Proto musíme se dnes, kdy běží o event. snížení mezd, vážně zabývati otázkou racionelní normalisace mezd. Bude potřeba vybudovati řádnou statistiku výkonnosti a mezd, a to nejen všeobecně, nýbrž v jednotlivých - teď cituji doslovně dr. Verunáče: "V jednotlivých podnicích bude třeba hodnotiti individuelně osobní schopnosti a zaváděti takové prémiové systémy a formy, které by dovedly, pokud možno, do nejjemnějších odstínů rozlišiti individuelní schopnosti a vlastnosti jednotlivcovy." Je vyloučeno, aby docent techniky dr. Verunáč mluvil pro šablonovité snižování mezd, když v první řadě vidí povinnost národohospodářů v tom, aby vyšetřovali individuelně v každém jednotlivém podniku podmínky mzdy a jejich úpravu. Chceme-li býti schopni vývozu, musíme snižovati ovšem náklady výrobní, musí také sleviti zaměstnavatel na svém podnikatelském zisku a upraviti mzdy tak, aby netvořily tak vysokého procenta nákladů výrobních. Statistiky jsou různé, ale to můžeme z nich vyjmouti jako fakt, že v letech 1914-1918 tvořily mzdy menší část režie v procentech nežli mezi rokem 1919-1921. Statistika z Německa v procentech ukazuje na příklad, že toto procento bylo v Německu mezi lety 1914-1918 27, kdež mezi lety 1919 až 1921 již 33, tedy při mzdách o 6% více, nežli tomu bylo mezi lety 1914-1918.
Až to bude provedeno, pak přijde také řada na stát, aby slevil na daních a dávkách a umožnil tím další zlevnění výrobních nákladů. Nejobtížnější problém bude ovšem při regulaci mezd. Právě proto bude dobře spojiti tuto otázku s řešením výšky mzdy vůbec, s provedením tak zvané diferenciace ve mzdách.
Když jsme začali snižovati mzdy u státních gážistů, nemůžeme připustiti, aby se zůstávalo při tomto snížení. Celý stát a celý národ musí býti prodchnut touhou hospodárně a ekonomicky vyrábět, lacino a levně žít a šetřit. Nelze přece státnímu gážistovi srážeti a ostatní mzdy nechati nedotčeny, po případě je zvyšovati. Neboť zvýšení mezd znamená pro úředníka drahou košili, drahé šatstvo, drahé živobytí. Do normálních poměrů nemůžeme přejíti jenom po zádech trpícího úřednictva. Přál bych si, aby dělnictvo projevilo tolik vlasteneckosti a oddanosti ke státu jako úřednictvo, když mu bylo sráženo 8% do pensijního fondu a kdy se ho nikdo neptal, je-li již skutečně levněji, a přistoupilo se prostě k této bolestné operaci.
Dále je třeba, abychom již nyní provedli přípravy, aby při určování povolání a při rozhodování o tom, jaké práci se ten který dělník věnuje, nerozhodovalo se jenom náhodně, nýbrž podle objektivních schopností a náklonností. Pokusy v tom směru dějí se již nyní v psychotechnickém ústavě Masarykovy Akademie práce. U nás ve věci této rozhodovala náhoda nebo snad tlak odborové organisace. Tento náš nedostatek vyjádřil pregnantně náš jistý průmyslník, kterého se ptal vyšší úředník republiky, proč je u nás krise průmyslová a proč průmyslník, který má závody v různých zemích evropských, neudrží výroby právě v republice Československé. A průmyslník odpověděl na to takto: "Dovolte nám, abychom si vybírali nejschopnější a nejdovednější dělníky a nařiďte nám, abychom pro všechny nemocné stavěli nemocnice a chorobince, pro všechny zločince kriminály, a uvidíte, že vyděláme ve všech svých závodech na všechny stavy a takové obnosy, že budeme moci platiti nejvyšší daně a že se budeme moci spokojiti se svým výdělkem."
Dnes myslím, že by na tento výběr tím spíše i dělnictvo mohlo přistoupiti, poněvadž ve svých závodech by mohlo ve svých závodních výborech míti vliv na to, aby se tohoto výběru nezneužívalo politicky. Problém nezaměstnanosti nedá se řešiti jinak, než řádným pojištěním proti nezaměstnanosti. Pouhými příspěvky pro nezaměstnanost jistě se nepomůže a stát mimo to stojí to ohromné miliony. A není pochyby, že musíme přistoupiti k pojišťování. Bohužel, zákon máme, jenže nemáme prováděcího nařízení, a proto zůstáváme v primitivních poměrech, kde stát prostě nezaměstnaným dává podporu.
Vysloveny byly určité stížnosti proti dnešnímu systému. Mluvilo se o tom, že dělníci nedostávají podpory, a i když podporu dostávají, že ji dostávají po dlouhém martyriu různých potvrzenek, že je to nejisté a že praxe při udílení podpor má býti co nejliberálnější. Nesouhlasím. Máme-li zákon, musí se přesně dodržovati. Ne liberálnost, nýbrž spravedlivé dodržování námi usneseného zákona má zákonodárce žádati a nikoliv liberálnost. Na druhé straně slyším docela opačné tvrzení, že příliš liberálně se udílejí podpory a že podpora ve svém charakteru se mění, že se stává podporou ve mzdových bojích a že se jí zneužívá. Proti tomu musíme protestovati a jíti střední cestou, aby se totiž zákona užívalo objektivně, spravedlivě, ani liberálně, ani přísně, nýbrž objektivně, jak zákon žádá. Kdybychom přistoupili k liberálnímu výkladu zákona, pochopíte, co by to náš stát stálo. A vedle toho nechci opakovati, co řekl pan kol. Vávra; do takových krajností bych nešel. Kdybychom měli liberálně vykládati, nesměli byste se potom diviti chudému živnostníku, který by se ptal, jak to přijde, že chudobný dělník dostává podporu státní a řekl by si Proč my nemáme dostati od státu podpory, abychom i my mohli býti chráněni v té chvíli, kdy jsme nezaviněně v takové krisi? A není pochyby, když to bude tak postupovati, že je možno, že některá odvětví úplně odumrou a že tu budou lidé, kteří, protože jsou určité přesuny valutární a hospodářské, budou trpěti a nebudou míti podpory státu.
Proto pozor při tom! Vykládejme, když se již mluví stále o výkladu liberálním, ta, jak jsme se usnesli, a nemluvme o liberalitě a přísnosti. Ovšem že také stát musí přispěti k řešení krise tím, že, až budeme míti provedenou půjčku, musí předem těm živnostníkům a výrobcům zaplatiti pohledávky, které u státu mají, aby mohli dále vyráběti a dále investovati, poněvadž se to nedává jen živnostníku a výrobci samému, nýbrž i podniku, který potom bude moci pracovati a zaměstnávati dělníky, když bude míti dosti investičního kapitálu.
Řekl jsem, že z tohoto primitivního stadia, kde stát prostě dává podporu nezaměstnaným, musíme přejíti do normálních poměrů, kde se dělník pojišťuje proti podpoře v nezaměstnanosti. Náš ideál by byl - již v sociálně-politickém výboru jsme o věci jednali - povinné pojištění všeho dělnictva, na které by platil i zaměstnavatel, i dělník. Bohužel, nedošlo k této formaci, u nás se ujal systém gentský. My jsme měli proti tomuto systému vážné námitky, tvrdili jsme, že dnešní naše poměry nejsou zralé k tomu, aby odborové organisace rozdílely podporu v nezaměstnanosti.
Tvrdili jsme, že odborové organisace dnes jsou tak prodchnuty vášněmi politickými, že se prostě nehodí k tomu, aby tak vážný správní úkol, jako jest rozdílení podpor v nezaměstnanosti, mohly obstarávati objektivně a spravedlivě. Tvrdili jsme dále, že také ostatní instituce nejsou připraveny k tomu, aby tento gentský systém byl u nás zaveden. Měli jsme pro to doklady samotného tvůrce tohoto systému, který řekl, že pro naše poměry se nehodí. Ale marné výklady. V sociálně-politickém výboru bylo to odhlasováno. My však máme dnes zadostiučinění, neboť již rok jest tento zákon a páni z ministerstva soc. péče nevědí si s ním rady. Tenkráte my jsme žádali, aby byli voláni experti, abychom udělali cestu do Německa a podívali se, jak tento systém tam funguje. Tenkráte bylo to zamítnuto. Ale dnes dokonce slyším, že se jezdí po Německu, po cizích zemích, shánějí se rozumy, jak tento systém dáti dohromady. To jest obrácená cesta. Nejprve máme studovati poměry v cizině, jak se tento systém tam praktikuje, jak se osvědčuje, a pak teprve máme dělati zákon. Když se to však dělá obráceně, mám pochybnosti, dělá-li se to pro dělnictvo a ne pro to, aby zde mohl býti zákon a aby se mohlo říci: Usnesli jsme se na zákoně. To, myslím, že nebyla správná cesta, a my máme, jak pravím, zadostiučinění, že přicházejí tyto pochybnosti a nesnáze. Dokonce mnozí jsou tak pesimističtí, že praví, že vůbec bude těžko k tomu dojíti při dnešních hospodářských poměrech. Ale to jsme měli věděti tenkráte, když jsme zákon dělali. My ovšem dnes jsme v té nutnosti, že musíme, ačkoliv jsme byli proti tomu systému, když už ten systém máme, přiznati, že je to přece jen něco lepšího než primitivní forma udílení podpor státem. Tolik objektivní jsme, že si řekneme, že přece jen tato forma, ačkoliv pro naše poměry se nehodí, je přijatelnější, hospodárnější a ekonomičtější než prosté rozdílení podpor státem. My ze ovšem, když budeme hlasovati pro prodloužení tohoto zákona, hlasujeme v důvěře, že gentský systém v nejbližší době bude již uveden v život, my nechceme prostě v těchto primitivních poměrech býti, my chceme zavésti již jakékoliv pojištění, ale přece jen pojištění pro nezaměstnanost. My proto také trvali jsme na vládním návrhu, aby doba prodloužení tohoto zákona byla co nejkratší, aby byla do konce července. Také původně bylo to tak sjednáno - ale dobře, nechť se vyhoví těm, kteří jsou příliš pesimističtí a tvrdí, že toho prostě do té lhůty nelze provésti.
My budeme hlasovati pro prodloužení
zákona v důvěře, že v nejkratší době bude uveden systém pojištění
pro nezaměstnanost v život a že od primitivního způsobu rozdílení
podpory, který dnes je a který má vady jak pro dělníka, tak velké
vady fiskální pro stát, ustoupíme a dojdeme k modernímu pojištění
dělnickému pro nezaměstnanost. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan poslanec Borovszky.
Posl. Borovszky (maďarsky): Vážené dámy a pánovia! Zákon z r. 1921, jehož účelom by bolo podporovať nezamestnaných, už při jeho vynesení nezodpovedal účelu, poneváč už sa zrodil tak, že dáva príležitosť každej úradnej osobe, ktorej sa sveruje výplata podpory, aby vyplácanie konala dľa svojho dobrozdania. Vzťahuje sa to menovite na Slovensko.
My nepoklad áme podpory za účel, my chceme ich používať iba za prostriedky k výpomoci nezamestnaných. Jest to povinnosťou štátu, aby zabezpečil príležitosť ku práci; mal by ku tomu aj prostriedky, keby štát tie miliony, ktoré vyhádže na tie všakové cirkve, aby bol nimi ľud ohľúpovaný, a tie miliardy, vydané na vojsko, vynaložil na stavbu delníckych domov, nemocníc a škôl. Týmto by nezamestnaní dostali sa ku práci a podpora pre nezamestnaných by zanikla.
Podívajme sa, ako vypadá vyplácanie podpory nezamestnaných v praksi.
Vyplácaním podpory nezamestnaných sú poverené administratívné úrady. Tieto úrady sopíšu nacionále nezamestnaných a vydajú to policii cieľom vyšetrenia; táto vypátra hmotné pomery nezamestnaného. Tomu sme už zvykli ešte z dôb starej magyarskej feudálnej vlády, za ktorej bol delník policajným podmetom. To samé spatrujeme i dnes v demokratickej republike.
Revisia deje sa tak, že keď sa ku príkladu zistí, že žiadateľ podpory má náhodou dajakú polozbúranú chatrč - jako človek majetný nedostane podpory nezamestnaných.
Z tých mnohých method, ktorými nezamestnaných o podporu pripravujú, chcem poukázať iba na jednu. Jedna je otázka štátnej príslušnosti. Zistia-li o nom, že nie je tunajším štátnym občanom - trebas tu už bydlí 15 rokov - odvetí sa mu: "Nemáš domovskú príslušnosť, nedostanes podpory."
Ctení pánovia! Keď administratívny úrad spíše nacionále nezamestnaného, ponajprv podrží ho po jedon mesiac u seba a potom vydá ho cieľom vyšetrenia policii, a dokiaľ to príde zpät, uplynú niekdy i tri mesiace; a konec koncov najde sa príčin, z ktorej nezamestnanému podpora udelená nebude. Jestli sa to tak dialo pod starým maďarským režimom feudálneho Tiszu, tomu porozumiem, ale neporozumiteľné je to, aby sa mohlo s deľníctvom takto zachádzať v demokratickej republike.
Podívajme sa, zdali je to v zásade správne, ako nakladá úradník s delníkom. Robotníkom v Korompe je stanovená podpora nezamestnaných. Vynajde sa však, že ku výplate podpôr je príslušný slúžnovský úrad v Gölnicbáne. Delníci z Korompy musia tedy cestovať do Gölnicbáne; vyjde však na javo, že železnicné trovy su vyššie, než koľko by činila podpora. Takto vypadá podpora nezamestnaných v praxi.
O tom by sa ani hovoriť nesmelo, zdali má byť táto malá podpora poskytovaná alebo nie, ak chcú docieliť konsolidáciu. Odejme-li štát delníkovi i to, čo by mu bol povinným dať, docieli opak konsolidácie.
V mnohých prípadoch závisí vyplata podpory nezamestnaných na osobnej sympatii alebo antipatii príslušného úradníka. Stanoví-li úradník, že robotníkovi podpora nezamestnaných neprináleží, niet proti tomu opravného prostriedku.
Pýtam sa pánov, prečo kričia proti podpore nezamestnaných, ktorá týmto spôsobom ani vyplatená nebola? Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je v doline Korompanskej, Gölnicbáňanskej a Szolyvajskej na tisíce nezamestnaných a keď sa podívame do štatistiky, spatríme, že Slováci skoro ani nedostali podpory nezamestnaných.
Štát má voči nezamestnaným povinnosti a obávam sa, že páni ešte niečo zkusia s nezamestnanými, poneváč tieto nenechajú dlho zahrávať so sebou.
Upozorňujem ministerstvo sociálnej pečlivosti, aby ono pôsobilo v tom smere, by úradníci při vyplácaní podpôr nezamestnaných postupovali spravedlivo. Otázku tuto nelze riešiť spôsobom byrokratickým; nech ministerstvo uloží týmto povereným úradníkom, aby výplaty podpôr nezamestnaných vybavili v najkratšej dobe, aby robotníctvo videlo, že jesto rozdielu medzi týmto tak zvaným demokratickým štátom a feudálnym Maďarskom bývalého Tiszu.
Prosim, aby bola podpora nezamestnaných
odhlasovaná. (Potlesk maďarských poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku, panu posl. Stodolovi.
Posl. Stodola: Slavná snemovňo! Chcel bych riecť niekoľko slov o tom, prečo neni Slovensko a Karpato-Rusko vstave súťažiť produkciou s historickými zemiami a prečo na základe toho v dnešnej hospodárskej akútnej krísi ono viac trpí pod nezamestnanosťou, než Čechy, Morava a Sliezko.
Tento ohromne složitý problém má nielen pre hospodárstvo, ale i pre politickú konsolidáciu Slovenska a tým i celej republiky ohromný dosah. Jeho korene sahajú hlboko do sociále-politického historického vývoja našich krajov.
Vsunutie nášho priemyslu mladého, útleho do celého hosspodárstva republiky bez priechodu, vystavenie našej v mnohom ešte nevyspelej, nespecialisovanej výroby bezohľadnej súťaži starej, zapracovanej produkcie historických zemí, počína sa vyvinovať vo vážny, celoštátny, národohospodársky a politický problém, jehož priaznivé riešenie bude našou vážnou, s ťažkostmi spojenou úlohou.
Zaostalosť našej produkčnej politiky a jej hlavných složiek, nech už prvotnej či priemyslovej, väzí v starom režimu, kde vznešený pojem práce bol všemožne hanobený. Starý režim - však vidíme ešte i dnes destruktívny účinok jeho nositeľov - vo svojich antidemokratických tendenciach úmyselne zdržiaval kultúrny vývoj výrobných vrstiev, následkom toho aj tak vážna složka politickej ekonomie ako na príklad stav živnostnícky vo svojom duševnom vývoji nekonečne zaostala.
O biednom osude roľníka, vydaného bez záštity panskej svevôli, vôbec nemusím hovoriť.
Postavenie delníctva nebolo moc odlišné od roľníka v zemi, kde človek počínal sa při veľkomožnom pánovi. Čo delnícky stav počas mnohých desatročí v starom režimu žiadal, všetky tie opatrenia, za ktoré sme s ním i my starí národovci bojovali, doniesla mu republika šmahom. Delníctvu Slovenska boly priznané tytiež sociálne výhody, ako delníctvu historických zemí; ôsmihodinná doba pracovná, zvýšené príspevky nemocenské, úrazové, penzijné, poistenie, platené dovolené atď. Je to prirodzené a správné, rozdiele predsa sa nemohly delať.
Lež, keď vezme sa do ohľadu súťažeschopnosť týchto dvoch stavav, tak vidíme, že delníctvo na Slovensku bolo akoby hereditárne zatížené príčinami starého režimu.
V starých Uhrách odbornej výchove delníctva nevenovala sa nikdy taká pozornosť, ako za Moravou. V odborných školách trpeli sme ohromný nedostatok. Učnovské školy, pokračovacie, naukobehy pre pomocníkov, kursy pre majstrov buďto vôbec nejestvovaly, alebo nachádzaly sa na najnižšej, najprimitívnejšej úrovni.
Kultúrna úroveň bola v celku nepomerne nízka, čo najlepšie dokazoval veľký počet analfabetov. Chatrný výnos v poľnom hospodárstve väzí v týchže príčinách. Je to tedy fysická nemožnosť, aby náš delník vzdor jeho najlepšiemu úsiliu nachádzal sa na tej vysokej úrovni vyškolenosi, odbornej zdatnosti a z toho vyplývajúce aj technickej výkonnosti, ako delník historických zemí, ktorý tvorí, abych tak riekol, atavistický produkt mnohých účelne vychovaných robotníckych generácií.
Z toho všetkého resultuje nielen veľké zmenšenie konkurečnej schopnosti nášho priemyslu, ale aj nebezpečné oslabenie hospodárskej základny týchto sociálnych reforiem. Môže sa riecť, že v celku výrobné podmienky nášho priemyslu sú v mnohom horšie onoho v Čechách. Náš priemysel je už aj následkom rozdielneho daňového systému vyššími daňami zatížený. O bolestnej otázke tarifov hovoriť by príliš daleko viedlo, v tomto ohľade sú na mnohých miestach pomery u nás neudržiteľné. Ako môže na príklad u nás ťažký priemysel súťažiť s oným historických zemí, jehož továrne nachádzajú sa v bezprostrednej blízkosti žriedel svojej energie uhelných baní, při dnešných uhelných tarifách na Slovensku? Prial bych si, aby sa naša tarifná politika pružnejšie prispôsobovala zvláštnym požiadavkom Slovenska a Karpato-Ruska, aby nehľadelo sa na tarify často mechanicky z fiškálneho stanoviska.
Postrádam ešte vždy transitné tarify veľkých konceptov, na ktoré sa naše centrálna zemepisná poloha v srdci Europy nekonečne hodí. My strhnúť musíme na seba dopravu medzi Baltom a Adriou, medzi príemyslovými zemiami západu a poľnohospodárskymi východu, tým mohly by sme aj odťažiť naše vnútrozemské sadzby. Ďalej padá v tarifnej otázke na váhu, že na Slovensku štátné dráhy tvoria len 50% železničnej siete, zbytok tvoria dráhy privátné, ktoré počítajú vyššie sadzby než dráhy štátné. Následkom toho, že na Slovensku je sieť železničná veľmi riedka a mnohé priemyslové strediská, ako na pr. Lučenec, Košice, sú medzi sebou spojené len veľkými okľukami, je zapríčinené, že u nás doprava je najmenej o 40% dražšia než v Čechách a na Morave. Prirodzená konklusia z toho je nútnosť čo najdrievejšieho soštátnenia všetkých dráh privátnych republiky.
Sú tu ešte i druhé vážne príčiny našej dnešnej, třeba len priechodnej, súťaže neschopnosti. Podtrhujem, že priechodné, lebo všetky tieto ťažkosti budú automaticky hospodárskou konsolidáciou republiky odstránené. Slovenská výroba ťažko trpí problemom drahoty, môže sa riecť, že život na Slovensku a Karpato-Rusku je najmenej o 30% drahší než v druhých krajoch republiky. Príčinu toho vidíme v tom, že u nás chybí ešte tá vnútorná hospodárska organizácia, ktorú v tak vyspelej forme vidíme do života uvedenú v Nemecku.
Tak na pr. či velkoči malonákupné a konsumné družstvá a dotýčna koncentrácia a vyškolenosť nachádza sa u nás ešte len v zárodkoch. Tu môže doniesť nápravu len systematicky organisovaná drobná práca a škola. Následkom toho nemôžeme ani tak využiť stúpanie úplnej hodnoty našej valuty, akoby to mohlo byť. Deflácia, prehodnotenie hodnôt, nemohúc sa opierať na takúto pevnú vnútornú hospodársku struktúru, ide nekonečne pomalým krokom.
Ľutujeme, že nie sú ešte vypracované číslice indexu na Slovensku, tieto by boli najlepším dokladom ku tomuto tvrdeniu. Náš legálny obchodnícky stav len teraz pristupuje po zrušeniu viazaného hospodárstva ku vážnemu úkolu distribúcie tovarov, ku vyrovnaniu poptávky a nabídky.
Niektoré jeho obory trpely nekonečne pod naším mylným pochopovaním a neznaním produkčných a odbytových pomerov strednej a východnej Europy. Videli sme to najsmutnejším spôsobom na pre Slovensko tak ohromne významnom obchode drevárskom, kde ceny následkom obťaženia vývozu a konjunktúry klesly viac než o polovičku, čo donieslo naše drevárske spoločnosti na kraj záhuby a privodilo v zapätí ohromnú nezamestnanosť. Uhelnou poválečnou krisou nekonečne trpel náš priemysel, naše delníctvo na Slovensku, a tak nemohol krátku poválečnú konjunktúru využiť ako priemysel v historických zemiach. Vzdor tomu, že podarilo sa nám naše obchodné relácie driev než druhým štátom postaviť na legálny podklad, produkcia slovenská, na príklad koželužská, veľmi postráda odbytný trh maďarský.
Arci, vláda musí všemožne hladeť usnadniť nášmu priemyslu svojpomocné organisácie. Bude museť stále vplývať na priemysel, aby všetky jeho vrstvy prenikly myšlienky nutnosti koncentrácie. Nášmu priemyslu bude nutno poukázať, že jeho spása s počíva jedine vo vertikálnej a horizontálnej koncentrácii. Jeho pestovanie a súťažeschopnosť zabezpečuje jedine najvyššie somknutie príbuzných odborov, že jeho budúcnosť väzí jedine vo spoločnom produkčnom a odbytovom hospodárstve, že dnes jedine racionalisovanie a normalisovanie priemyselnej produkcie nemôžu preklenúť krísu. Že jedine celoštátné svazy koncentrácie najväčšieho slohu v úzkom spojení a v území so zahraničnými koncernami, ako to previedol Stinnes, sú v stave vzdorovať nestálosti valuty a krutej zahraničnej konkurencii. Tej súťaže, v ktorej deje sa nebezpečné ideálne presunutie s podstati produkcie a fabrikácie na podstať čisto spekulačnú, ktorá niekdy va banque spôsobom využíva ohromné konjunkturálne fluktuácie svetových trhov, tým vystavuje celé svetové hospodárstvo, a tak aj naše najväččím otresom a konvulsiam.
Vláda by mohla bezprostredne zasiahnuť do problému nezamestnanosti tým, že by na priechodnú dobu súčastnila priemysel, živnostníctvo Slovenska a Karpatoru ska z väčšej čiasti štátnych dodávok. Požiadavok tento neprieči sa duchu naších zákonov a nariadení. Zadávací riad pod čís. 667 vychádza zo správneho stanovisksa, že určité skupiny vyrábiteľov zasluhujú zvláštnu štátnu podporu. Tieto výhody, opakujem, mohly sa poskytnúť na priechodnú dobu na niekolko rokov v obmedzenom rozsahu v priemysle Slovenska. Doposiaľ náš priemysel na štátnych dodávkach bol minimálne súčastnený. V páde dražších nabídok než slovenských továrieň, mohlo by sa zariadiť dodatočne jednanie o primeraných slevách vo smysle a duchu § 18 zadávacieho riadu. (Hlas: Mikulášské továrny chtějí to laciněji než české!) Mikulášske továrne musia previesť tú koncentráciu, musia sa zorganisovať a takým s pôsobom budú v stave súťažiť. Taktiež by sa mohlo do ohľadu vziať, aby na naše podniky bolo hľadené kumulatívne, ako na výrobcov vyžadujúcich zvláštnej podpory a mohla by sa im dať v duchu §u 21, bod 3. nariadenia č. 667. z roku 1920, prednosť i vtedy, jestli by ich offerty boly o 10% dražšie než druhé. Taktiež by mohla byť daná podpora nášmu priemyslu a živnostníkom vo forme slevy tarifálnej. Mohly by sa určiť režijné ceny dopravy pre štátne dodávky. Nesmieme totiž niekdy so zreteľa pustiť, že hlavným odberatelom priemyslu Slovenska bol vždy štát. Tak dodávaly niektoré slovenské textilne továrne 60 až 70% svojej výroby, železiarne 50% štátu. Všetky tieto opatrenia by boly priechodné, až, jak rečeno, vývinom homogennej hospodárskej konsolidácie našej republiky podklady produkcie Slovenska dosiahly by parity historických zemí.
V krutej súťaži životnej niet sentimentality, niet ohľadov. Jestli sa na toto stanovisko postavíme, potom je v súťaži s priemyslom na pevnom finančnom podklade stojacom historických zemí náš priemysel, jehož krísa ešte nedosiahla vrcholu, na neodvratiteľnú záhubu odsúdený. Lenže sú tu ešte vyššie celoštátne záujmy. Náš priemysel representuje ohromnú hodnotu v zlatých korunách. Zamestnáva výše 100 tisíc obyvateľov Slovenska. A takúto veľkú čiasť obyvateľstva nemožno postaviť na etát vyhladovených. Kam sa majú vrhnúť títo bední ľudia, keď niet druhého zamestnánia aní prostriedkov sťahovať sa do Ameriky. Tak jedon z našich najvážnejších sociálnopolitických problémov je odstránenie našej emigrácie, snaha, aby sme nevyvážali kultúrny humus, ale produkty našej energie.
Lež my musíme při prejednávaní terajšej kríse priemyslovej obrátiť svoj zreteľ aj na prvotnú výrobu. Jedon z hlavných argumentov politickej ekonomie dokazuje, že riadny normálny odbyt fabričných článkov kotví hlavne v silnom zemedelskom stave. Roľník je najväčší konsument. Preto při investičnych projektoch musíme hlavne väčšiu kvotu než dosiaľ venovať povzneseniu rostlinnej a živočišnej výroby. Musíme hlavne na Slovensku koncentricky pracovať na uskutečnení industrialisovania poľného hospodárstva na družstevnom podklade. Tak vytvoríme nové veľké objekty odbytu pre náš priemysel a zabezpečíme naše zemedelstvo pred zahraničnou súťažou. Meliorácíe, regulovanie riek, moderné sprostredkovanie sezónnych delníkov, prípadne bursou práce, zodpovedné tarify, by iste doniesly výnos nášho zemedelství na vysoký stupeň, by posílily kúpemožnosť všeho roľnictva. Prvotná výroba je hlavným podkladom priemyslovej výrobnej politiky každého štátu. Jedine v zľavnení a vo zvelebení prvotnej výroby, jedine v harmonii s priemyslovou produkciou spočíva budúca veľkosť našej republiky a hospodárska zdatnosť každého štátu. Ťažko trpí pod nezamestnanosťou aj náš živnostenský stav. V krutej súťaži, nekonečne sosilenej nabídkami výroby továrnej, pod ťarchou ohromných daní tento pre vývin našej štátnej myšlienky tak veľavýznamný stav nachádza sa dnes v najťažšej borbe o jestvovanie. Tu môze súťažeschopnosť sosiliť a tým nezamestnanosť odvrátiť jedine odborné školné vzdelanie. Tu padnú na váhu rozličné naukobehy majstrov, pomocníkov a učňov, taktiež školy opakovacie majstrovské. Vôbec nové Slovensko vytvorí jedine škola, jakožto fundament výchovy národnej, mravnej a občianskej. Na pomoc živnostenskému stavu držím čím rychlejšie vybudovanie ústavy pre zvelebovanie živnosti v Martine za palčivú potrebu. Taktiež zavedenie nového živnostenského riadu pre Slovensko a hlavne potrebu preukázania dôkazu spôsobilosti. Lebo videli sme, že zisky veľkých konjunktúr zhabali živly na nelegálnom podklade stojace, že o záštitu živnosti nebolo dostatočne postarané a že náš malý človek, nech už roľník, delník alebo živnostník ani v dobe skvelého obchodu nebol si vstave uprostred komplikovaných životných potrieb nadobudnuť tie hmotné reservy, ktoré by mu umožnili bez starosti preklenúť tieto dni hospodárskej depresie.
Ďalej bude nutno na zamedzenie nezamestnanosti vytvorenie výrobnych remeselných družstiev, ktorým by štát poskytoval zdarma potrebné stroje, aby takýmto spôsobom mohol živnostenský stav súčastniť sa štátnych dodávok. Jedine odborné vzdelanie a účelná koncentrácia v silných výrobných a nákupných organizáciach môže v dnešnej dobe zachrániť stav živnostenský, jedine takto prevedenou evoluciou je v stave získať tak prepotrebný príliv lepších intelektuálnych síl národa. Slovensko počíta aj vo svojom domácom priemysle prostriedok oproti nezamestnanosti, slovenskému ľudovému umeniu nesmieme dať nikdy zaniknúť, nesmieme dať vyschnúť tej studienke vody živej, večnej krásy, ktorá z najhlbších záhybov zachované slovenské duše zrovna chrlí prelestne nedostižiteľné tvorby jedinečnej rozkoši každej umelecky naladenej duše. Hlavnou vecou bude kočujúcim účiteľom výrobu rozšíriť, zorganisovať a postaviť ju na solídny kommerciálny podklad, aby naše biedné rolnické davy neboly vydané na pospas nesvedomitým exploatátorom. O všeobecných podmienkách na uľavnenie kríse zvýšenej súťažeschopnosti a tým zmenšením príčiny nezamestnanosti hovoriť by nevystával čas, to je celý komplex otázok celého hospodárskeho bytia, jedon z najťažších medzinárodnych problémov, ktorého priaznivé riešenie môže nastať jedine hospodárskou rekonstrukciou Europy. Nadejeme sa, že janovská konferencia, ktorá bude svolaná vo vznešenom znamení sblíženia národov, učiní začiatok tých opatrení, ktoré smerovať budú aspoň k relatívnemu stabilizovaniu valút a tým vylúči sa ten nekľud, ktorý dnes v produktívnych kruhoch následkom ohromného risika nekonečne labilného zahraničného obchodu a valuty panuje.