Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Schälzky.

Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Promrskávání důležitých, hluboko do života národa zasahujících předloh se stalo v této sněmovně pravidlem, zvláště jde-li o promrskání předloh sociálně-politického obsahu před skončením zasedání. Minulého roku v prosinci byla novela k zákonu o ochraně nájemníků vzata s denního pořadu. Mezidobí mělo býti použito k tomu, aby byl připraven důkladně nový zákon o ochraně nájemníků. Čekalo se, že se to nyní stane. Jednání v "pětce" trvala, jak několikráte bylo zjištěno, mnoho měsíců. Avšak k stanovení znění návrhu zákona, jak nám byl předložen, mohlo prý dojíti teprve v posledních okamžicích před podáním jeho ve sněmovně. Odtud také ty právnické závady, na které bylo poukazováno v sociálně-politickém výboru. Vykladačskému umění advokátů je jím dáno nejširší pole. Je pro nás zahanbujícím, že musíme prohlásiti, že se s námi právě při této předloze zacházelo takým způsobem, jakým se to dříve nestalo, ač jsme již na mnohé zvyklí. Teprve včera byla nám tato předloha odevzdána v německém překladu. Dnes šla schůze za schůzí, jedná změna zákona za druhou, takže naprosto nebylo možno učiniti si přehled, a tudíž je nám úplně nemožno, abychom mohli důkladnějším, věcnějším způsobem k této důležité předloze zaujmouti stanovisko, a aniž by bývala poskytnuta příležitost vzíti na vědomí rozličná mínění interesovaných sborů a jejich přání. Při takové předloze, kde se stýkají skutečně nebo zdánlivě protichůdné zájmy majitelů domů a nájemníků, bylo by bývalo nadmíru nutno podrobné příznivé vyšetření, aby se obě strany uvedly na střední, za nynějších poměrů pokud možno uspokojující cestu, a jmenovitě před veřejností prozkoumati otázku, jak možno odpomoci strašlivé bytové nouzi a jak by bylo možno povznésti stavební činnost. Proti tomuto projednávání bylo téměř všemi řečníky podáno ohrazení a musím to učiniti i já jménem svého klubu. Pozměňovací návrhy, které jsme podali ze Svazu, odůvodnil již můj druh klubovní dr. Keibl. Poukázal bych jen ještě na něco málo. Za panující bytové nouze je zákon o ochraně nájemníků nezbytným, aby se neoctla veliká část nájemníků bez přístřeší. Poukazuji na to, že jen v Praze samé čítá se přes 4000 osob bez přístřeší, v Liberci asi 900. Jen tou měrou, jakou možno opatřiti dostatečný počet bytů, možno také přistoupiti k postupnému rušení ochrany nájemníků. V době, kdy hospodářské krise a nezaměstnanost naplňují široké vrstvy úzkostlivou starostí o udržení existence jich rodiny a snížení platů úředníkům a učitelům nutí tyto stavy, aby snížily životní míru, není možno uvažovati o nějakém příliš velikém zvyšování nájemného. Je jasno, že, co se týče nějakého snižování cen, není, bohužel, ještě ničeho pozorovati. Nadměrné zvýšení nájemného muselo by přirozeně přivoditi s sebou mohutný boj mzdový a platový. Ve velkých městech lázeňských nastalo by nesnesitelné zvýšení činží takže jen řetězoví obchodníci a podvodníci mohli by si dopřáti většího bytu. V Mariánských Lázních na př. zjistil spolek pro ochranu nájemníků, že tam za krámy, které v mírové době stály 1000 až 3000 K, dnes učiněny nabídky 100.000 a 200.000 K, mimo to bylo nabízeno dvacetinásobné nájemné. Dnešní hospodářské poměry nejsou tedy ještě vhodné k tomu, aby se mohlo pomýšleti na zrušení zákona o ochraně nájemníků. S druhé strany musí se však prohlásiti, že ani postavení majitelů domů není růžové. Různými řečníky bylo poukázáno na to, že činže, nehledě k dosavadním zvýšením, udržely se na předválečném výnosu. Opravy pohltí dnes značné sumy, takže majitel domu namnoze není s to, aby mohl provésti potřebné opravy, takže ve všech městech slyšíme o úpadku domů. Nejen u nás, v jiných státech a městech je to ještě mnohem horší, na př. v Německu nebo ve Vídni. V Berlíně zavřela policie v minulém roce více než 4000 bytů v podstřeší. Těmito poměry trpí zvláště malý a střední majitel domu a tito tvoří přece 80% všech majitelů domů v republice. Malý člověk, pensista, úředník, řemeslník, dělník, živnostník, který si spořivostí získal vlastního domu, jenž mu měl nésti ve stáří malý příjem, který tam uložil své úspory, je za těchto poměrů nadmíru těžce postižen. Ti jsou dnes v nevýhodě proti svým druhům v povolání, kteří neosvědčili takového smyslu pro spořivost, a je také převážně v zájmu veřejného blaha, aby tento smysl pro spořivost u lidu byl chráněn. Nesmíme přeslechnouti žalob těchto malých a středních majitelů domů. Pro mnohé má býti majetnictví domu příspěvkem ke skrovné pensi nebo důchodu. Požadavek po přiměřeném zvýšení nájemného, jež však domácnosti nájemníků přespříliš nezatíží, je ovšem oprávněn a je také velkou částí nájemníků samých uznáván. Dokonce i jeden zástupce sociálních demokratů přece to také zde prohlásil, neboť udržování bytů v dobrém stavu a podporování stavební činnosti je přece ve snadno pochopitelném zájmu nájemníků samých. Bylo by zajímavo zjistiti veliké vzájemné účinky a vzájemné vztahy mezi majiteli domů a nájemníky. Jestliže se dnes hledí na bytovou péči jako na jednu z nejdůležitějších kapitol sociální péče, neboť zdravotnická a mravní cena zdravých a vhodných bytů pro celý národní a státní život je stále více uznávána, pak musí se pozornost zákonodárství a veřejnosti obraceti nejen k novým bytům, nýbrž také k udržování bytů dosavadních, jinak budeme jednou musiti vydati miliardy na uvedení bytů do řádného stavu. Aby majitelům domů tato břemena byla ulehčena a byla poskytnuta možnost dáti provésti nutné udržovací práce, je však mimo zvýšení činží třeba ještě zcela jiných prostředků, nutno jíti ještě zcela jinými cestami. Poukázal bych na nutnost snížení daňových břemen, zvláště daně činžovní. My ze Svazu podali jsme v tom směru návrhy, také návrh, aby toto zvýšení nájemného bylo osvobozeno od těchto daní. Daně mají postihnouti příjmy, nikoli však domy. Mají býti sociálně odstupňovány, aby rodiny bohaté dětmi byly chráněny a bylo jim umožněno bydlení, odpovídající zdravotním a mravnostním požadavkům. Veliký počet úředníků má od dřívější doby větší byty, jichž je třeba pro rodinné poměry, pro velikost rodiny. Tímto zákonem jsou tito úředníci stavěni na roveň kapitalistům. Majitelé domů s malými byty jsou v nevýhodě podle přirážek k nájemnému proti majitelům domů s velikými byty. Zde v této sněmovně, byly velmi časti zkoumány prostředky a cesty, jak by mohla býti ponenáhlu odstraněna bytová nouze, avšak nikdy se nepřišlo k řešení bytového problému ve velkých rysech, k tomu se cesta ještě nenalezla, a hlavní věcí jest a zůstává při tomto problému vybudování nových bytů, intensivní podpora stavební činnosti. Teprve až bude dosti bytů, může na trhu bytovém opět platiti zákon o nabídce a poptávce.

Při poradě o stavebních zákonech byly s různých stran zkoumány prostředky a cesty, aby se zmenšila bytová nouze; stavební činnost má se povznésti státními subvencemi a zárukou zúročení. Obecně prospěšné společnosti namnoze vůbec nepřijdou k tomu, aby se ucházely o tuto státní subvenci, protože si nemohou opatřiti stavebního úvěru. Kapitál je velmi zdrženlivý, hledá jiného umístění, jež nese lepší zisky, a dosud bylo právě opatření kapitálu jednou z hlavních překážek stavební činnosti. K tomu ještě přistupuje, že dosavadní nakládání s válečnou půjčkou, předválečnými rentami atd. ne smírně ztěžuje opatření peněz a brání peněžním ústavům poskytnouti většího úvěru stavebního. Bez spravedlivého zaplacení válečných půjček musí také stavební půjčka utržiti fiasko. To se také stalo, neboť místo miliardy na stavby bylo upsáno jen několik ubohých milionů. Bez úspěšného povzbuzení stavební činnosti a bez nového oživení celého hospodářství nemůžeme počítati na nějaké zlepšení v těchto věcech. Jistě by se také mnohem více stavělo, kdyby bylo ulehčeno získání státních výpomocí. V rozmanitých vládních úřadech roste počet žádostí do nesmírné výše. Počet nevyřízených kusů prý je hrozný. Vyřizování děje se nadmíru vlekle, každý spis musí býti od jednoho úřadu ke druhému urgován, chceme-li míti v dohledné době vyřízení. Je samozřejmo, že za takových poměrů zajde velmi mnohým chuť stavěti i těm, kteří po dlouhý čas se vší horlivostí na to myslili a o to se snažili. V mnohých místech zvětšuje se bytová nouze samým státem, který do mnohých míst - jen jeden příklad budiž vybrán - kde byli dříve dva četníci, dosazuje dnes 10 až 12 s jejich rodinami, aniž se o to stará, zda také tito lidé mají byt, který zcela prostě přenechává občanstvu, aby opatřilo byty. Mluvilo se již velmi často o nutnosti, aby stát jednou přikročil ve velikých rysech k vybudování úředních budov a úřednických bytů, avšak v tomto ohledu se stalo velmi málo. Také ve stavebním zákoně slibuje se odpomoc - kapka na horký kámen. Daně, které mají nastati zvýšením nájemného, oceňují se na 10 až 12 milionů, jež mají býti ministerstvem financí doplněny na 30 milionů. Z těchto 30 milionů mají býti dvě třetiny určeny státem na obytné domy, a to k libovolnému použití. Co z toho bude prostavěno v německém území, můžeme si podle dosavadních zkušeností mysliti. Třetina této částky má býti přenechána obcím a stavebním společenstvům. Obecně prospěšná stavební družstva přijdou přirozeně naposled. Na jedno bych ještě poukázal. Skončí-li koncem tohoto roku zákon o podpoře stavebního ruchu, mělo by se přistoupiti k tomu, aby se vytvořil opravdu jednotný, moderní zákon bytový, který za břemena, která ukládá, poskytuje také záruku, že v dohledné době vyjdeme z bytové nouze. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kol. inž. Bečka.

Posl. inž. Bečka: Slavná sněmovno! I já mohu prohlásiti, jako činili někteří pánové z druhých stran, že zákon tento není návrhem naší strany, není tedy nijakým iniciativním návrhem stran, jak se snad domnívají někteří z většiny, je vlastně kompromisním návrhem vlády. A právě z toho důvodu, že je kompromisním návrhem vlády, my jakožto strana ve vládě budeme, byť i namnoze s těžkým odhodláním, hlasovati pro tento návrh.

Máme za to, že zákon ten přece jenom je aspoň malým krůčkem k tomu, abychom se blížili i v tomto směru k normálním poměrům. Přáli bychom si, aby každé příležitosti k tomu nám dané bylo s naší strany užito, abychom co nejdříve a nejlépe mohli se dostati do poměrů normálních, aby tvrdosti, které spočívají v jistém směru posud na jedné třídě, to je na domácích, co nejrychleji byly odstraněny, a abychom mohli říci, že jsme již přešli do normálního hospodářství.

Tyto tvrdosti spočívají na třídě, která sumárně je prohlašována za třídu boháčů, za třídu blahobytníků. Řeknu docela určitě a s pevným vědomím, že je to konvencionelní lež. Dovolte, abych na příkladě, který si dovolím ihned přednésti, nejkratším způsobem dokázal správnost tohoto svého tvrzení, abych dokázal, že právě na této třídě je pácháno bezpráví, když v těchto těžkých dobách zabraňujeme zvýšení nájemného, jako by tato třída mohla snášeti ustavičně všechny ty tvrdosti válečné.

Byla mně jako členu sociálně-politického výboru dodána petice čís. 2200, a kdo by chtěl, může se přesvědčiti, že to, co pravím, jest správným. Obec Bošková u Plzně žádá, aby její majitelé domů vzati byli sněmovnou naší v ochranu již teď. Obec tato skládá se ze 199 domů, z těchto 199 domů je 102 činžovních, kde je část jich pronajímána. Z těchto 102 domů 34 patří malým zřízencům dráhy. Ostatní domy vesměs patří průmyslovým dělníkům města Plzně, resp. závodům plzeňským a řadě vdov po dělnících těchto závodů. Domky tyto mají 1 až 3 místnosti pronajímatelné, a majitelé těchto ukládali si jměníčka svá do těchto domů a cítili se býti šťastnými, že si pro svoje stáří něco uschrání a ulehčí si tím stáří. A teď vidí, že vlastně tyto domy stávají se jim břemenem, a ne ulehčením a podporou. Důkaz zase podávám na příkladu, který je běžný z čísel tam uvedených: Roku 1910 železniční zřízenec koupil si domek za 9.800 K. Za 12 let - počítáme-li tento peníz zúročený jen 4% - vydal na tento domek s ostatními dávkami 8996 K 23 h a přijal celkem 3920 K. Tedy ze svého výdělku musil za tu radost, že je majitelem domu a "panem domácím", zaplatiti 6076 K 23 h. A k tomu musel ještě vynaložiti svoji vlastní práci na opravy, resp. na udržování tohoto domku. Zde je nejlépe viděti, jak vypadá to štěstí býti "panem domácím". A těchto majitelů v republice nemáme málo. Je jistě slavné sněmovně známo, že stejné poměry, ba horší panují všude jinde. Dostal jsem do rukou doklady, ale nechtěl jsem je uváděti, aby se neřeklo, že uvádím jen křiklavé případy. Jsou to na př. Lobzy, přiléhající obec k Plzni, je to Rudolfov u Budějovic atd. Jsem přesvědčen, že o nic lepší poměry nebudeme míti u nás, že ani v těch velkých palácích činžovních nejsou ty poměry často lepší, nemohlo by se tedy jistě vytýkati, že uvádím jen malé domečky. Proberte, prosím, jen Žižkov a račte se zabrati do dat majitelů domů Smíchova, Košíř a uslyšíte, co vám vypravují. Vezměte Vršovice atd., a přesvědčíte se, že je pravda to, co jsem prohlásil, totiž že je konvencionelní lží, jako by majitelé domů byli vykořisťovateli a boháči.

Kdybychom se do těchto věcí zabrali a chtěli posuzovati, jaký poměr příjmů malých lidí obrací se dnes na nájemné, a co činí zvýšení nájemného oproti zvýšeným příjmům, přišli bychom jistě k přesvědčení, že je to nepatrný podíl. Viděli bychom na př., že ten, kdo platil před válkou z bytu 200, 300 K, platí nyní z tohoto bytu o 30% více, kdežto jeho příjem zvýšil se řekněme ze 4000 na 15.000, 20.000. Tedy je to jistě nepoměr. A já jsem přesvědčen, že bychom těmto potřebným domácím částečně ulehčili a že by to na druhé straně nebylo tak hrozným břemenem, jak s jistých stran se tvrdí a jak se setrvává na těchto tvrzeních s naprostou neústupností, a myslím, že tato neústupnost není vnitřním přesvědčením, že by to takový význam mělo pro malého člověka, resp. potřebného domácího, jako spíše že je to jen osobní neústupnost, a mohu říci, že mám dojem z jednání, které jsme prodělávali ve všech fásích, jako by se cítili někteří na své prestyži postiženi, kdyby změnili své původní chybné stanovisko, a jsem přesvědčen, že se tím páše křivda, která by s naší strany měla býti napravena.

Ubližujeme tu - jsem o tom přesvědčen - nebohým z dosti nebohých. S naší strany, velevážení, víme ovšem, že jisté nebezpečí ve zvýšené činži je, že je to jistá potíž pro ty, kteří musí zvýšené činže platiti, a víme také a jsme si jisti, že zejména naši příslušníci to jsou, kteří jsou zvýšením činží velmi postiženi, poněvadž to jsou slabé střední třídy, zvláště třídy gážistů, poněvadž to jsou slabé třídy našich živnostníků. A přece se odvažujeme chtíti se jednou zachovati, spravedlivě a stejnoměrně ke všem třídám, odvažujeme se souhlasiti se zvýšením činží právě u těch, kterých se to silně dotýká, u středních tříd - poněvadž pro ty třídy navrhuje se zvýšení, kdežto u malých bytů se odmítá - u 2, 3 a více pokojů se zvýšení připouští - odvažujeme se hlasovati pro to, poněvadž jsme přesvědčeni a víme to také, že právě tyto třídy souhlasí s tím a uznávají potřebnost zvýšení a uznávají také, že domácím náleží, aby poměrům všeobecným, jak se utvářily, byli přizpůsobeni. Domácí, bohužel, řekl bych, snad docela k jejich škodě nedovedli nebo nechtěli často tu svoji ubohost ukazovati, poněvadž jsou živlem klidným, konservativním, který miluje opravdu naši republiku.

Ze všech těch důvodů, které jsem uvedl, bychom si přáli, abychom co nejrychlejším tempem se vrátili do poměrů normálních; a poněvadž tento zákon zdá se nám alespoň krůčkem k tomu a s ohledem na potřebu, jak se jeví upravením této otázky pro celou republiku, bude naše strana hlasovati pro předložený návrh. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Patzel.

Posl. Patzel (německy): Velectěná sněmovno! Moji soudruzi hlasovali v zimě pro prodloužení dosud platné ochrany nájemníků, jednak z toho důvodu, poněvadž jsme také my považovali zákon o ochraně nájemníků za nutnost, ježto i my byli přesvědčeni o nutnosti toho, že nesmí vzniknouti stav bezzákonný, pokud nemáme dosti bytů, dále poněvadž jsme byli přesvědčeni nebo aspoň doufali, že nám mezitím bude umožněno spolupracovati o zákonu, který by byl způsobilý znovu upraviti poměry mezi nájemníky a pronajimateli uspokojivě také v zájmu podpory bytové péče v celé Československé republice. Ovšem v tomto očekávání byli jsme, jako v tak mnohých případech, zklamáni. Zde se vám poskytla - odpusťte ten trochu tvrdý výraz - komedie parlamentního projednání. Když se nechala uplynouti tříměsíční lhůta, byla podána vládní předloha, která musila býti projednána ve 24 hodinách, a následkem toho Pětka porodila zmetka, který nikoho neuspokojuje, který sice chce zdánlivě spojiti zájmy malých nájemníků s potřebami menších a středních majitelů domů, kteří jsou velmi tvrdě utlačováni činžovní daní, ve skutečnosti však představuje zpitvořené sociální vyrovnání, - o tom jsou zajisté i pánové na pravici slavné sněmovny přesvědčeni již proto, že opravdu málo dovedli říci na obhájení osnovy. Nemůžeme dosti často opakovati, že právě pánové z tak zvaných koncentrovaných - nebo snad se také říká koalovaných nebo sdružených stran, jméno je lhostejné, je prázdným zvukem - mají podstatně vinu na tom, pakliže vážnost této sněmovny v širokých vrstvách obyvatelstva, také v kruzích vlastních národních příslušníků nestoupá, nýbrž stále hlouběji klesá. Také my víme, že ochrana nájemníků musí býti ještě udržena na dohlednou dobu. Neboť ti, kteří nám chtějí namluviti, že volné hospodářství by zde hned způsobilo obrat, jsou na omylu. Již nyní je nám také známo dosti případů, kdy lidé, kteří by měli dosti peněz, nestaví obytných domů vlastních a za to po tuctech bohatí a zámožní továrníci skupují domy jiné, z čehož je patrně zjevno, že býti majitelem velkých činžovních domů není dnes asi přece tak špatné, jak to ráčil vylíčiti pan řečník přede mnou. Mezi velkými domy činžovními a malými domy, v nichž bydlí malé rodiny dělnické, je rozdíl. Ani my nemůžeme chtíti, aby nastala anarchie, která by vznikla z uvolnění, řekněme z touhy boháčů beroucích činži. My se neoddáváme klamu, že nynější poměry velké části majitelů domů, jmenovitě malých majitelů domů, se staly neudržitelnými, a že musí nastati změna, vůči níž se také veliká část nájemníků snad již trochu pozdě - to musíme prohlásiti, uznávajíce jasně existující skutečnosti, - nestaví již nepříznivě. Nyní se ovšem domníváme, že by skutečné zpracování této otázky, vypočtené nikoli na 48 hodin, když by se oceňovala všechna hlediska, která tu mají význam, bylo by snad přivedlo k lepšímu rozřešení otázky, než jest tato předloha, o které se má o půlnoci hlasovati.

Při všech moderních otázkách, při všech otázkách, které nějak zdaleka souvisejí se záležitostmi sociálními, přihlíží se k poměrům rodinným a k poměrům příjmovým. Zde právě při tomto zákoně, který má pomoci spoluuspokojiti nejpůvodnější potřebu člověka, potřebu bytu, nepřihlíží se nijak ani k poměrům rodinným ani k poměrům příjmovým, jež se mají chrániti. Po tom se nikdo neptá. Je pravda, osnova také ve znění výboru, chrání částečně malé nájemníky, nájemníky malých bytů. Avšak ani ona se netáže, zda majiteli těchto malých bytů jsou lidé, kteří následkem hospodářského rozvoje mají lepší příjem a mohou si popřáti lepších životních poměrů, nebo zda to jsou proletáři bez zaměstnání, chudé vdovy se sirotky. Jsou všichni házeni do jednoho pytle. Zdá se, jako by zámožní majitelé větších bytů byli trochu silněji přitaženi, a přece i zde se ukazuje, že rovnost může býti zlou sociální nespravedlivostí. Neboť tato rovnost stíhá tvrdě právě stav, který je v nynějších dobách vůbec trochu zanedbáván a odstrkován, totiž velkou část intelektuálů, těch lidí, kteří se před válkou, jak my ovšem říkáme, falešně počítali k tak zvanému střednímu stavu, lidé, kteří mají nárok na trochu kulturního života, kteří kladli velkou váhu na to, aby měli aspoň pěkný domov k bydlení pro sebe a pro děti většinou dosti četné, kteří jsou však nyní i podle vlastního doznání proletáři, kteří jen jsou většinou rádi, že vězí v průmyslových místech ve svých starých bytech. Dnes očekávají zvýšení činží, při čemž jsou do jednoho koše házeni s boháči, válečnými zbohatlíky a keťasy.

Co je u předlohy ještě zvlášť bolestné, je skutečnost, že zvýšení činže, i když snad se zdá na jedné straně nutným, těžce stíhá státní zaměstnance, kterým pánové z pravice této sněmovny připravili zlé poselství vánoční a novoroční, jimž byla uložena újma na příjmech v domnělém předpokladu, že možno počítati se silným snížením cen, zatím co vidíme a čteme ve všech novinách, nejen v těch zlých německých, že jsme zachváceni a ztíženi novou pustošivou, nepřetržitou cenovou vlnou. Upozorňujeme pány z vládních stran, že chceme chrániti právě zaměstnance s pevným platem, kteří jsou postiženi nejhůře, společným návrhem zástupců stran našeho německého parlamentního svazu, který má pánům umožniti, aby aspoň částečně zase vyrovnali a splnili sliby, které jste zatím v době mezi zákonem prosincovým a dnem dnešním dali svým veřejným zaměstnancům při tolika intervencích.

Zákon, o němž jednáme a máme se usnésti, má nyní ještě také druhou tvář. Majitelům velkých činžovních kasáren, skvostných budov se skvostnými byty a obrovskými místnostmi obchodními, kteří mají velké příjmy, dostává se možnosti, aby silně svůj příjem zvýšili, a tím zvýšili také poplatnost, což je zajisté velmi příjemné pro správu finanční. Zůstávají však silně v náskoku vůči velkému počtu malých majitelů domů, v jichž domech jsou ponejvíce byty malé, kteří dostanou jen malé zvýšení příjmů, z nichž fiskus většinou ještě daleko přes polovici podle starého zvyku zkonfiskuje, a oni tím utrpí škodu. Béře se jim ten trošek, oč od r. 1914 obdrželi více, to zdaňuje fiskus ještě domovní daní a ukládá na to přirážky.

Naděje, která mluví z důvodové zprávy a z řečí pánů z většinových stran, že tento zákon má býti a stane se malou pomocí ke zmírnění bytové nouze, této naděje ovšem sdíleti nemůžeme. Zdá se nám neoprávněnou. Proč? Poněvadž právě obce, ti činitelé, kteří od převratu pomýšleli na to v Československé republice, aby spolupůsobili ke zmírnění bytové nouze, aby obyvatelstvu opatřili nové byty pro nejchudší spoluobčany, dostanou z většího výnosu domovní daně babku. A stát, pánové? Že máme do správy těch 30 milionů se strany státu velmi málo důvěry, shledáte po dosavadních zkušenostech pochopitelným. Domníváme se, že budou patrně zase provedeny jakožto nejnaléhavější potřeby stavby kasáren nebo snad také stavby bytů na Slovensku pro úředníky, jež i Slováci uznávají za zbytečné, že se však z toho nic nedostane našim německým územím, jmenovitě našim německým místům průmyslovým, v nichž máme velmi zlou, palčivou nouzi bytovou. Pro toto smutné domnění mluví všechny naše dosavadní zkušenosti a zvláště skutečnost, že dosud ve všech rozpočtech republiky byly na podporu veřejné stavební činnosti vyházeny miliony, a že se nám dosud odpíral výkaz o tom, jak jich bylo použito, a že poptávka, kterou jsme osobně u našich obcí učinili, ukázala, že ani jediné německo-české průmyslové město, ani jediné německo-české průmyslové místo neobdrželo ze státních peněz ani haléře subvence na hotovosti, ba že stát v mnoha případech zůstal dodnes dlužen také převzaté záruky za placení úrokův a přivedl tím obce do nejvýš těžkých rozpaků, takže jsme marně hledali odpověď na otázku, kam ty miliony přišly, které byly dosud vynaloženy na bytovou péči. Tážeme se marně, odkud má přijíti zmírnění bytové nouze, když stát staví kasárny, když stát vnitřního úvěru nepovzbuzuje, když stát milionů, ba stamilionů z daní nepoužívá k zúrodnění hospodářství ve státě, nýbrž k vydržování zbytečného vojska, nebo když tucty milionů posílá do ciziny na mise, na propagandu atd., kde se rozpráší, místo aby zde byly obráceny na potřeby pracujících lidí. Jak máme věřiti, že je to s podporou bytové péče míněno vážně, když jsme viděli, že pánové z vládních stran zamítli jediné ustanovení, které sociálně-politický výbor zlepšil, ustanovení, které by bylo mělo více přitáhnouti a přinutiti skupinu zámožných lidí, aby stavěli domky a vily, aby se udělalo místo pro jiné, že pánové z většinových stran pod nátlakem těch pánů, kteří předstírají, že zastupují malé majitele domů, ve skutečnosti však zastupují vysokou financi republiky, zase dokonce odvrhli, zase zamítli toto prosté zlepšení zákona.

A pak, to není tak, jak se mnozí domnívají, že by otázka vázaného nebo volného hospodářství v bytové otázce rozhodovala. Myslíme jedno: Hlavní překážkou na cestě k řádnému podporování bytové péče zdá se nám tu býti zbytek ze starého Rakouska, a to je právě 102 roky starý zákon o dani domovní, jímž jsme ve starém Rakousku často marně otřásali, jímž otřásti pokoušeli se v Rakousku také pánové, kteří nyní tak horlivě zastupují majitele domů, při čemž byli vděčni, když prosadili některá malá zlepšení, a kterým otřásti nyní nechtějí dovoliti, ačkoli je jisto, že tento zákon je dávno zastaralý, zákon to vytvořený v době, kdy vládly poměry zcela mimořádné, po bankovním krachu, po státním krachu roku 1811. Ačkoli vidíme, že domovní daň dnes již daleko netvoří tak, jako před třiceti až čtyřiceti roky, pilíře státní správy, nemůžeme se vyhýbati jasnému poznání, že tato daň s množstvím přirážek jest jednou z největších překážek na cestě k řádnému stavebnímu ruchu. Mluví se mnoho o odrakouštění. Myslíme, že by tu bylo odrakouštění jakožto osvobození od staletého, dávno zastaralého systému velmi nutno v zájmu veškerého obyvatelstva, v zájmu lidí hledajících byt.

Nechci zbytečně ubírati vám času, dovolte však, abych učinil ještě několik politických poznámek ke způsobu jednání. My již víme, proč takové věci, o nichž se v jiném státě v namáhavém zápolení konají celé hodiny a dny porady, promrskáváte obratem ruky a dáváte o nich o půlnoci hlasovati. Z toho důvodu, poněvadž byste se při déle trvajících poradách nemohli ubrániti útoku různých kruhů vašich domněle koncentrovaných stran, poněvadž byste vůči vlastním lidem nemohli již udržeti nynější hry. Je málo států, které mají tak mocnou hospodářskou sílu, jako právě tento stát, a je málo států, které by této silné hospodářské moci dovedly tak málo využíti zvláštní správou v zájmu celku, jako právě republika Československá. Opakuji: V tomto případě nejde tak o spornou otázku, zda hospodářství vázané či volné, nýbrž o to, zda máme sílu a schopnost získati a shromážditi všecky hospodářské síly ve spravedlivé svobodě ke společné práci.

Jak se zdá, pánové z vládních stran této vůle nemají. Zdá se, že této otázce nerozumějí, snad proto, že se domnívají, že pro ně existuje jakýsi věčný politický zákon o ochraně nájemníků, při čemž ovšem přehlížejí, že vývoj doby může jednou přinésti výpověď, z které vás nebudou moci osvoboditi ani hrdelní soudcové pětky. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále pan posl. Bubník.

Posl. Bubník: Vážení pánové a dámy! Kdyby byla vypsána soutěž meziparlamentní o cenu, která z vlád dává nejkrásnější a nejpovedenější tituly pro své osnovy, potom myslím, že by československá vláda v tom dosáhla jistě rekordu. Mám několik příkladů - a jen uvedu dva z posledních dnů - na nichž mohu dokázati pravdivost tohoto svého tvrzení. Měli jsme v Praze zákon, který jednal o státních zaměstnancích, ve kterém se bralo státním zaměstnancům to, co jim bylo zaručeno zákonem z r. 1919 a 1920: parita učitelů se státními zaměstnanci, placení pojistných příspěvků, premií pojistných a kromě toho placení osobní daně z příjmu. Tento zákon, který bral státním zaměstnancům jejich výhody, jejich dosavadní požitky, je nadepsán "zákon o úpravě výhod státních zaměstnanců". Dnes tu máme novou předlohu, která se stala předmětem jednání sněmovny, která je nadepsána "Návrh zákona o ochraně nájemníků". Je pravda, že zde je snaha, která celým tím návrhem se táhne jako červená niť, avšak není to snaha o ochranu nájemníků, nýbrž snaha o ochranu majitelů domů. Já jsem s velikým zadostiučiněním slyšel výroky zástupce strany národně-demokratické, který se snažil v potu tváři dokázati, že nejubožejším stavem v Československé republice jsou domácí páni, že jsou to lidé, kteří trpí dnes ze všech vrstev sociálních nejhrozněji. (Hlas: Obětovali všechno pro svou republiku!) Ano, pro vlast a s plným vědomím mohou zpívati naši národní hymnu ne v otázce: "Kde domov můj?", poněvadž oni tu nenašli jenom svůj domov, nýbrž také své baráky, z nichž mají mnoho let dosti značné výnosy. Já alespoň neznám jediného případu nešťastného domácího pána, který by byl ze zoufalství nad svým sociálním postavením se šel utopiti, nebo který by byl býval zešílel z nedostatku, nebo utekl ze svého domu, po případě upadl vysílením na ulicích pražských, jako se to stalo poslední doby několikráte občanům republiky v jejich hlavním městě. Pan řečník strany národně-demokratické uvedl také případ ze své obce, ve které je domovem, majitele malého domku. Vážení pánové, byl to případ železničního zřízence, který koupil před lety domek za 9000 K a nyní je nucen platiti poplatky, daně a obecní přirážky, které vyrostly až do obnosu 8000 K, ale ten případ nemůže býti přece zásadním dokladem o nezbytném zvýšení nájemného z domů, patřících velikým majitelům, velikým domácím pánům. Uvádím případ z Prahy. (Posl. inž. Bečka: Těch je moc maličko!) Ne, vážený pane kolego, máme v Praze dosti značný počet lidí, kteří se nemohou počítati mezi nešťastné majitele domů, a kdyby byli tak nešťastnými, potom je podivuhodno, proč neprodají ten svůj barák. Dnes za dům, který měl nový cenu před osmi lety 100.000 K - uvádím příklad jenom z pražského obvodu - dostávají majitelé jeho a prodávají jej za za 12tero až 15teronásobnou cenu. Dům, který stál 100.000 - 120.000 K, prodává se za 1,200.000 až 1,500.000 K. Tedy, dojde-li k prodeji toho domu, hned zde vyroste před námi jeho dnešní prodejní hodnota, ve které se zračí, že majitel domu nikterak neztrácí na penězích, které kdysi investoval do svého domu a které mu dnes skutečně vynesou tolik, aby mohl býti zabezpečen pro další svůj život.