Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Brodecký.

Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Mým názorem je, že stávka kovodělníků a celá krise průmyslová, kterou prožíváme, nemůže býti předmětem řečí z oken. Těchto řečí bylo v posledních dnech promluveno a napsáno tolik, že se mi zdá, že veřejnost je jimi už přesycena. Těmito řečmi nedá se také napraviti situace, ve které jsme. A proto si musíme přesně uvědomiti, že trváním této situace spějeme neodvratně ke katastrofě. O tom není, myslím, ani nejmenší pochyby.

Já bych proto rád, pokud mám časově možnost, několika stručnými slovy promluvil ne z oken této sněmovny, nýbrž přímo do středu této sněmovny. Chci promluviti k činitelům, k lidem, kteří by měli vystihovati, co se vlastně děje, k lidem, o nichž se zdá, že úmyslně zavírají oči nad skutečnostmi, řídíce se heslem: "Po nás potopa."

Z otázek, jež jsou na denním pořádku, zdá se mi, že se úmyslně na jedné a chybně na druhé straně nejvíce mluví o otázce ve věci samé nejpodřadnější, o otázce snížení mezd kovodělníků, resp. snížení mezd dělnictva vůbec. Pro mne není otázka snižování mzdy problémem. Ve snižování mzdy nevidím nic jiného, než justament určité třídy, malé skupiny lidí, kteří nesledují snižováním mezd úsporu, jež jim má pomoci, aby byli schopni konkurence, nýbrž u nichž snižování mzdy není nic jiného než procovsky vystavovanou ukázkou síly a moci nad třídou dělnickou, drážděním a provokováním, krátce justamentem, nic více než justamentem, který není podložen skutečnými poměry. Uvážíme-li, že jde v kovodělném průmyslu o 10-15- snižování mezd, pak třeba ta otázka rozjitřovala plným právem dělnictvo, musí je rozjitřovati ještě více, když vezmeme v úvahu, oč tu vlastně v zásadě běží. Nejsme prý schopni konkurence, a poněvadž jí nejsme schopni, musí býti započato nejdříve se snižováním dělnických mezd - tak se mluví. Jak ale vypadá věc ve skutečnosti? U surového železa 100 dílů v Německu stojí 260 dílů v Československé republice. U uhlí stovka německá jest 160 dílů v Československé republice. Rozpětí 160 jednotek u železa a 60 jednotek u uhlí přirozeně se nedá nijakým způsobem nivelisovati snížením mzdy. V kovodělném průmyslu činí mzda 15 až 30%, u jemné práce snad 35 až 40%. Vezmeme-li průměr 20 až 25% na mzdy a jde-li o 10%ní snížení této mzdy, jde o 2-3 1/2%ní snížení na výrobku. Konkurence, na kterou se vymlouváme, činí rozdíl 40 až 60%. Jestli vážně v té situaci, ve které jsme, chceme namlouvati světu, že začínáme vážně napravovati krisi, která je vyjádřena 40 až 60%ním rozdílem cen, že chceme nahražovati dvěma procenty dělnické mzdy, pak se mi přece jenom zdá tento postup téměř nemožností, uvážím-li, jaké jak politické i hospodářské následky tento postup musí míti. Podle mého soudu v otázce mzdy nestojíme před problémem, o kterém se mluví a o který se opírá náš kapitalistický blok průmyslový, nýbrž jedná se tu o výraz zavilého a nenávistného využitkování dané moci bloku kapitalistů proti třídě dělnické, o nic více a nic méně. Tu jde o vyloženou provokaci dělnické třídy, a to dělníků ducha i dělníků rukou, zde nemá vláda, zde nemůže míti nikdo ve světě výmluv. Člověk, který myslí vážně na naše celé zařízení společenské, výrobní, kulturní a politické, nemá vážných dokladů pro opodstatňování nutnosti snížení dělnické mzdy.

Problém je tu jiný; je vyjádřen ve druhém bodu projednávaného denního pořadu, problémem jest naše výrobní a hospodářská krise. Zdá se, že úmyslně pomíjíme skutečnost, že jsme převzali průmysl, který, souhrnem vzato, jest ze 65-75% odkázán na vývoz. Zdá se, že úmyslně zapomínáme na tento fakt, abychom mohli dělat politiku, která je přímo v rozporu s danými skutečnostmi a potřebami a v přímém rozporu s našimi úkoly do budoucna. Tam, kde jde o udržení průmyslu, který je odkázán až ze 75% na vývoz, tam v dané krisi je potřebí docela zvláštních mimořádných opatření, aby mohla tato krise býti nivelisována, eventuelně aby mohla býti odstraněna se světa.

Táži se: mnoho-li bylo zde odvahy přijíti s nějakými mimořádnými opatřeními? Flikování, slova, povídání, sliby, výhledy, které se neuskutečňují, to je celý ten systém, kterým má býti tato otázka, jež hýbe celým světem a jejímuž rozřešení se věnují nejsvětlejší hlavy každého národa, luštěna u nás, kde za veliký čin se považuje, jestli někdo byl na chvíli přesvědčen o nemožnosti takového nebo onakého provádění, a tím je věc vyřízena. Že krise roste, že roste nebezpečí, že se blížíme mílovými kroky ke katastrofě, zdá se, že není nebo nechce býti chápáno. Pro mne stojí otázka: Buď se nám podaří nějakou cestou tuto krisi sprovodit se světa, abychom mohli vyvážet hotové výrobky, anebo se nám to nepodaří. A pak zbývá jediná cesta: Vyvážet pracovní síly. Národní hospodář, který ví, že je odkázán 75% svého průmyslu na vývoz a nechá dojíti poměry tak daleko, že místo vývozu 75% výrobků vyváží 50 i více procent pracovní síly, není státníkem, není člověkem, který by měl právo o sobě mluvit jako o členu státotvorné nějaké frakce nebo státotvorné nějaké politiky. To je přímo hazardní hra, která nepočítá se zítřkem. Podle mého soudu je nutno se rozhodnouti pro jeden či druhý systém. Máme ukázky toho, jak se to dělá v jiných státech - a ono nebylo všecko tak špatné a zavržení hodné, co se dálo před naším ustavením se. Vzpomeňme jenom na politiku, kterou provádělo Maďarsko, politiku výrobní a průmyslovou, aby udrželo umělým způsobem průmysl, nebo na široce založené akce Maďarů při rakousko-uherském vyrovnání. Při všech těchto věcech velkou roli hrála otázka zaměstnání a udržení průmyslu umělým způsobem. O takových pokusech vydatných jsme u nás neslyšeli dodnes ničeho.

Je jisto, že budeme se zuby nehty brániti proti tomu, abychom vyváželi pracovní síly, že se tomu však neubráníme, necháme-li krisi vyrůsti z těch příčin tak, jak jsme ji ponechávali až dodnes, a budeme-li ji chtíti zažehnávati snižováním mezd, resp. nějakým jiným, stejně nedostatečným opatřením. Jak duchovně asi u nás je založena politika, která způsobuje celou tuto situaci, měl jsem již příležitost prohlásiti s tohoto místa při představení se vlády. Řekl jsem tehdá, že nevidím, že by koalice takto složená byla schopna opravdu dělati nějakou rozumnou sociální politiku, a dokonce jsem prohlásil, že není schopna dělati ani státotvornou politiku. Skutečnosti nás o tom přesvědčily. Při prvním konfliktu u kovodělníků a horníků co jsme viděli? Na pohled socialistická složka tohoto ministerstva, této vlády, postavila se na stranu třídy dělnické, ale to bylo jenom gestem, de facto nešlo o zjednání nápravy, nýbrž šlo o počin z nouze, řekl bych, z nedostatku jiné lepší myšlenky, a vyšlo z toho odložení této věci. Tohoto odložení rozřešení této otázky využil právě kapitalistický blok k tomu, aby způsobil 17. prosince 1921, tedy nic více a nic méně, než aby do jisté míry donutil vládu, aby sama u svých zaměstnanců snížila platy, jak bylo již v této debatě řečeno, a tím dala také možnost všem ostatním soukromým kapitalistům vrhnouti se na mzdy dělnické. To se stalo. Věčně věkův se nevyplatilo těch 240 mil. korun, o nichž se mluvilo, že budou uspořeny. Ony nebudou uspořeny, budou po nějaké přestávce téměř cele vypláceny dále - o tom není sporu - ale způsobili jsme tím situaci, že jsme celou těžkou otázku krise přesunuli prostě na vedlejší kolej dělnické mzdy, a to se nám může po čertech špatně vyplatiti.

Po 17. prosinci jednali jsme s panem min. předsedou a tam nám bylo řečeno toto: Očekáváme s určitostí, že koruna půjde nahoru, a kdybychom se dostali na 15 bodů, pak jsou zlé následky snížení platů státních zaměstnanců i snížení mezd dělnictva vyrovnány. My jsme se, bohudík, na patnáct nedostali, dostali jsme se pouze na 10 a tam jsme zůstali viset, ale co hlavního, snížení cen životních potřeb nenastalo, naopak nastalo zvýšení cen životních potřeb těch nejzákladnějších. Při povolení nouzových přídavků v r. 1920 v prosinci platili jsme mouku 1.60 Kč, při odbourávání přídavků jsme ji platili 6 Kč nebo 5 K 80 h a maso jsme platili o polovici levněji než dnes. Maso má stále stoupající tendenci. Zmrzlé maso, které vláda nabízí dnes jako ulehčení situace, stojí 15·50 Kč, kdežto jsme maso čerstvé platili už za 8 Kč. Tedy: kde jsou dobré výsledky zvýšení kursu naší koruny? Nedostavily se. Nedostavily se prostě proto, že celá politika není dělána ve prospěch státu, celá politika není dělána ve prospěch průmyslu a ve prospěch obchodu, nýbrž ve prospěch několika jednotlivců silného bloku kapitalistického a pro nikoho jiného. Nepřinesla tato politika zisku, naopak přivedla stát do krise, ze které dnes neví nikdo, jak se dostaneme ven. Vláda přichází, nemajíc síly vynutiti nápravu tam, kde je jedině možná a kde je účelná, a nadhazuje možnost - stalo se přímo okřídlenou frází - se snížením uhelné dávky, tak jako kdyby zapomněla, že na uhelná dávce visí také něco jiného než průmysl, jakoby zapomněla, že snížením uhelné dávky nejsme u nás s to situaci zlepšiti, že to neznamená žádné plus ani sem, ani tam, že je to prosté přesunutí tolika a tolika set milionů do kapes jednotlivců. Nesmíme zapomínati, že na uhelné dávce visí mimořádné drahotní přídavky státního zaměstnanectva, a to i kdybych mluvil jen o té sumě, která výslovně na uhelné dávce byla poskytnuta, jde o 800 milionů korun. Budou-li tyto miliony na uhelné dávce vzaty, nic proti tomu nemám, naopak, všechno dobré, ale na druhé straně musí býti úhrada 800 milionů korun pro tento účel získána jinde, poněvadž nikdo, myslím, nejde tak daleko ve své lehkomyslnosti, aby počítal s tím, že těchto 800 milionů korun zůstane opravdu uspořeno.

A pak ty dopravní tarify. Prosím, je pánům známo, jak jsou dnes železnice vyzbrojeny? Patrně není, poněvadž mluví o snížení tarifů. Mimořádná vydání z příčin válečných způsobená, tedy drahotní přídavky a podobné, která jsou odhadována v Německu deficitem říšských drah okrouhle 10 miliard marek, jsou u nás rozdělena následovně: Pro všechny státní zaměstnance - a já jsem již na to poukazoval - vyplácejí se tyto mimořádné dávky z ministerstva financí: pro železniční zaměstnance v nejlepším případě obnos asi 1800 milionů korun se vyplácí přímo jako režijní výplata z podniku samého, který dnes má jednu miliardu deficitu. Jdete-li ke snížení tarifů, zvyšujete deficit drah a politika, jakou pěstujete, vás hned zavede k tomu, abyste řekli: Dráhy nám vycházejí draho; dosud jsme dopláceli 1 miliardu korun, teď máme dopláceti na 2000 milionů Kč na železniční zaměstnance, je jich moc, všechno je přepersonalisováno - a začneme tam, kde končíme dneska, v debatách; je-li za stávajících okolností, za dnešních cen životních potřeb možno, aby vůbec byla snížena mzda dělníkům a zaměstnancům?

Proč se tedy nemají opatřiti přímo peníze na zmírnění krise státními dodávkami a jinou podporou? Proč nevidíme politiku, kterou by donucován byl průmyslový kapitál k tomu, aby se sám staral věcně o to, aby se stal konkurence schopným? Veliké zisky, ze kterých se nuceně vykazuje jenom část - druhý zisk se zakryje na všechny možné účty - místo aby využívány byly k rekonstrukci, k investicím, aby se průmysl náš stal věcně schopným konkurence, nechá vláda shrabovati dále jednotlivcům a platí za průmyslníky způsobenou krisi podpory v nezaměstnání ze státní pokladny. Neapeluji na lásku toho kapitalistického bloku ke státu v pevném přesvědčení, že láska k mamonu je zde na místě přednějším, ale chtěl bych apelovati aspoň na to, aby se to nedělalo tak přímo dráždivým způsobem. Prosím, jaké stanovisko zaujímají dnešní vedoucí činitelé k velikým problémům, o nichž se zde mluví a jimž mělo býti věnováno více času, více přemýšlení i možnosti než dnes od 6 hodin po celodenní námaze hodit parlamentu věc k jednání na tak dlouho, až bude vše promrskáno a zkritisováno - nic více! - jako nutné zlo. Zřejmě jest viděti, že zde nejde o žádnou dobrou vůli najíti nápravu, nejde o nějakou dohodu, jak by se to udělalo, aby bylo viděti do celého problému, aby se našly cesty, kterými by se zjednala náprava. Jde zde pouze o to, aby se na chvíli rámusu na ulici udělal konec, abych mluvil vulgárně, aby se zacpala ústa venku, která křičí, aby se mohlo říci: "Vždyť parlament o tom jednal, ale i parlament byl postaven před neproniknutelnou zeď", aby se z celého problému udělaly čáry, kterými tento ovšem není, neboť jeho luštění leží pro poctivého národohospodáře a člověka dobré vůle a pevného odhodlání přímo - na dlani. Pro národohospodáře, pro člověka, který vážně hledá nápravu, je věc příliš jednoduchá, než aby mohla býti označována nerozluštitelným problémem - aspoň z větší části.

Jak se ale staví právě naši vedoucí lidé k tomuto problému, o tom svědčí vedle celé řady dokumentů také jeden zajímavý případ. Při generální stávce v Praze zatčen byl mezi jinými ne plných 18 let starý mladík a jako mladý provinilec byl dán do věznice "U spasitele". Tam ho navštívil ředitel věznice a prohlásil: Vy jste zničený člověk, vy nikde již nemůžete dostat zaměstnání, ale já vám zaměstnání chci dáti, zaměstnání, ve kterém dostanete 200 Kč týdně, podepíšete-li ovšem toto prohlášení (čte):

"Proč jsem byl zatčen při generální stávce? Na nádvoří Lidového domu svolán byl tábor lidu, na kterém mluvil komunista posl. Klein, který štvavě vyzýval přítomné, aby se rozešli po Praze, kde jsou otevřeny kanceláře a banky a vyzvali k uzavření kanceláří. K účelu tomu sestaveny byly t. zv. létací komise sestávající z 10 až 11 lidí. K jedné této komisi byl jsem přidělen též já, kde nám byl přidělen rayon Příkopy, Ovocná ul. a Národní třída. Došli jsme až do Ovocné ulice k Pražské úvěrní bance, kde jsme byli přišedší policií zatčeni. Však v tom okamžiku ztratili se všichni vedoucí okamžitě, takže jsme zůstali osamoceni a viděli jsme, jak za rohem se nám smějí komunisté. Byli jsme drženi 10 dní ve vazbě. Po svém propuštění dostavil jsem se do svazu a žádal o podporu, kde jsem byl hrubě odbyt. Takový je komunista posl. Klein! (Následuje sprostý výraz, který si přesně nepamatuji.) Byl jsem též komunistou, ale po zkušenostech ze dne stávky shledal jsem, na jakém stanovisku jsou komunisté. Takto jednají nyní, jak budou jednati až se dostanou k moci. Varuji každého před těmito lidmi."

Prosím, tak se staví ti, kdož mají v rukou rozhodování, k tomuto problému, kterým si láme poslanecká sněmovna hlavu, aspoň zdánlivě láme si hlavu. Hec, nic jiného než hec, justament, ukázka, že poměry u nás od 28. října 1918 dospěly tak daleko, že si může kde kdo, kdo na účet republiky, na účet největších obtíží a obětí státních se obohatil, vyrostl nad hlavy všech ostatních, dovoliti nejen stát sabotovati, když je mimo vládu, a způsobiti státu nejtěžší finanční obtíže, když není v koalici, ale i když se dostane do koalice, využíti své vládní moci k tomu, aby poštval proti státu celou velkou dělnickou třídu.

Ještě na to chci poukázati, kam jsou věci hnány. Prosím, není potřebí mluviti o agitátorech, není potřebí stejně tak hloupými jako špatnými prostředky, jak jsem zde ukázal, pracovati proti komunismu, proti zradikalisování masy, proti revoluci. Je potřebí vážně uvažovati, oč jde. Generální stávka stala se dnes, řekl bych, heslem všech, stala se i heslem našeho kapitalistického bloku. I tento žene do generální stávky v pevném předpokladu, že nějakou takovou velkou akcí vyprázdněny budou pokladny odborových organisací na straně jedné, zaraženi budou důvěrníci na straně druhé a způsobena bude situace, která v dané konjunktuře může býti využita jako nemožností dělnictva postaviti se proti dalšímu zhoršování jeho sociálního postavení.

Jestli pak si pánové však položili otázku, že pramatkou myšlenky generální stávky je úmysl způsobiti občanskou válku? Jestli si toho neuvědomili anebo nechtí toho přiznati lidé zahnaní politikou kapitalistického bloku do zoufalosti, pak lidé, kteří mají možnost, aby přemýšleli vážně o věci, by přece jen touto otázkou se měli zabývati. Generální stávka, která vyroste přes hlavy odborových organisací fopovaných, jimž se připravuje přímo situace, ve které nejsou s to, aby vykonaly svoje poslání tak, jako by bylo v zájmu celku nutno, protože všechno je jim štváno přímo na chřtán, generální stávka, která vyrostla přes hlavy všeho odborového rozmyslu, může, než si kdo pomyslí - a já nevyhrožuji, já konstatuji jenom to, co leží téměř na dlani - vésti k občanské válce. Netážu se, chce-li náš kapitál způsobiti stávku a generální stávku, kladu pouze otázku, zdali náš kapitál při neustálém kázání o své státotvornosti se cítí opravdu už tak silným, jako před časem kapitál maďarský nebo finský a chce-li úmyslně hnáti věci do občanské války.

Chce-li věci hnáti do občanské války, pak, prosím, nezapomínejte, že ponesete s sebou také všechny strašné důsledky toho. Myslím, že je povinností státu, aby tam, kde dosud projevoval hodně slabosti, krátce vzal věci do ruky, jak jest nutno a aby se staral o to, aby prapříčiny, ze kterých všecky tyto věci vznikají, totiž aby hrabivost kapitálu byla, ne-li plně odstraněna, tedy aspoň značně omezena. K tomu je prostředků dosti. Ale chcete-li pracující třídu přesvědčiti, že svým sociálním postavením naráží dnes ve svém sociálním boji na nepřekonatelné překážky, způsobené hospodářskými poměry, jichž úprava se nedá dekretovati a může býti provedena jen určitým vývojem, pak musíte v prvé řadě odstraniti to, co má pracující lid stále před očima, musíte znemožniti justament, kterým kapitalisté neustále brilírují před dělnictvem, to jest snižování mezd. Ano, dá se pracovati ke zmírnění krise, dá se pracovati k mnohému zlepšení jinými prostředky než snižováním mzdy. Snižování mezd neznamená nic jiného než zhoršování situace. Prosím, dělejte jinou politiku, která jest nutna v pomyslu toho, že nejste sami na světě a že nejste s to býti udržováni někým jiným, který jest, nevím, přes kolik států, nýbrž že jste odvislí od toho, kdo jest odvislý od vás. Dělejte jinou politiku - a z prohlášení pana min. předsedy jsem viděl, že konečně tato politika aspoň v jedné části je začínána - dělejte jinou politiku proti Rusku a v ententě a jsem přesvědčen, že po této cestě se dá v krisi, která vlastně jest zde příčinou a také dělá výmluvu k různým věcem, zjednati náprava.

Končím prohlášením, které ovšem nemohu - jelikož jest má doba vyčerpána - dále zdůvodniti, že otázka snižování mezd u nás není problémem, na jehož luštění bylo by nutno sáhati. Otázka snižování mezd není nic jiného, než výrazem justamentu a zvůle kapitalistického bloku. Problém leží jinde, problém leží v hospodářské a průmyslové krisi a tato krise, která jest všesvětová, nenapraví se snižováním mezd. V této krisi musí míti vláda odvahu, aby v zájmu státu a pracujícího lidu postavila se ne proti dělnictvu a dělnické třídě, udržující svojí prací ducha i rukou stát, ale proti silnému kapitalistickému bloku, který vlastně bez ohledu na to, kam cesta vede, žene stát ke katastrofě! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr sociální péče Habrman. Uděluji mu je.

Ministr soc. péče Habrman: Slavná sněmovno! Presidia poslanecké sněmovny došlo téměř současně několik naléhavých dotazů, pojednávajících o stávce v kovoprůmyslu a provázejících ji zjevech. K meritu uvedených dotazů odpovídám:

V týdnu před velikonocemi požádali zástupci kovodělného svazu, svazu čsl. kovopracovníků a důvěrníků kovodělných továren za přijetí v ministerstvu sociální péče s výslovným přáním, aby byli pozváni ministři: zástupce minister. předsedy, ministr národní obrany Udržal, ministr obchodu Novák, ministr zásobování Srba a ministr veřejných prací Tučný. Deputace projevila přání podati členům vlády výklad o sporu mzdovém v kovoprůmyslu středních Čech a požádati o sprostředkování k ukončení sporu.

V poradě, svolané ministrem sociální péče, oznámili zástupci kovodělníků, že po třínedělním jednání zástupců svazů kovodělnických organisací se svazem kovoprůmyslných zaměstnavatelů nastalo přerušení a není naděje na smírné vyřízení sporu. Svaz zaměstnavatelů kovoprůmyslu ohlásil 25procentní snížení mezd. Tímto požadavkem ohroženo jest přes 30.000 dělníků se 100.000 členy rodin na své existenci. Snížení mezd vůbec, zejména v takovém rozsahu je neoprávněné. Ceny životních potřeb neklesly v takové výši, jež by odpovídala žádanému snížení mezd, a to tím více, jelikož většina dělnictva v kovoprůmyslu nepracuje plný pracovní čas, namnoze jen 4 a 3 dny i méně. Za takových okolností bylo žádané snížení mezd kovoprůmyslníky o 25 procent nemyslitelným. Nicméně, jelikož dělnictvo kovoprůmyslové chápe kritický stav výroby a její obtíže, zejména na zahraničním trhu, byli by bývali zástupci kovodělníků ochotni jednati s krajním sebezapřením o snížení mezd ve výši 5 a 10 procent, aby zabráněno bylo boji a jej provázejícím následkům pro dělnictvo i kovoprůmysl. Kdyby zaměstnavatelé přistoupili na snížení mezd do 10 procent, uvedla deputace, že by zástupcové odborových organisací a důvěrníci dílen předložili návrh ten dělnictvu ku plebiscitnímu odhlasování. Přítomní ministři pozorně vyslechli výklad zástupců kovodělníků a projevili přání, aby spor dospěl k uspokojivému vyřešení, k čemuž podle daných prostředků ve smyslu platných zákonů rádi budou spolupůsobiti.

Následující dny požádal svaz kovodělných průmyslníků o přijetí týmiž pány ministry k výkladu stanoviska jejich o mzdovém sporu. Zástupci svazu kovoprůmyslu poukazovali ve svém výkladu v poradě svolané na stále kritičtěji se vyvinující stav kovoprůmyslu. Následkem poklesu valuty a zejména nižšího zdanění průmyslu v Německu jsou výrobky kovoprůmyslu československé republiky za hranicemi v sídlech našeho vývozu o 20-40 procent dražší. Jelikož náš kovoprůmysl stejně jako jiné odbory podnikání a práce odkázán je svojí existencí z valné části na vývoz, je výroba tímto stavem ohrožena. Tyto poměry přiměly zaměstnavatele kovoprůmyslu k ohlášenému prvnímu snížení mezd o 25 procent. Zaměstnavatelé si nepřejí boje, nýbrž dohody. Nabízené snížení zástupci kovodělných oragnisací o 10 procent je nedostatečné a nepřiblížilo by kovoprůmysl ke zlevnění výrobků; nedostatek objednávek, tudíž i provozu a zaměstnání dělnictva trval by dále. Zaměstnavatelé kovoprůmyslu v naší republice následují jiné odbory průmyslové u nás a jdou za průmyslem ciziny.

Na den 19. dubna svoláni byli za souhlasu obou stran důvěrníci a zástupci odborových organisací kovodělnických a zástupci svazu kovoprůmyslu do knihovny ministerstva. soc. péče.

Sešly se obě tak zv. jednadvacítky důvěrníků dělnických a zaměstnavatelských, aby učiněn byl pokus k tomu, aby navázáno mohlo býti nové jednání. Shromáždění předsedal ministr soc. péče a zástupce ministerstva obchodu. Ve svých výkladech vylíčili a odůvodnili mluvčí obou jednadvacítek svá hlediska a stanoviska ve výše naznačených směrech. Obě strany prohlásily, že nepřejí si boje, jsou ochotny přistoupiti k dalšímu jednání, aby dosaženo bylo dohody. Předsedající na to učinil dotaz, zdali by obě strany byly ochotny zvoliti z lůna každé strany pět členů, aby tyto komise mohly učiniti nový pokus dohody za účelem urovnání sporů. Obě strany přijaly tento návrh a každá zvolila pětičlennou komisi. Zároveň se obě strany shodly v tom, že po dobu jednání komisí budou pohotově jednadvacítky obou stran, aby pětičlenné komise v případě potřeby mohly se s nimi a s širším sborem zástupců svých zájmů raditi a o jejich názory se opírati.

Jednání zahájeno potom tímto způsobem: Mimo pětičlenné komise dostavily se také jednadvacítky rozšířené o důvěrníky dílen a odborové organisace. Každému z těchto valných shromáždění vykázáno jiné místo, aby odděleně a nerušeně o svých zájmech mohlo rokovati. V pětičlenné komisi zástupců dělnických organisací a důvěrníků byly zastoupeny politické směry: sociální demokraté, čeští socialisté a komunisté. Komise se sešly a jednaly úplně samostatně bez jakékoliv účasti členů vlády. Ministr sociální péče před zahájením jednání přítomné uvítal jako hostitel pod střechou ministerstva sociální péče, přál jednání zdaru a vzdálil se. Pětičlenné komise jednaly po dva dny.

Před zahájením jednání byl stav sporných otázek tento: zaměstnavatelé z 25 procent upustili od 5 procent a žádali snížení mezd o 20 procent; zástupci kovodělníků trvali na stanovisku, že by mohli dělnictvu předložiti ke schválení 10procentní snížení mezd, aby vyvarováno bylo boji. Obě strany trvaly na svém stanovisku a ob čas konaly pětičlenné komise porady se shromážděnými jednadvacítkami odděleně každá strana v jiné místnosti. Na konec oznámily obě pětičlenné komise ministrovi sociální péče a ministrovi obchodu, že sice obě strany se přiblížily k sobě ústupkem 5procentním tak, aby 10procentní snížení mezd nastoupilo dne 26. dubna nebo 2. května a 5procentní po jistém období. Ale zaměstnavatelé naléhali s počátku na to, aby druhé 5procentní snížení mezd vstoupilo v platnost po 14 dnech a ustoupili až na 1 měsíc. Zástupci dělnictva původně odmítali další snížení o 5 procent vůbec, připustili pak později, že by snížení mohlo nastoupiti od 1. října a později ustoupili na 1. srpen. O tomto rozpětí, kdy by mělo nastoupiti snížení mezd o 5 procent, nebylo dosaženo sblížení. Obě strany prohlásily, že pokud jde o toto období, podřídily by se výroku třetího činitele, případně členů vlády s výhradou, že o výsledku celého jednání rozhodnou zúčastnění činitelé sami hlasováním zaměstnavatelů na valné schůzi svazu a kovodělníků v dílnách a závodech. Jednalo se tedy o rozřešení sporu o období, po kterémž by mělo následovati druhé pětiprocentní snížení mezd. Zaměstnavatelé žádali 1. červen, zástupci dělníků 1. srpen. Mezi oběma názory spornou byla tedy doba 2 měsíců. Ministři soc. péče a obchodu navrhli průměr 1. červenec, čímž sporná hlediska byla k sobě přiblížena o měsíc. Obě strany prohlásily, že výsledek svých porad, k němuž se dospělo uvedeným způsobem v ministerstvu sociální péče, předloží k odhlasování, jak svrchu naznačeno. Z přesně zde uvedeného postupu jednání o sporu v kovoprůmyslu jde na jevo, že zástupci vlády v žádném ohledu nepřekročili úlohu prostředníků. Nenavrhovali, a zejména já jsem nenavrhoval, žádné snížení mezd, a to ani o 10% ani o 15%, a ani jiného návrhu nečinili. Všecky zprávy, líčící jinak události, neodpovídají skutečnosti. Na stylisaci hlasovacích lístků neměl jsem nejmenšího vlivu.

Tím je dotaz posl. Buriana a soudr. zodpověděn. Ministr soc. péče nepodal a neučinil návrhu na snížení mzdy kovodělníkům, čímž vláda nemá možnosti projeviti svůj souhlas nebo nesouhlas ve směru v dotazu naznačeném.

Jak uvedeno, žádný člen vlády, a ministr soc. péče zejména, nepřekročil v jednání o sporu v kovoprůmyslu úlohu prostředníka mezi oběma stranami, jako nestalo se tak ve sporech jiných odborů před tím: typografů, sklářů, textilních dělníků atd.

Když byl výsledek uvedeného jednání hlasováním dělnictva v kovoprůmyslových závodech zamítnut, požádali zástupci odborového sdružení československého a československé obce dělnické ministra sociální péče, aby pozval zástupce ministerského předsedy, ministra národní obrany Udržala, min. obch. Nováka a ministra veřejných prací Tučného k poradě o novém stavu v kovoprůmyslu. Dne 2. května došlo k poradě. Dostavili se: zástupce min. předsedy, ministr nár. obrany Udržal, ministr veř. prací Tučný, ministr obchodu Novák a přítomen byl ministr soc. péče Habrman, v jehož úřadovně se porada konala. V nastalém jednání projeven názor, aby o sporu v kovoprůmyslu pojednali zástupci ústředen svazů dělnických a zaměstnavatelských.

Ministr obchodu Novák byl požádán, aby o tom uvědomil ústřednu svazu zaměstnavatelů, což se také stalo. Po překonání značných obtíží dospělo se k jednání zástupců ústředen svazů zaměstnavatelských a dělnických, v němž dosaženo bylo známého výsledku, návrhu na snížení mezd o 8-10 procent. Jak známo, také tento návrh byl předložen dělnictvu v dílnách k hlasování, jehož předběžný výsledek byl dnes v tisku ohlášen.

Od prvních měsíců tohoto roku lze pozorovati stále se vzmáhající stagnaci téměř většiny průmyslových odborů v naší republice. Počet úplně nezaměstnaných roste; provoz továren a podniků se zmenšuje. V mnohých podnicích nepracuje se po delší dobu vůbec. Provoz byl omezen na 5 dnů, 4 dny, 3 dny, 2 dny až 1 den v týdnu. Následkem těchto poměrů ovšem hospodářská tíseň doléhá na pracující lid, který je z části vůbec nezaměstnán nebo zaměstnán jen částečně v týdnu, a je tudíž odkázán buď na podporu v nezaměstnanosti přímo, nebo prostřednictvím podniků mu vyplácenou. Podobný stav zavládl v kovoprůmyslu. Také v tomto odvětví je veliká nezaměstnanost; značné procento dělnictva bylo úplně ze zaměstnání propuštěno, ostatní pracuje jen omezenou dobu. Jen část dělnictva byla ušetřena nezaměstnanosti úplné nebo částečné a pracovala doposud po celý týden. Výplata podpor v nezaměstnanosti podle zákona přesně vyměřená a poskytovaná jen hospodářsky nejvíce dotčeným, postrádajícím všech životních prostředků, stále roste. Sněmovny Národního shromáždění povolily na rok 1922 na podpory v nezaměstnanosti celkový peníz 75,000.000 Kč. Ministerstvo soc. péče přihlížejíc k průmyslovému rázu jednotlivých zemí a k výkazu o výši podpor roku 1921 vyplacených, rozvrhlo výnosem ze dne 15. února 1922, čís. 3018, částku 75,000.000 Kč takto: pro potřebu Čech přikázána částka 54,000.000 Kč, pro potřebu Moravy 7,200.000 Kč, pro potřebu Slezska 2,880.000 Kč, pro potřebu Slovenska 7,920.000 Kč.

Mimo to ponechána v reservě pro případné další potřeby k disposici ministerstva soc. péče částka 3,000.000 Kč. Pro Podkarpatskou Rus je preliminován zvláštní obnos 3,750.000 Kč.

Za první tři měsíce z těchto určených obnosů bylo vyplaceno na podporách v nezaměstnanosti v Čechách 20,119.418 Kč, na Moravě 6,501.000 Kč, ve Slezsku 1,598.000 Kč, na Slovensku 2,476.278 Kč.

Z toho je vidno, že určené obnosy daleko nevystačí. Na. Slovensku podle tohoto výkazu bude potřebí čtyřnásobné částky k ukojení nejnaléhavějších podpor pro nezaměstnané.

Státní podporou v nezaměstnanosti nerozřeší se ovšem problém hospodářské a průmyslové krise. Tím způsobem možno pouze zmírniti její následky pro lid pracující. Toho si byla vláda vědoma. V úmyslu zmírniti stagnaci v našem průmyslu a hospodářství jednala a dosáhla poskytnutí anglického úvěru, jehož výsledek určen z části k vyrovnání pohledávek za dodané již objednávky státu, z toho 300 milionů již zaplaceno; ostatek určen k účelům investičním na stavbu veřejných a státních budov, železničních objektů, vodních staveb a elektráren.

Podle údajů přednesených v ministerské radě ministrem financí při jednání o anglické půjčce, potřeba na investice, které v mezích rozpočtu již byly zahájeny, činí 644 miliony korun.

Další hotové projekty vyžadují nákladu 130 milionů korun, z nichž 60 milionů jest určeno na budovy školní. Tyto práce budou ihned zahájeny na účet druhé části anglické půjčky.

Příslušné resorty, zejména ministerstvo veřejných prací, se těmito úkoly zabývají a s urychlením pečují o to, aby práce ty byly zakrátko zahájeny. O další investiční půjčku vláda jedná. Je potřebí však doznati, že prostředky státu mohou sice přechodně povzbuditi podnikání a práci, nemohou však samy vystačiti k zaměstnání a provozu průmyslu a našeho podnikání. Je také nutno působiti k tomu, aby nás průmysl a výroba byly schopny soutěžiti jak na domácím, tak zejména na zahraničním trhu, a k tomu je potřebí zjednati a zajistiti podmínky. Také v této věci prostředky státu samy o sobě nevystačují; mohou napomáhati, ale nikoliv obtíže úplně odstraniti.

Pokud jde o urovnání mzdových sporů v kovoprůmyslu, jakož i mzdových sporů jiných odvětví průmyslu a práce, je vláda rozhodnuta svými orgány spolupůsobiti a pracovati při jejich řešení. K podpoře této zprostředkovatelské činnosti veřejných orgánů připravuje se osnova zákona o rozhodčích komisích, na níž v min. soc. péče se pracuje.

Nežli tyto komise zahájí činnost, učiní vláda všecko a jest ochotna v každém okamžiku napomáhati, aby spory mzdové a pracovní byly řešeny pokud možno bez obětí a ztrát zúčastněných. Tak činila doposud a chce tak činit i příště. (Výborně!)

Dotazy obsažené v naléhavé interpelaci p. posl. dr. Czecha, Čermaka, R. Fischera a soudr. o podražení nejnutnějších potravin jsou právě také předmětem jednání v zásobovacím výboru Národního shromáždění, kde ministr obchodu a správce ministerstva zásobování podali již obšírná vysvětlení, zvláště pokud se týče zdražení masa. Podněty z jednání tohoto výboru vzešlé budou co nejbedlivěji zkoumány a podle možnosti provedeny. Vláda konstatuje zatím ke tvrzením citované interpelace, že státní zásobování moukou bylo zastaveno jenom proto, že ceny její ve volném obchodu klesly na a pod úroveň ceny mouky státní a nemělo tedy toto opatření vzestupného vlivu na ceny mouky vařivé. Na chléb nepřikazuje se konsumentům mouka, nýbrž obilí a při stanoveném vymílání dosáhne se mouky a chleba velmi dobré jakosti, kontroluje-li se správně přejímané obilí a vymílání; to je povinností orgánů spotřebitelských, jimž obilí se dodává. Cena státního chleba je značně pod výrobními náklady. Pokud ceny volného chleba se týče, která je různá podle jakosti, věnuje jí ministerstvo stálou pozornost a dává si předkládati občas kalkulace, při čemž je zvláště ve styku s výrobními organisacemi dělnickými. V radě případů ceny chleba sníženy. Cena cukru byla pro letos stanovena v důsledku státního hospodaření cukrovkou a cukrem, ceny cukru z příští volné kampaně bude vláda bedlivě kontrolovati. V masné otázce, kterou projednává právě zásobovací výbor, napomáhá vláda dovozu zmrzlého masa nejlepší jakosti a dovoz tento rychle se rozvíjí. Prvým dovozcům zaručilo se ministerstvo zásobování i za nezaviněné ztráty, kteréžto záruky nebylo však potřebí. O dočasném zrušení cla na maso a dobytek se uvažuje, zlevněné tarify pro dopravu dobytka ze Slovenska a Karpatské Rusi jsou již delší dobu v platnosti. Zřizování chladíren a mrazíren, které jsou naprosto nutny pro regulaci cen masa, je věcí obcí, které vláda bude v mezích své působnosti co nejvíce podporovati. (Výborně! Potlesk.)