Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Roscher.
Posl. Roscher (německy): Velectěné dámy a pánové! Počet nezaměstnaných doznal v posledních měsících a týdnech velmi značného rozmnožení. V listopadu minulého roku počítali jsme podle úředního sčítání ministerstva soc. péče asi 13.000 nezaměstnaných, a podle zpráv, jež nás došly, činí prý počet nezaměstnaných v nynější chvíli 50.000. Tento počet, zjištěný úředně, není však počet skutečný a nepřipouští také závěru, jak velká je hospodářská krise v tomto státě a nezaměstnanost vůbec. Můžeme konstatovati, že snad jen třetina až čtvrtina nezaměstnaných byla úředním sčítáním zachycena a že druhý, velký počet nezaměstnaných do tohoto úředního sčítání zahrnut není. Čím více nezaměstnanost roste, tím obtížnější se stávají životní poměry pro naše dělnictvo. Z toho, co dělníci dostanou jako podporu v nezaměstnanosti, nemohou si koupiti ani tolik, aby s bídou uhájili holý život, nemohou si také koupiti jiných předmětů, jichž k životu potřebují. Tím klesá spotřeba dále, výroba se dále omezuje a tak se způsobuje nezaměstnanost nová.
Říká se nám: Ano, hospodářská krise jako taková jest zjevem mezinárodním, a je nemožno, abychom učinili něco třeba sebe menšího, aby byl tento zjev, způsobený válkou a jejími účinky, odstraněn. Kdyby byl býval uzavřen mír jiný a kdyby po válce byla všeobecně přispěla k obnově hospodářských styků spolupráce národů, pak by k tomuto stavu, jejž máme nyní ve všech státech, nebylo mohlo dojíti. Připomínám, že německý říšský kancléř dr. Wirth v německém říšském sněmu prohlásil: Němečtí dělníci hladovějí při práci, a dělník anglický a francouzský je bez zaměstnání a hladoví. Je to velký rozpor, který nyní vidíme v celém hospodářství, že v Anglii na příklad, kde je velmi hodnotná valuta, jsou statisíce, ba miliony dělníků bet práce, kteří musejí i při vysoké valutě hladověti, a že na druhé straně, kdy se dějí pokusy toto Německo úplně ubíti a přivésti k zhroucení, v tomto Německu lidé sice pracují, avšak při práci rovněž hladovějí, avšak žijí přece ještě lépe, než v těch státech, kde jsou lidé bez zaměstnání a nemají vůbec žádného výdělku. Bude zvláště důležitou úlohou také tohoto státu, v němž žijeme, aby zkusil všechno - a má-li míti Malá Dohoda účel a její činnost obsah, musí učiniti všechno - aby Německo bylo uchráněno před zhroucením. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Dámy a pánové! Zhroutí-li se Německo, zhroutíme se přímo také my, poněvadž naše hospodářské styky s Německem a Rakouskem jsou tak úzce spjaty, že zhroucení, pád do zkázy, znamenal by současně také zkázu pro nás. Proto pravíme, že to, co se děje tam v Německu, kde jsou Němcům ukládána břemena vždy větší, že tyto poměry, bude-li se to tak prováděti dále, musejí se státi osudnými také nám a konec konců státům západním. Po celou dobu, co tento stát existuje, prováděli jsme hospodářskou politiku západní orientace. Zaujímalo se stanovisko, že závisíme na tom, co se děje ve Francii a v Anglii, a vůbec jsme se nestarali o svoji hospodářskou závislost na státech nejblíže sousedních. Příště - to bude naším národohospodářským úkolem - musíme se v tomto státě pokusiti, abychom se orientovali méně na západ, spíše abychom se orientovali podle hospodářských poměrů států s námi sousedících, s nimiž jsme v čilých hospodářských stycích.
Pro odstranění krise v Evropě jsou dnes vlastně dva velké problémy. Tyto dva problémy, jež nutno rozřešiti, jmenují se Německo a Rusko. Bez řešení těchto dvou problémů v Evropě, aby na jedné straně bylo Německo uchráněno před zhroucením a na druhé straně, aby se vstoupilo v úzké obchodní styky s Ruskem, abychom mohli také tam zase odbýti své výrobky, a aby lidé v Rusku mohli kupovati to, co vyrábíme - bez řešení obou těchto světohospodářských problémů k ozdravění nedojde a krise v celku nemůže býti odstraněna. Přijde tu v úvahu asi dvě stě milionů lidí, a není jedno, zda ti lidé v Evropě zahynou, zda jsou odběrateli, zda mohou kupovati, nýbrž je naší povinností a povinností každého moderního státu a každého moderního hospodářského těles ve státě, pečovati o to, aby všichni tito lidé měli možnost vejíti s námi v těsné styky. Máme však také nejen krisi světového hospodářství, nýbrž máme v tomto státě vlastně krise dvě: Máme také krisi vnitřní, tak zvanou krisi československou. Kdybychom byli prováděli od konce války jinou politiku, mohlo snad býti v tomto státě mnohé lepší, než tomu je nyní. Československá republika není přece uvnitř chudou zemí. Máme v této zemi velký počet zemských pokladů, jež nám dávají možnost vyvážeti je a vyměňovati za ně suroviny. Pakliže již nemůžeme přispívati všeobecně k odstranění krise světového hospodářství, jak bychom chtěli, pak se musíme pokusiti, a poctivě pokusiti, abychom pomohli odstraniti aspoň obtíže, které způsobily krisí vnitřní. Podle zkušeností, jež jsme v našem státě učinili s našimi obchodními ministry, nebude to ovšem lehké. Pamatuji se, že hned po převratě obchodní ministr první vlády - myslím, že to byl ministr obchodu dr. Stránský - prohlásil zcela otevřeně: "Ano, budeme dělati průmyslovou politiku, budeme však chrániti jen průmysl český, poněvadž německý průmysl ochrany nepotřebuje." Chceme-li v tomto státě dělati politiku hospodářskou a politiku průmyslovou, pak musí býti ona všeobecná, která je prosta jakéhokoli národního šovinismu, neboť každá jednostranná hospodářská politika v tomto státě musí se na jedné straně mstíti ke škodě strany druhé. Totéž viděli jsme také u dřívějšího ministra obchodu Hotowtze. A musím také říci otevřeně, že ani nynější ministr obchodu není mužem na pravém místě. Je přespříliš národním demokratem a straníkem a příliš málo ministrem obchodu, což v celku dochází výrazu v našem hospodářském životě. Zmínil bych se jen o poslední době, o rozhovoru v anketě, jež se konala mezi textilníky a zástupci dělnických organisací v ministerstvu obchodu, kde zaměstnavatelé přednesli řadu požadavků, které se stanoviska státu zajisté nejsou vesměs splnitelné, avšak část z nich by stála i se stanoviska dělníků za úvahu, aby se s ní blíže obírali. Pan ministr obchodu Novák udělal si věc velmi lehkou; prostě prohlásil: "Pánové! Chcete-li, abychom to provedli, pak je nejlépe, když své závody zavřete, ať dělníci obrátí." Nevím, jak si pan ministr obchodu obrácení představuje. V tomto státě byl by obrat zajisté na místě, a poradili bychom zvláště panu ministrovi, aby pro svůj odbor obrátil a prováděl politiku hospodářského zvelebení v tomto státě bez ohledu k národním vlastnostem.
Asi před 14 dny vydali jsme svou svazovou komisí, svou politickou stranou a družstvy společný projev, v němž uvádíme, co se musí státi, aby byl také v tuzemsku učiněn pokus krisi poněkud zmírniti. Žádáme v něm, aby byla nezbytně odstraněna daň z uhlí, která značí pro průmysl nesmírné zatížení a částečně způsobuje jeho neschopnost ke konkurenci. Upozorňuji dále na to, že zrušení daně z koksu by znamenalo, že by nás kovoprůmysl v řadě průmyslových odvětví mohl pracovati a tím by mohla býti zajištěna schopnost ke konkurenci. Podobně má se to s dopravními tarify. V ceně dopravovaného zboží nečiní se příslušného rozdílu a nepřihlíží se k tomu, zda je cena zboží vysoká či nízká. Ani na vzdálenost se zřetele nebéře, nečiní se ani rozdílu mezi průmyslem silným a slabým. Ke všemu tomu bude nutno přihlížeti při naší hospodářské politice, aby byla dána možnost dodávati a vyvážeti do ciziny. Bude nutno, aby vláda učinila pokus vstoupiti v celní poměr zvláště s nástupnickými státy, jež vznikly ze starého Rakouska, což nám přinese zvláštní výhody. Tyto země, s nimiž jsme byli dříve spojeni, byly z části přirozeným odbytištěm pro náš průmysl.
Podobně se má věc také - a to je rovněž požadavkem, jejž klademe - s ujednáním dobrých obchodních smluv se sousedními státy, abychom tam naše výrobky odbyli a je navzájem vyměnili, abychom krátce mohli vejíti v čilý styk s těmito státy bez obtíží a bez omezení. Bude úkolem vlády a státu pečovati, aby naše koruna nestoupala takovými skoky, neboť toto překotné stoupání koruny má na druhé straně v zápětí na celé čáře ztrátu objednávek. Nechci tím říci, že hodnota koruny je stanovena příliš vysoko; jsem přesvědčen, že dnešní hodnota koruny je oprávněná. Avšak vláda musí tu pomocně zasáhnouti a snažiti se, aby vzestupem koruny na jedné straně nebyl podlomen hospodářský život na straně druhé.
Přicházím ještě také k jiné věci, a to je okolnost, že se v tomto státě, kde z části máme ještě velmi zaostalý průmysl, musíme snažiti, abychom dělali velkorysou průmyslovou politiku, a že musíme hleděti provésti ve státě technické zdokonalení svého průmyslu. Také stavební činnost nutno povznésti a bude nutno opatřiti k tomu prostředky ve formě nucené půjčky. Není správné, že doma nemáme peněz a že nikdo zde nemůže pro tyto účely dáti peněz. Jen musí si stát nejprve získati důvěru těch, kdo peníze mají, a to je možno jen tím, zaplatí-li dluhy, vrátí-li peníze, které lidé státu půjčili. Dnes se tolik mluví o Rusku. Je to problém světový, všech států, jež říkají, aby Rusko své dluhy cizím státům zaplatilo. Avšak my, kteří sami o tom mluvíme, neplatíme dluhy, jež bychom vlastně zaplatiti měli. Stane-li se tak, potom vzroste důvěra uvnitř a bude možno, abychom se vzmohli, bychom provedli půjčky, a důvěra stoupne, zkrátka, vytvoří se možnost dostati se ku předu. Mluvil jsem proto tolik o omezení hospodářské krise, poněvadž především žádáme pro naše dělníky práci a zaměstnání za mzdu, a jen tehdy, když tu není možnosti její a dělník je bez své viny bez práce a práce nenajde, jen tehdy má nastoupiti pro dělníka podpora. A zastáváme stanovisko, že dělník má býti státem podporován tak, aby také v době, kdy musí býti bez práce, kdy jeho ruce musejí odpočívati, dostal od státu tolik, aby mohl žíti se svou rodinou jako člověk. Zákon, jak nyní ještě jest, neodpovídá tomu, co vlastně od podpory v nezaměstnanosti si přejeme. Původně jsme měli v úmyslu, učiniti při prodlužování zákona řadu pozměňovacích návrhů. Chtěli jsme, aby na př. zmizel tento rozdíl mezi místy se 7000 obyvatelů a pod 7000 obyvatel, poněvadž to dnes v živobytí dělníkově nemá významu, žije-li dělník v obci se 6000 obyvateli nebo v obci s 8000 obyvateli. Náklady na živobytí jsou někdy v obci s 5000 obyvateli vyšší, než v jiné obci s 10.000 a 15.000 obyvateli, a proto jsme chtěli, aby tento rozdíl byl v sazbě podpor odstraněn. Dále by podpora manželky byla zvýšena na 3 koruny a pro děti na 2 koruny. Jestliže jsme upustili od těchto návrhů, stalo se tak proto, poněvadž jsme nechtěli ohrožovati prodloužení platnosti zákona o podpoře v nezaměstnanosti.
A nyní chci říci něco o tom, jak se zákona toho v poslední době užívá. Ministerstvo sociální péče vydalo 19. září 1921 prováděcí nařízení, které nutně potřebuje změny. Toto nařízení skrývá v sobě celou řadu těžkých tvrdostí pro nezaměstnané. Mezi jiným se v něm praví: "Kdo byl z vlastní viny propuštěn z práce podle § 82 živnostenského řádu bez výpovědi . . ." Ministerstvo, vydávajíc toto prováděcí nařízení, mělo si také přečísti ustanovení §u 82 živn. ř., neboť živn. řád ustanovuje mezi jiným také, že dělník může býti propuštěn i tehdy, když byl shledán k práci tělesně nezpůsobilým. Nenahlížíme, že to potom má býti také důvodem, aby podpora v nezaměstnanosti se neposkytovala. Další ustanovení prováděcího nařízení, které dává příčinu k oprávněným žalobám, jest to, kde se praví, že osoby přes 60 let, textilní dělníci a osoby staré přes 65 let, které nejsou již schopny pravidelného zaměstnání, mohou dostati, bude-li třeba, ještě podporu, byla-li vyšetřením úředního lékaře zjištěna schopnost ku práci. Nyní však se vykládalo toto ustanovení v praxi tak, že staří lidé byli zkrátka z podpory vyloučeni. Dělníci přicházeli k nám a říkali: "Co jsme měli dělati, musili jsme opět a opět intervenovati u politických úřadů a teprve tehdy bylo možno, aby tito nezaměstnaní byli pojati do podpory." Bylo by záhodno přezkoumati ještě celou řadu předpisů v prováděcím nařízení, a my bychom si přáli, aby se ministerstvo sociální péče zabývalo přezkoumáním tohoto prováděcího nařízení a při tom vyslechlo také přání ústředních svazů a ustanovení ta přizpůsobila těmto přáním a stížnostem. Nabyli jsme dále zkušenosti, že nezaměstnaní nyní také úplně přestali přijímati práci v Německu, což dříve tak často dělávali, jestliže nemohli najíti práci zde. Jde-li dělník, jenž je ženat, do Německa, nemůže s tím, co tam vydělá, uživiti svoji rodinu, bydlí-li ona v Československu. A ačkoli je tomu tak, musili jsme v posledním čase učiniti tu zkušenost, že politické úřady všecky příslušník těchto dělníků, jestliže manželka a děti byli bez práce, vyloučili z podpory, odvolávajíce se na to, že muž je v práci a následkem toho může svoji rodinu sám živiti. Nevím, jak může dělník, který v pohraničním místě v Německu vydělá týdně 250, 300 nebo 400 marek a z toho přinese domů 150 nebo 200 marek, žíti z toho s rodinou, když přece potraviny sem dopraviti nesmí, nad čímž se nyní na hranici ostře dozírá. Zaujímáme stanovisko, že příslušníkům těchto dělníků nutno podporu přiznati, poněvadž oni nejsou s to, aby za těchto obtíží opatřili pro rodinu výživu.
Chci promluviti ještě také k několika dalším případům. Podpora v nezaměstnanosti je často zastavována politickými úřady, poněvadž onen dělník má malý domek. A poněvadž zákon nebo prováděcí nařízení mluví o jmění, slouží to politickým úřadům k tomu, aby zastavili podporu tomuto dělníku, který přece nemůže ten domek snísti a mnohdy je mnohem chudší, než druhý dělník bez domku. V nejčastějších případech nehledí se ani na mzdu živitele rodiny. Není přece stejné, vydělá-li 200 korun, 300 a 400 nebo snad jen 50, 80 a 100 korun. Také v těchto případech se ponejvíce podpora příslušníkům zkrátka zastavuje. Stěžujeme si dále, pokud jde o rodiny s četnými dětmi. Ani tu nepřihlížejí politické úřady k tomu, že s těmito rodinami s četnými dětmi nutno zacházeti jinak, než s rodinami s málo dětmi nebo bezdětnými.
Vyšel výnos, kde se praví, že mladistvé dělníky a dělnice nutno z podpory v nezaměstnanosti vyloučiti. Zajisté, všichni stojíme na stanovisku, kdo pracovati může a má možnost k práci, ať pracuje. Avšak nutno také vyšetřiti, zda tento mladý dělník nebo dělnice mají tělesnou způsobilost k práci, jež se jim dává. Dnes máme dělníky, kteří mají způsobilost, avšak nemají šatů, aby mohli práci přijmouti, obuvi, vůbec nic k obléknutí. Máme zase mladá děvčata, která musejí obstarávati hospodářství pro otce, jenž je vdovcem, avšak dcera podpory nedostane, řekne se, ať jde sloužiti. Znám na příklad případ, kdy muž je vdovcem, má jen jednu ruku; a dceři byla podpora zastavena a řečeno jí, aby šla sloužit. Máme dále příklady, kdy jde o rodiče, prarodiče, kde synové, dcery, vnukové jsou jedinou oporou prarodičů a rodičů, a kde jim byla podpora zastavena. Musejí nechati své staré, nuzné příslušníky v bídě.
Dále bychom si přáli, aby bylo odstraněno podrobné vyšetřování četnictvem, aby přestalo čekání na podporu po dlouhé týdny. Žádáme dále, aby tam, kde jsou oprávněné stížnosti, kde místo výplaty, místo kontroly je časem dvě, tři a čtyři hodiny vzdáleno, aby se na to hledělo, a bylo určeno místo bližší, poněvadž nelze od dělníků žádati, aby někdy ve špatných šatech běželi tři až čtyři hodiny daleko dvakrát až třikrát týdně, časem musili platiti jízdu vlakem, kdy přece naprosto nemohou ji platiti z podpory. Dále bychom ještě žádali, aby zvláště o ohlašovací povinnosti ve zprostředkovatelně práce byly vydány nové pokyny. V poslední době jsme nabyli zkušenosti, že podnikatelé vůbec nedbají ohlašovací povinnosti, nýbrž ji prostě přecházejí, říkajíce, že sjednali smlouvu s organisací, která se vynořila teprve v poslední době, a proto se ohlašovací povinnosti vyhýbají. Máme případy, kdy na jedné straně jsou dělníci týdny a měsíce bez práce a nemají možnosti uchytiti se, práci najíti, poněvadž podnikatelé nezachovávají ohlašovací povinnosti. Přáli bychom si, aby byl vydán zvláštní, přesný, jasný a precisní pokyn, který by co možná vyloučil a zamezil toho obcházení povinnosti ohlašovací od podnikatelů.
To by bylo tak nejdůležitější,
co bychom v jednotlivostech měli říci k prodloužení zákona. Prosili
bychom, aby našich přání v zájmu dělnictva bylo dbáno, aby se
odstranily příkrosti, jež dnes ještě jsou. I když v celku nesouhlasíme
tak zcela se zákonem, přec nechceme dělati těžkostí, poněvadž
stojíme na stanovisku, že to málo, co máme, je přece jen něco.
Proto jsme se rozhodli vzíti své návrhy zpět a hlasovati pro zákon
v takové formě, jak je navrženo v návrhu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo ďalej má pán posl. Schälzky.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Ve včerejší schůzi sociálně-politického výboru padlo od protivníka předlohy slovo: "Podporování nezaměstnaných působí znemravňujícím způsobem." V tomto všeobecném pojetí musí toto slovo hluboce poraniti a rozhořčiti politování hodné oběti nezaviněné nezaměstnanosti, poněvadž při dnešní hospodářské krisi nedovedou ani dělníci, kteří nejvíce po práci touží, při všech pokusech a při vší námaze této práce nalézti. Dnešní nezaměstnanost, která se objevuje obzvláště silně také u států vítězných, jest dodatečným účinkem neblahého násilného míru, který na jedné straně nutí dělníky pracovati o hladu, aby dělníci druhé strany hladověli bez práce. Sociální spravedlnost žádá, aby stát věnoval zvláštní pozornost péči o nezaměstnané, zvláště když pochybená hospodářská politika tohoto státu má hlavní vinu na tom, že nezaměstnanosti přibývá, jak tomu je v tomto státě. Jestliže se z mnohé strany podpory v nezaměstnanosti zneužívá a využívá, bylo by bývalo věcí parlamentu, když se projednával zákon z 21. prosince 1921 o prodloužení tohoto zákona, aby uvažoval o prostředcích a cestách, jak by se zneužití podpory v nezaměstnanosti pokud možná nejvíce zabránilo, a aby zároveň přičinil nutná zlepšení a doplňky tohoto zákona a na nich se usnesl. Toho však slavná rada naší demokratické "pětky" nepřipustila, poněvadž sociální a hospodářské protivy na tomto vládním místě nesnesou příliš časté zatěžovací zkoušky. Kdo pochybuje o nezbytnosti dostatečné péče o nezaměstnané, nechť přijde na př. do našich německých okresů a studuje záhadu, jak může tolik dělníků a dělnických rodin s mnoha dětmi vystačiti s těmi bez toho co nejskoupěji vyměřenými požitky, jež se nezaměstnaným vyplácejí. Dovolává-li se někdo finančních důvodů, jak se to též stalo, když se o věci jednalo ve výboru, musíme opět konstatovati, že stát může a musí začíti se šetřením, z docela jiného konce a že je zahanbující, šetřili se vůbec jen u jednoho ministerstva, totiž u ministerstva sociální péče, a to právě při položkách, které by se měly vydávati v zájmu hospodářsky slabých a nejchudších vrstev lidových, při péči o invalidy, při podpoře nezaměstnaných a pod. Příležitost šetřiti by mělo ministerstvo anebo slavná vláda v nesčetných případech. Tu třeba jen krátce poukázati na výdaje na vojsko, na správu, na propagandu v cizině atd. Především budiž zjištěno, že tato nesmírná průmyslová krise, jež tento stát ovládla, byla zaviněna z velké části, jak předcházející pan řečník právě vyložil, pochybenou hospodářskou a obchodní politikou českých vlád, které se na tomto poli dávají vésti mnohem více národnostně-šovinistickými zřeteli než úvahami věcnými. Prohlašuje-li se, že klesání říšské marky a stoupání československé koruny podporovalo vnitřní hospodářskou depresi a stupňovalo nezaměstnanost, musí býti konstatováno, že příčiny této krise leží mnohem hlouběji, že leží ve zřízení pohraničních hradeb mezi nástupnickými státy, v odloučení valuty, ve ztrátě starých odbytišť v sousedních státech, jež byla způsobena západní orientací československé obchodní politiky, takže jsou trhy nástupnických států dnes obsazeny právě jinými státy. K tomu přistupuje dále, že se konkurenční schopnost našeho průmyslu neobyčejně zmenšila nepoměrně vysokými výrobními náklady, jejichž ne poslední příčinou je daň uhelná, daň přepravní i jiné nesnesitelné daně a dávky daň z majetku a daň z výdělku, daň z obratu a pod. Včera tu německý řečník zjistil, že stojíme teprve na počátku veliké průmyslové a obchodní krise a tím také na počátku smutných zjevů nezaměstnanosti, a že počet nezaměstnaných stoupl z 20 tisíc v listopadu m. r. na 50.000 v únoru t. r. Jejich počet bude dnes ovšem zase docela jiný. Stala se tam také zmínka o tom, že už bylo oznámeno v průmyslu a v živnostech 103 obchodních konkursů a 303 vyrovnání, a že jsme v prvních měsících tohoto roku nedosáhli ani poloviny loňského vývozu. Tím, že nebyly zaplaceny válečné půjčky a honorovány předválečné dluhy, vznikl v průmyslu nedostatek peněz a jeho investiční činnost byla ochromena. Jak musí býti konstatováno i s české strany, vzrůstá počet insolvencí a nezaměstnanost měsíc od měsíce a není možno závod udržeti, i když se výroba zmenší, poněvadž tím výdeje proti výrobě přespříliš vzrostou. Zavinil-li stát svou pochybenou hospodářskou politikou průmyslovou krisi a její neblahé následky, je také jeho povinností ručiti za politování hodné oběti nezaměstnanosti a jim za dobu nezaviněné nezaměstnanosti zajistiti existenci člověka důstojnou, i když nezaměstnanost v poslední době velmi značně vzrostla a vzroste pravděpodobně ještě více. S úžasem třeba konstatovati, že také nyní se o této důležité otázce, na jejímž spravedlivém řešení závisí existence mnohých dělníků a dělnických rodin, jedná s nepochopitelnou povrchností. Přes panující hospodářskou krisi, která se neodstraní v několika měsících, slibuje vládní návrh pouze, že platnost zákona bude prodloužena do 31. července. Tím by se nejistota nezaměstnaných, co s nimi bude dále, stala nesnesitelnou. Teprve včera v sociálně-politickém výboru a dnes ve výboru rozpočtovém byla prodloužena doba platnosti zákona do konce r. 1922. Poněvadž podle prohlášení odborových organisací by za nynějších poměrů nebylo ještě možno použíti gentského systému, nebude tomu tak ani koncem tohoto roku. Neboť gentský systém počítá s normálními poměry hospodářskými, a těch nelze v nejbližší době očekávati. Byli bychom si přáli, aby se při poradách o návrhu tohoto zákona užilo zkušeností, jež byly učiněny se zákonem z 28. prosince, a umožnilo se zlepšení podpory pro nezaměstnané, aby se nemusilo zakročovati a žebrati v každém jednotlivém případě u všech úřadů, jako tomu bylo doposud, dříve než se vyplatí podpora pro nezaměstnané, kteří bez své viny ztratili práci a pracovní místo. Ministerstvo sociální péče by mohlo podati informace o spoustě intervencí a přímluv, nutných následkem těchto nepřesných a tvrdých ustanovení. Ale takto se vysoká rada "pětky" opět sjednotila na prostém prodloužení platnosti zákona a za nynějších poměrů v této sněmovně by bylo už napřed beznadějné, činiti jakékoli pozměňovací návrhy. Také se třeba každým způsobem vyhnouti tomu, aby nepřetržitá doba platnosti zákona byla jakkoli ohrožena.
Rád bych při této příležitosti
upozornil také na vysloužilce práce, kteří celý svůj život ztrávili
v krušné práci, pracovali pro sebe a své rodiny a kteří nyní v
stáří, i kdyby chtěli sebe raději pracovati, nemohou při nejlepší
vůli nalézti vhodné příležitosti k práci a tím jsou vydáni nejtrpčí
nouzi a strádání. Bylo slíbeno, že od 1. ledna 1923 budou těmto
postiženým dělníkům vypláceny renty z fondu sociálního pojišťování.
Ale co ti lidé mají zatím dělati, když přece nezaměstnanost nijak
se nezmenší, je hádankou. Stejně není možno přiměti tyto lidi
k jiné těžké práci anebo k tomu, aby odešli s místa, kde pracovali.
Při projednávání těchto otázek dlužno poukázati také k tomu, že
vláda vykonala velice málo pro skutečnou péči o nezaměstnané.
Slyšeli jsme velmi málo o nouzových stavbách a víme, jak právě
péče vlády o podporování stavební činnosti zavdává příčinu k oprávněným
stížnostem. Právě plodné péči o nezaměstnané by měla vláda v době
takové hospodářské krise věnovati obzvláštní pozornost. Vždyť
naše nezaměstnanost je hlavně následek hospodářské krise, jež
byla způsobena zvláště nemírovými smlouvami, jak bylo na tomto
místě konstatováno včera poznovu a také dnes, smlouvami, kterými
byla zaviněna bída střední Evropy především byla zaviněna. Zde
třeba nasaditi páku. Této bídě může čeliti věcná hospodářská politika,
když zavede co nejdříve normální obchodní styky s cizinou, zvláště
s našimi sousedními státy, a když parlamentně ujedná obchodní
smlouvy. Nejlepší péče o nezaměstnané je opatřiti vhodnou práci
a příležitost k výdělku. Poněvadž je nepřetržité trvání zákonné
péče o nezaměstnané nezbytně nutno, budeme ovšem pro tento návrh
hlasovati. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Modráček.
Posl. Modráček: Velectěné shromáždění! Doufám, že nemusím odůvodňovati nutnost státní podpory nezaměstnaných. Tuším, že není jediné strany v této sněmovně, která bude hlasovati proti projednávané předloze zákona.
Před válkou jsme se mohli obejíti i ve velkých krisích jakž takž bez zákona o podporování nezaměstnaných, poněvadž poměry hospodářské byly zcela jiné, nežli jsou teď. Dělník bez zaměstnání mohl se protlouci opravdu s několika desetníky. Měl úspory, dostal u kupce a hokynáře na úvěr. Dnes je tomu jinak. Dnes musí kupovati všechno za hotové. Úspory nejsou a ceny jsou tak ohromné, že naprosto nemůže uhájiti svého živobytí než jen s větší sumou peněz, které se ovšem nezaměstnaným nedostává. Již tyto poměry samy o sobě vynucují, že v době poválečné bez státní podpory nezaměstnaných se neobejdeme.
Další důvod spočívá ovšem také v tom, že nalézáme se na prahu velmi pronikavé obchodní a průmyslové krise, o níž právem lze souditi, že potrvá delší dobu.
Zákon, který se má prodloužiti až do konce tohoto roku, zcela jistě - a již referenti si to přiznali - nevyhoví velkým úkolům, jež očekávají jej v této pohnuté periodě. Zajisté nevyhoví všem požadavkům, které vzrůstající nezaměstnanost na stát bude klásti, a těch 75 milionů korun, které jsou účelu tomu věnovány v rozpočtu, nestačí, takže jistě budeme se zabývati tímto zákonem, který dnes prodlužujeme do nového roku, ještě jednou a pochybuji, že se bez jeho novelisace nebo aspoň bez zvýšení příslušné položky rozpočtové obejdeme.
V §u 1 zprávy výboru sociálně-politického se praví, že zákon, který má býti prodloužen, má míti platnost pouze do konce běžného roku, resp. do té doby, nežli nabude účinnosti zákon ze dne 19. července 1921, který přenáší podporování nezaměstnaných na odborové organisace, jimž stát má poskytovati určitý příspěvek. Je jistě zajímavo, že zákon tento dosud nevstoupil v platnost a že jeho účinnost je znovu oddálena, a mám tušení, že zákon ten aspoň v nynějším znění nikdy platnosti nenabude a podle mého soudu platnosti nabýti nemůže, jelikož má tolik závad a nedostatků, že je ještě nedokonalejší, než dosud platný zákon o podporování nezaměstnaných přímo státem.
Zákon ze dne 19. července 1921 je novým dokladem, jak se u nás ledabyle provádí zákonodárství, že se prostě heslo zpracuje v paragrafy, aniž s vážně promyslí, takže pak tvůrci sami musejí, poznavše nedostatky, od toho utéci. Neslouží to ke cti zákonodárného sboru a bylo by opravdu záhodno, kdybychom lépe a vážněji takovou věc pojímali. Zákonu tomu říká se neprávem "gentský systém". Gentský systém spočívá na podporování nezaměstnaných obcemi. Je to v zásadě municipální pojištění nezaměstnaných. Jednotlivé obce belgické zřídily totiž fondy pro podporu nezaměstnaných a k usnadnění své agendy přibraly odborové organisace dělnické jako pomocné orgány. Nezaměstnaní, kteří nejsou členy odborových organisací, jsou podporováni z obecního fondu přímo; nezaměstnaní, kteří jsou členy odborových organisací, jsou podporováni tím způsobem, že se z fondu obecního připlácejí určité částky k podporám, jež jim poskytují odborové organisace. Je tudíž na první pohled zřejmo, že gentský systém je rozdílný od našeho zákona z 19. července 1921. Předně gentský systém stojí na zásadě pojištění všeobecného, kdežto zákon náš má na mysli toliko členy odborových organisací. Gentský systém krátce je modernější a liberálnější nežli náš. On však je také spravedlivější. Podle našeho zákona velká část dělnictva, která není členy odborových organisací, ztrácí vůbec nárok na státní podporu, taktéž i dělníci, kteří byli z odborové organisace vyloučeni, a dnes jsou vylučovány celé skupiny. Prosím, za to, že v odborové organisaci uplatní se, nevím jaké tendence, třeba osobní, politické nebo jiné, za to, že jisté skupiny, které nejsou s těmito tendencemi srozuměny a jsou vylučovány z odborové organisace, jsou nad to ještě trestány tím, že ztrácejí nárok na státní podporu v nezaměstnanosti. To je, prosím, systém naprosto nemožný. Náš zákon je tudíž pouhým torsem systému gentského a jeho účelem vlastně je udržeti dělnictvo v odborové organisaci a rozmnožovati počet členstva odborových organisací, při našem zpolitisování odborového hnutí je to tedy spíše systém politický než humánní a sociální. Není přece pochyby, že se sociálním pojištěním tento agitační účel naprosto nemá býti spojován. Ukáži dále, jak se obrací tato věc proti odborovým organisacím, proti účelu, který sleduje.