Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: J. Marek, dr. Markovič.
226 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: minist. předseda dr. Beneš; ministři dr. Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, inž. L. Novák, Srba, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.
Z kanceláře sněmovní: sněmovní
tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 142. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Jančekovi pro neodkladné zaměstnání, na včerejší a dnešní schůzi posl. Kunstovi a Krejčímu pro pobyt v Podkarpatské Rusi. Dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi omlouvá se chorobou posl. Pittinger.
Lékařské vysvědčení předložila posl. Malá.
Došly některé spisy. Žádám o jich
sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Naléhavá interpelace posl. dr. Luschky a druhů ministru financí o opožděném předpisování osobních daní.
Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha a druhů vládě, jak jedná okresní hejtman Ščáva v Novém Jičíně.
Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha a druhů vládě, že správce novojičínské okresní politické správy Ščáva si osobuje nezákonnou moc úřední a nařizovací.
Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů vládě, o násilí spáchaném na německé soukromé škole v České Třebové.
Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha a druhů ministru vnitra o nezákonném postupu okresní politické správy v Novém Jičíně při sčítání lidu.
Naléhavá interpelace posl. dr. Franke, Laube a spol. vládě o sporu v kovoprůmyslu.
Naléhavá interpelace posl. Johanise a soudr. vládě o sporu v kovodělném průmyslu.
Naléhavá interpelace posl. Roschera
a soudr. vládě o sporu kovodělníků.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3580. Naléhavá interpelace posl. dr. Franke, Laube a spol. vládě o sporu v kovoprůmyslu.
Tisk 3581. Naléhavá interpelace posl. Johanise, Němce, Bečko a soudr. vládě o sporu v kovodělném průmyslu.
Tisk 3582. Naléhavá interpelace
posl. Roschera, Čermaka a soudr. vládě o sporu kovodělníků.
Předseda: Jednací zápisy o 139. a 140. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle § 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně výboru iniciativnímu přikázán návrh posl. Patzela a druhů, aby vůdcové dorostu byli přibíráni do veřejných sborů (tisk 3572).
Přikročíme k pořadu schůze, a
to k prvnímu odstavci, jímž jest
1. rozprava o prohlášení ministerského předsedy o konferenci v Janově.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
zapsanému na straně "proti", jímž je pan posl.
Böhr.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! První shromáždění národů od roku 1914, světová konference janovská, zůstane trvale důležitou událostí. Před osmi dny jsme o tom vyslechli velmi opatrnou a tudíž ještě příliš diplomaticky zastřenou zprávu pana ministra zahraničních věcí dr. Beneše. Včera o tom mluvil mnohem stručněji německý říšský kancléř dr. Wirth a také jinde podali již ostatní zástupcové států zprávu o janovské konferenci. Ze všech těchto řečí se dovídáme, že jako po g přijde h, tak po Genua-Janově musí přijíti Haag, aby byla uskutečněna velká myšlenka janovská. Pan Barthou přinesl asi od Seiny ještě velmi mnoho neblahých motivů versailleských a st.-germainských a v Haagu vzejdou kýžené výsledky pro svět do té míry, pokud se půjde do města, kde je mírový palác schopný k opravě, bez přítěže takovýchto motivů. V Janově, podle dříve běžného mínění, chtěli jednati jedni jen o hospodářství, druzí jen o politice. Ujednání cannesská a boulogneská vůbec značně omezila úkoly světové konference janovské. Jak známo, nemělo se tam na přání Francie vůbec mluviti o mírových smlouvách, o reparacích, o odzbrojení atd. Bylo nutno nalézti střední cestu, která však přece jen nemohla odděliti politiky od otázek hospodářských. Když se konference v Janově sešla, očekávali někteří od Janova všecko; jiní zase neočekávali naprosto ničeho; na jedné straně byli optimisté, na druhé pesimisté. Otázku hospodářskou nebylo možno vyloučiti. Nerozhoduje, považujeme-li dnešní smutný stav za následek světové války či za následek mírových diktátů: versailleského, saint-germainského, trianonského atd. atd. Velectění! Otázka hospodářská volá neodbytně po rozřešení a nezmizí s denního pořádku. Proto i Lloyd George postavil tuto otázku do popředí. Lloyd George chtěl viděti v Janově uskutečněný svůj plán, aby totiž byl vypracován jednotný, celou Evropu i Rusko k spolupráci zavazující program činnosti, jehož účelem by bylo hospodářské upevnění Evropy. Mezi shromážděnými zástupci 38 států stáli mu zajisté někteří věrně po boku, obzvláště Italie. Bylo naším přáním, aby se i pan dr. Beneš bez výhrady připojil k této skupině. Francie však se snažila, přes to, že se i v pařížské sněmovně již ozývají jiné hlasy, jak jsme četli v pařížských zprávách minulého týdne, aby utvořila politicky mocnou zvláštní skupinu, která by usilovala o zatlačení naléhavých požadavků hospodářských přítomnosti do pozadí. Pánové, hospodářskou otázkou nesměla se ani janovská konference, ani jiné shromáždění národů zabývati. Podle statistických údajů jest dnes v celém průmyslovém území 10 milionů lidí bez výdělku, připočteme-li jejich příslušníky, tedy asi 30 milionů lidí; mimo to z celého hospodářského života vyloučené veliké Rusko se svými daleko přes 100 milionů čítajícími obyvateli. Průmyslová krise, nezaměstnanost má v zápětí, že stále další kruhy ztrácejí zaměstnání, poněvadž výroba a spotřeba jsou už jednou v důležitém vzájemném vztahu. Schodek na mzdách v Evropě od r. 1918, tedy od diktovaného míru, se oceňuje jen v Evropě na 25 miliard franků ve zlatě; na celé zemi vůbec na 60 miliard; schodek při výrobě se čítá na 100 miliard. Nuže, velectění, moje domovina je v uhelném revíru v severozápadních Čechách: tam se nám často provalí šachta, kde nastane takový průval, víme, že se jeho okraj může znovu a znovu droliti. V celém hospodářském území světovém nastal také takový ohromný průval: to jest Rusko. Tím, že přestalo vyrábět a tím, že přestalo tvořit. Nebude-li tato propadlina zasypána, bude se do ní udrolovat stále více a více sousedního území, území polské, československé, německé. Pánové, tyto ohromné hospodářské zjevy se všemi svými důsledky způsobují samy sebou, že se musí hovořiti o hospodářských možnostech také tam, kde by se chtělo jen diktovati. Proto slyšíme, že zítřejší 31. květen není již považován za naprosto konečnou lhůtu k zaplacení 60 miliard daní, jak to požadovala Francie na Německu. Hospodářské otázky působí již také na politiku, i když nejsme přívrženci - já jím nejsem - mechanického pojímání dějin. Avšak hospodářské zjevy také působí, mají vliv na ostatní politické a jiné zjevy. Pan ministr dr. Beneš octl se tedy v Janově před otázkou, ke které skupině se má připojiti, k hospodářské či k politické.
Hospodářská otázka odráží se také ještě ve zcela jiných číslech, než o kterých jsme se zmínili. Poslední dny jsme mohli čísti srovnání, že v Anglii, tedy ve státě vítězném, od r. 1914 čísla rozpočtová převyšují 11 miliard liber. To prý je částka, která se rovná číslům v rozpočtech Anglie za 226 let od r. 1914 zpět počítaje, ačkoli v tomto uplynulém období Anglie vedla válku burskou, krymskou, války napoleonské a mnoho jiných válek. V Janově, jak se dr. Beneš vyjádřil, bylo pozorovati, že se utvořila skupina, jak on ji nazývá anglická, a skupina francouzská. Domnívám se, že musíme jíti poněkud dále zpět, chceme-li tomuto seskupení porozuměti nebo je oceniti.
Podle mého názoru nastala taková trhlina již na washingtonské konferenci, trhlina v seskupení čtyř mocností: Japonska, Ameriky, Francie a Anglie. Brzy na to bylo pozorovati na jedné straně Japonsko a Francii, na druhé straně Anglii, Ameriku a k nim více nebo méně se připojovala Italie. Kam se mělo obrátiti Německo a Rusko? Zvláštní smlouva Německa s Ruskem, kterou Německo doufalo, že zmírní pro sebe smutné následky světové války, byla právě hlavním výsledkem hospodářské povahy, ovšem také v souvislosti s politikou. Kdyby se byla v Janově udělala čára přes všecko, co se stalo od r. 1914, byly by janovské porady vyvolaly jásot celého světa. Neboť jinak a lépe bude jen tehdy, bude-li odstraněna nepřízeň a nenávist. Pak teprve dojde opravdu k budování díla míru a mírových hodnot. Do síně janovské měla míti především přístup spravedlnost, rozum a obětavost. Pánové, již před tím, než se sešla konference janovská, papež Pius XI. v dopise arcibiskupu janovskému projevil přání a důvěru, že vyslanci mocností uváží smutný stav všech národů a budou ochotni přinést i oběti na oltář všeobecného blaha. Dále pak dal Pius XI. vážnými, napomínajícími slovy na uváženou, že národnostní nenávist, toto smutné dědictví války, škodí i vítězným národům a skrývá v sobě pro celý svět strašlivou budoucnost. A když koncem dubna rostoucí obtíže hrozily úplně zmařiti výsledek konference, zapřísahal papež Pius XI. opětně všechny mocnosti shromážděné v Janově, aby se v křesťanském duchu sjednotily k péči o všeobecné blaho a aby znovu zjednaly pro lidskou společnost základ přiměřený zákonům spravedlnosti a rozumu. Těmto slovům papežovým a tomuto dopisu dostalo se zajisté na venek uznání; avšak nezavládl pravdivý duch, nepronikl. Mírové smlouvy nesmějí býti diktáty a můžeme si jen přáti - jsme nyní před svátky svatodušními - aby sestoupil duch lásky a míru a aby neslavil ustavičně vítězství duch národnostní nesnášelivosti a pařížská nesmiřitelnost.
Pan dr. Beneš nadhodil otázku, ke komu by se měl připojiti, a byl toho mínění, že jde střední cestou, že dělá politiku československou. Především však mínil, že malý musí se již říditi podle velkého. To je jistě zásada, které nelze zcela vyvrátiti. Avšak já mám za to, že politika tohoto státu nemůže se říditi pouze podle jednoho velikého, nesmí se stavěti jedině na stranu Francie. Neboť jednou se může velmi snadno státi, a jest to v dosahu možnosti, že se Francie může octnouti také ve skvělém osamocení. My Němci a vůbec celý německý národ, nejen my zde v Československu, hájíme stanovisko, že jsou jistá nezcizitelná práva, a domníváme se, že je nutno konečně zapomenouti na minulost a napravit to, co zlého se poslední dobou stalo.
Světové zjevy hospodářské, o nichž se rokovalo v Janově, měly i u nás své zjevy průvodní, i u nás působily. Jak známo, první a poslední slovo z úst vynikajících zástupců dohodových v Janově bylo, že Rusko musí uznati své dluhy z doby před válkou i za války, které udělalo Rusko carské. Jinak prý nelze vyjednávati. Nevím, je-li to pravda, ale čtli jsme to, že prý ruský zástupce Čičerin zvolal, co udělaly spojené a přidružené dohodové státy s válečnými půjčkami, s vlastními platebními závazky ve vlastních státech a zda prý ona slova velkých mluvčí dohodových neměla by platiti nejprve také pro malé členy dohody. S válečnou půjčkou, která je otázkou spravedlnosti a neměla by býti slučována s věcmi národnostně-politickými, úzce souvisí mnoho jiných otázek. Ani i šovinistické české kruhy neměly by přehlížeti, že se nemohou trvale opírati o Dohodu. Nesmějí myslet, že by mohly klidněji pohlížeti vstříc onomu okamžiku, kdyby mezitím zbavily německý průmysl vlivu v tomto státě. Povaha naší průmyslové krise je jiná než v ostatních státech. Také vítězné státy, jako Anglie, Amerika a jiné jsou postiženy velikou průmyslovou krisí, avšak nejsou to státy rozbité. My trpíme následky rozvratu velkého hospodářského území, stavu valuty, musíme učiniti všechna opatření, abychom zahojili, co bylo způsobeno náhlým rozvratem velikého rakousko-uherského hospodářského území. Jaký účinek by mohlo míti obnovení staré hospodářské oblasti, ukazuje pohled na náš železářský průmysl. Na př. Vítkovice dodávaly před válkou množství polotovarů do Kraňska. Nyní patří Kraňsko k jiné hospodářské oblasti, k docela jinému státu. Dodávky tam jsou tudíž omezeny. Vítkovice daly výpověď 25.000 dělníkům a 182 úředníkům. Tytéž smutné zkušenosti ukazují se v průmyslu sklářském. Odbytiště zmizela, uplatňují se vlivy měny, avšak ani styky se spřátelenými sousedy nejsou již tytéž jako bývaly. Tak na př. našemu sklářskému průmyslu chybí dovoz křemene, jehož nezbytně potřebuje, který se však nedováží právě proto, poněvadž není přátelského poměru se sousedy. Naši továrníci musejí se z důvodů měnových a aby bylo možno platit jinam, každý zdržeti kalkulace, vypočtené na dlouhou dobu. Pánové, nedávno se konala v severních Čechách porada, na níž státní živnostenský inspektor projevil názor o nezaměstnanosti a stávkách, kdyby prý jen pražská koruna v Curychu stoupla na 20 a ještě výše, na 30, že by se platební závazky Československa do ciziny najednou zmenšily o tolik a tolik milionů. Pak prý by bylo státu snadno podporovati nezaměstnané a nemusel by se vůbec starat o znovuzahájení práce, totiž, aby umožnil průmyslu, by opatřil práci. Dělníci by se mohli vystěhovati do států se špatnou měnou a průmysl by mohl klidně stát. Neboť stoupnutí koruny by hravě vyneslo tolik, kolik pohltí podpory nezaměstnaných. Velectění, onen mluvčí neměl v sobě ani krůpěje sociálního oleje; docela přehlédl, že bude-li průmysl trvale stát, vyschnou i ostatní zdroje daní, všechny obory živností, hostincem a obchodníkem počínaje. O tak zaostalém sociálně-politickém názoru škoda dále mluviti. Lepší vztahy mezi různými národy a stavy tohoto státu a lepší vztahy k cizině mohly by velmi značně posloužiti dílu míru, o něž se chtělo usilovati v Janově.
K průmyslové krisi a s ní spojené nezaměstnanosti přispěla daň z uhlí a vysoké dopravní sazby pro zásilky uhlí. Jak se může dostat uhlí z Čech do jiného státu, když náklad jednoho vagonu uhlí z hnědouhelného revíru falknovského jen do Chebu stojí tolik, kolik by stál celý náklad z Chebu až do Basileje. O možnosti soutěže zde není vůbec ani řeči. Pouze daň z uhlí na př. způsobuje, že cena 1 kg karbidu se zvyšuje o 1 Kč a tato koruna jest to opět, která naprosto vylučuje možnost soutěžiti tímto průmyslovým výrobkem s cizinou. Naši keramičtí průmyslníci mohou dostati do Smyrny talíř teprve za 42 Kč; z Německa lze jej tam dostati za 12 Kč. Musíme se tudíž snažiti, aby byly utvořeny smlouvami velké hospodářské oblasti, velké hospodářské jednotky, aby se tak ukázaly aspoň na poli hospodářském přednosti starého Rakousko-Uherska. Neboť velké hospodářské oblasti umožňují, velectění, jednotlivým státům, aby si zajistily v dovozu a vývozu určité výhody. Velectění, příliš jednostranné přilnutí pouze k jediné velmoci v Dohodě má však také ještě jiné okolnosti v zápětí, které by se mohly projeviti šeredným způsobem nejen snad pouze na poli politickém, kdyby se na př. takový jediný mocenský činitel ocitl v t. zv. "splendid isolation". Dovolte, abych krátce poukázal na hospodářské újmy, jež způsobuje příliš velké přátelství s Francií. Nemyslím zde na věc s automobily, nemyslím také na ohromné miliony, jež nás stojí naše vlastní vojenství a francouzská vojenská mise, rád bych se zmínil o něčem jiném: V průmyslu mydlářském to došlo s přátelstvím s Francií tak daleko, že domácí československý mydlářský průmysl a tím celá země, spotřebitelé utrpěli škodu daleko přes 100 milionů tím, že někdejší tuková ústředna - štěstí, že je teď už nebožkou - nakoupila v cizině tukových surovin o více než 600 Kč na metrickém centu dráže, než jak je nabízela domácí firma. Pak k tomu přistoupilo, že tyto suroviny musely býti nuceně převzaty; Československo převzalo prostřednictvím své tukové ústředny mimo to ještě 500 vagonů cizího mýdla a snad 1000 metrických centů jemných francouzských mýdel bylo dovezeno, takže je nutno účtovati právě tak ohromná milionová čísla jakožto ztráty. Je to tedy drahé přátelství. Ostatně se ovšem říká: U kapsy přestává přátelství.
Pánové, pan dr. Beneš,
jak různí řečníci přede mnou dokázali, přece se jen vrátil z Janova
jiný, než jak tam šel. Neboť do Janova odejel s jinými nadějemi.
My Němci máme v jedné z nejstarších básní naší literatury z devátého
století, v básni "Heliand" užito skutečnosti, že velmi
dobře zpravení mudrci od východu vrátili se z Betléma jinou cestou.
Bylo toho užito v onom staroněmeckém literárním plodu v tom smyslu,
že i my, jestliže jsme šli špatnými cestami, můžeme se vrátiti
jinými cestami. Pánové, i my to uvítáme, nastane-li ve světě nenávisti,
ve světě nepřízně a nespravedlnosti obrat a zavládne-li duch smíření
a spravedlnosti. A přejeme si, aby i v tomto státě byla nastoupena
cesta obratu, jiná cesta, cesta spravedlnosti, která i našim německým
požadavkům dopomůže k právu, k uznání. Nebude to na škodu státního
celku, bude to spíše k blahu všech. Neboť mír živí, válka boří.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo si vyžádal pan
min. předseda dr. Beneš. Uděluji mu je.
Min. předseda dr. Beneš: Slavná
sněmovno! Musím začíti díkem pánům poslancům, kteří se zúčastnili
zahraniční debaty. Můj dík by zejména měl platiti většině pánů
z oposice. Jen se obávám, že by moje uznání od radikálnějších
členů oposičních stran bylo vykládáno nesprávně, ač právě tato
debata byla přímo názorným vyučováním, že radikalismus nespočívá
v silných slovech a rozčilených gestech. Prosím za prominutí,
že musím poněkud déle mluviti a obtěžovati sněmovnu podruhé. (Hluk
a výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid. (Trvalý
hluk a výkřiky slovenských poslanců ľudových.) Prosím znovu
o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje):
Ale někteří páni kolegové odpovědi si přáli, zejména pan dr.
Šmeral, a položili tolik dotazů, že mohu na všechny jen
krátce odpověděti. (Opětovný hluk a výkřiky slovenských ľudových
poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje):
Chci v prvé řadě zabývati se p. posl. Kafkou. Nebudu
mluviti k výkladům mé taktiky, pokud jsou osobního rázu. Ran posl.
dr. Kafka podal psychologický rozbor mého charakteru a
dovozoval z něho některé vady mé politiky. Ke své analysi dovolával
se dokonce moderní grafologie. (Trvalý hluk slovenských ľudových
poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje):
Ale, jak řečeno, touto částí řeči posl. dr. Kafky se
nebudu zabývati. (Trvalý hluk a výkřiky slovenských ľudových
poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje): Pan posl. dr. Kafka prohlašuje versailleský mír za pouhý diktát; pan posl. dr. Kafka zapomíná, že legální představitelé německého národa versailleský mír ratifikovali. Avšak nebyl toliko mír versailleský, byl také mír brest-litovský. Co byl tento mír? Nebyl také diktátem?
Já jsem nikdy versailleský mír
neprohlašoval za dílo naprosto bezvadné. Rozumí se samo sebou,
že se versailleský mír může kritisovati. (Výkřiky posl. dr.
Jurigy.)
Předseda (zvoní):
Volám pana posl. dr.
Jurigu k pořádku. Prosím o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje):
.... ale tvrdím... (Opětný hluk a výkřiky slovenských ludových
poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím znovu o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje):
.... že versailleský mír se nemůže odsuzovati šmahem, že jej
všichni můžeme pokládati za právní základ nové Evropy. Jest pořád
lepším nežli to, co bylo před tím. A i kdyby byl diktátem, nebylo
by správným stavěti proti němu diktát nový. (Hluk.) Boj
o jeho změnu a zejména násilnou a vynucenou změnu připravuje největší
nebezpečí, jaké je si možno pro Evropu představiti. Na to se nesmí
zapomínati. Naše politika od samého začátku dodnes hájí stanovisko,
že Velká Dohoda a zejména přátelství Francie a Anglie jest k právnímu
uspořádání Evropy nutná. Před válkou Německo si osobovalo absolutistické
vedení Evropy, a to je příčinou jeho pádu. Obranou proti německému
mezinárodnímu absolutismu vznikla Dohoda; v této Dohodě vidíme
uskutečnění demokratických principů v zahraniční mezinárodní politice,
a proto Dohodu přijímáme. (Hluk slovenských ľudových poslanců.
- Předseda zvoní.) Dohoda znamená...
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje): .... že nad Evropou nemá rozhodovati jeden, nýbrž všichni, a proto naše politika přijala také konferenci washingtonskou, přijala konferenci cannesskou a konečně janovskou. V tom vidím začátek dalšího, a jak doufám a jak si přeji, i mírného vývoje nové Evropy. Zdůrazňuji, že tento mírný vývoj není a nemusí býti v odporu k versailleskému míru, jak by někteří za každou cenu chtěli dokazovati.
Pan posl. dr. Kafka mne staví mezi Anglii a Francii, nemyslím, že správně. (Hluk slovenských ľudových poslanců.) Lloyd George sám příležitostně velmi pěkně pověděl, že mezi Anglií a Francií jsou mnohé sporné body, a že proto nemusí přijíti k roztržce. S tím úplně souhlasím. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Rozumí se samo sebou, že mezi Francií, Anglií, Italií, že mezi Evropou a Amerikou, že vůbec snad mezi všemi státy a národy jsou obtíže, vznikající z růzností zájmů, dále z mylných názorů a politických chyb. Úkolem praktického politika je ty obtíže náležitě zvážiti a přes ně dojíti k loyální dohodě. (Hluk a výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Předseda zvoní.) Já tvrdím, že mezi Anglií a Francií přes různost zájmů jest silná společnost zájmů. Tvrdím dále, že dohoda Francie a Anglie je pro Evropu a dokonce pro Německo lepší než neshoda.
Pan posl. dr. Kafka viděl
dva nedostatky v mém posuzování konference. Neukázal jsem, že
se za podklad rekonstrukce Evropy měl vzíti reparační problém
ve spojení s revisí mírových smluv.... (Trvalý hluk a výkřiky
slovenských ľudových poslanců.)
Předseda (zvoní):
Prosím p. poslance
Hancko, aby nevyrušoval.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje): .... a neukázal jsem na vinu Francie, neboť ta byla proti konferenci.
Pan dr. Kafka soudí nesprávně. Já právě už před konferencí jsem upozornil, že rekonstrukční problém je problém reparací a že se musí napřed vyřešiti mezi Francií, Anglií a Německem. Myslí-li pan dr. Kafka, že se to dá dělati na konferenci, ukazuje to na jeho praktickou nezkušenost ve věcech zahraniční praktické politiky, na neznalost mezinárodních poměrů a nesprávnost posuzování o tom, co mezinárodně možné jest a není. Posuzuje schematicky a teoreticky, jsa isolován, nevida skutečnost. Je to pochopitelné, poněvadž nemá možnosti posuzování správného, ale právě proto odmítám já jeho kritiku. (Hluk slovenských ľudových poslanců. - Předseda zvoní.)
Pan posl. dr. Kafka, domnívám
se, ve své druhé kritice příliš jednostranně stojí proti Francii.
(Hluk trvá.) Chtěl by býti objektivní, ale není s to, všude
a ve všem najde vždy Francii. To je veliká jeho slabost. Mohl
bych mu citovati řadu politiků německých, kteří předválečné pangermánské
stanovisko vůči Francii již opustili. I oni pochopili, že mír
v Evropě bez dohody s Francií není možný. (Trvalý hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje):
I odpůrce Francie, je-li loyální, musí uznati, že Francie
válkou byla nevýslovně postižena a ve velké části zničena. Kdo
viděl zpustošené kraje Francie a Belgie, musí pochopiti, proč
Francie tak důrazně žádá reparace. Jestliže pan dr. Kafka
cituje Keynesa, musil by spravedlivě citovati všechny ostatní
a mnohé, kteří spravedlivost reparační francouzské politiky uznávají,
mezi nimi na prvém místě je to Lloyd George. Může býti spor o
detailní otázky, o taktiku, v zásadě se však proti francouzskému
požadavku reparace nedá spravedlivě nic namítati. Ostatně přiznávám,
že pan posl. dr. Kafka snažil se býti objektivním aspoň
v tom, že Anglii připisuje stejně ziskuchtivý egoism jako Francii.
O tom všem my máme své vlastní mínění. (Hluk. - Výkřiky
posl. Hancko.)
Předseda (zvoní):
Pana posl. Hancko
prosím, aby nevyrušoval. (Hluk trvá.) Prosím o klid.
Min. předseda dr. Beneš (pokračuje): Pan posl. Kafka, jsa důsledně proti Dohodě Velké, je proti Dohodě Malé. Pochopuji to, ale tvrdím, že není docela objektivní a že zejména neoceňuje rozhodující fakt, že Malá Dohoda je čistě obranou, je čistě pro mír (Hluk.), nemá úmyslů agresivních. Malá Dohoda není také výlučná, jak nejlépe dokazuje naše ujednání s Rakouskem, přes to, že Rakousko není ve spolku, a smím se dovolávati také toho, že poměr našeho státu k Německu je velmi korektní, založený na vzájemném uznávání dané politické a hospodářské situace. Smím prohlásiti se vší určitostí, že naše politika a politika vlády, v jejímž čele stojím, nechce nic jiného než mír na venek a uvnitř. (Hluk. Výkřiky poslanců ľudové strany slovenské. - Předseda zvoní.)
Pan kol. Kafka se konečně
dovolává principu sebeurčení. Pan kol. Kafka je profesorem
práv a profesorem velmi učeným. Jemu zajisté jsou známy hlasy
německých právníků a politiků, kteří princip sebeurčení přijímají
s reservou, která jest dána historií a přírodou, to je se vší
tou promíšeností obou národů, společenstvím hospodářských zájmů,
útvarem zeměpisným, bydlištěm, zkrátka všemi poměry a faktory,
které sociologicky určují osudy národů. (Hluk. Výkřiky poslanců
ľudové strany. - Předseda zvoní.) Tak aspoň všichni
teoretikové správně sebeurčení pojímali a dosud pojímají. (Hluk.
- Výkřiky posl. dr. Budaye.)