Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Taub.
Posl. Taub (německy): Velectěné dámy a velectění pánové! Ve svém novoročním poselství pan president zabýval se také národnostní otázkou a tu mezi jiným pravil: "Podle mého mínění jest otázka českoněmecká nejdůležitější, ba vlastně máme jen tuto otázku." Mínil: "O teritoriální autonomii nemůže a nebude se jednati, to nepřipouští také konfigurace menšin" "S české strany," praví dále, "bylo častěji zdůrazňováno, že si přejeme řešení podle vzoru švýcarského. Snad by se spíše mohlo mluviti o vzoru belgickém." Přeje si, "aby vláda v národnostní otázce měla jasný a určitý program a podle něho positivně postupovala bez ohledu na oposici". A dále praví: "Evropa a lidstvo ocitlo se válkou a mírovou úpravou na stupni, na němž nacionální šovinismus jest překonán. Šovinismus svou slepostí a malichernou panovačností se stal všude hrobem svobody a samostatnosti."
Nyní jest nám předložiti si otázku, zdali se slova, která pan president republiky promluvil, skutečně shodují se skutečnostmi, jaké před sebou vidíme v Československé republice. Vím zajisté, že president demokratické republiky nemá zasahovati do správy, také vím, že nemá rozhodující politické úlohy. Ale představoval jsem si presidenta demokratické republiky vždy tak - a myslím, že Masaryk chce také takovým býti - že projevuje smýšlení lidu. Mám však za to, že zde tomu tak není. Pan president republiky není pro národnostní autonomii. On nechce, aby s ním o tom bylo mluveno. Není také pro řešení národnostního problému podle vzoru švýcarského. Jest pro řešení problému podle methody belgické. Které pak methody užívá naše vláda a její poručník "pětka"? Ona není pro autonomii, ona není pro methodu švýcarskou, není pro methodu belgickou, ona jest pro specifickou methodu českou a snad - aby pánům ze Slovenska vyhověla - v jistých dobách pro specifickou methodu československou, třebaže dosti značná část Slováků opětně dala na jevo, že s touto methodou vlády naprosto nesouhlasí.
Blýskáme se stále krásnými slovy, aniž se slova uvádějí ve skutek. Stěžovali jsme si, že Němci v úřadě statistickém vůbec nejsou zastoupeni, a to v době, kdy běží o to, aby se sčítání lidu provedlo a položily základy, na nichž teprve otázka národnostní má se řešiti. Pánové, myslíte, že kdy Němcům namluvíte, že statistika, jaká tu na základě číslic byla sestavena, do nichž Němci neměli vůbec co mluvit, odpovídá skutečnostem? Nemyslíte, že jste byli povinni, o to se postarati, aby tam Němci byli zastoupeni, by mohli kontrolovati, zdali se vše děje správně? Vy jste nedbali našich stížností v této věci. My jsme si stěžovali, že v tak důležitém úřadě, jakým jest úřad pozemkový, vůbec nejsme zastoupeni. Přirozeně musí z toho následovati, že vzniká roztrpčení v širokých vrstvách lidu a že se lidé táží: Co se musí asi v pozemkovém úřadě díti, když se nám německým zástupcům vůbec neposkytuje možnost, nahlédnouti do konání a hospodaření tohoto úřadu? (Souhlas na levici.)
Znáte naše žaloby co do škol. Nevidíme známky, která by ukazovala, že by v methodách, jichž jste dosud proti německému školství užívali, byla nastala nějaká změna. Pamatujete na jednání, na jednohlasné usnesení senátu o zemské komisi správní. Nám Němcům nebylo při tomto usnesení nikterak plně vyhověno. Ze 14 přísedících zemského výboru byli nám přiznáni 3. Ale my jsme to již kvitovali jako znamení, že se u vás přece snad svědomí hýbe a že si řeknete, že takové poručníkování nad Němci jako dosud není trvale možné. Čeho jsme na základě jednohlasného usnesení senátu dosáhli? To usnesení zmizelo. Vrchnost, "pětka", usnesla se na jiném. Přišlo to jinak. Nedostáváme usnesené zastoupení, nýbrž mnohem menší, ačkoliv i zastoupení, chystané podle senátního usnesení, národnostnímu klíči nevyhovovalo. Pamatujete se na stížnosti, jež jsme opětně projevovali v otázce jazykové. Mám vám opět a opět připomínati stav, jaký se v tomto parlamentě vyvinul tím, že se k řešení národnostní otázky, která je tak palčivá a naléhavá, právě v této sněmovně přikročiti nechce. Abych vám ukázal, že se z národní fraseologie vůbec vymaniti nemůžete, dovolte, uvedu příběh z nejposlednějších dnů. Zřídili jste úspornou komisi. Jsem poslední, který by věřil, že tato úsporná komise bude dělati divy, a my jsme se netajili svým názorem o ní a o zákonu, jenž tuto úspornou komisi zřídil. My jsme se vší jasností řekli, jaký že jest vlastně účel tohoto zákona o úsporné komisi. Ale my jsme přece do ní šli, protože jsme se domnívali, že svou spoluprací, svým působením přece snad budeme míti možnost, ukázati pánům na cestu, po které by se mělo jíti, aby se zde v tomto státě dosáhlo úspory. A čeho jsme se musili dočkati? To první, co se v této úsporné komisi událo, bylo, že se zřídil statut. A v tomto statutu nepomýšlelo se na nic jiného, než na to, nižádným způsobem nedotýkati se otázky národnostní, jaká zde jest. Řeklo se nám tedy: My vám přidělíme referáty, ale vy se samozřejmě musíte zavázati, že své referáty budete podávati v jazyku českém.(Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) V řeči německé nemůžete přirozeně referáty přednášeti. Mínili jsme pak, že ustanovení, které do zákona o úsporné komisi bylo pojato, že se totiž komise od ustanovení jednacího řádu může uchýliti, bylo k tomu cíli dáno, aby nám positivní práci v této úsporné komisi umožnilo, jest ne v zájmu našem, nýbrž v zájmu státu. Místo toho vidíme, že ihned se nadhodí otázka národní a že nechce se nám dáti možnost, referovati v naší mateřské řeči o věcech, které přece do veřejnosti nepřijdou, nýbrž určeny jsou pro malý kruh lidí a jsou přednášeny, aby prováděny byly vážné správní reformy v tomto státě. To se nepřipouští, ano šlo se ještě dále a řeklo se: Ano, tihle zlořečení Němci! Tu musíme býti opatrni a nesmíme německé členy úsporné komise připustiti do takových ministerstev, kde mohou nahlédnouti do celého ústrojí státu, nýbrž my musíme jim ona ministerstva a místa dohoditi, o nichž můžeme se domnívati, že tam Němci nemohou nic pokaziti, že tam nelze učiniti nějaké úspory, naopak že by se musil učiniti návrh na větší náklad. Ježto však po rozumu tohoto zákona takový návrh činiti nemožno, byli by tam Němci odsouzeni k nečinnosti. Pochopíte, že se k takovému úkolu propůjčiti nemůžeme.
Naše positivní spolupráce znemožněna i tím, že nám cesta k jistým ministerstvům vůbec byla zatarasena. Ani politická ani národohospodářská ministerstva neměla se členům oposice přiděliti, měla zůstati výhradní doménou stran většiny. Oposici bylo milostivě přiděleno ministerstvo sociální péče a ministerstvo zdravotnictví, tedy ministerstva, jichž vybudování jest naléhavě nutné, aniž by cestou úsporné komise byla dána možnost, činiti takový úsporný návrh; přiděleny dále ministerstvo pro zásobování lidu, ústav pro obilní dopravu a tuková centrála, vesměs tedy ústavy, jichž zrušení jest jen otázkou několika dní, a požitky pensijní a zaopatřovací, kapitola, při níž i největší veleduch, pokud jde o celkový náklad pro pensisty, nebude moci dosíci nějakých úspor. Pochopíte, pánové, že nám takto spolupráce byla učiněna nemožnou a že jest z toho patrno, že se stěžuje skutečná reforma správy, k níž by se vlastně touto komisí aspoň mělo směřovati. Myslím, že se na takovou reformu vážně ani nepomýšlí. Běží o to, aby cestou této úsporné komise političtí úředníci a zřízenci, kteří vám pro své politické smýšlení jsou nepohodlní, byli odstraněni. Jděte jen touto cestou dále, pánové! Prokážete tím státu jistě špatnou službu.
Pan president zabýval se ve svém novoročním poselství také správou a pronesl se o tomto předmětu mezi jiným takto: "Potřebujeme především výkonnou a dobrou administrativu, konkretně řečeno, novou slušnou byrokracii: Úkolem našeho úřednictva jest, aby se stalo úřednictvem demokratickým a republikánským; čemu se říká odrakouštit, to na sobě musí především provádět naše úřednictvo. Jest třeba nového ducha, jest třeba nových method, jest třeba nových vědomostí, nového vzdělání." A pánové, jakých method užily strany většiny, aby došly k tomuto cíli? Zkrátily platy veřejných zřízenců, a to velmi značně.
Když jsme vás zde varovali, já jako mluvčí naší frakce a vedle mne dva moji kolegové, abyste nešli touto cestou, tu jste prostě pokrčili rameny. Události nejposlednějších dnů vás přesvědčily, jak správné bylo naše varování, když jsme řekli, že to vzbudí rozmrzelost a roztrpčení mezi státními zřízenci a úředníky a že vy tuto krisi tak snadno nepřečkáte. Možná, že dosáhnete úspor, úspor na papíře.
Jestliže necháte mluviti toliko cifry, které tomu dávají výraz, tedy snad něco na platech uspoříte, když budete musit okolo 6-7% méně vypláceti než dosud, jestliže však na druhé straně uvážíte, že jste radost k práci u úředníků úplně podvázali, že jste vůli k práci, dobrou vůli, již úřednictvo mělo, přímo ubili, pak, pánové, připustíte, že jste tím udělali obchod velmi špatný. A až na konci roku provedete bilanci, uvidíte, že se tu musí objeviti pasivum. Ta skutečnost nedá se zapříti, před snížením mzdy musí jíti snížení cen. Nesmí se to díti naopak. (souhlas na levici.) Chtěl bych se dotknout vývodů někdejšího ministra financí dr. Engliše v "Lidových Novinách" o otázce valuty a říci, že před snížením mzdy a platů, jichž stoupání není v žádném poměru k stoupání životních potřeb, musí jíti snížení všech těchto potřeb. Podle Engliše jsou životní potřeby 15krát, mzdy 10krát větší, než byly za doby předválečné. A jestliže jsme utěšováni vzestupem kursu, který v posledních dnech pozorujeme, tedy radíme pánům, jimž správa financí našeho státu svěřena jest, aby také trochu přihlédli k rubu takového vzestupu. Radost z této události nebude pak zcela nedílná. Životospráva pracujících vrstev není ani přibližně táž, jaká byla před válkou. Musíme si položiti otázku, na jaké cestě přijdeme k nynějším mzdám.
Bylo nám přestáti dvě válečná léta, aniž by se byly mzdy zvýšily při neslýchaném zvýšení cen životních potřeb. Jest za objektivního posuzování stavu věcí možno, abychom nyní šli cestou opačnou? A při tom dlužno míti na zřeteli, že státní zřízenci patřili nikoliv k nejlépe placeným, nýbrž - to nutno otevřeně říci - ke špatněji placeným vrstvám obyvatelstva. Když nyní vůči těmto lidem přichází se se snížením platů, jest pochopitelno, že to vzbudilo těžké roztrpčení. Jest nutno to říci, poněvadž ve shromáždění, jehož jsem se i já zúčastnil, jeden kolega poslanec, hnán do úzkých, mínil: "Ano, prosím, ani jsem nevěděl, jaký dosah má toto usnesení!" Jest to nutno - moje maličkost a kolega Grünzner jsme to již kdysi učinili - abychom vám ještě jednou připomenuli, kterak účinkuje po stránce hmotné prosincové usnesení.
Svobodný učitel ztrácí v 11. hodnostní třídě 1922 K a v šesté hodnostní třídě 4614 K. Ženatý s dvěma dětmi 3110 až 6828 K, ženatý s šesti dětmi 4514 a v šesté hodnostní třídě 8412 K. Skoro 700 K měsíčně ztrácí tedy učitel s šesti dětmi v šesté hodnostní třídě! Pochopíte, že se to těchto lidí těžce dotýká. U zřízenců obcí a okresů jest to ještě mnohem horší. Zřízenec obce v obci pod 2000 obyvatel, ženatý, s 16 služebními lety, s jedním nezaopatřeným dítkem, s naturálním bytem, obdržel by podle zákona z 12. srpna 1921 13.146 K ročně. Ale nyní podle zákona, na němž jste se usnesli, dostane 3900 K. (Německé výkřiky: Hanba, skandál!) Hlídač ulic 2. třídy, s jedním nezaopatřeným dítětem, se sedmi služebními lety, obdrží podle zákona z 12. srpna 1921 11.496 K, nyní však dostane 4200 K. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Strážník ve městě, majícím nad 10.000 obyvatel, ženatý, s 13 služebními lety, měl dosud nárok na 13.296 K, obdrží nyní 7800 K. Nemám za potřebné dokazovati, že roztrpčení, rozhořčení nad činem vaším není jen u Němců tak veliké, že jest aspoň stejně veliké i v kruzích českých. Dovolte, abych ze spousty materiálu, který máme po ruce, já i vy, pověděl, co poznamenal jeden učitel v časopise "Čas" ze dne 28. prosince 1921: "Jsem otcem 3 mladých studentů, z nichž dva jsou mimo dům. Bylo dříve uměním s 1000 K měsíčně vyjíti, penězi, jež mi zbyly po zapravení bytného, krejčího a obuvníka a posílání pravidelné částky poskytované synům mimo dům. Nemohu ani kouřiti ani pivo píti, jsem nucen svého 19letého synka vzíti ze studií. Jak těžké jest takové rozhodnutí! Kam jste se poděly, moje ideály? Může se někdo diviti, může nás někdo odsuzovati, jestliže hromadně ze všech politických i nepolitických spolků vystupujeme, veškeré soukromé a veřejné sbírky odmítáme? Jakou cenu může míti moje práce za těchto těžkých starostí? Něco se u člověka zhroutilo, nevěří více ve spravedlnost. Uvážili odpovědní činitelé, jakou způsobili škodu našemu národu, naší mládeži? My poučíme lid o tom, kde by se spořiti mohlo a mělo, kde miliony se vyhodily. Budeme bezohlední." Končí vzletným českým slovem: "Nebát se a nekrást, pravda zvítězí!"
Onen učitel promluvil tisícům svých stavovských kolegů ze srdce, řekl to, co hýbe srdci všech učitelů a zřízenců. Měli byste ještě čas k rozmyslu, čas k obratu říci, že to, co jste učinili, jet chyba. Není nikdy špatné k chybě se znáti, ji přiznati a napraviti. Špatné jest jen, když někdo chybu pozná, ale nejde cestou, která vede k jejímu odstranění.
Půjdete pravděpodobně touto druhou cestou, cestou, kterou vám diktuje domnění, jako by vaše prestyž mohla vzíti nějakou škodu, když byste doznali, že jste udělali chybu. Jako zástupci oposice, kdyby nám nešlo o to, zmírniti bídu těchto lidí, jichž se ujímáme a pro něž mluvíme, mohli bychom škodolibě to přejíti a mysliti si, že můžeme z toho vytloukati politický kapitál. To však nechceme činiti, protože vidíme, že jest nám zde jednati o bídě, z níž nutno se vyprostiti.
V téže době, kdy jste úředníkům státním a zřízencům vůbec dali takovou ránu, přicházíte nyní s novým útokem na státní zřízence. Domýšlíte se teď na nich, že si dají líbiti zákon, podle něhož státní úředníci libovolně mohou býti přeloženi. Tento zákon, který nás v nejbližších dnech bude zaměstnávati, znamená zasáhnutí do nabytých práv státních zřízenců. Chcete škrtnutím péra zmařiti dávno nabytá práva státních zřízenců, služební pragmatiku, kterou státním zřízencům s výjimkami v §§ 22 a 67 stanovenými zaručeno, že nemohou býti beze všeho přeloženi, toto nabyté právo státním zřízencům krátce vzíti. Pravím vám, ani v průmyslu ani v obchodu nemůže soukromý zřízenec tak beze všeho, jak to tu chcete učiniti, z jednoho odboru do jiného býti přeložen, nýbrž pouze do odboru, který jest jeho schopnosti přiměřený. Vy však chcete hladce míti disposiční právo nad státními zřízenci, možnost je přeložiti. A my víme, co tímto zákonem zamýšlíte. Chcete od nás zákonné sankcionování možnosti, abyste mohli státní úředníky týrati, s nimi točiti, jak chcete, je pronásledovati a vše možné. Pochopíte, jestliže již dnes ohlašujeme, že proti zákonu všemi prostředky, které máme po ruce, vystoupíme.
Co jste vykonali, abyste získali důvěru obyvatelstva k správě finanční? Docela nic. Když jsem jako zástupce svého klubu zde opětně měl příležitost mluviti o válečné půjčce, nečinil jsem to proto, abych chránil třídy kapitalistické. Mám za to, že jsme obrněni proti výtce, jako bychom se ujímali tříd kapitalistických. Jedině se stanoviska národně-hospodářského postavili jsme se k otázce řešení problému válečné půjčky a řekli jsme, že jest v zájmu státu, řešiti otázku válečné půjčky. Vy jste to sami nahlédli, o čemž svědčí také prohlášení presidenta republiky. I president měl opětně příležitost říci, že by se otázka válečné půjčky měla řešiti v zájmu státu, ne v zájmu jednotlivého národa. Vím, že máme tisk, jenž se zabývá vždy s jednostranného hlediska národního touto otázkou válečné půjčky, s toho hlediska, jakoby jen Němci byli vlastníky válečné půjčky. Ba tento šovinistický tisk sám, jenž podává zcela podivné úvahy finanční, jimiž se však obírati nechci, protože můj čas jest příliš krátký, abych se jimi mohl zaměstnávati, i tento tisk přichází k názoru, že, bude-li stát otázku válečné půjčky řešiti definitivně, ale ovšem prozatím jen pro hospodářsky slabé, najde zajisté podporu široké veřejnosti.
Nuž dožadujeme se něčeho jiného? My pravíme jen, že problém nemůže se tak řešiti, jak míní "Národní Politika", nýbrž že může se řešiti toliko jednotně. Jestliže přidržíte bohaté, aby složili dávku ze jmění ve výši celkového majetku válečné půjčky, můžete býti jisti naší podpory. Tak si přestavujeme řešení problému válečné půjčky.
Po tomto úvodu, který jsem pokládal za nutný, dovolte mi, abych přešel k dodatečnému rozpočtu. Napřed některé úvahy. Dodatečný rozpočet byl nám předložen tiskem 3165 dne 16. listopadu 1921, s cifrou výdajů 4.184,722.017 K a příjmů 1.269,154.160 K. Ve schůzi rozpočtového výboru z 1. prosince navrhoval referent, aby vláda byla vyzvána, aby vysvětlivky ku předloze doplnila. Dne 10. ledna se rozdával tento doplněk ve sněmovně. A nyní nutno zjistiti toto: Pan referent pravil sám v prvé schůzi, o níž jsem mluvil, když původní předloha členům výboru byla rozdávána, že za těchto okolností nemůže referát převzíti, nýbrž musí žádati, aby vláda k tomuto rozpočtu předložila vysvětlivky, a to zvláště o položkách výdajových. Dne 10. ledna dostali jsme vysvětlení, která všichni máte, ale když jsme je přečtli, neshledali jsme v nich nic jiného, než rekapitulaci všeho toho, co již stálo v předloze původní. Nyní se referent, jenž byl zprvu tak neskromný jako my, pojednou spokojil.
Mám však za to, že tento postup odporuje jednacímu řádu a doufám, že vážené presidium po mých vývodech věc vyšetří, nemám-li pravdu. Co praví § 20 jednacího řádu?"Když byl vládní návrh rozdán, přikáže jej předseda ve schůzi příští výboru, jejž považuje za příslušný." Vysvětlení která nám pak později k rozpočtu byla dána, nejsou vysvětlení, jest to docela nová předloha. Vidělo se nedbati této skutečnosti, že vláda podle jednacího řádu má jen možnost vzíti návrh zpět, nikoli činiti nějaké opravy. Vláda měla tedy jen možnost, návrh vzíti zpět - měla tak učiniti a podati návrh nový. Tato cesta nebyla nastoupena, nýbrž cestou vysvětlivek podala se nám předloha nová, a aby nebylo patrno, že neběží o nový tisk, nebyl týž opatřen číslem, ale dán jako vysvětlivky. Ve skutečnosti však jest to zcela nová předloha, která nebyla podrobena jednání podle řádu jednacího. Podle mého mínění odporuje tento postup jednacímu řádu a jestliže se zde parlamentárně vládne a většina i vláda skutečně podle jednacího řádu se řídí, nemůžeme rozpočet vůbec v poradu vzíti, neboť jsou to změny základní, jež byly učiněny.
Dovolte některé číslice. Výdaje zůstaly nezměněny, ale příjmy z 1.269,154.160 K stouply na 3.916,997.080 K. Dále zjištěno, že příjmy v řádném rozpočtu pro 1921 uvedené jsou redukovány o 748 milionů.
Dosáhlo se tedy v rozpočtu přebytku 288,181.423 K, podle dodatečného rozpočtu úbytek 2.627 milionů a podle dodatku dodatečného rozpočtu úbytek 728 milionů. Upozorňuji při tom na toto: Tyto změny staly se v několika týdnech. V málo týdnech od podání původního dodatečného rozpočtu najednou se obraz úplně změnil. Věřte mi, že i jako člen oposice, která chce dělat oposici věcnou, samozřejmě mám zájem o to, aby stát nebyl finančně nemocný, nýbrž zdravý, a s radostí uvítáme, jestliže všecka zjištění o finančním ozdravení státu opravdu se skutečnostmi se shodují. Ale kdo z nás mohl by k položkám vašeho státu ještě míti důvěru, když v málo dnech provedete takové salto-mortale. Zajisté, vím, položkami může se vše možné udělat. Ale myslíte, že vážnost státu venku v cizině, ano i doma jest silně založena, když se slyší, že se dějí v málo týdnech takové změny? A jest příznačno, že v dodatečném rozpočtu, který původně byl předložen, ještě se nevědělo, že jsou příjmy v kapitole o přechodném hospodářství zredukovány o 748 milionů, a přichází se pojednou s tím, že se to tenkráte nevědělo, že příjmy se zvýšily. Ale ono se to vědělo a nepřišlo se, chtěla se poříditi buď latentní záloha pro příští léta nebo zamýšlelo se něco jiného s touto položkou. Vzniká podezření, že se chtělo užíti této položky jinak, neboť nutno býti opatrným obzvláště ve státě, v němž dostáváme rozpočty bez účetních závěrů. Ano, jaké domněnky musíme míti, co zbylo v roce 1918, jaké částky v roce 1919 a 1920 a jak jich bylo užito.
Proč se nám aspoň při poradě o dodatečném rozpočtu nebo při návrzích pro příští léta neřeklo, jaké bylo hospodaření státu v létech předešlých? Z toho vidíte, jak neudržitelný jest tento stav, a že nutno nasaditi vše, aby se konečně naše přání splnilo, by účetní závěrky ku poradě o rozpočtech byly předloženy ne v našem zájmu, nýbrž ve vašem zájmu, protože jinak všecky cifry rozpočtu jeviti se musí jako fikce, jako nic jiného než číslice, jež postrádají všeliké podstaty. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
A co mám říci o tom, že se o nás domýšlíte, aby se v roce 1922 projednal dodatečný rozpočet pro rok 1921. Co znamená rozpočet? Rozpočet jest sestavení pravděpodobných příjmů a vydání podle zkušeností z předešlého roku, tedy vytčení hospodářství státu v příštím roce, a podle tohoto rozpočtu mají se všecky odbory správní říditi. Jestliže pak dodatečný rozpočet pro jeden rok podáváte opožděně, tu jest jasno, že tím činíte rozpočet zbytečným, rozpočet stává se nejzbytečnější věcí na světě, není ho vůbec zapotřebí. Žádáte od obyvatelstva, aby zákony státu respektovalo a dovedete hodně radikálně postaviti se proti těm, kdo zákony přestupují. Podle toho, co jsme zde zažili, bylo by vlastně nutno, dáti vládu do obžaloby, neboť ona porušila zákon, který jste si sami dali. V článku II. zákona finančního praví se: "Prostředky ke hrazení řádných výdajů vyjma ony, které jsou splatny v delších než měsíčních lhůtách, a mimořádných výdajů na drahotní přídavky, mimořádné výpomoce a srážky státem převzaté zaměstnanců státních, zaměstnanců státních železnic a vojska mohou býti požadovány zpravidla jen dle skutečné potřeby pro jednotlivé měsíce správního roku a nejvýše jednou dvanáctinou povoleného celoročního úvěru. Úchylky od tohoto pravidla vyžadují souhlasu ministerstva financí. Ku použití všech ostatních mimořádných úvěrů jest souhlasu ministerstva financí zapotřebí, převyšuje-li v jednotlivém případě potřeba pro správní rok obnos 50.000 K." A v čl. III. praví se, že výdaje, jež odchylně od čl. II. se stanoví, vyžadují souhlasu ministra financí, předsedy nejvyšší kontroly a ministerské rady a že k souhlasu ke všem těm výdajům, jež v rozpočtu nejsou obsaženy, jež rozpočet převyšují, zapotřebí souhlasu Národního shromáždění. A nyní se tážeme, respektovala vláda finanční zákon? Na několika cifrách budiž to zase prokázáno. Presidiu ministerské rady byl v rozpočtu pro 1922 povolen úvěr 175,085.499 K, t. j. na měsíc rozpočteno 14,590.458 K, a dodatečně se žádá 24,451.838 K. Nutno tázati se finančního ministra: Žádal pan předseda ministerstva ministra financí o souhlas, že měsíčně - to musí již aspoň od června nazpět býti datováno - více požadoval nežli skutečně požadovati směl nebo ne? Na tuto otázku nechť se nám odpoví.
Přejděme nyní k ministerstvu pro národní obranu. Požadavek činí 2.346,910.110 K, měsíčně ukazuje to potřebu 195,575.842 K. Dodatečný požadavek činí 224,885.891 K. Velice zajímavé jest hospodaření při ministerstvu vnitra. Tomuto ministerstvu povolen kredit 421,099.601 K, tedy rozpočteno na měsíc 35,091.633 K. Dodatečný požadavek činí 195,075.802 K. Myslím, že ministerstvo financí v květnu již vidělo, že ministerstvo vnitra s povoleným úvěrem nemůže vystačiti, a bylo povinností finančního ministerstva, vztažmo vlády, přijíti před Národní shromáždění a uplatniti pro ministerstvo vnitra dodatečný požadavek.
Tento postup příčí se nejen čl. II., nýbrž i čl. III. finančního zákona a nebylo by nic bližšího, než abychom, uvažujíce tuto okolnost a jiné okolnosti, o nichž se ještě zmíním, žádali, aby vláda byla pohnána k odpovědnosti pro přestoupení těchto zákonitých ustanovení.
Při ministerstvu železnic bije to teprve do očí; tomuto ministerstvu byly povoleny 3.423,554.500 K, tedy na měsíc 285,296.208 korun a dodatečný požadavek činí "jen" 1.773,498.600 K. Mám za to, že počátkem roku musil již ministr železnic vidě i, že s úvěrem nemůže vystačiti, a měl tedy přijíti před Národní shromáždění, kdyby měl ještě trochu respektu před parlamentem. A tu se vnucuje člověku otázka, o níž jsem již při poradě o řádném rozpočtu promluvil, vystačíme my sami se zvýšenými požadavky, které na nás pro rok 1922 byly kladeny? Při souhrnu cifer, jež pro rok 1921 v jednotlivých kapitolách v rozpočtu a v dodatečném rozpočtu jsou obsaženy, a při porovnání s čísly řádného rozpočtu pro rok 1922 přijdeme k zjištění zcela zajímavému.
V roce 1921 položili jsme v kapitole "pense a požitky zaopatřovací" 613 mil., v roce 1922 vytýčeno jest k témuž účelu 525 milionů. V ministerstvu vnitra vřadili jsme pro rok 1921 622 milionů. V roce 1922 vystačíme s 557 miliony korun. Ve školství 843 milionů korun, v roce 1921 749 milionů. Rozpočet ministerstva financí činí 2024 milionů v roce 1921, a v roce 1922 1724 milionů. Pošta a telegraf 1049 milionů, v roce 1922 879 milionů. U železnic 5576 milionů, v roce 1922 4660 milionů. Mohu vám oznámiti potěšitelnou skutečnost, že pro rok 1922 budeme míti úspory 1.643,638.431 K. Já tomu nevěřím, myslím, že skutečnosti dají mé nedůvěře za pravdu, a my přijdeme pravděpodobně zase k dodatečnému rozpočtu pro 1922. Vím, že většina i tento postup vlády mlčky přijme. Tu se nedá nic dělat a my se musíme s tím spokojit. Zdali to jest v zájmu státu a ozdravení finančních poměrů, o tom si dovoluji pochybovati. Ale jest nutno, abychom svou pozornost obrátili také jinam.
Pánové, vláda přichází k nám s dodatky o věcech, o nichž věděla již v roce 1919. Když se takto hospodaří, znamená to, postaviti vůbec finanční hospodaření mimo kontrolu, šlapati každé zákonité ustanovení nohama, jak to učinila vláda, která nám nyní přichází s požadavky pro věci, které již v r. 1919 byly usneseny, o nichž vláda v r. 1919 a 1920 věděla, ale s tím nepřišla až teprve teď. Jest to způsob, pro který nemám pravého pojmenování.
Dokáži, že v rozpočtu jsou také některé chyby. Neměl jsem možnosti spočítati všecky body. Tomuto úkolu nemohl jsem se podvoliti. Stačí-li čas, podrobím se i této úloze. Ale v referentově zprávě najdete hned na prvé stránce velice zajímavou chybu, která vzešla z chvatu, s jakým se zde všecko provádí. Praví se zde, že řádné výdaje činí 1.675,000.000 K, mimořádné 2.509,000.000 K, úhrnem 4.184,000.000 K. Řádné příjmy činily 3.843,000.000, mimořádné 674,942.000 korun, tedy úhrnem 3.168,000.000 K. Stala se jen chyba s těmito 679 miliony, jež nejsou více příjmy, nýbrž jeví se jako restrinkce příjmů, které jsou obsaženy v rozpočtu pro rok 1921. To vše vzniklo přirozeně z ukvapeného způsobu, jímž jsou zde tyto věci projednávány. Doufám, že vás podobné údaje časem přece k tomu přivedou, abyste si přece dali více času a také nám dopřáli času ku projednávání těchto věcí. Při tom chtěl bych ukázati na okolnost, že úvěry, povolené za rok 1921, nejsou vůbec v to pojaty, fakt, který též pan referent ve svých vývodech k rozpočtu vytýká. Jest však nutno, aby bylo též z tohoto místa na to poukázáno.
Nyní k jednotlivým kapitolám a položkám rozpočtu: Kancelář presidentova, Lány: 6,920.799 K v dodatečném rozpočtu, v rozpočtu na rok 1922 11,665.598 K, úhrnem 18,586.397 K. Pánové! Musím již říci, že byste v době, kdy se obyvatelstvu tak špatně daří, přece jen při vybudování statku Lán trochu opatrněji měli postupovati. Prosím, 18 1/2 milionu! Uvažte: desátý díl toho, co vyžaduje náklad na státní úředníky, vydává se zde na statek v Lánech. Nemyslím, že to může býti v duchu Masarykově, nemyslím, že v době, kdy široké massy lidu musí tak těžce zápasiti a tak těžce žíti, mělo by býti investováno tolik do statku Lán.
Ze statistického úřadu chtěl bych podati zajímavé zjištění: Zde bylo původně za vypůjčení počítacích strojů vykázáno 315.000 K a byla pak tato položka zvýšena na 756.000 K. Měl jsem již ve výboru příležitost toto kritisovati. Řekl jsem, že nemohu nijak rozuměti a pochopiti, že se za vypůjčení počítacích strojů vydává poplatek 756.000 K a nepřikročí se k otázce, zdali by nebylo účelnější, tyto stroje zakoupiti. Zástupce statistického úřadu dal mi ve výboru odpověď neuspokojivou. Mínil, že byla uzavřena smlouva, podle níž částky, jež nyní platíme jako půjčovné, budou později z kupní ceny odúčtovány. Pokud znám smlouvy při najímání podobných strojů, má se věc tak, že, když máme v úmyslu stroje zakoupiti, posloužíme věci mnohem lépe, přiznáme-li otevřeně barvu. Víme všichni, že bude nutno statistický úřad vybudovati a že i po skončení prací se sčítáním obyvatelstva spojených, byla by zde možnost plného použití strojů. Bylo by tedy lépe, když byste přišli otevřeně a řekli: potřebujeme počítací stroje a uspoříme státu tolik a tolik statisíců korun, jestliže je koupíme. Ale ne, záplatuje se jen!