Když se objevila Československá republika, ponechala jednoduše v další platnosti nařízení bývalého vídeňského ministerstva financí, znovu je přijala a docela i přiostřila, že totiž rakousko-uherští a tím tedy také českoslovenští dlužníci a věřitelé proti dohodovým státům nebyli s to, ani aby mohli zaplatiti své dluhy ve měně kdysi příznivé, ani aby dobyli svých pohledávek; vláda jest tím spoluvinna s jedné strany na nesmírně vysokých ziscích soukromníků, kteří mají požadavky proti dohodové cizině, jako též na neslýchaných ztrátách oněch dlužníků, kteří proti dohodové cizině mají dluhy, a z toho tedy vyplývá, že by zde stát měl určiti střední čáru. Dlužníci a věřitelé proti cizině měli by býti vzati dohromady a neslýchaně vysokého zisku jedněch mělo by se také užíti k tomu, aby se nějak vyrovnala tísnivá předlužení a závazek ku placení druhých. Tento způsob kompensace byl by požadavkem spravedlnosti. V Německu začali takto postupovati již před několika lety a zde by se naléhavě odporučovalo postupovati taktéž. Neboť přece všichni ti rozliční průmyslníci a jiní soukromníci, kteří mají požadavky nebo závazky proti cizině, jsou občany téhož státu a jejich hospodářská moc nebo bezmocnost, jejich hospodářská síla nebo slabost působí na celek státu. Jest v zájmu sociálních závazků státu, aby zde provedl vyrovnání, poněvadž má za úkol nějak vzíti zřetel na nesmírně poškozené proti těm, jimž tak velice bylo nadržováno.
Velectění, tímto druhem vyrovnání
mohlo by se snovati mnoho rozličných průmyslových odvětví, která
beztoho úžasně trpí průmyslovou krisí, otázkou dosud nevykoupené
válečné půjčky a ještě jinými, důležitými věcmi, jichž zde nechci
teprve vypočítávati. Proto, jak míním, jest v zájmu státního celku
a veškerého národního hospodářství, aby ministerstvo financí započalo
také spravedlivěji řešiti otázku předválečných rent, a při nejmenším,
aby slavná sněmovna vzala zřetel na opravy, které zde byly navrženy,
aby se, když se provedl soupis soukromých požadavků a dluhů proti
dohodové cizině, vkročilo nyní také na střední cestu, o níž jsem
se zmínil, aby jedni nezanikli následkem ohromných valutárních
rozdílů a druzí aby nad míru nevystoupili do výše. Jinak by se
totiž utvořil stav, s nímž by se, podle mého názoru, lichevní
soudy musily mnohem více zaměstnávati, než snad s drobnými poklesky
nějaké překupnice nebo při nějaké malé živnostenské smlouvě, kteréžto
poklesky v posledních měsících tak velice soudy zaměstnávají.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Další řečník je pan posl. Dietl. Dávám mu slovo.
Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Mírovými smlouvami st.-germainskou a trianonskou byla uložena Československé republice povinnost, aby převzala část předválečného státního dluhu, nezajištěného státního dluhu. Výši její ustanoví reparační komise. Stanovena ještě nebyla a bude se pohybovati asi mezi 30 a 40 % celého dluhu. Nyní máme před sebou návrh zákona, jímž má býti tato otázka upravena, to jest, má býti učiněn pokus, jak zaříditi placení úroků z těchto rent, jež musí býti převzaty. Avšak návrh, tak jak je před námi, pravděpodobně uspokojí jen málokoho, nejméně pak vlastníky rent, kteří tímto návrhem budou postiženi. Návrh má především tu velikou vadu, že má na mysli zúročení nikoli nepřetržité ode dne, kdy bylo zastaveno placení úroků, nýbrž že má začíti teprve dnem, kdy byl ujednán mír, a to jest v jednom případě o půl druhého roku později, v druhém případě, s Maďarskem, skoro o dva a půl roku později. Za tuto přechodnou dobu se nemají úroky vypláceti.
Pánové! Při rozmanitých příležitostech bývá pronášena stížnost, že když vypíšeme půjčku, nebo chceme si nějak opatřiti potřebné peníze, že bývá velmi málo přihlášek a peníze na takovou půjčku se scházejí docela skrovnou měrou. Pánové, myslíte, že nějak zvlášť povznesete důvěru ke státu řešením, o jaké se pokoušíte zde v otázce předválečných rent? Poukazuji zde výslovně na dvě význačná místa v důvodové zprávě. Praví se tam: "Z vlastníků rent trpí většinou hospodářsky slabí." To tedy uznáváte, připouštíte a jest to cenné přiznání. Dále pravíte: "Neplacením úroků trpí státní úvěr." I to je pravda, kterou nutno bez obalu přiznati a měli byste se aspoň pokusiti, tuto nedůvěru odstraniti tím, že budete při řešení takových otázek postupovat přece jen poněkud liberálněji a především spravedlivěji a budete hledat jiné řešení. Neboť kdo jsou vlastníci rent? Jsou to přece většinou pensisté, lidé, kteří si svůj uspořený groš uložili pro stáří, důstojníci, kteří musili složiti kauci, nebo státní úředníci, kteří musili skládati kauce, zkrátka většinou malí lidé. Renty nebyly nikdy spekulačním papírem, byly vždycky papírem ukládacím a ten, kdo koupil rentu, počítal na to, že si tím zajistí roční příjem z úroků, na něž se může s jistotou za všech okolností spolehnouti. Řešíte-li nyní tuto otázku tímto způsobem, vrháte tisíce a tisíce těchto malých vlastníků rent do bídy. Náhodou jsem dostal dnes dopis nemáme takový dopis jen jeden, nýbrž je jich množství - od člověka, který mi píše: On sám je 80letý, jeho ženě je 70 let, nemohou už pracovati, mají za 6000 K válečné půjčky a za 4000 K korunové renty. Už tato čísla ukazují, že jsou to lidé opravdu chudí, nemajetní. A ten člověk si stěžuje a praví: Co se s námi stane, jak si máme pomoci? Co jsme měli, jsme už prodali a odnesli do zastavárny. Nebude-li ta otázka rozřešena, jsme zničeni a musíme zemříti hlady! Takových případů, jako tento jeden, který je zvláště křiklavý, je tisíce a tisíce u vdov a sirotků; v těchto rentách byly uloženy sirotčí peníze, zkrátka a dobře, je nesmírné množství chudých lidí, kteří mají tyto renty a nyní mají ve prospěch státu ztráceti úroky za 2 1/2 nebo za 1 1/2 roku. Myslím, že stát tím svých financí nespasí a bude-li náš dluh o 200 nebo 300 milionů větší či menší, že to při našem schodku nemá už zvlášť velkého významu. Vždyť tím přece pomůžete velké části stáních občanů tohoto státu, nedáváte to cizím lidem, nýbrž svým vlastním lidem.
Dovolili jsme si podati několik návrhů, abychom se pokusili tento návrh zlepšiti. Především navrhujeme, aby byl škrtnut § 4 a navrhujeme, aby byly vypláceny běžné úroky od 1. března 1919. Proč volíme den 1. března 1919? Toto datum volíme proto, poněvadž toho dne byla zavedena československá měna, poněvadž od onoho dne máme svou vlastní měnu a poněvadž je jen spravedlivo, aby od tohoto dne byly vypláceny úroky. Bude-li návrh přijat, navrhujeme, aby byl škrtnut § 6. Je to jen přirozený důsledek. Neboť § 6 zmocňuje ministra financí, aby vyplatil odškodné buď hotově nebo v československých státních papírech. Ať vezmeme kterýkoli zákon, ve všech těchto zákonech najdeme stále opakovaný paragraf zmocňovací. Ne aby Národní shromáždění promluvilo právě v takových případech rozhodně, nikoli, udělí se zmocnění, poněvadž se myslí, že bude možno takovým způsobem ještě rozmanité věci opraviti. Prosím, není vůbec nic jasně řečeno; pan ministr financí se jen zmocňuje. Má úplně svobodně na vůli, podle volného uvážení, chce-li to vyplatiti hotově či v československých státních papírech snad mu napadne dáti těmto vlastníkům rent stavební losy, jak se to už proslýchá, které konec konců samy o sobě nemají zvláštní ceny; není je možno ihned zpeněžiti, nebo je to možno jenom se ztrátou. U stavebních losů je nanejvýš naděje na možnou výhru. Myslím, že to není řešení, které by bylo státu důstojné a prosil bych vás už, abyste tento zmocňovací paragraf odstranili, a to tím, že přijmete náš návrh na placení úroků od 1. března 1919.
Navrhujeme dále, aby byl škrtnut
v § 7 druhý odstavec a na jeho místo vloženo, že při
zlatých rentách bude se vypláceti za každé 4 zlaté 40 Kč úroků.
Máme už podobný případ v Italii. V Italii byla už otázka předválečných
rent rozřešena a předválečné renty byly tam zaplaceny tak, že
za 40 zlatých ve zlatě byl dán státní papír v ceně 115 lir s 5
% úroky. To jest zúročení asi 40 Kč. Bylo by i u nás spravedlivé,
nalézti takovéto řešení, i u nás by se doporučovalo, abyste takovým
způsobem stanovili úroky. Odkud jste vzali ve svém návrhu zákona
onu větu, kterou jste sem vložili o úrocích? Odvoláváte se zde
na jakési staré nařízení z roku 1915, na staré rakouské nařízení
je velmi zvláštní, dámy a pánové, že vyhledáváte všechna nařízení
ze starého Rakouska, která vám mohou dobře posloužiti k odůvodnění
některého návrhu, a že zde používáte právě tohoto nařízení. Uznáte
přece sami, že znehodnocení peněz roku 1915 ještě tak daleko nepokročilo
a že tehdy placení podle tohoto nařízení bylo stále ještě přiměřené
ceně peněz. Dnes však to není naprosto v žádném poměru k ceně
peněz, poměry měnové se úplně změnily, cena peněz je docela jiná
a dnes se musí a má měřiti také podle jiného klíče. Prosím vás
tudíž, abyste se nedovolávali nařízení z doby, kdy znehodnocení
peněz nebylo ještě tak patrné, ale abyste pečovali o to, aby tito
ubožáci, kteří už léta toužebně na to čekají, aby se jim dostalo
opět stálého důchodu z úroků, byli vysvobozeni z bídy a nouze,
aby konečně i pro ně nadešla zase hodina, kdy se budou
moci uživiti a utišiti svůj hlad. Máme mnoho a mnoho případů lidí,
vlastníků rent, kteří byli svou nemajetností dohnáni k sebevraždě
a každou chvíli slyšíme a čteme v novinách o takových křiklavých
případech. Snažte se to zmírniti. Snažte se rozřešiti tuto otázku,
která má velký význam, spravedlivým způsobem, a prokážete tím
službu nejen státu, povznesete také jeho schopnost úvěrovou, nýbrž
umožníte i těm ubohým lidem, že se budou moci ze svých rent uživit
a zaopatřit. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Szentiványi.
Uděluji mu slovo.
Posl. Szentiványi (maďarsky): Vážené dámy a pánové! Návrh zákona před námi ležící nese na sobě všeobecné známky československých zákonů zvláště proto, poněvadž obsahuje v celku neurčitá nařízení. Návrh zákona zabývá se povšechně otázkami, týkajícími se úroků ze státních dluhů předválečných.
Vládní činnost je jednak v jistém odporu s mírovou smlouvou, na druhé straně pak prejudikuje rozhodnutí reparační komise mírovou smlouvu doplňujícímu. To vysvítá z §u 4 návrhu zákona, který ustanovuje, že úroky ze státního dluhu společného a rakouského budou se platiti od 16. července 1920, kdežto úroky z dluhu uherského teprve od 26. července 1921, čili od ratifikace mírové smlouvy. Trianonská mírová smlouva v §u 186 ustanovuje, že státní dluhy budou rozděleny na území nástupnických států s ohledem na jejich berní sílu. Z toho je zřejmo, že velikost území a jeho berní síla je v úzké souvislosti s dobou placení úroků. Nebylo by proto správné poukazovati úroky teprve od doby, kdy mírová smlouva vstoupila v platnost, poněvadž stát již od onoho okamžiku, kdy převzal vládu, požíval všech příjmů z převzatého území. (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Návrh zákona tím, že stanoví povinnost placení úroků od 26. července 1921, ale nepraví výslovně, že nařízení to má povahu toliko provisorní, zkracuje jednu část občanů, pokud slovenští vlastníci rent dostávají se tím do horšího postavení, než čeští. Pokládám tudíž za bezpodmínečně nutné, aby stát převzal povinnost placení úroků od 1. ledna 1919.
Vážené dámy a pánové! Bylo by lze vy týkati dále také, že návrh zákona má tendenci aby národní stránku pošinul do popředí. Škodu pociťují hlavně slovenské hospodářské a kulturní ústavy z té okolnosti, že od tří let nedostaly úroků z válečných půjček a že nemohly kuponů vyměniti, čímž se dostaly do nejtěžších poměrů. Svědomí vlády to, velectěné dámy a pánové, netíží, poněvadž se jedná převážně o maďarské ústavy; zkracování jich neodporuje směru československé politiky.
Vážené dámy a pánové! Chci ještě všeobecně připomenouti, že návrh zákona v §u 8 dává ministru financí možnost, aby v jednotlivých zvláštních případech povolil úchylky od návrhu a tak v takových případech umožnil zaplacení úroků z dluhopisů státních dluhů, ba dokonce i konversi.
Je tedy v moci ministra financí, aby poskytl zvláštní výhody jednotlivcům politicky spolehlivým a důvěry hodným. Tím se úředníkům dává popud, aby přijímali zvláštní honoráře. Pokládám za nemožné, aby v zákoně bylo takové ustanovení, neboť to znamená zařazení státních občanů do tříd, totiž do třídy politicky spolehlivých, méně spolehlivých a nespolehlivých.
Já se své strany návrhu zákona nepřijímám a dovoluji si poslanecké sněmovně předložiti doplňující návrh, který zní (čte):
Doplňovací návrh k tisku 3508:
Na místě § 4: "Státní obligace rakouskouherské, jmenované v předchozích paragrafech tohoto zákona, se vyplácejí se zpětnou platností od 1. ledna 1919."
Na místě § 8: "Provedením
tohoto zákona se pověřuje ministr financí, který je povinen obligace,
jsoucí v držbě ústavů a spolků kulturních, osvětových a náboženských,
nostrifikovati a kupony honorovati ihned i odchylně od ustanovení
tohoto zákona." (Pochvala na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan posl. Windirsch. Dávám mu
slovo.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se slovo, abych vymezil stanovisko své strany k této otázce. To, co mám oznámit, shoduje se vlastně s názory a vývody předešlých řečníků. Za hlavní nedostatek považujeme, že má býti započato s vyplácením úroků z předválečných rent ode dne, kdy vstoupily v platnost mírové smlouvy. Tím přicházejí o tolik peněz hlavně ony vrstvy, které si opatřily renty už před válkou za tím účelem, aby mohly žít z úroků. Jsou to hlavně vrstvy méně majetné, střední stav, který se za války a po válce ocitl samozřejmě v úplné bídě. Avšak touto ztrátou úroků, která má nastati, je bolestně postižena i řada peněžních ústavů, které kdysi právě část svých peněžních přebytků uložily v rentách. Tím, že po dlouhou dobu nebyly úroky vypláceny, byly i tyto peněžní ústavy velmi těžce poškozeny a tato škoda byla ovšem zvětšena ještě tím, že mimo to nebyly vypláceny také kupony válečných půjček. Proto by bylo jen hodno a spravedlivo, aby byl opravdu přijat návrh, který podala strana sociálně demokratická. Z důvodů spravedlnosti musíme býti všichni pro tento návrh.
Dále je nutno poukázati ještě
na to, že bude-li zákon přijat a nebudou-li úroky vypláceny hotově,
že budou široké vrstvy rovněž poškozeny. Nejen že na tom nesejde,
že ti, kdož čekají na zaplacení kuponů, nakonec budou uspokojeni
zas jenom státním papírem, bylo by to nad to zas zcela jednostranné
opatření. Lidé a právě tak i peněžní ústavy, kteří tak dlouho
nedostávali hotových peněz, přáli by si, aby jejich pohledávky
byly konečně vyplaceny v penězích, a to hotově. Vyplácení úroků
z předválečných rent je ostatně jen poloviční opatření. Bylo by
bývalo mnohem správnější, kdyby se byl Československý stát už
nyní odhodlal zaplatiti renty vůbec. Bylo by důležité, kdyby se
tak zamezily veliké přesuny, které se nyní dějí ve zlatých rentách.
Dnes je rozšířeno mínění, že by mohly zlaté renty v dohledné době
dosáhnouti obrovské hodnoty a proto dnes tolik a tolik chytrých
lidí nakupuje zejména nekolkované zlaté renty, které jsou ve větším
množství v oběhu v cizině, aby je pak z důvodů spekulačních,
a to za drahé peníze, přepustili nejprve soukromníkům a konečně
Československému státu. Se svého stanoviska bych ještě jen připomenul,
že eo ipso budeme hlasovati pro návrhy podané parlamentním svazem
a samozřejmě také pro ony návrhy, které zde podala strana sociálně-demokratická.
(Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Rozprava jest skončena. Došly pozměňovací návrhy. Žádám, aby
byly přečteny.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Návrh posl. dr. Kafky, Kostky a druhů:
Se zřetelem na pozměňovací návrhy, podané k mnoha paragrafům, zvláště však k odstavci 2., § 7 o úrocích ze zlaté renty, navrhujeme, aby vládní návrh zákona byl vrácen rozpočtovému výboru k nové poradě s tím, že má podati zprávu do 24 hodin.
2. Pozměňovací návrh posl. Kostky, Patzela, Windirsche, Bobka a druhů:
V §u 3 budiž po slovech "dluhopisy byly složeny do úřední úschovy" dodáno: "a ony dluhopisy, které jsou v Rakousku, byly sepsány v Československu při vyměřování daně z majetku a jejichž převezení bez viny vlastníků zabránila ona místa, kde jsou uschovány."
3. Pozměňovací návrh posl. Dietla a druhů:
§ 4 budiž škrtnut a má zníti:
"Běžící úroky budou vypláceny ode dne 1. března 1919."
Bude-li § 4 přijat ve znění námi navrženém, navrhujeme škrtnutí §u 6.
2. odstavec §u 7 budiž škrtnut a má zníti:
"Ze zlaté renty budou vypláceny úroky za každé 4 zl. 40 K."
4. Doplňovací návrh posl. Kostky, Patzela, Windirsche, Bobka a druhů:
K §u 4 budiž dodáno:
"Zadržené úroky buďtež vypláceny nejdéle 2 měsíce po vyhlášení tohoto zákona."
5. Pozměňovací návrh posl. Kostky, Patzela, Windirsche, Bobka a druhů:
V §u 6 buďtež vypuštěna slova "nebo v československých státních papírech".
6. Doplňovací návrh posl. Kostky, Patzela, Windirsche, Bobka a druhů:
V §u 6 budiž po slovech "ve vlastnictví československých státních příslušníků nebo tuzemských právnických osob" dodáno: "nebo kde českoslovenští státní občani nebo tuzemské právnické osoby mají na tom zájem, jenž se dá prokázati".
7. Doplňovací návrh posl. Kostky, Patzela, Windirsche, Bobka a druhů:
V §u 7, odstavec 1., budiž po slovech "u Ústřední státní pokladny v Praze nebo u jiné tuzemské státní pokladny, kterou určí ministr financí" dodáno "nejdéle 2 měsíce po vyhlášení tohoto zákona".
8. Pozměňovací návrh posl. Kostky, Patzela, Windirsche, Bobka a druhů:
V §u 7, odstavec 2., budiž místo slov "za každé 4 zl. - 10 Kč a 5 haléřů" užito slov: "za každé 4 zl. - 16 Kč".
Buďtež vypuštěna slova. "v
poměru stanoveném na základě §u 2 cís. nař. ze dne 20. března
1915, č. 69 ř. z.".
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Ke slovu se přihlásil pan ministr financí. Uděluji mu je.
(Hluk.) Prosím o klid.
Ministr financí A. Novák: Slavná
sněmovno! S několika stran bylo projeveno přání, aby i se strany
vlády by prohlášení stran zmocnění, daného §em 6 osnovy, podle
kterého ministr financí je zmocněn poskytnouti odškodněni buďto
v hotovosti nebo v československých státních papírech. Mohu potvrditi,
že není úmyslem vlády zkracovati majitele titrů předválečných
dluhů co do sumy úroků, které v mezích zákonem vytčených budou
vypláceny, a že je úmyslem vlády tuto výplatu prováděti, pokud
se to dá v těchto titrech uskutečniti, ve státních losech stavebních,
tedy v papíru, který je dosud v malé míře v oběhu a při němž není
výtky, že by byl znamenán hluboko pod nominální cenou. Myslím,
že tím majitelé rent jistě budou uspokojeni. (Pochvala.).
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pan posl. Szentiványi podal pozměňovací návrh. Poněvadž není ještě přeložen, dám jej přečísti až po doslovu pana zpravodaje.
Dávám slovo panu zpravodaji dr.
Noskovi k doslovu.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Téměř všemi pány řečníky bylo zde tvrzeno, že řešení této otázky přichází značně pozdě, ačkoliv republika Československá byla zavázána převzíti jistou kvotu předválečných dluhů již mírovými smlouvami. Já si dovolím upozorniti na to, že Československá republika je první a jedinou ze všech států, které mírovými smlouvami jsou k tomu zavázány, a že ona skutečně podle dané možnosti tak činí. Nejlepším svědectvím toho je naše nynější vládní osnova. Že se to skutečně jenom přece značnou dobu protahuje nemůže býti zajisté vinou nikoho jiného než faktických poměrů, a já znovu zde opakuji to, co jsem již v původní zprávě přednesl, že mírová smlouva tento problém řešiti nemohla pro jeho složitost a že ani reparační komise nenalezla dosud náležitého klíče, který by uspokojivě záležitost tuto mohl rozřešiti.
Pokud se týká výtky nebo přání, že by měly také papíry v Německém Rakousku deponované býti honorovány Československou republikou, dovoluji si upozorniti na faktickou překážku, která záleží v tom, že vláda německo-rakouské republiky prostě značnou část předválečného dluhu vydati nechce, postupujíc tím způsobem, že ji tam zadržuje, očekávajíc, až jedenkráte tato otázka bude řešena, poněvadž na teritoriu německo-rakouské republiky je značné množství těchto cenných papírů, že bude potom to, co bude převyšovati příslušnou kvotu, která by na Rakousko připadla, nahrazeno jinými státy s lepší valutou a že tím způsobem dostanou příslušníci republiky německo-rakouské náhradu za dluhy předválečné v cennější valutě států sousedních, specielně republiky Československé.
Pokud se týče další výtky, že v zákoně není stanovena lhůta pro řešení této otázky, dovoluji si upozorniti, že zde není to tak jednoduché, jak bylo žádáno, aby jen v těch nejnaléhavějších případech na specielní žádost bylo nařízeno vyplácení úroků. Prosím, aby bylo uváženo, že i o takových věcech by se muselo rozhodovati zvláště, a dnes, kdy se zde neustanovuje žádná lhůta, děje se to jen z těch důvodů, že by vzhledem k různým okolnostem a svízelům, které s tím budou spojeny, když místo těch dluhopisů v rakouských korunách mají býti vydány jednotné československé konsoly, nepůsobilo pěkným dojmem, kdyby lhůta samým zákonem stanovená, třeba bez číhokoli zavinění, nemohla býti dodržena.
Že by zde tím ustanovením, že Československá republika jen od určitého termínu, od ratifikace mírových smluv, přejímá na sebe povinnost platiti úroky a nikoli také za ostatní, co spadá do doby od 28. února 1919 až do ratifikace mírových smluv tedy do doby půltřetího roku - že by tím ustanovením byla celá řada malých lidí uvržena přímo v bídu, nezdá se mi býti správné prostě z toho důvodu, že zde nyní se jim nahrazuje, co nedostali, a také je nesprávným, že by tím novým opatřením byl někdo do bídy uvrhován. To není správné, nýbrž naopak se mu zde nyní dává, čeho dlouhá léta neměl, a můžeme to považovati jen za zlepšení dosavadních poměrů.
Pokud se týká ještě otázky relace zlaté měny: Kdyby se mělo postupovati, jak někteří páni navrhovali, že by se v korunách československých měla vypláceti skutečná relace zlata, pak bychom dospěli k porušení principu, na kterém je založena celá tato osnova zákona, že se přejímají předválečné dluhy al pari korunám československým, poněvadž bychom museli pak říci, že konečně také kupony předválečné renty, znějící na papírové koruny měly daleko větší kupní sílu, než dnešní československá koruna, a dospěli bychom k tomu, že by tyto kupony musely býti přepočítány nějakým způsobem a museli bychom hledati poměr koruny československé k někdejší koruně předválečné. Protože by to také rušilo celý systém, nezbylo nic jiného, než přidržeti se zde nějaké takové relace, jaká právě svého času byla stanovena, a z toho hlediska vychází zákonné ustanovení na základě cís. nařízení z roku 1915, které stanoví určitý poměr relace zlaté renty k dnešní koruně československé.
Z těchto důvodů doporučuji, aby bylo setrváno při osnově tak, jak byla vládou předložena a jak také rozpočtový výbor ji schválil. Vzhledem k tomu nemohl bych také doporučiti, aby se osnova vrátila rozpočtovému výboru, poněvadž rozpočtový výbor o všech těch námitkách, které byly předneseny, náležitě uvažoval, a zůstal přes to při pojímání, jak bylo usneseno.
Z toho důvodu nemohl bych doporučovati ani další návrh, aby bylo ještě připojeno v § 3, že mají býti vypláceny nejen ty dluhopisy, které jsou ve vlastnictví československých příslušníků, nýbrž také v těch případech, kde českoslovenští příslušníci mají na tom jenom zájem. Je to legisticky příliš široké a mohlo by to vésti k zmatkům, které by musely býti řešeny zvláštním způsobem, a z toho důvodu nelze takovou všeobecnou větu pojímati do zákona, poněvadž by znamenala naprostou nejasnost.
Pokud se týká oněch papírů, které nebyly převezeny do Československa, již jsem si dovolil zaujmouti stanovisko a zůstávám při tom, co jsem uvedl při § 1.
Pokud se týče návrhu, který se snaží pozměniti relaci zlaté renty k československé koruně, bylo také již stanovisko vyjádřeno. Pokud se týče lhůty, také již referent své stanovisko zaujal.
Pokud se týče § 6, že mají býti škrtnuta slova, že nemají se vypláceti ony zadržené úroky v papírech československých, poukazuji na to, že bylo podáno již samým panem ministrem financí náležité vysvětlení.
V dalším návrhu se žádá, aby se stanovila dvouměsíční lhůta.
Pokud se týká této záležitosti, znovu prohlašuji, že již předložení osnovy této samo o sobě je nejlepším svědectvím, že je tu opravdu dobrá vůle, abychom konečně řešili tuto otázku, ale vzhledem k celé souvislosti a složitosti věci nemůže býti lhůta dvouměsíční mnoho prospěšná osobám interesovaným, ale mohla by býti jenom při nedodržení ztížením osnovy samotné.
Z těchto důvodů znovu navrhuji,
ani nebyly schváleny pozměňovací návrhy, nýbrž aby byla přijata
osnova zákona tak, jak ji vláda předložila a jak rozpočtový výbor
sněmovně ji doporučuje ke schválení. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám, aby byl přečten doplňovací návrh pana posl. Szentiványiho.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
"Doplňovací návrh posl. Szentiványiho a druhů:
Na místě § 4: "Státní obligace rakouskouherské, jmenované v předchozích paragrafech tohoto zákona se vyplácejí se zpětnou platností od 1. ledna 1919."
Na místě § 8: "Provedením
tohoto zákona se pověřuje ministr financí, který jest povinen
obligace jsoucí v držbě ústavů a spolků kulturních, osvětových
a náboženských nostrifikovati a kupony honorovati ihned i odchylně
od ustanovení tohoto zákona."
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Pokud se týká § 4, jest zde znovu uvedena otázka, od kterého termínu má československý stát vypláceti příslušné úroky. Zde bylo zaujato výsostné stanovisko výsostného státu, že totiž povinnost onu přebírá od té doby, kdy podle mírových smluv je k tomu zavázán, tedy od ratifikace mírové smlouvy st. germainské eventuelně trianonské. Z důvodů vhodnosti hospodářské zavazuje se prohlášením příslušného činitele stát Československý, že za onu dobu, kdy bylo zastaveno vyplácení úroků, až do tohoto termínu bude úroky vypláceti, ale nějaká změna tohoto termínu nemůže býti doporučena, právě z těch důvodů, které vedly k tomu, aby všechny podobné pozměňovací návrhy doporučeny nebyly.
Pokud se týče pozměňovacího návrhu
k §u 8, dovoluji si konstatovati, že má přispěti hlavně osobnostem
právnickým, dobročinným atd. Ale zde jde o papíry vinkulované,
které nebyly vůbec honorovány na kupony, nýbrž na kvitance, takže
věc se stává bezpředmětnou, a nemohu tudíž pozměňovací návrh k
§u 8 doporučiti ke schválení. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili. (Děje se.).
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Než sdělím způsob, jakým se bude hlasovati o osnově, dám především hlasovati o návrhu pana posl. dr. Kafky, aby předloha byla vrácena rozpočtovému výboru k novému projednání a podání zprávy do 24 hodin.
Kdo souhlasí s návrhem pana posl. dr. Kafky, aby byla osnova vrácena rozpočtovému výboru, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh nebyl schválen.
Budeme proto hlasovati o osnově samé.
Nebude-li námitek, dám hlasovati takto:
O §§ 1 až 3, poněvadž k žádnému z nich není podán pozměňovací návrh, dám hlasovati najednou, a to podle zprávy výborové.
Potom o vsuvce k §u 3 podle návrhu pana posl. Kostky a soudr.
Pak o § 4, nejprve podle návrhu pana posl. Szentiványího a soudr., pak podle návrhu p. posl. Dietla a soudr. a potom, nebude-li žádný z těchto návrhů přijat, dám hlasovati podle zprávy výborové. Pro případ přijetí návrhu pana posl. Dietla k §u 4 podává týž pan poslanec návrh, aby škrtnut byl § 6. O tom dám rozhodnouti při hlasování o § 6. Pak dám hlasovati o dodatku pana posl. Kostky a soudr. k §u 4.
O §u 5 dám hlasovati podle zprávy výborové.
O §u 6 dám hlasovati nejprve v úpravě tohoto paragrafu podle návrhů pana posl. Kostky a soudr., který navrhuje jednak doplněk, jednak změnu. Nebude-li to přijato, dám hlasovati podle zprávy výborové.
Přijetím nebo nepřijetím bude také rozhodnuto o eventuelním negativním návrhu pana posl. Dietla a soudr., který je podán pro případ přijetí jeho stylisace §u 4.
O §u 7 dám hlasovati nejprve v úpravě pna pal. Kostky a soudr. - je to jednak změna, jednak doplněk - potom, nebude-li přijata, v úpravě navržené panem posl. Dietlem a soudr., a nebude-li ani tato přijata, podle zprávy výborové.
O §u 8 nejprve podle návrhu pana posl. Szentiványiho a soudr., nebude-li přijat, podle zprávy výborové.
Pak o §§ 9 až 11, o nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou podle zprávy výborové.
Námitek proti tomu není? (Nebylo.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem byl prohlásil.
Žádám pány poslance, kteří souhlasí s §§ 1-3 podle zprávy výborové, nechť zvednou ruku. (Děje se.)
§§ 1 až 3 jsou schváleny většinou.
Nyní o vsuvce k §u 3 podle návrhu
pana posl. Kostky a soudr. Prosím, aby byla vsuvka ta přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
V §u 3 budiž po slovech "dluhopisy byly složeny do úřední úschovy" dodáno: "a ony dluhopisy, které jsou v Rakousku, byly sepsány v Československu při vyměřování daně z majetku a jejichž převezení bez viny vlastníků zabránila ona místa, kde jsou uschovány".
Místopředseda dr. Hruban? Kdo souhlasí s právě přečtenou vsuvkou k §u 3 podle návrhu pana posl. Kostky a soudr., ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, jest zamítnuta.
Teď o §u 4 podle návrhu pana poslance
Szentiványiho a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Na místě §u 4: "Státní obligace
rakousko-uherské jmenované v předchozích paragrafech tohoto zákona
se vyplácejí se zpětnou platností od 1. ledna 1919."
Místopředseda dr. Hruban: Kdo souhlasí s návrhem pana posl. Szentiványiho a soudr. nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh je zamítnut.
Nyní o §u 4 podle návrhu pana
posl. Dietla a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Myška (čte):