Měli-li jsme tu příležitost - škoda, že nemohu polemisovati s některými zde projevenými názory - rozhodnouti se, zdali jsme pro to, aby zákon o ochraně nájemníků byl puštěn, anebo zdali jsme pro to, aby byl za jistých ústupků zachován; rozhodli jsme se pro toto stanovisko, poněvadž se nám podařilo v některých případech uhájiti důležité principielní potřeby a požadavky širokých vrstev lidových. Chci upozorniti jen na to, že prosazeno bylo vyloučení ze zdražení oněch bytů, které mají 1 pokoj a kuchyni. To znamená, že jsme vyloučili téměř 80 % bytů, které z velké většiny obývá dělnictvo. Podařilo se nám také prodloužiti termín nebo dosáhnouti termínu platnosti tohoto zákona dnem 30. dubna 1923, tedy dosavadní "vuřtlování" zákonné se nám podařilo odstraniti. Podařilo se nám návrh prosaditi bez zvýšení činže v únoru, omeziti nesmyslné požadavky zvýšení o 140 až 400%, odstraniti nebo znemožniti požadavek zrušení ochrany nájemníků vůbec, zachrániti naturální byty zaměstnanců, kteří mají byt ze služební smlouvy, pod ochranu zákona postavena náhrada za uvolněné byty, kde na základě ustanovení §u 1 může vlastník dáti výpověď. Hlavní však zásada, kterou jsme prosadili, je ona, že ochrana nájemníků nebude zrušena do té doby, dokud se nepodaří vybudovati náhradní byty.
Soudím, že těmto důvodům, že totiž zabezpečena byla ochrana nájemníků a její trvání, bylo nutno dáti přednost před lacinou agitací, která znamenala držet za každou cenu zákon o ochraně nájemníků tak, jak byl usnesen již v minulém Národním shromáždění, který však by jistě vlivem poměrů byl znemožněn a povalen.
Z těchto důvodů bude naše strana,
vědoma si své odpovědnosti, hlasovati pro předloženy vládní návrh.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Hausmann.
Posl. Hausmann (německy): Dámy a pánové! Zástupcové našeho klubu opětovně podali s tohoto místa protest a ohrazení proti zvyklostem většinových stran, jak se zde předlohy zákonů předkládají k poradě a usnášení. Tento protest a toto ohrazení nutno dnes opakovati. Je to neslýchaný postup, kterého ráčily použíti většinové strany právě při tomto důležitém zákoně. Zákon sám byl terminován a bylo možno se domnívati, že zatím vládní strany a vláda sama měly dosti pokdy vypracovati předlohu včas, aby bylo možno také oposičním stranám zaujati k ní včas stanovisko. Ale tato předloha byla předložena poslanecké sněmovně teprve dne 4. dubna v pozdních hodinách odpoledních, a nazejtří se měl zákon v několika hodinách ve výborech prodebatovati. Nešlo všechno tak, jak si to většinové strany přály. Co dělají většinové strany, bylo posud vždycky dobré. Ať byl výsledek jednání v koaličních stranách sebe absurdnější, ať byl výsledek abnormitou, ať ukazovaly oposiční strany sebe důrazněji na to, že je prakticky neproveditelný, ať byly proti němu činěny námitky sebe věcnější, nesmělo se na něm změniti ani čárky, ani písmenky. Tento stav, panující jen v tomto parlamentě, má pravidelný průvodní zjev, opakující se s jistotou téměř automatickou. Silně se zdá, že právě socialistické strany v parlamentě při všech těchto kompromisech dávají a zástupci majetných tříd berou. Ba, nemožno se ubrániti ani dojmu, jako by právě proletářské strany v koalici velmi často slevovaly mnoho ze zásad, které jmenujeme socialistickými. Tím získávají občanské strany posici za posicí a posilují ji. Jaké motivy pohnuly zástupce socialistických stran ve většině k tomu, aby tak postupovaly, nelze jen tak beze všech námitek zjistiti. Důvody mohou býti patrně jen dva. Buď jednají tyto strany z oportunních důvodů proti svému lepšímu přesvědčení, poznání, smýšlení a zásadám, anebo jsou zástupci občanských stran v koalici chytřejší a dovedou svých zájmů lépe hájiti. Zákon, o kterém se tu máme uraditi a usnésti, jeví touž tendenci. Chudým se béře, majetným se dává. Práva a ochrana nájemníků se obmezují a opatřují klausulemi, kdežto práva pronajimatelů se rozšiřují. Také způsob, jak se o tom jedná, je stejný. Musili jsme zažíti, že všechny naše návrhy, ačkoli byly podmíněny tím, že jsme se domnívali, že budou chrániti právě nájemníky - jméno zákona to aspoň žádá - lépe, než je o to postaráno v návrhu, že všechny tyto věcné a zásadní návrhy byly ve výboru beze všeho zamítnuty, a je nyní již jisto, že také sněmovní plenum nebude jednati jinak. Je třeba pro všechny oposiční strany zvláště velikého přemáhání k tomu, aby se vůbec účastnily takových porad s vědomím, že jsou a zůstanou přes všechen poctivý úmysl spolupracovati jen trpěnými statisty.
Zákon o ochraně nájemníků je jeden z oněch donucovacích zákonů, které podmínila válka a které hospodářské události udržovaly ještě po válce. Mnoho mocí usiluje, aby tento donucovací zákon zprovodilo se světa. Především jsou to organisace, které si vytvořili majitelé domů k ochraně svých zájmů. Jejich zásadou jest, že má při pronajímání bytu panovati zase volná soutěž. Nemajetný, nájemník, byl by v nynější době vydán úplně jejich libovůli. Každý donucovací zákon žádá určité podřízení ode všech, kteří jsou zákonem tím postiženi. Zákon o ochraně nájemníků obmezil volné určovací právo majetníků domů. Toto státní zasažení bylo od počátku postrachem pro majitele domů, a je pro ně podle jejich pojetí nesnesitelné.
Které důvody se udávají, aby se odůvodnila nemravnost a nespravedlivost tohoto zákona? Především námitka, že se tím zasahuje do nejsvětějšího, co majitel má, totiž do samého majetku, pak neudržitelnost vázaného nájemného a jako poslední a největší triumf se uvádí, že jakmile padne ochrana nájemníků, ihned nastane soukromá stavební činnost, a tím bude po bytové nouzi. Ukazuje se při tom s obzvláštní zálibou na Balkán. Srbsko zrušilo úplně zákon o ochraně nájemníků a podle zpráv, jež odtamtud možno čísti, vznikla prý tam následkem toho obzvláště čilá stavební činnost a bytová nouze se prý rozřeší v dohledné době. Zapomíná se při tom, že zrušení zákona o ochraně nájemníků nebylo asi samojedinou příčinou a důvodem, že stavební činnost ožila, ale nehledě ani k tomu, zapomíná se také, že jsou tam nájemníci nuceni žíti v poměrech, kterých si člověk, jenž existenci pracujících tříd považuje ještě za oprávněnou, nemůže pro nás přáti.
Zákon o ochraně nájemníků by snad byl již dávno padl, má však podstatně jiný ráz, než všechny donucovací zákony, které nám válka byla uštědřila. Zákon o ochraně nájemníků nepostihuje zájemníků, totiž nájemníků a pronajimatelů stejnou měrou. Vždyť jsme již viděli v dnešní diskusi, že obzvláště občanské strany, které nejsou tak úplně volné jako agrárníci, mají velmi nesnadné stanovisko, jak se správně zachovati, aby obstály venku před voličstvem. Agrárníci jsou tu otevřenější, a byl to obzvláště pan kolega Fischer, který projevil velikou otevřenost. Zastupovali jsme až dosud stanovisko, že stavební zákon, který zde byl ujednán, není tak špatný, že by se nemohla stavěti žádná obydlí, ukazovali jsme spíše na to, že by se mohlo stavěti i v německých územích, jen kdyby tu byl potřebný úvěr od peněžních ústavů. Pan kolega Fischer tu prohlásil docela otevřeně - a asi to ví zcela určitě - že německé banky a peněžní ústavy na tento účel vůbec nedávají peněz. Bylo to pro nás veřejné tajemství. Z veliké části je chování německých peněžních ústavů pochopitelné z jednoduchého důvodu, že nemohou míti důvěry k vládě pro politiku, jak ji vláda a většinové strany až doposud prováděly. Připomínám otázku válečných půjček a ještě jiné věci. Bylo by velice v zájmu obyvatelstva, myslí-li to vláda skutečně vážně, podporovati stavební hnutí, aby se rovněž tato otázka jednou příznivě vyřídila. Pak by asi bylo možno také u nás, abychom obdrželi úvěr pro podobné účely. Přicházejí-li vláda a většinové strany za nynějších dob a poměrů se zvýšením nájemného a nakládají je výhradně na nájemníky v době, kdy je válečným heslem všeobecné snižování mezd, kdy vláda sama předešla dobrým příkladem a státním zaměstnancům zmenšila služné, přichází-li se nyní se zvýšením nájemného v době nezaměstnanosti a hospodářské deprese, svaluje-li toto zvýšení pouze a jedině na nájemníky a při tom se nesnaží odstraniti zlo samo, je to význačné pro postavení většinových stran k této otázce. Je to pojetí veskrze běžné u všech občanských stran, jež se projevuje tím, že se veliká břemena svalují na bedra pracujících lidí, při čemž se nezaopatřuje možnost, aby se bytová nouze zmírnila. Dělníci byli by bezpochyby ochotni k obětem přes hospodářskou nouzi, v níž jsme všichni přinuceni žíti, kdyby těmito obětmi bylo možno zlo odstraniti. Pro vládu a většinové strany by měla a musila existovati pouze jediná časová otázka, aby se konečně jednou také zaměstnávala zavedením stavební daně, jak se stala zákonem v Rakousku a v Německu. Znamená to sice žádati oběti právě opět od nejutiskovanější třídy občanů tohoto státu, ale je přec již dnes zřejmo, že bude-li se moci všem těmto lidem vyložiti, že časem může konečně jednou býti veliká bytová nouze zmírněna, užije-li se těchto prostředků k provedení bytových staveb, že pak všichni pracující lidé budou míti dosti porozumění, aby tuto obět přinesli.
Chci se zabývati jenom ještě některými vývody pana kolegy Keibla. Pan kolega Keibl je ve svém občanském zaměstnání státním zaměstnancem. Nedávno se stal zástupcem dělnictva. Národní strana vytvořila před krátkou dobou ve své straně rovněž stranu dělnickou, stavovskou skupinu, jak ji pokřtil jistý referent. Je jistě velmi nesnadno právě zástupcům občanských stran takového rázu, zaujmouti zde stanovisko k tomuto zákonu, aby venku nepřišli do úzkých. Pan kolega Keibl mluvil velmi otevřeně; budou-li tomu zaměstnanci venku právě tak rozuměti, je jiná věc, že tento zákon, o němž se tu radíme a usnášíme, je pokrok díků hodný, pokrok proto, že se práva nájemníků zvlášť obmezují, že bylo v zásadě usneseno zvýšení nájemného, a že právě onen stav, jejž on obzvláště miluje a zastupuje, tím může býti nejvíce postižen. Ale je to pochopitelno. Organisace majitelů domů se obrátily právě na občanské strany s obzvláštní důvěrou a je také jistojistě, že všechny tyto občanské strany slíbily majitelům domů svoji plnou podporu. To může ovšem učiniti příslušník občanské strany, jako jsou na příklad agrárníci, jichž se tato otázka málo týká, ale příslušníkům jiné strany to není tak dobře možno. Proto ten tanec mezi vejci, který jsme před tím viděli.
Řeknu ještě několik slov k zákonu samému. V § 1 se vypočítávají důvody výpovědi. Praví se tam, že nájemník může dostati výpověď jen z podstatných důvodů. Také se tam jmenovitě vypočítávají. To by bylo všechno tuze krásné, kdyby tam nebyla zvláštní věta, která tyto jmenovité výčty vlastně opět ruší. Vysvětluje se, že za důvody zvláště důležité třeba pokládati ty, jez následují. Následek toho je, že nájemník může dostati výpověď nejenom z důvodů, jež jsou zde uvedeny, jako zvláště důležité, nýbrž že se ponechává volnému uvážení a kombinační schopnosti rozhodujícího soudce, aby nalezl také ještě jiné důležité důvody, a pak konečně vzal výpověď na vědomí. To je jeden z pokroků, díků nejhodnějších. V § 1 se praví dále, že je také důvodem výpovědi, nezaplatí-li nájemník nájemného, a to aspoň 24 hodin po upomínce. A je jisto, že většina nájemníků, kteří nezaplatí v ustanovený čas, toho jistě nečiní ze zlomyslnosti, nýbrž poněvadž prostě nemohou svým závazkům dostáti. Navrhli jsme - a většinové strany to zamítly - aby se určila lhůta aspoň týdenní. Ale ani tento týden by nebyl žádnou ochranou pro naše nezaměstnance. V pozdějším paragrafu se totiž praví, a to v § 4 první předlohy - jaké je nyní určené pořadí, není mi, bohužel, dobře známo - že, když proto dojde k řízení a nájemník po řízení nájemné zaplatí, soudce může výpověď odvolati. My jsme žádali, aby slovo "může" se nahradilo slovem "musí", aby zde bylo určité zajištění. Také to bylo odmítnuto.
V paragrafech 6, 8, 9 a 10 se poskytují pronajimateli výhody, kterých nebylo ve starém zákoně o ochraně nájemníků. Je to pouze starý právní pojem, že ten, kdo má zajištěny výhody zákonného ustanovení, musí na sebe vzíti také případné nevýhody. Proto jsme žádali, že, obdrží-li nájemník skutečně náhradní byt a na základě tohoto zákonného ustanovení se musí ze starého bytu vystěhovati, pronajímatel musí také hraditi stěhovací útraty. To se odůvodňuje oním právním pojmem, ale také tím, že stěhování není pro zaměstnance anebo dělníka zábavou, poněvadž je takové stěhování spojeno s velmi značnými výlohami. Také to bylo zamítnuto. Bylo přijato jenom, že nedostojí-li pronajimatel svému slibu, že bude stavěti nebo přestavovati, a nájemce proto má právo opět se vrátiti, pronajimatel musí pak zaplatiti výlohy zpětného stěhování. Také není zmínky o tom - také zde jsme učinili příslušné návrhy a budeme je opakovati - aby se přiznalo nájemníku spoluurčovací právo na dům sám. Je to požadavek, kterého asi nebude možno nájemníku trvale odpírati. Slyšeli jsme zde, že zástupci občanských stran se stavěli zvláště proti tomuto ustanovení, poněvadž v tom spatřovali nové zasahování do svatosti majetku.
Zákon sám má název "zákon
o ochraně nájemníků"- Název stejně jako obsah jsou výsměchem,
matením pojmů a proto nejen z tohoto důvodu, nýbrž také z našich
druhých zásadních námitek proti němu, že zde má býti usneseno
zákonem zatížení pouze a jedině nájemníků, aby z něho měli prospěch
majetní, nemůžeme pro tuto předlohu hlasovati. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Ďalej má slovo pán posl. Geršl.
Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Četné deputace, které střídaly se na chodbách této budovy, dokazují, jak těžký problém řeší právě projednávaný zákon. Deputace nájemníků s deputacemi domácích naléhaly na všechny strany této sněmovny, aby jejich zájmy co nejpříznivěji v zákoně byly ochráněny. Je pochopitelno, že za takové situace jsou zájmy tyto tu a tam pominuty, že však snažili jsme se, aby zájmy hospodářsky slabších, zájmy nájemníků náležitě byly ochráněny. Slyšíme v debatě různé názory politických stran. Kdybychom však měli stenograficky zachyceny řeči pronesené v poslaneckých klubech, tu teprve bychom seznali, jak veliká jest spletitost zájmů interesovaných na tomto zákoně a jak různost názorů na tento těžký problém zákonně je řešiti.
Na zákoně tomto jest interesován stejně nejchudší podnájemník, bydlící se svou rodinou na zapadlé vesnici, jako majitelé paláců v tomto hlavním městě. Straně, jejíž jménem mám čest zde mluviti, šlo obzvláště o to, aby ochrana nájemníků zákonem byla zachována. Proto přistoupili jsme v sociálně-politickém výboru na tento zákon, který je výsledkem dlouhých porad a také i výsledkem sociálního zápasu, který naši zástupcové v nesčíslných poradách v čele s ministrem sociální péče v ministerské radě, v parlamentu a mimo parlament svedli se stranami, zastupujícími v této sněmovně zájmy ochraně nájemníků odporující. Zákon neodpovídá sice plně našim tužbám a přáním, ale přes to bude skýtati ochranu nájemníkům před libovůlí a nesvědomitostí těch, kdož ke svému obohacení dnešní nouze a nedostatku bytů by chtěli využíti. Musíme se ohraditi proti tvrzení, jako by neomezeným zvyšováním činží mohlo býti docíleno podpory stavebního ruchu. Neobmezené zvyšování činží nemá vůbec za dnešních poměrů vlivu na rozšíření stavebního ruchu. Soukromé podnikání je vypočteno na zisk, a jelikož dnes ceny stavebních surovin silně klesají, nebude soukromník, mající peníze, stavěti jedině z toho důvodu, že v podnikatelství stavebním nedosáhne zisku.
Chci uvésti jeden příklad o snižování cen stavebních surovin. Moravské cihelny snížily cenu za 1000 cihel, které loňského roku stály 520 K, letošního roku na 360 K. V témže poměru poklesla cena cementu, vápna a jiných materialií, jedině cena dřeva nedoznala snížení. Velkostatkáři-majitelé lesů, kteří dosáhli povolení k vývozu stavebního dříví za hranice, nechtějí dopustiti, by cena poklesla jako u ostatních stavebnin a abychom se tak přiblížili době, kdy bude možno pomýšleti na rozšíření stavebního ruchu stabilisováním cen.
Zákon o podpoře stavebního ruchu nám zabíjí naše státní administrativa. Musíme zde žalovati na poměry, jež zavládly u státních úřadů ve vyřizování agendy staveb, podnikaných zejména stavebními družstvy na podkladě zákona o podpoře stavebního ruchu.
Jak se provádí zákon o podpoře stavebního ruchu v praxi, chci doložiti na dvou konkrétních příkladech. Družstvo pro stavbu zdravých a laciných domů v Prostějově zažádalo na podkladě starého zákona z roku 1919 o státní záruku při stavbě dvou činžovních domů. Slibu o této záruce se mu ještě roku 1919 dostalo a družstvo ještě v podzimních měsících téhož roku přikročilo ke stavbě těchto dvou projektovaných domů. V červenci 1920 byly domy již vystavěny a obydleny a téhož roku a měsíce podána byla družstvem žádost o kolaudaci, ke které došlo teprve v červnu 1921, a to po nesčetných osobních i písemných urgencích, tedy za celých 11 měsíců od podání žádosti. Kolaudační spisy ležely po provedení kolaudace u zemské správy politické v Brně od 14. června 1921 až do 4. února 1922, kdy teprve došly do ministerstva soc. péče, kde dosud leží na stolku jednoho ministerského rady. Když tímto tempem, touto "rychlostí" vyřídí tato akta také jiná ministerstva, do jichž pravomoci rozhodování o povolení státní záruky v této věci náleží, tedy snad děti dnešních funkcionářů družstva se dočkají konečného vyřízení. Resumuji: Žádost podaná roku 1919 v srpnu není ještě v dubnu 1922 vyřízena. Je to konkrétní doklad o tom, že naše státní správa opravdu nám zákon o podpoře stavebního ruchu a jeho provádění v praxi znemožní.
Druhý případ je stejně tak zajímavý. Stavební družstvo "Budoucnost" v Prostějově postavilo v dubnu 1920 několik domů a žádalo u ministerstva veřejných prací o kolaudaci. Roku 1921 v měsíci srpnu nařídilo po urgenci ministerstvo veřejných prací kolaudaci novostaveb u družstva "Budoucnost", které o tom vyrozumělo. V listopadu 1921 na opětnou urgenci nařídil ministr veřejných prací po druhé telegraficky zemské správě politické v Brně provedení této kolaudace, ale v únoru 1922 byl jsem nucen otevřeným listem v časopise tuto kolaudaci, ministerstvem veřejných prací dvakráte již nařízenou, u pana ministra veřejných prací Tučného veřejně urgovati. Teprve po třetí uposlechla zemská politická správa v Brně příkazu ministra veřejných prací a kolaudaci provedla.
Já se táži: Budou míti po těchto zkušenostech stavební družstva ještě odvahu pustiti se do nových staveb? Bude míti nějaký finanční podnik ještě odvahu poskytnouti stavebním družstvům stavební úvěr, když prostě provádění administrativních prací trvá celá tři léta a ještě není skončeno? Zajisté, že se nenajde takových finančních ústavů, poněvadž jsou takovým rozvláčným vyřizováním agendy o podpoře stavebního ruchu zastrašovány. Není tedy ani jediného slova v tom tvrzení přehnaného, když jsem řekl, že státní administrativa nám zabíjí dobré zákony o stavebním ruchu.
Jsou však ještě jiné překážky, jež také znemožňují dostatečně rozvinouti stavební ruch. Jsou to veliké kursovní ztráty na dluhopisech zemských úvěrních ústavů. Jen ve městě Ostravě při stavbě 21 domů a vypůjčených 38 milionech činí tato kursovní ztráta 10 milionů korun, za což by mohlo býti postaveno nových deset činžovních domů. Je to tedy důvod přitažený za vlasy, když se nám s jisté strany tvrdí, že ubíjíme stavební ruch, jestliže znemožňujeme libovolné zvýšení činží. Připouštíme-li částečné zvýšení činže tímto zákonem, konstatuji, že tak činíme jen s ohledem na majitele domů menších, a to proto, že často. zvláště ve větším bytě, bydlí nájemníci zámožnější, nežli je majitel domu nebo pronajimatel bytu.
Pan kol. Toužil hrozil nám nějakým súčtováním, jak prý zodpovíme před dělníky zvýšení činží a odpovědnost za tento zákon. Jsem toho mínění, že českoslovenští dělníci dovedou posouditi theorii a praxi komunistické strany, když čtouce agitační řeč, kterou při projednávání tohoto zákona pronesl zde s tohoto místa pan kol. Toužil, vzpomenou si na případ kobylisský, kde komunistický starosta a předseda výkonného výboru komunistické strany občan Šturc nechal vystěhovati do kolny vdovu s malými dětmi. (Slyšte!) Tolik důvěry máme v československé dělníky, že tuto theorii a praxi komunistů dovedou náležitě oceniti. Nehledáme příležitosti k agitaci, nám šlo jedině a výhradně o skutečnou ochranu nájemníků. Pan posl. Toužil zná z praxe, jak těžký je problém ochrany nájemníků. On byl předsedou bytové komise na Král. Vinohradech a radním města Vinohrad. A jako předseda nájemního úřadu nejen že nic nevykonal, nejen že nedovedl tento úřad zorganisovati, aby prospěl dělnictvu, nýbrž on dokonce, když setkal se s obtížemi, na místo předsedy resignoval a hrdinně utekl (Výkřiky.) a zanechal tuto jistě namáhavou práci a bdění nad zájmy dělnictva oněm nenáviděným sociálpatriotům a zrádcům dělnictva, jak nás často na schůzích a v tisku nazývá. Jsou tito lidé a tahle strana oprávněni vyčítati něco těm, kteří poctivě slouží dělnictvu a svádějí úporné zápasy s buržoasií, aby pro dělnictvo, jehož situace se zhoršila rozkolem, způsobeným štvanicemi komunistů pod moskevským diktátem, zachránili ještě a zachovali, co se zachrániti a zachovati dá? Já předpokládám, že není radikálem ten, kdo dovede otevírati ústa dokořán na veřejných schůzích, ale že daleko radikálnější je ten, kdo dovede za této obtížné situace pomáhati radikálně dělníkům a chrániti dělníky-nájemníky za dnešního mocenského postavení buržoasie.
Zákon tento je zákonem hospodářského rázu. Naše strana nechce z něho těžiti agitačně, nám nejde o štvaní mas, nám jde o vážnou práci zákonodárnou, a proto nemůžeme závoditi s demagogií p. posl. Toužila.
Vyvrátil-li jsem agitační řečí z prava, že volné zvyšování činží nepovede k rozvoji stavebnictví, jsem nucen vyvrátiti i demagogii z leva, neboť lepší tento zákon na ochranu nájemníků nežli žádný zákon.
Pan kol. Hausmann, který kritisoval stanovisko socialistických stran k tomuto zákonu, v koalici se nalézajících, musí uvážiti, že většina stran nesocialistických v koalici měla zájem na tom, aby i tento kritisovaný zákon padl pod stůl sněmovny. A za takovéto situace bylo povinností stran socialistických zachrániti pro nájemníky, co se zachrániti dalo. Doufám, že jsme tuto povinnost plně vykonali.
V sociálně-politickém výboru bylo prohlášeno ústy ministra sociální péče Habrmana, že vláda předloží této sněmovně zákon o ochraně bytů, jímž by bylo zakázáno z malých bytů spojováním dosáhnouti bytů velkých, a kterýmžto zákonem by majitelé bytů byli donuceni byty také pronajmouti. Toho vyžaduje zvláště zájem nájemníků ve vesnicích s převahou agrárního obyvatelstva.
Předstupujeme před nájemníky-proletáře s čistým svědomím, že jsme pro ně vykonali vše, co se za dnešních rozháraných poměrů v dělnickém táboře a v důsledcích toho také za dnešních poměrů v této sněmovně vykonati dalo.
Zákon je dílem dohody všech zúčastněných
stran, nejsou v něm obsažena všechna naše přání a všechny tužby,
jež jsme na ochranu nájemníků žádali a přednášeli, ale přes to
budeme hlasovati pro tento zákon. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto: Slovo
ďalej má pán posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Je velmi pozoruhodné a příznačné pro posuzování tohoto návrhu zákona, že zástupci téže strany podle toho, jsou-li německého či českého zabarvení, posuzování téhož návrhu, najde-li se v něm co dobrého, na jedné straně označují jakožto tanec mezi vejci, kdežto na druhé straně se mluví o kompromisu, že je "lepší tento zákon než žádný". Zdá se tudíž, že v obou míněních je zde jakýsi nesouhlas, a domnívám se, že strana, která zde mluvila o tanci mezi vejci, kdyby seděla na druhé straně, pravděpodobně by právě tak týž tanec prováděla. Jsem totiž toho mínění, že s touto velmi obtížnou otázkou nelze dnes dělati nic jiného než takový kompromis, i když nemusí vypadati zrovna tak jako tento návrh zákona; a ráčí-li se pak komu nazývati tuto práci nebo příznivou kritiku tancem mezi vejci, je to neoprávněné.
Mám za to, že zde musíme sestoupiti poněkud hlouběji a říci: Zlo vězí v donucovacích zákonech, které jsme si museli nechati líbiti v době války. Dnes nebudeme theoreticky uvažovati o tom, zda byl tento nátlak tehdy nutný, avšak dnes se ukazuje zřetelně, že bída byla dovršena tím, že se otálí se zrušením těchto donucovacích zákonů. Neboť, pokud se týká otázky bytové, jsme dnes opravdu v největší tísni. Kterýsi pan řečník přede mnou, jenž zde zastupuje strany dělnické, pronesl mínění, že prý vlastně není vůbec oprávněno, aby se s této tribuny mluvilo také v zájmu domácích pánů. Věru nevím, kdo má větší právo, mluví-li se zde o počtu, neboť v Československé republice máme 2 miliony domů, ale pravděpodobně asi nemáme v republice 2 miliony průmyslových dělníků; a každý dům bude snad míti přece také domácího pána. Smějí tudíž majitelé domů hájiti své zájmy zde s této tribuny při nejmenším stejným právem a ze stejného důvodu, jako to činí na druhé straně nájemníci.
Musíme se zde propracovati ku správné zásadě a tuto správnou zásadu, jak se domnívám, můžeme nalézti jen tehdy, přiblížíme-li se poněkud i v otázce stavby bytů volné soutěži, volnému hospodářství. Až dosud dopouštělo se zákonodárství a správa těžkých pochybení a stav, k němuž jsme dnes dospěli, označil bych přímo jako znemravnění pojmů a také jako znemravnění skutečností. Znemravnění pojmů: Majitelé domů jsou nazýváni lichváři. Milý Bože! Podívejte se přece jednou na výpočty výnosu těchto lichvářů. Je-li některému z pánů libo, mohu mu zde posloužiti několika tucty takových výpočtů. Mám je zde, výpočet týká se domu v severních Čechách na západě, v severních Čechách na východě, domu ve středních Čechách, ve Slezsku a na Moravě a u všech těchto domů objevuje se - mohu posloužiti čísly, je-li některému z pánů libo - všude schodek při pouhé správě domu. Domácí pán nedostane hrazeny již ani své výlohy, musí dosazovati ze svých hotovostí, ze svého kmenového jmění, má-li vůbec ještě jaké; ve většině případů ho však nemá a zvláště jde-li o malé domy, musí je nechati propadati zkáze a z toho také plyne dnes větším dílem bytová tíseň. Nájemníci pak, kteří bydlí v takových domech, jsou dvojnásob nespokojeni. Střecha se jim začíná pomalu rozpadávati nad hlavou, schody zahnívají, zdi vlhnou a odnikud se nelze dovolati pomoci, domy vypadají čím dále tím zchátraleji. A při tom majitele domu nazývají lichvářem. Rád bych vám teď předložil docela přesné výpočty výtěžku. Tu se ukazuje, že musíme dospěti k závěrku, že takové odstupňování, jak je zamýšlí tento zákon, naprosto nestačí. Z přesných výpočtů výnosu plyne, že bilancuje-li se přesně, nechce-li se majitel domu uvrhnouti do dluhů, nebo nabídne-li svůj dům velectěné vládě - již to udělali majitelé domů, kteří sem přišli a řekli: Ctěná vládo, převezmi jen tyhle domy, přenechám ti je za cenu, jak je sama odhadneš já dům už nemohu spravovati - že při zvýšení nájemného teprve 100%ní a 150%ní sazba by způsobila takové vyrovnání, že by mohly býti uhrazeny vůbec jen nutné opravy a správní výlohy, jakož i daň činžovní. Zde není ještě vůbec řeči o vlastní správní činnosti dotyčného domácího pána, ani o zúročení kapitálu nebo o splácení hypoték, které snad dům zatěžují. To je v tomto případě také nemožné. S budovou hroutí se i celá hospodářská existence toho člověka a na to musíme zde jistě vzíti zřetel. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Avšak celé donucovací zákonodárství způsobilo těžkou škodu i v jiném směru. Všimněte si jednou těch bytů, kam byli lidé nastěhováni na základě donucovacích opatření - takových případů je v jednom místě na sta. Mezi majitelem domu a nájemníkem vyvinul se tak neutěšený poměr, že dnes poměr mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v nejúpornějším mzdovém boji ve srovnání k poměru mezi domácím pánem a nájemníkem musí býti nazván pokojným. To si lze vysvětliti tím, že se dnes na obou stranách opovídá boj. Nedočkáme-li se v nejbližší době, říká se na jedné straně - slyšel jsem to v rozmluvách komunistů - skutečného zrušení všeho domovního vlastnictví, t. j. nebude-li nám odevzdána držba, ukážeme vám ve sněmovně, že jedině my máme v tomto stᨠtě právo. Na druhé straně, na straně majitelů domů, říká se: Nevyhovíte-li již v nejbližší době našim přáním, utvoříme vlastní stranu majitelů domů. A dost možná, že zde v nejbližší době opravdu uvidíme řady lavic obsazené jen zástupci majitelů domů.