Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dát hlasovat tímto způsobem:

O § 1, odst. 1. hlasovali bychom nejprve v úpravě, navržené p. posl. Svetlikem. Bude-li zamítnuta, hlasovali bychom podle zprávy výborové. Na to o zbytku § 1 podle zprávy výborové, poněvadž dalších pozměňovacích návrhů není.

O § 2 budeme hlasovati nejprve v úpravě, navržené p. posl. Svetlikem k odstavcům 1. a 2. Bude-li to zamítnuto, pak o § 2 podle zprávy výborové.

O §§ 3 až 6 inclusive a o prvních třech odstavcích § 7, k nimž není změn, budeme hlasovati podle zprávy výborové.

Na to bychom hlasovali o odstavci 4. § 7, nejprve v redakční úpravě p. posl. Svetlika, které se přizpůsobil p. zpravodaj. Kdyby byla zamítnuta, hlasovali bychom ovšem podle zprávy výborové.

Na to budeme hlasovati o zbytku § 7 a o §§ 8 až 14 inclusive, o nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla).

Není jí, budeme tedy hlasovati tak, jak jsem právě uvedl.

Poněvadž budeme hlasovati o odst. 1 §u 1 v úpravě navržené p. posl. Svetlikem, žádám, aby byla přečtena.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

§ 1, odst. 1. mějž toto znění:

"Pachtýři (podpachtýři) a všichni jiní uživatelé polí, luk a pastvin s příslušenstvím, kteří za užívání těchto pozemků jsou podle smlouvy ujednané přede dnem 28. července 1921 povinni dáti druhé straně smluvní jako úplatu část naturálních výnosů těchto pozemků v r. 1921, jsou oprávněni dáti místo toho úplatu podle předpisu tohoto zákona."

Tyto změny buďtež provedeny korekturou i na dalším § 2 tohoto zákona.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s § 1, odst. 1 v této úpravě, navržené p. posl. Svetlikem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest menšina, tento pozměňovací návrh p. posl. Svetlika přijat nebyl.

Budeme hlasovati teď o tomto odstavci §u 1 podle zprávy výborové. Kdo s ním tak souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, odst. 1 §u 1 přijat podle zprávy výborové.

Teď budeme hlasovati o zbytku § 1 podle zprávy výborové. Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, také zbytek §u 1 byl schválen podle zprávy výborové.

O §u 2 budeme hlasovati nejprve v úpravě navržené p. posl. Svetlikem k odstavci 1. a 2. Žádám, aby to bylo přečteno.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Odst. 2, § 2, řádka 10., počátek věty: "Na deputátníky . . . . atd. nechť je škrtnut a na jeho místo vloženo znění: "Pracovní podmínky deputátníků a saisonních dělníků podléhají úpravě kolektivní smlouvy."

Předseda (zvoní): Kdo tedy souhlasí s § 2 v této úpravě, navržené p. posl. Svetlikem, jak právě byla přečtena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina, § 2 v této úpravě, navržené p. posl. Svetlikem, je zamítnut.

O § 2 budeme teď hlasovati podle zprávy výborové.

Kdo s § 2 ve znění zprávy výborové souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, § 2 ve znění zprávy výborové je schválen.

O §§ 3 až 6 incl. a o prvých třech odstavcích §u 7, k nimž není pozměňovacího návrhu, budeme hlasovati podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, §§ 3 a 6 incl., a první tři odstavce §u 7 jsou schváleny podle zprávy výborové.

Teď budeme hlasovati o odst. 4 §u 7, a to v redakční úpravě, navržené p. posl. Svetlikem, ke které se přizpůsobil p. zpravodaj.

Kdo s tímto 4. odst. §u 7 v této úpravě redakční souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím jest odst. 4. v této úpravě schválen.

Budeme hlasovati o zbytku §u 7 a o §§ 8 až 14 incl., nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, zbytek §u 7, §§ 8 až 14 incl., nadpis a úvodní formule zákona jsou podle zprávy výborové schváleny.

Tím je osnova přijata v prvém čtení ve znění shodném - s tou redakční změnou ovšem - s usnesením senátu. Druhé čtení dám na denní pořad některé z příštích schůzí.

Teď zbývá nám ještě rozhodnouti o resolučním návrhu, usneseném výborem zemědělským. Jest obsažen ve zprávě tištěné, není tedy potřeba ho čísti.

Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím jest resoluční návrh schválen a tím je vyřízen také tento odstavec denního pořadu.

Přikročíme ke 4. odstavci dnešního pořadu, jímž jest

4. zpráva výboru zahraničního, výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu (tisk 3164), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění mezinárodní úprava o zřízení ústředního patentního úřadu, podepsaná v Paříži dne 15. listopadu 1920 (tisk 3353).

Zpravodajem za výbor zahraniční je p. posl. dr. Uhlíř, za výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti p. posl. Slavíček a za výbor ústavně-právní pan posl. dr. Matoušek.

Uděluji prvnímu zpravodaji, p. posl. dr. Uhlířovi slovo.

Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Slavná sněmovno! Tiskem 3164 byl nám předložen vládní návrh, kterým by Národní shromáždění schválilo mezinárodní úpravu o zřízení ústředního patentového úřadu, podepsanou v Paříži, dne 15. listopadu 1920. Se strany naší účast odborníků datuje se od r. 1919, kdy súčastnili jsme se mezinárodní konference v Paříži ve dnech 17. až 22. listopadu. Tehdy vypracován byl návrh mezinárodní smlouvy na zřízení ústředního úřadu patentového. Definitivní text této úmluvy byl pak stanoven na konferenci konané ve dnech 26. října až 4. listopadu 1920.

Oč jde při této úpravě? Jde o zřízení ústředního orgánu vydržovaného společným nákladem smluvních zemí, jehož zásadním úkolem bylo by sbírati a soustřediti veškeré publikace, dokumenty a zprávy, vztahující se k patentům a k pokrokům veškerého průmyslu a býti zprostředkovatelem mezi správami všech do oboru patentního spadajicích záležitostí v souhlase s resolucí přijatou konferencí odborných delegátů spojených zemí, konanou v Paříži v prosinci roku 1916, která již vyslovila názor, že by sídlo takového úřadu mělo býti v Bruselu.

Ústřední úřad patentní nebyl by sice takového druhu, aby mohl nahraditi úřady jednotlivých států, udílející patenty, nicméně měl by pro vynálezce veliký význam potud, že by jednak ulehčoval dosažení ochrany jejich práv v různých zemích prostřednictvím mezinárodního zápisu patentových přihlášek obdobného mezinárodnímu zápisu ochranných známek podle Madridské dohody ze dne 14. dubna 1891, jednak, že by jim podával zprávu o novosti jejich vynálezů na základě prozkumu patentových přihlášek a vyhledání anteriorit.

Úprava, která je nám zde předložena ke schválení, jest rozdělena ve tři hlavy, pojednávající 1. o mezinárodním zápisu, 2. o zkoušce, 3. o základní úpravě organisace a činnosti úřadu.

Hlava I. stanoví postup při mezinárodním zápisu patentových přihlášek.

Hlava II. úpravy vztahuje se k podmínkám, za kterých by byl ústřední úřad povolán k provedení zkoušky přihlášek.

Hlava III. úpravy obsahuje hlavní zásady úkolů ústředního úřadu jako ústředního orgánu k opatřování dokladů ve věcech patentů, jeho vnitřní organisace a opatření k zajištění výloh spojených s počátečním zřízením a s ročním vydržováním.

Zahraniční výbor pojednal o předloženém vládním návrhu se svého hlediska a uznal, že úprava tato znamená nový důležitý krok na poli unifikace světového práva patentního a zvýšenou ochranu vynálezů vlastních příslušníků. Vycházeje z tohoto hlediska vyslovil souhlas, aby vláda přistoupila k úpravě o zřízení mezinárodního ústředního úřadu patentního v Bruselu a předkládá tudíž posl. sněmovně, aby přijala toto schvalovací usnesení:

1. Mezinárodní úprava o zřízení ústředního patentního úřadu, podepsaná v Paříži 15. listopadu 1920, se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby úpravu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je potřebí k provedení této úpravy. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji druhému referentovi za výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živnosti p. posl. Slavíčkovi slovo.

Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Vládní návrh, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění mezi národní úprava o zřízení ústředního patentního úřadu, podepsaná v Paříži dne 15. listopadu 1920, jest jednou z věcí, kterými se zařazujeme jako samostatná a rovnoprávná jednotka do mezinárodních styků po stránce národohospodářské.

O tyto záležitosti za starého Rakouska, až na přímé individuelní zájemníky, jsme se velmi málo starali, poněvadž v těchto záležitostech k jednání s okolními státy připuštěni nebyli. Vzhledem k tomu, že náš

stát jest silný průmyslově a vzhledem k tomu také, že po této stránce vynálezů různých patentů, ochranných známek a jiných označených zvláštností ducha a pohotovosti po stránce průmyslové i hospodářské jest značně potentní, vítá výbor pro průmysl, živnosti a obchod ujednání toto jako doplněk ku stykům národohospodářským s ostatními zeměmi a připojuje se plně k usnesení výboru zahraničního. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Uděluji třetímu zpravodaji za výbor ústavně-právní p. posl. dr. Matouškovi slovo.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážení pánové! Ústavně-právní výbor pojednal ve své schůzi o usneseních výboru zahraničního a výboru pro obchod, průmysl a živnosti, prozkoumal osnovu po stránce ústavně-právní a uznal, že jest skutečně potřeba takového zákona, jak byl navržen oběma výbory. Poněvadž jest nutno, má-li smlouva mezinárodní býti uvnitř platna, abychom také my mohli na základě toho dělati ústavní akty, schválení Národního shromáždění, připojuje se ústavně-právní výbor k usnesení obou výborů předchozích a doporučuje Národnímu shromáždění, aby toto usnesení schválilo.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dáti hlasovati najednou o celé osnově schvalovacího usnesení, které má 3 alinea, podle zprávy výborové ve znění navrženém pp. zpravodaji.

Jest snad námitka? (Nebyla.)

Není, budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou schvalovacího usnesení, obsaženou v tištěné zprávě, jak je navrhl pan zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala usnesení schvalovací v prvém čtení.

Druhé čtení dám na denní pořad některé schůze příští. Tímto je vyřízen 4. odstavec.

Přikročíme k 5. odstavci, ke

5. zprávě výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 3151), jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, moderních jazycích, krasopise, v těsnopise a ve psaní na stroji (tisk 3349).

Zpravodajem jest p. posl. Sladký. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Sladký: Vážená sněmovno! Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 3151), jímž se upravuje vyučování v naukách obchodních, v moderních jazycích a krasopise, v těsnopise a ve psaní na stroji, jedná o návrhu, který vlastně jde dále a řeší dosavadní poměry obchodního školství pronikavěji, než snad z pouhého skromného nadpisu na první pohled by se zdálo. Nejde při tom snad o reformu osnovy vyučovací na těchto školách, nýbrž jde o změnu dosavadní organisace, zejména soukromého školství obchodního, pak přirozeně soukromých škol jazykových a škol pro písárenskou manipulaci, t. j. škol pro vyučování krasopisu, těsnopisu a psaní na stroji. Jest to osnova na první pohled neobyčejně důležitá, poněvadž obchodní školství v našem životě tvoří velice důležitou a početnou složku. Podle letošní zprávy jest v naší republice celkem, 220 škol veřejných ať již obchodních akademií nebo obchodních škol dvoutřídních, jednotřídních, obchodních škol pokračovacích, celkem o 925 třídách, jež jsou navštěvovány 30.571 žáky. K tomu přistupuje ještě veliká kategorie soukromého obchodního školství, ať již obchodních škol samotných, nebo škol pro písárenskou manipulaci nebo škol jazykových, kde počet žáků, minimálně počítáno můžeme říci, je okrouhle na 15.000. Jde zde zároveň o velmi důležitou kategorii, která nejen početně, ale i svým významem pro náš stát má velmi důležité postavení, poněvadž náš stát jako stát eminentně vývozní, exportní, musí nejprve na to dbáti, abychom si vychovali dorost řádně vyškolený, který by opravdu mohl v tom velkém mezinárodním soutěžení národohospodářském náležitě se uplatniti jak na poli průmyslovém, tak obchodním. Avšak dosavadní poměry v obchodním školství, zejména soukromém školství obchodním, byly velmi neutěšené na rozdíl od škol průmyslových proto, poněvadž zde nebyl řádný podklad zákonitý. Zřizování veškerých našich obchodních škol soukromých, škol jazykových i škol pro písárenskou manipulaci spočívá vlastně na císařském nařízení z 27. června 1850, tedy na nařízení úctyhodně starém, které vydáno bylo nota bene v době, kdy nebylo naprosto vyvinuto školství obchodní, kdy bylo v plénkách a kdy přihlíželo se hlavně k tomu, aby se upravilo zřizování soukromých škol středních, gymnasií a reálek a v důsledku na soukromé školy, které vznikaly u nás z počátku z čistě soukromých příčin jako podniky výdělečné, přinášející svému držiteli určité zisky, nebylo státního dozoru, obchodní školy soukromé nebyly státem ani vždycky schváleny a dnes se vůbec nedá zjistiti, které školy byly zřízeny na základě úředního schválení, že byly aspoň vzaty prostě na vědomí a které byly otevřeny bez povolení. Poněvadž tyto školy byly zřízeny jako podniky výdělečné, přirozeně měly řadu nedostatků a bylo proti nim mnoho výtek pronášeno.

Žactvo na těchto školách právě proto, že to byly školy výdělečné, bylo vykořisťováno hmotně: musilo platiti vysoké školné atd., ale vedle toho bylo vykořisťováno i výchovně, poněvadž na těchto školách působily síly nekvalifikované, laciné, většinou externí, aby režie byla co nejmenší a naproti tomu aby vydržovatelé měli zisky co největší. Následkem těchto poměrů dorost, který vycházel z těchto škol a který si své vzdělání draze musil platiti, byl naprosto nedostatečný a nemohl dostáti svému úkolu. To platí ovšem i dnes, kdy nás čekají jakožto mladý stát velké úkoly. Totéž je na školách jazykových a pro manipulaci kancelářskou.

A aby právě toto soukromé obchodní školství, jehož nedostatky jsem zde stručně vylíčil, bylo napraveno a bylo řízeno jaksi vyšším duchem, má býti tímto zákonem podřízeno ministerstvu školství a národní osvěty. Ke každému zřízení podobné školy musí býti především vyžádán souhlas ministerstva školství, škola musí podléhati úřednímu dozoru min. školství, musí míti schválený min. školstvím svůj organisační statut, ve kterém přesně musí býti stanovena výše poplatků, které od svého žactva žádá, musí míti řádně kvalifikované síly a zejména řádného správce, který je skutečně a ne podle jména správcem té školy. Máme školy, které mají sice kvalifikovaného správce, ale ten existuje pouze na papíře; ve skutečnosti se za jeho jménem skrývá vydržovatel školy, který na účet důvěřivé veřejnosti potom kořistí. Tímto zákonem má se také znemožniti t. zv. nekalá soutěž mezi soukromými obchodními školami, zejména však potlačiti ona nepřiměřená a školství obchodního nedůstojná reklama, kterou vážená sněmovna mohla často čísti v těch anoncích, prospektech a inserátech v novinách, kde se žákům mnoho slibovalo, že se jim zaopatří vhodné místo a hory doly, ale slibu se dostáti nemohlo. Pravým účelem bylo nalákati co nejvíce žáků do takovéto školy. Tedy tento zákon přirozeně znamená veliký pokrok i proto, že je nyní jednotný pro celé území Československé republiky.

Tak jako u nás toto zřizování soukromých škol spočívalo dosud na císařském nařízení z roku 1850, tak spočívá to v Uhersku na nařízení uherského ministerstva kultu z r. 1895 a tímto zákonem, který projednáváme, bude tedy docíleno unifikace.

Připomínám, že měli jsme na zřeteli nejen onu sociální stránku, pokud se týče žactva na těchto soukromých školách, ale také sociální postavení učitelů. Nemůžeme přirozeně z těchto škol naráz vypuditi všechny ony síly, které jsou tam, zbaviti tak mnoho rodin existence, a proto v § 21 této osnovy může ministerstvo uděliti dispens všem těm, kteří k plné spokojenosti za dozoru ministerstva školství a nár. osvěty aspoň 2 léta na takové škole působí. Tedy po té stránce je o ně postaráno. Přeměna dosavadních soukromých škol na školy podřízené tomuto novému zákonu je termínována 1. srpnem 1924. Běží zde zajisté o určitá nabytá práva, je zde investován vydržovatelem dosavadním určitý majetek. Zajisté mnohý bude vyjednávati s obcí, aby školu převzala do své správy. Termín do 1. srpna 1924 je dosti dlouhý - je to 2 1/2 roku - a v této době zajisté přechod neorganisovaných soukromých škol do organisovaného stavu může býti docela klidně vykonán.

Z těchto příčin, poněvadž zákon opravdu znamenal veliký pokrok proti dosavadní neurčitosti a bezzákonitosti, dovoluji si jménem kulturního výboru předložiti slavné sněmovně tento návrh zákona ke schválení a připomínám pouze, že v důvodové zprávě obšírněji dovolil jsem si vytknouti hlavní přednosti, které tento zákon přináší. K některým paragrafům kulturní výbor dává zde určitý jasný výklad v důvodové zprávě, aby snad potom při prováděcích nařízeních nebyly tyto paragrafy změněny jinak, než my jsme v kulturním výboru při pro jednávání zákona měli na mysli. Hned v § 4, odst. 2, kde se praví: "Obchodní akademie je učeliště 4leté, vybudované zásadně na nižší střední škole", byla obava, že by ředitelství obchodních akademií odpírala přijímati žáky z měšťanských škol, odvolávajíce se na to, že akademie mají býti "vybudovány zásadně na nižší střední škole". Proto výslovně v důvodové zprávě říkáme, že se to netýká přijetí žáků, nýbrž že tím chceme zaručiti, že obchodní akademie je škola rovnocenná vyšší střední škole, že tedy maturita na obchodní akademii má tutéž platnost jako ze střední školy, takže absolventi obch. akademií mohou býti na základě služební pragmatiky zařazeni do kategorie C, čehož dříve nebylo.

V § 16 se praví, že škola může býti, jestliže nevyhovuje výchova žactva ve směru státně-občanském, mravním neb odborném, ministerstvem školství a nár. osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra na čas uzavřena nebo vůbec zrušena. Aby snad nedocházelo k persekucím a šikanám, výslovně se praví, že krajnímu prostředku, o kterém mluví tento paragraf, musí předcházeti podrobné vyšetření veškerých příčin ve shodě s ministerstvem vnitra a že teprve potom ministerstvo školství může na čas nebo na vždycky školu zavříti.

K § 42, kde se praví, že na odborné kursy, které pořádají odborné a vzdělávací spolky nebo podobné instituce, se tento zákon nevztahuje jen tehdy, jsou-li kursy ty bezplatné, připomínám, že to nesměřuje snad proti vzdělávacím spolkům jako Dělnické akademii, nebo Ústřední škole dělnické, nebo Svobodnému učení selskému, nebo snad Proletkultu, nýbrž že toto ustanovení bylo do zákona pojato proto, poněvadž je obava, že kdyby některému soukromému podnikateli nedovolilo ministerstvo otevříti soukromou školu, mohl by s několika známými docela klidně založiti "vzdělávací" spolek, a pod jménem a pod firmou tohoto "vzdělávacího" spolku by docela klidně mohl si školu otevříti a používati jí ke svému hmotnému zisku a k vykořisťování svých žáků. Proto tento paragraf dostává takovýto smysl v důvodové zprávě.

Končím tím, že prosím slavnou sněmovnu, aby tento důležitý zákon přijala. Je to druhý, který má poslanecká sněmovna z ministerstva školství a nár. osvěty v tomto zasedání. V létě projednali jsme první o zřízení Nadání Arnošta Denise, druhým je tento. Je to první větší obšírnější předloha, a prosím, aby jí bylo dáno ústavní schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Oznamuji, že za ministerstvo školství a nár. osvěty je přítomen p. min. rada dr. Valouch.

Přikročíme k debatě. Než udělím slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut. Námitek proti tomu není? (Nebylo námitek.)

Není jich, můj návrh je tedy přijat a uděluji slovo prvnímu řečníku, zapsanému na straně "pro", p. posl. Veverkovi.

Posl. Veverka: Slavná sněmovno! Ačkoliv nejsem nadšen zrovna předlohou, přece ji jenom vítám, poněvadž vnáší do našich poměrů obchodních nové zařízení, nového ducha, nový prospěch. Je krátce sympatickou.

Slavná sněmovno! Jde hlavně o školu obchodní - alespoň pro mne v prvé řadě a takovou předlohu vítám tím více, poněvadž znám význam, jaký pro národ náš, pro naši republiku má obchod vůbec. Přihížím-li ke skutečným poměrům, lituji toho, že všichni, kteří k obchodu náležejí, nejsou povinni podobnou školu navštěvovati a absolvovati. Kdybych měl učiniti po rovnání, jaké dobrodiní se skýtá tím způsobem dorostu obchodnímu, řekl bych, že se mi zdá, že je lepší, než kdyby mu bylo rozdáváno zlato, a to z té prosté příčiny, že si žák vědomostmi ve škole té získanými může zlata dobýti, a to bez cizí milosti.

Slýchal jsem ovšem v dlouhém svém životě pravě v těchto kruzích, že se ukazuje na školu jakožto na zbytečnost a říká se, že praxe je pro obchodníka hlavní věcí. Co se vlastně pod praxí rozumí, nelze určitě říci. Avšak jestliže vycházejí se stanoviska, že praxí je jenom onen cvik, který se provádí v obchodní provozovně, pak bych želel jejich názorů. Neupírám ani praxi jejího podstatného významu, ale tvrdím, že jen tenkráte je žák dokonalý, když dovede praktické a teoretické zkušenosti spojiti, aby tím dosáhl žádoucího účelu. Bez teorie nelze se obchodníkovi obejíti, poněvadž zdatnost obchodní nespočívá jen v tom, zdali někdo svému zákazníkovi dovede posloužiti a dovede se pohybovati v obchodních místnostech. Jsou ještě jiné markantní známky, které nabádají, abychom co možná nejvíce hleděli každého obchodníka, i rukodělně pracujícího člověka, opatřiti teoretickými vědomostmi.

Jako starý učitel mohu říci, že mluvím v tomto směru ze zkušenosti. Poměr, jako jest poměr učitele k žáku, poměr, jaký jest zaměstnance k zaměstnavateli, nedá se s ethického stanoviska srovnávat. Poměr žáka k učiteli je daleko příznivější, nežli je poměr zaměstnance k zaměstnavateli. Vnímavost, které lze docíliti přednáškami se strany vhodného učitele, nelze nijak srovnati, řekl bych, s tím hamižným poměrem a životem, jaký nevyhnutelně skýtá praktický život. Tyto věci, kdyby na ně bylo dosti času, dovolil bych si rozvésti ještě šíře, ale mám za to, že ve sněmovně, kde se přece jen nalézá výkvět národa, není potřebí k takovým detailům sahati, jmenovitě, chceme-li uspořiti času.

Jednu záležitost bych kladl těm, kteří mají o školy pečovati, na srdce, a to, aby to byly školy v pravém slova smyslu obchodní, totiž aby to nebyly školy, že absolvent, když je opouští, hledá místo úřednické na místo toho, aby se odebral do obchodu a tam pomocí nabytých zkušeností hleděl svému povolání zjednávati náležitý průběh.

Co by chybělo tomuto prospěšnému směru, byly by po mém názoru vhodné učebnice. Budiž mně dovoleno, abych charakterisoval dnešní poměry tím způsobem, že dneska ještě učíme v obchodních školách podle učebnic, které mají spíše retrospektivní cenu. Učebnice v takových školách, zdá se mně, jest hlavním podkladem zdaru. Obtíž spočívá - doznávám to - v tom, že není možno vypsati konkurs na podobné učebnice z té příčiny, že event. odmítnutí hotové práce bylo by pro autora citelným poškozením, a nezbývá tedy podle mého názoru nic jiného, nežli aby byly k tomu vyhlédnuty vhodné osobnosti, kterým by bylo uloženo, aby jednotlivé části podobné učebnice snad částečně zpracovaly, částečně zrevidovaly a opatřily si vhodný materiál.

Na co bych kladl největší váhu, byly by záležitosti obchodně-politické, bylo by to jmenovitě peněžnictví, které tak silně pokulhává, byly by to články národohospodářské, byly by to články cestopisné, bylo by to seznámení se s drahami, jmenovitě vodními, tak málo známými, byla by to poučení o velkotrzích zboží, byla by to moderní organisace práce, byl by to tak zv. taylorismus, byla by to psychologie a mnoho záležitostí, které s obchodem úzce souvisejí.

Opatří-li ministerstvo tyto učebnice event. i na svůj náklad, není tím řečeno, že by ten peníz byl vydán způsobem neužitečným, naopak přinese v zápětí tolik odměny ve formě získaných vědomostí mladých adeptů, které usnadní jejich budoucí životní povolání, že se vyplatí mnohonásobně.

Pravil jsem na počátku svých krátkých vývodů, že nejsem úplně touto předlohou potěšen, ač jsem ji vítal. Vítám ji, poněvadž je faktickým pokrokem, ale co bych nejméně v ní schvaloval, je záležitost soukromého školství. Nebudiž mi zazlíváno, jestliže jako člověk, řekl bych, ethicky založený, dívám se na školu s hlediska absolutně vznešeného. Nerad vidím, že má býti škola zdrojem příjmu svého podnikatele. Vyučované nauky, kterými se má člověk státi lepším než jest, zdají se mi býti tímto způsobem znehodnoceny. A kdyby bylo možno toho dosáhnouti, doporučoval bych, aby jiných škol než veřejných nestávalo, poněvadž by majitelé dosavadních škol soukromých mohli se uplatniti na veřejných školách tím způsobem, že by tam za slušný honorář vyučovali dále.

Nerad bych, aby mně bylo vytýkáno, že kritisuji nějakým, řekl bych, nechvalným způsobem působnost dosavadních soukromých škol. Ale přece jen krátce se musím zmíniti o tom, že pokud mé zkušenosti sahají, nebyl jsem nikterak počínáním dotyčných ředitelů resp. majitelů těchto škol příznivě dojat, a mohu říci z vlastní zkušenosti, že byly v jednotlivých soukromých školách takové poměry, které smývaly s těchto škol tu ethickou náležitost úplně a stavěly je na niveau prostě výdělkového podniku. To se mně zdá - a opakuji to že se vznešeným pojmem školství se nesrovnává.

Ačkoliv osnova ukládá povinnost dohledu, tedy zlepšení dosavadního stavu při školách soukromých, přece bych jen spatřoval v systému pouze škol veřejných určitý systém, který by lépe odpovídal jednotnému školství, kde by nebylo zvláštních poruch, zkrátka chtěl bych, aby bylo vyučováno na školách obchodních tak, jako na všech ostatních školách středních atd. Nemám nic jiného na zřeteli, než záležitost, týkající se prospěchu školství, a poněvadž spatřuji v osnově - byť ne po mém názoru úplně dokonalé - určitý pokrok, prohlašuji, že budu s ochotou hlasovati pro její přijetí. (Výborně! Potlesk.)