Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Simm.
Posl. Simm (německy): Velectěné dámy a pánové! Podnět, který nás přiměl, abychom podali naléhavou interpelaci a který přivodil zde dnes rozpravu, totiž potlačování škol, není v tomto státě nijak neobvyklým. Pokud jsme jako Němci nuceni žíti na půdě tohoto státu, potud jsme byli často a často nuceni, abychom se jako národ sestoupili, venku, mimo parlament, abychom demonstrovali proti násilí, které se nám v tomto státě děje. A pokud v tomto státě žijeme, byli jsme také často nuceni, abychom zde na parlamentní půdě pozdvihli svého hlasu proti násilí.
Jest skutečností: v tomto státě se postupuje rafinovaným systémem, abychom byli zničeni. Dostáváme ránu za ranou do našeho národního těla, naše národní těleso zraňuje se opět a opět ve směru hospodářském a kulturním, poškozuje se opět a opět, vždy v úmyslu, aby toto naše národní tělo, tento náš lid byl konečně zničen.
Velectění! Jest vlastně neslýcháno odívati zde to všecko maskou licoměrnictví, jak se o to snažil pan prof. Srdínko jako řečník české strany. Ze všeho, co se po dobu trvání tohoto státu a po dobu, co k němu jako národ náležíme, jako soustava provozuje, jsme se naučili, co nikdy nebylo právě vlastností našeho národa, naučili jsme se nenáviděti, nikoliv váš národ v celku, naučili jsme se nenáviděti systém, z něhož vyplývají všecky strasti a bolesti, které musíme snášeti, a váš národ do té míry, pokud je nositelem tohoto systému. Systém, který v žádném morálním státě nikdy neexistoval, systém, který ani v starém Rakousku neexistoval, ačkoliv se snažíte nás o tom přesvědčiti. Zvláště snažil se jednou již jmenovaný řečník přede mnou, p. prof. Srdínko, tváře se při tom theatrálně, dokázati nám, že systém starého Rakouska nebyl by prý měl na českém národu jiného účinku. Avšak to jest stará legenda. Musil český národ někdy ve starém Rakousku zdvihnouti se právě jako národ? Bylo někdy ve starém Rakousku nutno, aby čeští vůdcové celý národ volali do zbraně a protestovali stejným způsobem proti stejnému bezpráví, jež se nám děje v tomto státě? A musili jste na obhájení své kulturní državy hlásati do slova revoluci, jak jsme k tomu nuceni my? Či vaše školství od zákona o lidovém školství ze 14. května 1869 nevzkvétalo stejně jako německé? Na to se táži pánů z české strany, kteří dnes chtějí svými argumenty vyvrátiti všecko to, co jsme jako žaloby přednesli v této sněmovně. Před tím, co jsou v tomto státě naše vysoké školy utlačovány, vyvíjelo se české vysoké školství za doby starého Rakouska přes všecky argumenty opačné a dostalo se mu všeho, čeho žádalo. Připomínám, že za německého ministra vyučování ve starém Rakousku dostala česká technika v Praze budovu na Karlově náměstí, kdežto německá technika ještě dnes vězí ve špinavé a tmavé díře v Husově ulici. A dále: odkud by byl vznikl váš mocný aparát a vaše mocná država úředníků, intelektuálů, jaký jste měli v době převratu a z něhož jste čerpali, odkud by vznikl tento velký stav intelektuálů v době převratu, kdybyste nebyli za doby starého Rakouska měli k disposici dostatek českých středních škol? Je známou skutečností a my nejsme tak naivní, abychom si dali namluviti něco jiného, je známou skutečností, že jste za starého Rakouska měli dokonce nadbytek středních škol a že jste měli nadprodukci vzdělanců, zatím co nám v tomto státě nepřiznáváte ani nutného počtu škol, a to škol lidových, středních a vysokých, jež potřebujeme. Kde zůstává splnění našeho požadavku vysoké školy zvěrolékařské, kde zůstává splnění našeho požadavku vysoké školy obchodní, ačkoliv bychom ji zajisté také potřebovali jakožto národ hospodářské struktury, ačkoliv bychom měli na vysokou školu obchodní aspoň stejné právo jako národ český? To nebude moci popříti ani největší český šovinista. Kde jest splnění těchto našich oprávněných požadavků? Na to se táži pánů Srdínka a Špatného a všech pánů s české strany, kteří se dnes tak zcela zvláštně snažili vyvrátiti všecko to, nač jsme si stěžovali. Utlačování českého školství ve starém Rakousku jest legendou a na důkaz tohoto svého tvrzení uvádím hlas českého spisovatele, a to pana Sikorského, jenž v pedagogicko-statistické studii, která vyšla nákladem Slovenské rolnické jednoty v Bratislavě r. 1921, praví:,"České měšťanské školy ve starém Rakousku byly četné a populární. Střední školy a školy odborné byly na vysokém stupni a velmi četné. Veškeré školství Čechů bylo česky národní a německé řeči jakožto předmětu vyučovalo se jen na ústavech vyšších." To jest hlas rozumného Čecha, tak jako v této sněmovně byl v nynější debatě již jednou citován také hlas prý rozumného Němce. Sikorský píše dále: "České učitelstvo mělo štěstí, že bylo v posledních 50 letech vychováváno v českých ústavech, které poskytovaly nejenom náležité vědomosti odborné, nýbrž také dobrou výchovu národnostní." Kdybychom měli možnost rozvoje jakožto národ, tak jak ve starém Rakousku měl tuto možnost rozvoje český národ, byli bychom zajisté spokojeni. Tak vypadá potlačování českého školství ve starém Rakousku a nikoliv jinak. Nám však zavíráte poslední učitelský ústav, jak se o tom již zmínil pan kolega Schollich. Je nám znám obsah ministerského výnosu, podle něhož nemá již býti povoleno přijímati chovance na opavský ústav učitelský na rok 1922/1923. Vy jste v dobách starého Rakouska měli také dostatečný počet škol živnostenských a hospodářských, kdežto nám jste od převratu zavřeli již neméně než 22 střední školy. Jestliže jsme snad ještě v době převratu měli poměrně vyšší počet takových ústavů, pak je to zajisté odůvodněno hospodářským složením našeho národa a vy nemůžete si počínati v tomto směru stejně, nemůžete praktikovati komunismu, poněvadž by se taková prakse patrně vymstila velmi zle. To jste učinili s našimi školami.
Nyní jsem mluvil jen o školách středních a vysokých. Co jste však spáchali na našem lidovém školství, to je zjištěno, ačkoliv to s tohoto místa bylo dementováno ústy ministrovými a ústy pana prof. Srdínka, předsedy kulturního výboru. Co jste spáchali na našich národních školách, to je kulturní hanbou, jaká se v takovém rozsahu na světě ještě nikdy nestala. Úmysl tohoto jednání a účel práce vládnoucích kruhů ve státě jest nám úplně jasný. My přece nejsme tak politicky naivními, abychom nepoznali účele takových opatření. Co se dnes naskytá našim zrakům, zrakům všech přátel německého vzdělání, jest nepřehledným hřbitovem. Ačkoliv jsme se snažili, abychom dostali ze svých okresů materiál o činech spáchaných na našem školství, jest ještě dnes neúplný. Dnes ještě nemáme možnosti, abychom přehlédli hřbitov v državě našich kulturních zájmů. Je nutno zde zjistiti, že jméno republiky, vaší mladé republiky, pro vždy se poskvrnilo těmito činy, pro celou dobu svého trvání. Svému mladému státu nezpůsobili jste žádné slávy, pro vždy však vyškrtli jste se z listiny a z řady dobrých a opravdových lidí, zvláště pánové z české strany sociálně-demokratické a z české strany národně-sociální, kteří žádnou čest nedělali svému socialistickému programu, když podporovali a schvalovali tento systém tím, že svým jménem kryli všecky tyto brutality a páchali tím způsobem největší zradu na svém programu a těch ideích, které si postavili před oči jako ideál. Je to význačným znamením přítomnosti. Čeští vůdcové dělnictva, zástupci českého dělnictva, jak ti, kteří jsou orientováni mezinárodně, tak také národnostně orientovaní, jdou v čele boje proti našemu školství a zvláště proti našemu školství lidovému, jediné možnosti proletářských dětí ku vzdělání, a to musí zde zvláště býti zdůrazněno.
Řekl jsem před tím, že nám účel jest znám. Účel je v tom, že se snažíte, abyste náš dorost učinili méně schopným, aby obstál v boji o existenci, který se stává těžším a těžším. To jest ten účel, a nic jiného. To, co v tomto státě činíte, jest i proti skrovným právům, která nám poskytla mírová smlouva a která nám má ona zajistiti, neboť i mírová konference, nad níž se zajisté nevznášela jen samá mravnost, i ta chtěla to jinak, i mírová konference určila jisté ochranné podmínky pro menšiny v tak zvaných státech národních, které byly výsledkem světové války. Avšak v tomto státě nemáte ani snahy, abyste respektovali tato skrovná práva, která nám zaručuje mírová smlouva, a dodnes se nenašel dosud nikdo, kdo by vás přinutil, abyste nám dali aspoň tuto skrovnou míru práv. V mírové smlouvě, při níž se zúčastnil přece také náčelník dnešní vlády, se praví, že s československými státními příslušníky, kteří náležejí podle své řeči k národnosti menšinové, má se nakládati právně a věcně tak, jako s ostatními československými občany státními. Již tato věta mírové smlouvy, na níž je všecko ostatní vybudováno, je v tomto státě pro posměch. Kde je ochrana, která nám byla tímto zákonem zde zaručena, kde je v tomto státě ochrana života a svobody pro nás národ? Je zřejma nejlépe z událostí ze dne 4. března 1919, z událostí v Postoloprtech a ústí, a jak vůbec ty případy se nazývají. Kde je rovnoprávnost právní a věcně občanská a politická, jež je nám zaručena? Jeví se v tom, že sta a tisíce německých úředníků, kteří dodnes věrně svoji službu vykonávali, vyhazujete na dlažbu? A jak se jeví to druhé, co je nám na právech zaručeno smlouvou mírovou? Přes všechno přecházíte k dennímu pořádku. Nejjasněji však je to viděti na institucích a zařízeních, o jichž potlačování dnes musíme mluviti.
Provádějíc zaručenou rovnoprávnost příslušníků národnostních menšin, uvádí mírová smlouva, že zvláště příslušníci národnostních menšin mají míti stejné právo zřizovati na své útraty instituce dobročinné a jiné sociální, ústavy školské, vychovávací a jiné. Ač právo, které je nám zaručeno v tomto rčení mírové smlouvy, totiž zřizovati na vlastní útraty vychovávací a dobročinné ústavy a je udržovati, jest tak primitivní a elementární, nestydíte se přece nám bráti dokonce toto primitivní a elementární právo, jak to vysvítá ze zákazu, abychom dále udržovali třídy na své vlastní útraty. V mírové smlouvě se praví dále, že se nám má dostati přiměřených úlev při zřizování škol a vzdělávacích ústavů. Praví se dále, že má býti dána k disposici přiměřená část státních důchodů, abychom mohli vydržovati své ústavy a je platit. Jak tato přiměřená část vypadá, dokázal nám rozpočet roku 1922. Marně doufáme ve zlepšení v tomto směru v roce 1923, poněvadž vy nepomýšlíte na to, abyste v tomto státě zavedli systém rovnoprávnosti. Na tomto místě nutno poukázati k tomu, že z peněz, které ne z nepatrné částky pocházejí od německého národa, provádějí se nepřístojnosti do nebe volající. Zmiňuji se na tomto místě o sprosté korupci, která byla v poslední době zase objevena a o onom případě mrhání a rozdělení státních peněz, a to o 2 1/2 milionech korun, které byly zařazeny do rozpočtu ministerstva školství, mezi české strany. Z těchto peněz, které byly určeny pro účele kulturní a které koaliční strany, vládní strany, mezi sebe rozdělily, nebude použito ani haléře k účelům kulturním, pokud znám taktiku pánů z vládních stran. (Posl. Bechyně [německy]: Nevíte, co nyní mluvíte! Výkřiky. Hluk.) Oficielní dementi na dotaz pana prof. Spiny dosud vydáno nebylo. Pane kolego, způsobíte-li, aby bylo vydáno oficielní dementi na podanou stížnost pana prof. Spiny, pak Vám rád přiznám, že jsem se mýlil a že jsem vypravoval pohádku. Doposud však, jak řečeno, oficielně to dementováno nebylo.
Pánové, s české strany bylo pochybováno o materiálu týkajícím se potlačování škol, pokud jde o jeho věrohodnost a pravdivost. Prosím, tento materiál jest pro nás posvátný, poněvadž jsme jej sebrali z německé upřímnosti, z německé poctivosti a z německé pravdivosti. Tento materiál platí a klidně jej můžete kontrolovati. V mém domovském okrese, politickém okrese jabloneckém bylo dodnes, do dne 1. dubna z 205 tříd existujících v době převratu zrušeno 30, takže je jich jen 175, kdežto dalších 32 jest na proskripční listině. Zmiňuji se dále o poměrech z okresu libereckého. Je velmi poučno, poukázati světu na tento obrázek, který vám ukazuje fakticky působení vaší soustavné utlačovací politiky německých škol. Neopomineme se obrátiti s takovými důkazy vašeho hanebného běsnění, jaké ukazujete při ničení naší kulturní državy, na parlamenty vzdělaného světa, neopomineme dáti k disposici takové věci slovem, obrazem a písmem, jakož i sestavení dat a materiálu parlamentům vzdělaného světa a kulturních států a jednou přijde den, že vaše pokrytectví, které se snažilo vždy vyvrátiti a popříti to, co jsme podle pravdy shromáždili, že toto pokrytectví se skutečně stane světu znalým.
Uvádím tento případ: V Českém
Dubě byly z 5 tříd německých existujících při převratě, 3 škrtnuty,
za to bylo nově zřízeno 6 českých tříd. To je případ z Českého
Dubu, který se objevuje v druhých okresích ještě mnohem křiklavěji.
Jak vychází na jevo z tabulek, jež jsem ukazoval, zúžili jste
državu každé jednotlivé německé školy, kdežto na druhé straně
jste české školství posilovali. Pochybujete-li o pravosti tohoto
vylíčení, pak prosím, pokuste se to vyvrátiti nám, kteří na to
si stěžujeme. Pánové z české strany, od těchto argumentů se vaše
protivné argumenty odrazí. Mám zde statistický přehled účinku
vaší utlačovací politiky na německých školách v politickém okrese
jabloneckém. Táži se, pánové, co byste byli podnikli ve starém
Rakousku, kdyby se vám byla stala jen desetina toho, co se na
nás páše již neustále po 2-3 roky. Denně, hodinu po hodině, minutu
za minutou... (Hluk. Výkřiky německých poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Výkřiky posl. Davida a Kostky.)
Pan posl. Kostka nemá slova.
Prosím pana řečníka posl. Simma, aby pokračoval.
Posl. Simm (pokračuje): Pánové! my milujeme svůj národ a proto máme morálně oprávnění, těmito zbraněmi nikoliv brutální moci bojovati, nýbrž zde v parlamentě zbraněmi ducha proti vaší nepravdě. V politickém okrese jabloneckém máme po konečném vyřízení této potlačovací akce málo 4 a 5třídních lidových škol, naproti tomu většinu lidových škol snížených na 2-3 třídy. A to má býti základem pro školu občanskou anebo to má těm, kteří nemají štěstí, aby mohli jíti na občanskou školu, přinésti vzdělání, jehož potřebují, aby vyšli v průmyslovém okrese, v průmyslu s velikými požadavky, které se činí na schopnosti a možnost lidí? Pánové, pochopíte již, jestliže zde na parlamentní půdě jakožto místě nejvíce exponovaném bojujeme všemi, nejprve slušnými prostředky, jež máme k použití, boj, který vede náš německý národ v tomto státě. Mezi školami, které jsou na proskripční listině, jest také škola v Neustücku. Nevím, znáte-li territoriální poměry v okresu Jablonci n. N., avšak Neustück má jednotřídní školu již od roku 1891 a tuto jednotřídní školu chcete zrušiti právě jen proto, poněvadž má snad o jedno nebo dvě děti méně, než činí právě zákonný počet žactva. Tuto šablonu nutno co nejdůrazněji odsouditi. Děti budou po zrušení této jednotřídní horské školy nuceny konati jedno až dvouhodinovou cestu do sousední školy - pánové, to je pravda, přijďte prosím do mého okresu a přesvědčte se sami. Zde zavíráte a na druhé straně zase zakládáte, jako na př. ve Štědrém, okresu žlutickém, kde zřizujete pro 9 dětí českou školu - a také to lze dokázati - za 300.000 K (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) a v Kryrech, kde jest pro 18 dětí dvojtřídní škola, na níž působí učitelka a učitel. Bylo by zajímavé vylíčiti tuto potlačovací akci také v jejích účincích hospodářských, jaké vykonává na učitelstvo. V jabloneckém okrese - je to snad demonstrativní, jestliže tento jeden případ vyjímám z množství jiných - bude bez místa po plánovitém provedení akce do posledních důsledků učitel, který má již 17 služebních let, jeden s 15 služebními lety, 3 učitelové se 13, dva s 11, 3 s 10, 5 s 9, 5 s 8, 1 se 7 služebními lety atd. Ba po provedení této akce bude bez místa dokonce učitel se 30 služebními lety a dán na dovolenou s čekatelným. Ovšem stojí vás peníze, i když nevyučuje. Pro tohoto učitele je to však přece materielní ztráta, poněvadž ztrácí při čekatelném část svých požitků. Tak se věci mají a není pravda, co nám tu dnes ohlašoval pan ministr vyučování, že prý se ke zrušování německých škol a tříd přistupuje teprve tehdy, když vykazují počet žáků pod 20. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by možno, aby souhlasily číslice žactva, jako tyto, jež si můžete zajisté zaznamenati, abyste je prozkoumali. Ve třídě ašské obecné školy chlapecké je 91 žáků, v Horšově 83 atd. třídy se 70, 60, 80, 90 žáky. Kdyby to byla pravda, co pan ministr vyučování dnes řekl, nemohlo by se to vyskytnouti. (Výkřiky na levici.)
Nedostane-li se nám v tomto státě
práva, pak se se svými stížnostmi obrátíme na ta místa, která
nám zaručila práva, jež obsahuje smlouva mírová pro nás jakožto
národnostní menšinu. Budeme se dovolávati světa, budeme se dovolávati
spravedlnosti spolku národů (Výkřiky na levici.), ačkoliv
máme dostatek důvodů, abychom také o spravedlnosti této instituce
pochybovali. Pánové! Avšak to je jasno a pro nás jako právně závazné,
že se pokusíme nejprve o všechny formy solidního boje, abychom
vás přesvědčili. Avšak v tom okamžiku, kdy přes všechny tyto solidní
formy požadavků a zapřísahání nedáte nám našeho práva, v tom okamžiku
musili bychom nutně sáhnouti k jiným prostředkům boje a nesmějte
se a netropte si dnes žerty, jestliže německé obyvatelstvo dnes
ve svém psychologickém nazírání není ještě tak daleko, aby bylo
schopno jiného způsobu boje, nežli solidního, ten čas přijde,
a velmi brzy jej vy sami přivodíte, budete-li pokračovati ve své
soustavě znásilňování našeho národa, kdy psychologické nazírání
našeho lidu donutí ho sáhnouti k jiným prostředkům, než protestům
a manifestacím, kdy snad národ - jako kulturní lidé nemůžeme a
nechceme to snad pochopiti - sáhne ku kladivu a k mozolné pěsti,
ku kose a k vidlím. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám p. posl. Simma za tato slova k pořádku. (Hluk.)
Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu a přikročím k ukončení schůze.
Před tím ještě učiním některá presidiální sdělení. (Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.)
Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi posl. Patzelovi, Knirschovi, inž. Jungovi pro neodkladné zaměstnání, a posl. Bradáčovi pro nutný odjezd, dovolenou na týden dnešním dnem počínajíc posl. dr. Winterovi pro cestu zahraniční.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vyslal do výboru sociálně-politického posl. Kasíka za posl. dr. Wintra.
Klub poslanců republikánské strany čsl. venkova vyslal do výboru rozpočtového posl. dr. Vanoviče za posl. Oríška.
Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru zdravotnického posl. Kopřivu za posl. Sedláčka.
Klub poslanců der deutsch. soz.-dem.
Arbeiterpartei vyslal do výboru zahraničního posl. Hackenberga
za posl. Čermaka.
Místopředseda Buříval: Došly
přípisy od vlády.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Předseda vlády sděluje přípisem ze dne 14. června 1922, č. j. 18.455/22 m. r., že vláda ve smyslu třetí věty 4. odstavce §u 4 jedn. řádu činí návrh, aby posl. sněmovna usnesla se v jedné z nejbližších schůzi tohoto nového (jarního) zasedání, že se podle citovaného ustanovení zákona povoluje obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích také u vládního návrhu zákona, kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních (tisk 2363).
Předseda vlády sdělil sem přípisem
ze dne 11. června 1922, č. j. 18.973/22 m. r., že vláda předložila
senátu k projednání a schválení vládní návrh zákona, jímž se rozšiřuje
platnost zákona ze dne 24. července 1919, čís. 446 Sb. z. a n.,
dále nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne
25. listopadu 1919, čís. 8428 pres., a zákona ze dne 21. prosince
1921, čís. 480 Sb. z. a n., o úpravě promlčení práva k vyměření
a vymáhání daní a dávek na leta 1921 a 1922.
Místopředseda Buříval:
Mezi schůzí byla tiskem rozdána zpráva. Žádám o její sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3672. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 3589), jímž se mění některá ustanovení
zákona o dani z cukru.
Místopředseda Buříval: Mezi
schůzí byly tiskem rozdány návrhy a současně přikázány výboru
iniciativnímu:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3657. Návrh posl. Blažka, Kučery a soudr. na úpravu právních a hmotných poměrů zřízenců obecních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Tisk 3658. Návrh posl. Sychravové,
dr. Markoviče a soudr. na vydání zákona o výchově a vzdělání hluchoněmých
dítek v republice Československé.
Místopředseda Buříval: Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 16. června 1922 v 1 hod. odpoledne (13 hod.) s tímto
1. Zpráva výboru sociálně-politického a ústavně-právního o návrhu posl. Langra, Bezděka, Biňovce, inž. Bečky, Dubického a soudr. na mimořádná opatření bytové péče (tisk 3675). 2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3589), jímž se mění některá ustanovení zákona o dani z cukru (tisk 3672).
3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3539) o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími (tisk 3680).
4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3553) o úpravě právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 a znějí na měnu jinou, než korunovou (tisk 3681).
5. Zpráva výboru živnostenského o vládním návrhu zákona (tisk 3591) o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu (tisk 3677).
6. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z. (tisk 3666).
7. Druhé čtení osnovy zákona o úpravě požitků pro mužstvo čsl. vojska, jemuž není vojenská služba povoláním (tisk 3650).
8. Návrh vlády, aby povolena byla obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u vládních návrhů zákonů:
a) kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních (tisk 2363),
b) jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní (tisk 2364).
9. Pokračování v rozpravě o naléhavých interpelacích.
Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.