Předseda (zvoní):
Další slovo má p. posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Projednávaným zákonem dává se právní a moderní základ obchodním učelištím a jeho ustanoveními omezuje se přílišný rozvoj školství soukromého, na spekulaci založeného. Z toho důvodu vítáme předlohu, poněvadž veřejná učeliště budou zákonem chráněna a posílena. V důvodové zprávě k návrhu se praví, že stát postupně bude sestátňovati veřejná učeliště obchodní. Stát už dnes podporuje a vydržuje 220 obchodních učelišť s více než 30 tisíci žáky. Přejeme si, aby postup postátňovací byl urychlen a aby tím zejména z větších obcí, pokud se týká zvláště obchodních akademií, sňato bylo břemeno vydržování veřejných škol, které vyžaduje nákladů statisícových. Přes to, že veliká část obcí přispívá na osobní a věcný náklad veřejných učelišť obchodních, nebylo v zákoně dostatečně respektováno jejich právo, pokud jde o zastoupení obcí v kuratoriích. Zákon přiznává právo vysílati zástupce obchodní komoře a obchodním gremiím, avšak výslovně nepřiznává toto právo obcím nejen tam, kde třeba obce na tyto školy nepřispívají, nýbrž ani tam, kde na ně obce přispívají, a to nemalou měrou. Mluví se sice o zastoupení místních činitelů, ale bylo by oportunní naproti obcím, když jmenovány jsou obchodní komory a obchodní gremia, aby jmenovány byly také obce mezi činiteli, kteří jsou oprávněni vysílati své zástupce do kuratorií. Avšak i z důvodů věcných jest žádoucno, aby byly obce v kuratoriích zastoupeny. Vždyť z obchodních učelišť, zejména z obchodních akademií, vychází nejen dorost stavu obchodnického, nýbrž i dorost úřednický, především úřednictva účetního, který zejména vstupuje do služeb samosprávných.
Pokud právo obcí jako místních činitelů bude uznáno, žádám v resolučním návrhu, aby toto právo řídilo se výší příspěvků obce, to jest, aby obce naproti jiným přispívatelům měly poměrně větší počet zástupců v kuratoriích. V návrhu zákona přiznává se právo na zastoupení obchodním gremiím, doporučuji tedy v resoluci, aby v prováděcím ustanovení bylo stanoveno, že i hromady pomocnické mají právo vy sílati své zástupce. Mimo to žádáme v resolučním návrhu, aby při zřizování nových obchodních učelišť byly vedle obchodních komor slyšeny také obce a aby na vyjádření obce byl brán při povolování soukromých učelišť náležitý zřetel.
Vítajíce tento zákon jako pokrok, žádáme, aby v nejbližší době předložilo ministerstvo školství a nár. osvěty také osnovu zákona o školách pokračovacích a od borných. Pokračovací škola nemá dosud žádného pevného právního podkladu a také otázka nákladu na udržování tohoto školství nemá právního ustanovení. Ministerstvo sice přispívá nebo kryje úplně náklad u pokračovacího školství, osobní náklady a věcné náklady zpravidla musí nésti obce. Připomínám, že tento náklad obcí je velmi značný. Uvádím případ plzeňský, kde letošního roku obec musí přisěti na schodek v rozpočtu vykázaný přes 200.000 K. Příspěvky různých korporací jsou minimální a největší část břemen připadá na místní obce, jak jsem poukázal na příkladě obce plzeňské. Bylo by spravedlivé, aby pokračovací a odborné školství bylo účinně z veřejných prostředků podporováno.
Tímto způsobem zejména také, když
bude zákonná úprava škol pokračovacích, odstraněny budou závady,
které se projevovaly u obchodního školství, závady rázu administrativního,
finančního a výchovného, a přejeme si, aby na tomto poli školství
pokračovacího a odborného ministerstvo školství a nár. osvěty
vykonalo svoji povinnost. Prohlašuji jménem klubu, že náš klub
bude pro zákon hlasovati. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pí. posl. Rosolová.
Posl. Rosolová: Slavná sněmovno! Vláda předkládá nám dnes vládní návrh zákona pro reorganisaci obchodních škol. Vítám tento návrh, poněvadž vidím, že naše vláda má opravdu snahu, aby obchodní školy u nás byly tak organisovány, jak toho stát potřebuje.
Že obchodní školy mají veliký význam v národě, chci na několika jenom faktech ukázati. Poměry nás učí, že nejvyššího rozvoje kulturního v té či oné době dosáhl národ, který dospěl určitého hmotného bohatství, a toto bohatství národa bylo vždycky podmíněno obchodní jeho činností. (Tak jest!) Možno dobře říci, že bez obchodu není bohatství a bez bohatství není vyspělosti kulturní. V historii jest toho podán důkaz. Obchodně čilí kmenové, i celí národové, zbohatnuvše, mířili k vyšším kulturním cílům. Malý národ Feničanů, který jedině obchodem zbohatl, měl tak vysokou kulturu, že dodnes ještě v Paříži ukazují nám v Louvre plody této kultury. Opět jiné kraje, které dříve utěšeně kvetly, dokud obchod tam byl v rozkvětu, úplně zchudly, když tento obchod ustal, na příklad krajiny iránské. Jaký význam má obchod opírající se o činnost průmyslovou, ukazuje nám několik ukázek z Anglie. V XVI. století byla Anglie na takové výši v poměru hospodářském, jako jsou státy balkánské. Teprve za potomních staletí působením obchodu a průmyslu úžasně zbohatla a dosáhla toho, že dnes může býti pokládána za srdce obchodu celého světa. (Výborně!)
Je-li obchod a průmysl ve státě v řádném stavu, prospívá celé hospodářské těleso; vázne-li někde jeho činnost, jeví se následky nejprve v nedokonalosti jednotlivých údů hospodářského organismu a posléze v zakrnění celku a proto také moderní politika nejpokročilejších států je v podstatě politikou hospodářskou, čili vlastně politikou obchodní.
Jakmile po svém národním obrození cítili jsme trochu pevné půdy, dostavily se s neodvratnou nutností otázky hospodářské, a vyl to důkaz zdravé národní konstituce, že jali jsme se pracovati a usilovati o své hospodářské posilnění. A náš organismus národní zdatností hospodářskou dosáhl takového stupně rozvoje, že v poměru k našemu počtu naše česká kultura snese porovnání s kulturou národů nejvyspělejších. (Výborně!) A k tomuto národnímu povznesení přispěly vedle koryfejů vědy a umění hlavně naši průmyslníci a obchodníci. A ne mezi posledními, nýbrž v prvních řadách stojí odchovanci obchodních akademií a škol obchodních, a to hlavně ti, kteří vedou samostatně závody, a i ti, kteří pomáhají jako úředníci. (Výborně!) Sem patří celé družiny inteligentního úřednictva ústavů peněžních, bez nichž hospodářský vývoj český není vůbec myslitelný. A není úplně správné vyčítati obchodním akademiím, že nevyhovují své úloze, poněvadž z řad jejich absolventů jsou vesměs úředníci bank anebo jiných peněžních ústavů, neboť i tyto banky slouží průmyslu a obchodu. Bez nich by se náš průmysl a obchod neobešel. (Výborně!) Bylo by ovšem žádoucno, aby absolventi jak akademií, tak i škol obchodních více věnovali se obchodu praktickému, a i k tomu musíme dojíti.
Často slýchám, že my Čechové podnikavosti obchodní nemáme. Nevěřím tomu. Ukazuje se tu příliš na jakýsi vliv dědičnosti. Co do člověka vnikne, stane se tak buď prostřednictvím řeči, buď živého příkladu. Působí tu zvyk, okolí, prostředí. A podle tohoto prostředí, okolí a zvyku volí lidé sobě nejčastěji povolání. Kde je čilý obchod, tam vyrůstají obchodní talenty. Co mladý člověk ve svém okolí vidí a slyší, to se mu bezděčně vštěpuje, dává jeho smýšlení a snažení směr a cíl. Ani u židů není obchodnická schopnost zděděná, jako spíše ustavičným vlivem okolí buzena a pěstována. Obchodnický talent není v podstatě nic jiného, nežli souhrn určitých vědomostí a dovedností, které si možno osvojiti. A tu absolventi obchodních škol neměli by lpěti jenom na zaměstnání kancelářském po vykonaných studiích, nýbrž měli by se odebírati do velikých středisk práce (Výborně!) a obchodního ruchu a tam obohatiti své zkušenosti, získati k theoretickému vzdělání důkladné prakse a takto obohaceni vrátiti se do vlasti a všecky své síly věnovati pak obchodu doma a získávati majetek dobře vedeným obchodem a tím zároveň přispívati ku blahobytu všeobecnému. (Výborně.) Z našich obchodních škol nesmí vycházeti jen dobří úředníci, nýbrž i dobří a velmi zdatní obchodníci.
Před národem chuďasů by neměl svět úcty. S bohatstvím roste i sebevědomí jak jednotlivce, tak i celého národa. (Posl. Vávra: Socialisté, slyšte!) Přísloví sice praví, že chudoba cti netratí, ale také je jisto, že člověk zámožný může snáze jednati podle svého přesvědčení ve shodě vůle se svědomím, čili on snáze uhájí svoji vnitřní svobodu, která dodává člověku mravní důstojnosti a činí ho svobodným i v žalářích (Výborně!) a velkým i na hranicích v rukou katových. Toť ethický význam bohatství. A co jiného přináší jednotlivci i celému národu zámožnost v umění, ve vědách, v potřebách životních! Naše politika nesmí směřovati k tomu, aby z nás všech byli nuzáci a chuďasové. My musíme hleděti docíliti takového hospodářského stavu, aby i ten nejposlednější byl občanem dobře situovaným. Absolventi obchodních učelišť jsou na prvém místě povoláni k tomu, aby pak svou prací přímo nebo nepřímo přispívali k rozmnožení národního jmění. Podnikaví, světa znalí obchodníci, jakými bych si přála míti obchodníky české, jsou jedni z prvních průkopníků pokroku. Obchodníci všech věků a zemí, jako muži, kteří mnoho viděli a zkusili, zhošťují se všech předsudků širších vrstev a jsou lidmi pokrokovými, svobody milovnými v obchodě a průmyslu je naše jediná spása (Výborně!)
A proto český národ s velkými obětmi vydržuje tolik obchodních učelišť, aby si vychoval co možná nejvíce dobrých obchodníků a úředníků, kteří pak svými vědomostmi a schopnostmi vrátí několikanásobně svému národu hřivnu, kterou národ do obchodních škol uložil.
Nechci míti svůj národ národem
požitkářů, ale tolik bych přála našemu českému lidu, aby byl tak
situován, aby mohl použíti všech vymožeností moderní techniky
a aby měl dále zajištěny všecky prostředky, jichž je třeba ku
zdokonalení lidského pokolení. Ve vývoji lidstva není zastávky,
tu je jediná snaha vpřed a v této snaze bych si přála, aby československý
národ byl v prvních řadách. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Byl podán resoluční
návrh p. posl. Pikem a soudr. Žádám, aby byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Resoluce posl. Pika a soudr.:
Vládě se ukládá:
I. Do kuratoria zřízeného podle § 8 buďtež zejména povoláváni zástupci obcí, v jejichž obvodě jest učiliště zřízeno, podle toho, jakou částkou obec přispívá k udržování učiliště; dále buďtež tam povoláváni zástupci pomocnické hromady při příslušném obchodním gremiu.
II. Před povolením soukromého
učiliště obchodního (§ 18) budiž vyslechnuta obchodní komora a
obec sídla učiliště.
Předseda: Tento resoluční návrh je dostatečně podporován a je předmětem jednání.
Ke slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. Sladký: Vážené shromáždění! Řečníci stran, kteří se přihlásili ke slovu, vyslovili celkem uspokojení a sympatie s tímto návrhem a není tedy třeba, abych snad nějak zvlášť přijetí tohoto návrhu doporučoval, tím spíše, že ministerstvo školství a nár. osvěty plná 2 léta pracovalo a pilovalo na této osnově zákonité způsobem demokratickým spolu se všemi povolanými institucemi, při čemž byly vy slechnuty sbory učitelské a profesorské obchodních škol, živnostenské zemské rady i říšská živnostenská rada, gremia, krátce všichni činitelé, kteří mají nějaký zájem na obchodních školách. Přál bych si pouze, aby opravdu tento zákon dal našemu státu a zejména našemu obchodnímu dorostu to, co ve skutečnosti se zamýšlí, aby se uplatnil tak, s jakou láskou ministerstvo i my v kulturním výboru jsme o něm pracovali.
Pokud se týká resoluce p. kol. Pika, dovoluji si podotknouti, že v § 8 do kuratoria, které jest správním orgánem každého veřejného obchodního učiliště, mohou vysílati své zástupce:
a) ministerstvo školství a národní osvěty,
b) obchodní a živnostenská komora,
c) místní obchodní gremium,
d) profesorský (učitelský) sbor, který je zastoupen ředitelem (správcem) nebo jeho zástupcem a nejméně jedním profesorem (učitelem),
e) každý další činitel, který stálými ročními příspěvky pomáhá učiliště vydržovati. Minimální výši těchto příspěvků, které dávají nárok na zastoupení v kuratoriu, určí ministerstvo školství a národní osvěty.
Tedy při projednávání této osnovy v kulturním výboru domnívali jsme se, že pod tím paragrafem, kde jest zahrnut také "každý další činitel", pojednává se o všech veřejných obchodních učilištích, které vydržovány jsou podle §u 3 b), to znamená veřejno-právními korporacemi, a těmi nejsou snad jen obce, nýbrž také někde okresy, dále obchodní komory, spolky, zvláště kupecké, a tedy nemohli jsme žádati, aby do každého takového kuratoria, které dejme tomu - vydržuje kupecký spolek, byl poslán zástupce obce, i když na dotyčnou školu obec subvencí nepřispívá, nýbrž domnívali jsme se, že obec je zahrnuta v těch slovech "každý další činitel, který stálými příspěvky pomáhá učiliště udržovati". Nezapomeňme na české školy obchodní v německých městech.
Ovšem konformuji se s částí resoluce, jak byla přednesena panem posl. Pikem, jménem klubu sociálně demokratického. Právě zřizování kuratorií je velikým po krokem, protože tato kuratoria budou zřizována nejen při všech obchodních školách, které jsou vydržovány věřejnoprávními korporacemi, nýbrž také při státních obchodních školách, na př. již na Slovensku jsou pokusy, aby byla takováto kuratoria zřizována. To je výborný prostředek, protože takové kuratorium bude tvořiti most mezi teoriemi pěstovanými ve škole a mezi praksí. Kuratorium bude sestávati z lidí prakse a přirozeně bude dávati škole určitou pružnost a snadnost, aby se snadno přizpůsobovala daným poměrům potřeby a trhu práce atd. Proto toto kuratorium pokládám za neobyčejný pokrok.
Pokud se týká zřizování soukromých učilišť podle § 18, je potřebí povolení ministerstva školství a nár. osvěty, a zajisté bude jen v zájmu věci, když, nežli souhlas bude udělen, bude vyslechnuta obchodní komora a obec, ve které má býti dotyčné učiliště, zdali nového zřízení soukromého učiliště je nezbytně třeba, aby nenastalo hromadění škol, poněvadž je nutno roztříditi naše obchodní školství stejnoměrně na celé území naší republiky, aby jedna škola nekonkurovala s druhou, aby nebylo na určitém místě škol více, nežli je jich potřebí.
Při tom je nutno pamatovati také na naše školství menšinové. Proto v kulturním výboru přijata byla resoluce, kterou se vládě ukládá, aby předložila kulturnímu výboru co nejdříve program na dobudování sítě obchodního školství, zejména menšinového, a aby s urychlením dokončila postátňovací akci na obchodních školách, kde bylo s ní započato.
Pokud se týká resoluce posl. Pika,
referoval jsem v dnešní schůzi kulturního výboru o ní a výbor
usnesl se jednomyslně přijati tuto resoluci p. posl. Pika a
klubu soc. demokratického za svou. Proto navrhuji jménem kulturního
výboru také tuto resoluci ke schválení. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati o této osnově tímto způsobem: Hlasovali bychom o celé osnově zákona, o nadpisu a úvodní formuli najednou. Zákon má sice 47 paragrafů, ale poněvadž nebyl podán pozměňovací návrh, můžeme hlasovati jednotně. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s nadpisem a úvodní formulí a s nadpisy jednotlivých hlav a oddílů zákona ve znění navrženém panem zpravodajem a obsaženém ve zprávě výboru kulturního, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je schválena tato osnova zákona v prvém čtení.
Druhé čtení dám na denní pořad některé z příštích schůzí.
Teď zbývá nám rozhodnouti jednak o resoluci kulturním výborem schválené, jednak o resoluci navržené panem posl. Pikem.
Kdo souhlasí s resolucí výboru kulturního, obsaženou v tištěné zprávě, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce, usnesená výborem kulturním, je schválena také plenem.
Zbývá nám rozhodnouti o resoluci navržené panem posl. Pikem.
Žádám, aby byla přečtena.
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Resoluce posl. Pika a soudr.:
Vládě se ukládá:
I. Do kuratoria zřízeného podle § 8 buďtež zejména povoláváni zástupci obcí, v jejichž obvodě jest učiliště zřízeno, podle toho, jakou částkou obec přispívá k udržování učiliště; dále buďtež tam povoláváni zástupci pomocnické hromady při příslušném obchodním gremiu.
II. Před povolením soukromého
učiliště obchodního (§ 18) budiž vyslechnuta obchodní komora a
obec sídla učiliště.
Předseda: Kdo souhlasí s tímto právě přečteným resolučním návrhem p. posl. Pika, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, také resoluční návrh p. posl. Pika je schválena tím je vyřízen 5. odstavec pořadu dnešní schůze.
A přikročíme k odst. 6., jímž
jest
6. druhé čtení osnovy zákona, kterým se omezuje podávání alkoholních nápojů (tisk 3169).
Zpravodajem jest p. posl. Kasík.
Má p. zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná
sněmovno! V posledním odstavci, poslední řádek, má býti provedena
změna, a to ve slovech "provedením jeho pověřuje se ministr
zdravotnictví". Navrhuji správný titul: "ministr veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy".
Předseda (zvoní): Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona, kterým se omezuje podávání alkoholních nápojů, tak jak byla přijata v prvém čtení, teď také ve druhém čtení, s korekturou doporučenou p. zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, tím zákon tento je schválen ve čtení druhém a vyřízen jest 6. odstavec pořadu dnešní schůze.
A přikročíme k odstavci 7., a
tím jest
7. druhé čtení usnesení, kterým se schvaluje 1. smlouva obchodní a plavební. 2. závěrečný protokol k obchodní a plavební smlouvě s přílohami, 3. dohoda o výsadách a ulehčeních ve prospěch československého provozu v terstském přístavu. 4. úmluva právně-finanční, 5. protokol o stanovení úvěru Italie na účet vlády Československé za dodávky válečného materiálu a živin a 6. obchodní úmluva s protokolem, uzavřená dne 23. března 1921 v Římě mezi republikou Československou a královstvím Italským (tisk 3341).
Zpravodajem za výbor zahraniční
na místo omluveného a nepřítomného p. posl. Hrušovského
je předseda výboru zahraničního p. posl. Němec, za výbor
pro průmysl, obchod a živnosti p. posl. Slavíček. Uděluji
slovo zpravodaji za výbor zahraniční p. posl. Němcovi.
Má p. zpravodaj za výbor zahraniční nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Němec: Ne!
Předseda: Má
p. zpravodaj za výbor pro průmysl, obchod a živnosti nějakou korekturu?
Zpravodaj posl., Slavíček:
Rovněž ne.
Předseda: Budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, tím jest toto schvalovací usnesení přijato také ve čtení druhém a tím jest vyřízen poslední odstavec denního pořádku dnešní schůze.
Přikročíme k rozpravě o naléhavé interpelaci posl. dr. Šmerala, Kreibicha, Hakena a soudr. ministru soc. péče, jak stranicky zaměstnavatelé v neprospěch dělnictva vykládají zákon o závodních výborech (tisk 3343).
Rozprava byla přiznána ve 121. schůzi dne 17. ledna 1922 pro schůzi dnešní.
Než udělím slovo řečníkům zapsaným, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 25 minut. Jest snad nějaká námitka proti tomu? (Nebyla.)
Není jí, návrh můj je přijat.
V řečnické listině jsou zapsáni pp. poslanci: Teska, Geršl, Pelikán, Kaufmann, dr. Matoušek a Pik.
Uděluji prvnímu řečníku p. posl.
Teskovi slovo.
Posl. Teska: Slavná sněmovno! Klub náš podav naléhavou interpelaci o provádění a zneužívání zákona o závodních výborech, jest si dobře vědom nynější těžké situace dělnictva, proti němuž třída kapitalistická a její pomocníci zahájili výboj. Bojuje se proti dělnictvu otevřeně i záludně. Je třeba, aby dělnictvo a poctiví jeho zástupci měli stále oči otevřeny, aby byli bdělí proti všem nástrahám, jež se chystají. Proti dělnictvu může se zneužívati i zákona, který byl dělnictvu líčen jako jistý úspěch dělnictva a jako pokrok na sociálně-politickém poli. A takovým je i zákon o závodních výborech, usnesený loni v srpnu a platný od počátku tohoto roku. Na tom příkladě můžeme jasně ukázati, jak nebezpečno jest dělati nedokonalé zákony a líčiti je jako úspěch dělnictva, o kterých se pak přesvědčí, že mu neprospívají.
Klub poslanců strany komunistické hlasoval proti tomu zákonu, jenž tehdy na počátku srpna byl ujednán jako kompromis měšťáckých stran s vládními socialisty v důvěrných poradách, jenž pak s neobyčejným kvapem byl promrskáván ve výboru a poslanecké sněmovně. Vládní strany socialistické tehdy ujednaly tento zákon jako náhradu za závodní rady. My jsme se opravdu domnívali, že uzákoněn bude aspoň slušný zákon o závodních radách, který by potvrzoval všechny vymoženosti dělnictva v továrnách a dílnách, sevšeobecňoval je a byl zároveň prvým důležitým krokem ke kontrole výroby a k socialisaci. Místo toho ujednán byl hanebný kompromis, jenž, jak nyní se ukazuje, nejen že nebyl výhodou pro dělnictvo a krokem na cestě k socialisaci, nýbrž znamenal oklamání dělnictva a škodu jeho a přivodil nyní, když vstoupil v platnost, dělnictvu těžké boje. Zákon ten jest svědectvím onoho ducha, který ovládl parlamentní většinu. I když se někdy tvrdí, že se dělnictvu něčeho poskytuje, ve skutečnosti všechny počiny nynější většiny vládní směřují k tomu, aby tento stát byl skonsolidován na podkladě kapitalistickém na úkor práv a zájmů dělnictva a zaměstnanců vůbec. Měšťácké strany měly jistě již při navrhování zákona o závodních výborech na paměti, že zákona toho bude použito ke zmenšení práv důvěrnických sborů dělnictva, stejně jako při snížení platů státních zaměstnanců měli na paměti, že toto snížení příjmů bude příkladem všem jiným zaměstnavatelům, by jednali podobně. Vládní socialistické poslance, nechceme-li jim přičítati podobné úmysly, nutno obviniti, že měli býti při hájení zájmů dělnictva opatrnější a prozíravější.
Tyto strany zavrhují radikálnější postup proletariátu, zatracují revoluční tendence třídního boje, ukazují dělnictvu na to, že jenom vytrvalou mravenčí prací, etapovým bojem, mohou zlepšovati své poměry i pracovati k vítězství socialismu. Ale místo toho takovýmito zákony pomáhají zaměstnavatelům, aby připravovali dělnictvo i o ty vymoženosti, kterých dělníci svou vlastní silou si vydobyli. Když už byl tak nedokonalý zákon vytvořen, dalo se aspoň očekávati, že ministr sociální péče, jenž patří ke straně socialistické, výslovně bude konstatovati v prováděcích nařízeních, že zákon tento nutno pokládati za minimum v těch podnicích, kde doposavad nevyvinuly se důvěrnické sbory s právy, které jsou zaručeny smlouvami kolektivními. Ale ani toto se nestalo.
Jak se ukázalo hned po 1. lednu t. r., kapitalisté dobře se připravili na dobu, kdy tento zákon vstoupí v platnost, a ihned zahájili útok. Stalo se tak zejména v kovo dělném průmyslu, na severu Čech, ve Vítkovicích, ba i ve Velké Praze, dále pak v průmyslu textilním, sklářském a lihovarnickém.
Uvedu některé nejvýznačnější doklady: Tak Svaz průmyslníků pro severní Čechy zrušil dne 15. prosince v závodech svého členstva kolektivní smlouvu s dělnictvem a aniž jednal s ním o nových podmínkách pracovních, dal vyvěsiti v závodech, které v něm jsou sdruženy, nový pracovní řád, nadiktovaný jednostranně průmyslníky. Tento pracovní řád nebyl s organisací dělníků nikterak smluven, nýbrž diktátorsky průmyslníky dělnictvu vnucován. Hlavním obsahem tohoto pracovního řádu je, že ne uznává se v něm soustava důvěrníků. Průmyslníci prohlásili, že s dělnictvem hodlají jednati pouze jako s deputacemi. Zaměstnavatelé si přejí, aby dělníci vyslali k nim deputace tak, jako se dělo před 100 lety, aby poníženě prosili milostpány fabrikanty o audienci. Je to zpupná provokace fabrikantů proti dělnictvu. Dělnictvo prohlásilo ve všech závodech solidárně, že neuznává jednostranně diktované pracovní řády, a v mnohých závodech došlo ku stávkám. V Ústí stávkovalo v Münsterově huti 250 dělníků, v Mostě v ocelárně a majolikové továrně 1000 dělníků. V Trnovanech u firmy Stadler, v Podmoklech v kamnárně Garmasově a v řadě jiných podniků došlo rovněž k zastavení práce; tak u firmy Schaffer a Budenberg v železárně a ocelárně v Ústí n. L. Ve všech těchto závodech dělnictvo muselo stávkou donutiti zaměstnavatele, aby postupovali dle platné kolektivní smlouvy. Sem až sahá odvaha kapitalistů v naší republice! Dělníci v mostecké slévárně učinili přípravy pro zastavení nouzových prací. Zaměstnavatelé hrozili dělníkům, že utrpí-li v ocelárně škodu, že dělnictvo veškerých kovoprůmyslových závodů od Liberce až po Cheb bude vyloučeno z práce. Ejhle, jednotná fronta průmyslníků proti proletariátu!
Svaz průmyslníků pro severní Čechy poslal dělnictvu tento sprostředkující návrh: Rámcová smlouva kolektivní platí mlčky dále a svazové firmy a organisace dělnictva budou ji praktikovati tak, jako by trvala, vyjímaje ustanovení o důvěrnících, které si organisace dělnictva mohou klidně na dále označovati za své výkonné orgány. Na místo hlavního dohodovacího úřadu ustanoví se paritní komise, která urovnávati bude eventuelní spory. Organisacím dělnictva je volno při propouštění jejich výkonných orgánů (tedy důvěrníků) odvolávati se k této paritní komisi, právě tak, jako při uplynulé rámcové smlouvě tomu bylo ohledně oněch dělníků, jichž propuštění se stalo z osobních motivů.
Na platných smlouvách paritních ničeho se nemění. Svaz kovoprůmyslníků severních Čech bere na vědomí protest proti nově vyvěšenému pracovnímu řádu a pracovní řád zůstane tak dlouho v platnosti, až oběma organisacemi bude vypracován nový pracovní řád. V něm budou ustanovení nově vypracovaného pracovního řádu, proti nimž jsou námitky, ve vzájemné úmluvě nově redigována. Nový pracovní řád má býti vypracován do 31. ledna 1922. Navrhovanou zde dohodu lze v každé době na 4 týdny vypověděti. Tímto návrhem cítíme se býti vázáni jen 3 dny s tou podmínkou, že do tohoto dne veškeré závody postižené stávkou nastoupí v plném počtu práci. Toto se stalo za asistence živnostenského inspektora a úřadu republiky. Pro zaměstnavatele v naší republice neplatí ujednané smlouvy a zákony, neboť nebojí se úřadů, které stojí na jejich straně, majíce k disposici policii i četnictvo a kriminály republiky jsou dosti prostranné, že pojmou všechny nespokojené dělnické rebelanty. Výboj zaměstnavatelů proti dělníkům je organisovaný a mezinárodně solidární. Dokazuje to současná snaha kapitalistů jak v severních Čechách, tak ve Vítkovicích, ano i v kovodělných závodech Velké Prahy, kde byli propuštěni důvěrníci dělnictva: v továrně Walter v Jinonicích, Janků v Radotíně, v Daňkovce a posledně v továrně Ringhofferově na Smíchově.
Nejen v průmyslu kovodělném, nýbrž i v průmyslu textilním počínají si průmyslníci stejně výbojně. V severních Čechách podnikli textilní podnikatelé za vedení krajského stavu průmyslníků a za tichého souhlasu živnostenského inspektorátu a po litických úřadů stejný výpad proti dosavadně platným ujednáním se svým dělnictvem. Dali vyvěsiti ve svých závodech pracovní řád, který jako by pocházel z dob nejhlubší poroby dělnické třídy v prvo počátcích kapitalistické výroby. Již § 1, odst. 2 obsahuje ustanovení, kterým se vlastně zavádí znovu pracovní knížka, proti které dělnické hnutí bojovalo celá desetiletí. Ustanovení v odst. 4 směřuje přímo na okleštění dosavadních práv dělnických se zřetelem na to, že nový zákon o továrních výborech obsahuje méně. Stojí tam: "přijímati a propouštěti dělníky a činiti jiná opatření v závodě - pokud ustanovení zákona jinak nenařizují - jsou oprávněni výhradně zaměstnavatelé, resp. osoby jimi ustanovené" - tedy přistřižením dosavadních oboustranných smluv na niveau nedostatečného zákona o továrních výborech.
Odstavcem 5 stává se každá kolektivní smlouva bezpředmětnou, před uzavřením pracovní smlouvy jest dělníku vlastním podpisem potvrditi, že pracovní řád béře na vědomí. Pracovní řád je mimo to v pracovních místnostech ku všeobecné známosti vyvěšen. Stanoví-li tedy zaměstnavatel práci přes čas, prodlouží-li pracovní dobu a odstraní 8hodinovou dobu pracovní, jak v dalších odstavcích vysvítá, má dělník, který pracovní smlouvu podepsal, již ruce svázány. Páni doktoři ze svazu průmyslníků sice prohlásili, že paritní smlouvy stojí vlastně nad tímto pracovním řádem avšak dělnictvo bylo podobnými machinacemi již tolikrát napáleno, že se tímto manévrem nedá mýliti. Přímé porušení kolektivní smlouvy obsahuje § 4, ve kterém stojí: "zaměstnanci ženského pohlaví v továrních podnicích pracují v sobotu nejdéle do 2 hodin". V kolektivní smlouvě v bodě 1 stojí, že doba pracovní v sobotu smí trvati jen do jedné hodiny. Následují ustanovení trestní, dle nichž dělník do práce pozdě se dostavivší může býti potrestán nejenom příslušnou ztrátou mzdy, ale také peněžní pokutou, ano i propuštěním.
Odstavec 8 téhož paragrafu dává výhradní právo zaměstnavatelům, aby nařizovali práci přes čas. Tedy ne, jak stojí v kolektivní smlouvě, za součinnosti dělnictva a důvěrnictva. § 10 osnovy porušuje kolektivní smlouvu tímto ustanovením: Překročí-li zaměstnanec ustanovení pracovního řádu, je zakročiti důtkou nebo po kutou až do výše půldenní mzdy v době jednoho týdne nebo propuštěním.
Podobný postup zahajují též lihovarníci. Dovolávajíce se zákona o závodních výborech, chtějí zkrátiti práva dělníků. Jmenovitě odmítají podepsati kolektivní smlouvu s dělnictvem na delší dobu, jsou ochotni k závazkům pouze na dobu kampaně, ježz právě začíná. Po ukončení kampaně hodlají přejíti k otevřenému útoku proti dělnictvu. Dělnictvo však poznalo tyto úmysly a vyhlásilo právě stávku ve všech lihovarech. Je nejvýš nutné, aby ministerstvo sociální péče a veřejných prací okamžitě nátlakem na zaměstnavatele snažilo se spor urovnati.
Dnem 1. ledna vstoupil v platnost zákon o závodních výborech. Volby nemohly býti dosud prováděny, poněvadž nebylo dosud prováděcího nařízení. V tomto zákoně však stojí, že závodní výbory mají spolupůsobiti při sdělávání pracovního řádu. Tento zákon byl svazu průmyslníků, živnostenskému inspektoru i politickému úřadu zajisté znám. Zde byl tedy zákon zcela veřejně porušen za vědomí úřadů, které jej mají chrániti. Jaké tendence byly spojeny se zavedením tohoto pracovního řádu, o tom svědčí případ, uvedený na konferenci důvěrníků textilního dělnictva v Liberci dne 11. t. m., kdy jeden z továrníků oznámil již dělnictvu, že od 1. února bude se pracovati 9 hodin denně místo 8. Kdyby se tento řád měl uplatniti, pak by vlastně důvěrnický systém byl úplně odstraněn, neboť stížnosti mají býti přednášeny přímo podnikateli a správci závodu a nikoli důvěrníkům.
Je jisto, že dělnictvo si tyto pokusy o úplné své zotročení nedá líbiti. Avšak je také nutno ptáti se: Nemají také dozorčí úřady, resp. živnostenští inspektoři zcela jinou funkci, nežli nečinně přihlížeti a přisvědčovati tomuto jednostrannému porušování kolektivních smluv?
V Národních Listech jsme počátkem tohoto měsíce četli nepokrytý názor, že práva dosavadní továrních výborů a důvěrníků mají býti redukována na míru předepsanou zákonem. Jest to orgán jedné nejmenší, avšak finančně nejsilnější skupiny vládní většiny. Chápeme, že tento názor vyjadřuje zbožné přání všech podnikatelů. Není však proň opory ani v zákoně samém, ani mimo něj. Zákon regulující právo dělnické nemůže odstraňovati a také jediným slovem neodstraňuje nějaké plus, jehož snad již bylo cestou obapolné dohody dosaženo. Moje strana činí spoluvinným na troufalosti zaměstnavatelů proti vymoženostem dělníků také ministra sociální péče, který do prováděcího nařízení o závodních výborech výslovně nevložil odstavec, jímž by se veškeré stávající vymoženosti dělníků nad uvedený zákon nesměly rušiti. To jest jednou z příčin, že zaměstnavatelé vykládají si zákon čistě ve svůj jednostranný prospěch a v neprospěch dělnictva.
Kapitalisté a s nimi ovšem i naše vláda předpokládají, že hospodářským zotročením třídy dělnické podaří se jim zrestaurovati nynější úpadek průmyslové výroby a kapitalistických řádů. Zapomínají ovšem, že čím více bude třída dělnická seslabena, tím že bude méně konsumu schopna a tím rychleji že dostaví se nezbytná nutnost odstranění soukromokapitalistické soustavy.
Tážeme se, je-li pan ministr soc. péče ochoten vysvětliti podnikatelům, že jejich postup proti rušení kolektivních smluv a zavádění nezákonných pracovních řádů je protizákonný a je-li ochoten užíti všech prostředků, aby zjednal v těchto případech platnost zákonu a právu. Tážeme se vládních stran socialistických, co říkají takovémuto zákonu, jejž pomáhaly tvořiti. Jet povinností jejich se vším důrazem prosaditi, aby bylo zabráněno velkým pohromám, které z výkladu tohoto zákona dělnictvu hrozí. Dělnictvu pak radíme, aby utvořením jednotné, pevné a bojovné fronty odrazilo útoky a úklady sjednocené fronty kapitalistické.
My pak pokládáme za nutno, aby
v této sněmovně, třebas ani dnes nemáme valných nadějí, přece
jenom byl obnoven návrh na zavedení závodních rad, jaké si dělnictvo
přeje a které by znamenaly opravdový krok ku předu. (Výborně!
Potlesk.)