Předseda (zvoní):
Žádám obecenstvo na
galerii, aby se zdrželo zasahování do jednání.
Posl. dr. Kramář (pokračuje): V tom je politika budoucnosti, v tom je politika míru. Proto já se tak obávám trvání bolševického panství v Rusku, poněvadž je to immanentní nebezpečí. Bolševictví nemůže býti než světové, ono musí do světa, ať chce nebo nechce, poněvadž nemůže existovati jenom v Rusku. Proto chci míti Rusko demokratické, Rusko svobodné a mírumilovné, což nebude ovšem bez krisí, ale jenom to je záruka, že Německo bude jiné a že bude potom v Evropě mír a pokoj.
To je tedy, proč jsem se tak díval svým vlastním způsobem na janovskou konferenci a proč jsem zaujal docela zvláštní stanovisko. Dovolte, abych končil tím, že vyslovím hlubokou víru, že přijde konec nejhanebnějšího násilí člověka nad člověkem. Je potřeba trpělivosti. My v Evropě západní jsme zvyklí, že se věci rozvíjejí rychle, ale Rusko žije - žije ruskou mírou, žije svými nekonečnými vzdálenostmi a dlouhými spaciemi. Tam nutno míti trpělivost, jako ji mají jen obdivuhodní ruští lidé ve svém utrpení. Jsem přesvědčen, že konečně přece jen zvítězí stará morálka, morálka, kterou rostla civilisace, kterou rostlo ušlechtilé lidství. A pak přijde mír - jak pravím - ne hned, nýbrž po těžkých zkouškách, po těžkých krisích, ale pak přijde také ta pravá rekonstrukce, nejen vnější, nýbrž i vnitřní, rekonstrukce mravní, a s ní přijde také hospodářské znovuzrození.
Až uvidí dělník evropský, že pádem bolševického panství ztrácí úplně naději na násilné převraty, na násilné dobytí toho, co mu bylo slibováno, až uvidí, že komunistické učení o rozdělení všeho, co je tu, vedlo jen k naprosté hospodářské zkáze Ruska a že by tím těžce bylo poškozeno zejména dělnictvo, že by tím byly poškozeny zejména nejširší vrstvy lidové... (Posl. Mikulíček: Velkostatky na Krymu!) Prosím, ať mi s tím už jednou dáte pokoj. Mám tam zrovna osm jiter zahrady. To je můj velkostatek a ostatně nemám v Rusku ani kousek země. To je tak hloupé, že to není k vydržení. A tím zase nabude evropský člověk víry v právo, v pokrok, solidaritu všech tříd národa, víry v nedotknutelnost stěžejních, mravních zásad civilisace. Pak přijde také chuť ku práci, víra, že jen prací a šetrností tvoří se nové hodnoty, bez nichž lidstvo prostě nemůže žíti, přijde víra, že zrovna dělnictvu je prospěšnější organický vývoj státu, než mu může býti prospěšným chvilkové vítězství v nějakém násilném převratu.
Pak bude osvobozeno lidstvo z
nejstrašlivější mravní krise, která je ohrožuje, pak se dovede
postaviti nejen proti každému nespravedlivému sociálnímu vykořisťování,
nýbrž i proti každému, zákonnému i nezákonnému, obírání kohokoli
o plody jeho práce a konečně bude ukončena strašná poválečná mravní
i hospodářská krise. A půjdeme cestou vývoje a poctivého demokratismu
k míru a pokoji, k opravdové solidaritě národů, kterým svatými
budou právo, čest, dané slovo, mír a demokratická svoboda. V tom
jest spasení a ne v kompromisu se zlem a zločinem jako v Janově.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má p. posl.
Skalák.
Posl. Skalák: Slavná sněmovno! Prohlašuji jménem svého klubu, že považujeme odpověď pana min. předsedy na vývody svého řečníka dr. Šmerala za neúplnou a nedostatečnou. Vytýkáme, že uzavření smlouvy s Ruskem až dodnes skutkem se nestalo a že vláda Československá podporuje systematicky a vydatně živly sovětské republice ruské krajně nepřátelské a používá jich v boji zaměstnavatelů proti československým dělníkům.
Pokud se týče vývodů některých řečníků, jmenovitě p. posl. dr. Kramáře, kterými se pokusil snížiti ruskou proletářskou revoluci způsobem přímo neslýchaným, považujeme pod svou důstojnost, jimi se zabývati. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.) Pouze v nenávisti muže, jehož osobní zájmy hospodářské revolucí tou byly postiženy, je nutno hledati k tomu vysvětlení. Chápeme, že ruská revoluce dělnická nebude míti nikdy obdivovatelů ani příznivců mezi zastanci zásad soukromokapitalistických. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.) Za to ze srdcí milionů proletářů celého světa lásku k ní nikdo nevyrve. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Diskuse, které byly vedeny v této
sněmovně u porovnání s úrovní současných diskusí v parlamentech
druhých států evropských přes všechnu příbuznost kapitalistických
zájmů vykazují značnou ztrátu, vykazují deficit. Zejména chápání
světové situace i významu i síly ruské revoluce ve druhých sněmovnách
pohybovalo se na docela jiné, vyšší úrovni. Také to je charakteristické
pro úroveň českého měšťáctva a jeho spojenců. (Výborně! Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti. Podle § 65 našeho jednacího řádu je rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, zda sněmovna prohlášení schvaluje čili nic. Sněmovna může se také usnésti, že hlasování odkládá. Návrh na odklad hlasování podán nebyl, budeme tedy hlasovati meritorně.
Páni posl. Böhr, Křepek, dr. Baeran, inž. Jung a dr. Kafka podali návrh tohoto znění:
"Na základě § 65 jednacího řádu navrhujeme, by vládní prohlášení nebylo vzato na vědomí."
Konstatuji, že návrh tento je v odporu se zněním § 65 jednacího řádu, poněvadž tento paragraf výslovně žádá, aby se hlasovalo o tom, schvaluje-li se prohlášení vlády čili nic, tedy nikoli, béře-li se na vědomí či ne. Dám tedy hlasovati meritorně, zda sněmovna schvaluje prohlášení pana min. předsedy.
Kdo souhlasí s tím, aby prohlášení pana min. předsedy, učiněné v této debatě, bylo schváleno, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Tím prohlášení pana min. předsedy je schváleno.
Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu dnešní schůze.
Přikročíme ke druhému, jímž jest
2. návrh vlády, aby byla povolena obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u těchto vládních předloh:
a) u vládního návrhu na ratifikaci "Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného" uzavřené dne 21. června 1920 v Paříži (tisk 3196),
b) u vládního návrhu zákona, kterým se upravují přísahy osob bez vyznání náboženského, konané před občanskými soudy (tisk 2650),
c) u vládního návrhu zákona, kterým se předkládá mezinárodní smlouva ohledně schválení druhé skupiny ujednání mezinárodní konference práce ve Washingtoně 1919 (tisk 1148),
d) u návrhu zákona o mimoř. opatřeních bytové péče (tisk 3308).
Myslím, že nebude námitek proti tomu, aby se hlasovalo o obnovení všech těchto čtyř předloh najednou. (Posl. dr. Czech [německy]: Žádám oddělené hlasování!)
Přání pana posl. dr. Czecha po odděleném hlasování vyhovím.
Kdo souhlasí, aby povolena byla obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u vládního návrhu na ratifikaci "Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného" uzavřené dne 21. června 1920 v Paříži (tisk 3196), prosím aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Obnova resp. pokračování ve sněmovních prací u této předlohy je povolena. (Hluk.) Prosím o klid, aby páni věděli o čem hlasují.
Kdo souhlasí s tím, aby byla povolena obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u vládního návrhu zákona, kterým se upravují přísahy osob bez vyznání náboženského, konané před občanskými soudy (tisk 2650), prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Také obnova u této předlohy byla schválena.
Kdo souhlasí s povolením obnovy resp. pokračováními ve sněmovních pracích u vládního návrhu zákona, kterým se předkládá mezinárodní smlouva ohledně schválení druhé skupiny ujednání mezinárodní konference práce ve Washingtoně 1919 (tisk 1148), prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Také obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u této předlohy jest schválena.
A konečně kdo souhlasí s tím, aby povolena byla obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích u návrhu zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 3308), prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím je schválena obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích také u této předlohy.
Kdo teď ve příčině vládního návrhu na ratifikaci "Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného" uzavřené dne 21. června 1920 v Paříži (tisk 3196), souhlasí, aby výboru zahraničnímu a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, jimž tento návrh přikazuji, aby v jednání pokračovaly na základě stavu a dosavadního jednání z předchozího zasedání, se uložilo, aby podaly zprávu do 5 dnů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím je schválena tato lhůta.
Dále kdo při vládním návrhu zákona, kterým se upravují přísahy osob bez vyznání náboženského, konané před občanskými soudy (tisk 2650), při němž byla usnesena obnova, souhlasí s tím, aby se výboru ústavně-právnímu, jemuž předlohu tuto přikazuji, uložilo, aby v jednání pokračoval a podal zprávu do 8 dnů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Lhůta u této předlohy je také schválena.
Dále kdo u vládního návrhu zákona, jehož obnova byla právě teď usnesena, kterým se předkládá mezinárodní smlouva ohledně schválení druhé skupiny ujednání mezinárodní konference práce ve Washingtoně 1919 (tisk 1148), souhlasí, aby výboru soc.-politickému a zahraničnímu, jimž předlohy tyto přikazuji, uložila se lhůta k podání zprávy do 8 dnů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Lhůta je také schválena.
Konečně kdo souhlasí s tím, aby výboru soc.-politickému a ústavně-právnímu, kterým přikazuji vládní návrh zákona o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 3308), uložila se lhůta k podání zprávy do 10 dnů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Také tato lhůta je schválena a tím je vyřízen druhý odstavec pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci třetímu, jímž jest...... (Posl. Knirsch [německy]: Prosím o slovo k dennímu pořadu!)
To by musel pan kolega Knirsch přijíti ke mně, sděliti mně oč jde, a já bych mu potom po případě podle § 44 jedn. řádu dal slovo.
Přikročíme k odstavci třetímu
pořadu, to jest ke
3. zprávě výboru zdravotnického a výboru sociálně-politického k usnesení senátu (tisk 3328) o vládním návrhu zákona o započtení válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické (tisk 3487).
Zpravodaji jsou páni posl. Kasík a G. Navrátil.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji
p. posl. Kasíkovi.
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Zákon, který máme nyní projednati, jest zákon o započítání válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické. Je to jeden ze zákonů, kterými mají se odčiniti následky válečných nesrovnalostí, zejména aby se magistrům a studujícím neb aspirantům farmacie, kteří v době od 1. srpna 1914 do 31. července 1919 konali činnou službu vojenskou, nebo konajíce tuto službu, dostali se do válečného zajetí, a kteří v době povoláním k této činné službě vojenské byli odborně zaměstnáni, započítala doba ta do odborné činnosti uvedené v zákoně ze dne 18. prosince 1906.
Předloha tato má svou malou historii a to v tom, že je vlastně předlohou, která byla předložena ještě za minulé vlády a teprve nyní dochází k projednání. A my jako zdravotnický výbor, v jehož jméně mám čest tuto referovati, nemůžeme nic jiného si přáti, než aby dnešním, vztažmo pozdějším usnesením druhým předloha tato nabyla moci zákona. Já odvolávám se k řadě důvodů, které při předložení této zprávy byly slavné sněmovně tiskem rozdány. Myslím, že není třeba široce a dlouze ji zdůvodňovati, ale proto, že se tu jedná o záležitost, která se týče pole zdravotnického, dovolte mně, abych jako referent zdravotnického výboru a jako jeho předseda této slavné sněmovně připomenul, že kromě těchto osob ve zdravotnictví pracujících, jichž se nechci nijak dotýkati a je podceňovati, jimž se přiznávají výhody, jsou ještě i jiné věci, které volají po nápravě svých poměrů. Chci právě s tohoto místa při této příležitosti přímo prositi slavnou sněmovnu a vyzývati naši vládu, aby zdravotnické otázce i věnovala větší pozornost. My jsme jako zdravotnický výbor podnikli 3 zajížďky do východních, severních Čech a na Moravu a mohu vás ubezpečiti, že jsme sice našli mnohé ústavy velmi pěkně zařízené, ale že tyto ústavy jsou v nepoměru k ústavům, které jsou pode vší kritiku. Zdravotnictví naše vyžaduje jeden souborný celek zákonů, který by reguloval poměry zdravotnické ve státě. Upřímně řečeno, příliš mnoho jsme jako sněmovna nevykonali. Přespříliš mnoho jsme neměli možnosti vykonati a já také vím, že ani není valné nálady u jistých kruhů splniti to, co po stránce zdravotnické by mělo býti splněno. Vzpomínám jen na bouři, která v těchto místech panovala, když jsme žádali, aby pro sanování nemocnic byla zavedena 8% přirážka k dani na jejich zotavení z finanční katastrofy. Jsem povinen při této příležitosti upozorniti, že zdravotnictví nemůže nám býti nějakou, abych tak řekl, vedlejší záležitostí, nýbrž že dotýká se všech, kteří musí v nemoci své hledati pomoci; a není to jen zájem třídy bohaté, není to zájem jen třídy chudé, ale celého státu, jak budeme míti zdravotnictví vybudováno. Já bych si také ze srdce přál, aby na těchto exkursích nebyli jen členové zdravotnického výboru, nýbrž aby mnozí ti páni šetřilové, mnozí ti, kteří mají představu, že máme příliš mnoho již po této stránce vykonáno, viděli bídu, která je v našich nemocnicích, viděli bídu, ve které naše nemocnice žijí.
Vracím se k samotnému zákonu. Návrh, jak jsem uvedl, jest návrh vlády, která jej podala již 25. srpna loňského roku senátu. Senát se na něm usnesl a dává jej sněmovně k uvážení. My také dobře víme, že zákon tento je zákonem, který jest pro odbor lékárnický důležitý. Jak by také k tomu přišly osoby, které nezaviněně ve válce ztrávily léta a nyní za to měly by býti trestány tím, že by nemohly nabýti koncese, nemohly by se státi pro ušlou dobu správci lékáren, nemohly by snad v jistém intervalu 15 let získati lékárnu a musely by celou válečnou dobu vysluhovati znovu. A tu právě u nás tato 5- a 15letá lhůta má býti zkrácena, pakliže osoby tyto nezaviněně se dostaly do takové situace, že odbornou službu buď vůbec nemohly dělati, vztažmo, že ji dělaly ve službě vojenské či v zajetí. Pro Slovensko vyslovena zákonem uherským zásada jiná, tříletá. Běží jen o to, připustiti ztracená válečná léta od 1. srpna 1914 do 31. července 1919 do počtu let potřebných k získání práva správcovství a k získání nové koncese.
Chci jen podotknouti, že když tato osnova byla předložena a projednávána zdravotnickými výbory před tím, než se dostala ještě do senátu, dostavili se ke mně zástupci magistrů farmacie, sloužící ve vojsku, a žádali nějaké doplňky. Žel, přes to, že tato předloha byla již dne 25. srpna vládou podána, přece páni interesenti z tohoto stavu neměli tolik, nechci říci taktnosti, ale pohotovosti, aby přišli dříve, aby jejich požadavky vtěleny byly do tohoto zákona. Proto konstatuji, že se nemohu pro ně vysloviti, protože také z rozhovoru s panem ministrem zdravotnictví jsem nabyl dojmu, že by změny tyto hrubě navrhovaný zákon jaksi porušily. Vedle toho stává zde přece usnesení senátu a tu, i kdybychom měli těmto interesentům věnovati pozornost a kdybychom jim i chtěli vložením jejich požadavků do zákona vyhověti, musili bychom osnovu tuto vraceti zpět senátu, senát by ji musil schváliti a zase nově schválená by musila přijíti k nám. Doporučuji oněm pánům, kteří mají na tom interes, aby snad vyvoláním akce pro novelisaci v krátké době svoji chybu jaksi poopravili.
Zdravotnický výbor ve své schůzi
jednaje o tomto zákoně dne 30. března 1922 seznal, že zákon tento
je dobrý, a také se usnesl jednomyslně doporučiti jej poslanecké
sněmovně ke schválení a já právě jménem zdravotnického výboru
také prosím, aby sněmovna jej přijala. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, totiž zpravodaji za výbor sociálně-politický,
p. posl. G. Navrátilovi.
Zpravodaj posl. G. Navrátil: Vážené shromáždění! Kol. Kasík osvětlil zákon, který vám předkládáme ke schválení s hlediska zdravotního a dovolte, abych já jménem výboru sociálně-politického se sociálního hlediska uvedl důvody, které nás vedly k tomu, abychom ve výboru zákon schválili a vám doporučili. Tu musíte dovoliti, abych sáhl trochu dále zpátky, a to do dob válečných, které měly tak hrozné následky sociální pro celé lidstvo a přirozeně také i pro náš národ a naše různé stavy. Nechci mluviti o důsledcích politických, ani o důsledcích všeobecně hospodářských, nýbrž - pokud jsou v přímém styku se zákonem, který je předložen - o důsledcích pro jednotlivé stavy, jak trpěly a pokud postavily nároky na náhradu ztrát jak finanční, tak i s jiného hlediska.
Všechny stavy se ozvaly včas. Víte, že to byli v prvé řadě státní a veřejní zaměstnanci, úředníci, gážisté vůbec, kteří žádali, aby větší námaha, kterou musili během války bez náhrady s daleko větší sociální a hospodářskou bídou vykonávati, a která měla přirozeně zhoubný vliv na jejich zdraví a vůbec fysický stav, byla hrazena zvláštním způsobem, a to mimořádným započítáváním válečné doby do postupu, jakož i pro různé starobní požitky, do pense atd. Tyto nároky ovšem nebyly uznány plnou mírou, nýbrž jen 50%, což celkem jest mírou dostatečnou, jak musím při této příležitosti konstatovati.
Naproti tomu různé samosprávné korporace byly daleko uznalejší, neboť daleko větší část této doby započítávaly. Jinou věcí byla ovšem otázka, jak nahraditi dobu ztracenou při studiích na různých odborných školách, jak nahraditi tuto dobu těm, kteří předčasně byvše povoláni do válečné služby, ztratili příležitost, aby mohli dokončiti svá studia, aby mohli pokračováním ve svých studiích dosíci povolání, ke kterému vlastně spěli. I tu byla určitá opatření vykonána, a to v tom směru, že byly povoleny předčasné zkoušky a různé úlevy i v materii zkoušek, uváží-li se, že byly benevolentněji také prováděny předčasné zkoušky, možno říci, že i tato část obyvatelstva, naši nejmladší lidé, neutrpěli žádné ztráty.
K tomuto všemu řadí se jiné stavy, které činily národ, aby pokud ve svém podnikání společenském a hospodářském byly válkou zdrženy, aby i jim dostalo se určité náhrady, aby i jim započtena byla doba, kterou ztratily, a tu magistři farmacie a asistenti atd. byli snad první, kteří toho žádali. Vždyť víme, že stalo se tak již u kandidátů advokacie a notářství, kde termíny pro zkoušky byly zkráceny, a že v jiných stavech benevolentně se postupovalo, a proto myslím, že nemůže býti jednoho z členů Národního shromáždění, který by neuznal plnou oprávněnost požadavků magistrů farmacie, studujících a aspirantů farmacie, aby jim určitá náhrada byla dána. Zde neběží o nějaké plus, zde nejde, jako u státních a veřejných zaměstnanců, o to, aby jim byly doby válečné připočítány, nýbrž aby jim byla připočtena válečná doba náhradou za hospodářskou trýzeň, za vícepráci. Jde tudíž o to, že se tito kandidáti brání tomu, aby snad doba, kterou ztrávili v jiné službě, to jest vojenské, byla ztracena. Tím myslím, že oprávněnost tohoto požadavku je jasná každému. Bylo zde již vylíčeno, že jde celkem o krátkou dobu, která však přes to pro existenci těchto kandidátů jest těžko postradatelná. Vždyť každý měsíc ztráty znamená u nich vlastně více než u jiného stavu.
Vždyť jsou to často náhody, kdy příležitostně může magistr farmacie zjednati si samostatnost, že může si opatřiti lékárnu, což jest zvláště dnes tak ohromně důležité, neboť každá okolnost - třebas opatření místnosti - hraje důležitou úlohu, a já sám znám případy, že leckterý magistr farmacie byl by si mohl existenci založiti, kdyby my byla bývala válečná doba nahrazena. Proto nesmí se tato záležitost bráti na lehkou váhu. Proto se nelze diviti, že jsou tak zklamáni všichni tito činitelé, když vidí, že zákon, který opětně a opětně byl na denním pořadu, jest odkládán a že pro nahodilosti, o kterých jsem mluvil, nemůže se zákon, který vlastně už rok leží v Národním shromáždění, státi skutkem.
Termíny, které jsou stanoveny, byly zde osvětleny panem referentem zdravotnického výboru. Zákon předpisuje, že po magisteriu musí býti pětiletá praxe pro samostatné správce, pro majitele lékáren však plných 15 let pro žádost za novou lékárnickou koncesi. Jest z toho patrno, jak nezměrné škody při těchto dlouhých dobách, které ovšem vyžadují zdravotnické ohledy, by znamenalo pro kandidáta samostatné lékárny, kdyby tyto doby nemohly být zkráceny o dobu, kterou kandidát ztrávil ve válce, kdyby vlastně dokonce o tu dobu měly být tyto doby prodlouženy.
Uvažme ještě jednu okolnost, která zajisté je také velice významná: Kdybychom nepovolili uznání této doby, dopustili bychom se veliké nespravedlnosti. Vždyť jedna část těchto kandidátů, magistrů, studujících měla příležitost ve válce ve vojsku ve své praxi pokračovati. Byli zaměstnáni při polních lékárnách, tudíž pokračovali v předepsaná praxi, a přiznejme, že to často byla i protekce, která jim umožnila, aby v těchto místech chráněnějších, postrannějších, v zázemí byli vlastně před válkou ukryti. Ale nešťastníci, kterým tato příležitost dána nebyla, kteří byli odkázáni, aby jako prostí vojíni bojovali na frontě, kteří snad jenom vedlejší služby konali, příkladně v sanitní službě a nebyli tudíž přímo v lékárnické službě zaměstnáni, ovšem byli by nespravedlivě zkráceni oproti šťastnějším kolegům, kteří měli příležitost, aby dále v předepsané praxi pokračovali. Proto již tento moment, který je zajisté velmi významný, mluví pro to, aby tato doba u těch, kteří praxi neprováděli, byla uznána a aby jim ve formě náhrady doby válečné byla započtena.
To by byly důležité momenty, které jsem měl za povinnost uvésti za tím účelem, aby konečně dávnému a zajisté oprávněnému přání, jehož zplnění bylo vlastně jen různými nahodilostmi a formálnostmi zpožděno, bylo vyhověno a aby usnesení senátu, které se stalo už snad před půl rokem, bylo konečně posl. sněmovnou schváleno, aby mohlo dojíti sankce a aby mohlo konečně vejíti v život, a tak aby tento poslední článek v řadě započítávání vojenské, vlastně válečné doby, byl ukován, aby konečně snad už jsme byli zbaveni těchto důsledků války, byť i nejmenších, ale přece jen neblahých.
Jménem sociálně-politického výboru
doporučuji slavné sněmovně, aby návrh zákona schválila. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Zákon tento má 7 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž materie je jednotná a pozměňovací návrh učiněn nebyl, dal bych o celé osnově zákona hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak je obsažena ve zprávě výboru, t. j. s jejími sedmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, tím zákon tento, totiž usnesení senátní schváleno je poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém.
Čtení druhé dám na denní pořad schůze příští.
Přerušuji projednávání pořadu
dnešní schůze a uděluji slovo k poznámce k jednacímu řádu ve smyslu
§u 44 jedn. řádu p. posl. Knirschovi.
Posl. Knirsch (německy):
Slavná sněmovno! Parlamentní svaz se usnesl nevzíti výkladu pana
ministerského předsedy na vědomí. Bylo nám však nemožno zúčastniti
se hlasování, poněvadž předseda dal ke hlasování jen krátké znamení
zvonkem a hned potom dal provésti hlasování. Měli jsme právě poradu
svazu, a poněvadž poradní pokoj jest přece poněkud vzdálen od
zasedací síně, nemohli jsme včas zasednouti na svá místa. Protestuji
tedy jménem svazu proti tomuto postupu předsedovu. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní): K protestu právě přednesenému dovoluji si poznamenati... (Různé výkřiky. - Předseda zvoní.) Prosím o klid.
K protestu právě přednesenému pokládám za nutno prohlásiti toto: Dal jsem hlasovati teprve po zvonění poněkud delším. Nebylo zvoněno krátce. Když dokončoval kol. Skalák svoje prohlášení, ihned se začalo zvoniti. Zatím jsem prohlásil, jakým způsobem dám hlasovati, a mezi tím bylo neustále zvoněno. (Odpor na levici.) Sněmovna byla plná, všechny úseky i byly plné, vyjímaje lavice německého svazu. Tam byli 2 páni poslanci. (Různé výkřiky na levici. - Předseda zvoní.) Prosím, abych nebyl vyrušován.
Poněvadž jsem na základě toho měl dojem, že páni poslanci z německého nacionálního Svazu chtějí svojí nepřítomností demonstrovati proti prohlášení pana min. předsedy, přikročil jsem ihned k hlasování. Prosím, aby toto moje prohlášení - jsem jistě dalek toho, abych snad byl měl úmysl nějakým způsobem vystoupiti proti pánům poslancům jmenovaného Svazu - bylo laskavě vzato na vědomí.
Jsou některá presidiální sdělení.
Nemocí na tento týden omlouvá se posl. Palme.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jejich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru zásobovacího posl. Čuříka za posl. Koška.
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické
strany dělnické vyslal do téhož výboru posl. Kubála za
posl. Karpíškovou.