Je nutno si uvědomiti, že již od minulého roku se hlásá heslo snížení výrobních nákladů. Pohříchu jednostranně se sesouvá na vedlejší koleje pod heslem snižování mezd. Odborové organisace činí a činily vše, aby za dané hospodářské situace, před níž není možno zavírati oči (Posl. Merta: Vše ještě ne, prozatím!), opětuji, činí vše, aby za dané hospodářské situace velmi často ze dvou zel volili aspoň to menší. Neboť jest jasno, že dokud žijeme v soukromokapitalistickém zřízení, dotud musíme počítati s poměry, které tvoří existenční základ dělníka, totiž že se musí ucházeti o práci a zaměstnání a musí velmi často tuto práci přijímati za každou cenu. V tom ohledu jej chrání odborová organisace. Jestliže byl v kovoprůmyslu učiněn na mzdu kovodělníků útok ve formě návrhu zaměstnavatelů, aby sníženy byly mzdy o 25%, dlužno doznati, že po úporném 8týdenním vyjednávání, po napjatých chvílích a velikých srážkách obou stran, podařilo se docíliti toho, že mzda měla býti snížena pouze o 10 a 5%. Nebyl to ovšem návrh dělníků. Dělníci jej pochopitelně odmítli, poněvadž mohli právem poukázati k tomu, že ceny životních potřeb neklesly v tom poměru, v jakém se navrhlo snížení mzdy. Je důležito poukázati k tomu, jak vysoké jsou skutečně mzdy kovodělníků. A béřeme zde úřední data zaměstnavatelská, tedy nikoliv dělnická, která svědčí o tom, že v pražských kovodělných závodech minulého roku - a od té doby se mzdy nezlepšily - ve velkých podnicích byla mzda 5·24 až 10·53 Kč, ve středních podnicích 5·23 až 7·87, v malých podnicích 4·52 až 7·15 Kč za hodinu. Průměrně tedy můžeme říci, že zde byl výdělek 200 až 500 Kč týdně. Chceme-li však nalézti správné měřítko pro posouzení této mzdy, pokud má vliv na skutečnou životní úroveň, museli bychom také znáti, jaké procento dělníků béře tu kterou stupnici mzdovou, a tu bychom shledali, že tak často opakované tvrzení o tom, že kovodělníci požívají mimořádně vysoké mzdy, dotýká se pouze nepatrné části dělníků, veliké procento dělníků že jest v hranicích nižších. Docela bez předsudků a ve snaze konstatovati skutečný fakt, můžeme odhadovati tuto hranici od 250 Kč do 350 Kč týdně.
A tyto poměry to jsou, pánové, které vyvolávají otřesy a nespokojenost, neboť poměry v ostatních odborech jsou ještě horší. Poměry v odborech, které jsou v hospodářské krisi již delší dobu, ať jsou to odbory stavební nebo oděvní, či rukavičkáři, všechny mají poměrně nízkou mzdovou úroveň. A uvažujeme, že počítáme zde s příjmem mzdovým za celý týden. Jaká však je situace v dnešní době? Jest právě třeba, aby slavná sněmovna opravdu vážně všimla si trapných a hrozných poměrů, v jakých již ne týdny, ale měsíce jest dělnictvo jednotlivých odborů. Vždyť navzájem tyto poměry působí, jsou v jisté souvislosti. Můžeme říci, že dnes, vyjma grafického průmyslu, který díky změně politických poměrů jest skoro plně zaměstnán, zejména v české grafice, všechny ostatní odbory průmyslové trpí nezaměstnaností. Pánové, před tím nelze zavírati oči. Zde je dlužno hledati příčiny. Odtud vyvěrají zápasy. Všimněme si sklářství! Celé závody stojí, ne s několika dělníky, nýbrž s desítkami a sty dělníky. Ano, máme dělníky, kteří již 9 měsíců, ano i rok zahálejí. Kam chceme takto přijíti? Co kožní, obuvnický, oděvní průmysl? Na Prostějovsku v době předválečné se vyrábělo za 70 milionů korun konfekce, to je v dnešní hodnotě asi 2 miliardy. Ale dnes tamní výroba tvoří sotva 20%! Co mají dělati ti dělníci, kde mají hledati výživy, když namnoze marně se dovolávají i podpory v nezaměstnanosti? V Praze koncem tohoto měsíce v oděvním průmyslu odhaduje se na příklad počet nezaměstnaných krejčích, švadlen a všech těch, kteří v tomto oboru pracují - na několik tisíc a počítá se s tím, že tento počet během nejbližšího měsíce vzroste tak, že se tu počítá nejméně s 5000 nezaměstnaného dělnictva jen v tomto oboru.
Po venkově, ve Vimperku, v Kolínci, továrny na prádlo stojí, v Klatovech se pracuje obmezeně. Takové jsou poměry. Jak je v obuvnickém průmyslu? Jenom v Prostějově 3 obuvnické továrny, které zaměstnávaly na 600 dělníků, jsou zavřeny. A co textilní průmysl? V textilním průmyslu tkalcovny, které zaměstnávají přibližně na 100.000 dělníků, pracují již delší dobu omezeně, tři až čtyry dny v týdnu. Pouze přádelny jsou jakž takž zaměstnány. Ale jaká je mzda, jaká je životní úroveň těchto dělníků a k jakým zjevům tu dochází, mohli jste čísti před několika dny o událostech na Hronovsku.
A kovoprůmysl! Pánové, tu je ta slabá stránka, které musí si všimnouti strany této sněmovny, jež chtějí opravdu působit a podporovati konsolidaci tohoto státu. Vozovky již řadu týdnů, ano měsíců pracují obmezený počet hodin. V Kopřivnici už při omezeném počtu dělníků pracuje se 32 hodin týdně. Stejně v Králově Poli u Brna, o Ringhoferovce nemluvě. Vítkovické železárny propustily 6000 dělníků, ve Škodovce 2000 dělníků pracovalo 32 hodin týdně, 5800 40 hodin v týdnu a jen 3000 plný pracovní týden. Smaltovna Austrie v Mostě se 600 dělníky je úplně uzavřena a pobočná továrna téže firmy v Brně stejně. Na Slovensku v Lučenci, ve Filakové právě tak. A co hospodářské strojírny? Melichar, Kovařík, velké firmy, které zaměstnávají sta dělníků, trpí dnešní situací. V továrně Wichterlově v Prostějově dostoupil počet propuštěných na 900.
Důsledky toho jsou, že na dolech, které dodávají uhlí do těchto závodů, je obdobná situace, den ze dne horší. Zde je vážný problém, který musí být také vážně řešen, chceme-li opravdu řešiti nespokojenost, která v řadách dělnictva roste, problém, který se ovšem nevyřeší silnými slovy, byť sebe silnějšími. Toho jsme si plně vědomi a myslíme, že více než přicházeti s podněty, jaké návrhy má vláda předložiti, bude správnější, když budeme přicházeti s konkrétními návrhy, které věci je nutno dělati. Ale pak také chceme a žádáme, aby opravdu, když takový návrh přineseme, vláda jej respektovala. Neboť právě ta okolnost, že namnoze se pracuje obmezený pracovní týden, přirozeně brání dělnictvu, aby mohlo slevovati ještě z toho mála - jak chtějí nyní kovoprůmyslníci - co tvoří v obmezené pracovní době jeho mzdu.
Převzali jsme v řadě průmyslu 70-80% výroby. Je jasno, že v souvislosti se situací, která je vytvořena novými hranicemi, nedostatečnými ještě vztahy obchodními, mezinárodní situací valutovou a vším i tím, co tvoří dohromady celý tento hospodářský problém, náš stát nemůže tyto věci řešiti sám o sobě. Ale čekáme, aby alespoň působil, aby nebyly zhoršovány. A tu se nám zdá, že často nevidíme dosti dobré vůle ke skutku tam, kde je možno pomoci, ulehčiti a usnadniti situaci.
Musíme na př. vytknouti, že při sjednávání anglické půjčky bylo poukazováno na to, jak se tím přispěje k řešení právě těchto ožehavých problémů hospodářské krise, která tehdy již na nás doléhala. A co se stalo? Zdá se, že opravdu v této věci není dosti vážně ceněn dosah situace hospodářských bědných poměr§, v jakých se nezaměstnané dělnictvo nalézá. Ještě dnes vidíme na příklad, že železnice by potřebovaly mnohé opravy, ale vozovky nemají stále co dělati; na jiné straně sedlářská práce pro vojsko se objednává a dováží z Vídně. Hotové obleky dovážejí se k nám z Rakouska. Víme, že se nemůžeme uzavříti na desatero zámků proti ostatním státům, poněvadž také k nim chceme vyvážeti, ale přece by jenom bylo potřebí přihlížeti k tomu, v jakém stavu se určitý průmysl u nás nalézá a podle toho také činiti opatření, která by ulehčila situaci nezaměstnaného dělnictva.
Kovoprůmyslníci a průmyslníci vůbec poslední doby pod tlakem také těchto poměrů, a chtějíce této situace využíti pro své sociální tendence, snaží se, aby hospodářská krise řešila se snížením mezd. Několikrát již jsme řekli, že tyto cesty jsou naprosto pochybené. Páni musí jednou doznati, že není to mzda, která by mohla tento problém sama o sobě řešiti. Ostatně dělnictvo samo dokazuje, že půjdou-li drahotní poměry níže, není neochotno o této věci mluviti. Ale kdo chce vážně řešiti problém krise hospodářské, musí si býti vědom toho, že výrobní režie neskládá se jenom z položky mzdové, nýbrž také z ceny surovin a jiných položek výrobního nákladu. Podívejme se jen, jak velmi často se poukazuje na to, jak stouply mzdy. Ale přece průměr vzestupu mzdového činí okrouhle dvanáctinásobek, ale uhlí samo o sobě podle dokladů průmyslníky předložených činí 15násobek, tedy o 1500% bylo zdraženo uhlí proti době předválečné, tedy o mnohem více poměrně než mzdy dělnictva. Měď, mosaz, železo, to všechno znamená značný vzestup.
A tu je jasno, že také na této straně musí býti hledána odpomoc. Ostatně nedávno i se strany těch, kteří nejsou stoupenci ideí dělnických, bylo poukazováno k tomu, že problém spočívá zejména také v aranžování naší výroby, v jejím zdokonalování technickém, v jejím koncentrování - krátce ve všech opatřeních, která umožňují lacinější a úspornější výrobu. Stát ovšem musí konati také zde svoji povinnost, chce-li opravdu vážně přispěti k řešení krise.
Vážená sněmovno! Zde bylo již několikráte hovořeno o dávce uhelné. Poukazuje se k tomu: stát musí míti nějaký příjem. Ano, ale prosím, počítejme, oč tato dávka uhelná je dnes nižší právě proto, že průmysl nepracuje, že omezuje výrobu, a zdali skutečně tento vyšší výnos dávky, způsobený vyšším předpisem dávky, je opravdu prospěšnější nežli eventuelní nižší předpis této dávky, který by umožnil práci nebo aspoň podporoval rozvoj naší výroby! Nebo dopravní tarify! Stále se o tom hovoří, ale, bohužel, opět musíme konstatovati, že náprava jde příliš pomalu, a tu se nedivte, pánové, že také mezi dělnictvem zavládá nespokojenost, poněvadž nemůže dobře pochopiti, že přes tak ožehavé problémy tak lhostejně se u nás přenášíme.
Hovořil tady již můj předřečník, že podnikatelé jednají pochybeně, jestliže jenom na cestě mezd hledají úhrady. Jisto je tolik, že i pro jejich oprávněné požadavky, které za daných poměrů bychom v zájmu rozvoje našeho průmyslu a výroby mohli respektovati, nenajdou porozumění, jestliže budou tímto způsobem dále postupovati. Není opravdu možná, aby stát přihlížel k tomu, aby na jedné straně rozpoutávaly se veliké zápasy sociální o základnu existenční, zatím co na druhé straně naše banky, peněžní ústavy a naše průmyslové podniky vykazují určité zisky. Dejme tomu, že tyto zisky jsou za rok minulý. Ale pánové tito mají přece jen také určitou povinnost morální, aby z přebytků, které získali v minulých letech, hradili také něco na škody a ztráty, které utrpí v letech krise. (Výborně!) Věci nejsou tak jednoduché, abychom klidně mohli přihlížeti k zápasům sociálním, zatím co průmyslové podniky vykazují 4, 7, 10 až 12 milionů zisku, jako na příklad Českomoravská, Poldina huť, Breitfeld a Daněk a j. a vyplácejí 8, 10, 12 ano i 50% dividendy. Snad mohou pánové říci: Ano, ale srovnejte jen hodnotu dnešních zisků s hodnotou zisků předválečných! Ale, prosím, tatáž zásada platí také pro dělníka!
Také musíme konstatovati, že dělník přes všechny mzdové akce namnoze nevyrovnal zvýšení cen potravin zvýšením mzdy. A i když budu konstatovati, že životní potřeby částečně klesly - poněvadž by nebylo poctivým to zapírati - tož v celkovém průměru nevyrovnalo toto klesnutí dávno ještě rozdílu, který vznikl mezi nedostatečně zvýšenou mzdou a mnohem více zvýšenými cenami potravin. Aby mně bylo rozuměno, my nemůžeme bráti v úvahu jenom pokles cen z r. 1920 anebo z r. 1921, nýbrž musíme bráti v úvahu poměr, který jest také mezi r. 1914 a r. 1922. Neboť se musíme ptáti, zdali opravdu smíme přijíti na předválečnou nízkou úroveň, zdali jest úkolem naším, abychom spěli tam, kde jsme byli před válkou, nebo zdali je úkolem naším, abychom hleděli v tomto státě zejména jeho pracující třídě opatřiti vyšší životní úroveň.
Tak stojí pro nás otázka. A proto tvrdím, že chceme-li ulehčiti vážně průmyslu, pak musíme také zřetel obrátiti k opětnému vzestupu cen jednotlivých druhů potravin, zejména masa, který v poslední době se jeví.
Pánové, promiňte, jestliže vepřové maso, jež loňského roku stálo 22 až 24 K, nyní znovu stojí 28, jestliže také jiné druhy potravin jsou vyšší nebo aspoň neklesají, pak je velice těžko dokazovati někomu, že má slevovati, když mu tím béřeme přímo existenční podmínku. Proto je nutno, aby, chce-li sněmovna a chce-li vláda opravdu působiti k tomu, aby tyto těžké zápasy dále nerozdíraly a nepodlamovaly naší výroby, která beztak těžce zápasí o svoji posici na světovém trhu, působila k tomu, aby opravdu věcně byly zkoumány podmínky, za nichž by tyto zápasy byly vyrovnávány a jim se předcházelo.
Není možno pochopiti postup podnikatelů, kteří se za každou cenu brání dosazení jakékoli vyrovnávací komise, která by také, zkoumajíc ceny potravin a životních potřeb, podle toho dala dobrozdání, jak by sporná otázka mzdová mohla býti vyřízena. A tu se mi zdá, že zaměstnavatelé zbytečně někdy ženou věci do krajnosti. My jsme si vědomi toho, že po tak dlouho, dokud potrvá tento společenský řád, máme své úkoly rozděleny, třeba že zaměstnavatel se zaměstnancem musí se sejíti, ať dříve či později. Ale každá hořkost, která vnáší se do těchto poměrů bezohledným postupem, bezohledným přezíráním existenčních podmínek, za nichž dělník pracuje, každá taková hořkost mstí se dvojnásob, mstí se nejen na veřejných zájmech, ale konec konců mstí se jak na státu, tak na průmyslu.
A proto je povinností vlády, aby v této věci hledala východisko a hleděla nalézti zprostředkování, které by předcházelo tomuto bezohlednému postupu.
Řeknu však také, že někdy tomuto postupu zaměstnavatelů, z nichž mnozí snad dokonce počítají, že nadešla doba, která by byla vhodná k vyrovnání jejich účtů sociální reakce, pomáhají na druhé straně i ti, kteří podlamováním jednoty dělnictva a silnými slovy svádějí řešení s cesty, na níž by měla býti řešena. My jsme si vědomi toho, že z hospodářského rozvratu nemůže vzejíti blaho dělnictva, a pokládáme za falešné heslo, že jenom dalším hospodářským rozkladem můžeme dojíti ke zlepšení poměrů. Naopak i pro věc socialismu jsme přesvědčeni o tom, že jenom konsolidací hospodářských poměrů stává se dělník silnějším a schopnějším, aby své spravedlivé požadavky mohl lépe a dokonaleji uhájiti. Neběží tu proto, jak tu bylo řečeno, o nějaké reformistické návrhy vůdců tam, kde jedná se o urovnání sporu, nýbrž běží tu o respektování hospodářských poměrů a podmínek, které jsou často silnějšími, než naše nejlepší vůle a nejlepší snaha. Běží tu o ochranu hospodářsky slabých za daných poměrů. Ostatně pánové, kteří nám zazlíváte, že svými návrhy chceme urovnati cestu "konsolidaci kapitalismu" u nás, jak tvrdíte vědomě nesprávně, přehlížíte jedno, že i sovětská Rus chodí se smlouvati s kapitalistickými státy, aby svým kapitálem jí pomáhaly. Prosím, to není nic jiného, nežli že počítá s danou skutečností a danými poměry, respektujíc toho tvrdého hospodářského života, před nímž samozřejmě ani my v Československé republice nemůžeme zavírati oči. (Výborně!)
Pro nás nemohou rozhodovati důvody citu a nálady; pro nás musí rozhodovati důvody rozumu. A proto usilujeme o to, abychom nalezli vyrovnání. Vláda i parlament jsou povinny pomáhati, zejména však hledati cesty k řešení nebo k podpoře řešení, a to nejen tohoto sporu, ale i příčin, ze kterých takovéto spory, ano všechny sociální spory této doby vznikají. My nebudeme provozovati ani podporovati politiku katastrofy, ani politiku zoufalství a rozvratu, neboť jsme přesvědčeni, že tím bychom jen podporovali výbojné plány kapitálu, výbojné plány třídně zaujaté buržoasie. Avšak je nutno žádati, aby každý, komu opravdově jde o to, aby v tomto státě zavládl klid, pořádek a spokojenost, podal kladně ruce snahám a práci konsolidační. Dělnictvo dává rádo a ochotně práci, nutno však také uznati jeho právo na spolurozhodování o pracovních a mzdových podmínkách. Nemůžeme klidně přehlížeti, aby tyto podmínky mu byly vohledně diktovány s poukazem na to, že o zboží, které vyrábí, také nerozhoduje cena potravin, neboť nesmíme zapomínati, že zboží, aby bylo vyrobeno, musí býti vytvořeno rukou člověka, který potřebuje žíti, aby je vytvořil. Proto soudím, že zejména je také nutno, aby nebylo překáženo zdravému vývoji, který jest a byl sledován také těmi, velmi často radikálními našimi kolegy odsuzovanými, sociálními reformami. Jest zajímavo, že právě pan kol. Burian dovolává se najednou závodních výborů, aby měly právo rozhodovati při propouštění. Ejhle, to v zákoně o závodních výborech stojí aspoň v zásadě. Bylo by tedy třeba, a našli bychom jistě mnohou cestu shodnou, která by společné věci dělnictva jistě prospěla, kdyby velmi často místo prázdné kritiky přistoupilo se ku spolupráci.
Chceme také, aby mzda nebyla jen předmětem soukromé úmluvy. Neboť jsme přesvědčeni, že mzda, tvoříc existenční podmínku, musí býti předmětem veřejného zájmu. Pravda, tyto problémy a jiné, které s nimi souvisí, nedají se rázem rozřešiti. Ale nemůžeme dovoliti a připustiti, aby tyto poměry byly ještě komplikovány a řešení jejich oddalováno.
Chceme proto, aby otázka hospodářské
krise, která se dnes projednává v této slavné sněmovně, byla řešena
tak, jak toho plně zaslouží. Chceme práci a zaměstnání, tím také
dostatečnou odměnu pro ty, kteří poctivě pracují. Chceme spravedlivé
zastání v obranném zápase dělnictva proti snižování jeho životní
úrovně a prohlašujeme, že budeme podporovati vše, co soustavně
bude budovati sociální zřízení tohoto státu, aby byl mezi prvními,
který splní svoje poslání jako stát sociálně - spravedlivý. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Kaufmann.
Posl. Kaufmann (německy): Bylo to v posledních dnech před vánocemi, když se v těchto prostorách rozléhalo protestní volání mých klubovních přátel a zajisté veškeré oposice proti atentátu, který učinila vláda na požitky a platy státních zaměstnanců. Tehdy jsme vmetli vládě ve tvář, že neprovádí snižování požitků státních zaměstnanců z finančních nezbytností státních, že naopak chce tímto opatřením uvolniti cestu soukromému kapitálu, soukromému podnikateli, pro všeobecné snížení mezd, že toto opatření vládní bylo jen předehrou k atentátu, který soukromý kapitál v měsících od prosince 1921 neustále prováděl. Tehdy prohlásila pravice této sněmovny a také členové vlády, že tomu tak není a že úmysly jejich nemají nic společného s úmysly soukromých podnikatelů. Dnes však můžeme zjistiti, že bylo pravdivým tehdejší naše tvrzení, že vláda byla průkopníkem pro soukromé podnikatele a že snižování cen bylo zahájeno na celé čáře. Vláda zahájila všeobecné snižování mezd, které vedlo k těžkým a vážným konfliktům v našem hospodářském životě, v průmyslu, avšak neučinila nic, aby především opatřila předběžné podmínky pro snížení mezd, pro zmenšení příjmu dělníkova, neučinila nic, aby především zařídila snížení cen u všech předmětů potřeby. Podnikatelé ovšem tvrdí, že v jednom roce klesly prý ceny o 20, jiné dokonce o 27%, prohlašují, že, hledíce k tomuto poklesu cen, jsou oprávněni žádati snížení mezd. Můžeme však konstatovati, že i když bylo znamenati pokles cen, zvláště v měsíci lednu a únoru, bylo v posledních týdnech při tvoření cen masa a tuků snížení toto téměř opět vyrovnáno. V původní výrobě, ve velkoobchodě, jest snížení skutkem. Bylo by neprávem popírati to. Avšak v drobném prodeji, tam, kde spotřebitelé, kde široké massy dělníků musejí cenu platiti, není tohoto snížení pozorovati. Můžeme konstatovati, že i když v původní výrobě i ve velkoobchodě lze znamenati pokles cen, jest prospěch z toho opět ztravován překupníky, což trpí lichevní úřady a vláda, a spotřebiteli se z toho nedostává nic. (Souhlas na levici.) Můžeme konstatovati, že zvláště maso a tuky zase stouply v ceně v posledních dvou nebo třech měsících skoro o 100% a také při tom je vláda zase spoluvinna. Neboť právě ministr zemědělství Staněk vynaložil vše, aby bylo obchodníkům dobytkem a pěstitelům jeho umožněno, aby dobytek pro nás potřebný dopravili za příznivých podmínek do ciziny, a vynaložil vše, aby zvláště ze států jižních a jihovýchodních nebyl dobytek dovážen. Slíbil nám sice, a v poslední době bylo to opětně prohlášeno také ve vládních kruzích, že zlepšení nastane opatřením, že se konečně bude dovážeti maso zmrzlé. Zní to přímo jako výsměch, že Československo, které je tak bohaté hovězím dobytkem, které je tak bohaté vepřovým dobytkem, musí z ciziny dovážeti zmrzlé maso. Můžeme jen konstatovati, že opatření, jež učinilo ministerstvo zemědělství, nestalo se k zmírnění situace, nýbrž zřejmě na podporu lichvy obchodníků dobytkem a řezníků.
Stejné možno znamenati při zásobování moukou a u chleba. Dnes se ovšem říká, že dělník žije laciněji, poněvadž nemusí platiti již vysokých cen za mouku a chleba pod rukou. Je pravda, že již není třeba platiti vysoké ceny obchodu pod rukou. Avšak dělník si mohl tehdy také jen velmi málo mouky a chleba koupiti za ceny, jak se prodávalo pod rukou, mohl si jen v nejkrajnější bídě, pokud mohl něco prodati, pokud zbýval kus nábytku neb šatstva v domácnosti, obstarati potraviny v obchodě pod rukou. Avšak konec konců musil vydechnouti, když přestaly ceny, jak je ve svém hospodaření určoval stát, které v minulém roce byly stanoveny 3 korunami za kilogram, a když nyní bylo nutno platiti ve volném obchodě 5 Kč za kilo. Státní mouka nehodí se podle výpovědí odborníků k výrobě chleba a k této výrobě nutno užívati mouky ušlechtilé. Tím se odůvodňuje setrvání při poměrně vysoké ceně chleba. Před krátkou dobou řekl mi odborník, že nynější cena chleba je zcela neoprávněna, že by mohla býti stanovena v poměru k ceně obilí a mouky o 1 Kč níže, aniž by při tom výrobce a obchodník utrpěli škodu. I při této ceně mohli by shrábnouti oprávněný občanský zisk. Moučné ceny klesly; kdyby se naše stoupající valuta uplatnila také při nákupu cizozemských produktů, bylo by možno dostati také cizozemskou mouku laciněji. Pakliže však přes to mouka a chléb zůstávají na trhu drahými, pak může býti příčinou toho jen holý egoismus a lichva, a také zde vidíme, že vláda nepodnikla a nepodniká nic, aby lichvu zamezila.
Při jiné důležité potravině, při cukru, jsme na nejlepší cestě dospěti k našemu starorakouskému systému vývozních premií. Cukrovary dostávaly ve starém Rakousku vývozní premie, subvenci, která zase musela býti zaplacena od zdejších spotřebitelů v cukerní dani. Nuže, my nyní ovšem nemáme premií pro naše cukerní barony, avšak vláda povoluje udržení dosavadních cen, aby se mohli cukerní baroni, ač by se ceny jinak vytvářely příznivěji, objeviti v cizozemsku s nižšími cenami, schopnými konkurence. Je to jen jiná forma, ve svém účinku však stejná. Zase musí domácí spotřebitelé za to platiti a krváceti, aby náš cukerní průmysl mohl jíti v cizině na trh s konkurenčními cenami, dosti nízkými.
Mohli bychom uvésti ještě více příkladů a byla by jich řada. Avšak myslím, že to málo již postačí, aby bylo zjištěno, že vláda dělá lichvě životními potřebami zeď, že nic nepodniká, aby lid uchránila před zoufalstvím. Musíme se s tohoto místa ptáti vlády, co zamýšlí učiniti, aby byl učiněn konec těmto neudržitelným poměrům. Musíme se jí ptáti, zda je ochotna zameziti lichvu tím, že od případu k případu stanoví zákonem nebo opatřením vládním ceny chleba podle cen obilí. Musíme se ptáti dále, jaké kroky zamýšlí vláda učiniti, aby dosáhla snížení cukerní ceny a učinila konec zdražování cukerními barony. Musíme se ptáti, zda je ochotna dovoliti úplně volný dovoz živého dobytka a v náležitém množství dovážeti zmrzlé maso a výhodně zaříditi státními prostředky dovoz zmrzlého masa a vytváření jeho cen. Musíme se dále ptáti, zda je vláda ochotna zrušiti nařízením cla na dobytek a na maso a zavésti sazby pro dopravu dobytka a masa. Chceme se dále ještě ptáti, jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby podporovala zřizování jatek, chladíren atd.
Národní shromáždění nezaujímá stanoviska k drahotě poprvé. Opětně se touto otázkou zabývalo, kromě toho zabývalo se druhou otázkou, jež s ní byla v úzkém spojení, všeobecnou krisí hospodářskou, která při tom ještě více zostřovala těžkou situaci pro dělníky, vytvořenou drahotou. Národní shromáždění, aby všechny tyto obtíže odstranilo, usneslo se koncem května tohoto roku na zmocňovacím zákoně, jímž se pan ministr financí zmocňuje, aby v Anglii přijal dlouhodobý úvěr ve výši 10 milionů liber šterlinků. Účelem tohoto úvěru měla býti především stabilisace kursu naší koruny, o nějž dnes ještě mnohé vrstvy ve vládě a na pravé straně této sněmovny usilují v tom směru, aby koruna stoupala ještě více, aby stoupla koruna na curyšském trhu až na 14, nehledíce k tomu, jak katastrofální účinek právě toto stoupání naší valuty znamená pro náš průmysl, zvláště pro vývoz. Tímto úvěrem měl se dále oživiti průmysl a rozmnožiti možnost k práci. Čekáme nyní, ač krise den po dni nabývá nesmírných forem, den po dni se stává nesnesitelnější, již dva měsíce marně na účinek tohoto opatření. Parlament pokusil se s porozuměním najíti cestu, která mohla odstraniti největší tvrdosti, největší obtíže přítomnosti. Vláda si dává na čas, vláda nedbá toho všeho, co v tomto státě vždy více vede ke katastrofě, a také účinek opatření usnesených touto sněmovnou dá na sebe čekati.
Trvalo by zajisté dlouho, uváděti všechny otázky, jimiž vláda přispěla k tomu, aby vytvořila ze všeobecné světové krise právě v tomto státě krisi specielně československou. Můžeme však konstatovati také to, že i když učinila nesčetné chyby, neudělala nic, aby tuto krisi v jejích účincích nějak zmírnila. Svazy a důvěrníci a funkcionáři svazů ve státě, především kovodělníků, upozornili již v roce 1919 vládu, že, nebudou-li učiněna mimořádná opatření, bude-li především pokračováno v taktice, politice, kterou v tomto státě začala finanční správa a pan finanční ministr, že hrozí největší nebezpečí. Jestliže při zadržení vkladů, jestliže znehodnocením bankovek od případu k případu, zvláště při stahování bankovek vždy více a více rostla nejistota, jestliže tím byl podporován útěk kapitálu a žádným opatřením v tomto státě nezamezován, jestliže kromě toho neuznáním válečné půjčky a pohledávek našeho průmyslu u starého rakouského ministerstva války odkapitalisování průmyslu vždy více bylo podporováno, jestliže na druhé straně vedle těchto následků učinila vláda vše, aby nadále ztížila působení a oživení našeho průmyslu, zvláště nerozumnou daňovou soustavou, daněmi, které nutně zatěžují nesmírně průmysl, zvláště průmysl vývozní, pak zajisté učinila všecko, aby krisi ve státě zostřila. Víme přece, že zvláště daň z uhlí, z koksu, že naše nerozumná sazební soustava u státních drah jsou vinny, že výše sazeb na železnicích není v souhlase se sazbami zahraničními. Víme dále, že z obvodu ředitelství jednoho k druhému počítají se sazby opět ze začátku, tedy vše, co přispívá k tomu, aby naši dopravu zboží nesmírně zdražilo. Pak se nesmíme diviti, že průmyslu střednímu a malému, za nímž nestojí velké banky, schází a ničí se všecka chuť k novým podnikům, avšak také každý podklad k oživení naší výroby a průmyslu. Velké podniky, za nimiž stojí velké banky, jako Živnostenská a jiné, dosáhly ovšem také v poslední době, také v posledních měsících, také v posledním roce 1921 obrovských zisků, jak vykazují jejich zprávy, také v tomto posledním roce válečném, ač krise mnoho středních a malých podniků zarazila, vytvořily miliony a miliony zisků, a vy se nyní divíte, že dělnictvo, které pozoruje věci očima otevřenýma, je rozmrzelé, je-li vyzýváno k obětem, aby se pomohlo na nohy průmyslu a národnímu hospodářství v tomto státě. Také vzhledem k naší celní politice bylo by možno vznésti celou řadu těžkých žalob proti vládě.
Zeptal bych se s tohoto místa pana ministra financí, je-li pravda, co mně před krátkou dobou prohlásil vlivný a váženy průmyslník, že Škodovy závody v Plzni jsou při dovozu strojů a jiného materiálu osvobozeny od celních dávek. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Kdyby to byla pravda, byla by to ostuda, jíž není rovno, ostuda, která hraničí s veřejnou korupcí, nebo jí jest. (Výkřiky na levici.) Musili jsme dále konstatovati, že podniky dodnes zůstávají bez kontroly a že stát neučinil opatření, aby zjistil, zda dosažené zisky válečné doby tu také ještě jsou. Žádali jsme ovšem svého času zabavení válečných zisků. To se však nestalo a my vidíme, že nic nebylo podniknuto, aby také dnes byly státem kontrolovány činnost a působení bank, sypání zisků velkými podniky.