Z opatrení, ktoré vo vnútrozemí bude nutno v záujme našej medzinárodnej súťažeschopnosti uskutočniť, je iste sníženie uhelnej dávky na prvom mieste.
Výpomoc priemyslu Slovenska dodávkami je len priechodná. V budúcnosti nemožno priemysel Slovenska považovať za separátnu složku. My len tak môžeme vo svetovej súťaži obstáť, keď bude celá naša produkčná politika jednotná, keď prevede sa v celej republike jednotné sústredenie a pregrupovanie priemyslu dľa najpriaznivejších miestnych pomerova výrobných potencií patričného prostredia. Tak na príklad výroba a zpracovanie dreva musí do svojich posledných konsekvenvií sústrediť sa z miestnych ohľadov na Slovensku. Sem patria tedy na príklad vozovky, truhľárstvo, továrne náradia a pod.
Ekonomimické pramene našej energie, jestli chceme dosiahnuť najvyššej súťaživej schopnosti, musia byť postavené na moderný podklad. Energiu nebudeme voziť na dráhach, musí byť zelektrisovaná, taktiež vodné síly. Jako štátu par excellence vývoznému bude nutno všetky orgány, ktoré slúžia k usnadneniu vývozu, zvelebiť. To je predovším technické vybudovanie Labe a Dunaja, tohoto ohromného dopravného korridoru, ktorý nás spojuje s Indickým a po vybudovaní rýnsko-mohanského kanálu bude nás spojovať aj s Atlantickým oceánom. Bratislavu samú budeme museť si vytvoriť ako veľké medzinárárodné empórium mezinárodnej výmeny západu a východu s jeho medzinárodnými orientálnymi trhami, voľnými prístavišťami a hospodárskou pohotvosťou. Nutno bude ešte intensívnejšie spojenie našej ekonomickej politiky so svetovým hospodárstvom, medzinárodnými dohodami, úmluvami a zábezpekami.
S radosťou vítame a s netrpelivosťou čakáme likvidovanie veľkých zahraničných pôžiček. Prevádzanie programu investičného, hlavne železničného na Slovensku a Karpatorusku, rozšírenie tohoto programu na zvelebovanie zemedelstva, na ruch stavebný obživí našu výrobu a zmenší nezamestnanodť a odstraní mnoho príčin neschopnosti súťaže produkčnej politiky Slovenska a celej republiky. Naša delegácia v zahraničí musí i v komerčnom ohľade stať na výške svojho poslania a naša výroba musí i v zahraničí postupovať jednotne. Naše konsuláty musia byť rozšírené, naše obchodné zastupitelstvá u privátnych firiem lepšie vybudované.
Vzdor nášmu ťažkému hospodárskemu stavu nenachádzam príčiny ku panike. Len nezťraťme sami v sebe dôveru. Cuzine dokázalo zvýšenie našej - nie zlatom, lež jedine našou hospodárskou vyspelosťou, aktívnou hospodárskou bilanciou, naším rozpočtom podloženej - valuty, že právom nás hodnotí, že nám verí, že od nášho štátu čaká významnú missiu v rekonstrukcii východnej Evropy. Trámy nosnosti nášho hospodárstva sú tak silné, že i túto krisu, hoci s ťažkými poruchami, prekonáme. Ani tú nemeckú konkurrenciu, ten veľký výpredaj nebudeme večne tak žhavo cítiť. Aj nemecká produkčná politika octne sa tam, kde Rakúsko, jak to posledný viedenský medzinárodný trh dokázal, totiž nasledkom inflácie, následkom stáleho stúpania indeksných čísiel potravín, následkom drahých nákupov zahraničných surovín devalvovanou valutou, na svetovej výrobnej parite. Tým nechcem popierať, že Nemecko s jeho vyspelou hospodárskou organizáciou by nezostalo naďalej nám najnebezpečnejším konkurrentom, čo už dnes na jeho obchodovaní s Ruskom vidíme. V mnohých článkoch, na pr. Anglia, kde následkom deflácie výrobné náklady rapídne klesajú, na príklad uhlie je už v stave s Nemeckom vzdor jeho nízkej valute súťažiť. Inflácia musí automaticky každú výrobu doviesť do záhuby, len trvanie tohoto processu je obtížne. Konečný výsledok vždy je istý. Hospodárských alchimistov, ktorí by z ničoho tvorili veľké hodnoty, nieto.
Nám nemôže záležať na rozklade súsedných štátov. Vidíme, jak ohromnú škodu robí výpredaj Nemecka nášmu hospodárstvu. Preto držím našu finančnú pomoc za správnu. Nám prirodzene záleží na tom, aby postupovalo vnútorné konsolidovanie našich súsedných štátov, aby nákupná možnosť ich bola posilená, aby valuta stúpla a blížila sa našej. To je ten náš pravý záujem, nie ale s nimi v devalvácii kursu našej meny, v zkázonosnej inflácii konkurrovať.
Než bych zakončil, prial bych si, aby veľká myšlienka malej dohody bola systematicky prehľbená i na hospodárskom poli. Lež u nás však musí sa stať v mnohom radikálna zmena, každý musí uznať, že celý systém obchodnej, výrobnej, celnej, daňovej, dopravnej, zásobovacej politiky musí sa preorientovať, že sa bude museť odbyrokratisovať, odpolitisovať, musí sa stať pružným, nesmie sa nachádzať vo vleku událostí, musí viesť vždy iniciatívu, musí vedeť oživotvoriť produktívné sily našej republiky. Konečne bych kladol veľkú váhu na vzkriesenie duševných faktorov našej politickej ekonomie a na vytvorenie hospodárskej morálky - jak toho i veľactený pán rečník predo mnou vzpomenul ktorá bola svetovou vojnou na šikmú plochu depravácie postavená.
Jedine keď všetky vrstvy spoločnosti budú preniknuté etikou odpovednosti, jedine tak zmôžeme túto povážlivú nemoc nášho hospodárskeho organismu, len tak zachováme harmoniu medzi prácou a kapitálom v hľadaní svetovej paritnej výrobnej hladiny, len takto zdoláme ťažký problem nezamestnanosti a len takto zabezpečíme i u nás kľudný priechod z válečného do mierového hospodárstva!
Vládny návrh prijímám. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.
Dávám slovo zpravodaji výboru
sociálně-politického p. posl. Tayerlovi k doslovu.
Zpravodaj posl. Tayerle: Vážená sněmovno! Zajisté, že debata, která se tu rozvinula k návrhu zákona o podpoře nezaměstnaných, svědčí o tom, jak stojíme před naléhavým problémem a jak je nutno nejen řešiti otázku podpory nezaměstnaných, nýbrž i otázku zaopatření práce. To bude nejdůležitějším úkolem, před kterým stojí naše státní správa a všichni, kteří nechtějí pouze kritisovati, nýbrž kteří jsou povinni také spolupracovati k tomu, aby opravdu tento systém byl vážně řešen. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
V debatě nebylo učiněno také podstatných námitek proti prodloužení podpory nezaměstnaných. Celkem všichni řečníci shodovali se v tom, že je nezbytně nutno v této době prodloužiti platnost dosavadního zákona. Jestliže přes to p. kol. Vávra kritisoval tento zákon a toto opatření a vytýkal, že se nic neděje, aby zmírněna byla nezaměstnanost, musím pohříchu konstatovati, že sám ani jediným slovem nenaznačil, jak to tedy zaříditi, aby této nezaměstnanosti nebylo. Pan kolega Vávra ukázal na to, že podpora demoralisuje, a litoval snad toho, že dělníkům nezaměstnaným, kteří marně práci hledají a shánějí, se dostává podpory. Ale pan kol. Vávra patří právě do skupiny, která neustále dovolává se subvencí a podpor pro živnostníky. (Výborně!) Tedy, co na jedné straně se odsuzuje, to na druhé straně se žádá. Je potřebí poněkud více logiky, aby se takové výtky, které se proti podpoře v nezaměstnanosti činí, braly vážněji.
V debatě také byly vzneseny některé námitky zejména p. kol. Modráčkem a dr. Matouškem proti součinnosti odborových organisací při budoucím systému gentském. Avšak p. kol. Modráček zapomíná, že nikoliv stát dělá tu úsluhu odborovým organisacím zavedením gentského systému, nýbrž právě naopak že to budou odborové organisace, které tu vycházejí státu vstříc. A bylo tu v debatě právě prokázáno a uznáno, že to je dnes za daných poměrů, ve kterých se ocitáme, jediný prostředek, jakým by se tato otázka dala vyřešit přes všechny nedostatky a obtíže, které jsou s tím spojeny.
Odborové organisace nežádají nijakých
práv nedovolených a neodůvodněných. Odborové organisace pouze
žádají, aby se zřetelem k našemu nedostatečně vybudovanému zprostředkování
práce, k nedostatečné administrativě, která ještě dlouho nebude
tak dokonalá, aby mohla náležitě tuto otázku vyřešiti, mohly se
zúčastnit tam, kde po desítiletí pracují, kde mají své zkušenosti,
kde položily již dávno základy k řešení, kterého je při provádění
podpory nezaměstnaných třeba. Jestliže bylo se zde také dotčeno
při řešení nezaměstnanosti otázky mzdové a bylo znovu naznačeno,
že mzdy jsou kamenem úrazu, nechci a nemohu se vracet podrobně
k tomuto předmětu, ale znovu zdůrazňuji, že není dobře možno to
ani v zájmu státu, ani v zájmu hospodářského ozdravění, aby stát
či kdokoli usiloval, aby toto hospodářské ozdravění poměrů dálo
se na účet mezd a služného, které jsou přece jenom ještě daleko
za úrovní, na jakou se dostaly ceny potravin a ceny nezbytných
prostředků k živobytí vůbec v posledních letech válečných. Nebyla
by to správná cesta a zápasy, které by se tu musily rozvinouti,
by jenom zdržely nezbytnou práci a nezbytný vývoj, který je třeba
prožíti, abychom mohli úspěšně tento problém, před kterým sto
jíme a jehož jenom část řešíme tím zákonem, vyřešiti. Zajisté
že ani dělnictvo nežádá, aby mzdy byly šablonovitě vyřešeny. Není
pravda, že je to snahou kolektivních smluv, že je to snahou odborových
organisací. Jestliže se však trvá na tom, že nelze šablonovitě
zvyšovat mzdy, pak jediným logickým závěrem toho je také, že nelze
šablonovitě ani snižovat mzdy, a že volání, jež dnes pozorujeme
v různých průmyslech, samo o sobě je nejenom neodůvodněno, nýbrž
ukazuje k tomu, že tu není dobré vůle a snahy problém nezaměstnanosti
řešit cestou jedině správnou, totiž zaopatřením zaměstnání, nýbrž
že úsilí směřuje k snížení životní úrovně. Mám za to, že bude
se muset sněmovna ještě mnohokrát vrátit k tomuto předmětu a k
těmto otázkám, které v této debatě byly sneseny a řešeny. Tentokrát
řešíme jen nepatrnou část problému a soudím, že jistě všichni
členové sněmovny musí uznat, že návrh zákona, které předkládá
výbor sociálně-politický, je poměry danými odůvodněn a že jej
z toho důvodu také jednomyslně schválí. (Výborně!)