Tak tedy věci stojí. Budiž mi rozuměno a nebudiž mi vkládáno do úst, čeho nemám na mysli a nechci říci. My jsme pro naprosté provedení pozemkové reformy na podkladě demokratickém. Co je to demokracie? V prvé řadě řešení otázky sociální, pomoci sociálně nejslabším, a toho u vás ani v nejvnitřnějších záhybech duše není. Povinností naší jest, máme-li na mysli svobodu a republikánství, na kterém vy tolik hřešíte, abychom v prvé řadě pomohli sociálně nejslabším, a to jsou dělníci. Jako u teploměru, který stoupá od stupně ke stupni, tak musíme se ubírati z dosavadní bídy, která je v našem dělnictvu, na jehož bedrách kotví všechno, co se může nazvati blahem a státem, a tam máme povinnost nejprve zasáhnouti v prvé řadě, od jednoho stupně ke druhému.
Podívejte se, pane kolego, jak věci vypadají, a vy všichni, kteří fedrujete onu nejmenovanou politickou stranu proti zájmům dosavadních zaměstnanců a chudých domkářů. Kdyby vaše snaha byla poctivá, řekli byste: Budeme se snažit dosavadních zákonů, které jsou dosti pohyblivé a pružné, využíti v tom smyslu, aby, pokud je bolest a má se státi bolestí, byla na tolik lidí rozložena, aby byla pociťována všude stejně, jako je pociťována tím, kdo jest jinak životně proti ní obrněn. Jak věci vypadají, dosavadní existenční podmínky zaměstnanců a zajištění všech jejich výhod jest topení se v sociální bídě až po ústa, a vaše politika směřuje k zastávání lidu, který stavíte do předu pozemkové reformy a který se topí v sociální bídě jen po pás. V tom kotví povinnost toho, který dobře smýšlí se státem a národem, aby těmto sociálně nejslabším bylo v prvé řadě pomoženo
Co vy tomu říkáte? Říkáte v prvé
řadě: Když to nepůjde jinak, bude musiti po odebrání určité půdy,
která bude přidělena domkářům, zbytek zaměstnanců a domkářů býti
umístěn u dosavadních držitelů a jim nadiktováno, aby je zaměstnali.
To jest něco proti přirozenosti, proti přirozeným zákonům. To
se udržet nedá. Mluví se o kolonisaci. Kolonisace je tak postavena,
že s našeho hlediska jest přivedena ad absurdum, že je pro nás
nepřijatelna. Jestliže se zabírá půda, a to jest příznačné na
Slovensku, kde se žádným způsobem právním nenabývala, kde se nevypovídalo
a kde se postavily velmi nákladné kolonie bez vědomí správního
výboru - ten se vždycky přechází - je zajímavo, že kolonie nemají
býti pronajímány a umožněno, aby nejchudším život byl nějak zajištěn,
nýbrž jsou prodávány s nejmenší číslicí 36.000. Jmenujte mně tedy
ony zaměstnance a domovináře, pane kolego Kaderko, jako
jejich zástupce. (Posl. Kaderka: Já s vámi hodně souhlasím!)
Je to jen 50% domovinářů, kteří toho budou moci dosíci, ale
druhá část domovinářů nebude se toho moci domáhati, nedosáhne
toho tento poctivý lid, kterého si vážíme a o kterém nechceme
říci, že je neproduktivní. Kdybychom mluvili o tom, co je výnosnější,
velkostatek či drobné hospodářství, řekl bych: Obojí složka musí
zůstati, poněvadž navzájem se doplňují. Nemůže tím býti míněno,
že se stavím pro udržení dosavadního malozemědělství nebo že jsem
proti naprostému rozdrcení velkostatků. (Hlas: Vždyť zákon
ponechává velkostatky o 250 ha!) Ano, ale pane kolego, vaši
stoupenci druzí rozumějí pozemkové reformě tak, že kdo nemá 150
ha, může si je doplnit. A vy k tomu naopak říkáte, že ten, kdo
má peníze a potřebuje půdu, ať si koupí. Po nás ať přijde potopa!
To je směrnice vaší politiky. Z toho důvodu se musíme na to dívati
po stránce kolonisace, tvoření nějakých nedílů je pro nás věcí
nepřijatelnou. My s ní nemůžeme souhlasiti, nemůžeme souhlasiti
s názorem, který sdílí určitá politická strana, aby říkala: tvoření
zbytkových velkostatků a rozuměla tím, že se nejdříve rozdělí
všecko. Můžeme při tom hladu po půdě, ať umělém, ať neumělém,
konstatovati, že při hlášení se o půdu je požadavek těchto finančně
silných větší, než půda sama dovoluje. Z toho důvodu představují
si, že to, čeho nebude nikdo chtíti, co za nic nestojí, na čem
roste bodlák a šípek, jako na pastvinách v Podkarpatské Rusi dají
jako pečenou, obranou husu, která je na jídelním lístku jedné
politické strany, té bídné chátře, ať se na ní pase! To je nepřijatelné,
máte-li na mysli demokracii. My také nejsme vedeni snahou po popularitě
strany, abychom udrželi své příslušníky. My bychom byli nesouhlasili
s některými zákony, které pro nás populárními nebyly, ale musili
jsme v zájmu státu a celku pro ně hlasovat. To není výčitka, to
je spíše upozornění a varovný hlas, abyste i vy demokraticky cítili
a řekli černou pravdu mezi vlastní řady, jako jsme to dovedli
říci my: To se dělat dá a to se dělat nedá. V této věci představujeme
si, že při tvoření zbytkových velkostatků má býti brán zřetel
také na otázku zaměstnaneckou. Ale co dělá presidium, které přichází
s požadavkem nových 100 milionů a ještě s jinými požadavky přijde?
Úřad ten trvá již 3 roky, ale nezná naprosto počtu zaměstnanců
ani na jednotlivých dvorech, na kterých komisař už stojí. Tomu
se dá několik týdnů lhůty, bez níž to nejde, aby provedl, co se
mu do krámu hodí. Z toho je vidět, že se o otázku zaměstnanců
nestará. My nechceme snad dostat dvory, nehlásáme, že přišla doba,
kdy budou zaměstnanci sedět na vatovaných židlích, dřívější majitel
půdy bude krmit dobytek a oni budou dělat pány. To není naší snahou.
Snažíme se, aby život a existence manuelních pracovníků na velkostatcích
byla zachována a zužitkována. Z toho důvodu, pánové, nemůžeme
naprosto připustiti, aby tato forma byla platná, nemůžeme klidně
přihlížeti k tomu, co se se zaměstnanci děje, musíme se na ně
dívat jako na součást státu a republiky, na součást, kterou, kdybyste
se stali na podkladě vašeho principu vítězi v pozemkové reformě,
budete potřebovat a musí s ní proto býti počítáno. (Předsednictví
ujal se předseda Tomášek.)
Nebudiž vám směrodatnou žádná statistika, mluvení o tom, že v zájmu státu je potřeba provésti parcelaci. Statistika ona jest tahací harmonikou a pružná na tolik způsobů, na kolik sobeckost, ony noty, z nichž se má hráti, předkládá. Pro nás není směrodatným, co která politická strana činí, my z toho důvodu nemůžeme nic jiného říci, než že odpor, který se nyní v zájmu domkářů, chudých invalidů a legionářů děje, je správný a až na některé výjimky naprosto souhlasíme s názvem revoluce, ale ne s revolucí, kterou dělá ona politická strana, třeba proti samotnému presidentu státu, kterou dělá naprosto mylnou cestou pro presidenta druhého, který neměl by, promiňte, onoho názvu "president" nésti. Je hanbou státu, když každý společek bude míti presidenta. Co to má za následek, že se většími opačnými formami na presidenta útočí? Máte-li na mysli demokracii a možnost harmonie s námi, a chcete-li pomoci na podkladě demokratickém a sociálním všem příslušníkům národa, tedy v prvé řadě je to nepočetná část pracujícího lidu, dotčeného touto pozemkovou reformou, kterou jste, promiňte, nesprávnými řízeními, naprosto záludnými a mnohdy způsobem nedostatečným, nereelním strhávali v neprospěch samotných zaměstnanců. Co se děje v Poděbradech, v Opočně, kde pracují všechny možné kliky, jen aby kapitál byl uplatněn, třeba by se to stalo na hrobech zaměstnanců a domkářů, je nepřijatelné. Je to poslední okamžik, abychom vás varovali, neb vaše sobeckost jde tak daleko, že není brán ohled na bližního. Nechceme přeměn, které by vás vřadily do oněch trpících sfér dělnických, ačkoliv by bylo naprosto na místě, kdybyste je poznali. My si vážíme práce a nechceme almužny, ani nereflektujeme na podporu státní. Naše manuelní práce musí býti využita a chápána, a nebude-li hápána, zapomínáte, že jste se minuli svým cílem a svojí přísahou, kterou jste tenkráte, když byl převrat státní, dělali. My jsme vám již tenkrát nevěřili. Ve kterém těle je kámen, ať se natře na černo nebo na zeleno, nepohne se. Z toho důvodu víme, s kým máme čest. Nechceme nic jiného nežli spravedlnost a poctivost, a nechceme také, aby obzvláště stát byl majetkem, který byste dávali na podkladě politické demagogie, aniž bylo možno sáhnouti na veliké komplexy dosavadních držitelů.
Zákon mluví o tom, že všechno v prvé řadě má patřiti celému národu, a to je to, co se nazývá státem, a majetek státní má v prvé řadě patřiti onomu celku. Ale, pane kolego, mluviti o tom tajnou smlouvou, která je naprosto proti většině národa a říci, že parcelujeme na podkladě toho, aby umělý hlad byl vybičován - třebas, pane kolego, na Smiřicku - abychom si udrželi popularitu u domkářů bez ohledu na zaměstnance, aniž víme, co tyto velkostatky budou stát, to naprosto lítá ve vzduchu a visí u nebe. Zde není naprosto dobré vůle, poněvadž je to jedna a tatáž politika strany, a to je příznačné, že hrajete komedii v jednom ústrojí na třikrát, že chcete míti velké latifundie na jedné straně a žebráky na druhé straně, chudé domkáře a bohaté domkáře, a na úkor chudých bohaté jaksi protežovati. Chápu tuto těžkost, ale jako my máme na zřeteli říci pravdu všem, musíte i vy ji míti a říci: Nebude sáhnuto na dosavadní státní majetek žádným způsobem, než přídělem půdy pro stavby, a potom, až bude stejná bonita, resp. stejný rozměr velkostatků státních, který má býti zajištěn. Pánové, kdybychom měli přispěti k ochuzení státu, pak neděláme politiky pro stát, nýbrž proti státu a děláme politiku jedné strany politické. To by mne však vedlo příliš daleko. Lituji, že není nikdo z této strany přístupen, aby si dal posloužiti, jak věci stojí, a mají za to, že politika strany jim umožní, aby svou klikou, kterou mají v úřadech, ať v ministerstvu zemědělství, nebo v Pozemkovém úřadě, prostě nějakým medovým cukrátkem ony chudé, sociálně slabší vrstvy nějak utišili. Z toho důvodu nemohu nic jiného říci, než: Chcete-li si název "republikánská strana" zachovati, počínejte si demokratickou formou a způsobem, na kterém se dohodneme, žádnou demagogií, neboť my každé násilí odstraníme a budeme se brániti, kde se vybočí. Ale naprostou vinou Pozemkového úřadu a jeho kliky je, že ti pánové čachrují vším k obohacení strany a Agrární banky, aby velkostatky byly zašantročeny proti přirozenému právu a nároku zaměstnanců dosavadních na život.
Jestliže chcete míti některé přídavky v rozpočtu, vězte, že pokud jsou účelné, budeme vždy pro ně hlasovati, ale musí nám býti ponecháno - toho si nedáme vzíti - abychom přísně dbali na to, jak která položka je vysoká ne s hlediska třídní příslušnosti, nýbrž abychom hájili blaho státu.
Jestliže jsem užil některých termínů,
které se vám zdají nepohodlné, vezměte na vědomí, že to byla spravedlivá,
třeba přísná kritika, na které nezměníte ani nejmenšího. Bída
se objeví v celé nahotě, oněmi 500 korunami, s nimiž jako žebráckou
mzdou chcete zaměstnance vyhoditi před vrata a říci: "Tu
máš odškodné!", bídy neodstraníte. Promiňte - nemám proto
výrazu, nedivte se, když nabízená ruka s oním žebráckým žoldem
bude odmítnuta. Tak se nebude jednati. Je povinností státu postarati
se o možnost existence, zaručiti zaměstnanci možnost života, a
sestárne-li, zaručiti mu život pensijním a starobním pojištěním.
Prosím vás, vezměte na vědomí, že my pro onen rozpočet budeme
hlasovati s vědomím, že budeme přísně dbáti na nejbližší své "přátele",
jestli jejich přátelství pro blaho státu, celého národa a sociálně
nejslabších je upřímné. Nebude-li upřímné, zachováme se podle
toho. (Výborně! Potlesk.)