Je třeba zrušiti všechny agentury a ponechati vystěhovalecké obchody pouze v rukách koncesovaných podnikatelů dopravy, jejichž solidnost, zaručená vysokými kaucemi, uvede obchod vystěhovalecký opět do mezí slušných a republiku nepoškozujících.
Vládní osnova zákona věnuje dopravě vystěhovalců největší část svých ustanovení. Výbor sociálně-politický nalezl tato podrobná ochranná a kontrolní opatření plně dostačujícími a mohl je s malými změnami schváliti.
Všecka ustanovení naší osnovy zákona o vystěhovalectví, pokud se týkají podnikatelů dopravy, jejich zaměstnanců a jejich obchodních místností, mají za účel omeziti vystěhovalecké obchody na okruh osob spolehlivých a zodpovědných. Jsou to právě cestovní kanceláře, které mají na svědomí celou tu úžasnou síť vystěhovaleckých agentů a podagentů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, vykořisťujících tak nesvědomitě důvěřivost a prostotu tamního lidu. Je v zájmu tohoto lidu a republiky samé, abychom s vystěhovaleckým agentstvím súčtovali úplně a definitivně. Bez výjimky a bez naděje na výjimku třeba škrtnouti oprávnění cestovních kanceláří prodávati vystěhovalcům lodní lístky. Můžeme tak učiniti proto, že to činíme ve vyšším zájmu státním. Kdybychom právo to ponechali třebas jen jediné cestovní kanceláři, třeba oficiosní, ničeho jsme neučinili pro vykořenění býlí agentství. Ucpeme sice několik trhlin, ale vyrazíme sudu dno: Všichni dosavadní vystěhovalečtí agenti a podagenti přihlásili by se hned u té jediné cestovní kanceláře a nenajdeme prostředku, jímž bychom tuto armádu lidí, tyjících hlavně z neštěstí a bídy druhých, udrželi na uzdě, neb aspoň v patrnosti.
Z toho důvodu změnil také soc.-politický výbor znění §u 16 vládní osnovy tak, že cestovním kancelářím nesmí již býti udělováno oprávnění vydávati lodní lístky pro mezipalubí nebo lodní třídu, kterou nařízení prohlásí za rovnocennou s mezipalubím, jakož ani vydávati lístky pro ostatní lodní třídy vystěhovalců a že dosavadní taková oprávnění pozbývají platnosti.
Slavná sněmovno! Válka přinesla Evropě těžkou periodu kvasu. Doba poválečná nenechává národů evropských v klidu. Příliš mnoho bylo zničeno, než aby 3 léta mohla stačiti k zavedení rovnováhy ve státech i mezi nimi. Ve vlasti válkou vyčerpané rostl tísnivý nedostatek nejnutnějších potřeb, cena peněz klesala, nezaměstnanost rostla a u široké veřejnosti, která očekávala od politické svobody také automatické zlepšení mír životní, propukávala nespokojenost s poměry ve vlasti a touha po cizině, kde bylo lépe než doma. Valuta dolaru dostoupila netušené výše; ti, kdož se z Ameriky vrátili i s menšími úsporami, stávali se doma boháči! Jak lehce vybavovala se za těch poměrů mezi příbuznými touha po vystěhovalectví, jak snadno bylo získati celé spousty osob, aby následovaly vystěhovalce dřívější! Co bylo zmeškáno za války, mělo býti rychle dohoněno. Snad každý, kdo by se byl za léta, kdy zuřila válka, vystěhoval, a kdo zůstal na živu, pojal touhu odejíti nyní. Pro vystěhovalecké agenty, veřejné i tajné, nastala doba žní. Pro ně neplatí uherský zákon vystěhovalecký, pro ně neplatí žádné ochranné dobrovolné opatření, zde musí mluviti zákon, jeho přísné znění a třeba jeho tvrdá, ale při tom objektivní prakse. Tisíce zdravého lidu projíždějí Prahou do vybájeného ráje zámořského. Každý den desítky, ba celé stovky osob odnášejí statisíce těžce nastřádaného jmění, aby se stali v neznámé cizině hříčkou osudu a často kořistí vystěhovaleckých hyen. Proto musí zde zasáhnouti stát, proto musí býti vydán zákon, který chrání občany před nesvědomitou ziskuchtivostí, upravuje vystěhovalectví na základě zdravých norem právních a chrání stát před hospodářskou devastací.
Jménem sociálně-politického výboru
prosím, aby zákonu, který jsem právě odůvodnil, dostalo se ústavního
schválení. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového p.
posl. Němcovi.
Zpravodaj posl. Němec: Ctěné občanky a občané! Zákon vystěhovalecký jest jednou z nejožehavějších otázek, která bude muset býti co nejdříve řešena, a to nejen v zájmu státu, nýbrž hlavně v zájmu dělnictva. Podíváme-li se na účinky, jaké vystěhovalectví způsobilo, poznáme, že jest to mnohem dalekosáhlejší a hlubší otázka, než jak na první pohled se zdá, a zejména pro nás, kteří jsme se stali státem průmyslovým. Vystěhovalectví jest čím dále tím nebezpečnější pro nás a proto jest nutno, abychom této otázce věnovali největší pozornost. S počátku Evropa vyháněla své nejpokrokovější, své nejlepší lidi do Ameriky. A co se stalo? Co byla Amerika před 100 lety, čím byla ještě před 50 lety? Protože tam byly vyhnány nejschopnější, nejlepší elementy, proto tolik sílila, proto tolik bohatla a proto také dnes Amerika nás poráží na trhu průmyslovém, na trhu peněžním, na celé oblasti národohospodářské činnosti. To jsou právě důsledky toho. My, kteří jsme ovládali celý svět, jsme teď čím dále tím více ovládáni Amerikou a jednáme tak, jako bychom toho všeho neviděli. Již v rozpočtovém výboru jsem ukázal na to, co se u nás děje. Máme nejpokročilejší průmysl sklářský, je to první průmysl na celém světě, není mu rovno, ale začíná nezaměstnanost, a zatím němečtí průmyslníci staví továrny, v Německu přejímají české dělníky a čeští dělníci v Německu budou nás konkurenčně ubíjet a zničí jeden z nejsilnějších našich průmyslů vývozních. To nejsou věci, které možno posuzovat jen takto: "Nu, nelíbilo se mu tady, šel do Ameriky", anebo: "Něco tu provedl a utekl do Ameriky", anebo: "Měl dosti peněz, chce přijíti na lepší vzduch, do lepších poměrů, jde do Ameriky". Věc je mnohem vážnější, a jak jsem již řekl, zejména pro nás, pro průmyslový stát náš, nežli se na první pohled zdá.
A nyní otázka, kdo je vystěhovalcem? Můj předřečník velice obšírně o tom mluvil. Máme dva druhy vystěhovalců, vystěhování ve větších a širších rozměrech. Jedny, kteří jdou z bídy hledat, čeho doma nemohou nalézti, a druhé, kteří jdou za zábavy atd. To nejsou sice vystěhovalci ve smyslu, jak my o vystěhovalectví mluvíme a jednáme, nýbrž to jsou oni bohatší, kteří si jdou zjednati lepší existenci. Těch není třeba chrániti, ti se dovedou uchrániti sami, ale je nutno brániti chudobné, a to mnohem více, poněvadž valná část z nich jde do Ameriky. Můžeme mluviti hlavně o Americe, pak padá na váhu ještě Německo.
Vážení přátelé, když zde bylo řečeno mým kolegou předřečníkem, že Slováci dovezli za minulý rok 4,000.000 dolarů do Slovenska zpátky, musíme se tázati, kolik pracovní síly, kolik energie a kolik bohatství tito Slováci zanechali v Americe? (Výborně!) Nelze této věci posuzovati podle toho, co donesli, nýbrž musí se posuzovati podle toho, že Slovák tam pracoval, pomáhal tam platiti daně, pomáhal tam živiti živnostníky a pomáhal tam bohatnouti velkým miliardářům a jenom malou část z toho, co vyrobil svou prací, dovezl v penězích zpátky. A, přátelé, dnes ještě dělá Amerika různá omezení, chce míti nejzdravější dělníky, nejschopnější, nejinteligentnější a tím vlastně průmyslovou Evropu (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) a zejména náš stát ochuzuje, když tam statisíce lidí a občanů táhne. Proto jest správa státní povinna, starati se o to, aby zde byly takové sociální poměry, aby lidé ze země neutíkali. Podívejte se na státy a srovnejte, odkud jde příliv vystěhovalců do cizozemska, a budete vidět, že čím lepší sociální poměry, tím méně lidé se stěhují, a čím hůře se jim doma daří, tím více utíkají, aby nalezli jinde ochranu, které doma nalézti nemohli.
Když se podíváme na tu otázku, myslím, že jest ji možno shrnouti ve 4 odstavce: Za prvé, proč se stěhují státní občané ze země, za druhé, zda jest omezení vystěhovalectví možné a účelné a pokud lze mu čeliti, za třetí, jak chrániti vystěhovalce v tuzemsku a cizozemsku, za čtvrté, jaká práva státu a jaká práva vystěhovalců musí býti bezpodmínečně chráněna. Když se podíváme na tento zákon, vidíme, že plně nevyhovuje těmto čtyřem otázkám, poněvadž více méně jen mechanicky se staví proti těm, kdo se dopouštějí přehmatů, podvodů a zločinů na vystěhovalcích, ale na podstatu sociální a na podstatu, abych tak řekl, průmyslovou, ani dost málo nehledí. Zákon není ještě takový, jaký by měl a mohl býti. Když se pořizují různé instituce na ochranu vystěhovalectví, musíme se ptát, zda dosahují účelu, který jsem zde vytkl. Myslím, že nikoliv. Jest ovšem pravda, že v bývalém státě, v němž jsme byli přes 300 let přičleněni, v Rakousku, nebylo vůbec ničeho, tam byl jen zákon, kterým se vystěhovalectví zakazovalo, zákon, který tedy omezoval vystěhovalectví, ale o nějaké pronikavé ochraně vystěhovalců, nebylo řeči. Tu myslím, že nestačí, jen omeziti cestovní kanceláře, aby se nedopouštěly podvodů, nýbrž že jest také nutno vytvořit nějakou instituci, která by naše vystěhovalce chránila. V cizozemsku připadá tento úkol našim konsulátům, ale myslím, že nynější naše konsuláty nejsou toho rázu, poněvadž v podstatě nejsou o mnoho lepší než byly staré konsuláty rakouské. Ty velmi málo chránily vystěhovalce, zejména dělníků nechránily. Já jsem s tím měl co dělat, poněvadž jsem byl činný v organisaci cizozemských Čechů, našich vystěhovalců, znám tedy ty věci. Když tam přišel dělník a řekl, že je zedník, konsulární úředník s ním ani nechtěl mnoho mluvit, a odbyl ho. Staly se případy, že jsem musel jíti na ministerstvo si stěžovati. Zejména to byl jeden pán v Hamburku, který prohlašoval, ať ti čeští dělníci, když netroufají si ochrániti se v cizozemsku sami, zůstanou doma a nechodí do světa, on že nemá kdy s nimi jednati. Nevím, jak je to dnes, ale myslím, že to nebude o mnoho lepší. Nám tedy nestačí tato ochrana našich vystěhovalců; budeme musiti vytvořiti něco nového, to jest vystěhovalecký úřad, který tyto věci všechny shrne a bude se o ně starati, dokud vystěhovalectví u nás jest. Nepřimlouval bych se však za to, abychom je zakázali. To je naprosto nemožné, neboť o zákaz se již stará Amerika. Ona totiž každého nepřijme. Přijme jen toho, kdo se jí hodí a od něhož očekává, že tam bude pilně a lacino pracovat a že z něho kapitalisté američtí budou míti velký zisk. Ale dokud vystěhovalectví trvá, bylo by nutno zříditi, - kol. Bubník podá v tom smyslu resoluci, - útulky pro vystěhovalce. Myslím, pánové a dámy, že jest to nevyhnutelně nutné. Podívejte se na celé rodiny s dětmi v těch mrazech na chodbách na nádražích! Nedávno jsme viděli, že vyhnali Slováky před Wilsonovo nádraží a oni mrzli. Nebylo sice zima jako dnes, 3 stupně Reaumura byly, ale nechali je venku před nádražím! To je něco, co se příčí každému lidskému pomyšlení, a to je věc, která za každých okolností musí býti odstraněna. (Výborně!)
Poněvadž jsem dostal vše do rukou
v poslední chvíli omezil jsem se na těch několik poznámek, neboť
právě pan předešlý řečník měrou vrchovatou o věci pojednal. Pravím,
že zákon není ideálem, není dokonalý, ale jest velkým pokrokem
vůči tomu, co dnes je. Ochrana vystěhovalců je tak důl žitým zájmem
státním, že první krok musíme učiniti, předlohu schváliti a domáhati
se, aby zákon byl potud zlepšen, aby tento velký problém sociální,
národohospodářský a státní mohl účinně rozřešiti. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. K slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. Bubník a Vrabec, na straně "pro" Schäfer, dr. Markovič a dr. Blaho.
Dříve než udělím prvnímu řečníku slovo, navrhuji, aby byla stanovena řečnická lhůta na 20 minut. Námitky proti tomu nejsou? (Nebyly.) Není jich.
Návrh můj jest schválen.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
proti, panu posl. Bubníkovi.
Posl. Bubník: Vážení pánové a paní! Vystěhovalectví jest především otázkou sociálně-hospodářskou a já mám úlohu svou ulehčenu tím, že oba zpravodajové, jak za výbor sociálně-politický, tak za výbor rozpočtový, tuto okolnost sami ve svých vývodech uznali. Předložený návrh zákona také se nesnaží nijakým způsobem odstraniti příčiny vystěhovalectví, nýbrž pouze správními a preventivními prostředky chce omeziti podloudný obchod s lidským zbožím, s vystěhovalci, kteří se stěhují z Československé republiky do ciziny. Tedy zákon sám, bude-li přijat, nevniká na kořen zla a právě tuto otázku jest si třeba předložiti.
Co jest příčinou, proč lidé se trhají od své půdy a jdou do neznáma, proč nejsou tu spokojeni a proč - nevím kolik - desetitisíců se stěhuje do Ameriky a do jiných končin? Vážení pánové, já jsem se pozastavil nad jednou okolností. My totiž, ačkoliv jest to otázka nejvýše důležitá, a zejména pro dělnictvo důležitá, poněvadž můžeme říci, že převážná většina vystěhovalců se rekrutuje z tříd pracujících - nemáme v naší republice dosud statistických dat o počtu, o povolání, věku vystěhovalců; my mám pouze statistiku, a to jest právě horribile dictu, do roku 1912 podle výkazu o vystěhovalectví z doby starého režimu. (Posl. dr. Blaho: Pod válkou to bolo zarazené!) Pane kolego, vystěhovalci se stěhují z naší republiky od převratu (Hlas: Ve válce!) - ale já mluvím o potřebě statistické v našem státě, a nechápu, proč ústřední statistický úřad dosavadní materiál dříve nezpracoval a proč před projednáváním této předlohy nebyl dán k disposici oběma odborným výborům, poněvadž by tak nejen vynikla potřeba to zameziti, nýbrž mohli bychom podle toho souditi, jaké opatření bychom mohli učiniti, aby se vystěhovalectví dále horentním způsobem nerozmnožovalo.
Tedy statistika nám chybí. U nás, pánové, je tato bolavá otázka zejména nejbolavější pro Slovensko. Když mluvím o této oblasti, která je součástí republiky, jest třeba při této příležitosti se trošičku poohlédnouti, jaké jsou poměry v této zemi, odkud právě největší počet vystěhovalců táhne všemi tratěmi směrem k severu přes Německo do Ameriky. Na Slovensku jsou také hospodářské poměry skutečně nejzbědovanější. Tam jsou také kulturně nejzaostalejší lidé, ale také, řekl bych, po stránce vývoje hospodářského pozadu. Ale mně jde zde hlavně o to, že státní správa, která tu chce zamezovati špatné kšefty, provozované s vystěhovalectvím, sama nutí k vystěhování.
Státní orgány ve skutečnosti podporují vystěhovalectví a to brutálním zasahováním do evidentních práv státních občanů, nebo lépe řečeno odmítáváním žádostí osob, obyvatelů Slovenska o státní příslušnost. (Tak jest!)
Vážení pánové! Já nechci tady mluviti pouze všeobecně, mně záleží na tom, abych vám posloužil materiálem, který je naprosto zjištěn. Uvedu několik konkretních případů, které jsou skutečně takového druhu, že vyvolají podivení u každého soudného člověka. Mám zde tyto případy: Jánoš Novák, zemědělský dělník, který je usazen na Slovensku přes 30 let, jehož otec je rodákem z Trenčína, který neumí jinak než slovensky mluviti, byl zamítnut se žádostí o domovskou příslušnost. Marie Rusiňáková, rozená v Košicích 1900, jejíž muž jest rovněž rodákem košickým, narozen roku 1896, otec jejího muže před 40 lety přišel na Slovensko z Polska, pracuje dosud na nádraží košickém. Když žádal za domovskou příslušnost, byl zamítnut. V tomto případě je to neobyčejně kritické. (Hlas: Proč?) Tato žena je zaměstnána v továrně na tabák, je tedy zřízenkyní, která podléhá pensijnímu řádu tabákové režie. Poněvadž vyčerpala nemocenskou podporu a poněvadž na pensi mají nárok jen příslušníci českoslovenští, ztrácí tato ubohá žena, která je jinak odkázána na nízký výdělek svého muže, nárok na pensi, na kterou si po celou dobu platila. (Posl. Pik: Za to může košická obec!) Takový je způsob vyřizování žádostí - já se k tomu ještě vrátím, proč to je tak praktikováno. Mám tu jeden případ, který je skutečně neobyčejně zajímavý. Jde o inteligenta, který byl učitelem. Jánoš Ivan se jmenuje. Bydlel v Solivaru u Prešova, odešel roku 1920, poněvadž nemohl dostati místo učitele v obvodu své bývalé působnosti, do Maďarska. V době, kdy byla nastolena Horthyovská krutovláda, by byl donucen, kdyby byl zůstal v Maďarsku, dostaviti se k odvodní komisi; aby se tomu vyhnul, - já mluvím jen o motivech, které ho k tomu vedly - vrátil se ke svým rodičům. (Výkřiky.) To není to nejdůležitější, že byl v Maďarsku a že se vrátil do Československé republiky, to nejzávažnější, pánové, je toto: (Výkřiky. Místopředseda Buříval zvoní.) Když se vrátil z Maďarska, byl chycen, prohlédnut, jeho zatčení bylo provedeno z návodu člověka provokatéra, který tak učinil z osobní mstivosti a který udal na něj, že je špehounem. U něho v kapse se našla školní mapa střední Evropy. U učitele není nic divného, že nosí školní pomůcky, to bylo však záminkou, že podezření, které bylo na něj uvrženo, bylo vojenským soudem uznáno. Byl držen ve vazbě 3 měsíce. Poslanci Národního shromáždění interpelovali v jeho záležitosti několikráte a tu bylo jim konečně řečeno, poněvadž vojenská správa justiční nemohla přece odepříti bez jakéhokoliv objektivního průvodního materiálu tomu odůvodnění pravdu, že není žádného vážného momentu, aby byl držen dále ve vazbě. Proto pan kapitán-auditor Benda, když jeden ze soudruhů poslanců v záležitosti Ivana Jánoše opět interpeloval, a to 19. večer, byl to poslanec Borovszký, řekl mu, že je s ním soudní řízení zastaveno, že není proti němu žádného vážného obvinění a že bude propuštěn. Vážení pánové, to řekl kapitán-auditor Benda večer dne 19. a v poledne toho dne byl tento člověk odevzdán policejním orgánům, zavezen na hranice a vydán spárům Horthyových drabantů. (Výkřiky.)
Měli jsme zde případ, který se dotýká, řekl bych, nás nejbližších, pokud jsme členy Národního shromáždění. Vám je známo, že členem poslanecké sněmovny byl náš soudruh, člen klubu komunistických poslanců Surányi. Surányi byl zvolen, volební soud proti jeho volbě ničeho nenamítal, teprve dodatečně byla prý zjištěna nevolitelnost. Volební soud zbavil ho mandátu. Nechci zde posuzovat, jakým způsobem a z jakých důvodů byl nález soudní tohoto druhu vydán. Mně jde spíše o následky tohoto nálezu soudního, ty jsou dalekosáhlé, poněvadž nález soudní v tomto případě je prejudicem pro 50.000 dělníků, žijících na Podkarpatské Rusi a podle dosavadně platného maďarského zákona, může býti volitelný do různých sborů nejen zákonodárných, nýbrž i samosprávných orgánů ten, kdo platil přímou daň. Na základě toho může mu býti přiznáno domovské právo a státní občanství. Jestliže se toto bude pokládati za směrodatné, co bylo u Surányiho, tedy všichni dělníci jejichž příjem není tak veliký, aby musili, nejen, aby mohli, platiti daň výdělkovou, budou zbaveni práva volebního a nebudou moci se súčastniti jakékoliv volby. Vážení pánové! Nechci tady uváděti příčiny. S našeho stanoviska je to boj, který vede buržoasie tamní vůči proletariátu. Nejen tato, ale i naše buržoasie, v Čechách a na Moravě táhne za jeden provaz s Maďary a maďarskými nacionály, poněvadž právě Surányi to byl, který ihned po převratu postavil se v čelo hnutí, které bylo namířeno proti iredentě maďarské a byl představitelem tohoto směru v Československé republice. Máme v Zemplině, vážení, několik set dělníků, kteří jsou zaměstnáni po - nebo přes 20 roků v tomto místě. Ti jsou šmahem vypovídáni do Polska, a konstatuji, to budiž vzato na vědomí, že byly podány nesčetné interpelace, které žádaly, aby vláda podala vysvětlení těchto případů. Přes všecky naše kroky, které máme k disposici, a pokusy o zodpovědění těchto dotazů, které způsobem čistě parlamentním byly předloženy, dosud vláda zůstala na všecky interpelace odpověď dlužna. (Různé výkřiky.)
Jsou mnozí dělníci, kteří platí, prosím, právonotářům. Máme zjištěno mnoho případů, kde zaplatili ubozí dělníci, kteří buď svých úspor k tomu použili nebo si vypůjčili až 3000 K, aby tam vymohli domovské právo.
Ale nyní přišel p. ministr Šrobár (Posl. dr. Juriga: Šrobář!) - nevím, jak se oprávněně píše, - který prohlásil, že všecky osoby, které byly zabrány i se svými nemovitostmi po dobu maďarského obsazení, v obsazeném území ztrácejí eo ipso státní příslušnost. Běží o tisíce lidí, kteří nezaviněně, poněvadž byli usedlí v území, kam přišli Maďaři, ztrácejí tím svoji příslušnost.
Vážení pánové! Vy jste často zde mluvili o napětí mezi slovenským lidem a ostatní částí Československa. A nedivte se tomu. My velmi bedlivě sledujeme hnutí na Slovensku, nám to není lhostejno, co se tam děje. Kdyby šlo o úřady, kde by bylo zapotřebí kvalifikovaných osob, - poněvadž Slovensko mělo před válkou a po převratu velmi značný nedostatek osob určité kvalifikace, řekněme právníků, soudců atd. tam je možno učiniti výjimku. Ale jsou tam lidé, kteří by mohli zastávati místa sluhovská, po případě policejní stráže, nebo různých orgánů veřejnoprávních, ale nyní jen dvě procenta všech žandarmů, sluhů a policajtů jsou Slováci, ostatní všichni jsou vlastně importovaní lidé. Vážení pánové, to je jeden z těch momentů, které podporují vystěhovalectví. Ti lidé nedostanou tam zaměstnání a hledají je tedy někde jinde.
Pan kol. Dubický zde mluvil, že jednou z příčin vystěhovalectví je také pozemková reforma, resp. pomalé provádění pozemkové reformy. Pánové, Slovensku nepomůže pozemková reforma v jejím dnešním znění a nejenom tedy v jejím provádění. Jak může ubohý Slovák, který je bezzemek nebo má takovou chajdu, nebo je případně někde majitelem nějakého menšího domečku, jak si může koupiti ze zabraného velkostatku kus pozemku, když na to nemá prostředků? (Hlas: Stroje a zařízení!) Inventář mrtvý i živý. To neplatí pouze pro Slovensko, to je celostátní záležitost. Mohu jen říci, že tato okolnost je příčinou, proč nemajetné vrstvy venkovského lidu nemohou býti spokojeny s pozemkovou reformou, a tyto momenty jsou také příčinou vystěhovalectví zejména ze Slovenska.
Ale Slovensko není pouze zemědělským krajem, třebas největší část hospodářského života je věnována zemědělství, jsou tam také velké podniky průmyslové, uvádím jen velké dřevařské podniky, různé továrny na zpracování dřeva, některé závody chemické, strojnické, máme tam těžařstva hutnická atd. Vy se domníváte, pánové, že tento průmysl může býti udržen ve svém stavu, když zabraňujete vývozu nejen do ciziny, nýbrž i na domácí trh? Měl jsem příležitost sledovati se zájmem úvahy bývalého ministra financí dr. Engliše. Ve mnohém s ním nesouhlasím, ale pravda je, že stoupající tendence koruny zaráží možnost exportu našeho zboží do ciziny. Čím větší bude kurs koruny v poměru ke státům, se kterými můžeme konkurovati ve výrobě, tím menší bude možnost vývozu.
Ale nemáme také možnosti dovozu zboží ze Slovenska na domácí trh, poněvadž máme tak vysoké železniční sazby, že není možno dovésti zboží ze Slovenska, které by mohlo vyhovovati konsumentům v jiných obvodech Československé republiky.
Máme také jinou věc: Dnes jsem měl příležitost mluviti o smlouvě Československé plavební společnosti, uzavřené mezi státem a konsorciem bank. Tam jsem své smýšlení projevil. Řekl jsem, že považuji to za neobyčejně nebezpečné, poněvadž se tu vrhá jedno odvětví státní správy a hospodářské správy, komunikační záležitost, úplně do rukou soukromých kapitalistů, a sice bez jakýchkoli zvláštních kautel do budoucnosti. Jedná se o paroplavbu po Dunaji. A nyní komanduje francouzský kapitál, že musí se platiti provoz po Dunaji zlatem. Tedy, když nemůžeme dopravovati ani po zemi ani po vodě, jakým způsobem má býti provozována komunikace, po jakých cestách se má zboží dovážeti? Aeroplánem?
Většina zboží před válkou a po válce, zejména z krajin jihomoravských a slovenských byla vyvážena do Rumunska, Polska a Maďarska. Teď je to znemožněno, ale za to vyvážíme dělníky československé, tedy živé zboží, nejen do Rumunska - uvádím uhelné doly, petrolejové a naftové doly - nýbrž také do Polska, do Německé říše zemědělské dělníky - jak je konstatováno, 8000 sezonních dělníků odchází každý rok do Německa - a také do Rakouské republiky, do státu neobyčejně rozvráceného. Do Ameriky dnes nemohou, poněvadž americké úřady pro záležitosti přistěhovalecké vydaly prý zákaz přistěhovalectví evropského. Lidé po celých tisících přijedou před přístav newyorský, ale zůstanou na karanténě a již odtud prý se vracejí zpět. Vážení pánové, jistě je velmi trudným zjevem pozorovati celá sta ubohých lidí, kteří se museli rozloučiti se svým domácím krbem a se svou vlastí, poněvadž v té vlasti je domov pouze pro vlastníky velkostatků, pro spekulanty s papíry, velkopodnikatele průmyslové. Když je vidíte choditi po ulicích pražských, brněnských a bratislavských, tu i člověk, který není socialista a komunista, musí skutečně v hloubi srdce býti dotčen touto nezměrnou bídou a zoufalstvím. Pro tyto lidi nebylo dosud postaráno o nic.
Proto jsem podal ve výboru resoluční
návrh, kterým se vláda vyzývá, ale nechci, aby byl pouze papírovým
projevem akademickým, nýbrž aby se stal skutkem. Byli to i referenti,
kteří o tom mluvili, jako kol. Němec, který prohlásil za
nejvýš důležité, že musí báti zřízeny noclehárny a útulky ve všech
městech, ve kterých jsou přestupní stanice. Není přece možno,
aby slováčtí, moravští i čeští vystěhovalci byli na noc prostě
vyhozeni z nádražních budov, aby se potulovali po ulicích celou
noc za každého počasí. Jde zejména o ubohé děti, které přece netrpí
vinou vlastní, ani vinou svých rodičů, nýbrž vinou sociálních
poměrů. (Hlas: Vinou kapitalistických řádů výrobních!) Péče
o vystěhovalce na této cestě, jak byla zahájena, je nedostatečná.
Někdo je vyhozen z továrny, chudý dělník z bytu, z pole, proletář,
jako nejzoufalejší člověk, ze svého domova, ztrácí přístřeší a
přece platí i pro něho podle bible: I pro ptáky nebeské najde
se zrnko. Všechny prostředky reformní neodčiní však tohoto zla
sociálního, které je nutným přívěskem kapitalistické soustavy
výrobní. Kdo udržuje dnešní řád kapitalistický, podporuje a zachovává
také zkomírající režim buržoasní. Vysvobození je úkolem revolučně
organisované třídy dělnické, jdoucí za programem komunistickým!
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je pan posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Velevážené dámy a pánové! Otázka vystěhovalectví je velice důležitým problémem sociálním. Vystěhovalectví samo souvisí s hospodářskými a politickými poměry ve státě. Ze země, ve které pracující lidé naleznou mzdu a výdělek, ve které požívají v dostačující míře politických a demokratických svobod, nestěhují se jen tak beze všeho. Vědí, že opustí-li svou zemi, odstěhují-li se do jiných dílů země, jdou vstříc nejistému osudu a tak každý si to rozváží, zda má tento krok učiniti. Díváme-li se zpět do minulosti, shledáme, že v oněch zemích, ve kterých hospodářský rozvoj pokračoval, kde byl zákonodárstvím podporován, počet vystěhovalců rok od roku klesal. Tak ze západních zemí Evropy stěhovalo se stále méně lidí do Ameriky. (Posl. dr. Holitscher [německy]: Jenom Irově!) Irové proto, že tam byly politické poměry pro tento národ nesnesitelné. Pak vysvětluje se úbytek vystěhovalectví ze západních zemí a jiných evropských států také tím, že v Americe již nebylo jako druhdy rozsáhlých venkovských pozemků k obdělávání. Americké úřady, pokud měly volnou půdu v nadbytku, podporovaly přistěhovalectví a nalezly při získávání vystěhovalců v mnoha evropských zemích příznivou půdu; jejich práce měla úspěch. Když však později bylo v Americe méně pozemků k volnému použití, pokleslo v západních zemích našeho zemědílu vystěhovalectví, až ve Francii a Anglii nemělo již téměř žádného významu. Jen ve střední Evropě se držel počet vystěhovalců na značně neobyčejné výši. O tom podávají důkaz číslice důvodové zprávy k návrhu zákona, který se projednává. Tyto číslice jsou poučné. Chci vybrati jen ony, jež vztahují se na Německo a Rakousko-Uhersko, abych ukázal, že, kdežto vystěhovalectví v ostatní části Evropy klesalo, drželo se v těchto obou zemích na neobyčejné výši. Tak vykazují číslice v důvodové zprávě toto:
V období 1889/1890 až 1899/1900 měla německá říše ještě roční průměr vystěhovalců 122.357 osob, Rakousko-Uhersko mělo v tomto desetiletí číslici vystěhovalců 107.668 osob ročně. Ohromné množství pracovní síly a inteligence vystěhovalo se tu každoročně z Německa a Rakousko-Uherska do Ameriky a jiných zámořských zemí, aby si tam založili novou existenci. V číslech Rakousko-Uherska nejsou však započteny ony osoby, které se usadily v Německu nebo v některé z ostatních evropských zemí. Tak shledáváme na př., že mezi 1,236.048 cizinci, kteří v roce 1910 v Německé říši byli napočteni, pocházelo jen z Rakouska 634.938 osob. Za hospodářského rozmachu v Německu, když se lehce nalezla příležitost k práci, výdělek stoupl a poměry dělníků se zlepšily, poklesl počet vystěhovalců v ročním průměru za následujícího desetiletí na 20.278 osob. Tu je jen malé množství lidí, kteří v tomto desetiletí 1899/1900 až 1909/1910 opustili půdu Německa.
V Rakousko-Uhersku však takový přesun nenastal. Zde byla i později, tedy v posléze uvedeném desetiletí, roční číslice vystěhovalců stále ještě 137.464. Vidíte tedy, že vystěhovalectví z Německa o znatelnou část pokleslo, že však v Rakousko-Uhersku zůstalo neobvykle vysoké. Nepotřebujeme zde vykládati, jakými důvody se tato číslice vysvětluje. Ve starém Rakousku vládly poměry, jež opravdu probudilému, pokročilému člověku nečinily právě příjemným v tomto státě žíti. Agenti a náhončí vystěhovalců měli zde lehkou hru. Každý toužil dostati se ven z těch poměrů a hleděl si za oceánem vytvořiti lepší možnost života, snesitelnější než tu, již mu poskytovala vlastní země. Z toho vysvítá, že není možno řešiti otázku vystěhovalectví policejními opatřeními a že není možno ji řešiti ani zákazy vystěhovalectví. Proto nemůže stačiti, že utvoříme zákon o vystěhovalectví, nýbrž bude se musiti státi něco dalšího. Podle mého soudu bylo by pochybeným, kdyby se československá státní správa nyní spokojila tímto částečným řešením otázky vystěhovalecké. Bude nutno učiniti další opatření a pečovati o to, aby hospodářské poměry v tomto státě byly snesitelné. Je jasno a není potřebí, aby o tom bylo ztraceno jediné slovo, že lidé, kteří chtějí pracovati a nenacházejí příležitosti k práci, protože průmysl pochybenou obchodní politikou atd. je v úpadku, nezůstanou v zemi, aby hynuli hladem a zmírali, nýbrž použijí první nejlepší příležitosti, aby si hledali svou existenci za hranicemi země. Druhý pan zpravodaj má pravdu, míní-li, že zpravidla ty nejlepší síly a neschopnější dělníci se stěhují pryč, aby si jinde vybudovali novou existenci. K tomu přichází ještě mnoho nepočítaných set a tisíců, kteří jsou lehkověrní, kteří, protože se jim daří špatně, lehce se dají svésti lákáním. Jisto však jest, že mezi vystěhovalci jest veliký počet nejschopnějších a nejlepších lidí. Zažili jsme to zvláště již ve starém Rakousku v českých krajích pohraničních. Z německých průmyslových krajů vystěhovalo se nesčetně mnoho zdatných dělníků do Německa a do Ameriky jenom proto, že jim jak hospodářské poměry, tak i způsob, jak se s dělníky po celá desetiletí zacházelo, jak se cenily jejich síly, jak se s nimi jednalo, zdály nesnesitelnými, a protože každý, kdo byl trochu probudilý, kdo měl důvěru ve svou pracovní schopnost, si řekl: Tohle si nepotřebuji dáti líbiti. Není možno popříti, že jak americký, tak také německý průmysl dostal v důsledku tohoto přistěhovalectví veliké množství velmi schopných pracovních sil, jež pomáhaly uskutečniti hospodářský rozmach, kterého tyto státy doznaly. Chceme-li se tedy starati o to, aby vystěhovalectví v československém státě nedosáhlo onoho ohromného stupně, který jsme měli v Rakousku až do války a v Německu až do doby více než před deseti lety, pak se bude musiti provozovati dobrá hospodářská politika, pak se bude musiti především pečovati o to, aby politické poměry v tomto státě pro všechny jej obývající byly snesitelnými, aby naše poměry nezavdávaly nikomu podnětu, aby si hledal jinde lepší úděl. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pokud jde o zákon sám, tu jde
ve svých ustanoveních přímo na hranici toho, co se může udělati
a je přípustno s ohledem na zachování zásady: neomezovati jednotlivcovu
volnost stěhování. Více bylo by jistě příliš mnoho. V původním
návrhu byla tu některá ustanovení, jež byla tak lehce postavena
na methodě, jakou chtěli na zkoušku řešiti otázku vystěhovalectví
v Rakousku a kterou se také v jiných státech marně pokoušeli ovládnouti
vystěhovalectví. Chtěli přibrati policii k řešení otázky vystěhovalectví.
V původním návrhu o úpravě otázky vystěhovalecké byla obsažena
podobná ustanovení, jež však byla odstraněna. Co nás vede k tomu,
abychom pro tento zákon hlasovali, jest toto: Pokládáme za povinnost
každého státu, aby pečoval o to, aby vystěhovalci nezůstali bez
ochrany. Kdo si vzpomíná na to, jak se v československém státě
tlačily veliké zástupy za hranice, kdo viděl, jak vystěhovalci,
muži se svými ženami a dětmi, často po stech leželi bez ochrany
na pohraničních nádražích, kdo si zvláště vzpomene, jaké poměry
tu mnohdy vládly na pražských nádražích, kde bylo možno viděti
zástupy vystěhovalců ležeti a seděti opuštěny, kdo si vzpomíná
na tyto obrazy bídy, shledá to samozřejmým, že stát má povinnost,
aby se vystěhovalců ujal a staral se o to, aby nebyli vydáni všanc
nejstrašnější bídě. Zákon činí celou řadu opatření, kterými se
nesvědomité a zištné získávání vystěhovalců nebo pracovních sil
pro podniky, jichž poměry nikdo nezná, potlačuje a omezuje. Třeba
že tento zákon pokládáme za naléhavý a potřebný, byť jsme i toho
mínění, že stát má povinnost zasaditi se o to, aby vystěhovalci
nešli vstříc nejistému a strašnému osudu, přes to musíme říci,
že pouze tím, že se udělá zákon o vystěhovalectví, není tato veliká
otázka rozřešena. Tohoto zákona bude se musiti použíti ve spojení
s jinými opatřeními. Bude nutno starati se o to, aby se v zemi
vytvořila příležitost k práci, aby se průmysl rozvíjel, aby politický
život zde nebyl nikomu zhořčován. Ježto v předloženém zákoně spatřujeme
opatření, jež nesmí ze sociálních důvodů scházeti, ke kterému
musí přistoupiti každý stát, budeme pro něj hlasovati. (Souhlas
na levici.)