Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Dále má slovo p. posl. Košek.

Posl. Košek: Slavná sněmovno! V kovoprůmyslu vede se úporný boj o dělnické mzdy, v němž kovoprůmyslníci vedeni jen svou houževnatostí, snaží se diktátem, obelháváním naší veřejnosti, ba i klamáním veškerého občanstva ve státě prokázati, že mzdy dělnictva musí býti sníženy, má-li se kovoprůmysl udržeti a státi se schopným konkurence s cizinou. Praví, že není jiného východiska z kritické situace kovoprůmyslu, než okamžité snížení mezd. To jest jejich argument, to jest jejich doklad, jímž neustále se ohánějí a namlouvají veřejnosti, že hospodářská situace v kovoprůmyslu je nejvýše kritickou, ba nerozpakují se tvrditi, že veliké závody kovoprůmyslové, nenastane-li snížení mezd, octnou se před krachem. Přiznáváme, že průmyslová stagnace velmi těžce postihla kovoprůmysl, ale přece nikoli v té míře, aby mzdy dělnictva byly sníženy, jak navrhují pp. průmyslníci. Při tom ještě zůstává otázka, zdali snížení mezd je správnou a jedinou cestou k sanaci kovoprůmyslu a jeho konkurenční schopnosti s cizinou. Naopak právě v objevujících se obchodních bilancích velkých akciových závodů kovoprůmyslových v republice vychází jasně na jevo, že zisky jejich jsou nejen dostatečné, ale i nadprůměrné, a tudíž že není nejmenšího důvodu, aby mzdy dělnictva byly snižovány.

Tak kladenská Poldina huť vykazuje za minulý rok 13,517.138 Kč čistého zisku a bude po odpisu vypláceti 8%ní dividendu. První brněnská akciová strojírna vykazuje za minulý rok zisk 31,338.280 Kč a bude vypláceti 20%ní dividendu, t. j. na 1 akcii 40 Kč. Zdá se mi, že to čpí více než lichvou. Zdálo by se, že kovoprůmysl je před bankrotem, bilance však odhaluje lež Svazu zaměstnavatelů a staví ji do pravého světla. Uvážíme-li, že proti roku loňskému bylo zaměstnáno dělnictva téměř o 1/3méně, znamená to ve skutečnosti, že z práce každého dělníka byl za minulý správní rok výtěžek o 1/3 vyšší. A Poldina huť, podle návrhu ředitele, byla první, jež žádala o snížení mezd o 23 až 60%. Kovoprůmyslníci zapomněli, že měli více než 7 tučných let a že nyní mají povinnost, aby aspoň částečně nahradili svému dělnictvu to, oč je ošidili v letech dřívějších, kdy práci jeho byli odměňovali nedostatečně. Mluviti u nich o povinnosti, lidskosti a citu, bylo by marné. Nám se však zdá, že spíše měli ukázati dobrou vůli a snížiti dříve ceny svých výrobků, a pak teprve žádati snížení dělnických mezd. (Výborně! Potlesk.)

Avšak jejich produkty, ať je od nich kupuje rolník anebo řemeslník, jsou ne levnější, nýbrž spíše dražší a dražší. Naše říšská všeodborová komise křesťanskosociální ve své schůzi usnesla se na následujícím prohlášení: Československá říšská všeodborová komise křesťansko-sociální přihlížejíc k obtížným poměrům hospodářským, zaviněným všeobecnou krisí světovou, nemůže souhlasiti s postupem zaměstnavatelských svazů, které využívají velké nezaměstnanosti a tísně ke snížení mzdy dělnictva. Proti organisovanému postupu zaměstnavatelských organisací je nezbytně nutné společné úsilí organisací dělnických. Toto úsilí nesmí býti zeslabováno stranickou politikou a tím méně násilnou akcí proti svobodě dělnických organisací. (Výborně! Potlesk.)

Křesťansko-sociální dělnictvo v boji za zachování hospodářských vymožeností půjde společně s ostatními odborovými organisacemi, aniž tím zadalo svému křesťanskému stanovisku. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Prokůpek.

Posl. Prokůpek: Slavná sněmovno! V naší veřejnosti ozývá se opětně stesk do stoupající drahoty. Chápeme, že naše veřejnost je zneklidněna. Příčinu tohoto zjevu dlužno hledati také z velké části ve zklamání, které se dostavilo po stoupnutí naší valuty na nynější výši. Když jsme počali zvedati naši valutu - bylo to v listopadu 1921 - domnívala se naše veřejnost, že stoupnutí kursu naší koruny vykoná v láci pravé zázraky, a netrpělivě čekala, brzo-li zvýšený kurs vykoná svůj vliv na ceny denních potřeb. Nemáme naší veřejnosti toto nazírání za zlé. Vždyť i s vysokých vládních míst bylo slibováno, že zvýšení hodnoty naší koruny nezůstane bez účinku na tuzemské ceny, a bylo přímo naznačeno státním i jiným zaměstnancům, že redukce platů nebude míti na sociální postavení úřednictva a zřízenectva pražádného vlivu, ježto újma na služném bude nahrazena prospěchem, který bude míti konsument při poklesu cen následkem stoupnutí valuty. Toto všeobecné očekávání přirozeně zklamalo a zklamati muselo. Každému myslícímu člověku bylo ovšem ihned od počátku zřejmo, že nejenom velkých, nýbrž i malých zázraků od stoupnutí naší valuty nelze očekávati, a to proto, že kupní hodnota naší koruny na domácím trhu byla podstatně při nejmenším o 150% vyšší než na trhu mezinárodním. Zvýšení kursu naší valuty odčinilo pouze částečně velké podceňování naší koruny na trhu zahraničním a zmenšilo nepoměr hodnoty naší měny doma a za hranicemi. Bylo tudíž jasno, že stoupnutí kursu naší koruny může míti jen vliv na ceny zboží k nám dováženého a dále, že i tento vliv může se objeviti nikoliv hned, nýbrž pozvolna, až vyčerpány budou staré importované zásoby draze nakoupené a bude se moci prodávati nebo zpracovati zboží ze surovin laciněji nakoupených. Nikdy však nemělo by býti slibováno nebo očekáváno, že vzestup naší koruny na trhu mezinárodním může nebo bude míti vliv ihned též na ceny produktů domácích. Je potřebí vůbec zjednati ve věci drahoty životních potřeb již jedenkráte trochu více a pravého jasna a zabývati se poněkud kriticky a nestranně celou touto otázkou. A tu musím již předem s veškerým důrazem odmítnouti veškeré paušální podezřívání zemědělců, které naše veřejnost ať již z tendenčních úmyslů nebo z neinformovanosti zvykla si proti nám pronášeti, kdykoliv u nás objeví se tendence stoupajících cen, a to nejen produktů zemědělských nýbrž i průmyslových. Z toho, že u nás poslední dobou počaly ceny masa stoupati, vyvozuje se hned tvrzení, že zemědělci zdražují všechny své produkty. Ten, kdo chce býti spravedlivým a nestranným posuzovatelem drahotních poměrů, musí aspoň zkoumati, jaký je jejich současný stav doma a v cizině, a dále, jak se jeví v jednotlivých oborech produkčních, to je konkrétně řečeno: musí zjistiti jednak ceny zemědělských produktů doma a v cizině, jednak srovnávati, oč u porovnání s cenami předválečnými stouply ceny produktů zemědělských oproti cenám produktů průmyslových, jejichž konsumenty jsme také my zemědělci, a z nichž mnohé jsou našimi nutnými výrobními potřebami.

Vezměme na př. nejprve v úvahu z produkce zemědělské produkci obilní, která je pro výživu obyvatelstva přece základní a rozhodující. Jak vytvářely se ceny obilní u nás a v cizině od loňské sklizně?

Cena tuzemská podle pražské bursy obnášela:

Jak vidno, vykazují ceny obilin dnes podstatný pokles oproti cenám zářijovým. Pokles tento byl v měsíci lednu a únoru t. r. ještě citelnější, neboť pšenice klesla u nás až na 280 K na 1 q, žito na 260 K, ječmen dokonce na 210 K, ba neměl odbytu a teprve poslední dobou nastalo nepatrné zotavení cen obilních. Táži se, může se z tohoto slabého upevnění cen obilních činiti nám zemědělcům výtka, že zdražujeme? Vždyť vliv náš na ceny obilí není téměř pražádný nebo minimální!

Je jisto, kdyby tyto naše ceny byly vyšší cen na světovém trhu, že by obilí se k nám v masách dováželo, neboť nebylo dosud příznivějších podmínek importních, než jaké máme dnes: Valuta stojí poměrně vysoko a je poměrně stabilní a cla na dovoz není.

V tomto směru podávají statistická data o našem zahraničním obchodě za první letošní čtvrtletí přímo překvapující výsledky.

Dovezli jsme letos za leden a březen:

Jak vidno dovoz pšenice téměř úplně ustal, dovoz žita a pšeničné mouky podstatně klesl. Je to zjev s hlediska finančního i hospodářského zajisté velmi potěšující. Než jak vysvětlíme si jeho příčiny? Téměř úplná soběstačnost loňské sklizně je zajisté motivem velmi závažným, avšak nebyla by rozhodující, kdyby se importérům vyplatilo cizí obilí k nám dovážeti, kdyby totiž ceny obilní byly u nás vyšší než ceny světové plus doprava. Ježto tomu tak není, přestal import. Mohu s klidem tvrditi, že naše ceny obilní podstatně neodchylují se od cen světových, a kromě toho, že vývoj cen u nás vykazoval téměř stále tendenci klesající, kdežto na světovém trhu tendenci stoupající.

Znamenalať pšenice v Chicagu:

v červnu 1921 99·25 q za bušl,

t. j. 3·64 dolarů a 1 q hotové zboží, v červnu 1921 104·- q za bušl,

t. j. 3·82 dolarů a 1 q termín zboží, v květnu 1922 128·37 q za bušl,

t. j. 4·71 dolarů a 1 q termín zboží.

Vezme-li se dnešní kurs dolaru 53 Kč, činí cena 1 q pšenice v Chicagu 250 K, připočte-li se doprava, objeví se, že nerentuje se obilí k nám dovážeti.

Tedy shrnuji: O drahotě chlebovin jako specielním zjevu našem nelze vůbec mluviti. Srovnáme-li ceny předválečné s nynějšími v měřítku nynější valuty, seznáme, že se předválečným cenám téměř úplně rovnají. Co by však měl říkati konsument v Německu, kde stála pšenice v prosinci 1921 680 M, a dnes stojí 1620 M?

A tento vývoj cen v Německu není ještě ukončen a předpovídá se další podstatné stoupání, zejména jestliže letošní, bohužel, velmi nepříznivá povětrnost dále potrvá. V Německu, jak vidíme, počínají se důsledky prohrané války teprve nyní zřejmě uplatňovati.

V produkci brambor, jak všeobecně známo, byl loňský rok abnormálně nepříznivý. Od jara až do pokročilého léta nepřišla vláha, nad to v polovině června citelné mrazy způsobily ohromné škody na vegetaci. Nelze se tudíž diviti, že sklizeň byla hluboce podnormální, sklidilo se průměrně 65 q z 1 ha.

Citelná neúroda brambor měla přirozeně veliký vliv na ceny. Tyto počaly se 120 Kč v měsíci srpnu, stouply v podzimních měsících až na 130 Kč, načež počaly klesati, takže dnes dosáhly niveau 70 Kč za 1 q. Neupírám, ceny brambor po sklizni byly vysoké, avšak vysoké ceny měly své podstatné příčiny, hlavně v neúrodě.

Uvážíme-li, že 120 až 130 K odpovídá 12 až 13 K předválečným, pak ceny tyto neměly na sobě nic abnormálního, neboť ceny 12-13 K za 1 q v době neúrody nebyly řídkými i před válkou.

Co však zvláště zdůrazniti je potřebí, je to, že i zde nyní ceny podstatně klesly a že dnes staré brambory, ačkoliv jejich spotřební doba potrvá nejméně ještě šest neděl, netěší se zvláštní poptávce, a raději konsumují se brambory italské, třebaže jejich cena činí 4-5 K za 1 kg.

Z toho je viděti, že dnešní konsument má již zcela jiné požadavky než konsument z doby válečné a že i tam, kde může koupiti dobré a laciné zboží domácí, dává přednost své choutce a kupuje i zboží drahé - cizí.

Mohu tedy své vývody shrnouti i zde v konstatování, že ceny domácích brambor jsou levné. O drahotě nelze tudíž toho času ani zde mluviti.

Přicházím nyní k produkci živočišné a poměrům na masném trhu. Domnívám se, že zavdaly tyto příčiny hlavně podnět k této dnešní debatě. Jisto jest, že ceny masa od počátku jara stále stoupají. Uvažme, které jsou toho příčiny. Doba poválečná nebyla příznivá chovu hospodářského zvířectva, jelikož v roce 1919 byly předpisovány ještě značné kontingenty obilí a bylo tudíž málo domácích krmiv jadrných a poněvadž i průmyslové závody, jež zpracovávají zemědělskou surovinu, byly nevalně zaměstnány, nebylo ani dosti krmných odpadků průmyslových. V tomto roce nebyl také skoro žádný dovoz jadrných krmiv z ciziny. Rok 1920 byl co do krmení již příznivější než-li rok předchozí a důsledek toho byl, že stav hospodářského zvířectva byl rychle doplňován. V tomto roce propukla však elementární silou epidemie slintavky a kulhavky, která způsobila nezměrné škody na kvalitě a počtu hospodářského zvířectva, najmě malého zemědělce.

Píle a vytrvalost zemědělců projevila se tu ve formě přímo houževnaté, takže přes obrovské ztráty vcházeli jsme přece do roku 1921 s vyšším stavem hospodářského zvířectva, než v letech předchozích.

V roce 1921 normální, ba namnoze vyšší stav hovězího dobytka měli po většině drobní zemědělci. Slušný stav měli i malí zemědělci. Rychle doplňovali chlévy střední zemědělci vlastním odstavem, kdežto největší mezery byly ještě na velkostatcích.

Zásobování masem přímo nedělo se převážně nikdy drobnými zemědělci, ježto ve velkém celku oni jsou chovateli a ne krmiči a právě proto, že oni pilně odstavují a odchovávají, je nutno - i v zájmu konsumenta - v této jejich práci je podporovati, ježto teprve kusy odstavem přebytečné se uvolňují z hospodářství na porážku. Má tudíž na silném stavu hovězího dobytka zájem i konsument, aby se dobytek hojně nabízel k prodeji a tím bylo dosti masa a přiměřeně levného. Toho lze docíliti jedině politikou produkční. Tomu však tak doposud nebylo. Jako příklad uvádím, že roku 1920 bylo příkazem jak národohospodářským, tak i celostátním podepříti existenci těch drobných a malých zemědělců, kteří slintavkou a kulhavkou dobytka přišli do té kalamity, že nemohli z vlastních prostředků si opatřiti nezbytný kus tažný nebo užitkový. Náhrada byla vyměřována nejen v míře nepatrné, ale dokonce teprve roku 1922, ba ještě tisíce žádostí drobných zemědělců leží u ministerstva zemědělství nevyřízeno. Stejně bylo povinností státu roku 1921 opatřiti zlevněná krmiva jadrná pro drobné a malé zemědělce aspoň těch okresů, které byly postiženy zvláště těžkou neúrodou píce.

Již od jarních měsíců roku 1921, kdy ještě nebylo žádných důvodů k hromadnému odprodeji dobytka, byl stálý pokles cen za dobytek hovězí i vepřový. Ukázaly tudíž kruhy producentské nejlepší vůli napomáhati k zlevnění potřeb životních odbouráváním cen. Tato snaha producentů byla s povděkem konsumentskou veřejností kvitována, neměla však, bohužel, žádného vlivu na snižování cen za ostatní výrobky nezemědělské. Nepříznivá povětrnost roku 1921 způsobila, že na podzim téhož roku až skoro do vánoc byl dobytek tak hromadně nabízen k odprodeji, že ani u nás ani z východní části republiky nemohl hovězí dobytek skoro vůbec býti odprodán. Jsou jistě ještě v dobré paměti stesky zemědělců ze Slovenska a Podkarpatsko Rusi z podzimu roku loňského, kdy tito nabízeli dobytek, sehnaný z pastvin, za 3 až 5 Kč a nemohli ho odprodati. Možno plným právem říci, že v podzimu roku loňského bylo hovězím masem přímo plýtváno. Tu se ukázalo, jak nám chybí zařízení pro konservaci krmiv a pro konservaci potravin, hlavně masa.

Slavná sněmovno! Stejné poměry jako u hovězího dobytka byly v chovu vepřového dobytka v roce 1921. Ceny za vepřový dobytek přímo rapidně poklesly, takže koncem letních měsíců roku 1921 prodávala se podsvinčata 1 pár za 50 až 70 K, tedy přibližně jen za dvoj- až trojnásobnou cenu oproti letům předválečným. Tento rapidní pokles nebyl v nijakém poměru s produkčními náklady a jelikož nebylo též čím krmiti, byl důsledek toho, že zejména malí zemědělci zbavovali se chovu prasnic, poněvadž chov vepřového dobytka již klesl daleko pod výrobní náklady a ceny za ostatní výrobky v zemědělství neprodukované a potřebné zůstávaly skoro na téže výši.

Při stálém tomto chorobném kolísání cen i větší chovy a výkrmy z roku 1920 na rok 1921 byly jako nerentabilní rušeny. I když počítáme s tím, že zemědělský podnik opatří si vlastní levnější náhradní krmiva, dospějeme k tomu, že chov vepřového dobytka je v zemědělství sotva jakž takž rentabilní, když se krmení omezí pouze na vlastní krmiva.

Jaké ceny se však platily za krmiva na podzim r. 1921, je patrno z následujících údajů: Otruby volné stály 180-230 Kč, byly tedy ceny vyšší než jsme dostávali za rekvirované obilí, kukuřice 360-380 Kč, pokrutiny 380-420 Kč, sláma cizozemská 80-110 Kč, seno cizozemské 200-250 Kč, melasa 105 Kč. Je pochopitelno, že při tehdejších cenách za dobytek vepřovy a hovězí nemohli se sami zemědělci odhodlati k nákupu jadrných krmiv za výše uvedené ceny a následkem toho na podzim loňského roku ministerstvo zemědělství se zemědělskými radami provedlo soupis nekryté potřeby krmiv pro zimní krmení 1921/22. Avšak tato akce selhala, poněvadž nebylo na ni úhrady a následky toho jeví se i dnes a budou znatelnými ještě dalším vývinem věcí, jestliže katastrofální neúroda píce, jak se dnes podobá, bude stupňována.

Vraťme se k dnešním cenám masa. Je nepochybno, že ceny dobytka stouply u srovnání s nejnižším stavem loňských cen o 2-4 Kč na 1 kg živé váhy, t. j. u dobytka kvality prostřední z 5 na 7 až 9 Kč, u jatečného dobré kvality z 8-9 Kč na 11-12 Kč. Přes toto stoupnutí cen je nynější cena masa v detailu ne vždy odůvodněna. Mám za to, že by maso prostřední kvality dnes mohlo býti prodáváno za 16-17 Kč, zboží první kvality za 20-22 Kč. V nezdravém poměru cen mrtvé a živé váhy sluší hledati též jednu z příčin drahoty masa.

Neméně neblaze působí nápadné zlevnění koží. Kůže stála v roce 1920 45 Kč a dnes se sotva prodá za 5 Kč, takže ztráta na kůži na kusu dobytka pro obchodníka znamená při váze kůže 60 kg jen v ceně kůže diferenci 2400 Kč. O tento obnos dostane producent méně a zdraží se maso při prodeji konsumentovi.

Dalším činitelem, který působí na stoupání cen, je podstatně zvýšený konsum masa a masných výrobků. Je to zjev potěšující, který my producenti vítáme. Naší snahou je uspokojiti konsumenta. Dokumentuje, že životní míra u nás všeobecně stoupla. Co však musíme žádati, jest, aby i konsument měl porozumění pro naši kritickou situaci následkem obtíží při opatřování krmiv a aby měl trpělivost, než se nám podaří katastrofální nedostatek píce a krmiv odstraniti. Konsumenti nesmějí dále přehlížeti, že drahota masa není jenom u nás, nýbrž v celé širé Evropě střední a že poměry těchto zemí nejsou o nic lepší. Ba obavu před nedostatkem ještě větším mají státy, které k nám ještě importují, takže začínají přikročovati k zákazu vývozu i tam, kde nedávno rády nabízely. Že draho je i jinde, toho příkladem je Holandsko, které je hotovou dobytčí komorou. V produkci jest silně aktivní, při vysoké své valutě nemůže však vyvážeti a přece ceny dobytka v měřítku naší valuty jsou tam mnohem vyšší než u nás. Živá váha jatečného dobytka pohybuje se v Holandsku okolo 80 centů za 1 kg, to znamená 16 Kč. V Italii mají kalamitu pícninovou podobnou jako u nás. Tam již na podzim roku loňského objevilo se velké stoupání cen. Prodávali se voli na kvality 1 kg živé váhy za 6·25 lir (16 Kč), telata 8·25 lir (21 Kč), vepři 8·50 lir (22 Kč).

V Německu podobně jako u obilí stoupají ceny nyní přímo poskokem a dosáhly přes stále nepoměrně vyšší hodnotu marky, než jaká se jeví na trhu zahraničním, výše 50-60 marek za 1 kg živé váhy.

A nyní dovolím si ještě malou kritiku o zásobovacích poměrech specielně města Prahy. Trh pražský není zařízen na dnešní velkou spotřebu masa. Musí se vzíti zřetel na to, že Praha se stala dnes centrálním trhem pro celé Čechy a že průmyslové okresy německé se v prvé řadě v Praze zásobí. Poněvadž v Praze není vůbec žádných zařízení pro konservování masa, nastává v Praze značné kolísání cen od trhu k trhu, ježto jednotliví dovozci jsou odkázáni na okamžitý prodej jak živého dobytka, tak masa. Následkem toho tlačí dovozci cenu dobytka na venkově pokud možno dolů ve snaze, aby byli pojištěni proti náhlým poklesům cen. Pakliže trh pražský není dostatečně obeslán a cena stoupne, má to za následek podražení dobytka v Praze, kteréžto podražení jeví ihned vliv na ceny detailní.

V případě opačném, když následkem většího obeslání trhu ceny poklesnou, nebývá pravidlem ceny detailů snižovati, takže konsument z diferencí cenových, které jsou na pražských jatkách, velmi často žádného prospěchu nemá. Dokud nebude v Praze vybudováno řádné zařízení chladírenské, tak aby dobytek přebytečný mohl býti odporažen a na delší čas uchován, bude pražský trh vždycky velmi riskantním pro jeho obesilatele a samozřejmým pak bude, že každý obesilatel musí jakousi risikovou premii počítati do ceny a že se tudíž bude snažiti, aby výhodných pro sebe trhů co možná využil.

Toto kolísání cenové jest i pro zemědělce neobyčejně nevýhodné, poněvadž dle zpráv tržních jest špatně orientován a velmi často přichází ke škodě. Toto špatné opatření jeví se zvláště nešťastným při obchodu dovozném z ciziny. Jsou případy, zvláště při dobytku vepřovém, že dovozci jsou nuceni prodávati zboží i levněji, než je v cizině nakoupili, prostě z toho důvodu, že dovezené vepře musí okamžitě poraziti a nemají je kde na delší čas uložiti. Následek toho jest, že ceny neobyčejně poklesnou, což způsobí okamžité zastavení nákupu v cizině, jemuž následuje nedostatek zboží na pražském trhu. Nedostatek zboží způsobí zase samozřejmě stoupnutí ceny, takže zboží, které bylo před několika dny levné, zvýší se často v jediném týdnu o 6-8 Kč na 1 kg mrtvé váhy. Lze míti za to, že detailista vždy se zvýšení okamžitě přizpůsobí i se zbožím, které levněji koupil, takže prospěch, který snad zdánlivě z náhlého poklesu cen konsumentu kyne, je velmi nepatrný a je úplně vyčerpán tím, že zboží se obyčejně po velikém poklesu opět enormně zdraží. Dokud nebude míti Praha řádné - opakuji poznovu - zařízení chladírenské, nelze počítati se stabilisací cen a nelze počítati také s bezpečností pro obesilatele trhu a musí se očekávati, že každého i náhodného zvýšení bude ihned silně využito.

Dalším zdražujícím činitelem jest nynější úprava našeho dopravnictví a specielně tarifnictví. Naše politika tarifní způsobuje nemožnost dovážeti zboží z odlehlých částí republiky, kde jest poměrně zboží levnější. Tak na příklad Podkarpatská Rus, která produkuje zboží méněhodnotné, nemůže vůbec na jatečný trh do Prahy dovážeti, ježto náklady dopravní právě u zboží méněhodnotného zdraží je tak, že na trhu pražském nemůže s prospěchem býti prodáváno.

Z Podkarpatské Rusi do Prahy obnáší dovozné okrouhle asi 250 Kč na kus, což při dobytku lehčím, který odtamtud se posílá, obnáší asi 60-80 h na 1 kg živé váhy. Počítáme-li, že doprava z Podkarpatské Rusi trvá 3-4 dny i více, obnáší ztráta na váze nejméně 15%, což u ceny 7 Kč znamená více jak 1 Kč. Jest tudíž počítati diferenci mezi cenou v Praze a Podkarpatskou Rusí cirka 2-3 Kč, kterážto diference mezi cenami tržními není. Konečně nebudiž zapomenuto na poplatky, které zatěžují maso na jatkách. Jsou tyto: daň 60 h z 1 kg, což vzhledem k zvláštní technice počítání obnáší mnohdy až 80 h, jatečné asi 10 h na 1 kg, tržné asi 5 h, vlečka, chlévné a vážné asi 10 h, porážka 10 h; celkem lze počítati na jatkách s výlohami asi 1-1·10 Kč na jednom kg masa, pakliže dobytče bylo na jatkách krmeno atd.

O neorganisovaném a nekontrolovaném stavu živností potravinářských v Praze nebudu se zmiňovati, ale prohlašuji, že pro řádnou účelnou organisaci přísné potravinářské kontroly jsme i my producenti.

Dokud ve všech těchto a jiných směrech nenastane řádná náprava, bude pražský trh vykazovati vždy drahotní poruchy. O nově zřízené masné pokladně pro Prahu nechci zatím mluviti, ježto doba její působnosti je příliš krátká, než aby bylo možno činiti si o ni spravedlivý úsudek.

Slavná sněmovno! Při tom všem, co dnes se o drahotě mluví a píše, zapomíná se také, že téměř prohibitivní ochranou celní jen v průmyslu jsou nám mnohé výrobní prostředky a pomůcky nesnesitelně zdražovány v době, kdy naše výroba vydána je úplně v šanc jednak vyspělé a chráněné konkurenci západu a severu aneb extensivní výrobě východu - Polska, Rumunska, Uherska atd.

Varujeme před touto jednostranností a bojíme se, že bude-li se stupňovati již dnes katastrofální sucho, že výroba zvířecí je podlomena, takže kalamita masná pomalu bude nezdolatelnou a že výroba rostlinná hrozí nečekaně deficitem nebezpečným. Varujeme před odstraňováním nízkých cel na dobytek a maso, varujeme před odstraňováním hygienických opatření na hranicích a podobně, neb zavléci sem do této kalamity masné, slavná sněmovno, ještě nákazy a mor dobytčí, pak jest nejen maso zdraženo, ale ohroženo na dlouhé doby, ne-li na dobro zásobování vůbec.

Když již se zamýšlí neb jest nutno snad celní uvolnění, pak uvolnění vší výroby průmyslové (Výborně!), neboť není ani spravedlivé, ani hospodářské chrániti a zdražovati jen jednu výrobu a druhou vydati ve psí konkurenci a nevýnosnosti! Vůbec bylo by záhodno více spravedlnosti a rovnocennosti k oceňování a ochraně práce a spojenými silami spíše starati se všemožnými prostředky, ba i přechodnými obětmi o zvýšení a zajištění a umožnění výroby zemědělské, jako nejdůležitější a nejpotřebnější výroby u nás vůbec a jako nejúčinnější, ne-li jediné, výpomoci a prostředku a pojištění proti drahotě příští. Jen kritikou mnohdy nespravedlivou a neinformovanou, obviňováním, zneklidňováním, jen štvaním trpícího konsumenta nezvýšíme ani chuť k práci ani výrobu zemědělskou a proto nutno, abychom jako rozumní a zodpovědní lidé sešli se demokraticky v organisacích svých výrobních i konsumních za vedení vlády a učinili v harmonické hospodářské spolupráci rychle a účelně vše to, co by nespokojenost konsumentů a zajištění výroby v těchto zlých dobách aspoň na výši snesitelné udrželo a brzy odstranilo a předešlo se tak poměrům, nedej bůh, ještě horším. (Výborně!) S naší strany slibujeme tu nejloyálnější ochotu i odhodlání. (Výborně! Potlesk.)