výroku, jenž je v tak příkrém rozporu s funkcí poslaneckou. (Hluk a odpor německých poslanců. - Předseda zvoní.)
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Houser. (Hluk a výkřiky německých poslanců. Posl. dr. Hanreich [německy]: Pan vrchní policejní president!)
Volám p. posl. dr. Hanreicha
k pořádku. (Hluk u německých poslanců.) Prosím o klid.
Posl. Houser: Slavná sněmovno! Bezprogramovost koalice v zákonodárné práci umožnila tuto kulturní debatu. Přichází včas, neboť škola v našem státě není již u nás předmětem oné živé pozornosti, jakým byla za dob rakouských. České snahy školské budily úctu i za hranicemi. Národnostní rozmíšky, které byly v Rakousku na denním pořádku, nezajímaly cizí národy, považovaly je za nacionální hašteřivost. Ale když bojující češství mělo na štítě: české školy, potřebné české školy, kultura odpíraná byla naším heslem, národnostní spory byly očištěny v očích ciziny od šovinismu a naše touhy nalezly uznání. Nechybím, řeknu-li, že školská politika dělnictva v českým menšinách byla účinnějším mluvčím za naši samostatnost než mnohé diplomatické kroky. Přátelé lidového vzdělání očekávali, že Československý stát bude míti jako charakteristický rys péči o národní školy. Jestliže dříve se školy zřizovaly až v nejkrajnější nutnosti a udržovaly se na takovém stupni, aby pracujícímu lidu poskytly jen tolik vzdělání, kolik ho potřeboval ku práci, jejíž výrobky by snesly konkurenci světovou, kolik je ho třeba za všeobecné branné povinnosti k řemeslu vojenskému a kolik ho musí míti, aby se vynutily výdělky, z nichž by mohly býti hrazeny veliké nepřímé daně, jež mu štědře nakládá kapitalistický stát, zavládlo u nás mínění, že za našich vlád se dále nepovede jednání o třídu, měsíce a léta. Viděli, naivové, a ten stav, že se provede konečné ustanovení zákona vydaného před půl stoletím, že školní úřady samy z vlastní iniciativy budou pečovati o to, aby se potřebné školy bez zbytečného odkladu zřizovaly.
Byly to naivní sny. Co na poli školském se udělalo, byly drobné nesoustavné pokusy o zlepšení, a mělo býti přece vykonáno veliké dílo. Vzdělanostní potřeby přímo nakazují, aby školu měla každá osada. V Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku je 15.000 místních obcí, osad o 10.000 víc, a škol skoro 13.000. Má tedy školu teprve každá druhá osada. Docházejí tedy děti z osad beze školy do škol nejbližších.
Zákon nařizuje, že veřejná škola má býti zřízena všude, kde je 40 dítek, jež mají do školy dále než 4 km. Toto nařízení bylo vydáno před 52 lety, a jistě byla volena vzdálenost tak veliká proto, že bylo škol málo, a že by vzdálenost kratší, kterou ohled na zdraví dětí přímo diktoval, vyžadovala veliký počet škol nových. Zákon za 52 leta nejen nepostoupil, ale ani dnes se neplní. Jen v Čechách bylo podle poslední zprávy zemské školní rady přes 26.000 dětí, které chodily do školy dále než 4 km. (Slyšte!) Chtějte od těch dětí tělesnou zdatnost, když každý den vyčerpávají své síly chůzí a k obědu mívají nejčastěji jen kus chleba. Žádejte, aby za tělesné únavy brousila se rozumová bystrost a vůle nabývala síly a odhodlanosti, s nimiž by se odrůstající pokolení probíjelo ku předu.
Jedna z podmínek zdaru práce školní je malý počet žáků ve třídě. Jestli zákon z r. 1870 připustil, aby ve třídě bylo 60 žáků, nedbal valně o vzdělání školní mládeže, a jestli ten počet 80 platí ještě dnes, je to hrubé neporozumění školní práce. Sedí-li ve třídě 80 žáků, nemůže učitel dělati více, než je hlídati, o jeho působení učitelském a vychovatelském nemůže býti řeči. Takových tříd je dosti, jsou i takové, jichž počet dětí přestoupil 80. Školské statistiky v jiných státech zjišťují, kolik tříd je obsazeno 20-30 žáky, kolik tříd 30-40, 40-50 atd. Naše statistika jako by se bála přiznati, že jsme se o školu dosti nepostarali, a přidělujeme tudíž učitelům dětí mnoho. Podle úředních údajů připadá v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na třídu průměrně 49 žáků. Na třídu s vyučovacím jazykem českým 51 dítek, na třídu s vyučovacím jazykem německým 47 dítek. Na Slovensku je průměrný počet dítek připadajících na 1 třídu 64, na třídu rusínskou 83. (Slyšte!) Jednomu učiteli jsou přiděleny děti průměrně počtem 47 až 83, jednomu důstojníkovi je přiděleno průměrně 17 vojáků, a mezi nimi jsou poddůstojnické a nižší šarže. Naše republika se vysmívá škole, jako by říkala: Nad tvou činnost rozumového vzdělání a šlechtění mysli je mi několikráte cennější příprava k válečným surovostem.
Ministerstvo zřizuje státní školy menšinové, které ovšem potřebují místností, tvrdím, svých vlastních místností. Při české i německé národní citlivosti, jedná-li se o školu, je to odsouzení hodná nemotornost, umístí-li se nová česká škola v budově německé školy, tak, že se její žáci učí v téže učebně, ve které se učí i žáci němečtí, a obě ty třídy mají polodenní vyučování. Takové zkrácení školního vyučování německých dětí působí přirozeně v obyvatelstvu rozruch a nespokojenost. Jednání o nové stavby, které má stát postaviti a na něž jsou povoleny peníze, ukazuje velikou starostlivost o školu v obcích, z nichž se deputace v ministerstvu téměř netrhnou, ale úžasnou nedbalost vlády. Podle doznání pana ministra školství jsou dostaveny nebo rozestaveny budovy za 10 mil. Kč. Ale v rozpočtu je na ně povoleno 30 mil. Kč. Proč i za zbývajících 20 milionů nejsou školní budovy rozestaveny? Pro bezprogramovost, váhavost a liknavost v ministerstvech. Umístění menšinových škol je přímo hanba pro naši školskou správu, ale podle toho postupu školských staveb je asi tajný úmysl, aby se povolených 30 mil. nevyčerpalo. Péče o školu vedla školskou politiku některých okresův a obcí k tomu, že nešetřily nákladu a staraly se vždy o nové třídy, aby v nich snížily počet žáků. Chtěly, aby se děti více naučily. Dělo se to častěji u Němců než u Čechů. V kulturních státech jest menší počet dětí na třídu daleko pod naším, 60, 50, 40, ano v Dánsku připouští zákon na třídu školy venkovské jen 37, na třídu školy městské jen 35 žáků. U nás při takovém počtu žáků třídy již se ruší, protože nejsou podle zákona nutné. Taková je bída naší národní školy. K zavírání tříd dochází téměř výhradně při školách německých, poněvadž na nich je počet dětí ve třídě nízký. Třídy ve školách, jež odpovídají potřebám dětí a v nichž se učitelova práce setkává se zdarem, naplňují přátele kulturního pokroku radostí. A jestliže posud takové měli jen Němci, ať je mají co nejdříve Čechové, Slováci, Maďaři a Rusíni. Nezvyšujte počet dětí ve třídě u Němců, ale snižte jej u Čechoslováků a ostatních národů! Myslím, že tou rozumnou zásadou se řídilo zřizování škol českých podle dubnového zákona z r. 1919. Byla zřízena škola ve Štědrém pro 14 školních dětí, ve Ždírci pro 15, v Petrovicích a Železné Rudě pro 16, v Karlově a ve Stupném pro 18, v Honosicích a Sitné pro 19 školních dětí. Radovali jsme se z těch škol, a naplnilo by nás zármutkem, kdyby měly býti zrušeny. Znamenalo by to rozumovou a mravní ztrátu pro národ.
Národní škola v Československu se přezírá, jako se přezírá v každém kapitalistickém státě. Je to škola dětí širokých vrstev lidových, zejména dorostu proletářského, a vrstvy majetné, jichž jsou úřady ochotným sluhou, jejich vzdělání nepřejí, poněvadž ve vzdělání dělnické třídy vidí nebezpečí pro sebe. Obecná škola, ač se vzděláním jen na ní získaným se musí spokojiti devět dětí z deseti, kdežto teprve toto desáté dítě postupuje na školu vyšší, jest popelkou finančně odbývanou, školy vyšší a vysoké pak miláčky panující buržoasní třídy. Tím více lne k obecné škole dělnictvo. Vidí ve vzdělání slib lepší své budoucnosti a chrání je a školu ze všech sil. Solidarita dělnické třídy v zápasech za hospodářské osvobození nakazuje také solidaritu v hájení posil, jež tomu osvobození přispějí. Poslanecký klub komunistické strany se staví proti zavírání německých tříd, jako by se stavěl proti zavírání tříd českých.
Jsme si toho dobře vědomi, že se ocitáme po boku německého nacionalismu, který se hříchů školské správy láskyplně ujal a těží z nich. To nás nemate. Nejedná se o národnostní šovinismus, ale o národní statek, který je statkem všelidským. S největší vážností upozorňujeme nejvyšší školskou správu, že ona má býti toho statku rozmnožovatelem. Odkazy na velikou nákladnost jsou plané výmluvy. Ve velikém rozpočtu dvacetimiliardovém zabírá položka pro národní školu srovnána s jinými místo přímo nedůstojné. Rozpočet dánský dává vždycky 1 korunu na vojsko a 2 koruny na školství, rozpočet československý dává vždycky 5 K na vojsko a 1 K na školství. (Slyšte!)
Rušení německých tříd s malým počtem žáků děje se českými úřady za patronance české vlády. Ministr Šusta odpověděl na jednu interpelaci, že předseda zemské školní rady v Brně, když rozhoduje o zrušování a slučování škol, koná povinnost, kterou mu ukládá zákon a potřeba, aby se zjednala ve školství náležitá rovnováha. Ta rovnováha se získává ne zlepšováním školství opožděného, ale zdržováním a zhoršováním školství pokročilejšího. Rozhodování o zřizování a redukci škol a tříd je zákonným právem předsedy zemské školní rady. O životní záležitosti občanské, jako je škola, nejsou dotazováni rodiče, obce a okresy, ta je svěřena úvaze jediného úředníka. Je to jeden článek československé soustavy, která odmítá vůli lidu a vkládá moc do rukou byrokracie, aby jí užívala absolutisticky. Není divu, když se v obci zruší škola německá a zřídí hned česká, a pro tuto se zaberou místnosti školy zrušené, že se to vykládá jako nepřátelství a svévole
Krátkozrakost naší vlády snad netuší, že na náš národ padá odium nesnášenlivosti a na náš stát, že je národnostně nespravedlivý. Již dvakrát přinesl ministr Beneš z ciziny upozornění na to, že jsme tam považováni za šovinisty, ponejprv, když přijel z Paříže, a podruhé, když se vrátil z Janova. Nenašel porozumění krátce po tom, když sjezd Společnosti pro svaz národů přijal resoluci Dickinsonovu o úpravě života menšin, byli čeští delegáti tak pobouřeni, že opustili své hosty. Nyní k tomu ještě přibudou žaloby na zavírání německých tříd a škol. Není pochyby, že čerstvá paměť ciziny vzpomene na bývalý odpor Němců proti školám českým a usoudí, že národnostně zaujatí Češi, když se stali vítězem, měří Němcům stejným bezprávím.
Vyvolává se národnostní nenávist, místo aby se pracovalo ke klidnému soužití obou národů a ke vzájemné pomoci. Podnět k nevraživosti vyšel tentokráte z české strany, tady je třeba napomenouti k rozvaze. Dělnictvo obou národů proniknuté duchem bratrství a oddané práci prohlédlo, že národnostní poplach, způsobovaný jeho třídním nepřítelem, odvádí pozornost a zákonodárnou činnost od otázek sociálních. Ví, že internacionální kapitál bývá často původcem národnostních třenic dvou národů, aby ztížil dělnictvu jeho cestu za hospodářským osvobozením.
Náš stát se o smír obou národů
v Čechách posud ničím nepřičinil. Je v jeho interesu, aby nedůvěra
mezi lidmi mluvícími různou řečí zmizela. Bylo by třeba už mládež
sblížiti. Soudruh Warmbrunn tady jednou uvedl, jak by se
k tomu hodily hry, vycházky a útulky pro děti obojí národnosti.
Státní správa si toho nevšimla. Velikou událost v životě všech
národů našeho státu, utvoření jednotné komunistické strany Československa,
přijala vláda chladně i se zřejmou nevolí. Zesílil tím nepřítel
kapitalistické soustavy, jejímž ona je výrazem. Odpověď pana ministra
školství nás nepřesvědčila o tom, že se vláda podle povinnosti
přičinila o nutné obecné školy, a nezbavila nás obav, že vláda
bude prováděti školskou politiku jednostranně nacionální. Náš
klub nepřijímá tuto odpověď na vědomí. (Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan poslanec
dr. Lukavský.
Posl. dr. Lukavský: Vážená sněmovno Poslanci německého nacionálního svazu, jakož i Klubu německých sociálních demokratů podali interpelace stejného znění o rušení škol a podobné interpelace stejného znění od obou skupin byly podány, proč zrušené třídy nesmějí býti vydržovány obcemi.
Obě interpelace směřují proti presidiu zemské školní rady v Praze. Pramen všech těchto interpelací nám jest úplně jasný. Jest to Kulturverband, nástupce Schulvereinu, jehož intence jsou a zůstávají tytéž, jako měl Schulverein. Němci se domnívají, že se svými žalobami postihnou nás. Jak vylíčení pravdy a skutečnosti ukazuje, postihli sami sebe. Pravda mluví ne proti nám, nýbrž proti nim samým. Když přehlédneme stručně celou otázku, jak zde úředními daty zrušení škol bylo osvětleno, vidíme, že se třídy a školy zrušují, ale nejen německé, nýbrž i české, a to z důvodů, které každý objektivní pozorovatel musí uznati. Jest to pokles žactva v době poválečné, na německých školách však hlavně odchod 50 tisíc německých dětí do nově zařízených českých škol tak zvaných minoritních, které se přidružily k dřívějším školám menšinovým, v nichž národní svépomocí a obětavostí zachraňovali se děti před germanisací. Skutečnost potvrzuje, že se postupuje od naší vyučovací správy všude podle platných zákonů a předpisů nejen těch, které jsme si sami dali pro Československou republiku, ale i těch, které jsme převzali od Rakouska a jichž původci jsou Němci.
Úřední fakta ukazují, že se vůči Němcům postupuje mnohem blahovolněji, než by žádaly zákony a platné předpisy. Jest jisto, že podle § 9 zákona z roku 1919 jest možno zrušiti třídu, kde počet dětí klesl pod 40. Data, která byla přednesena panem ministrem školství a jež bychom mohli ještě rozmnožiti dále celou řadou jiných dat, ukazují, že se to děje při počtu mnohem menším, při počtu kolem dvaceti, že však nikde německé děti tím nepřicházejí o vyučování v jazyku mateřském, poněvadž vždy se pamatuje na to, mohou-li choditi do sousední blízké školy německé, a že tato sousední škola je nepatrně vzdálena, na př. dva, dva a půl kilometru. Při tom se vždy béře v úvahu, zda cesta do této školy je schůdná. Často i tato škola, do níž se děti ze zrušené školy přikazují, má sama o sobě tak malý počet žactva, že by měla býti zrušena. Úřední data však dále dokazují, že se neruší německé jednotřídky ani tehdy, mají-li nepatrný počet žactva, jestliže sousední německá škola je daleko, nebo je sice blízko, ale cesta k ní pro děti je obtížná. Němečtí sociální demokraté podali 19. července 1921 návrh na novelisování §u 11 ř. z. ze dne 14. května 1869 o obecných školách, podle kteréhožto návrhu nemají býti zrušeny veřejné školy pro pokles počtu žáků, mají-li nejméně třicet žáků.
Podíváme-li se do úředních dat,
vidíme, že nebyly zrušeny německé jednotřídky na př. v Tachově
(okres Dubá), kde je dvacet dětí, ve Vrchové (okres Dubá), kde
je rovněž dvacet dětí, v Kohlingu (okres Falknov), kde je sedmnáct
dětí, v Lohhäuser (okres Marianské Lázně), kde je čtrnáct dětí,
ve Wittinu (okres Děčín), kde je pouze deset dětí, atd. (Posl.
dr. Schollich [německy]: Co děláte s dětmi v menšinových školách,
kde pak je rovnoprávnost s vámi?) I vy máte školy, kde máte
deset dětí. (Výkřiky posl. dr. Schollicha a dr. Hanreicha.
- Hluk.)
Předseda (zvoní):
Žádám o klid. Prosím,
p. posl. dr. Hanreicha, aby nevyrušoval.
Posl. dr. Lukavský (pokračuje): Přikáží-li se děti ze zrušených škol sousedním blízkým školám, je to totéž, jako když české děti musejí choditi do svých škol vzdálených, velice často též v horských terénech a po neschůdných cestách.
Konstatujeme podle výroční zprávy o stavu národního školství ke dni 31. prosince 1919 v Čechách, že v českých školních okresích bylo jednotřídek 516, v německých však 616, (Hluk a odpor německých poslanců. - Posl. dr. Hanreich [německy]: Německé děti máte ve svých školách. Styďte se, s pravdou nebéřete to tak přesně. Přes to, že to máte napsáno, jest vylháno vše, co říkáte!), tedy o 100 více, ač počet jich obyvatelstva činí méně než třetinu: (Hluk.) Němci často odůvodňují velký počet jednotřídek horským rázem zněmčených krajů. Známe ty kraje, známe vzdálenosti mnohých těch škol, víme také, jaké cesty musejí konati české děti v hornatých krajích do svých škol. To není pravý důvod toho faktu, že Němci mají proti nám tak veliký počet jednotřídek. Jejich jednotřídky sledovaly cíle germanisační. Školy ty byly ve velice četných případech vyvolány v život Schulvereinem nebo jinými germanisujícími spolky. V době, kdy jsme za Rakouska prováděli pasivní oposici, založili si Němci u nás své školství velice bohatě, my to těžce potom doháněli a důsledky toho se jeví ještě dnes. Potom za vedení německých výbojných spolků, jako byl Schulverein, Bund der Deutschen, Böhmerwaldbund, Nordmarka a j. za pomoci rakouských vlád, rakouských úřadů, německých obecních a okresních zastupitelstev, za pomoci říšsko-německých marek, které k nám byly v hojné míře posílány za cíli politickými, za cíli všeněmeckými, si Němci vytvořili u nás tak hustou síť škol, že byli a jsou přesyceni. Vždyť sama rakouská vláda musila rušiti německé školy pro nedotatek žactva, jak zde bylo konstatováno, na př. v Hořanech u Loun, v Malých Svatoňovicích a jinde, poněvadž v nich bylo po jediném dítěti.
Posl. dr. Schollich uvedl, že poměrně větší počet škol německých než českých jest odůvodněn usídlením Němců v hornatých krajinách.
Porovnejme tedy počet jednotřídních škol v politických okresích, jež se dělí ve dva okresy školní, český a německý, v nichž tedy poměry jsou stejné jak pro Čechy, tak pro Němce. Podle poslední statistické zprávy tiskem vydané, to jest podle stavu ze dne 31. prosince 1919, byl poměr počtu jednotřídek v českých školních okresích proti německým školním okresům v Německém Brodě 12: 24, v Broumově 4: 5, v Hradci Jindřichově 10: 18, v Klatovech 3: 7, v Českém Krumlově 4: 11, v Lanškrouně 6: 11, v Prachaticích 9: 16, Sušicích 9: 10, Trutnově 1: 7, Žamberku 4: 16.
Všude nápadný vyšší počet německých jednotřídek proti českým. Čísla ta dokazují, jak nepoměrně lépe pečováno o školství německé než o školství české, zejména, aby německé děti mohly pohodlně docházeti do školy, a že pokus posl. Schollicha, obhájiti nutnost poměrně většího počtu škol německých, selhal. (Výborně! Potlesk. - Posl. dr. Schollich [německy]: A já tvrdím, že vaše číslice jsou vylhány!)
Žádným křikem nic nesmažete, zde jsou cifry! Úřední fakta potvrzují, že Němci mají dosud mnohem více národních škol, než by jim podle poměru národnostního příslušelo a že rovněž mají o ohromný počet tříd více než odpovídá poměru národnostnímu. (Tak jest!) Podle úředních dat bylo tu konstatováno, že zemská školní rada v Praze neprovádí nikde redukce tříd podle platných předpisů, podle § 11 zákona ze dne 2. května 1883, podle něhož se počítá průměrně na třídu 80 dětí, nýbrž jen tam, kde by na třídu připadalo průměrně více než 65 dětí. Při tom se vždy bere zřetel ku příznivému průměrnému počtu dětí za uplynulé tři roky. Jest samozřejmo, že po převratu jsme museli napravovati ta strašná bezpráví, jež na českých dětech vídeňskými vládami a specielně Němci z bývalých zemí koruny české byla páchána. (Výborně! - Hlučný potlesk. - Hluk a odpor německých poslanců.)
Němcům ubylo dětí nejen válkou, nýbrž především tím, že do jejich škol byly nuceny choditi děti české. Uvedu příklad z kraje, jejž ze své téměř 20leté práce tak zvané menšinové dobře znám. V politických okresích západočeských, stříbrském, domažlickém, horšovo-týnském, chebském, kralovickém, mariansko-lázeňském, podbořanském, plánském, plzeňském, klatovském, žlutickém bylo celkem před převratem 19 škol obecných, tak zvaných menšinových, z nichž byly pouze 4 veřejné, ostatní matiční. Jedna škola byla důlní. Do těchto 19 škol chodilo přibližně 2100 českých dětí. Dnes máme v týchž okresích tak zvaných menšinových škol: 5 škol měšťanských a 73 obecných, úhrnem 78 minoritních českých škol s úhrnným počtem žactva 5504 dětí, neboli přibylo téměř půl čtvrta tisíce českých dětí. (Výkřiky posl. dr. Schollicha. - Posl. dr. Hanreich [německy]: Dosadili jste tam své úředníky, na váš podvod nenaletíme!)
Přibližný počet, ba jistě větší, byl dříve zahrnut do počtu žactva na německých školách, představme si jen, kolik by vlastně mělo býti v oněch okresích zrušeno německých tříd. K tomu připomínám, že v těchto okresích je ještě mnoho českých dětí, které musejí choditi do škol německých, poněvadž v místě dosud není škola česká. Jsou na příklad na Podbořansku tři české školy a to v Oplotech, Blšanech, Sýrovicích téměř již rok povolených, ale dosud neotevřených, poněvadž Němci činí proti jich umístění všemožné překážky a naše úřady nemají kuráž, aby sjednali pořádek. (Posl. dr. Schollich [německy]: Vymlátíme je, účelem toho je čechisace! [ Ukazuje na řečníka:] Ten chce býti ministrem vyučování. To se dožijete pěkné bouře, celou boudu obrátíme na ruby!)
Německé školy měly vždy menší počet žactva než české školy. Je to zřejmé z příslušných dat a počtu žactva a tříd, rovněž náklad poměrně na jejich školy byl větší. Četné školy své si udržovali a dosud udržují zřizováním sirotčinců, do nichž shánějí děti z nejrůznějších míst odkud jen mohou. (Hluk.)
Pan ministr školství zde byl uvedl markantní případy, jak malý počet žactva jest v jednotlivých třídách na německých školách. Nápadné je to zvláště, když srovnáváme české školy s německými v témže okrese. Tak na př. v okrese domažlickém má německá dvojtřídka ve Fichtenbachu 79 dětí, česká jednotřídka v Radonicích 78 dětí, česká dvojtřídka ve Kvíčovicích 152 dětí, německá dvojtřídka ve Všerubech 137 dětí. To jsou ony Všeruby, kde provedli Němci ostudnou demonstraci proti komisi, která přišla za účelem umístění české školy.
To jsou ony Všeruby, kde Němci nedovolili zatímní umístění české jednotřídky v německé budově školní, kde nedovolili ani, aby byla umístěna na faře, takže musela býti umístěna ve staré celnici, v budově na spadnutí, v místnosti naprosto nedostatečné, jež je výsměchem všem požadavkům školským.
Není pravda, že by se spojení tříd nemohlo provésti pro malé učebny, učebny ty jsou prostorné, místnosti nesrovnatelně lepší než v českých školách, ale jde tu o udržení dosavadního počtu učitelů, jde tu o to, aby absolventi německých učitelských ústavů měli dostatek míst. Počet učitelstva německého je nadměrný, je mnohem vyšší, než je skutečně míst.
Z kruhů německých učitelů se poukazuje na to, že pokles žactva v jednotlivých německých třídách je pouze dočasný, neuvádí se ovšem, že i několik příštích let bude školskými léty, v nichž se bude jeviti úbytek žactva vlivem války, ale na hlavní příčinu - odchod dětí do českých škol - se nepoukazuje.
Je důležitá také statistika o poměru počtu dovolených německých učitelů a českých, a je zajímavo při tom, jaká nemoc, jako důvod pro dovolenou, se uvádí. Počet ten na německé straně překvapujícím způsobem počet českých dovolených učitelů převyšuje, ač mají němečtí učitelé ve svých třídách mnohem méně žáků. Německým učitelům se poskytují dovolené velice liberálně, jen aby jiní měli po nich místa, udržuje se tu stále nadbytečný aparát školský s ohromnými náklady, ač se přece národnostní poměry radikálně změnily. (Posl. Dyk: To je prolhaná rasa! - Posl. dr. Lodgman [německy]: Říká nám prolhaná rasa! - Různé výkřiky.) Aby se udržel dosavadní stav německého školství, usiluje Kulturverband o zřizování soukromých škol na místě zrušených, ač všude je umožněno dětem choditi do německých škol, nebo jak obsahuje interpelace německých stran, žádá se, aby zrušené třídy mohly vydržovati obce.
Pro zřizování škol soukromých...
(Různé výkřiky. - Velký hluk.)