Nemají žádnou další školu odbornou, natož střední. A tak jsou vídeňští Češi nuceni vydržovati soukromé opatrovny i obecné školy, a sice 8, jednu měšťanskou školu, kde je 501 dítě, jednu obchodní školu a jednu střední školu, která má přes 400 žáků.
Tak se chovali a chovají Němci k nám. Jak se mají Slováci v Maďarsku, o tom zajisté některý z řečníků slovenských bude moci více pověděti. A nyní, prosím, vážená sněmovno, jinou kapitolu. Vylíčil jsem, jak se chováme my, vylíčil jsem některé případy z toho, jak se chovali Němci k nám, a nyní prosím, přijde kapitola třetí, jaký úmysl měli Němci chovat se k nám a ostatním národnostem v bývalém státě rakousko-uherském, kdyby byli vyhráli. Prosím, to co nyní přednesu, nebylo dosud v české veřejnosti sděleno. Tyto doklady byly tištěny jako rukopis, a byl to elaborát německých vynikajících politiků a vědců za války, který tak udržovali v tajnosti, že ho nedali ani v Rakousku, ani v Uhrách tisknouti, aby některý německý soudruh sociální demokrat nějaký obtah nedal českému soudruhovi, co se chystá u nás. Dali to tisknouti až v Basileji pouze jako rukopis. A z toho, co uvedu, a co mi čas dovolí uvésti, bude vidět, jaké plány měli někteří Němci s námi a jakou mají politickou morálku vzhledem k svým interpelacím a ku svým stížnostem na foru mezinárodním. Měli v úmyslu zříditi "Kaisertum Österreich" s hlavní částí, kde by byly také Čechy, Morava a Slezsko, zvláštním oddílem polským v Haliči, samostatnou Bukovinou a samostatnou Dalmacií. Bosna zvláště. Ovšem, že byli takoví demokrati za války, že navrhovali vojenskou diktaturu a vládu jak ve východní Haliči a Bukovině, tak v Dalmacii, a pouze v t. zv. centru, západním Rakousku, kam jsme měli býti také počítáni, navrhovali parlamentární režim. Ale přirozeně, že pro tu Halič, Poláky chtěli odstraniti ze státu, vyhrazovali si, že (čte): "Die nationalen, politischen, wirtschaftlichen und kulturellen Belange der Deutschen im Nordostgebiet sind besonders zu schützen." Také v Bukovině, která měla býti ve vojenské správě, má býti "der gegenwärtige Besitzstand der Deutschen" co nejvíce přirozeně chráněn a zachován. Dalmacie budiž spravována vojensky a zase postavení "nacionální, politické, hospodářské a kulturní Němců má býti zvláště chráněno". (Posl. dr. Kafka [německy]: Nechtěl byste nám jmenovati autory tohoto elaborátu?) Autory tohoto spisu jsou německé národní rady a zvláště německá národní rada česká, tedy z Čech, potom poslanci německého nacionálního svazu a vedle toho němečtí profesoři někteří.
Přirozeně, že v "Kaisertum Österreich" chtěli provést rozdělení okresů v Čechách na německé a smíšené a všude tam přirozeně "die deutsche Staatssprache" jako v celé říši měla být zavedena.
A teď přicházím k té zajímavé kapitole, co ve školství pro nás chystali. Zde v tom středním, západním Rakousku, kde měly být také Čechy, Morava a Slezsko (čte): "Das deutsche Schulwesen ist durch den Staat zu fördern. In den mehrsprachigen, das heißt in solchen Gebieten, in welchen im amtlichen Verkehr neben der Staatssprache noch andere Sprachen angewendet werden können, ist ausreichend Gelegenheit zur Erlernung der deutschen Sprache zu schaffen." Zde je tedy stanovena povinnost starati se o naučení německé řeči státní. Jest zákonitá povinnost v bodě 2., že každý, kdo přijde z národní školy jakékoliv národnosti, musí být mocen německé státní řeči a s tou se musí začíti už ve třetím roce každé školy obecné.
Dále německá řeč státní je povinným předmětem na všech školách všeho druhu, ale i na všech školách neněmeckých musí sloužiti v některých předmětech za vyučovací jazyk. Za čtvrté: německé školy národní je zříditi v územích několikajazyčných všude, kde toho potřeba a interes státu žádá. Tedy v českých krajích, které by bývaly prohlášeny za smíšené, všude interes státu by byl požadoval zřízení německých národních škol. (Posl. dr. Kafka [německy]: Totéž činíte nyní vy!) To je, prosím, veliký rozdíl, to je ohromný rozdíl v tom, pane kolego, co my děláme. My zřizujeme školy pro své české děti!
Za páté, ve všech německých obecných, středních a vysokých školách přirozeně, pokud se týče učitelů, ředitelů, inspektorů atd. má býti zachován německý charakter ústavu a německý charakter žactva.
Za šesté, tam, kde by byly školní rady v českých krajích nerozdělené, kde by byly jen české, má stát se postarat o delegování německých členů do těchto českých školních rad v českých okresích.
"7. In allen Gebieten, in I welchen im amtlichen Verkehr keine andere Sprache als die Staatssprache angewendet wird, dürfen nur deutsche Schulen mit öffentlichkeitsrecht errichtet werden. Die in diesen Gebieten bereits bestehenden öffentlichen andersprachigen Schulen sind aufzulassen." (Slyšte!)
8. Počet neněmeckých středních škol ve vícejazyčných územích, to znamená v českých, v Čechách a na Moravě má býti omezen na skutečnou potřebu. To by bylo zavírání. Žádná nová neněmecká škola nesmí býti zřízena. Tedy konec vysokému školství českému. (Posl. dr. Kafka [německy]: Zapomínáte, pane kolego, že hned po vyjití tohoto programu jak dr. Lodgman tak i já jsme veřejně proti němu protestovali!) Račte prominouti, pane kolego, to dělal až roku 1921. (Výkřiky posl. dr. Kafky.)
9. Státní dohled a dozor na veškerá školství musí míti na zřeteli učebný cíl, který musí býti v souhlase se státním zájmem a státní občanská výchova mládeže musí býti všude prováděna.
Děláme to my, pánové, v německých školách? U vás se vyučuje stále v tom německém duchu, v jakém jste žili před válkou.
10. Zřizování nových škol neněmeckých: Pro zřizování nových veřejných škol národních s neněmeckou vyučovací řečí v krajinách, tedy českých, které oni nazývají "mehrsprachig", poněvadž by nebyly žádné české kraje, jsou tyto podmínky: 1. Nepřetržitě po 10 let musí žadatelé za školu býti v obci usedlí. 2. Pětiletý průměr 40 dětí a na vzdálenost 4 km žádná česká škola by nesměla existovati, aby česká mohla býti zřízena.
Tedy to je deset bodů, které jinak osvětlují demokracii, spravedlnost a morálku, kterou někteří Němci chtěli zavésti po válce vítězné u nás. (Výkřiky posl. dr. Kafky.)
Chtěli zajistiti si tak zvané německé minority v českých krajích různými prostředky, mezi kterými vedle státní řeči německé mělo býti, že Praha měla dostati nový volební řád takový, aby německá pražská minorita byla podle svého významu jako vedoucí národ ve státě representována na pražské radnici. Rovněž tuto dobrotu a blahovůli chtěli zavésti v Budějovicích a v Plzni, přirozeně že v jejich tak zv. německých územích, okresích, nesměl by býti vůbec žádný neněmecký zřízenec a neněmecký úředník.
To byly úmysly, co se nás týče. Ale stejné úmysly měli oproti národnostem druhým v bývalé monarchii. Tak Jugoslavie: přirozeně musí se překážeti dohodě Slovinců a Chorvatů. To je v tom spisu přímo předepsáno.
Co se týče Italie: Terst musí býti germanisován, a to postupně tak, že se městu bude čím dále více vtiskovat charakter německého obchodního města. Tyto odstavce, které jsou tu, by byl měl dobře znát předem pan president pražského kongresu Společnosti pro Ligu národů, pan sen. Ruffini.
Německá státní řeč musí býti zavedena v Terstu jako velitelská řeč na lodích, jako řeč lodních papírů a veškerého provozu lodního. Přirozeně, že německé školství v Terstu a okolí musí býti podporováno tak, aby v krátké době bylo možno přistoupiti ke zřízení německých státních škol obchodních a jiných. K posílení němectví v jižních zemích, tedy v Dalmacii a okolí, má se strany státu býti učiněno vše možné. Dopravní tarify do Terstu pro Němce měly být jiné než pro ostatní. Možnosti usídlovací pro Němce v Terstu a Dalmacii měly býti zcela jiné a se strany státu opatřeny výhodami většími než pro ostatní státní občany. Vůbec Terst měl býti přitažen jako německý přístav do souboru německých přístavů severoněmeckých.
Rovněž v Tyrolsku každému dalšímu pokroku italské národnosti mělo býti čeleno a všechny výhody, kterých tam získali během let, pozvolna měly býti brány. To se rozumí, že všechny tyto záležitosti měly býti vtěleny do ústavy tak, aby zákonem stát byl oprávněn ke všem těmto násilnostem, které nejsou nic jiného, než germanisace. A ta ubohá Bosna a Hercegovina měla přesmutný úkol v tom programu, neboť ji čekalo úplné zničení domácího obyvatelstva, osídlení Němci a germanisování toho, co by zbylo z domácího obyvatelstva.
A ještě jednu pilulku pro pana sen. Ruffiniho: Italii mělo býti znemožněno jakékoliv uplatnění na východním pobřeží Adrie a všechny snahy měly býti násilím potlačeny.
Slavná sněmovno! Tak vypadá ta politická morálka některých Němců v Československé republice. Doufám, že jsem osvětlil politický systém kverulantství, který si osvojili někteří Němci v našem státě proti cizině. Ukázal jsem, jak my si počínáme vůči Němcům a jaký je skutečný stav. Pánové, na těch číslicích trvám a trváme na nich všichni, poněvadž jsme je svědomitě sestavili a vypočítali. Ukázal jsem, jak si Němci počínali v našich zemích vůči nám, a nebyly to vlády vídeňské, to byli naši nacionální Němci v Čechách a na Moravě, kteří způsobili tento smutný stav našeho školství, jaký máme ještě teď na počátku pátého roku v naší republice. Ukázal jsem také, jak si chtěli počínati někteří vůči nám, vůči Jihoslovanům, vůči Polákům, vůči Rumunům, kteří vůbec pro ně neexistovali v tom jejich programu, jakoby byli již úplně zničeni, a vůči Italům - přirozeně, kdyby byli vyhráli.
Cizina neznala národnostních poměrů v Rakousku a v Uhersku před válkou. Němci v Cislajtanii a Maďaři v Translajtanii platili pro cizinu za majoritní národ, za státní národ. O ostatním cizina nevěděla. Cizina nevěděla, že Němci byli menšinou v Rakousku, v tom "německém" Rakousku, a nevěděla a dodnes neví, že Maďaři byli v menšině ve svém státě maďarském. Cizina nezná národnostních poměrů v našem státě a zvláště nerozumí obtížím minorit v našem státě. Otázka minorit u nás je tak obtížná, že jí nerozuměli ani cizinci, kteří přijeli na kongres Společnosti pro Svaz národů. A proč je to tak obtížné porozuměti našim poměrům minoritním a býti správně informován? Řeknu na tuto otázku upřímnou odpověď, a koho z Němců se to netýče - byl bych rád, aby se to netýkalo - ten nemusí býti přímo tím dotčen: Protože na celém světě neexistuje z dřívějších dob tak zhýčkaná, panstvíchtivá, panovačná, domýšlivá, zpupná a nedemokratická minorita, jakou jsou Němci v naší republice, aspoň někteří, protože na celém světě neexistuje minorita, která by chtěla míti větší právo, než má majorita, jako to chtějí někteří Němci u nás, a protože nikdo v Evropě z minorit nerozumí rovnoprávnosti tak zkresleně a falešně, jako se tomu naučili českoslovenští Němci, pokud byli v Rakousku. Ve Vídni bylo napsáno: "Germanisieren heißt idealisieren." A někteří Němci u nás dosud se toho drží a chtějí nám germanisovati ještě teď naše české děti v německých školách. (Posl. dr. Kafka [německy]: Ale tomu sám nevěříte!) Věřím tomu, pravda je to! My vám nechceme bráti vědomky ani jediného dítěte, ale vy to děláte dosud, a to vědomky! (Výborně!) Vaše interpelace, pánové, je čiré kverulantství (Odpor na levici.), počítající s neinformovaností ciziny. Naší úlohou je zaříditi to tak, abyste nemohli si dlouho dělati z ciziny dobrý den a nemohli nás dlouho již tak pomlouvati, jako se to dosud děje.
Pan navrhovatel zakončil svou
řeč latinským citátem: Quo usque tandem, abutere ...., ale ten
citát patří do našich úst na vaši adresu. A já zakončím také citátem:
Discite justiciam moniti et non temnere divos! - to jest: Naučte
se spravedlnosti, byvše varováni, a nepokoušejte božstev! (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalší rečník pán posl. Špatný.
Posl. Špatný: Slavná sněmovno! Je naší povinností, abychom především pánům kolegům z německého tábora vyslovili dík, že nám dali příležitost, abychom mohli zde na padrť rozcupovati pohádky o útisku německého národa v Československé republice a o násilném rdoušení německého školství. Již při rozpočtových debatách, a zejména 1. prosince r. 1920 po stížnostech stejného rázu, jako přednášel dneska pan dr. Schollich, měli jsme příležitost, abychom postavili do pravého světla licoměrnické žaloby o křivdě, která se u nás děje německému národu. Tenkráte také si páni stěžovali jako dnes, že se jim zavírají německé školy, že se redukuje počet jejich tříd, že stav německého školství volá přímo po světovém soudu.
Bylo zde již řečeno, jakého druhu školy německé byly redukovány. Ale je nutno, abychom vzpomněli také, jaké německé školy byly zavřeny, když se nám tu dostalo výtek nemorálního postupu. Byly zavřeny německá škola v Chlumu u Třeboně, kam chodily 3 německé děti, a z toho byly 2 děti správce školy, německá škola v Příbrami, do níž chodilo 9 dětí cizích uprchlíků, německá škola v Josefodole u Mladé Boleslavě, poněvadž do ní chodilo 20 dětí německých a českých. Byla zrušena škola v Hubenově v okresu německobrodském, kde z 22 dětí bylo 18 českých a 4 německé, byla zavřena škola v Nosálově, poněvadž převážná většina z 30 dětí byla česká, byla zrušena německá škola v Rodinově u Jindřichova Hradce, poněvadž většina dětí se přihlásila do školy české, byla zavřena německá škola v Siřejovicích u Lovosic, poněvadž ze 64 dětí až na 5 se všecky přihlásily do školy české. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Je nutno, abychom si vzpomněli tohoto fakta, aby se pořáde do veřejnosti nerozesílaly zprávy, jakoby československý národ chtěl německý národ v jeho školství utlačovati. My jsme již v revolučním Národním shromáždění, kde jste nebyli ještě zastoupeni, stáli na zásadách, aby všem národům v této republice dostalo se stejných práv. My na této zásadě trváme: s čím se nebudeme moci smířiti, jest, aby jeden národ byl hýčkán a dostával bůhví jaká privilegia, jakých až dosud pánové z německého tábora požívají.
Pánové vlastně by se měli radovati z Československé republiky. Vždyť, prosím, statisíce Němců, kteří žili na Slovensku, neměli vůbec žádných práv a musila přijíti teprve Československá republika, aby německým osadníkům ve Spišské a Turčanské župě dostalo se německých škol obecných a měšťanských a aby se Němcům zřídily německé školy střední v Levoči, Kežmarku a v Bratislavě, o čemž se jim za maďarského panství ani sníti nesmělo.
Nejsou to Němci, nýbrž československý národ, který má právo ke stížnostem a který také může mluviti o svém pronásledování. (Výborně!) Podívejte se do okolních států, kde jsou české menšiny, vzpomeňte těch desettisíců našich lidí, kteří žijí v německém Rakousku, v Německu! Kolik českých škol mají naši krajané v Kladsku, kolik českých škol mají na tom pomezí náchodském, tam kolem Chudoby a Slaného, kde žije tisíce československých příslušníků? Kolik českých škol mají Moravci na Hlubčicku, v Pruském Slezsku, kolik českých škol mají naši emigranti u Opolí, v Bedřichově Hradci, nebo u Střelína, v Husinci, v Horních, Dolních a Středních Poděbradech, kde žije několik tisíc příslušníků našeho národa? Rovněž ani Poláci, kteří ve Velkém Berlíně tvoří slušnou minoritu, nemají svých škol. A prosím v Rakousku? Bylo zde řečeno, že ve Vídni máme 15 českých veřejných škol. Ale jak vypadají? Tam je vyučování polodenní. Tam, prosím, děti, které navštěvují české školy, nedostanou levnějších lístků na elektrickou dráhu, jako dostávají žáci německých škol. Na Dolnorakouském venkově, kde jsou obce až z 90% s českou většinou, jako v Raušpurku u moravských hranic, není ani jediné české nebo slovácké školy; není zejména žádné české a slovácké školy na Moravskému Poli. Marně se domáhají Čechové v Linci, ve Štýru, ve Welsu a Št. Hradci české školy obecné! A, prosím, Slovinci v rakouské republice až do plebiscitu měli v Korutanech 2 slovinské školy; sotva že při plebiscitu bylo rozhodnuto, aby Korutany připadly k rakouské republice, ihned tyto dvě školy, jedna veřejná a druhá soukromá, byly zavřeny. K Rakousku připadl tak zvaný Burgenland, Hradsko. Tam žije přes sto tisíc Charvatů, a ti nemají rovněž ani jediné chorvatské školy!
Jestliže si může někdo stěžovati, jsme to my. Dnes už v řeči pana ministra školství byly podány velmi četné doklady o tom, že jestliže někdo po stránce školské je utlačován, že je to v Československé republice národ československý, který nemá ani z daleka tolik škol odborných a průmyslových, kolik by procentu jeho národnosti odpovídalo!
Přihlásil jsem se ke slovu, abych se zde dotkl nejpalčivější otázky školské, a to jest otázka našich škol ve zněmčeném území, škol obecných, které jsou výhradně věnovány pro děti chudých českých lidí, pro děti proletariátu. Pan kol. dr. Schollich si zde dělal posměchy a vypočítával nám, že na Znojemsku existuje celá řada českých škol menšinových, do nichž se nepřihlásil ani jediný žák. Ale pan dr. Schollich zapomněl uvésti, že tyto menšinové školy byly povoleny, avšak nemohly býti otevřeny, poněvadž nikde nenalezlo se dostatečných místností, kde by české děti mohly býti vyučovány! Takovýmto způsobem informovati širokou veřejnost a takovým způsobem mluviti z parlamentního řečniště jistě by se nemělo.
Mám zde řadu přípisů českých dělnických rodičů ze zněmčeného území, které ukazují, komu se děje v našem státě křivda. V Bukvě u Falknova mají českou školu dohromady nejen se školou německou, ale i s četnými nájemníky. Česká škola nemá kabinetu, nemá učebných pomůcek. O českých školách v Mostě již velmi mnoho žalob bylo předneseno. Jsou to zase stížnosti nejčerstvějšího data, z prvých dnů červnových, které dokazují, že české reformní a reální gymnasium v Mostě je umístěno v nedostatečných místnostech, má 6 tříd, 4 postupové a 2 pobočky, 240 žáků. Sborovna je nedostatečná, chodí se tam přes místnost školníků. Naproti tomu Němci mají trojité ústavy, reálku, gymnasium a reálné gymnasium, pro 350 žáků a mají nádherně vybavenou svoji budovu školskou. Česká obecná škola v Mostě je dosud na poddolovaném místě a v průčelí jsou od katastrofy takové veliké trhliny, že tam můžete strčiti ruku až na 20 cm hluboko. Menšinová česká škola v Čepirozích je umístěna ve starém hostinci; při škole není záchodu a druhá třída je umístěna ve Slatinicích, půl hodiny vzdálené od Čepiroh. Ve Vtelnu pro 60 českých dětí ve dvou třídách se vyučuje v jedné třídě německé školy. V Obrnicích je rovněž nedostatečná budova. V Ervěnicích si stěžují rodičové, že nebylo vyhověno jejich prosbě, aby vybudována byla náležitá budova. V Kopistech u Mostu jest česká škola umístěna na periferii města. V české škole v jedné učebně jest až 85 dětí, kdežto v německé škole od 25 dětí do 40 dětí. Českých dětí navštěvuje školu 1435 a jest pro ně jen 10 učeben. Německou školu navštěvuje 563 dětí a mají 12 učeben. V Horním Litvínově česká škola jest umístěna v bývalé tovární budově, kde se nachází též hostinec a prodejní místnosti. Česká občanská škola jest umístěna rovněž v bývalé tovární budově, která slouží též jako obytný dům, a kde jsou také umístěny různé obecní podniky, lázně, cejchovní úřad a pod. (Slyšte!) Místnosti nedostačují, škola nemá tělocvičny. V Lomu pro 600 německých dětí jest 10 tříd a pro 1400 dětí českých jest 16 tříd. V Oseku německá škola jest umístěna v nádherném paláci, budova české školy nestačí. V Duchcově česká škola jest umístěna v budově ve dvoře a v budovách, podobajících se kůlnám. Rovněž tak v Košťanech u Teplic jsou stížnosti podobného druhu. V Cukmantlu jest škola v budově obecního úřadu. Ve třídách české školy dá se umístiti nejvíce 45 žáků. Na počátku letošního roku školního bylo zapsáno na této škole 260 žáků v šesti třídách. Německá škola s 390 žáky je 11třídní, na jednu třídu připadá 35 žáků. V Bílině, o níž bylo tak mnoho stížností ještě za starého Rakouska, jest podnes česká škola umístěna ve stodole, část ostatních tříd jest umístěna ještě v pěti budovách po městě. V Libčevsi pro německou školu jest krásná budova a česká škola pro děti českých dělníků jest umístěna ve starém hostinci. V Dolním Einsiedlu česká škola jest v továrně, kdež není řádného vchodu; v případě neštěstí české děti by se zachrániti nemohly. A kdybychom si měli všímati další historie v dnešních českých školách ve zněmčeném území, dověděli bychom se, že velké příkoří děje se české obecné škole v Litoměřicích. Jest zajímavo, že 30 let to trvalo, než v Litoměřicích byla zřízena česká veřejná škola, a když obec byla po převratu donucena, aby opatřila české školní místnosti, vyhlédla vilu Margaretu, v níž byl umístěn veřejný nevěstinec, za místnosti pro českou školu. (Slyšte! Hanba!) Tak se starají německé správy o českou školu. A k charakteristice, jak velmi těžce nesou čeští dělničtí rodičové stav dnešních škol, budiž tento úryvek dopisu z Litoměřic: "Na zdejší měšťanské školy byly zavedeny i chlapecké ruční práce, ježto na školách německých mají pro ten účel moderně zařízené dílny. Čeští hoši pilně pracují krásné práce ze dřeva a košikářství, pořádána bude i výstava těchto prací, ale poslechněte, kde to pracují: v prádelně! Pozorujeme-li to vše, vidíme, že jest k tomu zapotřebí trochu sebezapření. Kdybychom neměli vládu svou, snad bychom křičeli, ale nemůžeme do světa obžalovati své. Proto trpělivě čekáme v naději, že snad bude lépe. Ale když při těchto poměrech chce se světu namlouvati, že jsme národem utlačujícím, pak budeme museti přece jednou promluviti a otevříti světu oči a odhaliti hanebnou německou licoměrnost.
My menšináři jsme šli do republiky s jistými nadějemi, slevili jsme již hodně. Ale že po čtyřech letech trvání republiky, kde s Němci se jedná tak, jak toho nikdy nezasluhují a na co vůbec ani práva nemají, že bude za stávajících poměrů komise zjišťovati, že existují útisky Němců, to opravdu nutí k vážnému přemýšlení a snad ku změně dosavadní trpělivé taktiky českých menšin."
Dopis jest psán velmi pobouřeně. Jest to pochopitelné při náladě a útiscích tamějšího českého obyvatelstva a charakterisuje jistě výstižně náladu. Můžeme uvésti velikou řadu takových míst, kde československé školství jest bídně ubytováno.
Markantní případy špatného umístění českých škol:
Lipolec (okres dačický); škola ve staré doškové chalupě, učebna malá, nízká, studená, maličká, 2 okna. Dvě děti už utrpěly újmu na zraku. Byt správce školy v téže chalupě, kuchyň a pokojík. Správce školy ženat.
Jiřín (okr. něm. brodský): strop učebny (soukr. selský domek) se boří, je nebezpečný pro děti. Majitel domu vypovídá školu od 31. srpna 1922.
Karlov (okres chotěbořský): škola v selské usedlosti. Majitel má četnou rodinu. Syn se oženil, potřebuje učebny pro svou rodinu. Žádá vyklizení do konce srpna 1922.
Olešnice Dol. (u Hostinného n. L.): V německé škole: jediná učebna. Obě školy učí polodenně.
Peč (okres dačický): škola v soukromém selském domku, chatrném, potřebném oprav. Majitel naléhá na vyklízení, poněvadž sám nemá dosti místa.
Sejpy Heřmanovy (okr. vrchlabský): škola povolena, nemá však vůbec místností. Nutno stavět.
Stonařov (okr. jihlavský): jedna učebna v něm. škole, druhá v hostinci čp. 183.
Švihov (Podbořany): dvoutřídní škola, jedna učebna v hostinci, druhá v soukr. domě v býv. kuchyni; tato má dvě okna v rozměrech asi 60-70, je asi 5 m dlouhá, 3 m široká a 2.20 m vysoká.
Třebenice (H. Týn): Jednotřídní škola: 25 dětí se tísní ve vlhkostí prosáklé místnosti na faře; místnost ta má jedno okno v rozměrech 50-60, je 4 m dlouhá, 5 m široká a 2.20 m vysoká. Z místnosti té je vchod do pokoje správce školy, do něhož při sebe menším dešti voda v pravém slova smyslu crčí.
Újezd Kamenný (Stříbro): trojtřídní škola, má jen dvě nedostatečně osvětlené nezpůsobilé místnosti.
Všekary (H. Týn): dvoutřídní škola, jedna třída v hostinci v sále, který musí býti na každou neděli vyklizen.
Školy v Čeradicích, Oplotech, Počeradcích a Sulejovicích nemají vůbec místností a nemohly proto býti dosud otevřeny.
Svodava: dvoutřídní škola jest v místnostech, které činí dojem skladiště, okna jsou malá a vysoko, takže není možno větrati. Při 116 dětech obojího pohlaví jest jeden záchod. Byt správce školy, kancelář a kabinet jsou v jedné místnosti.
Házlbach: malá učebna bez kabinetu, správce školy má v jiném domě pokojík, který je zároveň kabinetem beze všeho zařízení. Podle vlastního doznání spí na zemi.
Lišnice: škola umístěna v hostinském tmavém sále.
Komořany: umístění ve dvou budovách. Místnosti jsou malé, mokré, osvětlení ne dostatečné. Správce školy bydlí v bytě, kde jest vlhko, houba a plíseň.
Vtelno: Učebna tmavá, vlhká, bez ventilace.
Hodkovice: Česká obecná škola je umístěna v místnostech nevyhovujících.
Kostomlaty: Učebna je v soukromém domě, kde vyučování je neustále rušeno soukromými stranami v domě bydlícími.
Radovesice: škola je v soukromém domě, učebna nevyhovuje počtu žactva. Záchod společný s ostatními nájemníky, stav neudržitelný.
Trnovany: Školní chodby úzké a tmavé, takže jest nebezpečí, že při náhlém shonu dítky mohly by event. přijíti k úrazu, vzhledem k tomu, že škola je četně navštěvována.
Pro nedostatek místností nelze otevříti školy: V Lužici u Biliny, Robčicích a Kladrubech.
To je, prosím, vyložené martyrium českého školství ve zněmčeném území. Němci pro své školy mají nádherné paláce, ale české děti chodí do učeben ve stodolách, hospodách a továrnách, v Litoměřicích chtěli je dokonce vstrčiti do vykřičené místnosti! Československé občanstvo ve zněmčeném území jest nespokojeno. Jedním z táborů občanstva, na němž tato nespokojenost došla výrazu, byl projev podkrušnohorského obyvatelstva dne 28. května v Mostě. Na tomto táboru byly stanoveny požadavky. Žádá se, aby školská praxe byla jednotná a nebyla u nás rozdělena podle národností, aby co nejrychleji pro české školy byly postaveny budovy. Zákon o školách menšinových budiž v tom smyslu pozměněn, aby nejen stát, ale i německé obce, namnoze obce bohaté, byly povinny přispívati až do 40% na vybudování školy menšinové. Dále se žádá, aby stát každého roku dokud těmto citelným nedostatkům nebude odpomoženo, přispíval sto milionů korun na stavbu českých škol ve zněmčeném území. Usiluje se o to, aby menšinové oddělení v ministerstvu školství a národní osvěty bylo nadáno větší pravomocí, aby mělo nejenom právo dozorčí, nýbrž také právo rozhodující, aby mohlo kupovat budovy a staveniště pro české školy. Jest třeba, aby bylo zreformováno účtárenské oddělení tohoto ministerstva, aby se nemusely opakovat případy, kdy třeba půl roku český menšinový učitel nedostával platu, poněvadž byla nějaká závada v administrativě. Usilujeme o to, aby bylo lépe postaráno o české menšinové učitelstvo a profesorstvo, aby učitelé nebyli do českých menšin překládáni z trestu! Chceme, aby se jim jejich hmotné poměry upravily, jakož i aby se učitelstvu menšinovému opatřilo potřebné množství bytů, kterých pro české menšinové učitele a profesory ve zněmčeném území se téměř nenajde.
Takové jsou doklady o utiskování!
My máme právo stěžovati si na křivdy v oboru školském. Němci požívají
nadpráví ve školství obecném, měšťanském, středním i ve školství
odborném. My chceme jen spravedlnost. Proto voláme po odstranění
všech privilegií, zejména po odstranění školského privilegia německého
národa. Německý národ si bude musiti zvyknouti, že je v této republice
národem rovnocenným a že výsady a tradice zapadly už se starým
Rakouskem v minulost. Žádáme vládu, aby učinila přítrž hrozným
poměrům ve zněmčeném území, voláme k vládě, aby se postarala o
náležité množství českých škol a aby již jednou znemožnila kulturní
skandály na pomezí! (Výborně! Potlesk.)