Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Pana poslance dr. Budaye prosím, aby nevyrušoval. (Hluk. Výkřiky posl. dr. Labaye.) Pana posl. dr. Labaye volám k pořádku. (Výkřiky poslanců slovenské ľudové strany. - Hluk. - Posl. Tománek: Můžete nás i tu terorisovat!) Pana posl. Tománka volám k pořádku! (Hluk. Různé výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Předseda zvoní.) Znovu žádám o klid. (Posl. dr. Juriga: Vyhoďte nás z parlamentu! - Dlouho trvající hluk. - Předseda zvoní.)

Min. předseda dr. Beneš (za stále trvajícího hluku ľudových poslanců slovenských pokračuje): Nevykládal bych to nacionálnímu demagogu, ale panu profesoru Kafkovi snad to zdůrazniti mohu, a jsem jist, že právě on jako profesor práv a učenec na příště jednostranně a vědecky nesprávně princip sebeurčení (Hluk. - Různé výkřiky slovenských ľudových poslanců.) definovati nebude. Také my Čechové a Slováci jsme se dovolávali principu sebeurčení a při tom máme tu velikou výhodu, že jsme vůči Rakousku hájili sebeurčení státní celého národa. (Hluk.)

Pan posl. dr. Kafka naproti tomu dovolává se principu sebeurčení pro část německého národa. Tu právě je celou historií, celým vývojem dána otázka, co je spravedlivější: Aby celý československý národ byl ve státě německém anebo v plné od něho závislosti, nebo ve státě německo-maďarském, či je-li spravedlivější..... (Hluk. Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana ministerského předsedu, aby pokračoval.

Min. předseda dr. Beneš (pokračuje): ...... aby poměrně malá část německého národa přináležela státu československému? Německý národ má svůj stát a může se klidně politicky vyžíti. Československý stát by bez jistých smíšených území byl prostě hříčkou sousedního státu velkého, neměl by skutečné samostatnosti a svého vlastního života. To je pro mne hlavní otázka a nepochybuji, jak německý praktický politik k otázce této odpoví, chce-li odpověděti objektivně. Mně se ovšem za těch podmínek rozumí samo sebou, že německá minorita v našem státě má požívati všech práv, umožňujících její národní život. (Hluk ľudových poslanců slovenských.)

Přestávám na těchto všeobecných a zásadních otázkách v řeči pana posl. dr. Kafky. Na řadu různých jeho posudků nereaguji. (Trvalá vřava.) Jen jednu poznámku chci ještě učiniti. Pan kol. dr. Kafka se pokládá za reálního politika. Jako takový hledá velice často synthesu v těžkých, zamotaných poměrech. Toto hledání je mu dokladem výtečnosti jeho metody a správnosti jeho koncepce reálpolitika. Když jde o jiné, na př. o naši zahraniční politiku, je mu táž metoda dokladem, že já nemám rád jasnosti, určitosti, rozhodnosti, že naše zahraniční politika je lavírování.

Tak politik vědecký a objektivní, který nechce vzbuditi dojem, že musí za každou cenu něco kritisovati, kritisovati nemůže. To je zároveň odpovědí na kritiky v této věci také z jiných stran, na př. se strany p. posl. Spiny a zejména také s některých stran vládních.

Obracím se k hlavnímu řečníku strany komunistické. (Trvalý velký hluk slovenských poslanců ľudových.) V některých hlavních věcech jsem již odpověděl také jemu, mluvě o vývodech pana kol. dr. Kafky. (Hluk slovenských poslanců ľudových a výkřiky. - Předseda zvoní.) Pan posl. dr. Šmeral založil svou řeč na výroku Trockého. (Trvalý, velký hluk a výkřiky slovenských ľudových poslanců), který ve své brožuře z roku 1914 světovou válku vykládal podle historického materialismu. Je jistě zajímavo, že pan dr. Šmeral cituje dnes jenom Trockého, neboť velké množství marxistů, ne-li všichni, snažili se a posud se snaží válku vyložiti historickým nebo-li ekonomickým materialismem. Byly doby, kdy pro vědecké zkoumání marxismu (Trvalý hluk slovenských ľudových poslanců a výkřiky) byly panu dr. Šmeralovi autoritami opravdu autority vědecké, na příklad Kautský. Dnes je tomu jinak. Dr. Šmeral se domnívá, že jsem já se dopustil tří chyb (Stálý hluk slovenských ľudových poslanců a výkřiky), že jsem nepochopil pravého sociálního významu války, že jsem nepochopil sociálního charakteru ruské revoluce a nepochopuji Dohody.

Pan posl. dr. Šmeral obrací se také proti panu presidentovi; podle správného parlamentárního zvyku nebudu však pana presidenta zatahovati do debaty a vyřídím věci jen za sebe.

Pan dr. Šmeral dopouští se ve svém výkladu jedné základní chyby. Ono totiž mezi mnou a panem řečníkem nejde o to, jakou filosofií kdo vykládal světovou válku. V r. 1914, když jsem se já a jiní postavili proti Rakousku, šlo o rozhodnutí a posouzení zcela praktické, jak světová válka dopadne, a ne, co znamená. Pan dr. Šmeral docela nesprávně sem zatahuje Marxe a marxistický výklad války. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím znovu o klid.

Min. předseda dr. Beneš (pokračuje): Veliký omyl a politická chyba p. posl. dr. Šmeral a z r. 1914 a později spočívá v tom, že nedovedl pochopiti a docela prakticky oceniti světovou situaci, která nutně vedla k porážce Rakouska a Německa. Spor o Marxe je věc stará, je věc vědy. Sta a tisíce je přívrženců Marxových a sta a tisíce je také jeho odpůrců. To sem právě nepatří. (Hluk. Výkřiky poslanců ľudové slovenské strany. - Předseda zvoní.) Takovouto teoretickou debatou se snadno zahalují věci jasné a umožňuje se schovati se před prostými lidmi za učené floskule. Zůstaňme tudíž jen při prostých faktech. (Hluk. - Předseda zvoní.) Ale do naší diskuse patří to, že p. dr. Šmeral důvěřoval v politiku rakouskou a že této politice sloužil ještě v době, kdy již mnozí jiní, jemu blízcí, zánik Rakouska pochopovali a jej varovali. V tom jsme se rozcházeli a rozcházíme se podnes. Neboť pan dr. Šmeral musí mně dovoliti logický závěr, který jako politik musím učiniti z jeho osudného omylu.

Já si totiž říkám: Když dr. Šmeral nepochopil za několik let evropskou válečnou situaci, pak nemohu bez náležité kritiky přijímati jeho názory o nynější evropské situaci. Kdo se mýlil v posouzení Evropy a světa za čtyřletého trvání války, v jedné z nejosudnějších chvil historie Evropy, svého národa, své strany a sebe sama, tomu nemohu nikdy důvěřovati, že pochopuje válečnou situaci. Nebudu se příti v této věci o detaily.

K tomu dodám ještě toto, zdůrazňuje stejně tak jak p. kol. dr. Šmeral, že to nemá býti nic osobního: Pan dr. Šmeral ukázal na všecky moje chyby, které jsem spáchal. Musím tudíž ukázati na chyby jeho, které on spáchal, a zdůrazňuji, že se tím jen bráním proti útoku a krtice. (Hluk. - Předseda zvoní.)

V listopadu 1914 měl jsem rozmluvu s p. dr. Šmeralem. (Hluk. Výkřiky. - Předseda zvoní.) Šel jsem k němu do redakce "Práva Lidu" v době, kdy už jsem byl plně zaměstnán v organisaci boje proti Rakousku-Uhersku, jal jsem se jej přemlouvati a dokazovati mu, že nemá vésti politiku, kterou vedl. Dokazoval jsem mu, že Rakousko-Uhersko a Německo to prohraje, a že následkem toho my musíme podle toho vésti politiku. A konečný argument můj byl, že nesmíme zapomínati, ať ve válce se stane cokoli, že bude míti ohromný vliv na utváření se sociálních poměrů a sociálních bojů po válce a že logický závěr z této války bude sociální rozvrat, zejména v Rakousku. Tak jsem tehdy posuzoval situaci a upozorňoval, že proti tomuto proudu on, jako socialista, stavěti se nesmí.

Odpověď pana dr. Šmerala i pro dnes je velmi důležitá. Vyložil mi tehdy své názory na politiku vůbec - to je věc vedlejší nyní, o tom zatím mluviti nebudu. Prohlásil, že nevěří v možnost utvoření státu československého, ale dodal: "Kdyby však k tomu došlo, rozumí se mi samo sebou, že plných deset let po válce proletariát československý nemohl by prováděti jinou politiku, nežli politiku státní, mající za cíl spolubudování státu s ostatními stranami."

Jinými slovy řečeno: Roku 1914 pan dr. Šmeral posuzoval situaci krajně oportunisticky. Rakousko bylo mocné, (Výkřiky. - Předseda zvoní.) mělo gendarmy, mělo vojáky, mělo kriminály. Povrchnímu posuzovateli se zdálo, že to vyhraje, proto opatrně dělal svoji diagnosu, a svoje jednání si ospravedlnil tím, že je odůvodňoval marxisticky. Na to se dosud všichni pamatujeme. Ale poněvadž byl upozorněn na sociální ráz války a na sociální dosah utvoření československého státu, udělal tehdy jedině logický a správný důsledek z toho, k čemu správné a rozumné posuzování války muselo nutně vésti.

Ale to, co pan dr. Šmeral nečekal, přišlo. Rakousko bylo rozbito, československý stát založen a dělnictvo dostalo v něm význačnou posici. Pan dr. Šmeral se octl ve velmi těžké situaci. Celá jeho diagnosa se shroutila. Začal se ohlížeti kolem dokola a stará jeho fantasie a povrchní souzení začalo pracovati: Zpozoroval najednou velké Rusko a správně pochopil, že tam je nyní nový, mocný evropský prvek politický, že tam jsou nyní gendarmové, vojáci a kriminály. Slyšel, že tito gendarmové a vojáci připravují veliký světový převrat a že půjdou zavésti svůj systém do ostatních zemí. Viděl, že podobná hesla krásně by se mohla rozšířiti v desorganisovaném a zdemoralisovaném světě poválečném mezi málo vzdělaným lidem a se stejnou povrchností a se stejně krajním oportunismem, jako skočil v Rakousku na nejkrajnější pravici, skočil jedním rázem pod vlivem ruské revoluce na nejkrajnější levici. A stejně tak, jako za Rakouska pokoušel se svůj nemožný a sociálně nepřípustný krajní oportunismus marxisticky odůvodniti (Výkřiky posl. Hakena), stejně tak nyní pokouší se svůj nemožný a nepřípustný oportunistický radikalism odůvodniti marxisticky. Zdůrazňuji opět, že to nemá nic společného s marxismem.

A jako v roce 1914 musel jsem jej upozorňovati na sociální důsledky války a na sociální důsledky vytvořením československého státu, tak musím znovu nyní konstatovati, že vlivem války, dělnictvo dopracovalo se velikého vlivu v jednotlivých státech a zejména také ve státě československém a že jako krajní oportunismus v roce 1914 tomuto vývoji překážel, tak radikalistický oportunismus tomuto vývoji překážel v roce 1922. Chápal jsem válku v roce 1914 nejen v jejích důsledcích politických, nýbrž také v jejích důsledcích sociálních. Chápu válku v roce 1922 nejen politicky - to znamená, co prakticky politicky dnešní Evropa znamená - nýbrž také sociálně, to znamená, že oceňuji a chci právě oceňovati, jaké državy dělnictvo dnes v jednotlivých státech má, a béřu to spravedlivě v úplný politický počet s vlivem všech ostatních politických stran. Konstatuji pouze fakta, neposuzuji tu neb onu doktrinu a nevytýkám nic osobního.

Faktem jest, že v roce 1914 jsem posuzoval válku a její důsledky politicky a sociálně, a myslím, že docela správně. Svoji linii v ničem jsem nezměnil. Faktem je, že v roce 1914 pan dr. Šmeral vytvořil svůj oportunismus rakouský a v roce 1919 svůj oportunismus sovětský. Faktem je, že jeho posudky byly chybné roku 1914 a byly chybné roku 1919, neboť je známo, že nám pan dr. Šmeral v jisté době oznamoval, že sociální revoluce světová přijde v šesti měsících. Faktem dále jest, že jeho stanovisko mu nedovolilo, aby skutečně provedl, co přiznal podle svého pevného přesvědčení v roce 1914, že totiž pro případ, kdyby přece jen za války československý stát vznikl, proletariát československý musil by spolupracovati na výstavbě státu.

Opakuji: Kdo jednou tak ohromně chybil jako pan dr. Šmeral, tomu nedůvěřuji v jeho úsudcích politických.

Pan dr. Šmeral se domnívá, že on posuzuje Rusko a jeho revoluci správně, správněji než já. Opět se nebudu pouštěti zde do detailů. Pokládám svoji analysu Ruska a jeho revoluce za správnější a mohu v té příčině odkazovati nejen k odpůrcům bolševismu, nýbrž k vůdcům, ruským bolševikům samým. Myslím, že Leninova kritika bolševismu a bolševiků je dostatečným posouzením a odsouzením ruské revoluce, jak byla prováděna. Stačí mně, budu-li citovati Leninova slova. Ve své řeči 17. října 1921 na sjezdu organisací politického vzdělání Lenin prohlásil doslova: "Sovětská vláda musila počítati s agrárním pojmem ekonomiky, chybila však, že přešla bezprostředně ke komunistickému systému výrobnímu a distribučnímu. Jest bohužel skutečností, že bez přechodné doby socialistického soupisu, evidence a kontroly pozemkového majetku nemůže býti dosaženo ani nejnižšího stupně komunismu. Teoreticky bylo to sovětovým vůdcům jasno, prakticky však na to bylo v horečce občanské války zapomenuto. Nová hospodářská politika spočívá tedy podstatně v tom, že sovětská vláda utrpěla ve svých dosavadních metodách rozhodnou porážku a zahájila strategický ústup dříve, než byla poražena nadobro. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že sovětský systém utrpěl na hospodářské frontě skutečně těžké porážky, takže musela býti vědomě a ihned postavena otázka nového systému hospodářské politiky, aby nenastalo nebezpečí, že velké části komunistů se zmocní panika." Lenin zde neříká nic jiného než to, co je obsaženo v mé analysi ruské sovětové revoluce, a mohl bych citovati mnoho jiných výroků. (Výkřiky posl. Blažka.) Dne 6. března 1922 Lenin ve své řeči věnované Janovu obrátil se velmi ostře proti špatné části komunistické strany, vyzýval k přísné očistě a řekl: "Musíme státní stroj tak utvořiti, aby v čele důležitých úřadů nestáli mužové, kteří příslušnému odboru nerozumějí. Naši komunisté jsou sice chlapíci, ale na praktickou práci nestačí. (Výkřiky posl. Tesky a Blažka.) Naším největším nepřítelem je dnes komunistický řečník, který sedí na nejdůležitějším místě, a při tom pouze mluví. Nastávající očista bude platiti vůdcům strany, kteří se považují za administrátory, ale jimi nejsou. Dovedou sice všechno povaliti... (Výkřiky posl. Warmbrunna. - Posl. Bubník: Pane min. předsedo, vytrháváte několik vět, které nejsou v souvislosti s celkem!) Pane kolego, vezměte si přesně řeči Leninovy, pročtěte je zcela objektivně a uvidíte, že nevytrhávám nic, že přesně vykládám Leninovy názory o komunistickém systému. On měl k tomu důvody, on to správně odůvodnil. (Odpor komunistických poslanců.) Lenin praví tedy: "Dovedou sice všechno povaliti, ale nedovedou na prázdné místo postaviti nic nového. Denní drobná práce je nezajímá, je jim obtížnou a těžkou." Myslím, že to stačí. To je právě také naše kritika ruské revoluce. Šla rychle do předu, musila rychle zpět, a aby se zachránila, musí dělat kompromisy všeho druhu a vraceti se k metodě vývojové. A při tom vidí, že mnozí jejich lidé jsou neschopni. Proto otevřeně říkám... (Posl. Haken: Tak se díváte, pane ministerský předsedo, na revoluci jako malé dítě!) Dovolávám se toho jen na podporu své these a podporu toho, co jsem řekl. Domnívám se, že Lenin v posuzování a pochopení ruské revoluce dává v podstatě za pravdu mně a ne dr. Šmeralovi. (Výkřiky. Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana ministerského předsedu, aby pokračoval.

Min. předs. dr. Beneš (pokračuje): Pan kol. dr. Šmeral mně vytkl, že prý jsem prohlásil, že sovětské Rusko uznáno není a nebude a že zejména nebude uznáno v dosavadní formě. Ano, ale v téže schůzi zahraničního výboru, kdy jsem pronesl tato slova, jakož i v řadě jiných schůzí, upozorňoval jsem, že sovětské Rusko je na přerodu, že to, co komunisté minulá dvě léta hlásali v Rusku, již dávno není pravda, že sovětské Rusko vytvořilo svůj kapitalism, vytvořilo svou buržoasii, právě nyní vytváří své nové soudy, nový právní kodex a jde touž cestou revoluční, jako všechny revoluce. Hospodářské instituce se tam mění nepoměrně rychleji v neustálé plynulosti, zatím co jejich politický výraz v institucích a právních řádech zůstává ještě lpěti na různých formulích revolučních, radikálních a nejradikálnějších. (Odpor komunistických poslanců. Různě výkřiky.) To děje se v Rusku, jak uvnitř, tak ve styku jeho s cizinou; je pravda, celá řada komunistických řádů zůstává, ale jen některé skutečně, jiné jen formálně. Jiné postupně se mění a tím mění se sovětské Rusko.

Nezkoumám nyní, do jaké míry celý tento obrat v Rusku k oportunismu jest anebo není skutečný a opravdový. O tom úsudky se různí, a i zde v debatě různí kolegové o tom se vyslovili. Já jako ministr musím uvážiti jedno i druhé a dáti pozor, jaký má důsledek pro praktickou politiku, kdyby tomu tak skutečně bylo, a co to znamená, kdyby to bylo jen předstírání, jak soudí jiní. Konstatuji jen, že jedni komunisté na jedné straně zdůrazňují tento obrat a na druhé straně jiní komunisté mluví o neochvějné zásadovosti. To není správné. Pro skutečné provádění politiky opravdové, vážné a upřímné je nutno míti jasno a jasně také svoje stanovisko říci. Každý politik dělnický má velikou odpovědnost před dělnickými masami. Nemá práva uváděti je soustavně v omyl.

Opět zdůrazňuji, že nebudu polemisovati s teoretickými názory p. dr. Šmerala, s názory o tom, co jest revoluce, jaký měla program atd. Dívám se na věc prakticky, držím se toho, co je, co se děje, co dělá Lenin, Čičerin, a co dělá pan dr. Šmeral.

Pan dr. Šmeral dále mluví o Dohodě, jakoby už neexistovala. To je jeden z jeho četných příkladů abstraktního nazírání na politické otázky. Není tomu prostě tak, a uvidíme brzy, jak komunistický tisk bude ještě zuřivě proti Dohodě bojovati. To jest a bude nejlepší doklad o její existenci.

O československých legiích v Rusku, jak jsem již oznámil, vydáme řadu dokumentů, ze kterých pan dr. Šmeral nezvratně se přesvědčí, že o vzniku legií a jejich pobytu na Rusi má nesprávné názory. Nechci mluviti o detailech, nechci také znovu mluviti o intervenční a neintervenční politice. Souhlasím plně s panem kol. dr. Hajnem, že lépe bude věc nechati historii, neboť ta očistí tuto otázku od všech zájmů osobních, od personálních otázek toho neb onoho vůdce nebo podvůdce, od politických otázek dne a od snahy jednotlivých lidí udělati z toho za každou cenu otázku stranické nebo osobní agitace. Jedné poznámky se však nedovedu zdržeti: Pan kol. dr. Šmeral pokouší se vážně ve věcné diskusi vytknouti naše historické chyby politické, mezi něž počítá také naše stanovisko ve věci legií v Rusku, a při tom uvádí jako doklad k tomu věci tak uboze nicotné, tak bezzávažné, bezvýznamné a většinou tak za vlasy přitažené (Odpor komunistických poslanců.), že znovu musím upozorňovati na to, jak komunistický vůdce nedovede posuzovati a zejména vůbec nedovede oceniti význam politických a historických událostí.

Pan dr. Šmeral položil mi několik konkrétních otázek. Hlavní a první, jaká bude nyní po Janově v konkrétnostech naše politika vůči sovětskému Rusku, jaké jest nyní po Janově stanovisko vlády ke smlouvě s Ruskem a jaké míní učiniti opatření vláda, aby Československo nebylo půdou pro sbírání se protirevolučních sil, sociálních revolucionářů, Wrangelovců a Petljurovců. Podobné dotazy přišly také s některých jiných stran již dříve a nyní formuluje podobný dotaz pan kol. dr. Meissner jménem strany sociálně demokratické.

Odpovídám na to především a zásadně toto: Vláda československá ve věcech ruské smlouvy nečekala na interpelace strany komunistické a velmi rozhodně je odmítá, poněvadž hájí stanovisko, že slušný poměr mezi kterýmkoli státem a naší vládou nemůže býti dotud, dokud kterýkoli politik anebo kterákoli strana vystupuje takovým způsobem, že se jeví spíše zastáncem zájmů ciziny nežli svého vlastního státu.

To odmítala důsledně a bude odmítati i v budoucnosti. Je to nepřípustné, je to falešné chápání poměrů u dvou států; je to netaktické a nerozumné, protože to poměr státu nezlepšuje, nýbrž zhoršuje. Je to také proti všem pravidlům mezinárodního práva, a konečně je to dětinské. (Posl. Bubník: Politická strana může interpelovat vládu, co soudí o věci a chce-li navázati diplomatické styky s jiným státem!) S tím plně souhlasím a také na to odpovídám. Zdůrazňuji jen své principielní hledisko.

Ve věci smlouvy s Ruskem vláda bude tudíž postupovati tak, aby zůstala ve shodě s většinou národa, aby mohla míti souhlas tohoto parlamentu a souhlas širokých vrstev lidu. Konkrétně mohu jen sděliti, že o věci ruské smlouvy sám v Janově jsem si vyhradil zásadně to, že neučiním nic, co by bylo reservováno buď konferenci janovské nebo nějakému jinému jednání zúčastněných států v důsledku konference janovské. Smluvil jsem tudíž možnost uzavření naší obchodní smlouvy s Ruskem jaksi definitivně, budu-li míti ovšem souhlas našich konstitučních faktorů. Zároveň jsem dal příslušné instrukce panu vyslanci dr. Girsovi a legačnímu radovi Dvořáčkovi, aby se v Janově po ukončení konference o konkrétních otázkách a textu smlouvy definitivně dohodli. To se také stalo před několika dny po uzavření konference a text smlouvy byl parafován. (Posl. Bubník: Když už Italie měla smlouvu dávno uzavřenou!) Konstatuji, že to bylo před Italií.

Podotýkám jen k dotazu pana dr. Šmerala o uznání de jure, že také o této věci jsme jednali a že byla vyřízena nikoli ve smyslu, jak on naznačoval. To je otázka všeobecně politická, kterou budeme řešiti v dohodě s ostatní Evropou.

Co se týče druhého dotazu, znovu podotýkám to, co již mnohokráte bylo řečeno, že totiž území naší republiky stalo se asylem celé řady politických uprchlíků a že vláda československá právo asylu neporuší potud, pokud ti, kteří je obdrželi, zachovají se podle předpisů, jež jim vláda uloží. To by měli respektovati všichni, kdo v době předválečné poznali, co znamenalo právo asylu pro ruské revolucionáře. Od tohoto zásadního stanoviska nemůžeme upustiti a neupustíme, podotýkajíce ovšem, že vláda, dávajíc právo asylu ať elementům pravým, ať elementům levým, nemůže připustiti, aby se buď míchaly do našich politických věcí nebo podnikaly to, co podle principu mezinárodního práva s právem asylu se nesrovnává, to jest připravování nějakých skutečných převratných podniků praktických, ne ideových, proti některému ze sousedních států. (Výkřiky posl. Housera.)

Nyní jen krátce několik slov na konkrétní další dotazy. Pan dr. Šmeral učinil dotaz ohledně Zemgoru. Odpovídám pravidelně na podobné dotazy jen v zahraničním výboru, ale poněvadž výslovně jsem byl žádán, abych v plénu naň odpověděl, tedy odpovídám na ně v plénu.

Nikdy se nevyjednávalo se Zemgorem jako s představitelem "budoucího Ruska" o náhradě škod, způsobených rekvisicemi legií. Zástupci pařížského Zemgoru, kníže Lvov a p. Rudněv, obrátili se sice na ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím pražského Zemgoru - pp. Zenzinov a Jurevič - se žádostí o poskytnutí zálohy @a conto rekvirovaných ve Vladivostoku v r. 1918 automobilů. Peníze žádali k účelům čistě humanitním, t. j. k podpoře v nouzi se ocitnuvších ruských emigrantů.

K vysvětlení dodávám, že naše legie v Rusku, všechno, co rekvirovaly, platily a že ze všeho, co za celou dobu jejich pobytu v Rusku bylo nesplaceno, zůstaly dvě až tři položky nezaplaceny, a to proto, že bylo právně sporno, kdo má právo tyto peníze obdržeti. Tentýž případ je v otázce automobilů rekvirovaných ve Vladivostoku.

Ministerstvo zahraničních věcí vyjednávalo v této věci s příslušnými úřady: s likvidačním úřadem zahraničních vojsk, ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Když se však během jednání ukázalo, že k vyplacení požadované zálohy není dostatečně vyjasněn právní podklad, nebylo nic vyplaceno na účet automobilů, rekvirovaných československými legiemi ve Vladivostoku.

Ministerstvo zahraničních věcí provádí péči o pomoc ruské emigraci opravdu také částečně prostřednictvím pražského Zemgoru, jemuž již dříve poskytovalo peněžní podpory od případu k případu pro uvedený účel, a Zemgor vždy řádně vyúčtoval každý obnos příslušnými doklady, čímž jeho činnost byla také přesně kontrolována. Tak na př. poskytoval Zemgor za tyto peníze ruským uprchlíkům: přechodné ubytování, stravu, medicínskou pomoc, dále jim zaopatřoval práci, pořádal pro ně kooperativní a jiné kursy, vypomáhal šatstvem, prádlem atd., neb jinak by ruští uprchlíci připadli na obtíž veřejnosti. (Různé výkřiky komunistických poslanců.) Aby se získala pokud možno nejjasnější představa, kolik peněz bude potřeba na rok 1922 na tuto nejnutnější pomoc pro ruskou emigraci, ministerstvo zahraničních věcí vyzvalo skutečně Zemgor, aby předložil jakýsi rozpočet, který byl opravdu podán ve výši Kč 5,141.266 - s obsáhlým pracovním programem Zemgoru také pro vzdělávací činnost mezi emigranty a pro jejich přípravu na budoucí hospodářskou činnost v Rusku. Přirozeně nemohla býti poskytnuta tak velká suma, a ministerstvo zahraničních věcí se omezuje pouze na krytí nejnutnějších výloh skutečných, při čemž se kontroluje co nejbedlivěji používání těchto peněz.

Vzhledem k některým kritikám s jiných stran ohledně sociálních revolucionářů a specielně Zemgoru, podotýkám, že jsou to do veliké míry legendy, které se mluví o ohromných sumách, jakými je podporován Zemgor a sociální revolucionáři. (Hlas: A dělá to pěkně miliony!) Z podpor, které dávány ruským uprchlíkům, z podpory dané sociálním revolucionářům přesahují málo 10%. (Různé výkřiky.) Udávám jen fakta. (Odpor komunistických poslanců.) Já jen odpovídám na kritiku, že prý jsme postupovali stranicky. Prohlašuji, že jsme nepostupovali stranicky. Ze sumy, kterou jsme věnovali právě na výzvu všech vládních stran před rokem v tomto parlamentě, dává se něco více než 10%. (Hlas: Kolik je to úhrnem?). Také o této věci budou dány příslušné výkazy a jistě tyto věci budou vykázány velmi jasně a otevřeně.

Domníváme se, že konáme nejen svoji národní povinnost, nýbrž i sociální. (Hlas: Zejména repatriační byste měli koant, aby se mohli vrátit domů!) O tom budu mluvit, pane kolego.

Ministerstvo zahraničních věcí povolilo na podzim minulého roku příjezd asi tisíce ruských občanů z Cařihradu a okolí, aby mohli v Československé republice dokončiti vysokoškolské vzdělání. Většina těchto studentů sloužila ve vojsku generála Wrangela a nalézala se buď v koncentračních táborech kolem Cařihradu, nebo se živila příležitostnou, většinou ruční, a to těžkou prací v přístavech. Výběr prováděla skupina vysokoškolských profesorů v Cařihradě, ověřovala jednak pravost studentských dokumentů, když však takových nebylo, zjišťovala kolokviem pravost údajů a stupen dosavadního vzdělání.

Pak se vybraní studenti jednotlivě a písemně zavazovali, že odjíždějí do Československé republiky výlučně za účelem dokončení studií a nebudou se zabývati politickou agitací, ani mezi sourodáky, ani v českých vrstvách. Nyní jsou rozděleni podle studijních odborů na vysokých školách v Praze, Příbrami, Brně a Bratislavě a ubytováni částečně jednotlivě část čně v hromadných ubikacích, ale rozhodně ne tak, aby mohli mezi sebou zachovati vojenskou organisaci podle dřívější vojenské příslušnosti. Mají pouze organisace sekcí, zahrnující studenty stejného studijního odboru.

Doposud byl zjištěn pouze jeden případ, že ruský student, přibyvší ze Srbska, agitoval mezi kolegy pro jistou politickou skupinu. Byl však okamžitě zbaven vší podpory a ministerstvo zahraničních věcí učinilo opatření, aby byl přinucen k odjezdu z Československé republiky.