Před několika dny, když napadlo v Praze veliké množství sněhu, přinesly některé časopisy zprávu, která ostatně nebyla dosud vyvrácena, že k odstraňování sněhu a čištění ulic přihlásilo se v celé Praze, ve které je přes 2000 nezaměstnaných, pouze asi 30 lidí. Jestliže časopisecké zprávy o tom zakládají se na pravdě, je celá naše sociální politika o podporách v nezaměstnanosti postavena na hlavu, protože je patrno, že mnohým lidem, kteří podpory dostávají, jsou tyto podpory nikoli prostředkem, ale účelem jejich individuálního dosavadního snažení. Byly vysloveny pochybnosti o tom, zda vystačíme s povoleným úvěrem 75 milionů korun na podpory v nezaměstnání na letošní rok. Podle našeho názoru a přesvědčení nesmí býti suma tato ledabyle překročena. To jediné, co můžeme učiniti, je povolení mimořádného úvěru k provádění nouzových prací v první řadě melioračních, stavebních a elektrisačních, protože tímto způsobem můžeme nezaměstnaným obstarati práci, ale zároveň zvýšiti produktivitu půdy a přispěti tak k zlepšení a zvýšení celého našeho hospodářského života a národního bohatství. Vláda rozšířila podpory v nezaměstnanosti také na stavební dělníky, a to až na dobu 12ti neděl. Nemůže býti žalostnějšího úkazu, než když stavební dělníci, kteří mají přece pracovati na stavbách, dostávají podpory v nezaměstnanosti, které nás stojí miliony, zatím co tisíce lidí je bez přístřeší. Proto podpora stavebního ruchu je rovněž důležitým činitelem ke zmírnění dnešní nezaměstnanosti. Stavěti musí nejen jednotlivci, ale i obce, města, průmyslové podniky, banky atd., neboť jen tak bude odstraněna krise bytová a zmírněna dosavadní nezaměstnanost ve stavebním oboru.
Zákon o podpoře nezaměstnaných nevztahuje se na zemědělské dělníky, kteří se pokládají za dělníky sezonní. Jak vidíte, nemá naše zemědělství z tohoto zákona prospěchu a nebude ho bohužel míti ani ze zákona o státních příspěvcích k podpoře nezaměstnaných podle tak zvaného gentského systému, protože dosud značná část zemědělských dělníků není odborově organisována, naopak pro dosavadní vybičované politické poměry v odborových organisacích těchto řad se vzdaluje. Tím není řečeno, že by se v zemědělství tu a tam nezaměstnanost nevyskytovala; má však svůj zvláštní typický ráz a týká se jen určitých krajů, případně okresů nebo určitých osob. Pokud se týče osob, je charakteristické pro dobu poválečnou, že naše české zemědělství trpí v celku nikoli nezaměstnaností, nýbrž nedostatkem pracovnic ženských. Je to důsledek onoho falešného nazírání na méněcennost práce zemědělské zejména v dobytkářství. Naše strana k odstranění nezaměstnanosti v zemědělství nechce podpory na penězích, nýbrž práci pro naše lidi. Chceme jim umožniti, aby mohli pracovati pokud možno na vlastní půdě, chceme prováděti práce odvodňovací a zavodňovací, chceme meliorace, elektrisaci, stavbu silnic, opravy stávajících silnic atd. Nám nejde o podpory v nezaměstnání, nám jde o to, aby každý člověk na venkově bytů úplně zaměstnán, aby každé pracovní síly mohlo býti náležitě využito. Při vybírání podpor v nezaměstnanosti dovoláváme se náležité úřední kontroly a práva, aby ti, kdož podpory berou, byli nuceni pracovati na každé užitečné práci, která se vyskytne. Je toho třeba již proto, že na podporách nezaměstnaným vyplácejí se značné sumy, a to jak přímo, tak i prostřednictvím podniků, zejména textilních, čili tak zvanou refundací.
Loni na příklad v lednu dostávalo podporu 42 tisíce dělníků přímo a přes 11 tisíc dělníků prostřednictvím továren. V únoru téhož roku přímo při jalo podporu v nezaměstnání pes 47 tisíc dělníků a prostřednictvím podniků, tedy tak zvanou refundací, přes 11 tisíc. Celkem loni přímo bylo vyplaceno na podporách v nezaměstnanosti přes 50 milionů Kč a prostřednictvím podniků 8 milionů Kč kromě Slovenska a Podkarpatské Rusi. Letos v lednu je podporováno přímo přes 23 tisíc dělníků, prostřednictvím továren 12 tisíc osob. V únoru přímo podporováno je 31.300 osob a prostřednictvím podniků 20 tisíc osob. Bylo by zajímavo zvěděti, kterým továrnám refundace se vyplácejí a v jakém obnosu. Při tom je pozoruhodno, že zemědělským podnikům, ať již družstevním nebo soukromým, nedostává se po této stránce ani haléře. (Slyšte!)
Dovoláváme se dále toho, aby ministerstvo soc. péče podávalo měsíčně zprávy o výši podpor a množství nezaměstnaných v jednotlivých okresech, aby se vědělo, jaká je nezaměstnanost skutečná a které okresy podpor nejvíce se dožadují.
Slavná sněmovno! Celkem lze říci, že v sociální politice nutno sledovati jiné směrnice a cíle než doposud. Ne automaticky prodlužovati podpory v nezaměstnanosti, nýbrž starati se všemožným způsobem o práci a její účelnou organisaci! Ne naříkati, že nezaměstnanost roste, nýbrž působiti celým vlivem politické moci k tomu, aby rozmnožen byl ruch podnikatelský ve městech i na venkově! Ne chrániti bezvýhradně právo na podporu pro každého, kdo se vydává za nezaměstnaného, nýbrž provésti všude přísné revise, po kterých volají i okresní nemocenské pokladny, jako posledně ve Slaném, v jejíž čele stojí náš bývalý kolega Aust. Ne řešiti otázku nezaměstnaných agitací politickou, nýbrž cílevědomou, racionelní prací národohospodářskou, která bude bráti zřetel na výrobní poměry nejen na trhu domácím, nýbrž i za hranicemi. Tak prospěje se státu, znemožní se nezaměstnanost a ušetří se sta milionů, které až dosud na podpory musíme vydávati.
Naše strana učiní vše, aby tyto
zásady uplatněny byly v sociální politice bez ohledu na zájem
stranický, a má pevně za to, že jen tak je možno pracovati k hospodářskému
a sociálnímu ozdravění dnešních poměrů v naší republice. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Vávra.
Posl. Vávra: Slavná sněmovno! Ve včerejší schůzi sociálně-politického výboru nemile se dotkl socialistických vrstev můj výrok o zákonu o podpoře v nezaměstnanosti. Vážené dámy a pánové! Nebojím se docela otevřeně prohlásiti znovu, že považuji tento zákon jako zákon, který demoralisuje pracující lid, a mám k tomu plný důvod, abych se tak vyjádřil. (Hlas: Dejte jim práci, oni vaší podpory nechtějí! - Hluk. Veselost na lavicích socialistických poslanců.)
Slavná sněmovno! Páni ze socialistických stran se smějí. Jest viděti, jaký mají smysl pro řádné vedení parlamentarismu. Včera jste přijali zákon o výpůjčkách v cizích státech. Přijali jste zákon o anglické výpůjčce, která činí 2 1/2 miliardy korun. Máme nejen tento veliký dluh, ale máme také výpůjčky moučné, máme dopravní a jiné a jiné. Dokázal včera také kol. posl. Mlčoch, že máme v našem státě již 25 miliard dluhů.
Vážení pánové! Když kol. Bechyně ve svém prohlášení s velikou radostí vítal tento úvěr a prohlašuje, jako by to byl zázrak, ozdravění hospodářské mizérie, prohlašuji docela otevřeně, že je to hrozné zatížení našeho státu, které nastane tím našemu poplatnictvu. (Posl. Toužil: To není zázrak! - Posl. Mlčoch: Koalice to vyhlašuje za zázrak!) Je to pochopitelno, neboť občanské strany a živnostnictvo zvláště zná heslo socialistické: Nic nemáme, nic neztratíme.
Naše zásady jsou zcela jiné, to
jest: nežíti nad své poměry, nýbrž šetřiti, poctivě a svědomitě
pracovati, využít své duševní a fysické síly nejen pro sebe, nýbrž
i pro celek. My, vážení, trneme nad těmi poměr, které jsou v našem
státě. Tak malý stát má tak nákladnou a přesycenou administrativu!
A, vážení pánové a dámy, proč máme tak přesycenou tuto státní
administrativu? (Posl. Toužil: Vulgárně řečeno: přežranou!
- Veselost.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Vávra (pokračuje): Jest to vliv silných politických stran, které hleděly, aby tam své lidi, dobré agitátory v prvé řadě, uplatnily. (Posl. Prokeš: Z vás mluví zášť, že tam nejste!) Já po tom netoužím, pane kolego, buďte bez starosti! Možná, že vy si děláte větší nárok.
A vážení, čeho jsme se dočkali? Žádná čest a žádná sláva, naopak, dočkali jsme se velikých ostud. Proč?
Poněvadž ta administrativa, resp. někteří činitelé v této administrativě nekonali své povinnosti tak, jak ve prospěch státu konati měli. Socialistická politika přivedla stát a vše do této hrozné mizérie nepromyšlenými zákony, které se s duchem socialistickým pekly, a dnes máme ovoce nestravitelné, dnes hrozí státu finanční tíseň. Lid, který s politováním věřil, jest bit, trpí nezodpovědností vedoucích činitelů.
Dnes máme opět odhlasovati prodloužení
zákona o podpoře nezaměstnaných. A opět vidíme, jaký smysl mají
páni socialisté pro těžké poměry tohoto státu! Vládní návrh prodlužuje
zákon o podpoře nezaměstnaných do 31. července. V rozpočtu na
rok 1922 máme obnos 75 milionů korun, ale pánům to nestačí, páni
ze socialistických stran chtějí, aby tento zákon byl prodloužen
do té doby, dokud nenabude účinnosti zákon ze dne 19. července
1921, nejdéle do konce tohoto roku. Velectění, vy jste se smáli
dříve svému nerozumu a já si vám dovoluji prohlásiti, že je to
nešetrné jednání vůči tomuto státu, když při tom docela dobře
víte, že 75 milionů korun naprosto nestačí na prodloužení tohoto
zákona do konce roku 1922. My víme docela dobře, že tento zákon
stojí náš stát ohromné miliony. V roce 1920 měli jsme v rozpočtu
220 milionů korun. Roku 1921 měli jsme 110 milionů korun. A kam
jsme přišli s těmito ciframi? Tyto cifry naprosto nestačí! Proč?
Poněvadž přišel p. kol. posl. Johanis s návrhem, aby podpory
v nezaměstnanosti byly zvýšeny o 100% (Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Vávra (pokračuje): Slavná sněmovno! Já docela otevřeně prohlašuji, že jsem byl, jsem a budu velkým nepřítelem tohoto zákona, poněvadž, jak jsem již prohlásil, zákon tento demoralisuje pracující lid, a vy ze socialistických stran měli byste přijíti k rozumu, abyste ten lid, který byl dobou válečnou demoralisován, ještě takovýmto způsobem nedemoralisovali. (Poslanec Prokeš: Podporou ho demoralisujeme, když nemá co jísti?) Pardon, pane kolego, já jsem toho názoru, že kdyby byla vláda a vy v první řadě, kteří máte a kteří jste měli nejsilnější politickou moc, přišli k rozumu a řekli: nebudeme vypláceti almužnu pracujícímu lidu, ale budeme se starati o práci, ať je to jakákoliv, poněvadž práce jest důstojností každého člověka, tak by to vypadalo v našem státě jinak. (Různé výkřiky. Místopředseda inž. Botto zvoní.)
Jsem pevně přesvědčen, že každý
poctivě pracující dělník . . . . (Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Vávra (pokračuje):
. . . . štítí se bráti podporu v nezaměstnanosti a hledá práci
jakoukoliv. Já jsem o tom pevně přesvědčen, poněvadž mám zkušenost.
(Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím, neračte vyrušovať rečníka.
Posl. Vávra (pokračuje):
Vážení, co by muselo býti práce za ty ohromné miliony, které
jsme ve prospěch této podpory vypláceli. Vy říkáte, že pracující
lid nemá kde bydleti. Co by tu bylo práce vykonáno, kdyby se bývalo
dalo 200 mil. korun! A já prohlašuji, že bych obě ruce zvedl pro
ten zákon, kdyby vláda přišla třeba s jednou dvěma miliardami
ve prospěch užitečné práce, které by sloužily pro veškerenstvo
a nejenom pro jednu kastu. Zaměstnat, to jest důležité, a páni
kolegové z komunistické strany křičí po práci. Prohlašuji docela
otevřeně, že máme práce dost! (Hlas: Kde? - Výkřiky.)
Máme nouzové stavby. Každá obec, každé město nemohlo za války
vykonat užitečné práce komunikační, kanalisační atd. Ale, pánové,
takové famosní zákony, jako vy jste navrhovali, aby snad každý
dělník jen tu práci vykonával, které se vyučil - to je nedůstojné.
Prohlašuji, že vy všichni, kteří jste sloužili pod Karlem "Opilým",
na vojně a všude dělali jste práci takovou, jaká vám byla nařízena.
Tam se nebral ohled na inteligenci, tam každý, ať inteligent nebo
kdokoliv musil vzíti krumpáč do ruky a nejhorší práce vykonávati.
Tam jste to mohli dělat, ale pro těžce dobytý stá, který tolik
obětí a tolik krve stál, páni socialisté smyslu neměli! (Výkřiky.
- Posl. Prokeš: Prosím Vás, vy jste se na roli národa udřel!)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Neračte vyrušovať rečníka.
Posl. Vávra (pokračuje): Pane
kolego, vy také už nežijete tak, jako svého času. Vy také vedete
jiný život než jako dřívější proletář a nemáte pražádného práva
poukazovati na druhé. Já nejezdím v automobilu jako vy po Moravské
Ostravě! (Posl. Prokeš: To jsem rád, ze jezdím automobilem,
ale musí mne někdo svézti! - Veselost.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Neračte vytrhovať rečníka.
Posl. Vávra (pokračuje):
Slavná sněmovno! My bychom potřebovali spíše zákony práce
a ne zákonů, které ničí prácechtivost, která byla vždycky ke cti
tohoto národa. My máme nezaměstnanost někdy uměle vyvolanou. A,
páni socialisté, kdo pak ty stávky uměle vyvolával svého času?
Pánové, my prý máme ohromnou nezaměstnanost v uhelném revíru.
(Hlas: To není "prý", to je notorická nezaměstnanost!)
To potvrdil pan kol. Toužil, a my nemůžeme dostati
uhlí ani pro školy ani pro veřejné účely. Co jest toho příčinou,
kdo jest tím vinen, že nedostáváme uhlí v takovém množství, jakého
bychom ve skutečnosti potřebovali? Tím jste zase jen vy vinni.
Nikdo jiný, poněvadž jste lid štvali. (Posl. Prokeš: Nu ovšem!
- Veselost.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Nevyrušujte rečníka.
Posl. Vávra (pokračuje): Buďte bez starosti, pánové ze socialistického bloku, mne z konceptu nepřivedete! Buďte ujištěni, že tu pravdu, která vám patří, nebojím se vám říci v žádném případě.
Že tento zákon o podpoře v nezaměstnanosti
demoralizuje lid a že vy jste byli příčinou toho, že tento lid
stojí dnes na takovém stupni, vidíme v tom, jak se to dnes provádí
v nemocenských pokladnách. Mám zde plakát o kritické situaci v
nemocenských pokladnách. (Ukazuje plakát). Co je toho příčinou?
(Hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Vávra (pokračuje): Právě ta nešťastná socialistická politika vaše, která přivedla pracující lid do takového stadia, že se štítí práce, že simuluje, že okrádá své vlastní humanní účely. A to jsou právě ty věci, které jsou přičteny na vaši stranu, poněvadž vy jste stále a stále učili ten lid jinak, než jak jste jej ve skutečnosti učiti měli.
Kolega Dubický docela správně
zmínil se o tom, co se odehrálo zde ve Velké Praze. Prosím, Velká
Praha má takový úžasný počet nezaměstnaných a když magistrát vypsal
vyhlášku, že přijme 700 pracujících lidí, aby udělali pořádek
po ulicích a odstranili sníh a nabízel 35 K denně, přihlásilo
se pouze 35 osob a požadovali 50 K. Důsledkem toho bude, že magistrát
bude nucen čištění ulic zadati nějaké soukromé podnikatelské firmě,
a nejen to, nýbrž že se stará o zvláštní strojové zařízení k tomu
účelu. Na jedné straně říkáte, že je nezaměstnanost, na druhé
straně lidé, jimž se nabízí slušná mzda, nechtějí pracovati. To
jsou opravdu smutné zjevy. Dnes se lidé raději postaví u nějakého
sloupu, než by za menší částku, než jaká je stanovena kolektivní
smlouvou, pracovali a v mnohých případech se stává, že takový
člověk práce se štítící se opije a pak ženu a děti doma trýzní.
Tak daleko to jde. (Hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Vávra (pokračuje): Bylo zde řečeno, že podpora v nezaměstnanosti za 8 měsíců spotřebovala 82 milionů korun. Bylo řečeno také v soc.-politickém výboru, že dle záznamu ministerstva soc. péče bylo v lednu 24.000 nezaměstnaných, v únoru 47.000, v březnu 23.000 atd. Tedy jen si představme, jakou užitečnou a prospěšnou práci ten ohromný počet nezaměstnaných by mohl vykonati, kdybychom si byli řekli, že nebudeme vypláceti podporu, nýbrž že budeme se starati o práci a že tu práci nebudeme honorovati 6-10 K, ale že každému takovému dělníku dáme takový přiměřený plat, aby mohl býti živ.
Slavná sněmovno! Naše živnostnictvo zápasí také s nezaměstnaností. Ale naše živnostnictvo není takové, aby přišlo a žádalo podporu, nýbrž ono se stará všemožným způsobem, aby našlo nějakou práci, ať je to práce jakákoliv, poněvadž jest si vědomo, jestliže stát musí ze svých příjmů vypláceti, že musí zase nalézti cestu, jakým způsobem příjmy dostane.
Úžasná břemena, která jsou dnes uvalována na naše živnostnictvo, jsou tak hrozná, tak nesnesitelná, že je opravdu na čase, aby takováto špatná hospodářská politika, zejména z řad socialistických, byla změněna.
Pánové a dámy, zvláště ze socialistického bloku, znáte dobře, jaké hrozné zatížení přinesly vaše socialistické požadavky. Sami si nevíte na př. se zákonem o propočítání let, který vám jistě dnes každému leží příliš těžce v hlavě, ani rady a nevíte, jak to bude ve skutečnosti s tímto zákonem vypadati. Zákon tento přivedl nás před hroznou situaci. Těch hříchů na státě a na svých lidech máte dosti a proto radil bych vám, abyste ustali a volili cestu zdravé hospodářské politiky, leží-li vám na srdci existence tohoto těžce dobytého státu. A budete-li rozumní, vy vůdcové proletářů, budou i vaši lidé šťastnější a spokojenější.
Vládu jménem veškerého živnostnictva
s tohoto místa vyzývám, aby stálým zatěžováním daňovými břemeny
neničila zdravého jádra tohoto státu, jakým jest stav živnostenský,
poněvadž se tímto způsobem dostal na pokraj záhuby. Naše volání,
které trvá již dlouho, jest v zájmu státu, neboť bez podnikavosti
a pracovitých lidí nelze očekávati klid a rozkvět ve státě. Poněvadž
jsme přesvědčeni, že tato předloha zákona jest nevhodná a nemůže
odstraniti to, čeho jest nejvíce třeba, bude náš živnostenský
klub hlasovati proti této předloze. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. dr. Körmendy Ékes.
Posl. dr. Körmendy Ékes (maďarsky): Vážené dámy a páni! Odhlasujem tento návrh zákona, ačkoľvek veľmi dobre viem, že z podpôr, ktoré budú týmto zákonom poskytované, veľmi málo sa ujde Slovákom a ešte menej Maďarom, bo pletivo českých cedidiel je veľmi husto utkané. Spatrujeme to u pridelovaní invalidných podpôr, ako to s tou rovnou mierou vypadá.
Ctená snemovňo! Včera bola tu reč o tom, že slovenský priemysel je na úpadku; obzvláště v drevárskom, skenárskom a železiarskom priemysle je veľká štagnácia. Juriga včera riekol, že otvoriť třeba hranice do Maďarska. Kol. posl. Juriga má pravdu. Je to jediná možnosť pozdvihnúť priemysl na Slovensku. Teší ma, že už i naši slovenskí bratia začínajú jasno vidieť. A my vtedy, čo sme sem po prvé prišli, sme tvrdili, že v dôsledkoch neodvolateľného zákona prírody dovedna gravitujúce a súvisiace územie nemožno roztrhať bez toho, aby sa nedostavily zlé následky. Čo sme tvrdili, to sa už aj stalo. Jediná možnosť zvelebenia priemyslu slovenského je tá, aby boly otvorené maďarské hranice. Toho však Česi neučinia, toto nenie v ich záujme. Česi potrebujú Slovenska jakožto koloniu, a síce koloniu nielen v tom smysle, aby tam ich priemyslové tovary našly konsumentov, lež koloniu tiež s toho hľadiska, aby tam reservoir svojich polovzdelancov mohli umiestiť. (Výkřiky.)
Vážené dámy a pánovia! Jedine s tohoto zorného úhla a žiadnym iným spôsobom nemôže byť vysvetlené jednanie československej vlády, že bývalých maďarských úradníkov hromadne vyhnala. Bola to absurdná nespravedlnosť, že prv než by bola vstúpila v život smluva st.-germainská, bolo od bývalých maďarských verejných zamestnancov požadované, aby složili sľub a ihneď u príležitosti prvého obsadenia odhodili od seba prísahu vernosti, složenú uhorskému štátu. Tohoto nemohla sa pri triezlivej úvahe a spravedlivo požadovať a práve v tom väzí nemravnosť tohoto jednania, že odoprenie složenia prísahy vernosti chceli priamo vyprovokovať, aby tým urobili miesto pre Čechov.
Že by týchto maďarských úradníkov boly potrebovali, ukazujú následky. Tu je finančná správa, kde maďarských úradníkov zväčša ponechali, poneváč bez nich by sa ani hnúť nemohli. Konštatujem, že maďarskí úradníci, zamestnaní u finančných riaditeľstiev na Slovensku, sú tí najvýbornejší pracovníci československého štátu. Vyhnaním maďarských úradníkov docielilo sa iba toho, že na miesto jedného třeba päť Čechov. Dôsledkom toho je, že správa Slovenska a Rusínska stojí ohromné peniaze a že na všetky štátné podniky sa dopláca. Tak na železnice, třeba že dopravné je v Europe najdrahšie, doplácajú 300 milionov, lázne, cirkevné statky atď. vykazujú obrovské deficity.
Doplácanie toto má tiež iné príčiny, a to je lepkavá ruka; kradú tuna, ako straky.
Veľký počet úradnictva presadeného na Slovensko a do Podkarpatskej Rusi potrebovalo prirodzene tiež bytov. Týmto nastala všeobecná núdza o byty. Aby mohli bytovú núdzu riešiť, uchopili sa nezákonitých vypovedaní. Tisíce a tisíce v poctivosti sošedivelých ľudí muselo zanechať tu ovocie svojej životnej práce a či v zime alebo v lete, dľa toho, ako to prišlo, vyšupovali ich vo vagónoch za hranice. Je to rúhanie sa zásade spravedlnosti, humanity a demokracie.
V článku 3 mierovej smluvy stojí, že československý štát bez akýchkoľvek formalít uznáva za štátnych občanov Československa všetkých, ktorí v území pripojenom alebo v budúcnosti pripojiteľnom ku československej republike bydlia alebo tam boli príslušní. Veď je to aj prirodzené; natoľko prirodzené, že to nepotrebuje ani právnej úpravy.
A naproti tomu čo sa robí?
Vystrkovské ministerstvo v Bratislave nariadením zo dňa 19. októbra 1921, čís. 13.989, odstrčiac všetky morálné hľadiska, upravilo úrady, aby úradné vysvedčenia o príslušnosti vydaly iba tým, ktorí dokážu, že pred prvým januárom 1910 v území Slovenska štátnu príslušnosť už mali. Nariadenie toto predpisuje, že štátnej príslušnosti na Slovensku nadobudol ten, kto pred 1. januárom 1910 po dobu 4 rokov v jednej a tejže obci nepretržite bydlel a cez štyri roky v jednej a tejže obci ku obecným bremenám nepretržite prispieval.
Vážené dámy a pánovia! To je to najväčšie absurdum, poneváč otázka príslušnosti pred tým u nikoho žiadnej významnosti nemala a do tých čias nebolo ani právnou újmou, nebola-li štátna príslušnosť niekomu priznaná. Ostatne maďarský správny súd rozhodoval v tejto otázke tak, ako to odpovedalo záujmom strán. Tak ku pr. vyučoval-li učiteľ v niektorej obci, pokládal sa za takého, ktorý svojou prácou prispieva ku bremenám obce, atotiž nadobudol príslušnosti.
Vytýčenie podmienok, ustanovených vo výš uvedenom nariadení ministerstva v Bratislave je nielen nespravedlivé, ba i nemravné a vskutku rozhorčujúce, poneváč ponajprv o maďarských úradníkoch a verejných zamestnancoch vieme, že boli vystavení presadeniu a preto nepretržité štvorročné bydlenie iba zriedka, a platenie dane už eo ipso dokázať nemôžu, bo vo smysle maďarských zákonov boly verejní zamestnanci od obecných daní oslobodení.
Tu je môj vlastny prípad. Že som ešte tuna a že mna nepozbavili mandátu a nevyhnali z územia Slovenska - napriek tomu, že som bol 16 rokov poradcom mesta Košíc - môžem ďakovať iba tej okolnosti, že som bol náhodou tiež majiteľom domu. To ma zachránilo. Je to víťazstvo demokracie. Práca, ktorú som vykonal a ktorá bola každým uznaná, nestačila k tomu, aby nadobudol prieslušnosti, lež iba môj charakter ako majiteľ domu.
Avšak, ctené dámy a pánovia, tohoto vymysleného pekelnou zlosťou nariadenia použila vláda nielen k tomu, aby úradníkov vyhnala, aby sa k bytom dostala, ale aj k tomu, aby pensistom a vdovám ich štátné požitky odojmula. Prepáčte, na takúto podlosť nezvrhne se ani ten najposlednejší úžerník.
Avšak hodí sa tento zákon i ku niečomu inému. K tomu, aby udržoval pod terrorom obyvateľstvo Slovenska a hlavne massy robotníkov, bo i s robotníkom je to tak, ako s úradníkom: ani on neplatí dane, aj on vandruje, preto ani on nemôže dokázať svoju obecnú príslušnosť, tedy ani on nemá štátneho občianstva a následkom toho, je-li nepohodlným, môžu ho kedykoľvek stadiaľ vykopnúť.
To je prípad môjho bývalého kollegu poslanca Surányi Lajosa. Od roku 1906 bydlil stále v Košiciach; tam bol robotníkom a pozdejšie redaktorom. Nemajúc príslušnosti, pozbavený bol mandátu a že ho tuna ešte trpia, môže ďakovať iba tomu, že sa dobre chová; bude-li však činiť nepríjemnosti, vyvezú ho za hranice.
Že vláda je si povedomá toho, aká zlosť a neľudskosť skrýva sa v takomto aplikovaním nariadenia, vysvitá z toho, že svojim vlastným úradníkom udelila štátnu príslušnosť ihneď. Krátko, zdržuje-li sa Čech, jako vymenovaný verejný zamestnanec čo len po jedon deň na Slovensku, obsiahne ihneď príslušnosť, kým madarský úradník, ktorý slúžil 40 rokov, alebo vdova, ktorá tu už 25 rokov bere penziu, nemá príslušnosti, lebo neplatila obecnej dane.
Jak môj prípad, tak okolnosť tá, že jednému nestačí ani 40 rokov ku nadobudnutiu príslušnosti, kdežto druhý ju obdrží za jedon den, ukazujú, ako to s tou československou rovnosťou vypadá.
Takto sa postupuje v očiste Slovenska. Avšak aj o to je postarané, že koho sa im nepodarí ani týmto spôsobom vyhodiť, tomu znemožnia polohu.
Článok 7. mierovej smluvy zaisťuje
rovnosť pred zákonom.
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Pána poslanca žiadam, aby mluvil k veci.
Posl. dr. Körmendy Ékes (pokračuje): Prosím, toto patrí k veci v najužšom smysle, poneváč ide o vynesenie socialneho zákona, ktorý znamená pre štátnu domácnosť nové bremeno. Ač by toho nebolo třeba, keby inými nespravedlivými zákony neboli bývali pomery zkazili.
Maďarský štát spoznal to, že národ, ktorý je poľnohospodársky slabý, potrebuje priemyslu v prvom rade, a preto postavil svoje priemyslové závody na dnešnom Slovensku. Je prirodzené, že za dnešných nových pomerov nenie to záujmom vlády, poneváč Slovenska potrebuje čo koloniu.
V tomtiež vzťahu - ačkoľvek to zdánlivo k veci nepatrí - musím poukázať na to absurdum, že použivanie menšinových práv je viazané na 20%. Aby sa týchto 20% nenaišlo, o to sa postaral súpis ľudu, o ktorom som už jedon raz tu v parlamente svoju mienku predniesol. Ani jedon žid nemohol sa priznať za Maďara, no při voľbách iba istý žid, dr. Seitz, advokát v Lučenci, obdržal privilegium, aby zorganisoval maďarskú národnú stranu.
Jedna príčina rozmnoženia nezamestnaných, že mestá boly pozbavené autonomie. Do mest boli poslaní úradníci, ktorí sa v miestnych pomeroch naskrze nevyznali, kým tých statočných, s miestnými pomery oboznámených a patričnými odbornými znalosťmi vystrojených maďarských úradníkov odohnali.