Ale, vážení pánové, věc je mnohem důležitější. Já jsem řekl, že jde v tomto vládním návrhu o ochranu nájemníků. Jsou zde 2 partie, které to mohou velice dobře doložit. Jedna partie jedná, řekl bych, o právní stránce poměru mezi majitelem domu a nájemníkem a druhá o materielní povaze této nájemní smlouvy. V té první, která je obsažena v §u 1 v jednotlivých odstavcích, je neobyčejně poučné, abychom se podívali, jaké jsou dnes normy nebo budou normy pro výpověď. Nechrání se pro příští dobu pouze majitel domu, nýbrž celá jeho familie, jeho děti vdané i ženaté, jeho příbuzní, ba dokonce v odstavci 10 je ustanovení, že majitel domu, který se z něho vystěhoval před osmi lety, může vypověděti svého nájemce, když bytu pro sebe potřebuje. Ten člověk se tam tedy přistěhoval roku 1914, byl tam usazen, dnes nedostane jinde bytu a najednou si vzpomene pan domácí, že by se mohl vrátiti do svého domu, kde bydlil roku 1914. Podle tohoto zákona platí výpověď a milý nájemce musí se prostě stěhovati. V odst. 6, 8 a 9 jsou, řekl bych, taková gumová ustanovení. Na příklad v tom 6. odstavci stojí, že v případě, potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu - tedy komparativ - "zůstala-li by nájemní smlouva v platnosti, nežli nájemník, byla-li by zrušena", může majitel dáti svému nájemci výpověď. V odst. 8 je ustanovení, že soud může uznati náhradní byt za dostatečný, v odstavci 9 se praví: "potřebuje-li pronajimatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918".
Tedy soud uzná, zdali náhradní byt je přiměřený, soud uzná, zdali jsou zde důvody pro výpověď dostatečné. Justiční správě se tedy ponechává úplně volné pole, aby vykládala, aby interpretovala tento zákon, který se pohybuje v pojmech velice málo definovatelných: "značnější, dostatečnější důvody". To všecko potom bude vykládati příslušný okresní soudce, ke kterému se obrátí majitel domu. Ale poslední odstavec prvého paragrafu je nejpovedenější.
My tady dokonce zřejmě protežujeme nejbohatší lidi. Tedy zde se stanoví totiž, že lidem, kteří mají svůj majetek zajištěný obnosem více než 2 miliony korun, může se dáti výpověď z bytu, ale, prosím, s jednou výhradou podle § 4, že tato výpověď pro ně platí na jeden rok, kdežto pro každého jiného smrtelníka s majetkem menším než 2 miliony platí tříměsíční výpověď. Při debatě v rozpočtovém výboru odůvodňovalo se to tím, že se musí poskytnouti určitá lhůta k vystavění domu, který by si ten šťastný majitel 2 milionů korun mohl dáti vystavěti. Vážení pánové! Přece jenom nejsme malé děti! Člověk, který má 2 miliony korun ve své wertheimce a který má takové postavení vůči svému domácímu, může po případě nabídnouti tomu domácímu takové nájemné, že ho nikdo z toho bytu nedostane. A potom v tomto zákoně nestojí imperativ, že lidé, kteří mají dokonce majetek přes 2 miliony korun se musejí stěhovati a musejí stavěti pro sebe své vlastní obydlí. To by mělo určitý význam a mohli bychom v tomto případě s takovým ustanovením souhlasiti, třebaže bychom nesouhlasili s obnosem.
Mluvil jsem zde o materielní stránce poměru nájemního; ta je vlastně nejkřiklavější. Vážení pánové! Zde se domněle pouze nezdražují byty o 1 místnosti, o 1 pokoji s kuchyní a s příslušenstvím, ale není to pravda, poněvadž v paragrafu, který má čís. 8 a který byl potom rozdělen na dalších 6 paragrafů, je ustanovení, ve kterém zvýšení nájemného nad míru v odst. 1. a 2. uvedenou, je přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajimatelovy. Pronajimatel je majitelem domu. Majitel domu nemusí pouze a není oprávněn jako dosud si počítati průměrný náklad, který vyvolává oprava domu, po případě oprava příslušného pronajatého bytu, nýbrž zde je to dokonce specialisováno, že majitel domu může zvýšiti nájemné o obnos, který činí t. zv. veřejné dávky z domu nebo z nájemného zapravované, nebo oč vyrostly výlohy zavedením nových veřejných dávek, za druhé zvýšením pravidelných ročních výloh spojených s udržováním a správou domu, pokud tyto výlohy jsou placeny obci nebo jiné veřejnoprávní korporaci. Tedy nájemce platí ze svého domácímu nejenom ten úrok z kapitálu uloženého do domu, neplatí mu také jen zisk podnikatelský podle běžné terminologie kapitalistické, ale platí také dávky, veřejné daně a poplatky. Tedy otevřeně řečeno, zde nájemce je platitelem veřejných dávek.
Dále je zde možnost zvýšiti nájemné tehdy, jestliže byla zvýšena úroková míra a vedlejší poplatky; tedy jestliže peněžní ústav zvýšil úrok z obnosu, který byl zapůjčen na koupi domu, musí to také odvésti nájemce čili partaj, která bydlí v domě. A konečně je možno zvýšiti nájemné "nákladem učiněným na občasné nebo mimořádné nutné opravy a obnovy domu, provedené po 3. květnu 1920".
Vážení pánové! To jsou ustanovení, která činí naprosto ilusorní to, že by malí nájemci byli nějak šetřeni, naopak ti malí nájemci o 1 pokoji s kuchyní budou biti, a o tom se přesvědčíte v novém termínu květnovém nejdéle do termínu srpnového, že budete míti nesčetný počet stížností, které budou jednati o tom, že majitelé domů uvalují na ty skutečně nejchudobnější lidi veřejné poplatky a veřejné dávky ve formě zvýšeného nájemného, poněvadž je tu zákon, který právě projednáváme, který jakmile tady bude koalicí odhlasován, dává jim k tomu plné právo.
Tento zákon ve svém celkovém pojetí je vlastně útokem na vrstvy sociálně nejníže postavené, a já bych chtěl jen ještě dodati, že je pouze jedním článkem z celé té protisociální akce, která se vede v Československu i v sousedních státech proti dělnictvu. A za dělníka nepokládám pouze člověka, který manuelně pracuje, nýbrž všecky ty, kdož jsou nuceni prodávati svoji pracovní sílu a kteří dnes nemají nic jiného na prodej než pracovní sílu. Do toho jsou zahrnuti také zřízenci a úředníci. Nevím, zda kolegovi ze strany národně demokratické se poděkují jeho stoupenci z vrstvy úřednické. Je zajímavo, že včera konala se velká schůze - velká co do místnosti, ne co do účasti - na Žofíně, na které referoval jeden z příslušníků strany čsl. socialistů. Na této schůzi bylo velmi silně protestováno proti zvýšení nájemného a zástupce klubu čsl. socialistů prohlásil, že se jeho strana postaví s největší houževnatostí a energií proti jakémukoli poškození nájemců. Jsem zvědav, jak se dnes zachovají při hlasování o tomto zákoně. Ještě včera a dnes ráno byla pochybnost, zda zákon nebude odvolán a skutečně jsem si myslil, když jsem přišel ráno do parlamentu a když jsem slyšel ty pověsti, že se jedná o nějaký odklad, že koalované strany dostaly rozum a že tento zákon, který je neobyčejně těžkým proviněním proti lidem, kteří jsou dnes se všech stran pronásledováni a biti, aspoň nějakým způsobem bude odročen. Věc byla však hotova a jako vždycky před tím, jakmile se to upeče, musí se to sníst, i zde je justament. Vážení pánové se pamatují na to, co jsem řekl v prosinci. Bylo to rozhodnuto, byl to skutečně justament buržoasních stran, které si postavily hlavu, že zákon musí býti odhlasován přes to, že tu byly se všech stran důvody a protesty, aby se tak nestalo. I tentokráte jedná se o tendence, které jsou prospěšné měšťanským stavům. Je podivno, že strany socialistické, které by měli míti jinou politiku, podávají tomu ruku a zapomínají na příslušníky vlastní.
V zákoně jsou rozděleny byty na dvoupokojové, na tří- až čtyřpokojové. Já, bohužel, postrádám určitého prohlášení v tom směru od zástupce ministerstva sociální péče. Jestliže vláda předkládá takový zákon, který stanoví zvýšení nájemného o 30% na dvoupokojové byty od 1. května a o dalších 10% od 1. listopadu a rozděluje byty podle počtu místností, bylo by snad dobře, kdyby vláda předložila statistiku, kolik je vlastně v republice bytů o 1 pokoji s kuchyní, kolik je bytů o 2 pokojích.... (Posl. Toužil: To je veliký požadavek nemožný!) Proč máme státní statistický úřad, proč máme orgány, které se zabývají právě touto otázkou? Jednáme-li o sociálním problému, jako je bytová otázka, musíme věděti, kolik určitých bytů je. Ale, vážení pánové, nejen to, nýbrž také, kolik lidí v těch bytech bydlí, to je důležité, jak jsou ty byty přebydleny. Podívejte se se dnes na pražská předměstí a na předměstí velkých měst. Tam lidé žijí v pravém slova smyslu jako sardinky v uzavřené krabici, byty jsou dnes vlastně jenom noclehárnami, lidé tam chodí jen na nocleh a z důvodů ethických i populačních je to stav neudržitelný. Pokládají-li se byty dvoupokojové za příliš veliké, potom to ovšem neodpovídá pravdě. Jednu otázku bych měl, když se uvaluje zvýšení nájemného na nájemce bytů o 2 pokojích a kromě toho na nájemce bytů o 1 pokoji s kuchyní nepřímo, jak jsem to vysvětlil, kde vezmou lidé úhradu k placení tohoto zvýšeného nájemného? To je přece důležitá otázka! A dnes, když se jeví snaha po všeobecném snižování mezd a my stojíme uprostřed velikého boje, zejména v kovoprůmyslu, kde zaměstnavatelé se postavili na stanovisko snížení mezd o 25%, kdy sklářští dělníci musili přistoupiti na vyjednávání ke snížení mezd o 20%, kdy uhlokopové musí si dáti líbiti snížení mezd, tu se přichází se zvýšením nájemného. Ale nejde jen o tyto obnosy, vždyť dělníci ve většině nepracují celý týden. Máme obory průmyslu, jako textilní, obuvnický, oděvní, kde se pracuje 3 až 4, mnohdy jenom i 2 dny v týdnu. Můžeme-li posuzovati hospodářskou situaci pro dělníky, je to stav desolátní, a zvláště jestliže dnes uvalíte na tyto drobné lidi zvýšení nájemného, potom je přivedete do takové tísně, že nebude z ní jiného východiska.
Jestliže se domníval jeden z pánů kolegů, který mluvil přede mnou, že se ta kvota ze zvýšeného nájemného v poměru k celkovému příjmu nepocítí, radil bych tomu, který má takovéto představy, aby se šel přesvědčiti do rodin dělníků, aby si dal předložiti rozpočet takové dělnické rodiny, kolik dělá strava, byt, kolik dále různé jiné potřeby existenční, aby porovnal tyto číslice, a přijde k přesvědčení, že každé zvýšení výdajů, ba že každá koruna, byť to byla koruna znehodnocená, rozhoduje dnes u chudého člověka a rozvrací celý jeho domácí rozpočet. (Hluk u komunistických poslanců. - Hlas: Teď budeme stavěti požadavek po 70% zvýšení mzdy!)
Když pozorujeme tuto předlohu ze zorného úhlu parlamentní praxe z jednání posledních měsíců, nemožno nic jiného tvrditi a přijíti k jinému resultátu, než že parlament je dnes pouhým nástrojem ke všeobecnému zvyšování břemen pro pracující třídy, ke snižování životní úrovně dělnictva, ke zhoršování poměrů existenčních a zejména ku prospěchu a zlepšování poměrů buržoastických. (Souhlas komunistických poslanců.) To je fakt, který se nedá odpraviti se světa, a právě proto je smutným úkazem, že k tomuto stavu dopomohly strany socialistické.Velmi dobře se to usnáší, velmi krásně mluví, ale je přece nutno konstatovati: Při těchto velmi choulostivých otázkách, které se dotýkají zejména chudých vrstev, jsou strany, které jsou dnes tak zvanými stranami státotvornými, tak opatrné, že vyšlou za referenty obyčejně zástupce stran, jejichž příslušníci nejsou bezprostředně tímto zákonem dotčeny. Při zákoně o zhoršení požitků státních zaměstnanců byl referentem zde člen republikánské strany čsl. venkova. Dnes jde o zvýšení nájemného a máme referenty dva, z nichž jeden patří straně lidové a druhý patří zase republikánské straně čsl. venkova. (Veselost.). A není mezi nimi ani člena některé z měšťáckých stran ostatních, ani jediného ze stran socialistických. Je docela odůvodněna obava, že by se poděkovali příslušníci těchto stran za to, aby převzal ještě referát o takové předloze její vlastní zástupce. Ale tím se věc naprosto nenapraví; jestliže otevřeně se nepřiznají při zpravodajství, přiznají se při hlasování.
Vážení pánové! Dojde k súčtování.
Veřejnost a zejména dělníci si takovéto osnovy zákonné a takové
zákony nedají trvale líbiti. A uvidíte, že ti, kdož odnesou následky
takových akcí, nebudou lidé, kteří se staví proti zhoršování poměrů
dělnických tříd a staví se tak, jako my proti tomuto zákonu, proti
němuž nejen že protestujeme, ale jejž vysvětlíme celé dělnické
veřejnosti v pravé jeho podstatě. (Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)