Takovýmto způsobem vysvětlují tamější úřady zákon. Je přirozeno, že rusínský člověk, který sám neumí čísti ani psáti, těžko se dovolá spravedlnosti. Měl jsem příležitost loňského roku konferovati s celou řadou našich zemědělců. Mezi jinými přišel ke mně jeden občan, který přinesl ohromný balík spisů, o kterých tvrdil, že jsou to jejich práva a privilegia na půdu, která jim byla Schönbornem-Buchheimem a maďarským státem sebrána. A zrovna tak, jako kdysi naši Chodové těchto práv a privilegií chránili před tamějším majitelem chodského panství Lomikarem, tak i oni musili schovávati tato privilegia. A bylo mně řečeno, že k vůli tomu několikrát byly jejich vesnice vypáleny, aby jejich privilegia shořela.
Dožadují se přirozeně, aby bylo jim učiněno po právu a může jim po právu učiněno býti jenom tenkráte, když bude upraven poměr národa rusínského k půdě, když umožněno mu bude právo na život. Musí se provésti na Podkarpatské Rusi pozemková reforma tak, aby odpovídala potřebám tamějšího lidu. Musí ten podkarpatsko-ruský zemědělec naučiti se opravdu hospodařiti jako řádný zemědělec, musí ten podkarpatsko-ruský zemědělec dostati dostatečné množství vzdělání povšechného i odborného.
Dnes můžeme s potěšením konstatovati, že poměry na Podkarpatské Rusi, pokud se školství týče, se opravdu změnily ku prospěchu podkarpatsko-ruského lidu. Nyní máme na Podkarpatské Rusi 519 obecných škol rusínských vedle 115 škol maďarských, 32 slovenských, 7 rumunských, 6 německých, celkem 679 obecných škol. Z těch jest 265 státních, 21 erárních, 375 církevních, 4 klášterní a 4 obecní. Dětí školou povinných jest 132.067, učitelů je tam 1113. Průměr školní docházky v roce 1920-21 byl 60%, tedy průměr neuspokojující. Bude potřeba, aby v tomto směru napiato bylo všechno možné úsilí, aby lid opravdu viděl ve škole svou spásu. Ale maďarští agitátoři chodí a říkají: Nač je vám potřeba, abyste chodili do školy? Vždyť se tam učíte dnes po vašem. S úřady mluvíte také po vašem. Dříve, když jste musili mluviti po maďarsku, musili jste choditi do škol, ale dnes vám toho není třeba. A rusínský člověk přitaká a přirozeně dítě potom do školy nepošle.
Vážení pánové a dámy, proto je třeba, aby silnou rukou se zasáhlo dnes do Podkarpatské Rusi a odstranily se tam všechny ty nešvary, které snižují podkarpatskoruského člověka.
Mluví se hodně o tom, že má býti jmenován guvernérem Podkarpatské Rusi nynější předseda maďaronské politické strany dr. Kaminský. Já, slavná sněmovno, nemohl bych se svého stanoviska doporučiti, aby tímto způsobem otázka guvernéra Podkarpatské Rusi byla rozřešena. O něm přece je známo, že je to člověk maďarsky založený, že je to člověk, který stál ve službách Karolyi-ho, který stál ve službách maďarských bolševiků. Jeho udělat guvernérem Podkarpatské Rusi bylo by zrovna takové, jako kdybychom si udělali my zde u nás v republice presidentem republiky p. dr. Lodgmana. (Posl. Toužil: Anebo vašeho Háka!) Pane kolego, nevím, z jaké příčiny vy snad byste p. dr. Kaminského doporučil, ale jistě ten, kdo zná jeho činnost, doporučovat ho nemůže.
Slavná sněmovno! Jestliže dnes předkládá nám zemědělský výbor návrh zákona, kterým má se odstraniti t. zv. naturální pacht, nedělá nic jiného, nežli že žádá, aby slavná sněmovna dala souhlas k tomu, aby odstraněna byla jedna veliká hospodářská neřest, která je prapříčinou zbědovaných poměrů zemědělského lidu v Podkarpatské Rusi.
Prosím slavnou sněmovnu, aby zákon,
jak jej senát Národního shromáždění usnesl, laskavě přijala, ovšem
s určitou stylisační změnou, a to v § 7, odst. 4, kde jest tisková
chyba. Na místo 1. února má býti 1. dubna, poněvadž do 1. února
zákon sám nemůže býti ani vyhlášen, ani ve zná most uveden. Doporučuji,
aby slavná sněmovna schválila usnesení zemědělského výboru, který
doporoučí, aby tento zákon byl schválen. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu je přihlášen jako první řečník p. posl. Svetlik.
Dříve než mu udělím slovo, navrhuji, nebude-li námitek, aby řečnická lhůta stanovena byla na 20 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není, návrh můj je schválen.
Slovo má p. posl. Svetlik.
Posl. Svetlik: Zpráva o usnesení senátu Národného shromáždenia o úprave užitku pozemkov v Podkarpatskej Rusi je nedostatočným výrobkom nielen svojou nejasnosťou, ale aj tým, že z jeho výkladu vznikne celý rad sporov medzi kmeťmi na jednej a veĺkostatkármi s nájomci na druhej strane.
Jedná sa o role, lesy, pašienky a lúky rusínského ľudu, o jeho nesporný majetok, ktorý mu bol podvodom odobratý. Celá jedna tretia čiastka pozemkov je majetkom grófa Schönborn-Buchheima, druhá čsl. zemedelského eráru a z tretej čiastky ešte polovina je majetkom ďalších veĺkostatkárov ako grófa Forgáča a iných. Ľud vlastní len 15 procentov zeme. Zem táto bola od nedávna majetkom ľudu. Až za vojny tridcatročnej za selského povstania v severných Uhrách, ktoré gróf Schönborn-Buchheim krvavo potlačil, dostal od Habsburkov za odmenu terajšie panstvo pod Karpatmi. Ako sa dostala ďalšia tretina zeme do vlastníctva bývalého uhorského zemedelského eráru, je snadno porozumeť. Gruntové knihy boly tam až v šestdesiatom roku minulého storočia zakladané, ľud neznal čítať a písať, preto bolo panstvu uľahčené si tieto tak upraviť, ak ďaleko šla ich voľa. Zbytok majetku dostali opätne v zaostalom kraji úžerníci, ktorí podporovaní súc úradmi, stiahli z mužikov ostatný háb. Jedná sa vyloženo o zcudzený majetok rusínského ľudu a preto sme natoľko boli presvedčení, že snemovňa táto takýto majetok navráti pôvodným jeho majiteľom.
Pri tejto priležitosti zasluhuje pokáraní aj československý zemedelský erár. Týka sa to sporu obce Hrušova v župe Marmarošskej. Obec táto kúpila hned v roku 1880 kus pozemku od maďarského eráru. Kupnú cenu 200.000 zlatých (rýnskych) obyvatelia po čiastkach splatili a boli v roku 1913 už uplno vyrovnaní. Doklady o tom majú v rukách. Intabulácia ich majetku pri úradoch v Marmarošskej Sihoti bola válkou oddialená. Po prievratu rumunská vláda spôsobila škôd na tomto majetku terajšej ceny 1 milionu korún. Keď sa obyvatelia domáhali svojho práva na rumunskej vláde, boli poprední obyvatelia obce tejto ako panslavisti zatknutí a v Kluži uväznení. Pre tuto istú vec sedí dodnes vo väzeniu rusínsky mužík Ivan Bodnar. Obsadením územia československým vojskom opätne zdvihli obyvatelia obce Hrušova žiadosť o uznanie ich vlastníctva nad uvedeným pozemkom. Všetki ich žaloby nech u župana, gubernátora a konečne aj ministerstva v Prahe zostaly nepovšimnuté. Na dôkaz demokracie nechal lesný úrad v Buštinej zhabať obecnú pokladnicu a spisy, vedľa toho nechala úžerníkom zničiť drahocennú časť lesa dubového na pražce. Uznáte, aký že pocit mali obyvatelia pozrúc ak keťasi s drevom cz ich dedinu vozili ich vlastné dubové pražce? V tejto veci bol námi už aj podaný dotaz na pána ministra zemedelstva a pravosudia, ovšem bez výsledku. Pán minister zemedelstva by nemal trpeť, aby československý zemedelský erár si neprávom v majetku držal pozemok rusínskych malých roľníkov a kmeťov.
Tiež nespravedlivé a najvýš nedemokratické je, že rusínsky ľud, ten pravý ľud ako obýva na dedinách, nebol pred predostretím tohto zákona vypočutý. Snáď keď ste vypočuli nikým nevolených jedincov, to neznačí ešte rusínsky ľud. A ďalšiou chybou je, že sa tu rozhoduje o rusínskom ľudu bez neho. Je to skutočnou hanbou, že rusínsky ľud žije v koloniálnom poddanstve bez spolurozhodovania zrovna tak, ak civilizované štáty europejské vlády a vládnu nad domorodým ľudom strednej Afriky. Ľud tamojší bez zastupenia v tejto snemovne, bez zastupenia doma v mestách a dedinách, ovládaný neschopnou a bez statočnosti sa nachodiacou byrokraciou ani z usnesených zákonov nebude mať užitku.
Kto zná úradovanie v Podkarpatskej Rusii, sozná, že služnovci a aj vyššie úrady si budú vykladať tento zákon vo smysle proti ľudovom. Minie sa jaro a prijde nová žeň a my budeme svedkami, že tento zákon, aj pokiaľ má svoje dobré stránky, bude úradmi sabotovaný. Je správné, že má platnosť od minulého roku, ale tam, kde četníci s veľkostatkármi úrodu kmeťom odobrali, bude ťažko dostať nazpät. To bude civilný spor, a tu advokáti a statkári majú po predku vyhraté, poneváč kmeť sebe prajného zástupcu nedostane a madarské zákony v civilných sporoch, kde sa vedie spor o väčšie obnosy, inou obhajobu ako fiškálom nedovoľujú. Preto aby mužík ostatný háb na sebe nepresúdil, dá prednosť vyhnúť sa súdom.
Z týchto dôvodov navrhujem isté zmeny, a síce:
§ 1, odsek 1 má stáť: "Pachtýři (podpachtýři) a všichni jiní uživatelé rolí, luk a pastvin s příslušenstvím" atd., až riadka 7 tohto odseku: . . . . nech je vytreté: "pokud nedojde k jinaké úmluvě. . . ."
Zmenu tuto navrhujem preto, že slovom "nebo jiní" bude jasnějšie "všichni jiní" a vytretí slov "pokiaľ nedojde k inej úmluve" navrhujem z tých dôvodov, aby statkári a pachtýri veľkostatkov pomocou advokátov všetky kmety z tychto výhod nevytvorili. Tieto slová, prosím, aj v odseku druhom upraviť u samotného paragrafu.
V § 2 je nutné v záujme toho, že pracovné podmienky sú tam tak rozmanité, druhú časť odseku 2 sotrieť a nahradiť:
"Pracovné a mzdové pôžitky deputatníkov a sezónnych robotníkov sa upravujú kolektivnou smluvou."
Ďalšia zmena je logicky nutná pri § 7 odsek 4.: je technicky už nemožné, aby kmeti mohli do 1. februára 1922 zaplatiť polovinu úplaty, veď do tej doby bude ťažko zákon publikovaný a preto žiadame predlženia tejto lehoty do 1. aprila 1922.
Ctená snemovňa! My hlasujeme pre tento zákon, ku ktorému pripojujeme výše uvedené zmeny. Už vzhľadom k hroznej biede, nezamestnanosti a z týchto rastnúceho vysťahovalectva je na vás tieto zmeny schváliť. Po trnitých cestách bolo nutné chodiť rusínskému ľudu. Jeho zásluha je, aby sa mu navrátila jeho zem. - Zákonom týmto nezlomíme moc veľkostatkárov, nájomcov statkov a sdieračov ľudu, k úplnej slobode má tento ľud ešte ďaleko. Pamätajte ale, že ľud tento pri jeho kulturnej zaostalosti dovedie už o svojom hospodárskom stave uvažovať. Vzpomínam slová jednoho rusínského mužíka pri jednom ľudovom shromaždeniu:
"Od nepamäti obývame túto zem,
Naši otcovia boli Rusi,
ako ich bratia Ukrajiny, Svätej a Červenej Rusi,
ktorým baťuška Lenin vrátil odcudzenú zem.
Podkarpatská Rus je naša zem,
ona nikom iném nepatrí než nám!"
Toto je krédo rusinskej chudoby!
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Došel pozměňovací návrh; prosím, aby byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Pozměňovací návrh posl. Svetlika a soudr. na změnu zákona o úpravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi:
§ 1, odst. 1 mějž toto znění:
"Pachtýři (podpachtýři) a všichni jiní užívatelé polí, luk a pastvin s příslušenstvím, kteří za užívání těchto pozemků jsou podle smlouvy ujednané přede dnem 28. července 1921 povinni dáti druhé straně smluvní jako úplatu část naturálních výnosů těchto pozemků v r. 1921, jsou oprávněni dáti místo toho úplatu podle předpisu tohoto zákona."
Tyto změny buďtež provedeny korekturou i na dalším paragrafu tohoto zákona.
Odst. 2 § 2, řádka 10., počátek věty: "Na deputátníky . . ." atd. nechť je škrtnut a na jeho místo vloženo znění: "Pracovní podmínky deputátníků a saisonních dělníků podléhají úpravě kolektivní smlouvy."
§ 7, odst. 4, poslední věta budiž
změněna takto: místo "1. února 1922" stůj "1. dubna
1922".
Místopředseda Buříval:
Návrh je dostatečně podporován, a je předmětem jednání. Prosím,
aby se ujal slova pan zpravodaj.
Zpravodaj posl. Mašata: Slavná sněmovno! Již loňského roku, brzy z jara měl jsem příležitost v zemědělském výboru poukázati na nutnost úpravy naturálního pachtu v Podkarpatské Rusi. Vláda v důsledku neudržitelných poměrů tamějších vydala zvláštní nařízení, kterým se upravují poměry pachtovní v Podkarpatské Rusi, a tímto nařízením snažila se jaksi odstraniti největší zlo, které z těchto poměrů vznikalo. Přirozeně toto nařízení vyznělo na mnohých místech, jak zde prohlásil pan kol. Svetlik, sabotáží některých úřadů nepříznivě pro podkarpatsko-ruské zemědělce. Nařízení samo upravovalo tyto poměry s ohledem na určité termíny, ale úřady, mnohé županáty vydaly tato nařízené až v poslední chvíli, takže nemohli zájemníci dověděti se o tom, že mají právo, aby podle vládního nařízení domáhali se určité úpravy. V důsledku toho bylo jednáno s vládou, aby na místě nařízení byl vydán zákon, který by tyto poměry jasněji rozřešil a který by byl jaksi ukazatelem úřadů, jak mají si při řešení těchto pachtovních poměrů počínati. Osnova zákona byla předmětem dlouhého jednání mezi současnými činiteli, a lituji jen toho, že tak pozdě dostává se projednávání do našeho shromáždění.
Slavná sněmovno! Poukázal jsem již ve svém referátu na to, že v § 7, odst. 4, je tisková chyba, kterou je nutno opraviti, a to aby na místě "1. února" zde bylo správně vytištěno slovo "1. dubna". V tomto smyslu činí také pan posl. Svetlik svůj návrh. Avšak ostatní jeho pozměňovací návrhy jsou takového rázu, že mění v zákoně určité věty nebo po případě doplňují znění zákona samotného, poněvadž slovem "nebo jiní" je řečeno totéž, jako když řekneme "a všichni jiní". Kdybychom tam slovo vsunuli a dodatek, který je navrhován v § 2, stalo by se to předmětem nového jednání senátu, takže vydání zákona by se na další dobu oddálilo. Proto nedoporučuji, aby první dvě změny, totiž, aby na místě slov "nebo jiní" užilo se "všichni jiní" a pak, že "upravují se poměry zemědělského dělnictva kolektivní smlouvou", byly do zákona pojaty a doporučuji, aby zákon byl schválen tak, jak ze zemědělského výboru vyšel. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Budeme míti jistě příležitost v době nejkratší podrobiti zemědělské poměry v Podkarpatské Rusi revisi, a to nejen po stránce právní, ale i po stránce sociální. Jistě budou se tam museti poměry zemědělského zaměstnanectva upraviti způsobem, odpovídajícím jeho potřebám.
Při této příležitosti budeme míti možnost, abychom upravili zákon, eventuelně udělali opatření, která by vyhovovala žádosti a návrhu pana posl. Svetlika.
V důsledku toho prosím slavnou
sněmovnu, aby schválila zákon přijatý senátem Národního shromáždění
a zemědělským výborem s opravou v § 7, odst. 4, kde na místo slov
"1. února" patří slova "1. dubna", a aby zamítla
pozměňovací návrhy p. kol. Svetlika, poněvadž tím by se
zdrželo vydání tohoto zákona. (Výborně!)