Na úřední časopisy požaduje se v dodatku 211.000 K, v rozpočtu na rok 1921 6,460.000 K, úhrnem 6,671.000 K a v roce 1922 chcete vystačiti s 6,327.000 K. My víme, že se to nestane. Co nás však zajímá, jest zjištění, že se za tyto úřední listy za dvě léta vydá 12,998.734 K.
Při kapitole "Presidium ministerské rady" není možno se nezmíniti o událostech v Kraslicích a nepřipomenouti ministerskému předsedovi slovo, které nám dal, že odškodní pozůstalé po obětech kraslických a že nebude, jak se dříve vždy stávalo, tak vlekle postupovati, nýbrž učiní přímo a hned všecka opatření. Až dosud pan ministerský předseda tomuto svému závazku nevyhověl.
Kapitola "Ministerstvo zahraničí": Náklad na ústavy kulturní 700.320 K. Víte, že my pro kulturní účely vždy máme štědrou ruku. Ale musili bychom věděti, pro jaké kulturní účely to jest. Pro kulturní snahy ministerstva zahraničí nemáme pravé porozumění. My je před sebou nevidíme, nemůžeme je kontrolovati a při vší úctě před panem ministrem zahraničí zcela zvlášť se nás dotýká, že se v dodatečném rozpočtu přichází s požadavkem 700.000 K, když původní požadavek v řádném rozpočtu činil jen 300.000 K. Prosili bychom o vysvětlení. Vysvětlení, o která jsme prosili, nebyla nám dána měrou výstižnou. Dále: Na ošacení a zařízení náklad 1 milionu K. A tu se nám říká, tyto náklady jsou spolu nejdůležitějšími činiteli ve službě zahraniční. Proti tomuto tvrzení jest nám se vší rozhodností vystoupiti. Vidíme, že staré Rakousko znovu povstává se vším tím odůvodňováním, jaké v starém Rakousku v delegacích bylo obvyklé, že stát rakousko-uherský musí se na venek representovati, že prý jen takto může se uplatniti. Mám za to, že bychom se mnohem více mohli uplatniti lidmi, které posíláme ven, aby v cizích státech zastupovali zájmy republiky a jejích občanů. V tomto směru mělo by se důkladně a dobře vybírati; jen lidé svými vědomostmi a schopnostmi mohou to učiniti, nikoli paláce, nýbrž jen lidé, jež posíláme ven, kteří mají pravé porozumění pro poslání, jež mají venku splniti. Náklad na instalace, opět pro ministerstvo zahraničí: 2,515.000 K, stipendia: 700.000 K.
Při ministerstvu národní obrany mohu se jen zcela krátce jednotlivých kapitol dotknouti - požadováno v předpokladu, že demobilisace v roce 1920 bude skončena, méně, než se pak ukázala potřeba, to proto, že demobilisace skončila se teprve koncem února 1921. Žádá se tu částka 4,560.000 K. Mám za to, že ministerstvo národní obrany mohlo o tomto výdeji věděti již dříve nebo že ministerstvo národní obrany mělo povinnost, aby ve lhůtě, která mu byla vyměřena, ve dvou měsících demobilisaci provedlo. Francouzská mise: 2 miliony. Máme se také touto kapitolou zabývati? To jest naprosto marné. Nejen my z oposice, nýbrž i pánové z většiny, pronesli ostrá slova proti této francouzské misi, aniž však měli odvahu říci také francouzské misi: Pánové, vykonali jste svou povinnost, děkujeme vám, můžete jíti. Nechají se pěkně dále na základě nějaké tajné úmluvy, která jistě byla sjednána (Výkřiky na levici) dále provokovati. Jest tedy nutno, abyste vše účelně zařídili, co se vám v tomto směru účelným býti vidí. Zajímavé jest zde zjištění ministerstva národní obrany, jež při poradě předlohy o státních úřednících arci bylo zapřeno: Zvýšení nákladu odůvodňuje se tím, že ceny životních potřeb nevykazují nikterak tendenci k poklesu, nýbrž tendenci ke vzestupu.
Rád bych něco pominul, nebudu se zaměstnávati postupem francouzského plukovníka v Hranicích, jehož vinou tolik koní padlo a stát utrpěl škodu za 1 milion, nechci se tím zabývati, ježto jest to známo, nechci také o tom mluviti, že se pomýšlí na koupi 10.000 jízdeckých koní k doplnění stavu v zájmu pohotovosti vojska.
Přecházím nyní k ministerstvu vnitra a chci pojednati o otázce zásadní. Poukazuje se při některých vydáních na usnesení ministerské rady a tak na př. i zde mimořádné náklady na četnictvo v Podkarpatské Rusi podle usnesení ministerské rady z 3. září a 22. prosince 1920. Když jsem v rozpočtovém výboru nadhodil otázku, jak že jest možno, že ministerská rada bez Národního shromáždění činila usnesení o přídělech a nákladech, řeklo se mi, že to spočívá na starém rakouském zákoně. Panu odborovému přednostovi Bobkovi bylo to nepříjemné, pravil, že se velmi nerad na to odvolává, ale že musí říci, že se tak stalo podle nějakého starého rakouského patentu. A já chápu, že jest to pánům velice nepříjemné, totiž teoreticky, ale prakticky provádíte to podle všech pravidel umění. Až jednou sestavíme, co bez Národního shromáždění toliko ministerskou radou bylo usneseno, uvidíme, že toho jest hezká sumička. Na základě nabytých zkušeností bude nutno, aby parlament provedl, k čemuž podle zákona jest povinen, totiž, aby zjistil v nejbližší době područí jednotlivých ministerstev a při tom aby zastaralá ustanovení zrušil.
Nyní o kapitole "Vyučování". Tu vidíme subvenci na divadlo v Bratislavě 2 miliony, na české divadlo v Brně 350.000, pro Opavu 50.000, úhrnem 2,400.000 K, pro německá divadla 200.000 K. Zůstavuji vám, abyste posoudili, jaký jest to poměr. Co se týče kultu: v řádném rozpočtu 50,673.000 korun, v mimořádném 28,565.000 korun, v Podkarpatské Rusi pro tytéž účely: v řádném rozpočtu 3,622.000 K, v dodatečném rozpočtu 1,879.000 K. Vydali jsme tedy na potřeby kultu v tomto roce 1921 82 až 83 milionů. A tu ať se někdo odvažuje o tom pochybovati, že vám vážně běží o odluku církve od státu.
A nyní o kapitole "Ministerstvo financí". Požadavky ministerstva financí docela nejsou skromnější, naopak jsou zrovna tak veliké, jako u jiných ministerstev. Nás zajímá kapitola "Ministerstvo financí" hlavně po té stránce: Kdo nese břemena daňová tohoto státu? A tu podle tohoto dodatečného rozpočtu sami shledáte, že se vždy zase k placení daní zachycují široké massy národa, že šroub daňový vždy více zatěžuje široké vrstvy lidu. Dovolte, abych provedl důkaz podle cifer. Daně přímé činily v řádném rozpočtu 961,623.000 korun, v rozpočtu dodatečném 562,473.000 korun. Při tom upozorňuji na to, že i stanovisko, jakoby osobní daň z příjmu byla daň spravedlivá, jest stanovisko dávno překonané. Víme, že i tímto způsobem zdanění široké nemajetné vrstvy obyvatelstva procentně mnohem více se zatěžují, nežli vrstvy majetné. Při clech shledáváme v řádném rozpočtu 192 milionů, nyní v rozpočtu dodatečném 563 miliony. Daně ze spotřeby 2.079,000.000 korun, dodatek 395,344.000; poplatky 1.460 milionů, dodatek 736 milionů; monopoly (tabák, kolky) 1.517 milionů, dodatek 533 miliony. Zajímavé jsou tyto číslice i po té stránce, že vidíme, kterak při rozpočtu pro 1922 nepokračovalo se s otevřeností, jaká při zpracování rozpočtu jest nutna. Na př. přímé daně činí nyní 1.550 milionů a v rozpočtu pro 1922 jsou tyto daně, ačkoli účinek zákona o osobní dani z příjmu teprve v roce 1922 plně bude viditelný, preliminovány 1576 miliony. Cla, která v roce 1921 činila 760 milionů, a která, jak víte, snaží se zvýšiti, jsou preliminována pro r. 1922 s 528 miliony. Daně spotřební 2 1/2 miliardami jsou preliminovány v stejné sumě. Míníme tedy, že ministerstvo financí nepředchází dobrým příkladem, jakým by mělo předcházeti a že užívá týchž metod, jako jiná ministerstva.
Chci nyní některé věci přeskočiti a vytýčiti jen ty nejvýznačnější. Tu shledáte pokožku "Litografický ústav" náklad 110 tisíc korun, koupě materiálu pro vládu Rakouskou podle pražské smlouvy z 18. května 1920.
Nevím, bylo-li mi to ve výboru rozpočtovém vysvětleno, neboť sám jsem tam nebyl přítomen. Položka tato byla mi nápadná, poněvadž nemohu nahlédnouti, jaký že materiál pro rakouskou vládu podle pražské smlouvy máme koupiti.
A nyní dovolte mi, abych zase o jedné zásadní otázce pojednal. Stává se opětně, že se ministerstvo na to odvolává, že účty za dodaná sukna v r. 1919 a 1920 předloženy byly opožděně. S touto odpovědí, která mi v rozpočtovém výboru byla dána, naprosto nemohu se spokojiti. Tak to přece nejde. Představuji si, že by patřičný postup při rozpočtu měl býti takovýto: V roce 1919 ministerstvo financí objednalo sukno. Sukno bylo dodáno, ale účet nebyl dodán. Sukno nebylo tedy zaplaceno; úvěru, který byl pro rok 1919 povolen, nebylo užito. Vláda jest nyní povinna, aby tuto částku, připadající za sukno, zase v rozpočtu na rok 1920 požadovala jako úvěr; jestliže to opomine, jest to hrubá chyba. To činí vláda a odvolává se na to docela otevřeně v rozpočtu, který nám předkládá: "My jsme dostali účty za dodaná sukna pro 1919 a 1920 opožděně, a my je nyní do rozpočtu pojímáme." Považuji tento postup za nesprávný.
Ministerstvo financí zabývá se nyní také vyzbrojením finanční stráže, a to tak, že vynakládá na to 2,100.000 K. Pánové, zdůraznil jsem názor, jestliže již skutečně jest to nutno, aby finanční stráž byla chráněna, mohlo by se k tomu užíti vojska, které tam jest, a nechť se ke každému finančnímu strážníku přidělí voják.
Ale věc jest po jiné stránce zajímavá, protože se nám poprvé ohlašuje, že naše pohraniční stráž finanční má tak těžkou, životu nebezpečnou službu konati. Je-li to pravda, že se tam stále opakují přepady, proč pak se nám to neoznámí? Nepočítají se lidské životy vůbec za nic? Domníváte se, když jedná se o prosté pohraniční finanční strážníky, že se o to nezajímáme? Prosíme, aby se nám dalo důkladné vysvětlení.
Velmi zajímavá jest položka v § 4: Vrácené poplatky 3 miliony korun, a to ve dvou směrech. Odůvodňuje se tím, že výsledek této rubriky jest docela nahodilý, a já podám důkaz, že jest skutečně nahodilý. Mezi jiným, praví se tam, refundují se tyto značné částky. Živnostenské bance 950.000 K, Živnostenské bance 120.000 K, Živnostenské bance 302.000 K, Živnostenské bance 600.000 K, státnímu nákupnímu úřadu 950.000 K, Čechoslavii 150.000 K, úhrnem 3,072.041 K. Tu pak se nám na jedné straně říká, že běží o 3 miliony, na druhé straně uvádějí se části těchto nákladů, a tyto části činí 3,072.041 K. Zde bychom prosili o vysvětlení.
Chtěli bychom však dále věděti, jak to přijde, že Živnostenská banka dostala tolik splaceno. Kolik obchodů provádí stát se Živnostenskou bankou? Myslíte, že nás to nezajímá a že byste neměli povinnost jednou nám vysvětliti, jaká má stát obchodní spojení, a že tato spojení také všecka jsou tak dobrá, že se skutečně přihlíží k zájmům obyvatelstva? Byla by to věc, která by se týkala Národního shromáždění, nejen jednotlivých ministerstev.
Dovolte, abych při tabákové režii jen docela krátce ukázal na toto - nerad bych mluvil o dobré chuti našich doutníků - šťastný, kdo nyní jest nekuřákem, nejen, že nemusí vydávati peněz, nýbrž že nemusí kouřiti špatné druhy tabáku. Usnesli jsme kdysi zákon o nemocenském pojištění, v němž jsme rozšířili pojištění nemocenské na členy rodiny. Že státní instituce nebude respektovati zákon, pojištění rodinné, za něž jsme bojovali a o němž i v kruzích vládních se pravilo, že vážně tou věcí se zabývají, že státní instituce toto rodinné pojištění nezavede, to by nám ani ve snu nebylo napadlo, a když nám před zcela krátkým časem naše dělnictvo oznámilo, že rodinné pojištění dosud v tabákové režii zavedeno není, že léčení zubů bylo odepřeno, nevěřili jsme svým uším.
Dovolte, abych při kapitole "Ministerstvo financí" ještě uvedl jednu zajímavou věc. Na str. 51 praví se: K vyzvání ministerstva vnitra zřizuje spořitelna Král. Vinohradů filiálku v Mukačevě s podmínkou, že jí bude poskytnut nezúročený státní úvěr 200.000 K, splatný v 10 letech. Tak beze všeho nemůže přece podle mého mínění vláda takový úvěr soukromníkovi bez zúročení poskytnouti. A pak jest to politicky něco, co mi jde proti srsti a pro což nemám žádného porozumění. Působí se na spořitelnu Kr. Vinohradů, aby šla do Mukačeva. Nemyslíte, že by se i tam našla spořitelna, která by se o ten obchod postarala? Uvažte, kapitalistické organisaci dává se možnost, aby se tam dole usadila, aby tam mohla obchodovati, a ještě se subvencionuje nezúročným úvěrem 200.000 korun.
Musím nyní, jakkoli by bylo zajímavo promluviti o poště a telegrafu, tuto kapitolu pominouti. Při ministerstvu železnic upozornil bych jen na některé věci. Opětně jest na to ukazováno, že se vynakládají peníze na úpravu platů na Slovensku. Žádali bychom po této stránce, aby náklady pro Slovensko docela zvlášť byly vykazovány, abychom mohli přezkoumati, jak veliké byly náklady pro jednotlivé země. Náklad na Košicko-Bohumínskou dráhu činí 359,062.980 K. A poprvé ministerstvo zde zjišťuje, jak veliký jest náklad na legionáře. Náklad na přejaté legionáře činí jen v této kapitole 122,149.000 K Na str. 62 vysvětlivek povídá se nám o mincovní ztrátě 30,334.000 K, která se odůvodňuje kolísáním valuty, kteréžto kolísání musí se vyrovnati. Mám tuto položku za příliš vysokou a nepokrytě jsem to také zdůraznil ve výboru.
Nyní o ministerstvu spravedlnosti! Zjišťuje se tam, že náklady na trestní soudy hrozivou měrou vzrostly obrovským stoupnutím kriminality, a že jedině příčinou komunistického puče prosincového provedeno bylo 3000 vyšetřování, a že vyšetřovaní valnou většinou byli ve vazbě. Počet trestanců náramně se zvýšil. Za základ vypočtení nákladů na výživu v trestnicích vzaty v Čechách 477.582 dni vyživovací. Do konce září 1921 bylo však vykázáno již 773.435 dní vyživovacích. Budeme tedy míti v trestnicích v r. 1921 o 100% vyživovacích dní víc, než původně do rozpočtu vzato. V této souvislosti mám za nutno vládě připomenouti, zdali nevidí, že jest svrchovaný čas, aby osoby, uvězněné pro prosincové nepokoje, konečně propustila na svobodu. Jestliže vláda se domnívá, že postup, jaký zachovává, jest takticky moudrý, aby jeden po druhém byl propouštěn, a jestliže myslí, že takto bude čeliti tomu hnutí, tedy se velice mýlí. Tento postup vlády jest jen způsobilý, aby to hnutí podporoval. Byl by to čin taktické moudrosti, kdyby vláda těmto uvězněným dala svobodu. (Posl. Merta: Obráceně, teď má narukovat 492 nových!) To se musí ponechati vládě.
Dovolte, abych se ještě docela stručně dotkl kapitoly "Přechodní hospodářství", a to ze zcela určitého důvodu politického. Praví se totiž následující: Konferenci vyslanců v Paříži, podle jejího přípisu ze dne 12. dubna, poslaného vyslanci naší republiky dr. Štěpánu Osuskému, jest jako náhrada výloh na okupační vojsko a na mezinárodní plebiscitní komisi, na její úřadování a správu po rozumu čl. VIII. rozhodnutí nejvyšší rady v Paříži z 29. září 1919, zaplatiti v československých korunách podle dočasného kursu z října 1921 částku 26,540.258 K 48 h. Že nás tato položka zajímá, uslyšíte, protože má docela určitý účel. Na stránce 72 praví se: Bankovnímu úřadu ministerstva financí ke hrazení ztrát, vzniklých při výměně polských marek a nekolkovaných korun za 13 mil. Kč poskytnuté podle usnesení vlády z politických důvodů konsumním spolkům slezské strany lidové a prvnímu konsumnímu dělnickému spolku spořitelnímu v Bílsku, nedoplatek 1,673.215 K 14 h. I k tomu žádáme za vysvětlení. Československému oděvnímu úřadu v Praze za zboží pro plebiscitní komisi v Těšíně dodané 818.397 K 43 h, zemské správní komisi v Opavě jakožto náhrada za plebiscitní přídavky 101.705 K 94 h, ministerstvu národní obrany jakožto náhrada za automobily, které plebiscitním orgánům v Těšíně a Spiši byly půjčeny, 1,600.000 K, různé výlohy na plebiscitní věci 579.923 K 70 h. To jest počínání, které v žádném státě není možné. Vy pravíte: Přísné zúčtování. Přál bych si, aby opravdu mezi jednotlivými kapitolami konáno bylo přísné zúčtování. Ono však se nekoná. Tam, kde jde o to, aby bylo ministerstvu národní obrany ulehčeno, přesune se taková položka. K jiným účelům a na různá vydání pro záležitosti plebiscitní 579.000 korun. Na stránce 73 praví se: Při okupaci východní Haliče v roce 1919 a později za bojů v roce 1920 polské vojsko zatlačilo některé části vojska ukrajinské národnosti na území našeho státu. Dosavadní náklad činí 64,772.962 K. A tu se vnucuje otázka: Jak velký počet jest internovaných? Kde jsou internováni? Běží tu o vojsko nebo také o osoby civilní? Ptám se na to proto, že se v dalších vysvětleních říkalo, že se ještě neví, jak se tato zúčtování mají provésti, že se ani neví, kdo účtoval, že se neví, kdo majetek Ukrajinců převzal. Nevíme vůbec nic a také se neví, za jakých podmínek majetek Ukrajinců kdysi byl převzat, zkrátka neví se docela nic, co by se m řeklo. My si však přejeme vysvětlení. Jest to proto pochopitelno, protože běží o lidi, kteří z vlasti své byli vypuzeni, kteří zde u nás užívají pohostinství a jichž se musíme ujmouti. Také se nám říká, že někteří Ukrajinci - zda dobrovolně či nuceně, nevím byli vřaděni do pracovních oddělení. Chceme věděti, zda se tak stalo podle metod starého Rakouska, zdali ti lidé šli dobrovolně nebo k tomu byli donuceni. Chceme věděti, jakou mzdu berou, krátce, chceme míti svědomité objasnění.
Na konec dovolte mi, abych ještě ukázal na náklad pro Podkarpatskou Rus. (Výkřik posl. Bradáče.) Pane kolego Bradáči, nemohu vám uspořiti, abyste ještě toto vyslechl. Vypočetl jsem si, že náklad pro Podkarpatskou Rus činil v roce 1921 okrouhle 625 milionů, v roce 1922 okrouhle 791 milionů korun, a že příjmy Podkarpatské Rusi činí v roce 1921 110 milionů, v roce 1922 okrouhle 236 milionů. Myslím, že jest to dosti drahé potěšení a není to jiné, než bylo za starého Rakouska s Bosnou a Hercegovinou.
Chápete, že po tom všem můžeme míti málo smyslu pro humor. A tu přichází list - podivil jsem se, když jsem tam četl byly to "Národní Listy", jež toužily na to, že v československé politice nalézáme málo humoru, a pravily: "Jinde zvou vládní strany i vůdce oposice k poradám. U nás odstrčí se stranou každý, kdo jest nepohodlný, a nastane úplné přerušení styků. Neboť nutno se všemi následky jen nenáviděti. Příčina nevězí v ničem jiném, než v nedostatečném humoru. Hesla zplodila u nás takové vzájemné neporozumění, nenávist a nelaskavost, že v politice uhašují v zárodku každou jiskřičku dobrosrdečnosti, ano že přímo všechnu společenskou hřejivost a srdečnost zamezují. A kde není trochu dobré vůle, tam také není žádné velkodušnosti." To píší "Národní Listy", zástupcové oné strany, která rozsívá nenávist, která vůbec smíření národů nechce, která z toho žije, že nenávist mezi národy rozšiřuje. Tato strana hovoří o tom, že v politice jest příliš málo humoru. Vskutku jsem zprvu myslil, že "Národní Listy" někomu sedly na lep, až jsem se přesvědčil, že to bylo 31. prosince, na Sylvestra, kdy to tam bylo psáno. Jestliže "Národní Listy" mají takové nápady, tedy se to jen stane 31. prosince.
Pánové! Podle všeho, co jsem zde pověděl, seznali jste, že jde tu o stát třídní, o zatížení hospodářsky slabých, o rozpočet, při němž nepřímé poplatky a zatížení širokých vrstev mají převahu. Máme tu však také stát policejní a militaristický. Pro sociální péči a zdravotnictví téměř nic, pro vojsko a účely prestyžní vše.
Pánové! Stojíte vždy ještě na
stanovisku vítězů. Dovolte, abych skončil slovy, jež byl pronesl
Voltaire: "Válka činí za málo let vítěze téměř tak nešťastným,
jako poraženého. To jest propast, která všecky proudy blahobytu
pohlcuje." (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Botto (zvoní):
Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. dr. Vanovičovi.
Posl. dr. Vanovič: Slávna snemovňo! Rozpočet posudzuje sa obyčajne podľa dôvery alebo nedôvery k vláde. Parlamentné politické strany, ktoré nemajú dôvery k vláde, neodhlasujú rozpočet, sú proti nemu, lebo nechcejú vláde poskytnúť hmotné prostriedky, aby vládla a svoju politiku prevádzať mohla. Naproti tomu pri stranách, ktoré majú dôveru k vláde, stojí pravý opak toho, totiž ony odhlasujú rozpočet, chcú dať potrebné hmotné prostriedky, aby sa mohla udržať pri moci a svoju politiku prevadzovať a aby své plány mohla uplatniť. Ja oba tieto názory považujem za mýlne a osobne som toho presvedčenia, že odhlasovaním rozpočtu dávajú sa hmotné prostriedky nie vláde, ale samému štátu, tedy u nás našej Československej republike a že naproti tomu odoprenie hmotných prostriedkov znamená vlastne napadnutie existencie a základov samého štátu. Po čas trojletého trvania našej republiky prejednávali a odhlasovali sme viac rozpočtov, z ktorých možno vidieť, že na ten alebo onen cieľ bolo toľko a toľko odhlasované, ale nepojednávali sme ešte ani o jedných účtoch, ani o jednej zpráve Najvyššieho účetného dvoru, lebo Najvyšší účetný dvor nepredložil ešte parlamentu ani zprávu o hospodarení na rok 1919. Ja myslím, že zprávy Najvyššieho účetného dvoru pokiaľ sa týče záverečných účtov sú tak dôležité, ako sám rozpočet, lebo len z týchto záverečných účtov môžeme sa presvedčiť o tom, jak hospodárily tehdajšie vlády a zda vynakladaly obnosy na tie ciele, na ktoré boly odhlasované. Možno riecť, že rozpočtový výbor dopodrobna zkúma všetky položky a že v rozpočtovom výboru zástupci vlády dávajú objasnenie a vysvetlenie ohľadne každej položky, tedy že v rozpočtovom výboru možno sa presvedčiť o tom, jak sa hospodárilo a zda na odhlasované ciele boly príslušné položky vynaložené. Uznávam, že je to pravda a ani zďaleka mi nenapadá pochybovať o tom, že páni zástupci vlády v rozpočtovom výbore podávajú pravde odpovedajúce vysvetlenia ohľadne každej položky.
Ale predsa myslím, že kontrola má vychádzať nie od vlády, ktorá je zodpovedná a ktorá má byť práve kontrolovaná, ale od najvyššieho v tom ohľade utvoreného, systematisovaného, samostatného, neodvislého účetného dvora. Tedy prosím, na čo je potom Najvyšší účetný dvor, keď nemá kontrolovať hospodársky život celej republiky a keď nemá o tom podávať zprávu parlamentu? Pokladám to, že dosiaľ vôbec zprávy o záverečných účtoch Najvyšší účetný dvor nepredložil, za nesprávne a prial bych si, aby Najvyšší účetný dvor bol vyzvaný, aby záverečné účty a svoje zprávy na rok 1919, 1920 dľa možnosti už v jarnom sedení parlamentu predložil.
Štát ako živý organism a ako najvyššia najdôležitejšia organizácia má veľké povinnosti, jednak oproti sebe samému, jednak oproti svému občianstvu. Oproti sebe samému najhlavnejšou úlohou štátu je, aby sa udržal, posilňoval, upevňoval, aby konal svoje vznešené úlohy, smerujúce k pozdvihnutiu a povzneseniu občianstva v duševno, kulturnom, mravnom, hmotnom, finančnom ohľade; aby sa mohol brániť oproti všem možným nápadom jak všetkých zahraničných, tak vnútorných nepriateľov. Buď Bohu chvála, že teraz formálne nie sme v nepriateľstve ani s jedným súsedným štátom, tedy oproti zahraničným nepriateľom sa nám brániť netreba. Dľa ujišťovania pána ministra zahraničia sme ohľadne zahraničia bezpeční, ale ja predsa dovoľujem si upozorniť, že opatrnosti nikdy nezbýva. Vy, pánovia moji, tu nepoznáte spôsob myšľania a cítenia Maďarov, ktorí po tisíc rokov utlačovali nás Slovákov, ktorí nedovedú sa vžiť do toho, že i jejich panstvo nad Slovenskom má prestať na veky, ktorí vydali heslo: Nem, nem soha! to jest, že nikdy nedopustia, aby Slovensko bolo zpod jejich moci vyslobodené, že i keď jejich štátníci, aristokrati v uhladenej forme peknými slovy ubezpečujú vás o svojom loyálnom smýšlaní, vo skutečnosti nie je to pravda, ale pretvárka a že v najbližšom okamžiku boli by náchylní vrhnuť sa na nás. Oni na každý pád a vždy budú znepokojovať nás, a je rozhodne žáducné, aby bezpečnosť osoby a majetku nášho pohraničného slovenského obyvateľstva bola zaistená, aby hranice naše od Maďarska boly dostatočnou brannou silou obsadené, že by sa také nápady, ako sa pred pár týždny dály, obnovovať nemohly a že, jak by si predsa len dovolily znepokojovať naše občianstvo, aby boly rázne odbyté.
Ďalej si dovolím upozorniť ešte i na to, že s Poľskom nedávno sme sa pokonali, a hľa, Poláci už dostali chuť na našu Javorinu v Tatrách. (Slyšte!) Snáď myslíte, že preto, ako by snáď táto Javorina bola dľa mienky pánov z ľudovej strany len bezcenným kamením? Snáď preto nám ponúkajú niekoľko našich živých občanov, niekoľko našich rodákov, vraj cennej živej krve? Nie, prosím, Poláci veľmi dobre vedia, že Javorina je nie bezcenným kamením, ale že je so strategického ohľadu veľmi dôležité teritorium, že takýmto spôsobem otvorená by im bola cesta na našu Spiš, že by mohli ohrožovať košicko-bohumínskú železnicu, a vôbec že by nás mohli v najväčšom stupni znepokojovať. Nuž, prosím, slovenská národná a roľnická strana čo najrozhodnejšie sa ohražuje oproti tomu, aby Javorina bola vydaná Polákom.
O vnútorných pomeroch na Slovensku nemôžeme síce povedať, že by boly už celkom utešené, že by boly úplne konsolidované, ale predsa len to konsolidovanie prijde, keď i pomalu ide napred. A v tomto ohľade musím konštatovať, že v mnohom ohľade k tomuto dopomáhajú mnohí tamojší bratia českí, už či ako úradníci, súdcovia, profesori, učitelia atď. (Výkřiky posl. Hlinky.) Účinky a výsledky ich blahodárneho pôsobenia na každý pád vidno a preto my sme im len tou najväčšou vďačnosťou zavázaní, že svoju povinnosť verne a svedomite plnia. (Výkřiky posl. Hlinky.) Ja len konštatujem, že síce sú mnohí jednotlivci, ktorí dopúšťaj ú sa prechmatov, sú nespoľahlivé a zlé elementy i medzi nimi, ale z toho neslobodno generalisovať. Treba jednotlivé konkrétne prechmaty usporiadať, vyrovnať, ale neslobodno za niekoľko nesvedomitých, nespoľahlivých jednotlivcov vôbec všetkých obviňovať.
Hovorí a píše sa, že k ľudovej
strane pripojí sa strana národná mimo slovenských evangelíkov,
u nichž otázka náboženská dominuje nad otázkou národnou, a nesúhlasí
s ľudovci jedine z príčin konfessionelných. Ten, kto toto písal,
bol velice zle informovaný, lebo pravý opak toho je pravdou. Nie
u nás, slovenských evangelíkov dominuje náboženstvo nad národnými
záujmy, my síce si svého náboženstva hájíme, chráníme a ctíme,
ale my náboženské motívy do politiky nevťahujeme. (Posl. Hlinka:
Vy ano!)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Nevyrušujte rečníka!
Posl. dr. Vanovič (pokračuje):
My náboženstvo nechceme politickou mocou upevňovať. (Posl.
Hlinka: Vy ste predsedom advokátnej komory!) Že som predsedom
advokátnej komory, to, p. Hlinko, zle odôvodňujete, keď myslíte,
že je to sinekúra, z predsednictva komory nejde ani halier platu.
Keď budú pomery konsolidované, budeme mať svoj ústavný život,
ale nie v takých pomeroch, ako sú dnes, aké vyvolávate vy. (Posl.
Hlinka: Od vás nebudeme sa učiť!) To nepotrebujeme. Rozhodne
sa ohraďujeme proti tomu, že by snáď evangelíci slovenskí z konfessionelných
príčin nešli s ľudovou stranou. Slovenskí evangelíci z druhých
zásadných príčin nemôžu s ľudovou stranou ísť. Slovenskí evangelíci
stoja na základe, že v jednote je sila a že je treba jednotu udržovať,
že je neslobodno rozdvojovať, trhať a oslabovať (Odpor ľudových
poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Nevyrušujte rečníka!
Posl. dr. Vanovič (pokračuje): Na slovenskom východe po čas vojny bolo mnoho škôl zničené a bolo by žáducné, aby tieto školy boly postavené. Je to ľud chudobný, nie je v stave tieto školy zo svých prostriedkov postaviť. Preto sa primluvám u vlády, aby tieto školy na východe boly postavené a obnovené, aby ten ľud mal možnosť stať sa účastným kultury. Konštatujem, prosím, že na Slovensku je nespokojenosť preto, že pozemková reforma neprevádza sa tak, jak by sa mala. My rozhodne žiadame, aby pozemková reforma bola v demokratickom duchu a vo smysle zákona čo najenergickejšie a najrychlejšie prevádzaná.
Čo sa týče prisluhovania spravedlností, musím poznamenať (Posl. dr. Juriga: Spravedlnosti na Slovensku niet!): Spravedlnosť je základom štátu, teda na každý pád musí nám záležať na tom, aby prisluhovanie spravedlnosti bolo čím lepšie a čím dôkladnejšie. Na Slovensku, pravda, máme veľký nedostatok sudcov. Práca sa kopí, sudcov je pomerne moc málo, preto sa stáva, že termíny na pojednávanie dosť ináč nízkých, malých žalôb sú až na 6 mesiacov alebo vyše 6 mesiacov dávané. Tedy prisluhovanie spravedlnosti deje sa pomalučky. Ba sú také pády, že na príklad v Báňskej Štiavnici sa ponosovali tamojší advokáti, že už po 9 mesiacov vôbec nebolo pri tamnojšom súde pojednávanie, lebo niet sudcov. Tedy ráčte si predstaviť, čo to znamená, keď blíže jednoho roku ani jedna civilná záležitosť sa nevybaví. To je rozhodne veľká chyba. Preto upozorňujem na to, že máme na Slovensku menovite v pravotách o vyzdvihnutie spoluvlastníctva stá a stá právoplatných rozsudkov, ktoré nemôžu byť exekvované jednoducho preto, lebo ešte vždy je u nás zaväzujúce moratoriálne nariadenie bývalej uhorskej vlády, že o nepohnuteľnosti nemožno licitaciu žiadať. Teda keď spolumajetníci nemôžu sa sniesť, vadia sa, hnevajú sa atd., strpčujú si jeden druhému život, nemôžu a nemôžu prijsť do poriadku. Preto som bol kedysi u pána dr. Veselého, keď bol ministrom spravedlnosti a pozdejšie u pána dr. Popelku, tiež ministra spravedlnosti intervenovať o to, že by tieto moratoriálne ustanovenia a nariadenia boly zrušené, lebo nemá to teraz vôbec žiadneho smyslu, a v Čechách niet takého omedzenia, teda prečo práve na Slovensku malo platiť také obmedzenie, ktoré slúži len na škodu a pohoršenie a rozčuľovanie obyvateľstva. Ja rozhodne prosím i teraz s tohoto miesta, aby tieto moratoriálne nariadenia boly vyzdvihnuté.