Samozřejmě odpovíte, že velkostatek venku má více platiti. Mohu dnes knihami dokázati, že velkostatek, který je v mé obci, hraběte Herbersteina, měl v minulém roce 800.000 Kč schodku. Pak je ovšem těžko žádati, aby se více platilo. Jsem přesvědčen, že má reservy, ale i největší reservy se jednou vypotřebují. Proto může býti pro nás jen jeden požadavek; musíme míti rozumnou celní politiku. Nesmíme na celních hranicích proti Uhrám stavěti střelecké zákopy a klásti překážky z ostnatého drátu proti zlému Karlovi a proti zlému Horthymu, a u Bratislavy otevříti bránu a vpouštěti uherskou soutěž. Útok, který proti nám vedou uherské mlýny a uherští zemědělci je pro tento stát nebezpečnějším než může býti Horthy se svým vojskem, neboť zničí nás v míru a můžeme dnes zástupcům průmyslu dáti jen to jedno ujištění: Setrváte-li nadále na vysokých clech ochranných, setrváme na tom, aby tato cla byla snížena a zmizela. Žádáme i pro svoje dělníky laciné šaty, laciné boty, jakož i laciné stroje pro své podniky. Pryč s celní zdí, pro všechny volný obchod! To je naše devisa, tak jako bylo to jednou devisou socialistů, a chci se podívati, jak budete vypadati vůči svým voličům, jestliže vzneseme tento požadavek, který jste hanebně nechali na holičkách, protože dnes chráníte průmysl, stali jste se ochrannou četou průmyslu.
Nedávno jsme slyšeli, že státní dluhy činí 45 miliard. Nevím, je-li tomu tak. Nemohu to kontrolovati, a myslím, že vy všichni dohromady nemůžete to také. Avšak jednu otázku dovolím si veřejně učiniti: V jednom jediném ministerstvu je nesmírně tajemný schodek 750 milionů, jež se od tří měsíců horečně hledají, a nikdo je nechce najíti. Tu bych se tedy zeptal, odkud tento schodek, který, jak se zdá, je zde na denním pořádku, bude uhrazen. Dovolil bych si dále otázku, jak si náš pan ministr financí Novák, který se skvěje svou nepřítomností, představuje ozdravění našich financí letos na podzim. Jestliže průmysl nezaplatí daní, zaplatí-li zemědělci pravděpodobně velmi málo daní, čím bude uhrazen schodek?
Za těchto poměrů mne neudivuje, že stále hlasitěji a hlasitěji ozývá se zvláště v českém venkovském lidu volání: Co dělají naši páni ve sněmovně? Co dělají pánové Staněk, Sonntág a druhové? Je dosti na tom, že zastávají tučná místa správních radů v různých, Němcům odňatých ústavech? Co mají čeští malorolníci z toho, jestliže pan Sonntág stane se presidentem v Anglo-české bance s milionovým ročním příjmem a co mají i tito čeští malorolníci z toho, jestliže pan Švehla jako obratný režisér "pětky" má vedoucí úlohu? Co má kdo z toho, jestliže se postaví národní jednotná fronta od Rašína přes Staňka až tam k Bechyňovi, jestliže hospodářská politika venkovského lidu byla zrazena a zaprodána? A naprosto mne neudivuje, jestliže zvláště ti hospodářsky nejslabší, domkáři a malorolníci, domovináři, říkají: Pryč s těmi lidmi, chceme míti jiné zástupce, chceme míti takové lidi, kteří se zastávají našich zájmů! A nesmíte se diviti, jestliže se dnes již čeští zemědělci obracejí se svými záležitostmi a stížnostmi na německé poslance, ne snad nuceni tím, že státní moc stojí za tím zástupcem, nýbrž poněvadž se ví, že nepodplatně a poctivě se zastáváme práv německého lidu a tím také práv českého venkovského lidu. Domovináři nechtějí dnes již ničeho věděti o té na povrchu skvělé, uvnitř prázdné a povrchní politice koaličních stran, a národnostní hesla, kterými se ohánějí "Venkov" a "Večer" atd., jsou pouze nátěrem přes to, aby se zakrylo, jak shnilá je politika zemědělských zástupců republikánské strany. Oni spolu přivodí zkázu českého zemědělstva. Vykopou však také hrob své vlastní straně, straně českých agrárníků.
My, jako zástupcové německého lidu, prohlašujeme zde slavnostně, že s touto politikou, s politikou českých koaličních stran, nemáme ničeho společného a ničeho společného míti nechceme. Trpíme s německým národem společně kulturními škodami, které jste nám způsobili. Zasazujete nadále i hospodářské rány, nejtěžší rány, jež si možno mysliti. Budete určitě pracovati k tomu, aby tento stát nemohl hospodářsky prospívati, aby musil zahynouti. Budete to musiti jednou zodpovídati před historickou pravdou, před forem dějin budete musiti dokázati, že vaše politika byla správná. My máme pro sebe to jedno dobré, že za námi stojí poctivá vůle a že máme velikou naděj i, že vedle nás stojí veliký, hospodářsky silný národ, naše německá mateřská země, jež jako prvá dokázala, uzavřením mírové smlouvy v Rapallo, smlouvou s Ruskem rad, že se tam za hranicemi dívají na hospodářské otázky otevřenýma očima.
Jste-li rozumni, musíte, pokud
je čas, přistoupiti k tomu, abyste nalezli hospodářskou jednotu
střední Evropy a vybudovali přes ni mosty k velikému Východu.
Promeškáte-li to, půjdou dějiny přes vás! (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Simmovi.
Posl. Simm (německy): Velectěné dámy a pánové! Je to truchlohra, která se odehrává na tisících a tisících dělníků, truchlohra, která také dala podnět ke třem pilným dotazům, které jsou pro stávku kovodělníků zde ve sněmovně podány. Tři interpelace, z nichž ovšem jen jediné ponechávám platnost, kdežto interpelace českých socialistických stran, české strany sociálně demokratické a strany národně sociální, jakožto mravně neoprávněné, musím zde s tohoto místa odmítnouti, poněvadž to byly tyto obě české socialistické strany, které zahájily velkou akci snižování mezd, která se dnes mstí na tisících a tisících tím, že v pamětihodné schůzi dne 17. prosince 1921 hlasovaly pro onen zákon, který byl zločinem na tisících a tisících státních úředníků a učitelů. (Souhlas na levici.) Velectění! Moje strana ve schůzi 17. prosince 1921 - a to mými ústy - poukazovala na to, čeho počátkem bude tento zákon. Varovali jsme české socialistické strany, aby se nepouštěly na kluzký led, na kteréžto cestě snad budou museti zapříti zájmy těch, které mají zastupovati. Předpovídali jsme tehdy v památné noční schůzi 17. prosince 1921 smutné věci pro rok 1922- Řekli jsme tehdy, že rok 1922 bude pln velkých sociálních bojů, sociálních hnutí, že rok 1922 bude charakterisován bojem dobrého ducha, směřujícího k rozvoji společenských a hospodářských poměrů, s duchem směřujícím nazpět a že výsledek boje bude obrazem síly, k jaké se dopracují jednotlivé strany v organisacích. A toto chmurné tušení, které jsme tehdy 17. prosince 1921 naznačili, se překvapujícím způsobem potvrdilo. Již předcházející kapitola stávky bankovních úředníků, stávky horníků, sklářů právě tak jako nyní zuřící kapitola stávka kovodělníků je potvrzením našeho tehdejšího tvrzení. Věc se má takto: Byla doba, kdy se opravdu zdálo, že příslušníci privilegovaných tříd společnosti válkou a převratem snad dospěli k jakési sociální rozvaze, a bylo dost lehkověrných lidí, kteří se domnívali, že tato změna v psychologii příslušníků privilegovaných tříd společnosti je hluboká, trvalá. Dnes ovšem se díváme na věc zcela jinak. Dnes vidíme, že privilegované třídy, které s počátku musely býti připraveny na to, že se zřeknou svých práv, za převratu a jistý čas po té jednaly jen pod nátlakem jakési bázně a že nyní, sebravše své síly útočí proti všem ideovým a hmotným právům, jichž se z tísně a smrtelné úzkosti doby válečné a převratové dostalo širokým vrstvám pracujícího lidu. S tohoto hlediska musíme, velectění, oceňovati všechny události, které se sběhly v poslední době, tak musíme oceňovati stávku bankovních úředníků, tak se musíme dívati na stávku horníků, tak odhadovati stávku kovodělníků. Všechny tyto události a zjevy jsou jednotlivými projevy velkého procesu, který se chystá s ohromnou silou a stále rostoucí rychlostí se rozvinouti, procesu, který označujeme nepěkným latinským slovem reakce a jímž my Němci v běžné mluvě rozumíme pokusy znovu obnoviti zastaralé, dávno pohřbené poddanské poměry, zrušiti všechny vymoženosti, jak jsem již řekl, ideové i hmotné, jichž se dostalo dělnictvu z tísně a smrtelné úzkosti doby válečné a převratové, a v budoucnosti ponechati jen jedno jediné jako v minulosti, tyranii hrstky lidí, která má zlato a výrobní prostředky. Sociální vývoj šel podle mínění těchto lidí příliš vysoko a proto musí býti okamžitě stlačen, ať při tom třebas tisíce a tisíce lidí trpí, přichází na mizinu, ano v nejhorším případě i zhyne.
Dámy a pánové! Mínění, které jsem teď projevil o časových událostech a časových zjevech, bylo také naším míněním při studiu zákona ze dne 17. prosince 1921, který ani dnes nebyl ještě novelisován, který je nezměrným bezprávím na tisících učitelů a úředníků, jež nebylo dodnes vyrovnáno, to bylo naším míněním již tehdy, když jsme posuzovali tento zákon. Hned při prvním čtení tehdejšího vládního návrhu jsme postřehli pravý význam zákona, který nespočíval snad v působení na státní finance, nýbrž v jeho zpátečnickém působení. Neboť výsledek, který má stát z tohoto zákona po stránce finanční, není tak značný. Je to asi 140 milionů korun, které jsou získány z 8%ních pensijních příspěvků, asi 40 milionů korun, jež vynese 25%ní kvota daně z příjmů a 80 milionů korun, které se berou z kapes, řekněme asi 40.000 učitelů v republice. Víme, že účinek tohoto zákona byl zvláště u učitelů úžasný, u učitelů, kteří podle hodnostní třídy, stupně platového a služebních let ztrácejí ohromné částky. Svobodný učitel ztrácí 1080 až 2735 K, ženatý se dvěma dětmi ztrácí na svých požitcích 5040 K a se šesti dětmi 6624 K. Přes tuto ohromnou ztrátu na příjmech, platech a mzdě, kterou postihl zákon ze 17. prosince tolik a tolik úředníků a učitelů, veškerý výtěžek vyplývající z tohoto zákona pro státní finance činí čtvrt miliardy, což je v poměru k celkové částce rozpočtu maličkostí. Čtvrt miliardy korun úspor, které však nejsou úsporami, poněvadž pro velkou nespokojenost úředníků a učitelů i práce těchto lidí je méněcenná, za zcela pochopitelných důvodů. Již je to jednou tak a tomu se nevyhneme: pracující člověk, který ve své mzdě nevidí úplného odškodnění za úhrn nebo jakost své práce, klesne na úroveň stroje. Avšak my jsme poznali přímo od počátku, jak jsem již řekl, že pravý důvod a pravá příčina tohoto zákona nespočívá v jeho významu pro státní finance, nýbrž, že tento zákon jako nejdůležitější a první má stránku sociální a poznali jsme tehdy, že tento zákon má býti předchůdcem dalších podobných opatření. Máme to nyní potvrzeno i v kapitole stávky kovodělníků. Bylo nutno, aby některý činitel nastoupil sociálně zpátečnický směr, a poněvadž se toho soukromí podnikatelé tehdy ještě nemohli odvážiti, musela se toho odvážiti Československá republika svými vládnoucími a odpovědnými činiteli, na nátlak imperialistických a kapitalistických sil, snad i na nátlak ciziny. V tom je význam všech těch sociálně zpátečnických opatření, jež byla učiněna poslední dobou a ne snad v důvodech, které udává vláda v důvodové zprávě k zákonu ze dne 17. prosince 1921, že prý se musí šetřit, nebo snad v jiném důvodu, že prý pokles cen je možný jen, budou-li napřed sníženy mzdy. Budu se ještě těmito vládními důvody zabývati, přistupuji však nyní k tomu, abych zaujal stanovisko k hospodářské krisi, v níž všichni nyní žijeme.
Hospodářská krise, která nás nyní tak silně postihuje a o níž máme i v nynější debatě pojednati, není zajisté nějakou krisí pouze československou, jest to hospodářská krise na světovém trhu vůbec, způsobená podle našeho mínění porušením řádů a bezpečnosti, jež přivodilo půlpáta roku trvající zápolení národů a obzvláště mír versailleský. Je možné, že otřesy hospodářství jednotlivých národů nejsou stejně silné. Že však každé národní hospodářství je otřeseno a rozrušeno, každý člen evropského hospodářského společenství, tak jak se nám jeví v národním hospodářství jednotlivých národů, to je skutečnost, jíž se dnes více nebo méně dobrovolně musí zabývati všechny odpovědné osobnosti Evropy a světa. Avšak od toho nám nepomůže žádné teoretisování, podle našeho mínění může vésti k odstranění toho kritického stavu jen jedna cesta, a to budeme-li jasným duchem pátrati po příčinách a důvodech krise, abychom pak na základě získaného poznání přikročili také k odstranění těchto důvodů a příčin.
Jakožto němečtí národní socialisté poukázali jsme ne teprve dnes, nýbrž v pravý čas na to, že pokud bude trvat mír versailleský, nelze dospěti k uspořádání evropských poměrů ani po stránce politické, ani po stránce hospodářské. Vyslovili jsme v pravý čas, nikoli teprve pozdě, své mínění, že taková smlouva jako mírová smlouva versailleská je přímo způsobilá k tomu, aby trvale udržovala zmatek válečný. Tato mírová smlouva není naprosto způsobilá, aby umožnila hospodářské znovuvybudování Evropy, nedává prostředků k obnově hospodářství evropského, rovněž žádných prostředků a žádných ustanovení, aby se Německo stalo sousedem ostatních států, a nedává také žádných prostředků a žádných ustanovení, aby bylo umožněno znovuvybudování Ruska. Radě čtyř v Paříži bylo všechno ostatní důležitější než hlavní problém hospodářský upadající, hladovějící a hynoucí Evropy. Těmto pánům v Paříži byla z tohoto hospodářského hlavního problému důležitější otázka reparací nebo obnov než osud milionů, který při troše rozvahy mohl býti zmírněn. Tento stav, který tehdy byl charakteristický a z něhož vyplynula nynější bída, tento stav trvá ještě dnes, nebyl ještě úplně odstraněn. Důkazem tohoto mého tvrzení je konference janovská, na níž stále ještě byli pošetilí, ano i šílení lidé, kteří věřili, že věčně mohou trvati nynější poměry po stránce politické, ony poměry, z nichž právě vyplývají tyto kritické hospodářské výsledky. Podle našeho mínění budou reality a skutečnosti tak veliké, že i tito lidé budou nuceni dáti se poučit o lepším. Podle našeho mínění postupuje to docela dobře, podle našeho mínění vyvíjejí se dějiny a vyvíjejí se poměry v našem směru. Podle našeho mínění stojíme již uprostřed revise mírové smlouvy, která skončí úplným zrušením smlouvy, z níž pramení obzvláště pro nás taková bída. Stojíme před touto revisí. Neboť jak jinak mohli bychom si vysvětliti rozhodnutí reparační komise ze 27. dubna 1921, jímž byla Německu, jak známo, uložena reparační povinnost 132 miliard ve zlatě, částka, která byla již povážlivě snížena pod onu šílenou míru, o které se spojení a přidružení ministři financí ještě před rokem domnívali, že ji mohou na Německu vyždímati, pod míru 320 miliard ve zlatě nebo pod míru 160 až 200 miliard ve zlatě, kterou ještě před rokem odborníci spojených a přidružených velmocí považovali za částku, která má býti na Německu vyždímána. Pravím ještě jednou, že reparační komise bude nucena činiti ještě další rozhodnutí, než příročí cannesské z 13. ledna 1922 a revise mírové smlouvy dospěje k onomu okamžiku, který spatříme naplněný a vyplněný úplným jejím zrušením.
Smlouva versailleská, která jest, zmiňuji se o tom znovu a znovu, hlavní příčinou a hlavním důvodem evropské tísně, byla diktována okamžitou vůlí vítězů, podmaňovací vůlí vítězných zemí. Tato vůle doznala aspoň v jednotlivých z těchto zemí již změn a jest zde snad jen jediná, docela zvláštní výjimka, to jest Francie, kteráž výjimka však pravděpodobně také zmizí. My němečtí národní socialisté jsme toho názoru, že politickou jakož i hospodářskou krisi a bídu evropskou nelze zaklínati a mistrovati utišujícími a malými prostředky. Již několikráte jsem přirovnal předválečnou Evropu k složitému stroji, v němž jednotlivé národnosti a národy jsou koly a kolečky a nebylo dovoleno beztrestně připraviti tento stroj o jedno z nejdůležitějších jeho kol; nelze z něho vyjmouti snad kolo německého hospodářství, aniž by tím byl celý hodinový stroj poškozen. Nenávist nedopouští, aby se to nahlédlo. Avšak my žádáme, aby odpovědní mužové zde u nás konali takovou práci, která se pohybuje na půdě přirozeného rozvoje. Tím budou moci nejlépe posloužiti také své vlastní domácí oblasti. To se ovšem dosud nedělo. Naopak, co se u nás dělalo v zahraniční a vnitřní politice, to československou hospodářskou krisi vzhledem k všeobecné hospodářské krisi jen ještě přiostřilo, zvětšilo. A tuto stížnost musíme dnes přednésti: průmysl, který je ve psí, těžce zápasící živnosti, trpící obchod, zemědělství, ti všichni poslední dobou prokleli politiku citu a politiku nenávisti, kterou provozuje československý stát, která přehlížela skutečnosti a tím si sama uškodila. Není zapotřebí dnes opětně zdůrazňovati, že vůdcové československého státu, který, jak je známo, jest právním přejímatelem 80% veškerého textilního průmyslu bývalého Rakouska, 82% veškeré výroby cukru starého státního svazku a 91% jeho průmyslu sklářského, že tedy tito vůdcové nového československého státu učinili všechno, co mohli učiniti, aby zničili a rozvrátili odbytové a výrobní oblasti průmyslu, který v tomto státě převzali od starého Rakouska. V prvních dvou mírových letech potlačoval se a rdousil se v neblahé nenávisti a z neblahého nenávistného citu proti všemu, co bylo německé a maďarské, obzvláště vývoz do Vídně a do Budapešti, takže tyto trhy byly prostě nuceny po stránce hospodářské se obrátiti jinam. Obzvláště budiž připomenut příklad s cukrem. Víme, že obtíže, které dělala československá vláda novému státu rakouskému, donutily tento stát, že se obrátil o cukr na Jávu, místo aby jej bral od nás, poněvadž tento stát dělal Rakousku při dodávkách cukru ohromné obtíže. A československým průmyslníkům se obrací hlava, jsou nuceni dívati se k západu, aby takovým způsobem bylo umožněno uvésti v soulad orientaci hospodářskou s orientací politickou.
Je to několik málo hlavních požadavků, které vedle nejhlavnějšího požadavku, zachování možnosti života tisícům a tisícům dělníků tohoto státu, předkládáme vládě - několik velice málo požadavků, málo slovy vyjádřených, které dnes s tohoto místa voláme k odpovědným vůdcům tohoto státu: Především požadavek, aby se odvrátili od nepřirozené hospodářské politiky, a druhý požadavek, který se vlastně kryje s prvním, aby se postavili na půdu skutečnosti. Těmito svými vývody jsem vlastně již začal vybírati z všeobecné hospodářské krise zvláštní krisi československou a jako další důvod vážnosti hospodářské krise v Československu jsem uvedl nerozum, jaký panoval při utváření hospodářských poměrů, obzvláště na počátku státního života Československé republiky; a považoval jsem za nutno, že v tom musíme spatřovati nejdůležitější okolnost. Zvrácená obchodní politika byla tedy prvním důvodem vážnosti čistě československé hospodářské krise, další důvod vážnosti této krise je v nesmyslné finanční politice státní, která si vynucuje stále silnější tlak daní, co nejhorším způsobem tísní průmysl a obchod, živnosti i zemědělství, čímž dnes trpí všichni obyvatelé tohoto státu, jak přímí poplatníci tak i lidé, kteří mají tento systém podporovati nepřímými daněmi. Proto má každý právo kritisovati tento systém, který se svým působením tak strašlivě dotýká každého jednotlivého obyvatele tohoto státu.
Podle našeho mínění snížení mezd nemůže býti prostředkem, aby byla odstraněna tato krise; snížení mezd nemůže býti podle našeho mínění prvním krokem, naopak snížení mezd v době, kdy jsou mzdy ještě hluboko pod čarou, kterou tvoří státní cenové indexy, je opatřením nesociálním, které musí znamenati válku pro veškeré dělnictvo. Nesmíme býti považováni za tak naivní, že bychom snad věřili, že snížení mezd v mezích dnes možných je způsobilé, aby odstranilo krisi. To by bylo možné nanejvýš tehdy, kdyby se všechny mzdy a platy škrtly a k takovému opatření se i nynější sociálně zpátečnický směr vlády v tomto státě asi neodhodlá. Je patrno, že útok kapitálu na mzdy a platy neprojevuje příliš velkorysých plánů v předvídání kapitánů průmyslu, ani příliš velké chytrosti. Kdyby zde byl velký plán, myšlení do budoucna u těchto činitelů a kdyby zde bylo trochu chytrosti, muselo by dokonce dojíti k společenství zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří jsou jakožto rovnocenní činitelé tímto státním systémem, pak by muselo dojíti k společenství v boji proti tomuto systému, které by pak snad bylo také s to, aby tento systém potřelo. I my spatřujeme v ohromné dani z uhlí, ve vysoké dani z koksu, ve vysokých sazbách dopravních ony překážky, které nepřipouštějí snížení výrobních nákladů, aspoň ne v té míře, aby mohla nastati jakási úleva. Proto se stále hlasitěji ozývá požadavek, že nejdříve musí přijíti stát se snížením daňových břemen a železničních sazeb, a žádáme stát, aby se při sestavování rozpočtu na rok 1923 podle toho zařídil, zvláště však, aby škrtl ohromné částky, které jsou dnes ve státním rozpočtu na rok 1922 zařazeny v kapitole "Rozpočet ministerstva národní obrany". My, obyvatelé tohoto státu, platíme 3 1/2 miliardy korun na militarismus, který není ani dost málo úměrný velikosti státu, nehledě k jiným penězům, kterých je potřebí pro bezpečnost státu a které jsou v kapitolách jiných ministerstev, jako v kapitole ministerstva vnitra, které rozpočítává ještě 114 milionů korun na státní policii, 240 milionů na četnictvo a 300milionů na státní policii a četnictvo v Podkarpatské Rusi. To je dohromady polovina všech příjmů ze státních daní, to je dohromady polovina výtěžku oné části práce a píle obyvatelstva státu, kterou nutno obětovati na oltář této drahé vlasti. Mohli bychom se při této příležitosti ovšem tázati, proč se stát tak zajišťuje. Snad ze strachu před odzbrojeným Německem a Rakouskem? Či snad chce stát doplnit kapitolu své nešťastné politiky ještě tím, že se zúčastní vojenských sankcí proti Německu? Dámy a pánové! Československá republika musela československo-francouzské spojenectví už velmi draze zaplatiti a mohla by snad v tomto případě dostati účet ještě vyšší. K těžkým břemenům vojenským, která způsobují závratně vysoké daně, přistupují ohromné výdaje, které vznikají státu ustanovením tisíců úředníků, kteří nemají jiného úkolu, než aby pracovali podle systému, namířeného proti menšinovým národnostem. Připomínám jen úředníky Pozemkového úřadu, připomínám jen výjimečně štědře placené úředníky tohoto státu, připomínám, že dodnes nebyla dána odpověď na interpelaci, kterou jsem podal společně s kol. Jungem, a která se týká vysokých remunerací, jež byly k vánocům a k Novému roku vyplaceny vedoucím českým úředníkům různých ústředních úřadů v téže době, kdy tisícům a tisícům nižších úředníků bylo ubráno z platů a mezd. Ovšem nedivíme se těmto zjevům korupce, neboť se zdá, že tento systém korupce schvalují všechny strany této sněmovny, pokud sedí u vládního stolu, jak dostatečně ukazuje případ rozdávání státních peněz, který byl teprve poslední dobou odhalen. (Souhlas na levici.) Zatím co se vyhazují miliardy na účely vojenské, zatím co representace tohoto státu stojí miliony a milony, zatím co zahraniční propaganda pohlcuje miliony a miliony, nedostává se potřebných peněz k zapravení nejdůležitějších věcí. (Místo předseda Buříval zvoní.)
Mohl bych se zde ještě zmíniti - však pan předseda mě vybízí, abych skončil - o ohavné kapitole liberecko-jablonecko-tannwaldské dráhy, která vede nejprůmyslovější oblastí tohoto státu, a která by měla být dnes vlastně již zastavena pro strašlivý stav spodní stavby, na níž se děje provoz rychlostí 10 km za hodinu, takže k cestě z Liberce do Tannwaldu je dnes potřebí 3 hodin. Chtěl bych se zmíniti o lásce a péči, s jakou pan ministr obchodu pomáhá odstraniti tento stav. Nemá ani času, aby odpověděl na interpelaci, nemá ani času, aby vyslechl ústně přednesenou stížnost. Chtěl bych se dále zmíniti o lásce a péči, jakou obmýšlí pan ministr obchodu jablonecký průmysl sklářský. Všechno to spadá do kapitoly oněch předmětů, které je nutno zde ve sněmovně veřejně kritisovati. Nemám na to bohužel kdy a ponechám si kritiku těchto poměrů, poněvadž bych rád skončil, na podruhé. Řekl jsem vám, že stát ohromnými výdaji na nejrozmanitější zbytečné instituce, zařízení a účely je nucen ohlížeti se po nových daních, po nových daních, které pak působí přímo směšně, jako kuriosum daně z vodní síly, která, jak známo, vynáší 36 milionů korun a při níž jsou výdaje 25 až 30 milionů korun, takže státu z celé daně z vodní síly zbývá 11 milionů, příjem, jehož se dostává státu na účet touto daní z vodní síly ochromeného průmyslu, jako na př. průmyslu papírnického a dřevařského, textilního a sklářského, jakož i průmyslu mlynářského v okrajovém území státu. To jsou poměry, které vyžadují kritiky, a to nikoli povrchní, nýbrž velmi podrobné kritiky. Avšak chci rychle skončiti.
Mám podati jen zcela stručný souhrn
toho, co by podle našeho mínění mohlo vésti k odstranění hospodářské
krise, což jste ovšem mohli již seznati z mých předcházejících
vývodů. Podle našeho mínění může býti československá krise, pokud
je výhradně československá, zmírněna jen největší šetrností ve
státě, kterou bude umožněno snížení oněch ohromných břemen, která
dnes tíží průmysl, obchod a živnosti. Jenom těmito opatřeními
lze dosáhnouti okamžitého zmírnění krise. Ovšem pokud má naše
hospodářská krise jiný ráz než ráz pouhé československé hospodářské
krise a jest součástí celkové hospodářské krise světové, nepomohou
ji odstraniti ani tyto prostředky, nýbrž k jejímu odstranění povede
jen jediný prostředek: důkladná revise nepřirozených řádů, na
nichž je dnes vybudována Evropa, oněch nepřirozených řádů, které
právě tak nedovolují, aby nastalo hospodářské ozdravění Evropy,
jako znemožňují ozdravění politické. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Když jsme se před 1 1/2 rokem chápali slova k prohlášení úřednické vlády, mnohé strany, hlavně německé, poukazovaly na to, že časem nastane i v tomto státě vystřízlivění a že všechno, co počalo s prapory a vítězným křikem, bude jednou podrobeno velmi střízlivému uvažování. Tehdy jste se zařídili na to, že jste provozovali vnitřní a vnější politiku se stanoviska vítěze, a nepotřebuji zde opakovati, že jsme co do politiky vnitřní opět a opět s tohoto místa vytýkali těžké, zlé následky tohoto postupu, zapřísahali vás, ba i hrozili. Při rdoušení škol zvláště do dnešního dne jste ještě ve vnitřní politice od tohoto stanoviska vítěze neupustili, a dnes na tomto místě vás upozorňuji na to, že veškeré německé obyvatelstvo dospělo na hranice své trpělivosti. Neboť i my máme v ruce předmět moci, a to jsou vaše menšiny. Upozorňuji vás na to, že německé obyvatelstvo jest odhodláno pustiti se do boje, nechcete-li přejíti k tomu, abyste spravedlivě jednali v otázkách kulturních. Použijeme příležitosti, abychom i cizinu na to upozornili, neboť my si nedáme svá kulturní místa uloupiti. Právě v poslední době v našem okrese opět došlo k takovému rdoušení škol, v okresích, kdy vy v celé republice vůbec nemáte takového kulturního vývoje. Chraňte se dále vésti ve vnitřní politice tu politiku násilnou. Avšak o tom nechci dále mluviti. Jen poněvadž mám slovo, musím zde opakovati to, co mně předevčírem chtěl konfiskovati pan vládní komisař. Také v pohotovosti daňové potřebujete veškerého německého obyvatelstva.
Stokráte a stokráte jsme řekli, že také hospodářská politika v tomto státě jest dnes ještě stále proniknuta sta rým šílenstvím vítěze, že ještě nevystřízlivěla. Snad dnes padla panu ministerskému předsedovi, když naše slovenské obyvatelstvo tohoto státu celou hodinu volalo nikoli "výborně", nýbrž jiné věci, kapka pelyňku do kalichu radosti z vnitropolitického vývoje Nechci zde opakovati jiných výrazů, rád bych poukázal jen na to, že ono mene tekel se nyní ukazuje i ve směru hospodářsko-politickém. Dnes je to interpelace, která na ctěné české straně nenachází vůbec zvláštní pozornosti, není tu mnoho posluchačů, mohl bych si to ušetřiti, potřeboval bych svoji řeč diktovati jen do časopisů, a ona by ve vašich kruzích zůstala rovněž tak neznámou, avšak zítra může již nastati taková nezaměstnanost, že na ni budete upozorněni i z vašich kruhů. Budete-li na této cestě vítězově pokračovati, můžete míti pozítří v celém státním stroji chaos. Avšak, slavná sněmovno, chci uvésti jen střízlivé názory a označil bych jen skutečnosti, ačkoli nezaměstnanost a hlad, které musejí vésti k hospodářskému boji až na nůž, nemohou a nemají zůstati bez vlivu na cit.
Poněvadž mám po ruce látku, chci vám předvésti několik kinematografických obrázků z tohoto osudového dramatu pilných lidí v Československu. Hned nyní bych zdůraznil, že to zajisté nečiním za tím účelem, abych z toho snad předpovídal osudové drama celého státu.
Tedy střízlivé číslice a skutečnosti: V textilním průmyslu, který nás v německém území zvláště zajímá, převzali jsme 80% ze starého Rakouska. Dříve vyvážel asi, ne celých, 30% svého zboží do ciziny, 70% bylo odbyto v Čechách, ve Vídni, Uhrách, Haliči, Rumunsku atd. Čtěte dnes zprávy, které z různých odvětví textilního průmyslu severočeského, slezského a moravského souhlasně docházejí na hospodářské korporace! Najdete v nich, že přádelny na př. jen proto mohou udržeti svoji zaměstnanost, poněvadž jsou zaměstnávány z Německa, avšak největším dílem musí pracovati za cenu svéstojných nákladů, nebo poněvadž jsou kryty materiálem z dřívějších časů, a tento surový materiál denně v ceně klesá. Produkce ve veškerém tkalcovnictví a přádelnictví poklesla daleko pod polovici stavu mírového. V celém textilním průmyslu jsou výsledkem toho veliké číslice nezaměstnanosti. Tak dosahujeme v přádelnách na vicognové příze, v přádelnách na třenou přízi a zvláště v přádelnách na lněnou přízi dnes již jen zaměstnání 25 až 30% starého stavu dělnictva. Tažme se nyní tkalců, když přijdou se svým zbožím na trhy do ciziny, koho tam potkávají, a uslyšíte, že se tam prodává zboží italské, zboží polské a dále zboží německé a opět německé a ještě jednou zboží německé. Před několika dny byl jsem v kraji výšivkářského průmyslu v Rudohoří, vyšívání krajek, prýmkářství. Řeka tvoří hranici naproti Německu. Zde u nás máme 20%, nejvýš 30% zaměstnání, na druhé straně v podnicích, jež jsou právě tak zařízeny, jako zdejší, pracuje se ve třech směnách. Tázal jsem se na mzdu. Bylo mi řečeno, že mzda zde činí za hodinu 4.50 Kč, na druhé straně 12 marek. Nejsme schopni konkurence, musíme se konečně rozhodnouti, pravil kdosi, abychom udrželi své podniky ve Vídni, prodávati ve Vídni zboží německé. Průmysl bavlnářský vypočítává dnes podle stavu výrobních nákladů tam a zde rozdíl 4 až 5 korun na 1 kilogram zpracovaného zboží, takže v bavlnářském průmyslu, jak zde bylo zcela správně poznamenáno a přiznává se také od průmyslu samého, ani snížení mezd o 10 nebo 20% neučinilo by naši výrobu schopnou konkurence. Projdeme-li průmyslem stuhařským, jinými průmyslovými odvětvími v tkalcovství, všude najdeme stejnou žalobu, všude stejně strašný stav.
Jděme dále k druhému důležitému průmyslu severočeskému, ke sklářství. V různých odvětvích, v průmyslu jabloneckého křišťálového skla, lahvového, tabulového skla činil vývoz v době starého Rakouska již 95%. Z průmyslu skla křišťálového se udává, že dnes je zaměstnána už jen polovička lidí. Mohl by se pustiti do konkurence s elektrotechnickým průmyslem německým jen při stavu 6 centimů v Curychu. Průmysl lahvový stlačil svoji výrobu na 35 až 40% stavu mírového, průmysl skla tabulového, který v posledních letech dopravoval do ciziny ještě 86% svého zboží, nachází nové konkurenty v Rakousku, v Maďarsku, v Rumunsku, v Jugoslavii, v Polsku, dokonce ve větším počtu podniků. Francie, Italie a Španělsko uzavřely se tak vysokými cly, že zboží tam již nelze dopraviti.
Průmysl jablonecký, o němž se tu opětovně mluvilo, netrpí tak příliš krisí odbytovou, avšak trpí opatřeními státu. Stát se o tento průmysl příliš stará. Ač nemáme přece v tuzemsku nedostatku jabloneckého zboží, a zvláště ač naše vyživovací poměry nezlepší se ani o vlas, nepustíme-li jablonecké zboží za hranice, naopak dostaneme sem tím snad dokonce valutu, za níž můžeme z ciziny odbírati potraviny - stát se přes to přece nemůže rozhodnouti, aby toto zboží uvolnil, a teprve nyní jsme opět u toho, že sestrčíme v nových anketách hlavy dohromady, abychom pro tento problem našli nějakou cestu. Varoval bych. Jeden řečník přede mnou mluvil o opatřeních státu. Ať stát nechá příště takový vývozní průmysl na pokoji a ať již nedělá žádných opatření, pak bude nejdříve dosaženo jedině možného exportu.
Přicházím dále k jiným odvětvím průmyslovým, nejprve k průmyslu dřevařskému a shledávám, že průmysl pilařský musí zde platiti za krychlový metr 700-850 K, kdežto cizina dostane totéž zboží za 500 až 550 korun. Podle časopiseckých zpráv máme tu také konkurenci Finska a Švédska v Anglii. V průmyslu kožařském dále označuje se kalkulace téměř za nemožnou, poněvadž nutno dovážeti surovinu ze zámoří. Také ve starém Rakousku bylo možno jen čtvrtinu vší suroviny opatřiti v tuzemsku. Také průmysl papírnický naříká. Dnes vyvezl na př. do nástupnických států starého Rakouska nejvýše 50 vagonů, kdežto jinak prodal v téže době do těchto zemí 1000 vagonů. Zde v tuzemsku musí zůstati sedmina, všechno ostatní musí se vyvézti. Také zde je konkurence vůči Německu. O 50% v ceně níže nabízí se na cizozemském trhu zboží, jako balící papír, kartonový a cigaretový papír. Průmysl potravinářsky zaměstnává jen čtvrtinu své výroby. Je velmi interesantní, že jsem se nedávno dověděl od výrobců v Děvíně u Bratislavy, že svého zboží, rybízu, nemohou již odbýti, poněvadž vstoupilo v platnost nějaké opatření vlády. Jiných potravin nemáte, avšak rybíz jste sem z Uher pustili do Československa, a proto ti lidé nemohou svého zboží zde do továren na marmeládu dále prodati. Právě tak je to v průmyslu stavebním, v průmyslu keramickém, a mohl bych ještě dlouho baviti vás výroky, jež mám po ruce, kdyby to skutečně bylo zábavou nahlížeti do těchto hlubin.
Tážeme-li se nyní u průmyslu a obchodu samého po důvodech, ozývá se nám z lesa: Špatná výrobní politika, špatná finanční politika, špatná valutová politika, špatná berní politika, špatná obchodní politika. Je pravda, stala se chyba za chybou, a to chyby hlavně z této špatné orientace, s níž jste udělali pokus v hospodářském životě na začátku tohoto státu a které se vláda a vládnoucí strany ani dnes ještě nevzdaly. Musíme vydržovati vojsko a četnictvo, musíme vydržovati veliké množství úředníků a u úředníků se zajisté neklade taková váha na zdatnost, jako na znalost státní řeči. Němečtí úředníci, jak jsem to již v mnoha případech musil zvěděti u zdatných lidí, stavěni jsou stranou na třetí a čtvrté místo nebo vůbec vyhazováni na dlažbu. Ovšem za to musíme platiti daně a opět platiti a ještě jednou platiti, jeden český průmyslník, český hospodářský politik, vypočítal nedávno na hlavu obyvatelstva 900 korun. Můj počet je trochu vyšší. Přicházím asi na 2000 korun, shrnu-li všecko, co tvoří výdaje s investicemi a schodek. Na daních nepřímých připadá na hlavu, a to lhostejno zda je to muž, žena, dítě či stařec, 530 K. Nuže představte si to u čtyřčlenné rodiny. Ovšem tím se zvláště podporuje politika populační, že každý nově narozený červíček přichází na svět již zatížen 530 korunami. Musíme platiti daň z obratu a z uhlí, a ty tvoří 50% všeho. Slyšeli jsme však už o tom, že stát, když přece dělá, jak se vždy praví, úspěšnou valutovou politiku, poskytl výrobě zisky, kterých dosahuje touto valutovou politikou - a prý dělají 11 miliard korun? Slyšeli jsme již o zmírnění daně z uhlí, o snížení daně z obratu, o jinakém snížení nesmírných daňových sazeb? Nikoli, naopak, slyšíme o sympatických osobách, které spojilo vysoké ministerstvo veřejných prací, aby se erární uhlí zdražilo ještě o 60 Kč na vagoně, jak dokáži interpelací, kterou podám v nejbližších dnech. Slyšíme dále o uhelných společnostech, které dokázaly to, že polské a slezské uhlí od 1. května nesmí se již vůbec do Československa dovážeti. Jsou to věci velmi podivné. My tu voláme po laciném uhlí, už nemůžeme dále, a tu se sestoupí společnost, je prý při tom také spořitelna, a usnese se, že cizozemské uhlí vůbec nesmi konkurovati s uhlím domácím.
Jděme nyní dále! Bylo zde mluveno o tom, že jest velmi nutno zlevniti potraviny. Zajisté, přiznávám! Avšak právě zde chtěl bych poukázati opět na opatření vládní, která jsou pravým opakem zdravé výrobní a zásobovací politiky. V Rudohoří máme také podnik, který vyrábí konservy. Zaměstnává asi 500 až 550 dělníků. V časopisech byla o něm již zmínka. Jen mimochodem budiž poznamenáno, že dovozné za ryby od moře až k hranici Československa činí právě tolik, jako od hranice 3 kilometry dále až do závodu. Tento závod pracoval a chtěl dále vyvážeti. Avšak pro vývozní zboží byl mu předepsán určitý směr, kde by na dovozném musil platiti dvakrát tolik, jako ve směru, jejž si sám vykalkuloval. A když chtěl použíti směru druhého, nedostal od ministerstva železnic vagonů. Dále mu byla na krk posazena berní komise, a ta vypočetla, že má ještě dopláceti tolik, co dělá celý čistý zisk jeho v posledních letech. Ten člověk řekl: Podnik zavřu. Neboť rdousí-li se tímto způsobem podnikatelský smysl ve státě, pak nemá smyslu dále zde pracovati.
Upozorňuji: ve starém Rakousku
bylo pěkné zařízení, že jsme v tuzemsku založili tak zvané celní
továrny. Němci si totiž řekli: Chceme ušetřiti cla a postavili
továrny do Čech. Víte, co se v poslední době stalo? Celní továrny
byly založeny v Německu a my to svými opatřeními přivedeme tak
daleko, že nejen dělníky, nýbrž i podnikatelského ducha vyženeme
do ciziny, kde vůbec může ještě vyráběti. O politice finanční,
o politice obchodní lze vyprávěti celé kapitoly. (Předsednictví
se ujal předseda Tomášek.) Přicházíme nepochybně vždy víc
a více k tomu, že při této hrozné hospodářské krisi, která se
dnes hromadí, a kterou Lloyd George nazval zcela správně bouří,
která se stahuje na dalekém obzoru, přicházíme při tom k tomu,
že pátráme po pravých důvodech neštěstí a hledáme ji střízlivě
a opravdově. Jest patrně hlubší souvislost v hospodářském životě,
než jsme dosud mohli tušiti. Nebude možno, aby v takovém souvisejícím
hospodářském území jako je střední Evropa, vytvořena byla na jedné
straně skupina otroků a vykořisťovaných smlouvou tak zvanou mírovou
a na druhé straně skupina vítězů a lidí, kteří se chtějí vybouřiti
v blahobytu. Stává se nutností a nezbytností, nikoli z důvodů
spravedlnosti, z vyšší spravedlnosti, nýbrž poněvadž hospodářský
život má tuto hlubokou vnitřní souvislost, abychom si ujasnili,
my v Československu, že poslední prapříčina veškeré té bídy a
trýzně, poslední prapříčina všech těch žalob a také poslední prapříčina
naší nezdravé hospodářské politiky, naší nezdravé berní politiky
spočívala v této mentalitě vítěze, kterou musíme jednou odložiti.
(Posl. Sladký: Jak vysvětlíte, pane kolego, ty kapitalistické
zisky?) Je snad také jiná cesta. Může býti, - a Američané
a Angličané na ni poukázali. Jeden hospodářský politik učinil
nám nedávno srovnání, jehož tu použil řečník přede mnou velmi
srozumitelným. Pravil Svého času bylo Alsasko tak přeorientováno,
že mu při tom byl málem zlomen vaz. Snad má také naše vláda v
úmyslu tím způsobem krisi odstraniti, že chce podnikatelům a dělníkům
tohoto státu při tomto přeorientování na stranu vítězů zlomiti
vaz. Touto cestou nechceme spolu jíti. Chceme tu dále kázati rozum,
porozumění, obrat. Chceme tu následovati Angličana, který nám
řekl ve spise, jejž v posledních dnech uveřejnil o versailleské
smlouvě nemírové: "Také národ se učí zkušeností." Myslím,
že jednu z nejdůležitějších zkušeností přinese nám tato hospodářská
krise, v níž se nalézáme, a doufám a přeji si, aby náš národ v
tomto státě touto zkušeností nemusil příliš trpěti. (Potlesk
na levici.)