Z těchto důvodů musí býti tento šachový tah podnikatelů proti zájmům dělníků zmařen. Ministerstvo soc. péče nesmí za žádných okolností podle našeho mínění trpěti sabotování zákona o závodních výborech. Pan ministr ovšem dříve prohlásil, že potíže, jež se nyní naskytají a o kterých také páni řečníci přede mnou mluvili, jsou vlastně jen zjevy přechodného období a že odpovídají poměrům přechodného období. Pan ministr pravil dále, že dal politickým úřadům, živnostenským úřadům pokyny, že se má jaksi zaměstnavatelům uděliti rada, aby tohoto zákona nesabotovali, aby tohoto zákona neporušovali a vystříhali se všeho, co by mohlo vésti k nějakým vážným, naše hospodářské postavení otřásajícím událostem. Podle našeho mínění neměl by býval ministr dávati udělovati jen zaměstnavatelům rady, pan ministr by byl měl dáti zaměstnavatelům na vědomí, že ministerstvo sociální péče a celá vláda je tady k tomu, aby zákon chránila proti každému porušení se strany zaměstnavatelů všemi prostředky, které má vláda po ruce. Jestliže páni zaměstnavatelé zcela zřejmě se pokoušejí zákon, který jim není po chuti, znemožniti, brzditi jej v jeho účincích, pak se, jak pan ministr před chvílí prohlásil, dá těm pánům rada, aby se tohoto porušování zákona nedopouštěli. Jestliže však porušují nějaký zákon dělníci, dělníci, kteří ne s plným vědomím svého počínání a ne s pevným úmyslem nějaký zákon učiniti neúčinným, porušují zákon, pak má vláda jiné prostředky, pak má žalář, vězení, aby tyto dělníky poučila, že zákony nesmí býti porušovány. Z toho důvodu musíme žádati, aby pracovní řády zůstaly skutečně nedílnou součástí pracovní smlouvy, aby pracovní řád nemohl býti v budoucnosti diktován jednostranně zaměstnavateli a z těchto důvodů musí podnikatelé čekati, až budou moci býti provedeny volby závodních výborů a závodní výbory budou moci společně pracovati o přepracování pracovního řádu. Nemá-li vláda síly, aby podnikatelům v tom zabránila, aby nesabotovali zákony a neomezovali zákon v jeho účinku, pak chceme a musíme s tohoto místa říci, že dělníci nestrpí, aby zákon o závodních výborech byl ještě zhoršován, než již za porady v této sněmovně, před usnesením v této sněmovně, byl zhoršen. Pracovní řády musí býti vzaty zpět. Pracovní řády z doby před 1. lednem tohoto roku byly ovšem velkou částí živnostenských úřadů s odvoláním na živnostenský řád převzatý od starého Rakouska uznány za po právu platné. Avšak pracovní řády po 1. lednu jsou přímo nezákonným jednáním a musí z toho důvodu býti zcela prostě vládou, ministerstvem sociální péče zrušeny. Dělníci prohlédli svým bdělým dozorem, který mají jejich organisace nad podnikateli, plány podnikatelů. Jsou připraveni, dáti k použití všechny prostředky, aby provedli tento boj, je-li přáním zaměstnavatelů. Záleží nyní na vládě, aby přiměřeně energickou ochranou zákona zabránila velikým bojům v tomto státě před každým porušením se strany zaměstnavatelů, jež by otřásly ještě více naše, beztoho těžké hospodářské postavení. Odborově organisovaní dělníci bez rozdílu politického směru a strany, ke které jinak náleží, tvoří jednotnou bojovnou frontu. Jejich jednotný sražený šik odrazí tento pokus podnikatelů sabotovati tento první zákon, jenž dává dělníkům v podniku záruku trvalého odstranění absolutismu a zřízení pevného základu konstitučního podniku. Tento zákon chrání sevřený jednotný šik. Myslí-li si podnikatelé, že politické rozdíly smýšlení otřásly odborovým bitevním šikem, pak se zmýlí, pak budou, nechají-li dojíti k boji, velmi brzy musiti nahlédnouti, že to bylo pro ně velmi nepříjemným klamem. Dělníci se nedají oloupiti o právo hájiti své smlouvy a vše to, čeho v posledních dvou létech v těžkém boji vydobyli. Kdo chce tento beztak špatný zákon ještě více zhoršiti, musí jednati s celým semknutým proletariátem. Tento zákon znamená pro nás minimum toho, co tato sněmovna mohla na tomto poli proletariátu dáti, a nikoliv maximum, jak by podnikatelé to rádi vykládali. Z toho důvodu bude náš klub hlasovati pro naléhavou interpelaci posl. dr. Šmerala a soudruhů. Upozornili jsme vládu, záleží teď na vládě a především na panu ministrovi sociální péče, aby přiměřenými opatřeními, jež podle okolnosti musí býti také bezohlednými, pečoval o to, aby v našem průmyslu vládl ne boj, nýbrž mír.
Dělnictvo chce mír, přijme však
boj, nemůže-li ho vláda zadržeti, musí-li býti veden za bytí a
provedení tohoto, beztoho špatného zákona. (Souhlas a potlesk
na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále p. posl. dr. Matoušek.
Posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! V jednom jsme za jedno s interpelant, totiž v tom, aby vláda do posledního puntíku prováděla zákony námi zde všemi odhlasované. Pravím: do posledního puntíku. V tom stojíme za jedno s interpelanty a přáli bychom si ovšem, aby interpelanti také v jiných věcech byli tak úzkostliví na to, aby zákony u nás zde odhlasované byly také prováděny.
Není pochyby, že je to základem demokracie, aby zákon, který my zde často s těžkým kompromisem usnášíme, byl také uváděn v život do posledního řádku, do posledního písmene.
Jestliže bychom se nestarali o provedení zákonů, které jsme my sami zde, pravím, často po těžkých velikých bojích a kompromisech odhlasovali, a koaliční vláda parlamentní kdyby neměla odvahy provésti zákon bez ohledu na to, je-li komu prospěšný či škodlivý, pak je po demokracii a po našem státě. (Souhlas.)
Tu řeknu otevřeně: nestačí řada četníků ani pendreky, k tomu je třeba pevného přesvědčení celého národa a jmenovitě my poslanci musíme buditi v lidech to vědomí konstituční (Výborně!), ale ne, abychom v novinách na př. vykládali, že kde dělnický výbor stává a má větší práva než skytá závodním výborům zákon, nemusí se prováděti volba do závodních výborů a dělníci se prostě se zaměstnavatelem o jeho zřízení nedohodnou. Tím přímo ženete dělníky proti zákonu. (Posl. Pelikán: Nemůžeme je vybízet, aby se vzdali výhod!) Pak nehlasujte pro zákon! (Posl. Pelikán: Když jsme měli zákon o pracovní době a dělníci měli někde kratší pracovní dobu, také jim nebyla brána!) Tedy prostě, pane kolego Pelikáne, vy jako zákonodárce, ač jste zvedl ruku, ač jste se zúčastnil kompromisu, ač jste jako zákonodárce pro tento zákon hlasoval, vyzýváte dělnictvo, aby neposlouchalo tohoto zákona. (Hluk. Výkřiky.) K vlastnímu výkladu zákona ještě dojdu, pane kol. Pelikáne, nebojte se. Podle mého přesvědčení a podle přesvědčení všech právníků je zákon, který jsem odhlasovali, zákonem obligatorním, který nemůže býti soukromou úmluvou stran měněn podle libosti. Na doklad toho bych uvedl, že jsme dali na vůli dělnictva a zaměstnavatele, zdali chtějí či nechtějí takové závodní výbory zříditi, ne tak, p. kol. Pelikáne! Tento zákon přímo nařizuje a obligatorně zavazuje, aby všude tam, kde jsou podmínky v zákoně stanovené, byly zřízeny závodní výbory podle kompetence v §§ 4, 5 a 6 vyznačené, ale kompetenci libovolně měniti a dělníkům říkati: "Ty nemusíš vůbec voliti, nechť si své kolektivní smlouvy a na základě jich důvěrnické smlouvy, my jsme to sice odhlasovali, ale nemusíš toho poslouchati, je to jen kus hadru, kus papíru," to nedělá zákonodárce, který vážně se dívá na to, co odhlasoval. Když jednou hlasuji, potom těžko mohu tak psáti, jak jsem citoval. (Výborně!) Je to obligatorní předpis a že obligatorní předpis váže a že nemůže býti přecházen soukromou úmluvou stran, to je každému právníkovi jasno.
Na doklad toho, že skutečně jde o obligatorní předpis, je to, že v §u 26 se zřizuje v závodních výborech zvláštní rozhodčí komise, která je právě velmi podrobně vypravena a má rozhodovati o stížnostech na to, že ač jsou tu podmínky na zřízení závodních rad, ať vinou jedné nebo druhé strany ke zřízení takovéto závodní rady nedošlo. Jest z toho zřejmo, že nejde tedy o svobodné úmluvy, když přímo sbor je k tomu zřízen, v jehož čele je soudce, který rozhoduje, jsou-li v daném případě podmínky, aby závodní výbor byl zřízen. To je ovšem velmi důležité právní posouzení věci, že jest to obligatorní předpis. A já chci ještě více zdůrazniti a odůvodniti tento svůj názor tím, že v §§ 4, 5 a 6 přesně se stanoví kompetence závodních výborů a že ani tato kompetence nemůže býti libovolně soukromou úmluvou stran měněna. A tu ovšem musím s tohoto svého právního hlediska odporovati tvrzení pana ministra soc. péče, který tvrdil, že tyto závodní výbory jsou základnou dalšího boje. Ne. Zde je fixován dnešní stav, a věcí zákonodárného našeho sboru bude, abychom, když vývoj demokracie hospodářské postoupí dále, změnili tento zákon ve prospěch hospodářské demokracie, ale ne, aby tyto výbory byly libovolnými základnami boje a libovolně kdekoliv, jak kde bude silná odolnost zaměstnavatelů a útočnost dělníků, aby se různě upravovala kompetence těchto výborů, které jsou zde přesně fixovány a jejichž kompetence také přesně je stanovena. V § 4 se výslovně říká, jaká jsou práva těchto závodních výborů všeobecná. V §u 5 se praví, jaká mají zvláštní práva ty výbory, kde závod vede obchodní knihy, kde jest aspoň 300 dělníků nebo 50 zřízenců. V akciových společnostech dokonce mají dělníci právo vysílati do správních rad své zástupce. To je jistě vážné právo, to musí přiznati i ti, kdo dnes se staví proti zákonu jako nedostatečnému pro dělnictvo. To jsou přesně fixovaná práva, která nemohou býti v závodech jinak upravených, jinak dotovaných dělnictvem, jinak řízených, libovolně měněna. Jsem na tolik pokrokový, že přiznám - a v tom bych souhlasil s panem ministrem sociální péče - že neustrneme na této základně, že se bude hospodářský život dále vyvíjeti a že demokracie přirozeně půjde dále podle vzdělání dělnictva a podle toho, jak bude přizpůsobeno k tomu, aby se stalo spolutvůrcem ve výrobě. Ale to nepůjde bojem nýbrž cestou zákonodárnou, chceme-li býti ovšem spořádaným státem.
A nyní přiznávám, že je to velmi obtížné stanovisko i právní, a přirozeně pro naši vládu i politicky choulostivé, co s má státi teď, když zákon má platiti od 1. ledna, ale prováděcí nařízení bylo vydáno tak pozdě, že nemohlo vůbec dojíti k tomu, aby tyto výbory byly zřízeny. To jest ovšem obtížná situace, a já myslím, že bychom těžko se mohli odvolávati na nějaké právo jedné nebo druhé strany, a že tu musí vyjíti si obě strany vstříc a říci si loyálně - Na ten čas budeme muset poměry, jak jsou založeny kolektivními smlouvami, držeti dále a uznati dále dělnické výbory na základě kolektivních smluv jako mluvčí dělnictva a s ním se dojednati do té doby, než bude zřízen závodní výbor. To, myslím, je loyální stanovisko obou stran. (Posl. Bubník: Zaměstnavatelé to neuznají!) Uznají. Já aspoň jsem četl jejich dopis, kde tvrdí, že chtějí dosavadní výbory na základě kolektivních smluv stanovené pokládati za mluvčí dělnictva a že s nimi budou jednati podle dosavadních kolektivních smluv. To jest jedna věc, že jsme došli do toho stavu, že jsme nemohli prostě uzákoniti a provésti zákon odhlasovaný. Ale obtížnější otázkou jest druhá, možno-li prostě práva dělníků resp. práva bývalých výborů podle kolektivních smluv přenášeti na nové útvary, na nové závodní výbory. Podle mého přesvědčení nelze to právnicky proto, poněvadž výbory dřívější, podle kolektivních smluv stanovené, vyvěraly ze soukromoprávních smluv jednotlivých kompaciscentů, na jedné straně zaměstnavatel, na druhé straně odborová organisace. Nelze tudíž tato práva vzniklá ze soukromé úmluvy přeložiti nyní na jiné instituce, které jsou zřízeny zákonem, a to proto, poněvadž prostě tyto instituce jsou založeny zákonem, který jest obligatorní a který nelze soukromou úmluvou stran měniti.
My ovšem vidíme jednu nevýhodu dnešních závodních výborů, a to jest ta, abych konkretně řekl, že snad tyto závodní výbory pokročilému vzdělanému dělníku kovoprůmyslu dávají málo a dělníku v cihelnách mnoho. Ale to jest věc, kterou jsme namítali při jednání o tomto zákoně, že je těžko najíti jednu šablonu pro tak komplikovaný hospodářský náš život, aby do jedné formy mohl se slíti se všemi různostmi, jež se naskytují. Musil se udělati zákon a přes všechna fakta působí tyto nesnáze.
Nyní přicházíme k tomu, o čem bylo mluveno. Nejživější zájem dělníků je na tom, aby měli spoluúčast na přijímání dělnictva. Vyložím právní stav, jak jest dosud. V kolektivní smlouvě se praví: "Dělnickému výboru přísluší právo kontroly, zda nově přijatí dělníci jsou odborově organisováni." Z dalších ustanovení se praví: "Slovy "organisovaní dělníci" rozumí se dělníci organisovaní v kterékoliv odborové organisaci dělnické. Skutečnost, že dělník jest či není příslušníkem určité národnosti, určité konfese náboženské, členem určité politické strany nebo určité odborové organisace dělnické, nebo že se tato skutečnost u něho změnila, není důvodem pro zamítnutí přihlášky o práci, nebo příčinou k propuštění z práce."
Tedy podle dosavadního stavu kolektivních smluv nemělo dělnictvo prostřednictvím svých výborů práva dělníky přijímati, nýbrž kontrolovati, jsou-li tito přijatí dělníci odborově organisováni.
V našem zákoně o tom není vůbec řeči. Náš zákon o závodních výborech o tom nemluví, ačkoliv mluví o propuštění dělníka a o tom, že závodní výbory mají právo spolurozhodovati při hromadné propouštění. Z toho pro mne vychází, že dnešní závodní výbory nebudou míti práva spolurozhodovati při přijímání dělnictva.
Teď přicházím k teoretické otázce,
je-li záhodno, by dělnictvo bylo nadáno právem spolurozhodovati
se zaměstnavatelem o přijímání dělnictva. Je to prostě otázka,
je-li dnešní doba vhodnou pro to, abychom takovým způsobem rozšiřovali
právo dělnictva. Na to odpovídám: Já jistě jsem pro demokratisaci
výroby a přiznávám, že je třeba dnešní demokracii doplniti demokratisací
hospodářskou a že je třeba žádati, aby dělník, ovšem vyspělý,
byl přibrán k rozhodování tam, kde se to rozhodování obchodní
vlastně vaří. K tomu je třeba, aby poměry byly připraveny. Nemyslím,
že se musí čekat, až bude dělník úplně připraven. To by byla námitka
každé reakce, že dělník není ještě dosti vzdělán, ale nesporně
musí zde býti podmínky, které by vzbuzovaly důvěru, že se to bude
díti věcně. Ale když dnes vidíme, že přijímání dělnictva do práce
se neděje pod touto kautelou, když vidíme, že dělnictvo, když
zjistí, že dělník je jinde organisován než v té patentované organisaci
socialistické, tu že vyhání takové spoludělníky z práce násilím,
tu nemám tolik důvěry, abych věřil, že dělnictvo je k tomu vychováno,
že bude míti tolik rozvahy a . . . (Posl. Pik: Takový dělník
přichází rozbíjeti organisaci!) To vy říkáte vždy, s takovými
barvami (žlutou) už na nás nechoďte. Tedy právě proto, že dnešní
odborové organisace jsou prodchnuty politikou, že nejsou vskutku
odborovými organisacemi . . . (Hlas: Třídní vědomí dělnictva
je hlavní věc!) Pak máte jen vy patent na to, že jen vaše
organisace bude hájiti nejlépe dělníky. Není pochyby, že dnes
jen bychom si mohli přáti, aby dělnictvo k tomu bylo přibráno,
poněvadž není pochyby, že je to jeho právem věděti, kdo bude jeho
kolegou v práci. Ale tu by se musilo rozhodovati jen podle toho,
zdali se dělník do práce hodí, zda je schopný, aby pracoval a
má-li odbornou průpravu. Kdyby se to takovým způsobem dálo, pak
bychom mohli dělníkovi říci: Pojď a spolurozhoduj. Ale když zatím
vidíme, že se rozhoduje podle politické příslušnosti, když se
kope dělník proto, že jinak věří, tu takovému dělníku nemohu dáti
právo, aby spolurozhodoval o přijímání dělníků. Je to dosti smutné,
že jsme si museli v demokratické republice udělati zákon proti
útisku. Nestačil nám předpis § 68 tr. zákona, nýbrž musel se usnésti
zákon, který jasně mluví, že kdo takovým způsobem proti spoludělníkovi
jedná, dopouští se přečinu nebo přestupku. (Hlas: Zákon se
neprovádí!) Nemějme nedůvěru! V Plzni máme procesy o těchto
věcech a budeme viděti, jak budou prováděny. (Hlas.: Také v
Ostravě. - Posl. Pik: Vy si voláte soudce na schůze a tam je preparujete
proti dělníkům. - Hluk.)