ad 9. hlasování o zprávě výborů zemědělského, rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3195) o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového (tisk 3381).
Zákon má pouze čtyři paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Nebyl podán žádný pozměňovací návrh, dám tedy hlasovati o celé osnově najednou podle znění návrhu výboru ústavně-právního, poněvadž se tomuto znění páni zpravodajové výboru zemědělského a rozpočtového přizpůsobili. Námitky nejsou? (Nebyly.)
Námitek není. Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona tak, jak je obsažena ve zprávě výboru ústavně-právního a jak ji doporučují všichni tři páni zpravodajové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím je osnova tato přijata ve čtení prvém. Druhé čtení dám na pořad příští schůze.
Tím jsou vyřízeny odst. 9, 10
a 11 dnešního pořadu a přistupujeme k odstavci 12, jímž jest
12. zpráva ústavno-právneho výboru o vládnom návrhu zákona (tisk 3323) o obmezení pôsobnosti porôt na Podkarpatskej Rusi (tisk 3383).
Zpravodajem je pan posl. dr. Medvecký.
Žádám, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňo! Podkarpatská Rus je najvýchodnejšia časť našej republiky a kraj ten najdlhší čas bol pod cudzou správou ešte po prevrate, ba ešte i v týchto časoch isté stopy neúplnej konsolidovanosti správy, hlavne správy justičnej, ukazuje. Tieto nedostatky vyžadujú zakročenia a usporiadania takého, aby čo najskôr prišly tam riadné pomery v život. Hlavne súdnictvo i na Slovensku ukazuje isté obtíže pri organizácii. Tieto obtíže ešte stupňované v dvojnásobnej miere ukazovaly sa v Podkarpatskej Rusi.
Nedostatky súdnictva sa javia hlavne pri tých trestných prípadoch, ktoré patria pred porotné súdy. Nedostatky justičnej správy boly v týchto prípadoch preto makavejšie, že pri tých ťažkostiach organizácie súdnictva sestavovanie porôt delalo nové ťažkosti, ktoré vôbec znemožňovaly prejednávanie prípadov, ktoré patrily pred porotný súd. Krome toho zavedenie rayonov patričných sedrií zapríčinilo, že súdy i poroty neboly vstave, aby vybavily záležitosti, ktoré sa za niekoľko rokov nahromadily. To malo za následok, že viac než 60 prípadov, náležajúcich pred porotu, po dva roky niet prejednané. Následkom toho bolo nutno naisť spôsob, ktorým sa tieto nahromadené nedodelky vyriaďujú, bez toho, že by tým bol rušený tamný právny poriadok.
Ústavne -právny výbor o predlohe vládneho návrhu pojednal obšírne a udelal na ňom vážné zmeny. Hlavne redukoval počet tých trestných činov, ktoré boly v pôvodnom návrhu stanovené, a to vynechaním § 171 tr. z. uhorského, platného na Slovensku, ktorý má istý náter politický. Krome tejto zmeny uvažoval hlavne ústavne-právny výbor o tom, že musí byť postarané, keď niektoré prípady budú vyňaté z kompetencie porotných súdov, aby riadne súdy nemohly vynášať rozsudok, ktorým by dotýčny obžalovaný odsúdený bol k trestu smrti.
O tomto sa rozvinula vážna debata, ktorá pôvodne smerovala k tomu, že by v týchto prípadoch mohol trest smrti vôbec byť vylúčený. K tomu ústavne-právny výbor doísť nemohol, lebo by to bývalo nebolo správné, aby sa zákon vzťahoval len na jednu časť republiky, a aby bola taká vážna disposicia donesená, ako je zrušenie trestu smrti pri takomto výnimečnom zákone.
Následkom toho ústavne-právny výbor našiel iné východisko, ktoré je stanovené teraz v druhom odstavci prvého paragrafu, kde je určite vyslovené, že v takých prípadoch, v ktorých by obžalovaný mohol byť posúdený trestom smrti, majú byť písma predložené obžalobnému senátu, ktorý vynesie uzavretie v pravdepodobnosti trestu smrti a potom súdnej tabuli v Košiciach, aby táto mohla delegovať porotný súd iný a jestliže súdna tabula košická by nedelegovala porotný súd z jej obvodu, môžu v takovom prípade byť písma predložené Najvyššiemu súdu v Brne, aby tento mohol delegovať prípadne súd z obvodu inej súdnej tabule; a len na ten prípad nedeleguje ani jeden porotný súd, jestli vidí, že ustálenie toho, že patričnému obžalovanému hrozí skutočne trest smrti, je jaksi v tomto prípade vytvorené. Základ k uznaniu tohoto kriteria, že je pravdepodobnosť uplatnenia a použitia trestu smrti, podáva obžalobný senát.
Okrem tejto vážnej disposicie je ešte postarané o to, aby v tých prípadoch, ktoré sú vyňaté z kompetencie porotných súdov, nesúdil trojčlenný senát, ale štyrčlenný. Tu ústavne-právny výbor upustil od aplikovania šestičlenného senátu vo vážnych prípadoch, a to preto, že by tým zaťažoval veľmi súdny aparát a uspokojil sa v každom prípade s použitím štyrčlenného senátu. Jestliže v týchto štyrčlenných senátoch rozchodí sa zmienka o obžalovanom, tak v každom prípade, a síce pri stejnom po čte hlasov, sa bere za rozhodujúcu tá mienka, ktorá je priaznivejšia obžalovanému.
Toto obmezenie kompetencie porôt
patrí podľa § 3 do roku 1923, a síce je toto obmedzenie porôt
určené na tento krátky čas preto, že stanovením riadneho súdu
je pravdepodobné, že tie staré zaostalosti budú vybavené a že
do tých čias bude súdnictvo riadne organizované, že sa zmenšia
ťažkosti pri aplikovaní porôt a že po roku 1923 môže byť riadný
dosavádny spôsob vybavovania trestných záležitostí uvedený do
života. A na tomto základe ústavne-právny výbor odporučuje slávnej
snemovňe prijatie vládneho návrhu dľa textu, ktorý je určený v
tisku 3383. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni na straně proti páni poslanci dr. Gažík a Darula.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 20 minut, nebude-li námitek. (Nebyly.)
Námitek není, návrh můj je schválen.
Uděluji slovo prvému řečníkovi
p. posl. dr. Gažíkovi.
Posl. dr. Gažík: Slávna snemovňo! Vládny návrh zákona o obmedzení porôt v Podkarpatskej Rusi, ktorý je predmetom dnešného projednávania, je podstatným dôkazom abnormálneho a immorálneho politického života nášho štátu, (Tak jest!) a preto slovenská ľudová strana za potrebné drží, aby pri tejto príležitosti ohľadom Podkarpatskej Rusi svoje stanovisko úradne a verejne na krátko objasnila.
Zajímavé je, že s jednej strany nečujeme ničoho iného, než heslo demokracie, ktorá uplatnenie vôle ľudu mala by znamenať, a naproti tomu s druhej strany priamo proti každej demokratickej zásade tak na Slovensku, ako aj v Podkarpatskej Rusi udržuje sa v platnosti válečný stav (Výborně! Tak je!) a vynášajú sa zákony mimoriadneho rázu a mimoriadnych opatrení. Zák. článok LXIII z r. 1912 hovorí výslovne, že válečný stav prestává po uplynutí války behom 3 mesiacov, avšak na vzdor tomu, že nielen, že už válka prestala, ale i mierové smluvy sú už ratifikované, na riadenie maďarskej vlády ohľadom válečného stavu aj naďalej sa aplikuje, zvlášť pri trestných činoch poburovania dľa § 161 trestného zákona. Práve preto žiadame vládu a zvlášť pána ministra spravodlnosti, aby už raz važne si povšimnul naších upozornení a zrušil na Slovensku, ako aj v Podkarpatskej Rusi nariadenie válečného stavu maďarskej vlády z r. 1914, zrušil censúru, a vojenskú diktatúru, aby konečne už raz nastal právny stav, ktorý je podkladom každého sporiadaného štátu.
Z týchto dôvodov zaujímavý je tento vládny návrh tým viacej, že na základe §u 3 ústavnej listiny sme ešte aj toho právneho presvedčenia, že zákony dávať Podkarpatskej Rusi len jej vlastný snem je oprávnený, nielen že to zabezpečuje odsek 3 už označeného paragrafu ústavnej listiny, ale i preto, lebo zákon je tá norma, v ktorom celý život každého národa je obsažený a svoje potochy, biedy a úzkosti každý národ najlepšie sám pozná.
Priklincovať musím avšak ešte aj tú podstatnú okolnosť, že osud Podkarpatskej Rusi dodnes nie je definitivne riešený a že budúcnosť tohoto bratrského národa jedine naša vláda učinila pochybnou so svojím nesprávnym pokračovaním, keď nielen nesplnila záväzky ohľadom autonomie mierovou konferenciou jej naložené, ale svevoľne porušila ústavnú listinu nášho štátu, keď proti zákonitým predpisom tejto, po dokončení našich volieb do snemu behom šesti mesiacov voľby ani nepreviedla a zástupcov tohoto bratského národa k riešeniu svojho osudu sem dodnes nepovolala, ale naproti tomu zaviedla tam censúru a diktatúru vojska, četnictva, financov a exponovaného českého úradníctva, ba čo viac, hovorí sa o českom gubernátorovi, že dajaký český pán má tam prijsť za gubernátora do Podkarpatskej Rusi. A jako dnešná Tribuna označuje, utvorila sa dajaká Pätka pre Podkarpatskú Rus, sostavená z českých poslancov tak, že ani Slováci tam nemajú zastúpenia, poneváč, jediný člen národa socialistickej strany na Slovensku nebol zvolený, poneváč ani jediného mandátu tam nedostal. Na základe ohľadu meritornej čiastky tohoto návrhu zákona prehlašujem, že podľa mojho názoru má i dobrú stránku, do ktorej siahnúť ale nemienime.
Tedy naša strana s týmto návrhom
súhlasiť nemôže a hlasovať pre zákon nebude! (Výborně! Souhlas
slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Darula.
Posl. Darula: Pánovia a panie! K vládnemu návrhu ohľadom obmedzenia pôsobnosti porôt na Slovensku chcem len niekoľko slov uviesť. Porota je ľudové súdnictvo, kde porotcovia volení alebo menovaní z ľudu pôsobia na rozsudky súdné. Obmedzenie porôt v Podkarpatskej Rusii znamená, že Podkárpatská Rus uvažuje sa ako zem koloniálna, ktorá nepatrí k súčiastke českej a slovenskej republiky. A z týchto príčin stáva sa aksi zemou mimo Československej republiky, mimo demokratickej republiky.
Mluví sa, že preto je nutno tam uviesť výnimečný stav, že je tam ľud negramotný, že väčšina tamojšieho ľudu je maďarský založená. To nie je dôvodom k tomu, aby sa poroty zrušily, aby sa ľudové súdnictvo zrušilo v Podkarpatskej Rusii, ktorá tvorí súčiastku Československej republiky.
Druhý dôvod pána zpravodaja, že je moc tých trestných záležitostí k vyriadeniu, neplatí. I keď sú trestné záležitosti mimoriadne, mienim, že majú byť práve ľudovým súdnictvom riešené, a konečne máme unifikačné ministerstvo sriadeno. Jak divno to pripadá, že v Československej republike sú aksi trojaké zákony kultivované, jedny zákony, ktoré sú zavedené a zdedené po Rakúsku, tých sa používa v zemiach českých, zákony maďarské, ktoré sa uplatňujú na Slovensku a zákony aksi mimo Slovenska a Česka majú byť uplatňované v Podkarpatskej Rusii. Aký je to právny pomer? Mienim, že je to chudobné svedoctvo našho právnictva, keď sa uplatňujú trojaké zákony v rámci jedinej republiky.
Konečne je to aksi takým obrázkom, že pripadá nám táto Podkarpatská Rus tak, ako za starého Rakúsko-Uhorska bola pokladaná Bosnia. Celkom súdí sa tam o výminečnom stavu a býva tam uvalená vojenská diktatúra, stanné právo. Takmer Podkarpatská Rus je aksi kolonisovaná od ostatných čiastok Slovenska a Česka.
Pán ministerský predseda na svojej
túre v Podkarpatskej Rusii bol veľmi dobre naladený a videl tam
šetko ružové, poneváč všetky tieto styky, ktoré tam mal s tamným
ľudom, boly všetky v takom ružovom svetle mu podávané. A je podivné,
keď pán ministerský predseda v Bratislave a neviem kde ešte inde
prehlásil, že v Podkarpatskej Rusii je všetko v poriadku, prečo
sa neuvedie práve v Podkarpatskej Rusii právny stav? Z týchto
dôvodov ja za klub komunistických poslancov prehlašujem, že tento
vládny návrh neschvaľujeme. (Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňo! Pán kollega dr. Gažík jako jurista na koniec svojej reči uznal, že návrh zákona meritorne má mnoho dobrých stránok. Následkom toho som presvedčený, že vecne s ním súhlasí, a ostatné poznámky, ktoré spravil, sú čiste politického rázu a tendencie, ktorá s týmto zákonom absolutne nesúvisia. Zrušenie válečného stavu, censúra atd. nemajú s týmto vládnym návrhom nič spoločného. (Hlas: Ale s ústavnou listinou!) Ústavnosť tohoto zákona nech sa ponecháva ústavno-právnemu výboru, ktorý iste tak bdí nad ústavou republiky, jak to má na starosti pán dr. Gažík. Nech sa nebojí o osud Podkarpatskej Rusi a nech to nepovažuje za nevyriešené, lebo Podkarpatská Rus definitívnym spôsobom patrí k našej republike.
Kollegovi Darulovi musím
poznamenať, že sa mýlil, keď hovoril tak, že sa tu jedná o obmedzenie
porôt na Slovensku. Myslím, že tohoto omylu chcel využiť, lebo
zákon smeruje len k riešeniu a upraveniu pomerov v Podkarpatskej
Rusi. Vieme veľmi dobre, že je porota tým ľudovým súdnictvom,
ale musíme zase uznať, že upravenie a riešenie záležitosti pred
porotou trvá o mnoho dlhšie než pred riadnymi súdmi a že toto
dlhé riešenie tých záležitostí je ďaleko väčšou krivdou
pre ten ľud a tých uväznených obžalovaných, ktorí týmto spôsobom
roky a roky sedia vo vyšetrovacom väzení. Týmto zákonom sa netvorí
materielné právo, ktoré by určilo iné rozhodovanie tých trestných
záležitostí, ale čiste formálny zákon a pokračovanie sa tým stanoví,
ktoré práve smeruje k tomu, aby tieto nedostatky, ktoré sa zde
javia, mohly byť v čo najkratšom čase odstránené. Preto doporučujem,
aby slávna snemovňa návrh prijala, jak ústavne-právny výbor navrhuje.
(Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati. Zákon má pouze 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Dám o celé osnově zákona hlasovati najednou, nebude-li námitek. (Nebyly.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími třemi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova jest přijata v prvém čtení. Druhé čtení dám na pořad příští schůze.
Tím je odstavec 12 dnešního pořadu
vyřízen a přikročíme ke 13. odstavci, jímž jest
13. zpráva výboru sociálně-politického o návrhu posl. Pohla, dr. Haase, Brožíka, Draxla a druhů (tisk 3250), aby byl vydán zákon, jímž se zachovávají práva členů bratrských pokladen, vystouplých ze zaměstnání (tisk 3374).
Zpravodajem je posl. Brožík.
Žádám ho, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Brožík: Slavná sněmovno! Účelem zákona je, oněm členům bratrských pokladen, kteří následkem omezení těžby nebo zavřením závodu byli zbaveni zaměstnání a tím i členství v bratrské pokladně, a jejich rodinám zachovati nárok na požitky starobní a invalidní. Horníci, jak známo, jsou na základě zákona z r. 1889 pojištěni u bratrských pokladen, které obstarávají pojištění nemocenské, starobní a invalidní, jakož i pojištění vdovské a sirotčí. Nárok na tyto pensijní požitky nastává tehdy, když lékařsky zjištěna jest neschopnost k povolání hornickému. Stává se však - a nyní žel až příliš často - že není každému členu bratrské pokladny dopřáno, aby se dočkal v zaměstnání neschopnosti k práci a tím docílil nároku na invalidní nebo starobní rentu, neboť z různých důvodů, především zejména v nynějších dobách následkem hospodářské krise těžba uhelná se omezuje, nebo dokonce doly se zavírají a dělníci jsou propouštěni z práce dříve, než by nároky na své starobní a invalidní pojištění mohli uplatniti.
Loňského roku bylo v naší republice zavřeno na 70 uhelných dolů a propuštěno kolem 10 tisíc horníků z práce. Upozorňuji zejména na propuštění 2 tisíc dělníků zaměstnaných na rudných dolech Nučických, náležejících Pražské železářské společnosti, které provedla v druhé polovině loňského roku. Mezi propuštěnými jsou i tací, kteří 20 i více let platili do bratrských pokladen příspěvky na pojištění starobní a invalidní, kteří však v době propuštění nejsou ještě neschopni k práci v povolání a na základě toho nesplnili zákonné podmínky k získání nároku na pensi. Všichni tito lidé překročili 40. rok věku, avšak podniky, mající jinou samostatnou bratrskou pokladnu, z pravidla dělníků starších 40 let do práce nepřijímají, aby tím nezvyšovaly svého risika pojistného, a tak se stává, že dělníci přes to, že byli pojištěni a že pojištění platili, mají před sebou otevřenu velice černou budoucnost.
Podle zákona o bratrských pokladnách z r. 1889 mají sice vystouplí členové bratrských pokladen nárok na podíl z reservního fondu. Nárok mohou uplatniti, uplyne-li více než rok po vystoupení ze zaměstnání. Tento podíl jest však náramně problematický. Určuje se podle stavu reservního fondu bratrských pokladen, a poněvadž podle pojistné technické mathematiky a podle zákona z roku 1889 žádná z bratrských pokladen naší republiky nevykazuje takového fondu reservního, aby byly kryty přítomné i budoucí nároky členů, bývá tato částka velice nepatrná. Ba jsou bratrské pokladny, které následkem pasivity podílu z reservního fondu nevyplácejí vůbec. V každém případě je člen bratrské pokladny, i když je mu podíl z reservního fondu vyplacen, těžce zkrácen, nehledě k tomu, že v případě jeho úmrtí je pojištění vdovy a sirotků anulováno, ač jako člen bratrské pokladny na to platil. Tato nespravedlnost byla zjevna již v rakouském státě a nařízením vládním po vypuknutí války bylo učiněno alespoň to, že ti členové bratrských pokladen, kteří povoláni byli k vojenské službě a musili zaměstnání a placení příspěvků do bratrské pokladny přerušiti, nepřerušili tím členství v bratrské pokladně. A toto jim zůstává zachováno, vstoupí-li po válce zase do zaměstnání hornického. A pakli ve válce padli anebo zemřeli, má vdova a sirotci nárok na pensi z bratrské pokladny.
Tato osnova má ten účel, aby toto ustanovení rozšířila i na ony členy, kteří ať již pro omezení těžby anebo pro zavření závodů anebo z jiných důležitých příčin byli ze zaměstnání propuštěni a kteří chtějí své nároky placením příspěvků nadále si udržeti.
To se má státi dvěma směry. Výše pense hornické určuje se počtem let do bratrských pokladen placených. Nejmenší pense obnáší 1200 K ročně čili 100 K měsíčně. Stoupá za každý rok členství o 48 K ročně do nejvyšší výše 2680 K ročně. Musí ovšem býti prodělána karenční doba, obnášející u velké většiny bratrských pokladen 5 let. Příspěvky platí z poloviny podnikatel a z poloviny člen.
Předložená osnova zákonná navrhuje:
1. Aby ti členové, kteří ze shora uvedených příčin byli nuceni své zaměstnání opustiti anebo byli propuštěni, mohli si nárok na rentu starobní nebo invalidní zajistiti tím, že by platili nadále své plné příspěvky do bratrských pokladen, a to za sebe i za podnikatele, a že by vedeni byli tak, jako by v zaměstnání i nadále setrvali. Ovšem že by tímto plným placením členských příspěvků nárok jejich jako ostatních členů se zvyšoval.
2. V tom případě, že by nebyli s to anebo nechtěli plné příspěvky platiti a tím členství si udržeti, aby placením mírného příspěvku uznávajícího zaručili si nárok na požitky starobní dle oněch let, které při opouštění zaměstnání u bratrské pokladny si udrželi.
V obou případech nárok na rentu byl by v případě neschopnosti k hornickému povolání tentýž, jako u ostatních členů bratrských pokladen, a byla by tato neschopnost stejně lékařem bratrské pokladny konstatována, jako u ostatních členů, takže nějaké zneužití je tím vyloučeno. Že tento doplněk k pojištění členů bratrských pokladen je nutným a správným, je vidno z toho, že ministerstvo veřejných prací v osnově zákona, kterou předloží, doufám brzy, o celkové reformě bratrských pokladen, tyto zásady do osnovy pojímá.
Mohlo by se namítnouti, že by snad bylo lépe vyčkati, až by záležitost tato celkově dle této osnovy mohla býti řešena. To bychom také my rádi viděli. Ale v praxi věc vypadá jinak. Jednak osnovy zákona dosud nemáme, a i kdyby byla, tu do té doby, než bude moci vstoupiti v platnost, než se provede sloučení závodních bratrských pokladen ve velká, pojištění schopná tělesa a než uspořádá nezbytná technická opatření" uplyne jistě řada měsíců.
Nelze proto již dnes z nároků,
jež všichni činitelé uznávají, vylučovati ty členy, kteří do té
doby, než nový zákon vstoupí v platnost, tytéž nároky mají. Poněvadž
státu, který ku pojištění horníků nepřispívá, přes to, že tisíce
horníků je zaměstnáno ve státních dolech, ač jinak stát u jiných
zaměstnanců státních pensijní požitky vyplácí, nevzejde z tohoto
zákona žádná výloha, nutnost těchto ustanovení se všeobecně dnes
uznává a doufám, že osnova tohoto zákona bude schválena. Sociálně
politický výbor doporučuje jednomyslně osnovu zákona ku přijetí.
(Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni na straně "pro" páni posl. dr. Haas, Draxl, Svetlik.
Dříve než udělím prvnímu řečníku slovo, navrhuji, aby lhůta řečnická byla stanovena na 15 minut. Je snad proti mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)
Námitky není, návrh můj jest schválen.
Žádám, aby se pan posl. dr. Haas
ujal slova.
Posl. dr. Haas (německy): Slavná sněmovno! Když v roce 1889 byl vydán a vyhlášen zákon o bratrských pokladnách, znamenalo to ohromný sociálně-politický pokrok. Bylo to vůbec první pojištění pro případ invalidity. Je to docela pochopitelno, že tento zákon obsahoval ještě podstatné vady, že především měl pečeť, kterou mu vtiskli majitelé dolů, kteří v prvé řadě sledovali cíl upoutati horníka jednou pro vždy na důl a vzíti mu jeho nejdůležitější právo státního občana, právo volného stěhování. To udělali zákonodárci pod vlivem majitelů dolů v té formě, že zavedli tak zvaný sy stém závodních bratrských pokladen, to znamená: horník je pojištěn u určité bratrské pokladny, jež je úzce spiata se závodem, u kterého pracuje. Přechod z jednoho závodu do druhého dělal ohromné potíže se zřetelem na to, že pojišťovací nároky musely býti přece zároveň přeneseny. Léty vytvořil se statutární zvyk, že se u druhé bratrské pokladny uznávají a započítávají jen ony pojišťovací nároky, jež jsou úplně kryty tak zvanými reservními podíly prvé bratrské pokladně. Vzhledem k nepatrným zkušenostem, které jsme měli v pojišťování, došlo velmi brzy, již v roce 1893, k tomu, že se některé bratrské pokladny staly pasivními, kteréžto pasivum se stále zvyšovalo, takže při každém přechodu od jedné bratrské pokladny ke druhé dělník ztrácel veliký počet členských práv, členských let. Ještě mnohem kritičtěji než při přechodu od jednoho zaměstnání k druhému vytvořila se situace podle zákona o bratrských pokladnách z roku 1889 při ztrátě zaměstnání při hornictví vůbec nebo v tom případě, jestliže bylo zaměstnání při hornictví déle než jeden rok přerušeno; neboť po roce přestává každý předpoklad nároků a věnuje-li se někdo po přerušení jednoročním opět hornictví, nemůže již pokračovati v čekatelném, jež dříve získal, nýbrž musí znova začíti a dostane vyplacen pouze svůj dřívější podíl na reservě. Této věci bylo již dříve majiteli dolů hojně využíváno. Propustí-li se - zcela podle zákona - horník z práce, je-li na příklad na čtrnáct dnů vypovězen, znamená to pro něho dvojí trest, neboť ztrácí netoliko svou práci, nýbrž také pojistné nároky, kterých získal prací za mnoho let nebo desetiletí. V dobách, jako v dnešní krisi, stává se takový stav, jak již řekl pan referent, zvláště nebezpečným. Navrhovatelé používají této příležitosti, aby jako na splátku budoucí konečné reformy pojištění v bratrských pokladnách odstranili ze starého zákona o bratrských pokladnách alespoň jeden nejdůležitější nedostatek. Nuže, jak to dělají páni majitelé dolů? Jdou dvojí cestou. Jedni se dále vůbec již nestarají o dělníka, to jsou rabiáti, propouštějí prostě lidi s odvoláním na krisi. V tom směru předchází dokonce státní správa velmi dobrým příkladem tím, že jde touže cestou. (německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!)
Jiní se ukazují sociálnějšími, avšak jen zdánlivě, dávají propuštění sociální příkrasu tím, že zneužívají svého vlivu na bratrské pokladny v tom směru, že posílají ty lidi do provise. Mně samotnému byl jedním závodem Ostravsko-karvínského revíru před několika dny předložen seznam přes 400 dělníků, kteří mají býti jednou koksovnou posláni do provise. To byli přirozeně téměř vesměs lidé, kteří ještě byli v aktivitě a naprosto nebyli invalidními. Toto řízení je jen okrasou, neboť i když návrhy na provisionování z dobrého srdce u bratrské pokladny projdou, i když jsou ti dělníci provisionováni, nastane přece po roce zastavení provisí, poněvadž se opět dokáže, že ten dělník je činným a že nejsou zde předpoklady invalidity. Takových špatných žertů jsme se v Ostravsko-karvínském revíru dožili několikráte, a proto se musíme proti tomu postaviti na obranu, hlavně však také z toho důvodu, protože toto provisionování neznamená vlastně nic jiného, než přesunutí tohoto břemene na dělnictvo; dělnictvo nese totiž polovinu. Nyní je však velmi těžkým nepřispěti dělníku pomocí provise, vidí-li se na druhé straně nebezpečí, že všechny ty pojišťovací nároky, kterých nabyl dlouholetou dobou služební, prostě ztratí, ztratí-li práci v hornictví. Z toho důvodu podali jsme návrh, jenž má především horníkům z práce vyloučeným umožniti, aby si zachovali své po právu získané nároky čekatelské. Návrh šel ještě o krok dále, a to v tom směru, že v návrhu zákona zaručuje se nejenom zachování čekatelských nároků získaných až do vystoupení z práce při hornictví, nýbrž že horník má míti podle svobodné volby také možnost pokračovati v pojištění, to znamená získati ještě zvýšení svých nároků. Musilo se to státi z toho důvodu, protože prozatím nemáme jiného invalidního pojištění než pojištění horníků. Této formy nebylo by třeba, kdybychom měli všeobecné sociální pojištění, protože pak by ten, kdo vystoupí z práce hornické a vstoupí do práce, jež je povinnou k pojištění, pokračoval tam alespoň s oněmi nároky, jež poskytuje sociální pojištění, a zachová si případné vyšší nároky z pojištění hornického pouhým placením uznávacího poplatku. Je samozřejmo, že tato forma pokračování v pojištění osob z hornictví vyloučených přestane v tom okamžiku, kdy dostaneme sociální pojištění.
To mne vede hned k tomu, abych
výslovně prohlásil, že tento zákon, který dnes leží před vámi,
není ničím jiným, než provisoriem, jež je vloženo do starého zákona
o bratrských pokladnách z roku 1889, že se však horníci nikterak
již tím nespokojí. Toto provisorium, jež je vloženo do starého
zákona z r. 1889, není ničím jiným, než vzetí předem části zásad,
jež v budoucnosti mají ovládati pojištění horníků. Připojili jsme
se těsně k návrhu, který již ministerstvo vypracovalo, a jenž,
jak se prohlašuje, dokonce prošel ministerskou radou a má prý
býti ještě v tomto zasedání sněmovně předložen. Podtrhuji se zvláštním
zřetelem na Slovensko, že je naléhavě třeba, aby reforma pojištění
horníků byla co možno nejrychleji provedena. Neboť je nemožno,
abychom nyní horníkům na Slovensku vůbec něčeho poskytli, poněvadž
bychom tam jinak musili teprve zaváděti ty staré předpisy, o kterých
jsme přesvědčeni, že již nejsou dobré, se všemi těmi nesčetnými
vedlejšími zákony, jež mezi tím byly vydány, a pak teprve by se
musela ta věc od základu reformovati. Používám této příležitosti
k tomu, abych se obrátil znovu na vládu s vyzváním, se kterým
se na vás obracejí stále a stále opět ze všech revírů, abyste
dodrželi slib a předložili reformu hornického pojištění. Myslím,
že na slavnou sněmovnu bych se nepotřeboval obraceti s vyzváním,
že tento zákon jakožto první nejnutnější splátka na reformu hornického
pojištění musí býti přijat. (Souhlas a potlesk na levici.)