Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. dr. Matoušek (pokračuje): Bylo dosti smutné, že jsme musili udělati zákon proti útisku a ještě je smutnější, že v demokratické republice lidé, kteří mají ústa plná demokracie, hřeší stále proti ní a je smutné, když v zemi, která první zdvihla pochodeň svobody, svědomí, dovedou oni, kteří se pokládají za patentované zástupce dělnictva, vykopávati někoho z práce jen proto, že se nehlásí k jejich organisaci. Pak se vůbec musíme diviti, že jsme mohli dojíti k takové hospodářské demokracii. Ale stalo se tak jen proto, že dělnictvo je rozumnější, než ti, kteří ho vedou. Divím se panu kol. Pikovi, že si myslí, že náš soudce je tak málo inteligentní, že by mohl podlehnouti preparaci politické schůze. (Hlas: Vy jste procesy vyprovokovali!) To je zajímavé. My proto, že jsme byli vyhnáni z práce, vyprovokovali jsme proces! Jak jsme je mokli vyprovokovati? Když někdo spáchá zločin těžkého uškození na těle a je potom hnán před soud, pak zavinil patrně trestní řízení ten, komu bylo na těle ublíženo! Za ty důvody byste se mohli styděti. Patrně lidé jiného politického přesvědčení dělají to proto, aby dráždili sociální demokraty. Chodí do schůzí, nechají se vyhazovati na dlažbu, nechají hladověti děti jen právě pro plesír určité strany. Na to už si musíte zvyknouti, že dokud nebudeme míti dělnictvo organisováno v čistých odpolitisovaných odborových organisacích, že tu budou odborové organisace národně-sociální, odborové organisace lidové, budou i naše odborové organisace. To je marné. Jediný lék je vytvořiti jedinou organisaci odborovou bez politického přídechu. Ale to vy nemůžete potřebovati a proto si musíte dáti líbiti, že také ostatní strany v demokratické republice mají právo odborově se organisovati a že se budou odborově organisovati a budou posílati lidi do práce a že si vydobudou na základě usneseného zákona, aby mohli pracovati. (Výkřik: Vy máte organisované fabrikanty!) To bychom se nemuseli ohražovati; zrovna tak i vy máte v socialistické organisaci fabrikanty a že tam jsou, o tom důkazy máme i v tomto parlamentě. To nebude nám nikdo rozkazovati, my si zde svobody vydobudeme a tudíž - končí se moje řečnická lhůta - prohlašuji ještě jednou, že budeme trvati s největší rozhodností na tom, aby zákon jak o závodních radách, tak zákon na svobodu přesvědčení jednotlivcových a zákon o útisku byly hájeny do posledních důsledků. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Je velice pozoruhodno, že v poslední době sešli se na stejné frontě dva příbuzní činitelé. Na jedné straně pozorujeme, že podnikatelská třída provokuje ve svých podnicích dělnictvo, že proti znění zákona vyhlašuje neoprávněně nové pracovní řády, že různými způsoby obmezuje působnost dělnických výborů, že porušuje nabytá práva podle kolektivních smluv a hledajíc příležitosti v tísnivém stavu naší produkce chce rušit, obmezovat výsledky, jakých si dobylo dělnictvo v Československé republice. Na druhé straně vedle tohoto činitele souběžně nastupuje činitel politický, politická strana národní demokracie, která svými akty, politickými prostředky, vyvoláváním rozporů a konfliktů v továrnách podporuje protidělnickou akci podnikatelské třídy, aby dosvědčila, že národní demokracie u nás nepochopila nynější doby a smyslu pro věc dělnictva a věc sociálních otázek, nýbrž že se pokládá za pomahače sociální reakce a za pomahače podnikatelské třídy. Tyto dvě akce a tito dva činitelé jdou souběžně vedle sebe. Cílem podnikatelů je rušit v továrnách zavedenou demokracii, ona ustanovení, která dávají dělníkům určitá práva a spolurozhodovací moc; je to snaha podnikatelské třídy obnovit absolutismus, jaký byl před válkou v jednotlivých závodech a dělnictvo připravit o jeho sociální práva. Tuto akci podnikatelské třídy podporuje národní demokracie. Činí to pod rouškou ochrany svobody, činí to pod rouškou ochrany zákona a když dělnictvo v továrnách na podkladě právního stavu obhajuje své právo, provokuje národní demokracie procesy prý pro teror a porušování zákona.

Pánové a dámy, nezní to se strany národní demokracie sympaticky, když ona vysílá své řečníky, jímž byl p. dr. Kramář v Libni, p. dr. Matoušek na schůzi žlutých dělníků v sále u "Husy" a jímž byl p. dr. Matoušek jako řečník při této záležitosti. Národní demokracie jest dědicem mladočešství a pánové, když slyšíme z úst bývalých mladočechů slova na obhájení svobody a práva . . . (Posl. dr. Matoušek: Já jsem nebyl mladočechem!) Mladočechem byl tedy p. dr. Kramář a dr. Lukavský! . . . . zní to velmi podivně a zní to velmi nesympaticky od strany, která má za sebou kapitolu černou, kapitolu teroru proti dělnické třídě z let devadesátých. V těchto dobách vyháněli mladočeši dělníky z obcí, v těchto dobách byl dělník psancem u vás, v těchto dobách komandovali jste vyhazovat pro politické přesvědčení sociálně-demokratické dělníky a na sociálně-demokratické dělníky hodili jste odium vlastizrady. Vy, kteří máte za sebou kapitolu černého terroru proti nejchudší třídě dělnické, nejste povoláni k tomu, abyste boj dělníků nazývali bojem teroru. Máte také novou historii v tomto ohledu. Máte za sebou boj bankovního úřednictva a zřízenectva. Jak naložily banky a peněžní ústavy s oněmi zřízenci a úředníky, kteří na půdě odborové a poněvadž byli příslušníky socialistických stran, domáhali se svého práva, jak naložily národně demokratické ústavy a banky s těmito zaměstnanci, kteří stáli v sociálním zápase? Vyhodili jste je na dlažbu, zničili jejich existence a dnes, když dělnictvo jed noho nebo dva zrádce nechce v závodě, roníte krokodílí slzy nad tím, že dělnictvo zbavuje se podobných lidí, kteří zrazují jeho práva a jeho sociální zápasy.

Pánové, jde v prvé řadě o kompetenci důvěrnických sborů závodních. Pan dr. Matoušek míní, že bývalá práva těchto výborů nemohou býti převedena na pole nového právního stavu, který vzniká zákonem o závodních výborech. To jest výklad nesociální, jest to výklad protisociální a protidělnický. Jde zde o nabyté právo, pakli kolektivní smlouva určitých závodů za souhlasu podniku a dělnictva zajistila práva pro důvěrnický výbor a když tento výbor tato práva dnes uplatňuje, není možno, aby na podkladě nového zákona tato práva byla rušena, poněvadž zákon v žádném svém paragrafu nemluví o tom, že práva kolektivní smlouvou nabytá, práva dělnického výboru, jsou rušena. Dělnické výbory, které mají dohled na dodržování smlouvy, které mají úkol vyřizovati sporné otázky, které mají ale také úkol udržovati pořádek a disciplinu v závodě, mají význam pro dělnictvo i podnik. Tyto dělnické výbory jsou prospěchem a nabytým právem netoliko pro dělnictvo, ale ony jsou prospěchem také pro podniky samé, poněvadž důvěrnický sbor representuje tu ohromnou massu, s níž není možno jednat a za niž mluví právě tento dělnický výbor. Pánové, byla tu zmínka o Škodových závodech. Dělnický výbor Škodových závodů netoliko že v nejtěžších dobách vykonal ohromný kus práce, ale udržoval tohoto kolosa průmyslového; tento dělnický výbor staral se o to, aby v nejtěžší nouzi uhelné opatřeny byly pro závody zásoby uhlí. Dělničtí důvěrníci rozjížděli se do všech pánví uhelných a na schůzi mezi hornictvem agitovali pro zvýšení výkonnosti, aby závod mohl býti zachován v chodu. Tento dělnický výbor velmi rozšafně z vlastní iniciativy, když zpozoroval, že oddělení lokomotivky není s to soutěžiti s firmami jinými, s výrobky jiných továren, sám provedl redukci mezd, aby závod byl schopen konkurovati s podniky jinými. Dnes, právě když se páni rozčilují, že 6 žlutých dělníků bylo propuštěno pro rušení kolektivní smlouvy, v několika odděleních Škodovky redukuje se počet dělníků přespočetných, tyto dny je propuštěno 660 dělníků, kteří vyhlášením mobilisace byli přibráni do práce, aby usnadnili výkon, bude-li třeba mobilisačních potřeb. To ukazuje, že tyto dělnické výbory, o nichž se právě jedná a o jejichž právu má býti rozhodováno, tyto dělnické výbory nejen jsou strážcem dělnictva a jeho zájmů, ale ony mají též odpovědnost po sttánce produkční, po stránce technické a správní. Co vykonalo dělnictvo Škodových závodů v nejtěžších dobách, zejména v dobách popřevratových, je věcí obecně známou a každý muž musí s největším respektem se postavit před dělnictvem Škodových závodů, které netoliko pro závod, jenž je hospodářskou základnou českého západu, ale také pro vnitřní život a vývoj naší republiky vykonalo neocenitelné služby. Když nyní z řad národně-demokratických chodí se po schůzích a když muž takového jména jako dr. Kramář snad nesprávně informován mluví na schůzi v Libni, že je páchán teror na ubohých dělnících jiného přesvědčení politického a když sám pan dr. Matoušek snad také špatně informován z tohoto naprosto mylného předpokladu útočí, řeknu hanebným způsobem proti dělnictvu Škodových závodů, tak, pánové, - my nechceme od vás vděku - ale je to politický nevděk oněm 15.000 dělníků Škodových závodů, kteří ve vývoji naší republiky vykonali daleko větší úkol, nežli ti hubařští vlastenci, kteří tomuto dělnictvu lají a je z násilností podezřívají.

My víme, že v této věci jde o smluvenou kampaň, že je to kampaň buržoasních činitelů s podnikatelskou třídou na oslabení vlivů dělnictva a socialismu v této republice. (Posl. dr. Matoušek: Já správním radou nejsem!) Pane doktore, já přál bych si, aby vaši páni kolegové, kteří jsou správními rady, jednali takovým způsobem, jako sociálně-demokratický správní rada, který jest správním radou proto, poněvadž je purkmistrem města Plzně a ne proto, že tam byl dosazen z nějakých jiných zájmů, jak to bývá u pánů národních demokratů.

Tedy zde jde o smluvenou věc a velice se divíme tomu, že páni z národně-demokratické strany v této době se nepoučili z oněch doporučení literárních, která vyšla z občanských kruhů. Pan prof. dr. Fiedler není snad dnes oficielním národním demokratem. Býval mladočechem a býval mladočeským ministrem. Pan dr. Fiedler vydal velice pozoruhodný spis o poválečném socialismu a v tomto spise ku konci apostrofuje českou buržoasii. Praví jí, že česká buržoasie musí pochopiti smysl vývoje, že nemůže a nesmí chápat se starých metod proti socialismu a proti dělnickému hnutí, nýbrž že musí se postavit na stanovisko osvíceného liberalismu, ustoupiti ideím doby a pochopit, že dnešní doba vyžaduje respektování práv sociálních a dělnického hnutí. Národní demokracie však vývojem a vlivem hospodářských poměrů a sociálních konfliktů v naší republice den ze dne stává se stranou netoliko v ohledu sociálním konservativní, nýbrž ona stává se přímo elementem sociální reakce, která má úkol, aby stornovala vymoženosti jednak politického, ale hlavně také sociálního vývoje a úspěchů dělnické třídy v naší republice.

Konečně vím, oč této straně jde. Jde pánům o to, aby rozrazili šik odborově organisovaného dělnictva. Toho má býti dosaženo vybudováním žlutého hnutí. Pan dr. Matoušek prohlásil, že také strana nár. demokracie má právo organisovati dělníky. Dobře, pánové! Kdybychom to brali s hlediska politického, pak bychom si jen přáli, aby do vaší strany pronikli také nějací dělníci, ovšem ne odpadky, ze kterých dnes nár. demokracie staví žluté hnutí, nýbrž dělníci, kteří by tam skutečně smysl pro dělnické a sociální zájmy hájili. Avšak toto není úmyslem a cílem nár. demokracie. Národní demokracie je ve služebnosti podnikatelstva, s tímto podnikatelstvem buduje žlutou organisaci na rozbíjení odborově organisovaných řad dělnických a na oslabení dělnictva v podnicích a továrnách. Vážení pánové, je to velice naivní, když nár. demokracie, strana podnikatelské třídy, strana velkoobchodu, strana kapitalistů a velkobank chce organisovat dělníky. Tentýž poměr by byl asi v tom případě, kdyby pan kol. Hlinka organisoval pro svoji ludovou stranu atheisty. Tentýž poměr by asi byl, kdyby na př. živnostenská strana organisovala ředitele ústředen, nebo činitele protiživnostenské. (Různé výkřiky nár. demokratických poslanců.) Bylo by to konečně totéž v tom případě, kdyby soc. demokraté chtěli odborově organisovati fabrikanty. To bylo by stejně nelogické, jako je nesmyslem, když nár. demokracie chce organisovati dělníky.

Jde tu o zcela jiný cíl; jsou zde projevovány snahy obnoviti stav, jaký byl před válkou, vyvolati žluté hnutí, které by paralysovalo vliv a význam dělnického a socialistického hnutí v naší republice. Pánové, vím, proč v těchto dobách ozývají se tak četné hlasy proti teroru a proč v novinách soustavně a sugetivně píše se proti dělnickým stranám a jejím organisacím. Pan dr. Matoušek již řekl, že stojíme před plzeňským procesem. Tento proces má býti zahájen 24. t. m., a již pozorujeme soustavnou akci a agitaci, a vidíme z toho, že zejména do zápasu byl poslán zvláště za týmž cílem pan dr. Kramář, že tu jde o úmyslnou, sugestivní akci, aby se působilo na výrok soudu, aby soudci byli zde pod vlivem této protidělnické a protisocialistické agitace. (Odpor a různé výkřiky národnědemokratických poslanců.) Pánové, máme ze schůze plzeňské v restauraci u Soukupů stenografický protokol. Na schůzi byl přítomen zástupce demokratických kovářů pan Havlena od Ringhofferů, a na této schůzi bylo konstatováno a panem Havlenou vysloven o, že u soudu nyní po těchto akcích nár. demokracie budou podána trestní oznámení, věci že se ujmou pan dr. Kramář, dr. Lukavský a dr. Matoušek, že mezi národně-demokratické dělnictvo docházejí soudcové. Pánové z národní demokracie ujistili shromážděných 7 žlutých dělníků, že soudcové jsou jejich nejlepšími kamarády a že národní demokracie již se u těchto svých soudců, národně-demokratických příslušníků, postará o to, aby socialisté před soudy pro teror byli odsouzeni. Takovýmto způsobem se pracuje . . . . (Hluk. Různé výkřiky. - Místopředseda Buříval zvoní.) . . . . před procesem, který má býti zahájen.

A nyní, pánové, oč jde v těchto případech a v těchto procesech? Zejména oč se jedná ve Škodovce? Vy víte pánové, že před válkou ve Škodových závodech byla žlutá organisace. (Posl. dr. Matoušek: Národnědemokratická?) 10 roků bylo dělnictvo zotročeno a svázáno. V této době, prosím, každý dělník musil podepsati revers, že nebude příslušníkem žádné politické a odborové organisace socialistické. (Hluk. Výkřiky.) Musil podepsati revers, že nevstoupí do jiné organisace. V této době mladočeská, nyní národně-demokratická strana a ani pan dr. Lukavský nevystoupil tehdá v Plzni, aby se byl opřel teroru germanisačního podniku, teroru germanisačního systemu, aby se byl opřel zotročování dělnictva ve Škodovce. Ale nyní, když dělnictvo brání svoje práva, pan dr. Lukavský a národní demokraté vystupují, aby dělnictvo připoutali k dřívějším okovů, do žlutého hnutí, aby dělnictvo o bylo zdemoralisováno. Pánové, jest zajímavé, že vedle p. dr. Lukavského organisuje dělníky také p. dr. Mandl v Plzni. Pan dr. Mandl v době předválečné i válečné byl právním zástupcem germanisující Škodovky. Tenkráte p. dr. Mandl, který je dnes obhájcem žlutých dělníků, kteří udávají uvědomělé dělníky, nevystupoval na ochranu dělníků proti žlutému teroru a proti germanisačnímu teroru. Dnes však přistupuje tento pán před soudní tribunál, aby se stal žalobcem osvobozených dělníků, kteří po převratu republice, státu vykonali mnoho neocenitelných služeb. To je pánové, právě charakteristické.

Po převratu ve Škodovce dělnictvo se osvobodilo, bylo uznáno právo organisace, kolektivní smlouvy a dělnictvo zúčastnilo se akce na konsolidaci závodů. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Nebudu mnoho mluviti o tom, co dělnictvo Škodovky vykonalo. Chci jen konstatovat, že dělnictvo Škodovky v nejtěžších dobách, kdy podzemní živly chtěly se dopouštět činů se ctí dělnictva organisovaného neslučitelných, na ulicích vykonávalo pořádek a vysílalo do všech ulic své důvěrníky, aby chránili pořádek a zájem naší Československé republiky.

Pánové, když vypukla t. zv. železnorudská aféra, povstání tamního sboru legionářů, a když legionáři vzbouření a ozbrojení ve zvláštních vlacích přijeli do Plzně, vnikli do Škodovky s úmyslem strhnouti celou Škodovku s sebou, bylo to dělnictvo Škodovky, které se sešlo okamžitě na velikém nádvoří závodu a prohlásilo: "My se vaší akce nezúčastníme, vy děláte nerozum." A přimělo tyto vzbouřence ke klidu.

Prosím, tak jednalo osvobozené dělnictvo Škodových závodů, které dnes je národní demokracií a jejími poslanci soustavně osočováno. A chci připojiti: Dělnictvo Škodových závodů, které z venkova a zejména ze západní části, z území smíšeného, dojíždí do Plzně, je základem a tvůrcem menšin a menšinového života, - vedle hornického lidu, který je rovněž v těchto menšinách zastoupen. A toto dělnictvo, které udržuje menšiny, jest Mesiášem menšinovým, p. dr. Lukavským podezíráno z násilnictví, je osočováno, je hanobeno a proti němu úmyslně, z důvodů politických jsou provokovány procesy, aby důvěrníci a dělníci Škodových závodů byli zavíráni. (Výkřiky posl. dr. Matouška.)

Pane kol. Matoušku, 90% sociálních demokratů, jak to projevily veškeré volby, tvoří jádro menšin a neopovažujte se tyto dělníky menšinové západočeské nemístnými poznámkami osočovat, poněvadž ti dělníci vykonali tam služby, o nichž nemáte ani tušení. (Výborně! Potlesk.)

Pánové, jaký je a byl právní stav ve Škodovce? Pan posl. dr. Matoušek a dr. Kramář prohlašují, že prý ve Škodových závodech jsou propouštěni dělníci pro politické přesvědčení. Pánové, nebyl vyloučen ze závodů ani jediný dělník pro politické přesvědčení. Několik dělníků, kteří porušili právní stav, octli se v rozporu s tím, co kolektivní smlouva ukládá. V pracovní smlouvě se výslovně praví: "Aby organisace na smlouvě podepsané mohly nésti odpovědnost za dodržení této smlouvy a pořádek v závodě, má býti dělnictvo v těchto závodech organisováno odborově, čímž nesmí jejich politické a náboženské přesvědčení trpěti. Neorganisované a neodpovědné dělnictvo v závodě zaměstnáno nebude." - To je, prosím, právní stav, podepsaný dělnictvem a správou závodu a v žádném případě nestalo se, že by byl někdo propuštěn pro politické přesvědčení. Další ustanovení této dělnické kolektivní smlouvy praví zase toto: "Závaznost za tuto smlouvu přejímají firmy Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni a Spojené strojírny akc. spol. závod v Plzni, jakož i Svaz zaměstnavatelů při Sdružení kovodělného průmyslu čsl. na straně jedné a Svaz kovodělníků v čsl. republice, Odborové sdružení kovopracovníků v zastoupení organisací stejné tendence, Odborové sdružení čsl. za organisace v něm zastoupené, Mezinárodní svaz kovodělníků (německých) a Dělnický výbor obou jmenovaných závodů se strany druhé." - Prosím, takový je právní stav, a co se stalo? 9 dělníků podle této kolektivní smlouvy - z táboru národní demokracie - přestalo býti členy odborové, nikoliv politické organisace. Závodní důvěrníci těmto dělníkům šli oznámiti: Poslyšte, vy neplníte kolektivní smlouvu, vy jste povinni podle této smlouvy býti v odborové organisaci v jedné z těchto smluvních stran. Vy to neplníte, my vás žádáme, abyste splnili tuto smluvní povinnost. - Oni ji nesplnili a na základě právního stavu nemohli zůstati v závodě. Prosím, to není žádný teror, nýbrž to je snaha, aby smluvní poměr byl dodržen. To nebylo vyhánění dělníků, nýbrž, jestli někdo tyto dělníky vyhnal, pak to byla nesvědomitost národní demokracie, která jich pro ty provokace použila. Nejde tedy o násilnost, jde o právní stav. Vždyť zákon o útisku sám praví, že "útisku dopustí se ten, kdo bezprávně činí proti někomu něco." - Avšak tady není bezprávní stav, tady je stav právní, který je zajištěn kolektivní smlouvou. Tedy to honění před soud je naprosto neodůvodněné a provokační. A páni, vy víte, jak věci dopadly při hlasování ve Škodových závodech.

Tam se projevilo smýšlení, a páni národní demokraté by si z něho mohli vzíti poučení. Ve věci, kdo uznává politickou organisaci národně-demokratického sdružení, vyslovilo se ze všech dělníků Škodových závodů 47 lidí a pro organisace pro tento daný stav, který je ve Škodovce dán smluvním poměrem, vyslovilo se 11.272 dělníků. Prosím, pánové, z těch 47 dělníků nejsou všichni národními demokraty, to jsou lidé, kteří prostě nechtějí platiti nikam. Ale tento výsledek hlasování ve Škodových závodech jest nejlepší ukázkou toho, že to vystoupení proti dělnictvu Škodových závodů jest naprosto neoprávněné. Nechcete-li, pánové, komplikovati vnitřní poměry naší republiky, nechcete-li nalévati ohně ještě více do našeho rozpoutaného života, doporučuji vám v tomto případě slova prof. dr. Fiedlera, abyste se poněkud zmodernisovali, abyste jinými hledisky hleděli na sociální a dělnické hnutí, abyste dělníky neprovokovali, ale nechávali je v klidu, jako my necháváme v klidu vaše organisace zaměstnavatelské. Pánové, my víme, jaké počiny byly podniknuty v tomto plzeňském procesu. S tím ještě přijdeme. Ale na jedno chci poukázati již dnes. Proces dostal se snad cestou normální do rukou soudce, který však měl povinnost, aby se sám z vlastní iniciativy vzdal rozsouzení této věci. Tento soudce, nedávno veřejně, v kavárně neslušným způsobem se vyslovil o ministru Habrmanovi, (Slyšte! Hluk.) ukazuje svoje politické předpojetí. Veřejná a novinářská akce, která se podniká sugestivním působením na soudce, nemůže působiti konejšivě na masy dělnictva, naopak tyto masy dělnictva musí popouzeti. My věříme ve spravedlnost a věříme také tomu, že věc dělnictva Škodových závodů, poněvadž jest to věc práva, věc právního poměru a smluvního poměru, také zvítěziti musí! (Potlesk. - Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Koškovi.

Posl. Košek: Zákon o závodních výborech je vlastně prvním krokem k účasti dělnictva na správě a řízení výroby. Dělnictvo ovšem čekalo s velkými nadějemi, doufalo, že dostane se mu zákonem práv mnohem rozsáhlejších, že zákon ten bude prvním krokem k spravedlivé úpravě postavení dělníka ve výrobě, prvním krokem k vybudování nového spravedlivého řádu sociálního, ve kterém majetnictví výrobních prostředků přejde na pracující. Poměry snad jsou silnější, než naše přání a proto všecka tato očekávání dělnictva se nesplnila. Dělnictvu dostalo se zákona kompromisního, který jen v části průmyslu přináší mu více, než posud mělo zaručeno kolektivními smlouvami. Než naši zaměstnavatelé ani tím nejsou spokojeni, oni by rádi zatlačili dělníka na jeho místo předválečné, rádi by ho zbavili všech práv, která si v poválečných dobách vynutil pomocí svých odborových organisací. A tak, ač zákon mluví o tom, že závodní výbory mají pečovati o plnění kolektivních smluv, tedy pečovati o to, aby výhody smlouvou ujednané se dodržovaly, zaměstnavatelé vykládají zákon naprosto nesprávně a tam, kde kolektivními smlouvami ujednány výhody vyšší, než v zákoně jest obsaženo, chtějí tyto výhody dělnictvu bráti. Zákon stanoví pouze minimum práv dělnických, pod kteréž minimum nesmí se jíti, jak už pan ministr soc. péče Habrman prohlásil. Nebylo jistě úmyslem zákonodárce, aby vzal dělnictvu to, co si ve formě kolektivních smluv vydobylo. Ministerstvo soc. péče jasně musí říci zaměstnavatelům, že takový libovolný výklad není myslitelný. A my jim říkáme, že není možný, protože dělnictvo si to líbit nedá. Nechť zaměstnavatelé zbytečně dělnictvo neprovokují. Myslí-li, že dnes jsou následkem poměrů ve výhodě, tedy nechť se nemýlí. Provokací dělnictva mohli by se dožíti důsledků pro ně velice nepříjemných. Nutno však ještě na něco ukázati. Pan kol. dr. Šmeral a soudruzi stěžuje si právem na utiskování dělnictva se strany zaměstnavatelů, kteří porušují kolektivní smlouvy, nutí dělnictvo podepisovati bez součinnosti dělnictva, tedy proti znění zákona, jednostranně vypracované pracovní řády a žádá, aby ministerstvo proti tomuto terorisování dělnictva zakročilo. Jsou to však příslušníci jeho strany, jsou to příslušníci stran socialistických, kteří, ač pro sebe domáhají se práv, nedopřejí těchto práv dělnictvu smýšlení křesťansko-sociálního. My v celé řadě továren máme své odborově organisované příslušníky, kteří na základě kolektivních smluv volili si své důvěrníky do továrních důvěrnických sborů. A jak příslušníci strany stěžovatele, tak druhých stran socialistických nepřipouštěli tyto zástupce našeho dělnictva do sborů, nedovolili jim spolupráci, spolurozhodování. Je-li nutno odsouditi počínání zaměstnavatelů, o nichž se často říká, že nemají sociálního cítění, tím spíše nutno odsouditi toto jednání, vychází-li proti dělníkům od dělníků, a to zejména od těch, kteří až příliš tímto sociálním cítěním oplývají. Domáhejte se práv pro dělníky, my se jich domáháme rovněž, ale sami také práv jim neberte. Může býti většího protikladu, než když socialista, tedy vyznavač programu, který má dělnictvu poměry zlepšit, pod firmou socialismu dělníka utiskuje, béře mu jeho práva? Může býti větší nemravnosti, než když pod firmou socialismu připravujete spoludělníka o chléb? Jděte do sebe, pánové, a když tak voláte po právech a svobodě dělnictva, přejte ji také nejdříve sami. Zákona o závodních výborech nesmí býti zneužito proti dělnictvu, nýbrž pro dělnictvo, jím musí býti dělnictvu zaručena práva, kterých nabylo kolektivními smlouvami, ale jím musí býti tato práva také ještě rozšířena. Teprve prakse ukáže, do jaké míry tento zákon splní naděje, které dělnictvo v něj klade. Ale vláda, ministerstvo soc. péče, nesmí strpěti, aby zaměstnavatelé v neprospěch dělnictva jeho znění falešně vykládali. Úřady nesmí také toho trpět, aby bylo zákona zneužíváno proti některé z nynějších organisací dělnických. (Výborně!) Kdyby to se stalo, tak by to byla nová zbraň pro nepřátele dělnictva, kteří by pak snadno mohli vykládati, že dělnictvo není zralé pro reformy socialisační.

My chceme svými organisacemi přispět k tomu, aby zákon o závodních výborech stal se dobrodiním dělnictva. My neoperujeme stále frásí o jednotné frontě dělnické, poněvadž v ní nevěříme za nynějších poměrů, ale víme, že solidární postup a šetření svobody dělnictva a tento zákon přispěje k povznesení hmotné úrovně dělnictva. (Výborně!)

Já jsem s radostí vyslechl, když kol. pan posl. Geršl zde prohlásil, že jedenkráte v dějinách bude zlatým písmem zaznamenáno, že byly to odborové organisace, které volaly při tvoření našeho státu, že volnost a rovnost všem v tomto státě musí se státi zákonem. A při tom právě, vážená sněmovno, jsem si v duchu činil úsudek, že tak by měl zvolat pan kolega posl. Geršl ke všem těm svým pánům kolegům, kteří schvalují teror na dělnictvu smýšlení křesťansko-sociálního, aby jedenkráte také vedle toho zlatého písma v těch dějinách nemuselo se skvíti písmo krvavé, které by znamenalo, že svobody, volnosti přesvědčení politického a náboženského právě dělníkem proti dělníku v tom našem svobodném státě šetřeno nebylo. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Langrovi.

Posl. Langr: Slavná sněmovno! Dnešní debata způsobena byla nesprávným vykládáním zákona o závodních výborech. Mám dojem, že k dnešní debatě nebylo by došlo, kdyby ministerstvo sociální péče bylo včas vydalo prováděcí nařízení k tomuto zákonu a nebylo se zabývalo v prováděcím nařízení věcmi, které podle mého soukromého zdání do prováděcího nařízení vůbec nepatří. Prováděcím nařízením mělo býti jasným způsobem vyloženo, jak představuje si vláda vypsání a vykonání voleb v závodních výborech, a dále mělo býti prováděcím nařízením jasně vytčeno, jaká kompetence náleží tak zv. rozhodčí komisi. Ministerstvo soc. péče však dle mého náhledu dopustilo se chyby, že pustilo se do dlouhého vyjednávání se svazem průmyslníků, s kapitalisty a současně ovšem také s odborovými organisacemi o to, jaký smysl má míti § 26 prováděcího nařízení, který jednal o tom, zda v těch továrnách a závodech, kde dosud byly platně zvoleny tovární výbory, které uzavřely kolektivní smlouvy, tyto kolektivní smlouvy pozbývají platnosti anebo zda platnost takových kolektivních smluv trvá i tehdy, když vejde v platnost zákon o závodních výborech.