Přišli jsme tudíž vinou těchto okolností do bytové kalamity, kterou si každý vykládá podle svých vlastních názorů, jinak majitel domu, jinak nájemník. Oba však přicházejí s oprávněnými i neoprávněnými stesky na vládu i k poslancům, žádajíce ochrany. Majitel domu si stěžuje, že není pánem ve svém domě, že nemůže disponovati svým majetkem, představujícím výslednici celého životního přičinění a dlouholeté práce. Stěžuje si, že nemůže vlivem drahotních poměrů svůj dům tak ošetřiti a opraviti, jak by toho zasluhoval. Uvádí, že roční rozpočet jeho následkem nízkých předválečných činží nepřipouští potřebného zúročení investovaného kapitálu, že v některých případech, když dům je zadlužen, - a to je u většiny domů - nelze z výtěžku činžovního zaplatiti ani úroky z dluhů na něm váznoucích. Při tom se uvádí, že nízká výměra činží je spolu jedna z příčin, proč přes to, že se poněkud staví, bytové mizerie neubývá. Je přirozeno, že řada rodin své bytové poměry zlepšila tím, že vlivem nízkých činží vyhledala si byty větší. Pokud se týče nájemníků, nelze upříti některým jejich požadavkům oprávnění hlavně se zřetelem k myšlence, že by ten který bez ochrany neměl následkem výpovědi kde bydleti. Je nesporno, že bychom i v nynější době byli postaveni před vážné sociální otázky. Že předešlého zákona bylo i se strany některých nájemníků zneužíváno k osobnímu prospěchu tím, že byly vybírány od podnájemníků a noclehářů několikanásobné činže, než nájemce platil, o tom podány byly nesčetné důkazy. Některé případy byly dokonce tak křiklavé, že to bylo těžkým mravním proviněním na těch, kteří jsou finančně i sociálně nejslabší. Platiti na příklad z bytu o 2 pokojích a kuchyni ročně 1100 Kč a vzíti od 6 podnájemníků po 30 Kč týdně, což dělá celkem 12.000 Kč za rok, to je jistě případ odsouzení hodný. Že však na druhé straně také jsou stesky, že někteří majitelé nemohou se do vlastního domu nastěhovati, svědčí tento dopis, který mne došel. Týká se jisté vdovy v Hodoníně, která byla v nemocnici a myslila si, až se uzdraví - trvalo to delší dobu - že bude se moci hned nastěhovati do svého bytu. Tu se stalo, že soud přistoupil na výpověď, avšak nájemníka nemohla přes to dostati ze svého domu. (Hlas: A dosud nedostala!) Co měla dělati? Měla menší stáj, kde měla také, poněvadž měla malé hospodářství, asi 3 korce pole, kravičku. Tu musela prodati a bydlila s osmiletým dítětem v této stáji, která dříve sloužila docela jinému účelu. Že i stát v tomto směru nepočíná si tak, jak by si počínati měl, naopak i proti zákonu o ochraně nájemníků jedná, toho nejlepším důkazem jest jeden živnostník v Karlíně, který má svoji natěračskou dílnu ve viaduktu dráhy a který platil na příklad od 1. února do 30. dubna, tedy za 1/4 leta, 201 K 60 h čtvrtletní činže. Tedy celkem 806 K 40 h. Nyní dostal rozkaz, že má za uplynulá dvě léta, a to od 1. května 1920 do 1. května 1922, dodatečně zaplatiti vyšší činži 2035 K 20 h, to znamená, že mu činže čtvrtletní, kterou platil ve výši 201 K 60 h, zvýšena byla o dalších 500 K. Některé případy, které bych mohl dále k ilustraci uvésti, svědčí o tom, že takto si ještě počínají jiní.
Předložený nám vládní návrh zákona znamená oproti předešlému určité zlepšení, pokud se týče jasnějšího znění jeho jednotlivých článků. Tím, že sporná agenda odevzdána bude okresním soudům místo nájemním úřadům, nebude snad mezi majiteli a nájemci pro příště tolik sporů jako dosud. Nájemní úřady nepočínaly si všude stejně a rozhodovaly ovšem také podle svého zastoupení.
Nový návrh zákona vypočítává řadu dalších příčin, pro které výpověď je přípustna. Mezi jiným podle § 1, bod 5 platiti má ustanovení, opatří-li pronajimatel nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný, že může jej vypověděti. Za to tentýž odstavec obsahuje bod, že pronajimatel jiné místnosti než byty opatřovati nemusí, to je pasus, směřující zřejmě proti provozovnám, dílnám a obchodním místnostem, který v době stagnace a krise přijmouti nemůžeme. Náhradní byt dá se opatřiti snáze v jiné čtvrti bez velkých následků. Bydlí-li nájemník v Nuslích, může se snadno do Košíř, Vršovic anebo do Žižkova přestěhovati, pokud je dělník nebo úředník, poněvadž má elektrickou dráhu a může, ovšem za těžších poměrů, do místa svého zaměstnání dojížděti. Něco jiného je ovšem u živnostníka a živnostenské provozovny. Takový živnostníček, který má svoji dílnu, provozovnu, nebo obchodník svůj krám na určitém místě a mnoho let tam již svoji živnost anebo svůj obchod provozuje, má nejužší okruh svých zákazníků, kteří bydlejí v nejbližší blízkosti jeho. Bude-li mu dána výpověď, zákazníci za ním nepojedou do Žižkova, když byl dříve v Košířích nebo ve Vršovicích, ztratí je všechny, a to znamená pro něho ovšem úplné zruinování jeho existence a jeho živnosti. Že také naopak nebylo pamatováno na případy vis major, jest viděti z téhož paragrafu, kde se praví, že pronajimatel, nepokračuje-li se stavbou užitečnější nepřetržitě a není-li do 3 měsíců hotov, musí nahraditi nájemci způsobenou škodu. V tomto směru opět děla byla se opačná křivda, poněvadž za 3 měsíce nelze opravdu býti hotov, nemůže dostatečný materiál obdržeti v pravý čas, nemůže nákup zprostředkovati, že třebas i doprava vázne atd. Mimo to jsou různé případy, na př. oheň, stávka a jiné, při kterých mu není možno, aby pokračoval ve stavbě, jak skutečně chtěl.
Předložený návrh zákona obsahuje opět tu význačnou okolnost, že se neměří všem složkám obyvatelstva stejně. Jsou to však vždy střední stavy, kterým se přitěžuje, zejména živnostnictvo a obchodnictvo. Také tentokráte se to stalo v čl. 8 jednajícím o nájemném. Zde mělo nastati progresivní zvýšení. Že příslušné ustanovení je opět nespravedlivé, vysvítá z toho, že právě majitelé domů předměstských a v odlehlých ulicích jsou zpravidla nezámožní a mají své objekty zadlužené. Majitelé domů na hlavních třídách jsou proti tomu z pravidla zámožnější a bylo tedy na ně více v zákoně pamatováno. Článek 9 praví, že podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než placené nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník. Tím odstraněna byla křivda, která teď se páchala na podnájemnících a která nabyla hlavně ve větších městech, v Praze, v Brně, v Bratislavě a v Plzni největšího rozsahu.
Osnova vykazuje dále v § 25 částku 30 milionů korun k výstavbě nových obytných domů státem. Je to málo, ale i tento obnos nutno potom řádně kontrolovati, aby skutečně sloužil pokud možno nejlépe a nejužitečněji účelu, kterému má býti odevzdán.
Předložený návrh zákona nevyhoví tužbám majitelů domů ani nájemníků - to je nesporno - a neodstraní význačným způsobem bytové nouze. Je to jen ukázka etapního systému naší vlády postrádajícího veškerého rozhodování a nesvědčícího o silné vůli její.
Světlou stránkou zákona je, že nebude míti dlouhého trvání. Zákon neposlouží těm, kteří mají dobrou vůli a úmysl stavěti a tak čeliti bytové nouzi. Živnostnictvu, řemeslnictvu a obchodnictvu zákon tento, ať jsou majiteli domů nebo nájemníky, nevyhovuje, protože neobsahuje pro ně žádných znatelných výhod. Vzhledem k panující krisi v těchto živnostech a neúprosnému vymáhání daní v přítomné době podáváme pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, jichž přijetí by znamenalo malé zlepšení a zajištění existence před neodvratnou zkázou, tohoto znění (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Horáka, Vávry a soudr.:
V § 1, odstavec 11, místo "2,000.000 K" budiž pozměněno na "1,000.000 Kč".
2. Pozměňovací návrh posl. Horáka, Mlčocha, Pastyříka a druhů:
V §u 1, odstavec 5, věta: "Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajimatel opatřiti nemusí" budiž škrtnuta.
3. Resoluční návrh posl. Horáka, Najmana, Anděla. a druhů:
Vláda se vyzývá, aby při úpravě daňové v době nejbližší pamatovala na úlevy daně činžovní.
Prosím slavnou sněmovnu, aby tyto
naše pozměňovací návrhy, jakož i resoluční návrh přijala. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Josef Fischer.
Posl. Jos. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Máme, bohužel, 3 roky republiky za sebou a tím tři roky hospodářské politiky, která jak státu, tak i obyvatelstvu přinesla jen škodu, takže se zámožnost a blahobyt zmenšily, naproti tomu bída zvětšila. Vládní kruhy, které následkem své citové a šovinistické politiky mají před očima jen stát jako takový, úplně přehlížejí, že tvoří-li se zákony, má-li tato sněmovna býti povolána k tomu, aby odevzdala zákony k provedení správní službě, že k tomu patří jiná vážnost a jiné mravní přesvědčení, než bylo dosud zvykem. Tak se ukazuje i dnes, že zákon o ochraně nájemníků byl předložen a také se projednává s takovou známou lehkovážností, že nejen v zákoně jsou nástrahy a široké mezery, nýbrž i že jeho jednostrannost musí působiti nesociálně. Bylo by tu přece dostatek popudu k sociálním reformám, a tak bychom se také mohli domnívati, že by pan ministr sociální péče, který se při projednávání zákonné osnovy nejen skvostně baví, nýbrž i tu a tam v rozmluvách hospituje, byl měl jistě dávno příležitost zaříditi, aby o tak dalekosáhlém zákoně bylo také náležitě pojednáno, promluveno, aby se o něm konaly porady a stalo usnesení. Proto také nemůžeme této zákonné předloze při poradách s náležitou vážností vyjíti vstříc, nehledíc k tomu, jakým způsobem se, jak víme, chováte k německým návrhům a stížnostem. Zákon o ochraně nájemníků sám o sobě je také podle své vnitřní povahy zase zákonem, který má býti spravedlivým k oběma stranám, avšak přece, jak vidno, přinese s sebou zase jen jednostranné zastoupení zájmů. Jinak by zajisté mohlo již označení jako zákona o ochraně nájmů předem náležitě přihlížeti jak k nájemníkům, tak k pronajimatelům. Zájmy pronajimatelů a zájmy nájemníků se samozřejmě rozcházejí. A přece při správném znění zákona bylo by možno býti k oběma stranám spravedlivým a této zásadě spravedlnosti vyhověti. Nyní však je to u tohoto zákona tak, že by se tu mohlo volně, dle bible říci: Položím nepřátelství mezi nájemníka a pronajimatele. A to zákon také učiní, a jak se zdá, dojde asi dokonce k upevnění tohoto poměru. Byl bych toho názoru, že mělo se najíti při předložení zákona tolik času, abychom se jím mohli my Němci důkladně zabývati, podávati příslušné návrhy a uvážiti neutrálně a poctivě důvody pro a proti. Avšak teprve v poslední chvíli přilétá překlad vládní předlohy na stůl, takže pro krátkost času a obsáhlou látku nebylo možno zákon důkladně studovati. Nebylo nám také možno zaujati k němu stanovisko v zasedáních výborových, ba tam se prováděly přímo komedie. Jednou se takové zasedání svolá, pak se na minuty přeruší, pak se konají porady znovu, takže takovým způsobem, jak již zdůraznil pan kolega dr. Keibl, nemůže býti usnesen zákon s morální účinností. Zákon o ochraně nájemníků měl podle své povahy chrániti jak nájemníka jako stranu proti domnělému šikanování a vykořisťování pronajimatelem, tak rovněž přinésti příslušnou ochranu pronajimateli zvýšením činží a ochranou jeho práv. Nyní se však ukazuje, že i když zákon o ochraně nájemníků přináší, jak se zdá, výhody pro vlastníka, pro pronajímatele, že těchto výhod za nuceného hospodářství - a za takové nutno považovati zákon o ochraně nájemníků - rozhodně není, újmu trpí vlastník; smějícím se třetím, tím, kdo získává, je v tomto případě stát. Úmyslem zákona je konec konců ovšem kromě toho podporovati stavební ruch. Bude asi málo mužů z těch, kteří jsou činni národohospodářsky a pozorují otevřenýma očima poměry, kteří se domnívají, že zákonem o ochraně nájemníků možno stavební ruch pozvednouti. Ochromením veškerého stavebního ruchu jsou také postiženy i široké vrstvy dělníků, a zákonem o ochraně nájemníků bytové nouze naprosto nezlepšíte, ani neodstraníte. Ani kapitál se dnes již novostaveb neodváží, poněvadž vlastnictví domu se naprosto nevyplácí, a nynější vlastník již ani nemůže provésti na svém vlastnictví opravy, přestavby nebo přístavby, poněvadž mu použitím zákona bylo vzato volné disposiční právo a tím chuť a láska k jeho vlastnictví. Také z té stránky nutno zákon o ochraně nájemníků posuzovati. Myslím, že vládní osnova sotva uspokojí obyvatelstvo, jež potřebuje bytu. Naopak stanovením zákonného předpisu se tímto způsobem chuť k stavbě naprosto nebude podporovati. Naše strana uznávajíc a hájíc vlastnictví jakožto cíl šetrnosti, jehož nutno se domáhati, a konečný účel píle, má také povinnost vlastnictví a majetek hájiti. Jestliže jsem se proto dnes chopil slova k vládní předloze, dovoluji si právě promluviti k této ochraně se stanoviska vlastníkova, pronajimatelova, poněvadž jsem měl příležitost zažíti na vlastním těle domnělé výhody domovního majetku. Z majitele domu stal se nyní podomek, a to se týká jak malého tak středního majetku. Mluviti o majetku velkém, o vlastnicích činžovních kasáren, není mojí věcí, neboť nadkapitalismus potíráme i my, také my potíráme vykořisťování, které bytovou lichvou a činžovními kasárnami zajisté nepřispívá k blahobytu. Avšak ke střednímu a malému majetku, který trpěl dosud nejvíce, nepřihlíží se dnes nikterak, jako také my na venkově nemůžeme s našimi dělnickými byty a našimi byty pro služebnictvo disponovati při eventuelní změně nebo výpovědi zaměstnavatele. Příslušných ustanovení pod kapitolou "výpověď" postrádám.
Majitelé domů, kteří patří k středním a malým vrstvám, ke kruhům dělnickým a řemeslnickým, k stavu učitelskému a úřednickému, ti z výnosu svých domů jistě prospěchu nemají, a doba, kdy se z bytové nouze stavěly rodinné domy, jest na dlouhou dobu pryč. Zpravidla se majitelé domů líčí jako kapitalisté. Jak to vypadá s kapitalismem středního majetku, o tom se správně poučíte, nahlédnete-li do pozemkových knih. Tam uvidíte, jaké břemeno musí vléci domovní majetek a představíme-li si k tomu ještě předpisy daní, pak se divíme, že tento střední a malý majitel domovní má ještě schopnost - vůbec býti vlastníkem. A ti, kteří snad ještě měli dům bez dluhů, ti byli válečnou půjčkou, lombardováním a hypotékami na svém majetku přivedeni do tak těžkého jha, že už sotva jsou s to, aby svůj majetek dále udrželi. A zdá se, že také zde se používá toho systému, aby německý majitel byl se své hroudy odstraněn. Hypotekárním předlužením a přetížením daněmi je mu již nemožno, aby svůj majetek udržel, a sledujete-li noviny, pak častěji čtete o sebevraždách, které spáchali majitelé domů ze zoufalství. Majetek se nevyplácí, a tvrdí-li se z protivné strany, že z domovního majetku plyne bez námahy příjem, pak bych nevěděl, který domovní majetek je tím míněn, neboť čas domnělých rentierů je již dávno pryč. Stát nechrání majetku domovního, právě jako stát nikdy nechránil rolníka. Jako rolník je v nejtužším boji proti této vládě a jejím správním činitelům, tak byli i majitelé domů od let nuceni postaviti se svými spolky proti bezbrannosti, jíž byli v tomto státě vydáni. Na majitele domu si vzpomenou jen tehdy, dojde-li k placení daní, chtějí-li utvořiti lidumilná nařízení, přichází-li k němu veřejná dobročinnost, žádá-li se od něho pomoc jinakého druhu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Ještě smutněji to vypadá v městech lázeňských, kde vlastnictví lázeňských domů bylo pro vlastníka skutečným pramenem výdělku. Také tato doba dohospodařila a podíváme-li se do německých lázeňských míst, shledáme, že katastrofa již nastala, že tím, ježto se nedostavilo peněžně silné lázeňské publikum z Německa, Rakouska a Ruska, nelze tam již mluviti o výnosnosti nájemních domů. Zdá se, že právě vám to přichází vhod, poněvadž v posledním okamžiku poskytne těm lidem zápůjčku Živnostenská banka, a až ji vypoví, budou ti lidé v nejčastějších případech nuceni se vystěhovati. Tak i této příležitosti užíváte k tomu, abyste naše německá lázeňská místa systematicky počeštili. Existence středního majetku je podkopána, majitel domu stal se v tomto státě helotem. I když ještě ve zcela přiměřené drahotě, přece zvýšily se poměry příjmové, průměrně aspoň o 10 % jako minimum, avšak u majetku domovního k takovému zvýšení nedošlo. A nyní má býti tímto novým zákonem vzato majiteli domu také právo disposiční. Mluví-li někdo dnes o stavební činnosti a myslí-li, že bude podporována takovými zákonnými opatřeními, pak se velmi mýlí. Výpočty znalců vám ukáží, že k zřízení pokoje a kuchyně je dnes třeba 70.000 Kč nákladu, a že zúročení této částky vyžaduje asi 4000 Kč. Avšak nikdo se nenajde, kdo by mohl za pokoj a kuchyň a snad za jednu nebo dvě malé vedlejší místnosti obětovati tuto tak značnou činži. Již dříve, chci vám to jakožto bývalý předseda spolku majitelů domů říci, trpěl majitel malého obytného domu o 3 pokojích, když jednoho z nich užíval pro sebe a druhé dva pronajímal, tím, že musil nésti opravy z této obytné místnosti, jíž užíval, kdežto činžovní výnos z druhé místnosti požadoval stát a činžovní výnos z místnosti třetí byl vynaložen na přirážky obecní a školní. Již tehdy se majetek domovní nevyplácel, a vy byste se měli příslušným opatřením starati o to, aby bylo právě malým majitelům poskytnuto na delší dobu osvobození od daní, aby jim byly poskytnuty subvence a nezúročitelné zápůjčky. Pak by jistě stavební ruch ožil, avšak nikoli takovým způsobem, jak vy myslíte. Pro vás je ovšem hlavním, abyste dostali svůj zákon pod střechu a aby při tom byla předem zajištěna majorita, aby bylo uhájeno stranicko-politické stanovisko a nikoli zájem národohospodářský; to je už dávno známo, a že toho handlování neubývá, když se smlouvají jednotlivá ustanovení, to se dnes přece ukázalo. Neboť zatím co debatujeme, nemáte ještě jasno o hlasování, ba konec konců o znění jednotlivých ustanovení zákona, což vrhá zcela zvláštní světlo na zákonodárství samo o sobě. Myslíte-li nyní, že svými státními zárukami pomůžete stavebnímu ruchu, mýlíte se. Na vaše záruky za zúročení a amortisaci, za anuity, nedá žádná německá banka ani spořitelna ani groše. Podpis prostého člověka je bankám venku větší zárukou než vaše velikášské zákony, které mají lidem pomoci k stavebnímu úvěru. Bylo škoda tiskařské černě, jíž jste upotřebili na zákon z 11. března 1921, který měl stavební půjčkou opatřiti kapitál k oživení stavební činnosti.
Avšak, nyní se táži: Co se stane s výtěžkem nucené investiční půjčky? Mohlo by se mysliti, že z tohoto pramene poplynou peníze k potírání bytové nouze; nyní však vidíme, že z této investiční půjčky použije se skutečně státem neméně než 850 milionů, aby se stavěly státní budovy. Pro ministerstva potřebujete 20 budov, pro ministerstvo národní obrany samo zde v Praze 14 budov. Pro úřady potravní daně potřebujete 16 domů, pro ministerstvo spravedlnosti 4 budovy. Kde vlastně jsou ty částky, jež jste vynaložili, abyste zmírnili strašnou bytovou nouzi? Nechci tu mluviti o mravních škodách bytové nouze. Kde lze objeviti číslice, které mají přihlížeti k všeobecné bytové nouzi? České vládní kruhy berou si vždy zvláštní příklad z Francie. Zbožňují všecky poměry, jež jsou ve Francii. Proč si však neprohlédnete přesně také těch zákonných opatření, jež Francie vytvořila, aby podporovala stavební ruch? Se studem museli byste se dívati na své číslice! Na odstranění nouze v Paříži byla ve Francii opatřena částka 850 milionů dle české měny, aby se vystavělo bytů pro 24.000 lidí, které jsou ve směru zdravotním bezvadné; zřídilo se 4000 takových bytů. Vy však užíváte téže částky 850 milionů, abyste vystavěli veřejné budovy pro své úřady. Kdo znal poměry ve Vídni ve starém Rakousku, věděl, jak skromně tam byly úřady umístěny, kdežto vám se zlíbilo své úřady ubytovati v mramorových palácích a s luxusním zařízením.
Zákonem o ochraně nájemníků bude za jistou dobu, jak jsem se již zmínil, majetek jen vyvlastněn, bude odňato právo volně s ním nakládati. Zadlužení nastane tím spíše i v tom případě, kdybyste činže zvýšili o 200 ". Také při takové zákonné formě by přišel stát k majiteli domu a požadoval by polovici výnosu, takže majitel domu není vlastně ničím jiným než pokladníkem, který vybírá pro stát a pro úřady peníze a musí spolknouti mrzutosti, jež mu vznikají z majetku samy o sobě. Přijde vám draho zkušenost, že jste neudělali s tímto nuceným zákonem aspoň pokus, a nezrušili na venkově a ve venkovských městech, aspoň do 3000 obyvatel, ochranu nájemníků. Mohli byste se přesvědčiti, zda se zrušením zákona o ochraně nájemníků, který přece také patří k zákonům nuceným, stavební ruch podporuje, či zda se, jako dosud, zdržuje.
Nuže, jestliže československý stát jako universální dědic starého Rakouska přejal od něho nejen aktiva - jak známo nechcete o pasivech ničeho věděti - zdá se, že jste i přese všechno odrakouštění převzali staré chyby, staré hříchy a staré nedostatky. Poněvadž jste převzali tato morální pasiva, dožijete se asi také v nejbližší době téhož osudu. Vaše úzkost o existenci republiky jde tak daleko, že jednotliví vaši činitelé při pochodňovém průvodu jednoho hlásného volají k odpovědnosti a obvinují ho z monarchistických rejdů pro lampion, pocházející z předpotopní doby, na němž byl umístěn dvojitý orel. Kdežto v jiných státech, na př. v Jihoslavii, zvláště v Bělehradě, ruch stavební mimořádně oživl, vy budete míti na tomto poli i nadále stagnaci potud, pokud se neumožní příslušnými opatřeními, poskytováním nezúročitelných zápůjček, subvencemi na stavby malému člověku, střednímu majiteli, aby na odstranění bytové nouze stavěl obytné budovy.
My nemáme v tomto státě práva,
máme nanejvýš 20 minut možnosti, abychom řekli to, co máme na
srdci. My nemáme práva ani moci, abychom se proti vašim zákonům
bránili. Proto k vám voláme: Vy nesete za tyto poměry a za tento
stav odpovědnost, vy jste vinni, že je znemožněna svobodná a klidná
práce vedle druhých, volný vývoj činnosti a života. Vaše dílo
v zákonodárství je pochybeno. Ať nastanou poměry jakékoli, vina
na nich padá na vás. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Laube.
Posl. Laube: Slavná sněmovno! Předložený zákon o ochraně nájemníků je, jak již bylo panem referentem i také pány řečníky přede mnou konstatováno, dítětem kompromisu. Řekl bych, že dítětem velmi těžkého kompromisu. Kdo zná genesi tohoto zákona, ten ví, že vláda sama nařízením již několikrát zákon o ochraně nájemníků prodloužila, poněvadž pro různost interesů různých zájemníků a stran nemohlo býti docíleno konkrétní dohody. Je to po delší době konečný výsledek dohody koalovaných stran, nikoliv dohody všech stran tohoto sněmu, ač jistě nejsem dalek toho mínění, že valná část příslušníků oněch stran, které stojí v oposici proti této dohodě položené v zákoně, jest ve svém nitru touto skutečností spokojena a že oposiční stanovisko dávané na jevo v parlamentě i v novinách a na schůzích je projevem na venek, nuceným oposičním stanoviskem z oken a stanoviskem pro masy. Ve skutečnosti všichni vědí, že mohl přijíti jen kompromis mezi zájmy různých stran.
Slavná sněmovno! Není nikomu tajno a zejména nám, že vlastníci domů k obývání způsobilých vedou po celou řadu měsíců a roků úpornou agitaci za tím účelem, aby ochrana nájemníků byla zrušena a aby zásady svobodné úmluvy, které jsou platny téměř ve všech oborech nabídky a poptávky, mohly se státi platnými i zde. Víte, že agitace dostoupila toho vrcholu, že páni domácí hrozili revolucí sněmovně a ve státě, jestliže zákon o ochraně nájemníků, který prohlašují za největší zlo, nebude zrušen. Ba jejich oposice šla tak daleko, že si utvořili dvě zvláštní strany, a byla dokonce obava z mezinárodního konfliktu, poněvadž byli odhodláni jíti si stěžovati na vládu Československé republiky na mezinárodní konferenci do Janova. Bohudíky, k tomuto konfliktu nedochází, poněvadž vyvinuli takový tlak na občanské strany tohoto parlamentu, že tyto snažily se za každou cenu docíliti jisté dohody, ze které by ovšem zájmy majitelů domů vyšly pokud možno nejvíce ochráněny.
Kdo se skutečně zabývá problémy bytovými, ten přizná, že při řešení této otázky nepadá na váhu jenom problém činže a problém výdělku nebo kapitalisace domů. Nám nemůže býti neznámou skutečností, že možno dojíti ochrany nájemníků mocenskými prostředky, a není sporu o tom, že by se proti agitaci pro zrušení ochrany nájemníků dala vyvoditi stejná síla pro to, aby zákon zůstal v původním znění a v původní platnosti. Leč zkušenosti hospodářské ukazují, že jistý kompromis, jisté ústupky jsou nutné, neboť ochrana nájemníků v tom širokém slova smyslu a v tom širokém slova pojetí má nesporně ohromnou sociální cenu pro lidi sociálně slabé, má však také nesporně řadu závad, poněvadž musí často chrániti i takové lidi, kteří by ochrany zákona v plném slova smyslu nepotřebovali vůbec. Není tajností ten skutečný stav, který nastává, že majitel domu sám se tlačí ve dvou nebo třech pokojích a že válečný zbohatlík, kterému se podařilo snadno a rychle zbohatnouti, má 10 až 12 pokojů jeho vlastního domu a že majitel domu nemůže byt nebo část toho bytu uvolniti ani pro sebe, ani pro svou rodinu nebo pro své děti, které by toho bytu nutně potřebovaly. Jest pravda, že valná část majitelů domů, vyjímaje banky a jiné společnosti, uložila svůj kapitál do domů jako příští důchod. Jest známo, že valná část z nich je také velmi značně hypotekárně zadlužena a že tito lidé se snaží všemi prostředky, zvýšiti důchod ze svého domu, rentu ze svého bytu za všech okolností a podmínek. Není neznámo, že vázané hospodářství s byty má své stinné stránky také v tom způsobu, že obě strany, pronajimatel i ten, kdo se chce za každou cenu dostati do bytu, nalézají velice významné, nebo řekl bych, velice cenné prostředky k obejití všech ustanovení zákona.
Je znám onen způsob odstupování bytů, onen způsob odprodávání nepatrného nebo bezcenného zařízení za desetitisíce korun, kterým si obě strany, jedna k penězům, a druhá k bytu pomáhají, poněvadž zpravidla ten, kdo je bez bytu, je na tom desetkráte hůře za všech okolností, než když věnuje tomuto molochu lichvy s byty několik desítek tisíců. Všeobecně doufali jsme všichni v republice, že se nám zákonem o stavebním ruchu podaří překonati tyto obtíže, že se nám podaří velmi rychle vybudovati dostatečný počet obytných staveb a obstarati přístřeší těm, kteří žádného bytu nemají.
Vývoj ukazuje, že veškerá péče státu a vlády, projevená zákonem o ochraně bytů, garančními výhodami pro novostavby, které byly rozšířeny z družstev i na podniky jednotlivců, nestačí ohromnému přívalu potřeb a soudí se, že jest potřeba samostatného podnikání, risika jednotlivce k tomu, aby byl vyvolán veliký stavební ruch, který by nedostatku bytů odpomáhal. Prostředek k tomu, aby se stavělo soukromě bez pomoci veřejné, vidí se jedině v cestě zvýšení činží a uvolnění ochrany nájemníků. Soud zasvěcených je ovšem poněkud jiný. Soudí se zcela právem, a můžete to ve skutečnosti viděti, že veškerá snaha státu a parlamentu nesla se k tomu, aby rychle byla odstraněna bytová krise. Také se v republice staví družstevně na základě zákona o stavebním ruchu. Bylo by si velice přáti, aby ty instituce, z nichž jedna část podléhá ministerstvu veřejných prací a druha ministerstvu sociální péče, uskutečnění stavebního ruchu nezdržovaly, abychom nemuseli jako poslanci dostávati stížnosti, že to trvá půl druhého až dva roky, než se družstvo dostane k tomu, aby mohlo stavěti, když se mu podaří odstraniti obtíže, spojené s tím, aby se na garanční listinu státu získal úvěr od nějaké společnosti nebo banky. Ukazuje se opětně, že se tu dostáváme do značného okruhu jistého zbyrokratisování postupu. Ale při této věci je jedno zajímavé, a to, myslím, že je jeden z těch několika argumentů, proč socialistické strany přistupují na jistý kompromis zákona o ochraně nájemníků. Ten argument leží v tom, že nikdo nemůže nutiti ty, kdož mají byty, aby za každou cenu byty tyto postoupili nájemníkům. My jsme měli zákon o ochraně nájemníků, ale nedívejme se na tuto věc jen s hlediska velkých průmyslových středisek. Nesmíme zapomínati, že velice značná část národa nebydlí jen ve velkých městech, nýbrž také v menších městech, a že ten domácí není vždycky domácí pán tří až čtyř domů, nýbrž že je to ve velice častých případech dělník, zřízenec, samostatný živnostník, který si vystavěl ve venkovském městě domeček nebo chaloupku a který část té své náležitosti za určitý nájem pronajímá svému spoluobčanu. A máme-li na mysli periferie městské, jsou to, řekl bych, menší domácí páni, kteří vyvstali z bývalých živnostníků, dělníků, zřízenců nebo učitelů. Ti všichni, pokud jsou domácími pány (Hlas: Je jich 67%!), a je jich velice značná část, velice těžce zápasí. A nešlo by ani o tuto skutečnost, ale padá na váhu to, není-li činže přiměřená, že se dostáváme k dvojímu nebezpečí: nechá se chátrat stavení nebo železnou nutností chátrá stavení, ten majetek všenárodní, anebo dotyčný, jakmile se uvolní při menších objektech byt, zabere jej sám pro sebe, protože se mu zdá, že mu to pronajmutí nebo rozdělení se o přístřeší za nájem nestojí za to risiko, které tu vzniká úpravou, amortisací a nezbytným společenským stykem. Byl mi přímo poslán doklad toho, že skutečně na ty domácí pány nemůžeme se dívati jenom s hlediska, řekl bych, šestipatrového baráku. Dotyčná, která se podepsala, má v Břevnově domek. Výnos z nájemného činil r. 1914 822 K, vydání 499 K, čistý výnos 383 K. R. 1921 činilo nájemné 1034 K, vydání bez oprav 935 K, zbyl tedy čistý výnos 99 K. Zde neběží o to, zdali má dosíci plného zúrokování kapitálu, který byl vložen, nýbrž o to, je-li tato věc v zájmu veřejného interesu, zdali tento domek se má nechati spadnouti za každých okolností, nebo zdali se má připustiti to, aby příliš nízká činže dávala pronajimateli podnět k tomu, aby se za každou cenu těch nájemníků zbavil. Proti tomuto případu stojí zase velmi křiklavý případ jiný, který ukazuje na to, že valná část majitelů domů skutečně se domnívá, že jejich vlastnictví je prostředkem k bezohlednému a bezmeznému vykořisťování nájemníků, že se dívají na to tím způsobem, že také pro ně přichází úplně volná konjunktura, aby si vynutili takové zvýšení činží, které jedině oni uznávají za správné a které stylisovali při tom, když chystali se k té revoluci, že musí býti nájemné 400%ní, a kteří dívají se na nájemníka zorným úhlem skutečného rentiera a kapitalisty, kteří se dívají na nájemníka ještě s pohrdavým úsměškem, jako by mu činili Bůh ví jakou benevolenci, nechají-li ho ve svém domě bydleti za určitou úplatu. Tyto dva různé interesy, interes nájemníků a interes majitelů domů, jsou dva extrémy, které jste viděli v naší poslanecké sněmovně za debaty o předloženém návrhu vládním. Ti lidé, kteří hlásají zásadu, že za žádnou cenu nesmí dojíti k nejmenší úpravě činží, dovolávají se ovšem toho fakta, že skutečné provedení tohoto zákona nebo jeho přijetí padlo by do doby hospodářsky velmi nepříjemné a nepříznivé. Bylo by chybou a velkým nedostatkem prozíravosti, abychom nekonstatovali, že zákon a jeho uplatnění, třeba kompromisní, přichází v době všeobecné stagnace, těžké krise hospodářské, že přichází v době téměř úplné nezaměstnanosti dělnictva, poklesu mzdového a že přirozeně odpor proti jakémukoliv pokusu zvýšení činží na straně dělnictva a na straně vrstev sociálně slabých je morálně i věcně zdůvodněn. Tyto těžkosti měly na mysli socialistické strany a především naše strana, když bylo nutně třeba, aby se strany většiny dohodly o jistých zásadách o ochraně nájemníků. Ochrana nájemníků nemohla se prodlužovati pouhým nařízením, neboť by to bylo výsměchem skutečnosti, že při zasedání parlamentu nejsou strany jeho schopny, vyřešiti takový důležitý problém společenský a že musí tuto povinnost skládati na vládu, resp. ministry, aby pouhým nařízením vykonali to, co je povinností parlamentu. Náš soud ovšem je ten, že je třeba použíti všech prostředků, aby bytová krise byla odstraněna, aby se mohlo stavěti družstevně a aby bylo dohoněno to, co průběhem války ve výstavbě obytných stavení bylo zanedbáno. Bylo by si především přáti, aby vláda vyřešila otázku budov státních, kterých je nezbytně třeba v Praze a v důležitých střediscích politického nebo zemského života, aby se neobávala sáhnouti k radikálním opatřením a stavěla především sama tyto budovy. Bylo by si ovšem přáti, aby se podařilo anulovati jisté zjevy, které jsou souběžné s touto otázkou bytovou. Kol. Toužil mluvil zde o velmi těžkém postavení jistých rodin v Praze, které bydlí za poměrů lidského tvora nedůstojných. My bychom mohli posloužiti ještě krásnějšími obrázky. Chtěli bychom se při této příležitosti dovolávati především toho, aby vláda vyřešila konečně otázku bydlení exponovaných úředníků a zřízenců, ať je to na Slovensku, ve Slezsku nebo v jiných částech republiky. Je nedůstojno, aby tito vykonavatelé státní vůle nebo státní správy bydlili takovým způsobem, jaký nám ukazuje tento obrázek (ukazuje obraz), kde železniční zaměstnanci v Bratislavě musili si v "pešunku" dráhy vybudovati vlastní obydlí, protože nemohou, třeba by několik kroků byla vila maďarského příslušníka, který utekl ze Slovenska, dosáhnouti, aby tato vila byla zabrána, aby dostali byt. (Slyšte!) Ale nejcharakterističtější je při tom, že dotyčné resortní ministerstvo nebo úřad resortní jim odebral diety s odůvodněním, že mají byt k obývání způsobilý (Veselost. Slyšte!) a že tedy nemají nároku na diety. A tu, prosím, je zajímavo, že náklad na ubytování v poměru k příplatku činí na Slovensku asi 52 miliony Kč pro exponované zřízence a zaměstnance, ve Slezsku asi 8,000.000 Kč, a nevíme, kolik v okolí Liberce atd. Bylo by si přáti, aby vláda měla odvahu, aby i tyto věci vyřídila vybudováním obytných budov a stavení pro své zaměstnance, zřízence a úředníky.