Vážení přátelé! Vedle těch deputací i různé korporace - zmiňuji se jen o organisaci nájemníků - ba i obecní zastupitelstva chodila a posílala vypracované návrhy se žádostí, aby do novelisace zákona o ochraně nájemníků byly vloženy. Jmenované korporace svolávaly veliké veřejné projevy, na nichž se dožadovaly lepšího opatření pro bydlící rodiny a ostřejšího postupu proti majitelům domů. Na tyto veřejné projevy byli zváni poslanci, byli zváni zástupci jednotlivých ministerstev. A nutno prohlásiti, že zejména poslanci, ze strany českých sociálních demokratů a českých socialistů prohlašovali na veřejných projevech za nepřípustné zhoršení zákona o ochraně nájemníků a slibovali, že zejména nepřipustí, aby nájemné bylo jakýmkoliv způsobem zvyšováno. Jak se dnes jmenované strany při hlasování předloženého zákona zachovají, je věcí jejich a je věcí také dělnické veřejnosti. Nesmíme, pánové, zapomenouti také na to, že vedle jmenovaných korporací dělali návštěvy v ministerstvu sociální péče a u jednotlivých poslaneckých klubů majitelé domů, páni domácí. Docela jinak - promiňte, řeknu-li to - mluvilo se se zástupci majitelů domů a docela jinak se mluvilo se zástupci chudobného lidu, těch lidí, kteří dnes nebydlí. Že se jinak s majiteli domů mluvilo, vysvítá prostě z předlohy o ochraně nájemníků.
Jako odpověď na všecky ty prosby chudého českého dělníka a lidí, kteří nebydlí, odpověděla vláda touto předlohou. A velice pěkně ji pojmenoval jeden z pánů kolegů ve výboru sociálně-politickém, že prý je to dítko kompromisu. Tohle není dítko, zdá se mi spíše, že tohle je takový bastard, který, když ten těžký porod byl proděláván, měla rodička v zápětí zastudit. (Veselost.) Tímto návrhem neudělá si ostudu jen ministerstvo sociální péče, nýbrž i celý náš parlament.
Mám dojem, že zákon, který byl ministrem sociální péče parlamentu předložen, je v pravém slova smyslu provokací chudého lidu. (Tak jest!) Mám dojem, že předložení tohoto zmetka je plivnutím ve tvář spravedlnosti. Jsem, pánové, přesvědčen o tom, že zákon, který je parlamentu předložen k projednávání, je zákonem třídním. Je to zákon, který - prominete, řeknu-li to - chudému člověku v pravém slova smyslu z kapes bere a bohatému člověku dává. (Výborně!)
Přátelé, za provokaci to pokládám, zejména z těchto důvodů: Téměř půl milionu dělnictva jest bez zaměstnání. Jest ohromná krise průmyslová, vedou se kruté zápasy mezi prací a kapitálem. Měli jsme ohromný boj mezi horníky, boj ve sklářském průmyslu. Přichází k velikému zápasu mezi kovodělným dělnictvem a kapitálem. Kapitál dělá kombinovaný, organisovaný útok na snížení mezd a vláda, anebo lépe řečeno ministerstvo sociální péče, aby posadilo těm ohromným zápasům korunu na hlavu, přichází s předlohou, která pracujícímu lidu enormním způsobem zvyšuje nájemné, zvyšuje činže.
Je nutno připomenouti, že když se loni projednával, tuším, ten prosincový zákon, kdy vláda udělala útok na státní zřízence a úředníky (Výkřiky.), tehdy zástupce vlády prohlašoval, že potraviny a všecky ty potřeby poměrně o 25% klesly, a vláda byla přesvědčena, že v dozírné době budou ceny potravin ještě více klesati. Avšak stal se, přátelé, pravý opak. Tak tedy státním zřízencům, učitelům a úředníkům nejenom se zdražují znovu potraviny, ale přichází vláda s návrhem zákona na zdražení ještě také bytů. (Výkřiky: Hanba!)
Pan kol. Dubický při odůvodňování předložené zprávy dokazoval, že vlastně není příčiny k nějakým bouřím, k nějakým nářkům a k nějakému zlobení atd., vždyť prý jde o pouhých 10%, v nejhorším případě jde o 20%. Pánové, to, co tvrdil p. kol. Dubický, se prostě na pravdě nezakládá, vždyť to popírá důvodová zpráva p. ministra sociální péče. V důvodové zprávě, kterou podepsal p. ministr Habrman, mimo jiné stojí: ".... Kompromisní řešení, které majíc především jiným na zřeteli hospodářskou situaci občanstva, které neztrácejíc při tom s očí konečný cíl státní bytové politiky, jímž musí býti: vyrovnati nájemné ve starých domech s nájemným v nových domech stavěných beze vší finanční podpory z veřejných prostředků...." Tedy co vlastně zde praví pan ministr sociální péče? Že tohle zdražení o 10 a 20% je počátkem a že se budou postupně byty zdražovati, až dostoupí té výše, jaká je v nových do mech, které byly vystavěny na základě podpory nějakých veřejných úřadů. Pánové, je nutno říci, že nájemné v nových domech, které byly vystavěny za podpory státní, za ručení státního, na 1 pokoj a kuchyni je 16 až 1800 K! (Hlas: Víc, víc, víc!) U nás 16 až 1800 K! A kdyby takový dům, taková chalupa měla býti vystavěna bez pomoci veřejných korporací, pak by byt skládající se z pokoje a kuchyně stál nejméně 3000 K. A cílem bytové politiky je toto narovnání, tato nivelisace. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vážení přátelé! Teď ještě několik
slov k ochraně nájemníků. Musím prohlásiti, že předloha není jenom
zhoršením po stránce zvýšení nájemného, ale hrozným zhoršením
i po stránce ochrany nájemníků. Daleko volněji podle dnešní předlohy
bude moci majitel domu dáti výpověď nájemníkovi z bytu nežli při
platném zákoně. A prozrazuje to pan ministr sociální péče opětně
ve zprávě důvodové. Praví se tam: "Pokud jde o právo k výpovědi,
bude napříště možno v každé obci dáti výpověď z jakéhokoliv důvodu
důležitého vůbec." Výpočet důležitých důvodů v § 1, odst.
2 osnovy je pouze demonstrativní. Pronajimateli není bráněno,
aby žádal za svolení k výpovědi také z jiných důležitých důvodů,
než které jsou uvedeny v § 1. Přijme-li to dělnictvo klidně, je
otázkou. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tedy co bychom
měli říci o vládě, která takovéto předlohy, takové třídní zákony
parlamentu předkládá? (Posl. Skalák: Že pracuje vědomě k rozvratu
a že by patřila za mříže!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. Skaláka za tato slova k pořádku. (Posl.
Bubník: Vláda není přítomna!)
Posl. Toužil (pokračuje): Nesmíme zapomínati na předlohy, které již parlamentu byly dány k projednání a které parlament také již odhlasoval. Vláda na př. zapomněla, že parlamentem byl přijat zákon proti teroru a je zajímavo, pánové, přečísti si aspoň první odstavec §u 1, kde se praví: "Kdo s někým zle naloží anebo mu způsobí jmu na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku, nebo mu takovou újmou pohrozí, nebo vědomě využitkuje bezprostředně mu hrozící tísně nebo využitkuje svého postavení." (Hlas: To budou všichni majitelé domů zavřeni!) Vážení pánové, podle toho mám za to, že vláda by neměla seděti v parlamentě, nýbrž měla by seděti podle tohoto zákona na lavici obžalovaných. (Potlesk komunistických poslanců.)
Vážení pánové, dovolte mi ještě ke konci několik slov. My jsme v předloze podali celou řadu pozměňovacích návrhů. Já se zmíním jen o třech důležitých návrzích, které v této kupě návrhů také jsou. V prvním návrhu podaném žádají poslanci, aby předloha o ochraně nájemníků byla vzata s denního pořadu a aby parlament přijal další návrh, kterým se prodlužuje platnost zákona dosavadního na dobu 2 let. (Výborně!) Pánové, já vás činím pozornými, že dělnická veřejnost velmi dobře sleduje, jaké stanovisko k předloze té zaujmou strany socialistické. Podle hlasování o této předloze zaujmou také stanovisko ke stranám socialistickým. (Tak jest!)
Další návrh máme, aby do § 1 za první větou byla vložena věta nová, ve které se praví, aby zákon o ochraně nájemníků vztahoval se také na byty tovární, naturální čili deputátní. Pánové, pro tento opravný návrh máme hlavně důvod tento: Nyní je veliká stávka zemědělského dělnictva firmy dříve baron Ringhoffer. (Výkřiky komunistických poslanců.) V jeho selských bytech je umístěno 160 deputátních rodin, a poněvadž deputátníci stávkují spolu, zažádala správa velkostatku v Jílovém o dovolení dáti výpověď všem 160 rodinám. (Slyšte! Slyšte!) Okresní soud na návrh přistoupil a 160 rodin dělnických dostalo výpověď z bytu s podmínkou: Do 3 dnů se vystěhovat! (Velký hluk komunistických poslanců. Výkřiky: Hanba! Skandál! To je demokracie!) Pánové, upozorňuji ještě na toto: Boje, který se nyní vede mezi prací a kapitálem, může býti v neprospěch dělnictva hodně využíváno tím, když továrníci tam, kde jsou tovární byty, budou moci dáti dotyčným rodinám výpověď z továrních bytů. (Hlas: To je sklářský průmysl v první řadě!)
Prosil bych pány, aby pro tento
dodatečný návrh hlasovali. Máme ovšem také návrh, v němž se praví,
aby parlament nedovolil žádné zvýšení nájemného. Prosil bych,
aby i pro tento návrh strany, které si přejí klid, také hlasovaly.
Ne-li, pánové, dělnická veřejnost bude s vámi účtovati. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr. Keibl.
Posl. dr. Keibl (německy): Velectěné dámy a pánové! Stalo se v tomto parlamentě zvykovým právem, že se předloha zákona promrská tím rychleji, čím je důležitější a významnější. Tuto předlohu jsme dostali teprve předevčírem, v úterý, přes to, že měla pětka a vláda čtyři měsíce času na její vypracování. My, oposiční strany, jsme neměly času pročísti předlohu do počátku výborových porad a do ní se zahloubati, a nyní, kdy sociálně-politický výbor text podstatně změnil, chce se na nás, abychom se ve dvou hodinách rozhodli, jaké stanovisko zaujmeme k celému zákonu a k jeho jednotlivým podstatným částem. Opět, jako v tolika dřívějších případech, musíme se velice rázně ohraditi proti tomu, aby se zde zaváděly takovéto projednávací zásady a musíme konstatovati, že takovýmto způsobem se nemůže nikdy vykonati úspěšná práce, nýbrž že se tímto způsobem dodává dílo jen kusé a že se konečně celá parlamentní činnost tímto způsobem přivádí ad absurdum. (Souhlas na levici.) Smějí-li zákony býti vždycky jen výsledkem porad pětky, není-li naše přítomnost při tom žádoucna a potřebna, a nechce-li nikdo slyšeti našeho mínění a názorů, pak, velectěné dámy a pánové, ať se nám to hned řekne. Pak budeme vědět, co máme dělat a ušetříme si vůbec každou námahu, třebaže se nám tento předmět zdá býti dosti důležitý, abychom se účastnili porad a rozhodování o něm. (Výkřiky na levici.)
A nyní, velectění, k předloze samé. Předloha je kompromisem většinových stran a vlády a jako taková má na sobě zřetelně známky spěchu a povrchnosti. Jeví se jako pokus dostati se aspoň pro letošek z rozpaků, do nichž bylo přivedeno státní hospodářství a společnost zánikem jak jakékoli stavební činnosti, tak trvající doposud ochrany nájemníků. Podle mého názoru zůstane také jen při tomto pokusu a patrně že se jak majitelé domů, tak nájemníci ještě před vypršením tohoto nového zákona opět dostaví se svými přáními a stížnostmi ke všem stranám. Může se vůbec celý souhrn otázek, kterého se tato předloha týká, řešit opravdu uspokojivě a od základu takovým nebo podobným zákonem? Velectění! Všechny tyto věci patří do okruhu oněch hospodářských otázek, které plní naši nynější dobu krisí, a kdybychom skutečně chtěli vzíti do ruky jednotlivé dílčí otázky a pokusiti se o jejich rozřešení, musili bychom se zabývati vůbec řešením celé hospodářské krise a všech hospodářsky tak komplikovaných poměrů. A to není takovým zákonem vůbec možno. Převede-li se na nejjednodušší formuli, spočívá konflikt, který je dnes mezi nájemníky a majiteli domů, podstatně v tom, že poválečná doba zproletarisovala majitele domu, takže ve většině případů nezbývá tolik, aby mohl udržovati dům v pořádku, platiti nezbytné opravy a daně a nehledě k tomu bídně živořiti, nemá-li krom toho ještě jiného výdělku. Na druhé straně je hospodářská krise pro nás také tak důle žitá, že se nájemník, zvláště patří-li ke třídě s pevným platem, musí obávati každé ho zvýšení svých výdajů, ať děje se tím nebo oním směrem, tedy také zvýšení nájemného vůbec, že se musí obávati, že do stane výpověď, přestane-li ochrana nájemníků, a že pak nebude vědět, kam by složil svou unavenou hlavu, že se musí obávati, že bude i se svou rodinou bez přístřeší. To jsou ovšem poměry neudržitelné pro obě strany a musí se státi pokus, ať tak nebo onak, vytvořiti jakýsi přechod, aby se aspoň snesitelně zmírnilo to, co tísní jednu i druhou stranu.
Ale při všech těchto věcech musíme si býti vědomi toho, že my sami nemůžeme té otázky rozřešiti, že se zla nechápeme u kořene, že se pohybujeme takřka jen na po vrchu, a přece by stálo také za to, a bylo by především úlohou vlády, aby se šlo k podstatě otázky. Tu ovšem narážíme, jak jsem už dříve řekl, na veliký hospodářský problém dnešní doby. Především by musela býti docela jinak uzpůsobena naše finanční správa. Sloužíc nikoli zájmům fiskálním nýbrž hospodářským, musila by se pokusiti, aby znovu oživila zničený hospodářský život, aby podporovala obchod i ruch a vůbec možnost pracovati, musila by se pokusiti, aby spojila v jednotnou hospodářskou oblast hospodářská území, která jsou dnes od sebe odtržena a oddělena celními hranicemi, nesměla by prováděti politiku, která spočívá v odlučování toho, co historicky srostlo, nýbrž politiku, která by spojovala to, co versailleský mír rozloučil, musila by hledět k tomu, aby opět vytvořila všechny hospodářské souvislosti a takovým způsobem oživila všechen život a konání po stránce hospodářské a společenské. Pak by se sice snad nestalo, že by naše koruna v Curychu měla tak vysoký kurs, ale měli bychom lepší hospodářské poměry a pak by snad bylo možno, že by se při povznesu všeho hospodářství rozvinula také stavební činnost. Ať přistupujeme k té otázce z kterékoli strany, otázku nájemníků a majitelů domů bude možno řešiti uspokojivě jen tehdáž, podaří-li se postaviti více obydlí (Souhlas na levici.), podaří-li se povzbuditi stavební činnost. Všechno ostatní jsou jen slabé pokusy vystačiti se slabými prostředky a nepovedou k cíli. Máme také zákon na podporování stavební činnosti, ale jeho účinku jsme až dosud příliš nepocítili. (Posl. Kraus [německy]: Jen v Králově Hradci!) Jsou města, kde se stavělo pod ochranou české vlády. Ale celkem, obzvláště na venkově, nevidíme a neslyšíme o tom nic. Stát by měl poskytnouti možnost, aby získal zúrokování úvěrů pro stavební činnost. Ale ještě jsem neslyšel, že by se tato možnost přeměnila ve skutečnost. Žádá-li někdy nějaká společnost na vládě, aby zaručila zúrokování stavebního úvěru, praví tato, že nemá peněz; žádá-li se úvěr od ústavů, dostaneme tutéž odpověď. Pro takové věci není prostě peněz. A bez peněz se nic nedostane. Za dnešních poměrů může stavěti jen člověk velice bohatý nebo sdružení nebo snad stát, ale už ne obce, poněvadž jsou jejich finanční poměry úplně zničeny, a následkem toho se také v celku nic nezmění na poměrech ani za nového zákona. Na druhé straně však dozrály věci takovým způsobem a vyvinuly se takovým směrem, že se dnes už nemá a nemusí tolik bráti v ochranu nájemník, nýbrž že spíše jsou nezbytně nutná určitá ulehčení domácímu pánu.
Přistupujeme-li vůbec k řešení nebo k posuzování této otázky, je nezbytno, abychom se postavili vůbec na nějaké stanovisko. Takové stanovisko je ovšem zcela různé podle směru, ze kterého se k posuzování této otázky přistupuje. Pro stranu čistě stavovskou je to ovšem neobyčejně snadné.
Kdo zastupuje výhradně jeden stav, řekněme zájmy mzdového dělnictva, a nepotřebuje nikdy přihlížeti k jiným stavům, k lidem majetným, zvláště k takovým, kteří mají domovní majetek, může se ovšem beze všeho dáti vésti svým stranickým stanoviskem, a proto se nelze diviti, jestliže na příklad velectěný pan řečník komunistické strany, který mluvil právě přede mnou, dá návrh, aby celkem zůstalo všechno při starém. Pro nás, kteří máme úlohu uvažovati pro i proti a odvažovati proti sobě všechny zájmy nemůže býti rozhodujícím stanovisko tak příliš jednoduché. Pro nás jest rozhodující, zda vůbec jedna ze stran, majitelů domů a nájemníků, se dostala do horších poměrů, než se původně mělo za to, a musíme následkem toho říci, že musíme v této chvíli skutečně pomáhati majiteli domu, ovšem za jistých předpokladů a kautel, o nichž budu mluviti později. (Posl. Warmbrunn [německy]: To je vaše pravá tvář, to je tanec mezi vejci, pane kolego, který zde provádíte! Posl. dr. Lodgman [německy]: Jste zas jednou ve sněmovně? S Moskvou nic není?) Docela jak myslíte, pane kolego. Vím a jsem si vědom, že zůstanou-li poměry dnes tak, jak byly do posud, nájemník to odnese nejhůře. Neboť pak by nemohl žádný majitel domu podniknouti ani nejmenší opravy, a konečně není dům jen něco, v čem obývá majitel domu, nýbrž také nájemník, a spadne-li nájemníku střecha nad hlavou, má z toho nájemník právě tak škodu jako majitel domu. Zájmy se ani tak nekříží, jak by se bylo možno domnívati, nýbrž jdou po mnohé stránce souběžně. Chtěl jsem říci, že po vznesení stavební činnosti musí býti podle mého přesvědčení tím vlastním účelem, který tato novela sleduje. Jenom když se opět budou stavěti domy, jen dostane-li ně kdo chuť stavěti domy, můžeme se pomalu dostati z bytové nouze a mohou se poměry pro nájemníky státi snesitelnějšími, poněvadž nastane jistá konkurence a byty se vzájemnou konkurencí v nájemném sníží. Následkem toho jsme vyšli ze stanoviska, že pokud to poměry umožňují, mají se majiteli domu nynější obmezení částečně sleviti.
Co pak se týká zákona samého, je po této stránce pokrokem díků hodným a jsme velmi ochotni jej uznati, i když jsme připravili určité pozměňovací návrhy, poněvadž soudíme, že tento zákon potřebuje dosti oprav, zvláště pokud jde o možnosti obmeziti výpověď a zvýšení nájemného.
O možnosti výpovědi určuje § 1, že se může dáti výpověď nejenom z důvodů v tomto paragrafu výslovně jmenovaných, nýbrž vůbec z důležitých důvodů. Myslím, že by vlastně bylo bývalo lépe, kdyby se byly důvody výpovědi taxativně vypočetly, poněvadž jinak demonstrativní vypočítání dává moc jedině soudu, který má souditi o přípustnosti důvodů výpovědi. zdali je možno dáti výpověď z důvodů, jichž vlastně zákon nemá na mysli. V tom je beze vší pochyby nebezpečí pro nájemníka, a abychom toto nebezpečí zažehnali, předsevzali jsme si podati návrh, který jasně a zřetelně praví, že se vůbec nesmí dáti výpověď, leč když majitel domu může zaopatřiti nájemníkovi byt, jenž se mu hodí místnostmi i výší nájemného a když zaplatí stěhovací výdeje. U majetníků řemeslných podniků třeba při tom hleděti na dílny a toto ustanovení vyžaduje také, aby se ho mohlo patřičně použíti na takové místnosti. Tím se ovšem stal tak mnohý odstavec tohoto paragrafu zbytečný. Obzvláště odst. 7, 8 a 9. Ale aspoň vědí pronajimatelé i nájemníci, že podle okolností je možná výpověď i tehdáž, když není oněch zvláštních uvedených důvodů. Ovšem je v tomto případě věcí majitele domu, aby zaopatřil vhodný byt náhradní a zaplatil za nájemníka stěhovací výlohy. Jsme přesvědčeni, že se takového ustanovení použije jen v nejnutnějších případech, a nebojíme se, že z toho snad vyroste nějaká nespravedlnost a újma pro lidi hospodářsky slabší, kteří mají býti chráněni právě tak nyní jako dříve.
Ve výboru byl podán také návrh, ovšem ne od nás, že pod zákon o ochraně nájemníků mají spadati dělnické a deputátní byty zemědělských dělníků. V tom všeobecném pojetí, v jakém návrh byl podán, jsme ho se svého stanoviska nemohli schvalovati. Zajisté třeba uznati, že také obyvatelé dělnických bytů mají býti účastni jisté bytové ochrany, poněvadž takový dělnický byt nespadá pod ustanovení o nájmu, nýbrž o mzdě. Ale třeba při tom vždy podotknouti, že je dlužno ta ustanovení, jež se mají vydati, jasně vyjádřiti, že onen návrh tak všeobecně, jak byl ve výboru podán, nevyhovuje a může snadno dáti podnět k vzájemnému šikanování. Může se na př. beze všeho přihoditi, že hospodářský dělník, který má deputátní byt, dá sám výpověď, nechá hospodářské práce, vstoupí do továrny a pak se z hospodářského deputátního bytu jednoduše nehne a hospodáře samého tím neobyčejně poškozuje, poněvadž tento nemůže přijmouti náhradníka. (Souhlas na levici.) Následkem toho jsme se proti tomuto návrhu vyslovili již ve výboru a také bychom proti němu hlasovali, kdyby zde byl podán. Jinak se domníváme, že by bylo dobře, kdyby do odst. 5. § 1. bylo pojato, že pronajimatel, dá-li nájemníkovi výpověď, musí mu nejen zaopatřiti nový byt, nýbrž také takovou dílnu a řemeslnický krám, poněvadž jinak řemeslníku, dostane-li pouze jiný byt, není možno opět svou živnost provozovati.
Pokud jde o výši nájemného, ctěné dámy a pánové, také tu třeba zaujmouti jisté stanovisko. Předloha zákona vychází z názoru, že ten, kdo má větší byt, může platiti větší nájemné, že tedy ten, kdo má malý byt, je hospodářsky slabý a ten, kdo má větší byt, je hospodářsky silný. Myslím, velectění, že to není zcela správné stanovisko. Je skutečně dosti lidí, kteří válkou zbohatli a přece ještě mají svůj starý malý byt, a je opět celá řada lidí situovaných dříve dobře nebo lépe, kteří poměry byli nuceni podržeti si svůj starý větší byt a dnes naprosto se nečítají k lidem lépe postaveným, zámožným. A tak tedy není tato zásada, jak zde byla provedena, vlastně sociálně spravedlivá. Za správné měřítko pro zvýšení nájemného by se měl stanoviti příjem. Ale jsem přesvědčen, že by důsledné provedení této zásady celou předlohu komplikovalo. Jedno však bych rád konstatoval: Je fakt, že právě nájemné malých bytů, bytů s jedním pokojem, se téměř docela nic nezvýšilo, kdežto příjem obyvatelů takových bytů se přece poměrně zlepšil, a postavíme-li proti tomu poměr tak zvaného středního stavu, se dokonce o hodně zvětšil. Následkem toho myslíme, že můžeme také jednopokojové byty podrobiti většímu zvýšení nájemného, tím spíše, když majiteli domů o malých bytech jsou chudí majitelé domů, přímo proletáři, a že jim následkem toho zvýšení nájemného více prospěje než majiteli velkého paláce nebo domu s velikými byty, který je beztak na tom lépe než malý majitel domu v malé vsi nebo na obvodu velikého města. Procenta jsou ovšem věcí vkusu. Otázka, stačí-li právě 10 nebo 20 nebo 40% a odpovídá-li to dnešním poměrům, mohla by se objektivně rozřešiti teprve na základě statistickém, kterého nemáme, a následkem toho jsme odkázáni na to, co zde stojí, ačkoli jsme přesvědčeni, že z toho majitel domu může míti tuze málo, zvláště pak když by tato zvýšení měla býti stižena také daní z nájemného, a všemi poplatky. Podali jsme následkem toho návrh, aby aspoň toto zvýšení bylo osvobozeno od daně z nájemného a poplatků. Ve výboru to bylo zamítnuto, ale je to jistě ve smyslu zákona a celého rozvoje.
Na konec bych ještě rád, poněvadž
bohužel nemám kdy zabývati se podrobněji jednotlivostmi, poukázal
na to, že bychom měli obzvláště chrániti státní zaměstnance, zaměstnance
s pevným platem z veřejných fondů a okresů, poněvadž munificencí
vlády a parlamentu teprve nedávno dostali velmi pochybný dar ve
formě srážky ze svého platu. (Souhlas na levici.) Podali
jsme návrh, ve kterém pravíme, že je stát zavázán, aby na sebe
vzal zvýšení těchto činží ve všech těch případech, při čemž myslíme,
že také soukromí zaměstnanci i jiní pracovníci najdou cestu, která
je povede k úhradě těchto nových výloh. Tento návrh nebyl přijat
ve výboru, a to vzhledem k vyjádření pana ministra Habrmana,
který tvrdí, že bude za krátko podán vládní návrh, podle něhož
budou všechny tyto věci nově upraveny a zaměstnancům s pevným
platem se dostane dalekosáhlé podpory. Návrh 3518 má se objeviti
jako vládní předloha a má býti přijat ještě v měsíci květnu. Pan
ministr Habrman mě chtěl přiměti k odvolání tohoto návrhu
poukazem na tento svůj projev, ale myslím, že je přece lépe, neodvolal-li
jsem toho návrhu, protože člověk nikdy v tomto státě neví, co
se stane ve 14 dnech a bude-li pak pan ministr ještě moci provésti
svůj úmysl, jistě dobře míněný. Ale přál bych si, aby pan ministr
slavnostně s tohoto místa ujistil zaměstnance státní a také i
jiné zaměstnance s pevným platem, že onomu slibu, danému ve výboru,
skutečně také dostojí. Tím by veřejnost byla uklidněna, neboť
vzrušení v postižených kruzích je veliké. Velectěné dámy a pánové!
Není maličkost ztratiti na jedné straně část svého příjmu a utrpěti
na druhé straně ne nepodstatné zvýšení svých vydání. Rád bych
ještě poukázal na to, že již na základě svého dřívějšího stanoviska
nemůžeme hlasovati pro nájemnický výbor, jak jednou stranou bude
navržen, poněvadž myslíme, že takové věci za dnešních poměrů by
byly jen na to, aby od stavby nových domů odstrašovaly, a je naším
úmyslem učiniti všechno, abychom stavební činnost podporovali,
poněvadž myslíme, že ta otázka může býti konečně a důkladně rozřešena
jen tímto způsobem. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Horák.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Předloha vládního návrhu zákona o ochraně nájemníků je výsledkem kompromisního řešení této spletité otázky dalekosáhlého národohospodářského významu. Sama důvodová zpráva kompromis přiznává, ale jest otázka, zda řešení to lze nazvati kompromisem alespoň takovým, při němž by jak majitel domu, tak také nájemník byl spokojen. Věc, o níž se jedná, je staršího data a mohla při větší obezřetnosti dřívějších vlád býti již rozřešena. K účelu tomu jsme měli různé zákony a nařízení, na př. zákon o zabírání bytů, který jistě nehověl ani majitelům domů, ani nájemníkům. Důkaz o tom byl podán, když zákon ten nebyl již obnoven při vypršení jeho lhůty. Neprotestovali ani domácí, ani nájemníci, protože zákon ten nebyl vhodným prostředkem k rozřešení sporů, spíše zaséval všude nedůvěru, zlobu a neřest. Byl vhodným prostředkem k zavádění korupce hlavně tam, kde snad dříve bujela menší měrou nebo kde snad vůbec neexistovala. Jiné zákony, které k potírání nouze bytové jsme měli a máme, rovněž minuly se účinkem, neboť hlavní příčinou zla - nedostatek bytů odstraniti nedovedly. K radikálnímu řešení otázky nebylo u nás chuti a odhodlanosti přistoupiti tak, jako se stalo jinde, jelikož zájemníci vždy proti tomu se stavěli. Chybovalo se u nás stále a přištipkovalo se, místo aby se sáhlo k léku účinnému. Vypláceli jsme na př. podpory v nezaměstnanosti a za tyto četné desítky milionů vyplácených podpor mohla se postaviti slušná řada domů.
Svého času přišla ke mně deputace nebydlících.
Ti všichni - byli to lidé nejrůznějších povolání a kategorií - chtěli se zaručiti, že budou zdarma, snad nejvýš za stravu, pracovati na budově, dá-li se jim jistota, že tam budou moci bydliti. O návrhu tom, ačkoliv jsem jej přednesl, nebylo jednáno. Za to byly zavedeny různé nájemní úřady, které neměly co pronajímati a kde se tísnilo denně sta osob, hledajících přístřeší. Slibu se jim dostalo, avšak bytů pro ně nebylo. Že ani oba zákony o stavebním ruchu nepomohly, toho jsme svědky podnes. První uznán byl nedostatečným, druhý nepomohl také přes četné, na pohled dosti svůdné koncese. Inscenování družstev stavebních před tím nebylo šťastným, neboť se utvořila ponejvíce družstva, která neměla vlastních peněžních prostředků a jejichž činnost se vyvíjela jenom v tom směru, aby dostala subvence anebo různé výpůjčky. Stavitelé, kterým tyto stavby byly zadány, se také finančně vyčerpali, poněvadž obyčejně veškeré úspory a veškeré hotovosti, snad také kredit, kterého požívali v různých ústavech, dali do této stavby. Následek této finanční tísně byl, že domy rozestavené nemohly býti dokončeny a svému účelu včas odevzdány. Na Ořechovce za Bruskou branou je řada budov, celá kolonie, která není svému účelu odevzdána a kde by se mohly práce konati a stavby tyto dodělati. Mohlo se tak státi již na podzim, ale od podzimu dodnes tyto práce nijak nepokročily.
K tomu ke všemu se druží ještě okolnost, že mnoho domů bylo zabráno pro státní úřady, pro ministerstva, pro cizí konsuláty a vyslanectva. Tím nastal úbytek, který hlavně pociťuje živnostnictvo nemající provozovacích místností. Na hlavních třídách by se však domy - a to má býti samozřejmé - které určeny jsou pro obchod a živnosti, vzhledem k jejich poloze neměly pro státní úřady zabírati nebo skupovati. Známo je, že všude na celém světě v hlavních městech anebo v těch, kde železniční tepny se nacházejí - a také konsumující obecenstvo do těchto středisek zavítá - na hlavních třídách jsou všude obchody a živnosti, aby spíše konsumentům byly k disposici při nákupu. Kdyby se to u nás nedělo a kdyby pro úřady měly býti skupovány na těchto místech budovy, pak by i v ohledu daňovém byl stát poškozen, neboť činžovní výnos je tu značný.