Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

9. zpráva výboru zemědělského, rozpočtového a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3195) o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku připadlých podle mírových smluv československému státu nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového (tisk 3381 A B).

Zpravodajem výboru zemědělského je posl. Dubický, zpravodajem výboru rozpočtového a ústavně-právního posl. dr. Nosek.

Než udělím slovo p. zpravodaji, sděluji, že výbor zemědělský a rozpočtový podávají zprávy odlišné od zprávy výboru ústavněprávního, a poněvadž se k jednomu znění nedospělo, bylo postupováno podle § 34 jedn. řádu.

Dávám slovo zpravodaji za výbor zemědělský p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Vládou předložený návrh zákona o výpovědi smluv nájemních a pachtovních týkajících se některého ze statků a majetku připadlých podle mírových smluv československému státu nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového jest typickým dokladem toho, s jakými obtížemi se setkává státní správa ve snaze, aby na statcích československého státu prováděla správu, odpovídající všem požadavkům moderního racionelního hospodaření, a jaké cesty musí voliti, aby v tomto směru dosáhla nápravy. Dlužno loyálně doznati, že státní správa od prvého okamžiku, kdy převzala správu těchto velkostatků, dle sil svých snažila se zavésti na nich správu tak dokonalou, aby byla vzorem hospodaření na statcích soukromých. Že se jí to v každém případě nepodařilo a že možno ještě nyní v některém směru učiniti správě státní v té příčině důvodné výtky, nespadá vždy na úkor její dobré snaze nebo dokonce na vrub neschopnosti vedoucích úředníků, nýbrž rozhodují zde i okolnosti mimo možnost zasažení státní správy stojící.

Zde přicházejí v úvahu zejména smlouvy nájemní a pachtovní, na základě kterých pronajaty nebo propachtovány byly soukromým podnikatelům některé ze statků státních nebo těžba užitků některého ze statků státních dřívějšími vlastníky statků, kterými má stát československý přímo ruce svázány a nemůže své výlučné snaze po zavedení řádného hospodaření na statcích těch s úspěchem vyhověti. Smlouvy takové vyskytují se zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde dřívější vlastník je uzavřel, nemaje na zřeteli ani tak zaručení prosperity statků těch, jako cíle jiné, totiž výdělečné. Tak na příklad bývalý stát uherský usazoval v krajích osazených živlem slovanským kapitál cizorodý a za účelem fedrování cizorodého kapitálu a spojeného s tím národního znásilňování živlu slovanského poskytoval mu tak dalekosáhlé výhody na úkor řádného hospodaření státním majetkem a k docílení řádného výtěžku z majetku tohoto, že další trvání těchto opatření maďarského státu nelze uvésti v soulad se zájmy řádného hospodaření státního, zejména pak ani se zájmy státu československého. Jiní dřívější vlastníci zabezpečovali si pak uzavřenými smlouvami jistý trvalý roční důchod, nikterak se neohlížejíce na to, že způsobem takovým hospodaření na statcích těch je přímo v záhubu uváděno.

Stav hospodaření na některých statcích převzatých do správy státní byl přímo žalostný, takže vzbuzoval nejen u odborníků, nýbrž také i u místního obyvatelstva úžas -a vyvolával ve veřejnosti odsuzující kritiku, po nápravě volající a omylem přičítající vinu nynější státní správě. Co možno na příklad říci jen o takovém případě, kde uzavřena byla od bývalé uherské státní správy v Podkarpatské Rusi s akciovou společností firmou Clotilda ve Vel. Bočkově smlouva na dobu 50 let, počínaje dnem 1. října 1881, opravňující tuto akciovou společnost těžiti ze státních lesů ročně 140.000 prostorových metrů dřeva za směšně nepatrnou cenu 12 hal. za jeden prostorový metr na stojato. Následkem takového nepříznivého stanovení ceny neplyne pro stát z hospodaření nejen žádný výnos, poněvadž kupní obnosy daleko nekryjí ani správní výlohy, nýbrž naopak musí stát vzhledem k nynějším poměrům výrobním jen na zmlazení lesa dopláceti ročně asi 500.000 korun.

Na jiném státním statku uzavřena byla dřívějším vlastníkem řada smluv, opravňujících soukromé podnikatele k exploitaci lesů až do roku 1935 za ceny, které nikterak neodpovídají průměru cen, jichž lze docíliti v běžných letech za hrubou hmotu dřevní stejného druhu a jakosti v lesích obdobné polohy, takže výnos lesů na tomto panství rovněž nestačí ke krytí správních výloh, nýbrž dokonce i plocha každoročně k exploitaci soukromým podnikatelům přikázaná jest co do výměry v přímém odporu s platnými ustanoveními zákonnými. Kromě toho soukromí podnikatelé mají právo káceti lesy na tomto panství na pohraničí se nalézající dle svého výběru a mohou tím otvírati průseky a cesty, což v zájmu státním z ohledů celních, zvláště pak strategických nelze připustiti.

Avšak netoliko při státních lesích, nýbrž i při hospodářství polním jako na Židlochovickém panství na Moravě s dřívějším vlastníkem byla uzavřena smlouva, jejíž ustanovení nelze uvésti v soulad s moderními zásadami hospodaření, a i zde nelze kromě docílení případného zvýšení nájemného sjednati státu ani cestou dohody ani cestou soudní pronikavé nápravy. O tom ostatně byla slavná sněmovna uvědoměna interpelací kolegy Marchy, na kterou dostalo se mu se strany býv. ministra zemědělství negativní odpovědi. Bylo by tedy přímo hříchem, kdyby státní správa takovému hospodaření dále nečinně přihlížela a podporovala tak další trvání smluv ne toliko běžným zásadám řádného racionelní ho hospodaření odporujících, nýbrž ohrožujících dokonce zájem státu a jeho bezpečnost.

A tu konečně po dlouhém volání přichází ministerstvo zemědělství za vedení pana ministra Staňka s návrhem zákona, do statečnou úpravu těchto poměrů slibující ho. Litovati je pouze, že vláda s takovým návrhem přichází teprve nyní. Ovšem nelze zneuznati, že vláda nejprve vyčkávala, až provedeny budou nutné formality, týkají ví se převzetí statků a majetku připadlých podle mírových smluv československému státu, což stalo se teprve zákonem ze dne 12. srpna 1921.

Mohlo by se sice namítnouti, slavná sněmovno, že každá smlouva jest mezi oběma smluvními stranami něčím posvátným a že ustanovení smluvní mají býti pokud možno řádně dodržována. Zde však dlužno zdůrazniti, že smlouvy tyto neuzavřel stát česko slovenský, nýbrž někdo jiný a že by bylo směšným, ukládati státu československému povinnost dodržení smluv, bezpečnost jeho ohrožujících.

Zbývá tedy jen uvážiti, zda druhá smluv ní strana nebude případným zrušením smlouvy citelně poškozena nebo dokonce ve své existenci zničena. A tu jsem pevně pře svědčen, že obava tato je naprosto lichá. Prokázal to zejména výbor ústavně-právní a rozpočtový tím, že v původní vládní osnově nepřijal ustanovení, která ministerstvo zemědělství vázala tam, kde je nutno výpověď dosavadnímu pachtýři dáti, nýbrž - podle mého názoru docela správně prohlásily oba výbory, že ministerstvo zemědělství, resp. státní správa může prostě výpověď na 3 měsíce předem za platných ustanovení zákonných provésti. Ostatně dojde-li skutečně ke zrušení smlouvy, pří sluší druhé smluvní straně nárok na úhradu nákladů učiněných původně na investice na nemovitostech, pokud náklady budou druhou smluvní stranou prokázány, ovšem po srážce přiměřené amortisace.

Z důvodů uvedených dovoluji si doporučiti jménem zemědělského výboru poslanecké sněmovně, aby předložený návrh zákona byl přijat a aby rovněž dán byl sou hlas s usnesením výboru právního, který možnost výpovědi rozšířil oproti původně navrhované osnově. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo má dále pan zpravodaj posl. dr. Nosek.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Obsáhlý referát mého pana kolegy spolureferenta mne zbavuje povinnosti, abych nějak obzvlášť obšírně zabýval se touto materií. Prosím, abych mohl učiniti vysvětlení důležité se stanoviska výboru ústavně-právního. Všeobecné podmínky pro zrušení nájemních resp. pachtovních smluv nejsou touto osnovou nijak dotčeny. Fakt, že se tu změnil vlastník, z dřívějšího soukromého vlastníka, příslušníka některých bývalých panovnických rodin, nebo oněch rodin, jichž statky jsou pro stát československý zabrány, přechází vlastnictví na stát československý; podle norem všeobecného občanského zákoníkaa je nutno, aby v zákonné lhůtě šestiměsíční dosavadní poměr byl přerušen. Jiná otázka je ovšem, bylo-li by možno přistoupiti při této příležitosti na výpověď vůbec proto, že druhá strana nezachovává těchto ustanovení. I to jest všeobecný důvod pro vypovědění pachtovních a nájemních smluv, jak bylo správně panem referentem poukázáno na to, že obsahově byly smlouvy sdělány tak, že skutečně poškozují i zájem státu a že odporují také rozumnému nazírání na správné hospodaření. Ale přece nikterak nevybočují z mezí a není možnost z tohoto všeobecného důvodu je vypověděti. Proto byla pojata myšlenka, aby státní správě bylo dáno zmocnění zrušiti tyto smlouvy, když je zájem státu vážně ohrožen a když odporuje ustanovení příslušné smlouvy řádnému racionelnímu hospodaření. Ústavně-právní výbor byl toho mínění, že jedno i druhé ustanovení samo o sobě je příliš obsáhlé a nepřesné, takže by zde byla možnost, vyvolávati celou řadu vleklých sporů. Aby těmto nepříjemným důsledkům bylo zabráněno, dává ono zmocnění příslušným činitelům správním, kterým přísluší podle norem správy dotyčného statku, aby vedle těch všeobecných důvodů, které podle obecného zákoníka občanského i v těchto případech jsou platny všeobecně, mohli ještě vypověděti smlouvy nájemní a pachtovní ve lhůtě tří měsíců.

Pouhým důsledkem této změny bylo škrtnutí odstavce druhého §u 2.

To jest konečné usnesení a výsledek porad ústavně-právního výboru, o jehož usnesení bylo také referováno ještě dodatečně v rozpočtovém výboru, který k tomuto návrhu a usnesení ústavně-právního výboru plně se připojil.

Jménem jak výboru ústavně-právního, tak také, maje zplnomocnění, výboru rozpočtového doporučuji, aby tato osnova, jak vyšlo její textování z ústavně-právního výboru, došla zde ústavního schválení. (Výborně!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, debata tedy odpadá.

Pro nedostatečnou presenci odkládám však hlasování na dobu pozdější, a budeme jednat o dalším předmětu denního pořadu, jímž je

10. zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3262), jímž se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus stanoví válečné přirážky ku přímým daním (s výjimkou daně dôchodkové) za léta 1922 a 1923 a dočasně se zrušují některá ustanovení o přímých daních (tisk 3378).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby sloučena byla rozprava s odstavcem 11. denního pořadu, a to se

11. zprávou výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3263) o válečných přirážkách ku přímým daním (s výjimkou daně z příjmu) za léta 1922 a 1923 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 3377).

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není.

Zpravodajem je pan posl. Černý Jan (rep.) Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Zákonem ze dne 17. února 1920, č. 132, byla schválena na léta 1919 a 1920 a pak prodloužena na rok 1921 pro Slovensko přirážka ke stávajícím daním, a to k dani domovní, třídní 60%ní řádné daně; k dani výrobkové III. třídy, vyjímajíc případy pod bodem 4. uveden, přerážka 250% řádné daně, činí-li daň více než 2000 K; 150%, činí-li daň více než 300 K, avšak nejvíce 2000 K; 100%, činí-li daň více než 60 K, avšak nejvíce 300 K, 60% nepřevyšuje-li daň 60 K; k dani výrobkové III. třídy z požitků v §u 5 zákonného článku XXXIII. z roku 1916 uvedených, přirážka 200% řádné daně; k výrobkové dani podniků veřejně účtujících, vyjímaje podniky státní, přirážka, která činí

a) 60% řádné daně u podniků, kterým se podle §u 5, lit. f) zákonného článku XXXIV. z roku 1916, vyměřuje 6%ní daň;

b) 80% u ostatních podniků, podléhajících zdanění podle §u 5, lit. a) cit. zák. článku;

c) 100% u podniků, podléhajících zdanění podle §u 5, lit. b) až e), cit. zák. článku;

dále k dani kapitálové a rentové, ukládané podle přiznání, přirážka 60%; k dani kapitálové a rentové, odváděné dlužníkem, přirážka se nevybírá;

k dani dolové přirážka 60%.

Mimo to stanovena byla podle zákona čís. 332 ze dne 12. srpna 1921 k dani pozemkové přirážka na rok 1921 z vinic a zahrad 400%, z lesů 600%, z ostatní půdy 200% řádné daně.

Tento systém přirážkový je jistě na dobu přechodnou a bylo nutno, aby byl zaveden, poněvadž původní výše daní jistě neodpovídala poměrům naší valuty a potřebám našeho státu, ale není možno, aby byl pro trvalou dobu jaksi možným a snad také byl trvale takto používán. Je jisto, že naše republika musí přikročiti svým zákonodárným sborem k tomu, aby byla provedena systematická úprava daňová, která vzhledem ke změněným poměrům doby poválečné je nutná. Poměry dnešní neumožňují nám ještě, abychom k této velké práci přistoupili a je nutno, abychom vyčkali doby, kdy naše poměry finanční se zkonsoliduji, aby také příslušná daňová úprava odpovídala určitým stabilisovaným poměrům.

Proto se přišlo se strany vládní s návrhem, aby i pro rok 1922-23 byla stanovena tato příslušná přirážka tak, jak byla roku 1921, a rozpočtový výbor, který tento zákon projednával, učinil jenom jednu odchylku ve vládním návrhu. Je jistě slavné sněmovně známo, že se před krátkou dobou zde schválil zákon o 8%ní přirážce, která byla stanovena jako přirážka zdravotní na potřeby zdravotní našeho státu a zejména na vydržování všeobecných a veřejných nemocnic a specielně nemocnice pražské, které z toho byl dán určitý díl. Vzhledem k tomu byl v rozpočtovém výboru změněn návrh s tou odchylkou, že válečná přirážka k dani výrobkové (zárobkové) třetí třídy se snižuje z posavadních 150% na 140%, ze 100 na 90% a ze 60 na 50%. Ustanovení článku I. a §§ 2 a 3 článku III. a článku IV., odst. 2. zákona ze dne 17. února 1920, čís. 132 Sb. z. a n., platí obdobně také pro válečné přirážky tímto zákonem upravené. To je znění, které podle dnešního denního pořadu k odstavci X. číslo tisku 3378 jako zprávu podávám.

Tisk 3377 předkládá slavnému našemu sboru změny zákona, který se týče příslušných přirážek k příslušným daním pro bývalé země korunní, totiž mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus. Zde podle zákona číslo 132 ze dne 17. února 1920 byla příslušná válečná přirážka k všeobecné dani výdělkové 250% řádné daně, činí-li daň více než 2000 K, 150%, činí-li daň více než 300 K, avšak nejvýše 2000 K, 100%, činí-li daň více než 60 K, avšak nejvýše 300 K, a 60%, nepřevyšuje-li daň 60 K; k výdělkové dani podle hlavy II. zákona o přímých daních osobních, vyjímajíc podniky státní, přirážka, která činila: U akciových společností, akciových spolků, komanditních společností na akcie, těžařstev a společností s obmezeným ručením 150%, u výdělkových a hospodářských společenstev, nepožívajících výhody § 85 zákona o osobních daních 80%, a u všech ostatních podniků 50% řádné daně i s daní přídavečnou podle § 100 zákona o přímých daních osobních.

Místo přirážky 150%ní [lit. a)] vybírá se při výnosnosti podniku

Výnosnost budiž vypočtena z poměru zdanitelného čistého výnosu ke kapitálu ukládacímu. Z čistého výnosu vyloučí se úroky z půjček a částky daně výdělkové, podle § 94, lit. c) a f) zákona o přímých daních osobních do zdaňovacího základu pojaté. Jako ukládací kapitál platí splacený kapitál základní s připočtením pravých reserv bilančně vykázaných dle stavu na počátku obchodního roku, rozhodného pro berní rok.

U podniků částečně daně prostých budiž pojat do výpočtu jen ukládací kapitál, připadající na poplatnou část.

K důchodové dani, ukládané podle přiznání, přirážka 100%. K dani důchodové, jež se odvádí dlužníkem podle § 133 zákona o přímých daních osobních, přirážka 200% řádné povinnosti, avšak s těmito výjimkami: a) k dani důchodové, činící podle § 131, lit. b), 3% z úroků kontokorentních a jiných, v § 133, č. 3 uvedených (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 292 Sb. z. a n.), dále k dani důchodové, činící podle § 131, lit. c), 2% z úroků dílčích dlužních úpisů korporací oprávněných k vybírání přirážek, pak k dani důchodové, činící podle § 131, lit. d), 1 1/2% a k dani důchodové, činící podle zákona ze dne 26. června 1901, č. 80 ř. z., 1/2%, vybírá se přirážka 100%ní; b) k dani důchodové z důchodů, uvedených v § 131, odstavec 1., lit. a), a odst. 2., jež podrobeny jsou 10%ní neb vyšší sazbě, přirážka se nevybírá. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Dále zákonem čís. 331 ze dne 12. srpna 1921 byla k dani pozemkové na rok 1921 stanovena válečná přirážka: Z vinic a zahrad 400%, lesů 600% a ostatní půdy 200%. Zde bylo příslušné ustanovení, že na Hlučínsku vzhledem k §u 14 nařízení ze dne 4. května 1920, čís. 321 Sb. z. a n., válečné přirážky k dani pozemkové, všeobecné dani výdělkové a dani důchodové za rok 1921 se nevybírají.

Rozpočtový výbor projednával předložený vládní návrh zákona a schválil jej zase se změnou. Změna ta zase závisí od schválení právě příslušné přirážky zdravotní k výdělkové dani, a proto zde byla ustanovena odchylka, že válečná přirážka k všeobecné dani výdělkové snižuje se ze 150% na 140%, ze 100 na 90, ze 60 na 50%.

K zákonné této předloze o válečných přirážkách k přímým daním (s výjimkou daně z příjmů) za léta 1922-1923 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus zase jsem po vinen přičiniti, že je to jen provisorium na tyto dva roky 1922-1923, poněvadž počítá se s tím, že 1. ledna 1924 vejde v platnost systematická úprava daní, které po ustálení poměrů valutních a hospodářských našemu státu umožní provésti řádnou rekonstrukci celého daňového plánu.

Vzhledem k tomu, že rozpočtový výbor oba tyto návrhy schválil, předkládám je tímto sněmovně a prosím, abyste těmto návrhům dali své schválení. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Přihlášen je p. posl. Tománek. Nebude-li námitek, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla k 10. a 11. bodu na 15 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není, návrh můj jest schválen.

Uděluji slovo panu posl. Tománkovi.

Posl. Tománek: Ctená snemovňo! Pochybnosti mňa trápia, že celá naša vlasť a zvlášte naša slovenská krajina delí sa na dva tábory. V jednom tábore je ten náš starý nepriateľ, ktorý síce ani neore, ani neseje, ale predsa len pre seba podržuje všetky výsady. Pre seba chce vykoristiť všetko, čo stvoril Boh i ľuďský um. Pre seba chce mať zem i robotnú silu, pre seba chce mať háj, lúku, chce mať horu i role, pre seba chce mať kostol i školu, úrad i právo, zlato i dušu národa.

V druhom tábore, slávna snemovňo, tiskne sa pliece o pliece ten ubíjaný a vykoristený ľud. Všetky haleny a vôbec všetko, čo z dostatočnej práce ruky žije, sa tiskne pliece o pliece v tom druhom tábore.

Slávna snemovňo! Čo sa týče tohoto návrhu zákona, mám za to, že tento návrh zákona už dávno by mal byť škrtnutý, ten to návrh by nemal byť v tejto snemovni prejednavaný. A to preto, lebo je isté, že válečné prirážky mimoriadné na Slovensku sa takým neslýchaným spôsobom inkasovaly a vybieraly, ako snáď nikde inde. V tomto inkasovaní válečných prirážiek javil sa skutočne systém zlomyselný; idem to dokázať. Dokážem to, slávna snemovňo, sám na sebe, lebo mne nedávno bol doručený platebný príkaz, dľa ktorého mal som zaplatiť 1750 K dane válečnej, a to preto, lebo som r. 1916 vraj kupčil s vínom. Bol som náramne prekvapený; lebo nikdy v mojom živote som s vínom nekupčil. Keď som po veci pátral, vysvetlilo sa to tým, že asi 260 hl vína prijala Záhorská roľnícka banka, a mne ako býv. správcovi tejže banky bol doručený nákladný list. Ale poznamenávam, slávna snemovňo, že táto banka, jakožto verejne účtujúci ústav peňažný, do haliera zaplatila i túto daň a nikdy nezostala v restancii ani halierom. Prosím, posúďte toto inkasovanie dane.

Idem upovedomiť pána ministra financií a vôbec všetkých väčšinových pánov v tejto snemovni ešte o jednom neslýchanom spôsobu inkasovania daní, o jednej ešte neslýchanejšej nespravodlivosti a krivde. Istý Weinwurm, obyvateľ z Búr Sv. Mikuláša, obchodoval v rokoch 1915 a 1916 s dobytkom, lifroval totiž spoločnej armáde dobytok. Ten dobytok kupoval za maximálnu cenu, maďarskou vládou ustanovenú. Naraz keď prišiel prevrat, dostane platebný príkaz tentiež človek, a síce, aby z tohoto bývalého obchodu v rokoch 1914 až 1916 prevadzovaného zaplatil 240.000 K válečnej dane.

Tento človek, slávna snemovňo, začal zúfať a v zúfalstve bez klobúka utekal na generálne finančné riaditeľstvo a riekol, že na túto daň dobrovolne zaplatí 70.000 K. Generálne finančné riaditeľstvo peniaze ovšem prijalo; ten zúfalý myslel, že teraz bude vyplatený a bude mať od finančníkov svätý pokoj, ale mýlil sa. Teraz nedávno dostal tiež platebný príkaz, ktorý tu mám česť ukázať (ukazuje přípis), že esli nesloží behom troch dňov ostatok, totiž 170.000 K, že mu prijdú odpredať jeho vlastný dom a jeho malý majetok. Prosím, nech slávna snemovňa posúdi tento prípad.

Vzpomeniem ale este tretieho prípadu. Tretia neslýchaná krivda spáchaná bola na chudobnom robotníkovi istom Jozefovi Kosťolanskom, na robotníkovi to v Bratislave, ktorý pre válku 1915/16 obdržal od vrchnosti taký certifikát, dľa ktorého smel na výdelok nakupovať vajičká, mlieko, sýr a tieto veci smel v tržnici bratislavskej odpredávať za maximálne ceny. Tento chuďas dostal týchto dňov platebný príkaz, kde mu finančné riaditeľstvo, vlastne finančníci, namerali z tohoto bývalého obchodu vajíčkami 250 K válečnej dane.

Slávna snemovňo! To sú také prípady, také veci skutočne, že človekovi až dubkom na hlave vlasy stávajú.

Dovolím si ešte jednu nespravedlnosť predniesť v tejto snemovni, a sice tú nespravedlnosť, ktorú zkúšame a vidíme okolo iných daní. Vzpomínam tu, slávna snemovňo, len dane z vína, jak je táto daň z vína inkasovaná. Tu v tejto budove, v tejto poslaneckej snemovni, bola vynesená resolúcia, dľa ktorej každý producent vína má 2 hl od dane oslobodené, a ajhľa! Akýsi pán Kačírek spolu s p. ministrom financií jednoduše si tejto resolúcie, poslaneckou snemovňou vynesenej, nevšímajú, bo vydali rozkaz finančníkom, aby táto daň z vína až do posledného litru nemilosrdne sa inkasovala ďalej. Myslím, že ctiť zákony a resolúcie touto poslaneckou snemovňou vynesené v tejto našej republike musia nielen všeho práva pozbavení ľudia, ale je to prvotriednou povinnosťou všetkých úradov a úradníkov. (Tak je!) Myslím, slávna snemovňo, estli sa bude diať to, že úradníci nebudú ctiť zákona, že budú verejne šlapať po resolúciach vynesených poslaneckou snemovňou, že potom nemôžeme očakávať k tým zákonom úctu ani od toho ľudu. Ja, ktorý žijem medzi chudobným slovenským ľudom, najviac vidím, že nič tak nebolí toho človeka, ako to, keď vidí, že sa proti nemu nezákonne pokračuje. Žiadna ohnivá reč buričova nepobúri toho človeka tak, ako tá okolnosť, keď vidí, že musí na svojom vlastnom tele pocítiť neprávnosť. Ďalej pripomenúť musím p. ministrovi a všetkým väčšinovým pánom tiež ešte ďalšiu nespravodlivosť a krivdu, a síce krivdu páchanú na ľudoch pri inkasovaní dávky z majetku.

Pán minister financií - nie je ho tu ovšem! - Slavná snemovňo, ten roľník roku 1919, keď sa konal súpis majetku, bol by býval vstave túto dávku z majetku zaplatiť odpredajom jedného kusu dobytka. Dnes však, verejne sa osvedčujem a konštatujem, že na túto dávku z majetku nestačí mu, keby predal treba celú stáj.

Ja pokladám takúto politiku, takéto predpisovanie dane, takéto vyrubovanie dane za nebezpečenstvo pre našu vlasť, pre našu republiku. Povážte si len, slávna snemovňo, teraz takýto človek, ten maloroľník, ktorý roku 1919 mal popísaný svoj majetok, svoje statky, svoj dobytok, dnes, estli bude prinútený zaplatiť túto dávku z majetku, isto je, že vyjde na žobrácku palicu. Toto skutočne pokladám za úder raniaci telo a ducha slovenského národa, pokladám to za ovocie nerozumného, ľahkomyselného a ľahostajného hospodárenia štátneho. Toto hospodárstvo štátné privedie náš chudobný slovenský ľud na žobráckú palicu. Vy kričíte, voláte stále, že je treba sporiť a teraz ste podali návrh zákona, aby sa vraj začalo sporiť s pánmi poslancami, aby každý poslanec na tú železničnú kartu venoval 2000 K. Dobre mienené, my nie sme proti daniam, my chceme, aby na oltár vlasti prišla tá obeť, ktorú oltár vlasti vyžaduje. Ale keď už sporiť chcete, tak začnite hore, a to ihned u pána prezidenta. Nie je potreba pánu prezidentovi 29 milionov na akési zábavné veci. (Výkřik. Pánům biskupům je třeba paláců?) Pánovia, prosím, biskupovia nemajú paláce (Hluk.), ale že pán prezident 29 milionov korún dostal na reprezentáciu, to nie je prosím sporenie. A prečo by mal potrebovať pán minister automobil? Prečo potrebuje každý referent na Slovensku automobil, na príklad taký Pavel Blaho, referent zemedelský, ten už za 100.000 K benzínu premárnil, a ešte stále nás ofrkuje blatom. (Hluk.) Ano, my sa k tomu pripojujeme, aby sa daly tieto peniaze, ale žiadame, aby každý minister, každý ministerský referent a každý pisár, ktorý na automobilu chce jazdiť, aby aspoň 20.000 K venoval na tento benzin a automobil. (Hluk.)

Vedzte, slávna snemovňo, že slovenský národ za tieto posledné 3 roky poválečne pretrpěl nesmiernu kalváriu utrpenia. A poneváč vy v tomto štátnom hospodárení zabehli ste tak ďaleko, že už na vlastné oči musíte pozorovať, a musíte cítiť, že ľud stavia sa proti vám, a dôvery ľudu už viacej nepožívate, ponevadž tento ľud, robotník a roľník, vidí, že tu chránite len záujmy pánov a nie záujmy malého drobného ľudu a poneváč na vlastné oči vidíte a zkusiť musíte toto vaše vlasti nebezpečné pokračovanie, ja vám s tohoto miesta, slávna snemovňo a pánovia väčšiny, vyvolávam: Hamujte a kärujte tak obozretne, ako obozretne hamuje a käruje náš slovenský liptovský pltník, keď pláva dolu Váhom ku Komárnu, lebo vedzte, že ináč táto štátna lodička, tá štátna plť neočakávane sa ztroskotá. My žiadame, aby ste pri inkasovaní daní nám Slovákom práva a spravedlnosti prisluhovali. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Slavná sněmovno! Již z toho, že k debatě při hlásil se pouze jeden řečník, jest vidno, že zákony předložené jsou naprosto jasné a že také jsou všeobecně uznávány jako na prosto nutné. Pan kol. Tománek zmiňoval se zde o vybírání daní a snad o vyměřování daní na Slovensku, nepoukázal však, že by přirážka byla nějak nesprávná. Jestliže při vyměřování daní tu a tam ob jeví se nesprávnosti, je jisto, že příslušný poplatník má právo stížnosti do výměru daní a může tohoto práva použít, když myslí, že mu je ublíženo.

Slavná sněmovno! Výše přirážek stanovena je v těchto dvou zákonech v určitém poměru, abychom se na Slovensku a Podkarpatské Rusi a v našich korunních zemích blížili té očekávané a nutné unifikaci stejnosti výše daní, aby ta unifikace byla provedena tak, aby na Slovensku byl zatížen poplatník tak, jako v našich bývalých korunních zemích. V této věci je možno zákon jen doporučiti. Nemám dále, co bych řekl, a prosím, abyste hlasovali pro tento zákon. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, abyste zaujali místa.

Budeme nejdříve hlasovati o 10. odstavci pořadu, o zprávě rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 3262), jímž se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus stanoví válečné přirážky ku přímým daním (s výjimkou daně dôchodkové) za léta 1922 a 1923 a dočasně se zrušují některá ustanovení o přímých daních (tisk 3378).

Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem: Zákon má pouze tři paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Dám hlasovati, nebude-li námitek, o všem najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Kdo souhlasí s osnovou zákona, t. j. s jejími třemi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Zákon tento jest schválen poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém. Čtení druhé dám na pořad schůze příští.

Nyní budeme hlasovati o 11. odstavci pořadu, jímž jest zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3263), o válečných přirážkách ku přímým daním (s výjimkou daně z příjmu) za léta 1922 a 1923 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 3377).

Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem: Zákon má pouze tři paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Dám o celé osnově zákona hlasovati najednou, nebude-li námitek. (Nebyly.)

Námitek není. Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest se třemi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova tato je přijata v prvém čtení.

Druhé čtení dám na pořad příští schůze.

Nyní vrátíme se k 9. odstavci denního pořadu, o kterém hlasování muselo býti odloženo. Je to