8. druhého čtení osnovy zákona o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23 (tisk 3446).
Zpravodajem je pan posl. Slavíček.
Má pan zpravodaj posl. Slavíček
nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Slavíček: Ve
čl. III, v odst. 2 jsou označeny položky odpočitatelné číslicemi
1 a 2. Navrhuji, aby tyto položky byly označeny písmenami a) a
b), abychom se vyhnuli nejasnosti v číslování základních odstavců
článku III, které jsou rovněž označeny číslicemi.
Předseda: Kdo tedy souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23 s korekturou, uvedenou teď panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je zákon tento schválen ve čtení druhém a vyřízen je 8. odstavec pořadu dnešní schůze.
Jak jsem již oznámil na počátku
schůze, přeruším nyní schůzi a pokračovati budeme o 1/4 4. hod.
odpol., tedy v 15 hod. 15 min.
(Schůze přerušena ve 2 hod.
5 min. odpol. - opět zahájena v 5 hod. 40 min. odpol.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Sděluji, že dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem p. posl. Wenzelovi pro neodkladné zaměstnání.
Došly některé spisy, návrhy,
dotazy atd. Žádám o jich sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Návrh posl. Blatné, Kirpalové, Dieutschové, dr. Haase a druhů o úpravě služebního poměrů domácích pomocníků.
Návrh posl. Zeminové, Landové-Štychové, Langra, Laube, dr. Bartoška a spol., aby byl vydán zákon, upravující služební poměry domácích zaměstnanců.
Návrh posl. Zeminové, Stříbrného, dr. Franke, dr. Bartoška, dr. Patejdla a spol., aby vydán byl zákon o neslučitelnosti funkce poslanecké, senátorské a služby veřejné se členstvím správních rad výdělečných společností finančních, obchodních a průmyslových, jakož i s funkcí právního zástupce takovýchto podniků.
Dotaz posl. Sopku ministru železníc v záležitosti Košicko-Bohumínskej dráhy, dotýčne osobníctva.
Dotaz posl. Hillebranda, Blatné, dr. Holitschera, Palme, Schustera a soudr. ministru vnitra, proč byl vykázán komunista Richard Neumann ("Sturm").
Předseda vlády zaslal přípisem
ze dne 6. dubna 1922, č. j. 10.307/22 m. r., nařízení vlády ze
dne 23. března 1922, jímž se mění § 1 vládního nařízení ze dne
5. října 1921, čís. 359 Sb. z. a n., o zákazu zpracování zdravých
bramborů v průmyslových závodech.
Předseda: Přikazuji tento přípis výboru zásobovacímu a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.
Přistupuji k prvému odstavci pořadu
schůze, který byl na počátku schůze odložen. Mezi tím byly obě
scházející zprávy rozdány tiskem. Je to
1. zpráva výboru sociálně-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3475) o ochraně
nájemníků (tisk 3518).
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický p. posl. Dubický a za výbor rozpočtový p. posl. Roudnický.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor
sociálně-politický, p. posl. Dubickému.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Málokterý zákon tolik zajímá veřejnost, málokterý zákon je očekáván s tolika nadějemi i obavami, jako zákon o ochraně nájemníků. Je to pochopitelné, vždyť zasahuje do majetkové sféry každého občana, ať je majitelem domu, ať je nájemníkem nebo podnájemníkem. Mnohý občan je současně i majitelem domu i nájemníkem a tak na své osobě s dvojího hlediska měří účinek projednávaného zákona. Zájmy majitelů domů a zájmy nájemníků jsou ve většině případů protichůdné. Jak možno se tedy nadíti, že zákonodárce najde řešení, které by vyhovovalo i majitelům domů i nájemníkům? Nepodařilo se to v jiných státech a nemůže se to, bohužel, podařiti ani u nás. V cizině nemají menší obtíže s materií, která je předmětem zákona, nazývaného u nás zákonem o ochraně nájemníků. Vzpomínám jen prací v zákonodárných sborech Francie. Od časného podzimu loňského roku posílala se osnova zákona o ochraně nájemníků ze sněmovny poslanecké do senátu, ze senátu do poslanecké sněmovny, a oba zákonodárné sbory francouzské nemohou se shodnouti na textu zákona, který by alespoň částečně vyhovoval zájmům všech interesentů. Politické obtíže a rozpaky, které způsobují přijetí nového zákona o ochraně nájemníků v sousedním Rakousku, jsou známy z denních zpráv. V Německu nový zákon o ochraně nájemníků dostali teprve v posledních dnech šťastně pod střechu po nemenších bojích a bojovných hlasováních o jednotlivých jeho ustanoveních.
Za zmínku stojí, že s největšími politickými obtížemi setkává se v cizích zákonodárných sborech přijetí ustanovení, které má za předmět opravy a obnovy domů, spadajících pod ochranu nájemníků. Náš dosud platný zákon, přijatý již v dubnu 1920, má tu přednost přede všemi jinými zákony v cizině, že již r. 1920 ukládal nájemníkům za povinnost, aby zvýšeným nájemným přispívali majitelům domů k úhradě nákladů spojených s opravou a obnovou domů - ustanovení v podstatě správné. Toto ustanovení umožňovalo majitelům domů, a majitelé domů této možnosti hojnou měrou používali, aby s přispěním nájemníků domy své dávali do pořádku a udržovali je v dobrém stavu. Nesporno ovšem je, že možnosti této nemohou užíti majitelé domů, kteří nemají hotových peněz, aby na účet budoucího zvýšení nájemného zatím ze svých prostředků hradili náklady na opravy a obnovy domů. To však není zaviněno zákonem o ochraně nájemníků, nýbrž dlužno to přičísti na vrub finanční slabosti příslušného majitele nebo nedostatečné finanční organisace majitelů domů. Z toho důvodu neviděl se sociálně-politický výbor nucen, aby popřál sluchu návrhům, které žádaly, aby pro kontrolu majitelů domů, jak užívají zvýšeného nájemného k opravě domů, zřízeny byly t. zv. rady nebo výbory nájemníků, jak to ustanovuje v poslední době přijatý zákon německý nebo jak je to navrhováno v zákoně rakouském.
Slavnou sněmovnu bude jistě zajímati, že v sousedním Rakousku přijali zvláštní zákon o dávce, ke které je povinen každý nájemník a jejíhož výnosu má býti v první řadě užito k úhradě nákladů, spojených s opravou starého domu, a teprve v druhé řadě ku podpoře staveb nových budov s byty. Při znehodnocení peněz, které v Rakousku jde až do nemožnosti, jsou náklady na opravy dosud tak veliké, že bez vydatné pomoci státní nedají se opravy domů v Rakousku prováděti. Znalci prorokují, že celý výnos v Rakousku nebude ani zdaleka stačiti na úhradu nákladů na opravu starých domů, natož aby z něho něco zbylo na podporu staveb nových. Potud je situace našich majitelů domů nesrovnatelně lepší než situace majitelů domů v sousedních státech, zvláště v Rakousku a nyní v Německu. Pro bezvýjimečné odstranění zákona o ochraně nájemníků a proti jeho prodloužení vyslovují se sice všechny veřejné schůze majitelů domů a také mnohé jejich spolky, nikoli však - což budiž konstatováno - nejvážnější ústřední organisace majitelů domů. Ti, hledíce ke skutečným poměrům, žádají jen nové úpravy zákona tak, aby skýtal ochrany jen nájemníkům, kteří ochrany skutečně potřebují, a neodpíral jí ani majitelům domů, kteří jsou často hospodářsky slabší než jejich nájemníci. Tyto tendence nutno zajisté uznati za správné.
Nevyhovuje-li ani nový náš zákon zcela, sluší hledati vysvětlení jedině v tom, že po názoru sociálně-politického výboru skutečné poměry nepřipouštějí z veřejného zájmu takové úpravy nájemního poměru, která by zadost učinila všem spravedlivým přáním majitelů domů. Dříve než bude moci býti všeobecně uvolněno právo pronajimatelovo zvyšovati nájemné a vypovídati z bytů, musí býti nynější všeobecný nedostatek bytů - podstatně zmírněn, aby nájemníci, kteří nechtějí nebo nejsou s to platiti požadované nájemné, nalezli na volném trhu s byty jiné vhodné místnosti bytové za nájemné, odpovídající jejich důchodům. Toho lze se však nadíti jen od vybudování nových bytů rozvojem stavebního ruchu. Od toho tedy závisí, kdy a jakou měrou bude lze, jako u jiných životních potřeb, odstraniti také vázané hospodářství s byty.
Národní shromáždění přijalo již loňského roku návrh zákona o podpoře stavebního ruchu, vyšlý z iniciativy československých stran, tvořících většinu poslanecké sněmovny, a obnovilo jej také pro stavby podniknuté letošního roku. Bylo by si přáti, aby tohoto zákona bylo používáno pokud možná měrou nejhojnější. Výhody, které zákon o stavebním ruchu přináší pro stavebníka, jsou tak veliké, že osobní prospěch vésti by měl každého stavebníka k podnikání největšímu. Finanční podpora státní, záležející buď v přímém úroku a úmoru zaručených hypothek nebo v příspěvku na jejich zúrokování a umořování je tak značná, že částka, kterou stavebník musí vynaložiti na zúrokování a umoření dluhů, je jistě nižší, než bude pravděpodobně dosažitelný výnos z nájemného z nových domů v nedaleké budoucnosti.
Ale státní podpora neomezuje se pouze na finanční podporu; stát poskytuje stavebníkovi, který staví domy s malými byty, 50leté úplné osvobození ode všech daní a přirážek zemských, okresních i obecních a 20leté osvobození od daní i přirážek, staví-li domy s velikými byty. Mimo to poskytuje stát velmi cenných úlev poplatkových, slev na převodním poplatku a jiných výhod na novostavbách. Zvláště privilegované je postavení oprávněných podnikatelů staveb a lze si jen přáti, aby podnikavost jejich byla co nejvíce podnícena.
Ovšem nesmí se zapomínati, že při nejlepší vůli Národního shromáždění je rozvoj stavebního ruchu brzděn naprostým nedostatkem peněz a hypothekárního úvěru. Bude věcí Národního shromáždění, aby uvažovala o zákonných prostředcích, jak opatřiti pro stavební podnikání potřebné peníze, nedoznají-li poměry na hypotekárním trhu samy sebou v brzku žádoucí změny, neboť jen tak je možno odstraniti stávající nouzi o byty.
Smím-li se, slavná sněmovno, vrátiti k návrhu zákona, o kterém jednáme, chci upozorniti jen na jeho nejdůležitější novoty a změny. Nejzajímavější novotou zákona jsou ustanovení starého zákona, která do nového zákona nebyla pojata. Sem patří především, že odstraňují se nájemní úřady. Nájemní úřady byly složeny ze zástupců majitelů domů a nájemníků za předsednictví právníka, jímž měl býti pokud možno soudce. Kdo by neznal stížností do úřadování nájemních úřadů! Rozhodování nájemních úřadů záviselo namnoze na energii toho či onoho zástupce, na jeho způsobilosti přinutiti spolučleny, aby se přiklonili k jeho názoru. Byly nájemní úřady, které, ač dobře věděly o opačné judikatuře správního soudu, přece vědomě a vytrvale rozhodovaly proti duchu zákona. Sociálně-politický výbor, který přistoupil k návrhu vládnímu, aby na příště rozhodování o zvýšení nájemného bylo bezvýjimečně přikázáno do působnosti soudu, je přesvědčen, že přenesení funkce nájemních úřadů na soud děje se v zájmu jak samotných majitelů domů, tak také i nájemníků.
Další novotou je, že vypouští se ustanovení dosavadního zákona o úrokové míře knihovních pohledávek na obytných domech, ustanovení to, která byla dána především ve prospěch majitelů domů, ale nepřímo přicházela k dobru také nájemníkům. O tom, bylo-li zvýšení hypotekární míry úrokové přípustno, měla rozhodovati zvláštní komise, zřízená u zemských politických správ. Rozhodnutí této komise mělo působiti pro všechny hypotekární pohledávky věřitelovy na všech domech v celém obvodu zemské politické správy. Ke zřízení této komise, bohudíky, nedošlo hlavně proto, že rozhodování její o zvýšení úrokové míry jedním konkrétním případem bylo by bývalo mělo podle ustanovení zákona za následek zvýšení úrokové míry všech hypotekárních pohledávek téhož věřitele v celé zemi. Osnova nového zákona zbavuje sice majitele domů ochrany před zvýšením hypotekární úrokové míry podle vůle věřitelovy, ale ponechává mu na dále možnost, aby zvýšil nájemné o částku, o kterou mu vzrostly jeho výlohy zvýšením úrokové míry a jiných platů z knihovních pohledávek, váznoucích na domě 1. srpna 1914, pokud je zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry. O tom, je-li zvýšení úrokové míry konkrétním případem odůvodněno, bude napříště rozhodovati soud v nesporném řízení.
Veřejnost naše často volá po zvýšené ochraně podnájemníků ne před majiteli domů, nýbrž před vykořisťováním nesvědomitými nájemníky, kteří pro sebe sami hlučně domáhají se ochrany před zvyšováním nájemného se strany majitelů domů. Ustanovení dosavadního zákona, vydaná k ochraně podnájemníků, poskytují snad zcela dostatečné ochrany před nepřípustným zvyšováním podnájemného a před nepřiměřenými požadavky nájemníkovými za užívání zařízení místností, daných do podnájmu, v praksi však selhávají zcela, poněvadž podnájemníci se ostýchají nebo ještě lépe řečeno bojí dovolávati se ochrany zákona proti osobám, u nichž jsou v podnájmu. Přes to nebylo možno dáti sluchu návrhům na účinnější ochranu podnájemníků činěným zvláště z řad majitelů domů, jako jsou návrhy, aby majitelé domu obdrželi právo, aby směli na př. zvýšiti nájemné nájemníkům anebo aby směli dáti nájemníkovi výpověď. Nezpůsobilé jsou všechny návrhy na ochranu podnájemníků vůbec, které ji chtějí prováděti prostředky, jež jsou s to, aby ztěžovaly nebo dokonce zastrašovaly od dávání části bytu do podnájmu.
Přece však, slavná sněmovno, do §u 16 nového zákona bylo pojato nové ustanovení, podle kterého může majitel domu žádati buď na všech nájemnících nebo jen na některých, aby mu učinili oznámení o každém podnájmu a jmenovitě o výši podnájemného. Přesvědčí-li se majitel domu, že vybírané podnájemné je vzhledem k placenému nájemnému nepřiměřené, může podle nového zákona sám zakročiti u soudu, aby podnájemné bylo řádně upraveno. Tak je majiteli domu, který sociálně cítí s podnájemníky, dána do rukou zbraň, kterou vydatně bude moci ochrániti podnájemníky před vykořisťováním se strany svých nájemníků.
Nejožehavější částí celého zákona je a zůstane otázka zvyšování nájemného. Podle dosavadního zákona bylo přípustné všeobecné zvýšení nájemného u všech bytů a jiných místností bez rozdílu, jak jsou veliké a k čemu se jich užívá, bez rozdílu, šlo-li o staré nájemníky či nové. Přípustné bylo zvýšení jen o 20% základního nájemného, které bylo smluveno 1. srpna 1914, nebo při bytech, které toho dne nebyly ještě pronajaty, jež bylo smluveno při pozdějším prvém pronájmu. Nad toto všeobecné 20%ní zvýšení smělo se však vždy bezvýjimečně jen se svolením soudu nebo nájemního úřadu zvýšiti nájemné, avšak pouze ze 4 důvodů v §u 8, odst. 4 dosavadního zákona taxativně uvedených, a jen o tolik, oč z těchto důvodů vzrostly vlastní výdaje pronajímatelovy.
Z důvodů tu uvedených smělo se zvýšiti nájemné jen tehdá a o tu částku, zda a o kterou vlastní výdaje pronajimatelovy byly větší, než částka vypadající na všeobecné 20% zvýšení. Podle tohoto ustanovení vlastníkům domů ze zvýšení nájemného mnoho nezůstalo, a je tedy pochopitelno, že vlastníci domů žádali, aby ustanovení tato byla změněna.
Vládní osnova naše, jejíž zásady, pokud jde o zvyšování nájemného, sociálně-politický výbor bez všeliké změny přijal, upravuje zvýšení nájemného takto: rozlišuje zvýšení nájemného všeobecně přípustné od zvýšení nájemného, které přípustné jest jen ze zvláštních důvodů. Všeobecně přípustné nájemné jest dovoleno beze všech důvodů a není potřebí k němu svolení soudu. Ke zvýšení ze zvláštních důvodů je potřebí svolení soudu jen tehdy, nedohodnou-li se strany dobrovolně mezi sebou. Všeobecné zvýšení nájemného jest odstupňováno předně podle velikosti bytů a místností, které nejsou částí bytu a užívá se jich k výdělečné činnosti, a za druhé podle toho, jde-li o starého či nového nájemníka. Byty, které jsou menší než o 2 pokojích a kuchyni, jsou ze zvýšení podle nového zákona vůbec vyňaty. Pro tyto byty platí tudíž po celou dobu nového zákona pouze všeobecné 20% zvýšení podle starého zákona. To platí však pouze pro staré nájemníky. Noví nájemníci budou museti za platnosti nového zákona - ale teprve od 1. srpna 1922 - přistoupiti na takové zvýšení nájemného, jaké postihne staré nájemníky bytů o 2 pokojích s kuchyní.
Sazby, podle kterých bude možno podle všeobecného nového zákona zvyšovati nájemné u starých bytů, jsou tyto: U bytů 2pokojových s kuchyní od 1. srpna 1922 o 30% základního nájemného a od 1. listopadu 1922 o 40% základního nájemného. Ale v těchto 30 nebo 40% jest již obsaženo 20% podle starého zákona, takže zvýšení podle nového zákona činí v pravdě jen 2krát po 10%. U bytů větších než 2pokojových s kuchyní zvýší se nájemné od 1. srpna 1922 o 40% základního nájemného a od 1. listopadu o 60% základního nájemného. Ovšem, že i v těchto 40 nebo 60% jest již obsaženo 20% podle zákona starého, takže zvýšení podle nového zákona ve skutečnosti jest jen 2krát po 20%. U místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, je podle nového zákona přípustno jen jednou zvýšení, a to od 1. srpna 1922, a to o 30% základního nájemného, jde-li o malé provozovny, o 40%, jde-li o střední provozovny, a o 60%, jde-li o velké provozovny. I v těchto procentech je započítáno 20% podle starého zákona, takže zvýšení podle zákona našeho činí vlastně jen 10% u malých, 20% u středních a 40% u velkých provozoven. Provozovny, které jsou součástí bytů, sdílejí, pokud se týče zvýšení, osudy bytů, se kterými jsou spojeny. Místnosti, které nejsou byty a kterých se užívá k jiným účelům, než k provozování výdělečné činnosti, mohou býti zvýšeny tak, jako byty větší než 2pokojové s kuchyní. Pokud jde, slavná sněmovno, o nové nájemníky, pravil jsem již, že u bytů větších než 2pokojových s kuchyní připouští se zvýšení jako u starých bytů 2pokojových s kuchyní. Byty 2pokojové s kuchyní pro nového nájemníka zvyšují se tak, jako byty 3pokojové a větší pro starého nájemníka.
Nájemné ze samostatných provozoven pro nové nájemníky nesmí býti více zvýšeno, než jest dovoleno pro nájemníky staré.
Pokud se týká zvýšení ze zvláštních důvodů, nový zákon nepřináší žádného nového důvodu, má však tu novotu, že výslovně nařizuje, že nájemník jest povinen nahraditi majiteli domu zvýšeným nájemným také tu kvotu daní a přirážek, která připadá na zvýšené nájemné z těchto zvláštních důvodů, nikoliv tedy na zvýšené nájemné všeobecně přípustné. Vůbec nový zákon má jasnější a přesnější dikci pokud se týká zvýšení ze zvláštních důvodů, aby se předešlo všem sporům, ke kterým dosavadní výklad dávaný zákonu, zvláště nájemními úřady zavdával podnět.
Změny a doplňky, které přijal sociálně-politický výbor, jsou patrny ze zprávy sociálně-politického výboru, připojené k osnově, kterou vážení pánové a dámy mají v rukou: Výbor rozpočtový resumoval ustanovení § 1, odst. 2., čís. 11 vládní osnovy, aby částka tam jmenovaná činila 2,000.000 Kč a nikoli 1,000.000 Kč, jak se na ní usnesl sociálně-politický výbor.
Další změna, na které se usnesl rozpočtový výbor, je ta, že ustanovení § 7 o pachtovních smlouvách o provozování živnostenské koncese rozšířena na pachtovní smlouvy o provozování živnostenského oprávnění vůbec, aby tedy slova "živnostenské koncese" v § 7, odst. 1., byla nahrazena slovem "živnosti".
Výbor sociálně - politický k těmto změnám přistoupil. V souvislosti s materií, která jest předmětem zákona o ochraně nájemníků, jest obsah návrhu zákona posl. Biňovce, Dubického a soudr. o i mimořádných opatřeních bytové péče, čís. tisku 3306, který však vzhledem k předpisu § 4 jedn. řádu bude nutno obnoviti. Konstatuji, slavná sněmovno, že pan ministr sociální péče prohlásil dnes v sociálně-politickém výboru, že vláda požádá sněmovnu, aby jednání o tomto návrhu neobyčejně důležitém pro nájemníky obnovila.
Se zákonem o ochraně nájemníků souvisí také tak zvané nařízení Meissnerovo o odkladu exekučního vyklizení bytů, proti němuž z řad pronajimatelů bytů a vlastníků bytů dávaných v užívání jako část mzdy nebo služby neb i bezúplatně jsou pronášeny velké stížnosti. Také naše zemědělské kruhy těžce trpí pod prováděním tohoto nařízení, nemohouce na místo z práce propuštěného nebo vystouplého dělnictva přijmouti jiné osoby, poněvadž nemají pro ně bytů, které i po přerušení pracovního poměru podle citovaného nařízení dělníci vykliditi nemusí.
Očekávám jako zpravodaj soc.-politického výboru, že se vláda postará o to, aby vhodnou novelisací tak zvaného nařízení Meissnerova o odkladu exekuce, nejlépe cestou nového zákona, byly odstraněny strohosti, do nichž si zúčastněné kruhy plným právem stěžují.
Končím, a prosím slavnou sněmovnu,
aby uvažujíc důvody mnou přednesené a správně hodnotíc důvody
pro i proti, přednesené zájemníky, hlasováním svým přijala osnovu
zákona o ochraně nájemníků ve znění přijatém sociálně-politickým
a rozpočtovým výborem. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor rozpočtový,
jímž jest p. posl. Roudnický.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Ochrana nájemníků jest ve dnešních poválečných poměrech nutná. Prodloužení zákona o ochraně nájemníků jest nezbytné. Bytová nouze dosud trvá. Bytové úřady a zábory bytů nouze o byty neodstranily a tu jedině možná odpomoc jest stavba nových domů. Stavba domů podporována byla předešlými zákony tím, že dávaly výhody majitelům nových domů volnou disposicí, daňovou úlevou a konečně velkou subvencí, státní garancií jdoucí až do 80% nákladů.
Ač tyto prostředky mnoho pomohly,
přece jen bytové nouze neodstranily. Nájemníci musí dosud býti
chráněni před možným vykořisťováním jejich tísně, ve které se
nalézají. Jako by chráněni měli býti všichni obyvatelé Československé
republiky před lichvou ať v obchodě, ať plodinami přírodními,
tak také mají býti chráněni před lichvou byty. Majitelé domů tísněni
však byli těžce jednak tím, že omezeno bylo jejich disposiční
právo. Oni měli právo na soukromý majetek, ale se svým majetkem
disponovati nemohli. Též, ač všude potřeby životní stouply měrou
netušenou, nebylo dovoleno majitelům domů, aby zvýšili činže.
(Posl. Teska: Dělníkům berete na platech a domácím přidáváte!)
Připomínám, pane kolego, že zde osnova zákona chrání malé nájemníky,
a to jest zajisté velká výhoda, jak jsem již vpředu se zmínil.
(Výkřiky poslanců strany komunistické.) Prosím, račte jíti
a hlásati zase dále podle svého Rakousko! Zpívejte si dále, jako
jste dříve zpívali "Zachovej nám Hospodine." (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Roudnický (pokračuje): Osnova zákona dává právo jednak majitelům domů a chrání při tom nájemníky. Řekl jsem, že zde jest potřebí a nutno, aby nájemníci byli chráněni, a první věta, kterou jsem řekl, byla: Ochrana nájemníků jest v dnešních poválečných poměrech nutná. Upozorňuji dotyčného pána, aby si to dobře zapsal.
Osnova zákona hledí vyjíti oběma stranám vstříc a není divu, že se při tom nemůže zavděčiti ani jedné ani druhé straně a že jest bita s obou dvou. Osnova zákona chrání malé nájemníky; chrání je potud, že činže za byty o pokoji a kuchyni nesmějí býti zvyšovány. Rozpočtový výbor jednal o vládní osnově zákona a projednával hlavně to, co se týká rozpočtového výboru. Tu byl naplněn radostí, když viděl, že v § 32 hledí se odpomoci bytové nouzi tím, že dává se na stavební ruch 30 milionů, aby tímto způsobem... (Hluk. Různé výkřiky komunistických poslanců.) Pánové, křikem nouzi bytové neodpomůžete. Vy jste žádali zabírání bytů, s tím jste dnes u konce, vy jste chtěli bytové úřady a ty v bytové nouzi nic nepomohly. (Výkřiky.)
Rozpočtový výbor pojednal o vládním návrhu a o zprávě sociálně-politického výboru a doporučuje vládní osnovu zákona k přijetí. Pouze v § 7 činí výjimku - týká se to větším dílem stylisace - že ustanovení § 7 o pachtovních smlouvách o provozování živnostenské koncese rozšířeno je na pachtovní smlouvy o provozování živnostenského oprávnění vůbec a tedy slovo "živnostenské koncese" v §u 7, odst. 1 nahrazeno bylo slovem "živnosti".
Poněvadž rozpočtový výbor vidí
v této osnově zákona valné zlepšení nynějšího zákona, doporučuje
Národnímu shromáždění, aby pro tuto předlohu hlasovalo. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Sděluji, že za ministerstvo sociální péče je přítomen při projednávání této osnovy zákonné odborový přednosta dr. Kubišta, dále ministerský rada dr. Machek, za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Valníček.
Přistoupíme k debatě. Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení presidia, aby se stanovila řečnická lhůta na 25 minut. Jest snad proti tomuto nějaká námitka. (Nebyla.)
Není jí. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo prvému řečníku na
straně "kontra", jímž je pan posl. Toužil.
Posl. Toužil: Slavná sněmovno! Pokládám za povinnost opakovati protest, který jsem učinil ve výboru sociálně-politickém. Pánové, my co nejrozhodněji protestujeme proti způsobu projednávání předložené zákonné osnovy. V úterý večer byla předloha poslancům rozdána, ve středu dopoledne projednával předlohu výbor sociálně-politický a ve čtvrtek projednává se předloha v plenu Národního shromáždění.
Uvážíme-li, že předloha tak, jak byla podána, měla 28 paragrafů, táži se, je-li možno, aby poslanci během dvou nebo tří hodin mohli prostudovati tuto zákonnou předlohu. Pánové, jak nakvap dotyčná předloha parlamentu byla předložena, vysvítá z toho, že měla dříve 28 paragrafů a dnes jich má, prosím, 35! Z toho jde prostě na jevo, že výbor sociálně-politický musel 7 nových paragrafů do dotyčné předlohy vložit. Odpovídá to vážnosti zákonodárného sboru?
Vážení pánové, když jsem to vyřídil, přistoupím k následujícím věcem. Před projednáváním jmenované předlohy chodily k vládě a poslaneckým klubům deputace těch nejubožejších, deputace těch, kteří nebydlí, kteří nevědí, kam se nastěhovat. Deputace žádaly u ministerstva soc. péče i zástupců různých klubů, aby byl obnoven a zostřen zákon o zabírání bytů. Pánové, myslíte, že toto, co dělaly ty deputace, bylo snad bezdůvodné? Víte, pánové, jak dnes chudý člověk, ano i úředník a střední stavy vůbec bydlí? Uvedu konkrétní případ. Dnes vykonal jsem návštěvu v bývalé válečné kuchyni u vodárny na Vinohradech. Do sálu, jehož podlaha jest prohnilá a všechno tam páchne plísní, bylo nastěhováno devět dělnických rodin. Pánové, konstatuji, devět dělnických rodin i s dětmi. Jaký vliv toto téměř nebydlení má na zdraví dětí těch chudých dělnických rodin, o tom ať se vyjádří, pánové, z vás ten, kdo je lékařem. Aby rodiny nemusely bydlet v jediné velké místnosti, rozdělil se sál na 9 "kamrlíků" pomocí zvláštních prken. Ta prkna jsou polepena papíry. Pánové, místo abychom hleděli, chceme-li se nazývati demokratickou republikou, tyto křiklavé, hrozné zjevy odstraniti, přicházíme s takovou zákonnou předlohou, která bude možná příčinou nejenom zklamání, nýbrž i velkých protestů pracujícího lidu a chudého lidu vůbec.