Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále slovo má p. posl. Draxl.
Posl. Draxl: Slavná sněmovno! Předloha zákona má odstraniti jednu velkou křivdu, která má konečně býti odčiněna na stavu hornickém. Mohu jen konstatovati, že po zkušenostech, které máme, jsou to právě horníci, o které bylo nejméně postaráno v ohledu jejich pensijního pojišťování, ačkoliv pensijní pojišťování jich se datuje již od roku 1854. Ale toto pensijní pojišťování spočívá na takových základech, že v mnohém směru postihlo horníka nejvíce.
Já sám jako horník jsem pracoval 20 roků v dolech a za celou tu dobu - mohu konstatovati - jsem nenabyl vůbec žádného práva členství a všecka tato léta jsem vždycky ztratil po krátké době, a to tím, že majitelé dolů vždy se snažili, aby každý nepohodlný horník, který pracoval na dole, byl vyloučen z našeho hornického odboru. Byl prostě propuštěn z práce a pánové se dovedli o to postarati, aby jinde práce nenašel. Byl vyloučen třebas na tři měsíce nebo jeden rok a po této době ztrácel svá členská práva a tím se stávalo, že často horník, který pracoval 10 až 15 let v dolech, měl mnohdy vypracováno 20 roků, měl za 20 roků členských příspěvků zaplaceno v bratrské pokladně, a když byl propuštěn z práce a během roku práci nedostal, byl o těchto 20 let svého členství připraven. Jsou to případy, kde podle zákona z r. 1854 se počítá členství staré, že tito staří členové, kteří platili svůj určitý příspěvek, když ztratili svá léta, nedostali ani svých příspěvků, které do dotyčné bratrské pokladny zaplatili. Novým členům, kteří se datují podle zákona z oku 1889, vyplácel se jejich členský příspěvek zpět a byli zbaveni svých nároků na své členství. Hlavní chybou, kterou považujeme v našem pojišťování, je také to, že horník, ať pracuje v dolech 20 až 40 let, nikdy nemůže říci, že má vyslouženo, že může jíti do provise. Vždycky je odkázán na dobrozdání lékaře, zda tento uzná, že jest práce úplně neschopným. Tedy i po této stránce vidíme, že častokráte tento nedostatek zákona postihl staré horníky, kteří měli vypracováno 20 až 25 roků, měli zaplaceny své členské příspěvky a potom byli o svoje členské příspěvky připraveni. O tom, jaká je fluktuace v hornictví, stačí, abych uvedl cifry při mostecké bratrské pokladně za rok 1919. Tato bratrská pokladna má 39.853 členů a vykazuje v témž roce, že přistoupilo 15.573 členů a vystoupilo 7922 členů. Tedy z toho lze posoudit, jak velká je fluktuace v některých našich uhelných revírech, že horníci jsou buďto z práce propouštěni, nebo že sami odcházejí z jednoho dolu na druhý. A mezi těmito propuštěnými horníky, to znamená těch 7922, je velké procento těch, kteří byli připraveni o svá členská léta, že nemohli nalézti na druhém dole zaměstnání Uvážíme-li však poslední dobu, zejména rok 1921, jeví se propouštění horníků ještě ve větší míře. Pan referent uváděl zde, že bylo propuštěno kolem 10 tisíc horníků. To snad může býti okrouhlá cifra, avšak nikdy nemůže dosáhnout a vystihnout celkové číslice v celé naší republice, neboť zajisté bude tato číslice daleko vyšší. Propouštění horníků děje se často nejen proto, že by se snad zastavil důl, nýbrž i proto, aby se páni zaměstnavatelé zbavili nepohodlných dělníků. Často to bývá starý horník, který pracuje dlouhá léta na dole, který má zaplaceno v bratrské pokladně svých 20-25 let, ale častokráte, jsa stár, stává se závodu nepohodlný a jako takový se z práce propouští a na místo jeho se přijme mladý dělník, který snad teprve vstupuje do hornictví. Ten starý dělník pro své stáří nemůže na druhém dole nikde nalézti práce, což má za následek, že do provise nemůže vstoupiti. U lékařské prohlídky jej neuznají práce neschopným a v důsledku toho se stává, že byl připraven o svá členská léta. Také v jiných případech se to jeví. Častokráte se stane, že když takový starý horník dostane 14denní výpověď a ví, že nedostane na druhém závodě práci, vezme si nemocenský lístek, je doma několik týdnů, pánové jej však předvolají před lékařskou komisi a tato konstatuje, že je ještě schopen pracovati a odmítne jeho nárok na provisi. Jeho výpověď na dole prošla a teď jde a nikde v revíru nemůže se uplatniti.
Třetí případ, jak odůvodňujeme v samotném návrhu zákona, je ten, že v posledním roce byla zastavena celá řada závodů a propuštěny tisíce a tisíce horníků, kteří nenalezli až do dnešního dne nikde žádného zaměstnání. Pro tyto horníky má býti učiněno opatření, aby, když je horník propuštěn z práce a nemůže zaměstnání nalézt, svá členská práva mohl si zajistiti určitým poplatkem, jak se zde navrhuje, jednou korunou měsíčního příspěvku.
To jsou asi hlavní důvody, které nás vedly k tomu, aby i po této stránce byla učiněna náprava. Chci se však zmíniti dnes ještě o jiné věci a týká se to nejen našich soukromých podnikatelů, nýbrž vztahuje se to i na naše státodoly. Na našich státodolech se děje totéž jako u soukromého podnikatele. (Slyšte!) Dělníci, kteří nikdy nepracovali v dolech, nikde nebyli zaměstná ni, ti byli v posledním roce 1921 povoláváni ze všech končin Čech - k nám na příklad na sever byli přijmuti do práce na státodolech na skrývkách, kdežto v našem uhelném revíru jsme měli několik tisíc nezaměstnaného hornictva. A tito horníci jsou dnes bez zaměstnání, ztrácejí svá členská léta a na druhé straně do závodů byli nám přijímáni dělníci, kteří nikdy v dolech nepracovali a byli voláni z jiných oborů. Tedy po této stránce vidíme, že majitelé dolů, ať jsou to doly soukromé nebo státní, v tomto směru přehlíželi nutnost, aby hornictvo nebylo takovým způsobem svévolně připravováno o své nároky.
Co se týče Slovenska, chci podotknouti, že máme na Slovensku 24 bratrských pokladen a těchto 24 bratrských pokladeni jest ještě dle starého zákona z roku 1854 beze všeho technického výpočtu. Tam jsou horníci na tom mnohem hůře, nežli na příklad zde v Čechách, poněvadž tam zejména, když horník opustí důl svůj, kde jest jedna bratrská pokladna, a vstupuje potom do členství jiné bratrské pokladny, ztrácí současně tím i svá členská léta, kterých nabyl u bratrské pokladny minulé. Tyto zjevy jeví se i u nás v Čechách, ale nejhorší je to na Slovensku, poněvadž tam doposud panují tyto staré zákonité poměry dle zákona z r. 1854 a nenabyl tam ještě platnosti zákon z r. 1889.
Tedy předloha, která se dnes navrhuje,
má odčiniti tyto křivdy, má umožniti horníkům, kteří jsou propuštěni
z práce a nemohou nalézti zaměstnání, aby své členství mohli zajistiti
jednak u svých bratrských pokladen, nebo aby mohli své bratrské
příspěvky platiti dále. To nemůže činiti překážky a proto žádáme,
aby slavná sněmovna připojila se k návrhu, který byl přednesen
p. referentem. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Svetlik.
Posl. Svetlik: Slávna snemovňo! Členstvu bratrských pokladní na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sa nevenuje žiadneho účinnejšeho opatrenia. Touto snemovňou boly usnesené už 2 zákony. Ich platnosť na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nie je dosiaľ plne uskutočnená. Pensisti čakajú už dnes na im splatnú rentu od prevratu. Tisíce štátnych i súkromých pensistov a invalidov hynie hladom. Než zákon sa k nám dostane, usnáša sa snemovňa už dávno na jeho zmene. Vybudovanie bratrských pokladní malo byť už dávno k pomerom v Čechách prispôsobené. Ministerstvo soc. pečlivosti, ver. prác a unifikačné jest povinné, aby terajšie pomery usporiadalo. Dnes pensisti nielen štátnych, ale i súkromych baní nemajú svoje pôžitky vyúčtované. Bratrské pokladne nemajú evidencii členov, nevedú kartotéky poistencov a tým stavom sú pensisti hnaní do zúfalého položenia. Bol som sám očitým svedkom, kde vdovy po baníkoch prišly na schôdzu robotníkov a žaľovaly si, že ony ani ich deti ani jedon raz denne nemajú potravy. Sú to ubohé stvory, ktoré sa nemajú kam obrátiť o pomoc než tam, kde ich živitelia pracovali. Pohľad na ich biedu musí každé srdce obmäkčiť. Ale tieto najubožejšie z ubohých nie sú vstave zákonného práva sa dovolať. Upozorňujem na tento stav. Je to vinou patričných úradných činiteľov, že zákony, ktoré sa usnášajú, nemajú platnosť v celom štáte, že sa uplatňujú len v istých čiastkach tohoto štátu. Je tu nutná radikálna zmena: zreformovať zákon o bratrských pokladňách, previesť voľby do bratrských pokladní na podklade unifikovaného zákona a dať správu robotníckych týchto institúcií do rúk robotníkov. Terajší byrokratický aparát dokázal, že v tomto smysle úradovať nedoviedol.
Tiež nie je dosiaľ postarané o
rodiny slovenských baníkov, ktorí pracovali a až dodnes pracujú
v Maďarsku. Týchto je niekoľko tisíc. Otec pracoval a složil kosti
v Maďarsku, vdovy a siroty zostaly na Slovensku. Dostáva sa im
podpory 8 K mesiačne. Tu mohla vláda už mať toľko porozumenia,
aby túto vec urovnala a zaistila tým nešťastným isté nároky, ktoré
najmenej zákon ustáluje. To je hrubá chyba. Mierove smluvy hovoria
o všetkých možných nárokoch a právoch, ale na práva tisícov slovenských
baníkov sa v Trianone zabudlo. Predostretý zákon o zachovaní práv
vystúplych členov bratrských pokladní je zpracovaný pre české
pomery. Na Slovensko a Podkarpatskú Rus sa nevzťahuje. Celé to
terajšie zariadenie je len almužnou, nestačí na výživu postižených.
Báňske spoločnosti z potu a krve baníkov nahromadily ohromné zisky
a preto pensinsie bratrských pokladní je darom, ktorý udeľuje
bohatec žobrákovi u cesty. Povinnosťou vlády je, aby reformu túto,
zmenu zákona o bratrských pokladňách čo najskôr predložila tejto
snemovne, aby sa bezprávnym patričnej pomoci dostalo. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále slovo má pan posl. Bečko.
Posl. Jan Bečko: Ctená snemovňo! Predloha zákona, ktorú práve prejednávame, je len malou časťou toho zákona, o ktorom bolo minulého roku mluveno po celý čas, že vstúpi v platnosť od 1. ledňa 1922. My postrádame ešte dnes túto predlohu a nevieme vôbec, čo je príčinou toho, že ministerstvo ver. prác predlohu tak dôležitého zákona pre nás až do tejto doby nepredložilo. Pomery, ktoré sú na Slovensku v bratrských pokladňách po stránke administratívnej, nie sú vôbec ďalej udržitelné. V bratrských pokladňách právomoc správných rad neznáme, sú len dekoráciou, ale vo skutočnosti nemajú moci vôbec žiadnej, a preto je nezbytne nutné v záujme poriadku a uspokojenia širokých máss baníkov a hutníkov, aby predloha zákona bola v najbližšom čase predložená snemovne k schváleniu ako jednotný zákon pre bratrské pokladne pre celý obvod Československej republiky.
A preto tento zbytok predlohy, ktorý dnes prejednávame, jest tiež niečim, čo chce zachraňovať aspoň niektorých robotníkov, ktorí sú nútení od závodu k závodu ísť. Ale nie je to všetko, čo je potrebné v záujme tých, ktorí sú na Slovensku dnes vo smysle zákona z r. 1854 poistení u bratrských pokladní, na základe čohož ani podľa zákona č. 303, 328 nie sú ich pôžitky vyššie než 80 až 100 K mesiačne. To je u mužov, u vdov sú tieto renty najvýš 30 až 50 K mesiačne. O deťoch nebudem ani mluviť, poneváč ich nároky sú příliš malé.
Končím a žiadam dôrazne ministerstvo
ver. prác, aby bez odkladu predložilo návrh zákona pre celý obvod
Československej republiky o bratrských pokladňách. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Debata
je skončena. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. Brožík: Vzdávám
se slova.
Místopředseda Buříval: Pan zpravodaj se vzdává slova. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby zaujali místa. (Děje se.)
Zákon má 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Jelikož nedošel žádný pozměňovací návrh, dám o celé osnově zákona hlasovati najednou, nebudou-li námitky. (Námitek nebylo.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 10 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tato osnova je přijata sněmovnou v prvém čtení. Čtení druhé dám na program příští schůze. Tím je vyřízen 13. odstavec dnešního pořadu.
Přistoupíme ke 14. odstavci, jímž
je