Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
dr. Juriga.
Posl. dr. Juriga: Slávna snemovňo! Po slovách otca plodinovej bursy, p. Kornela Stodolu, skutočne je mne ťažko najsť vznešenejších, oduševnelejších a širokosiahlejších slov a vetí na odôvodnenie tohoto návrhu. Z jeho slov zvlášte Nelsováci a vy bratia Češi, byste si mali vybrať ten vrelý tón, ten slovanský tón, ktorý, zaobalený do slov o jednotnom československom národe, vlastne zrcadlil nesmiernu osobitnú zvláštnu lásku Slováka k svojmu osibitnému slovenskému národu, k svojmu osobitnému Slovensku, k svojej vlastnej Bratislavi, ktorá je námi najvyšším mravným ideálom a pravidlom; a bárs i on, ako člen agrárnej strany, hovoril o jednotnom československom národe a nevyjadril nijako tých centralistických námah a toho centralistického násilníctva a toho ducha otrokárskeho u nás ako člen vládnej strany z praktiky a z múdrosti obchodickej. Ale ja upozorňujem vás všekých: vidíte, on je centralista na oko, ale je tak Slovák ako my ľudáci, ktorí vyznávame a veríme, že sme osobitný slovenský národ a zapierame jednotu československého národa ako ethnografického národa. Každý, i treba sociálný demokrat, keby sa sem postavil a keby neudusil svoje srdce a svoju dušu tým balvanom a kameňom toho centralismu z ohľadov na vyšších pánov a chcel byť uprímným, mal by hovoriť tak, ako včil ja budem hovoriť o burse v Bratislave. (Počujme!)
Slávny sneme, keď vláda, nutená vnejšími pomery, keď ten pražský centralismus jednoduše je prekonaný skutčným životom decentralisujúcim, prijde a podá návrh na burzu v Bratislave, my to neprivlastňujeme vláde ako zásluhu. Vieme dobre, že keby nutnosť a skutočný vnejší život nebol uviedol už skutočne v Bratislave plodinovú burzu, ktorá vám už prez hlavu prerastla, nebol by nikdy pražský centralismus a pražská pažravosť egoistická dopriala Slovákom v Bratislave burzu. Ale život jednoduše ukázal na tomto poli, že Slovensko vlastne je fakticky realita a jednoduše, jak bursa pôvodne, abych sa tak vyjadril, neúradne povstala, musíte ju prikrýť formou návrhu zákona. Národ slovenský fakticky poraste, bude i bez vašej lásky, lebo s vašou láskou i proti vám tak, ako burza bratislavská. My nikdy nemôžeme byť tak proti vláde ani nebudeme, že bysme od vlády neprijali takýto návrh zákona, ktorý slúži jaksi k osamostatneniu slovenského národa, ktorý vyjadruje jeho osobitosť, osobné hospodárske záujmy, ktoré služia tomu smeru, že čo majú Češi v Čechách českého, bysme tiež my Slováci mali na Slovensku slovenského, všecky ústavy a práva, a čo vy vidíte v Praze svoju matičku, abysme to všecko my videli v našom bratovi, v hlavnom sídle nášho Rostislava, v Bratislave, lebo oko naše nie je obrátené k macoche Prahe, ale k Bratislave, nie k Husinci, leč k Devínu, ne k Rostislavu, leč k Cyrilu a Metodejovi. To jest rozdiel tej mentality, ktorá je medzi vami a nami, a môžete z toho videť, že nie sme jedon národ, lež dva národy, jeden z nich hľadí do Prahy a k Husinci, druhý hľadí do Bratislavy a k Devínu. Tam sú naše oči obrátené, len tak máme osobitosť a názor svetový, ktorý je práve tak slovanský a ešte slovanskejší než smer český. (Výborně! - Tak jest!) Z reči Stodolovy práve vydechoval ten duch slovanský, že stredisko Slovanstva je Slovensko, že Cyril a Metodej a Bratislava budú znamenať viac jak Praha, Slováci viac budú znamenať jak Češi. Návrh tohoto zákona aspoň niečo vlastne dáva nám, čo nám patrí, lebo z hospodárskeho stanoviska jako osobitného národa našich slovenských krajín a našej slovenskej vlasti nám to patrí - plodinovú burzu. Tak to nám nie je milostive dané, ale je to nutnosť národná, nutnosť vynútená hospodárskými okoľnosťmi. A práve preto, ako tento návrh zákona je ako prvý krok k tomu vývinu osobitého slovenského kraja a vlasti so všetkými ustanoveniami a právy slovenského národa, ktoré má dnes v Čechách Čech v Prahe, žiadame, aby to ma slovenský národ vo slovenských krajinách, v Bratislave. My môžeme tento návrh len vítať. A preto práve proti nášmu oposičnému stanovisku prijímame a odhlasujeme zákon, poneváč nie sme v oposicii len, abysme boli oposičníky, ale abysme od centralismu českého vytlačili tým viacej práva a svobody proti pažravosti centralismu v Prahe.
Musím však, slávna snemovňo, poznamenať,
že tento návrh nie je dokonalý, ba naopak dokazuje zase len pažravosť
pražského centralismu, že nám nedajú celý peceň, ale len krajíčok,
tenunký odkrojok, ako macocha odkrajuje svým pastorčatom. Preto,
keby pražský centralismus nebol zachvátený a zaslepený svojou
pažravosťou, iste by prišiel s návrhom, že bursa na cenné papiere
musí sa spojiť s burzou dopravnou a burzou práce, a tým iste by
mnoho nespokojností na Slovensku sa odstránilo. Vezte, že otázka
slovenská a česká v prvom rade eminentne je otázkou chlebovou
a otázkou hospodárskou, tak ako bola otázkou za Rakúska-Uhorska
medzi Rakúskom a Uhorskom, keď rakúské hospodárstvo vykorisťovalo
Uhry. Celkom sa vyvinuje nová československá idea štátna na staré
kopyto rakúsko-uhorské. Jednotná štátna idea, dostanú Slováci
niečo toho práva na Slovensku, tak jak ti rakúskí Nemci tým Maďarom
dali, za to vám tam dovolíme tých Maďarov a Nemcov škrtiť, ale
za to nám musíte slúžiť a my vás budeme hospodársky vykorisťovať
a vy nám budete dávať chleba a vy nám budete otročiť, vy nás budete
poslúchať a my vám budeme porúčať. (Hluk.) Celkom je videť,
že začínajú Prahu riadiť z Viedne uprchlí Starorakušáci. Táto
hospodárska príčina je hlavne v tom hospodárskom utlačovaní. (Posl.
Špaček: Vždyť tam platíme tolik miliard na vás!) Však sa tam
najie aspoň 50.000 Čechov. (Posl. Špaček: Ale to si platíme
ze svého!) Ano, svoje si platíte, a našim staropensistom ste
nedali dosiaľ nič a vaše ste si už dávno vyplatili. Rok je tento
zákon už hotový a naších slovenských pensistov necháváte hladovať,
že sa títo vešajú a do vody skáču na hanbu Československej republiky.
(Hluk.) Radši mlčte a neprovokujte nás, abysme tieto krivdy
do neba volajúce nemuseli zde vykrikovať pri tejto otázke ako
je burza. Vaší českí úradníci sú najedení, majú na Slovensku plno
výhod, majú svoje príplatky a naší slovenskí pensisti do vody
skáču. (Hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Juriga (pokračuje):
Nado všetko, že bursa s cennými papiery chybí, k najväčšiemu
zotročovaniu Slovenska. Všade všetky priemyslové podniky sa vlastne
zakladajú na účastinách. Jestliže tieto účastiny ceny nemajú,
následkom toho celý priemysel musí pomalučku usnúť a prijde na
burzu, jestli jejich účastiny žiadnej ceny bežného kursu nemajú.
Ďálej, že tí jednotlivci svoje účastiny vôbec predávať, ba ani
lombardovať nemôžu. Takíto jednotlivci trpia ohromné hospodárske
ztraty na pr. sám som tým potrafeným, ktorý mám tieto účastiny
a niesom v stave ich nielen predať, ale i lombardovať a sú mi
mrtvým papierom a predsa obrátene majú vnútornú hodnotnú cenu.
A prečo je to? Je to preto, poneváč pražský záujem je, aby naše
priemyslové podniky pomalučku usínaly. Poneváč starorakúsky priemysel
je z 80% v Čechách a snažia sa, aby ten slovenský priemysel nerobil
konkurenciu českému priemyslu. (Posl. Malypetr: To sám nemůžete
věřit!) Sú rôzné teritoriá, jedno nechá sa usnúť a druhé sa
zvlášte pestuje. V Prahe nemajú ponetia o slovenských podnikoch,
oni sa o ne neinteresujú, čo je im do toho, že je tam nejaký priemyslový
podnik, alebo akú má hodnotu, alebo akú má cenu. Vôbec táto orientácia
pražská nemôže ísť na Slovensko, aby sa správne orientovala práve
keď teraz k Rakúsku vás vedú mimoriadné srdečné pomery. Do Viedne
ste plne zainteresovaní, a už i priatelské vyrovnania ste s Rakúskom
učinili. Pán president rakúsky navštívil nášho pána presidenta,
náš pán president pôjde zase na visitu do Viedne čo najskôr a
táto hospodárska spojitosť jednoduše vás drží na úrovni a orientácii
starorakúskej. Keď máte ju odtrhnúť od hospodárskeho postavenia
pod kuratelou Prahy, všetky naše hospodárske podniky po istú mieru
v takom spojení vo smysle hospodárskom sú vo vleku rakúskom. U
nás podporovať to, čo bývalo u Uhorska a dnes je slovenské, znamená
maďaronstvo, štváčstvo a zrádcovstvo a u vás pestovanie stykov
s Rakúskom a vyslavovanie presidenta rakúskeho znamená vlastenectvo
a konsolidáciu. Preto iste tieto pomery, tieto chyby hospodárske
zapríčinily najväčšiu nespokojenosť na Slovensku a keby sa i odstránily
na pr. v mnohých ohľadoch na Slovensku náboženské protivy, keby
sa vydalo nariadenie tým českým profesorom o ich pokrokárstve,
aby sa na toľko zfariseištily, že by svoj chlebíček zapíjali svätenou
vodou k vôli páterovi Hlinkovi, keby ste nariadili všem
Čechom na Slovensku, aby prestali říkati a naučili sa po slovensky
hovoriť a úradovať, tak by predsa ešte zostala slovenská otázka,
lebo základom slovenskej otázky sú tieto hospodárske protivy a
hospodárské záujmy zvláštne, ktoré sú medzi Čechy a Slováky. Preto
Slovensko je asi také, ako bolo Uhersko za starého Rakúska a vy
ste jako Rakúsko bolo za starého Rakúska. Rozdiel je len ten,
že všetko z Viedne utieklo do Prahy a via Praha na Slovensko,
a naši nemajú tam miesta, pretože sme zavalení vašími Vídeňáky,
Rakušáky. Naše deti, podniky, pokolenie naše, hospodárske záujmy
nemôžu sa uplatniť pre tú lavínu hospodársku, finančnú, kulturnú
a osobnú, pre tú lavínu, ktorá z Viedne pred hladom utiekla a
vecpala sa do Prahy a z Prahy šíbrovala na Slovensko. Tak sme
zasypaní, hospodársky vykorisťovaní rôznymi hospodárskymi instituciami
a že ani včil nedala sa tejto burze právomoc cenných papierov,
lebo tým by sa Bratislava emancipovala a skutočne sa budeme emancipovať
zpod vlivu Prahy. Preto vítame jako jeden centralisačný bod nášho
osamostatnenia, našej emancipácie slovenskej zpod burziánov pražských,
ako jeden znak hospodárskeho vývoja slovenského ľudu a jako jednu
okrasu nášho hlavného veĺkého mesta Bratislavi, ktoré je nám milejšie
než Praha, ktoré je naším hniezdom, výrazom našej budúcnosti,
našej velikosti a našej historickej starobylosti, ktorí jsme byli
väčší jak vy, lebo váš Bořivoj bol poddaným nášho Svätopluka a
nie jako včil, že my musíme byť poddaní vám. Bratislava je naším
hospodárskym symbolom, preto všechno, čo Bratislavu zdvihlo, čo
Slováka hospodársky a kulturne emancipuje zpod vykorisťovania
pražského, zpod jarma centralismu, a čo je nám aksi na pomoc,
je fakt, že ten osobitý brat Slovák vyvinuje sa za rovnoprávneho
bratra a odmáha sa, aby zároveň rovnoprávny sedel tam a nie pod
stoličkou bratra Čecha. Preto vítame všetky návrhy, ktoré len
trošičku vyjadrujú osobitnosť nášho slovenského národa, ktoré
napomáhajú osobitnému a samostatnému vývinu našej slovenskej krajiny,
našej slovenskej vlasti a preto z toho stanoviska prijímame tento
návrh. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Předseda: Dále
není k slovu přihlášen nikdo. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji
posl. Mašatovi.
Zpravodaj posl. Mašata: Vzdávám
se slova.
Předseda: P.
zpravodaj Mašata vzdává se slova. Dávám závěrečné slovo
druhému panu zpravodaji posl. dr. Medveckému.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňo! Niekoľkými slovy musím reagovať na vývody kol. Jurigy. Celkom krátko musím konštatovať, že slovenský národ nežiadal burzy do Bratislavy preto, že by tým chcel niečoho samostatného, niečoho osobitného, niečoho potrebného pre svoj osobitný národný život. Burzy v Bratislave bolo potreba preto, že Bratislava leží na tak dôležitej vodnej dráhe, ako je Dunaj, a že Bratislava leží tam, kde je obilná komora, kde sú polia obilné, a to boly okolnosti, ktoré nútily vládu a slovenské kruhy k tomu, aby žiadaly burzu, a které primaly vládu k tomu, aby burzu v Bratislave sriadila. (Tak jest!)
To je hospodárska nutnosť, a hospodárska potreba, ktorá slúží celej republike a ktorá nijakým spôsobom nemá za účel zdvihnúť autonomných snáh. Je rozhodne mylné stanovisko, že by tento návrh nevyhovoval úplne požiadavkom slovenským, pretože vytvarí predbežne len burzu plodinovú a že predbežne netvorí burzy na cenné papiere. Práve to je už dôkazom, že len hospodárske pomery boly pohnútkou sríadenia burzy, že sa sriaďuje predbežne burza plodinová, lebo obchod obilím v Bratislave už je, kdežto obchod cennými papiery je v Bratislave ešte taký, že by sriadenie bursy predbežne pomerom slovenským nevyhovovalo, lebo cenné papiere slovenské, hlavne priemyslové podniky slovenské, sú v tak malej miere zastúpené na burze, že v dôsledku toho by slovenské cenné papiere boly menovite rakúskými a maďarskými cennými papiery utlačené. Následkom toho neobstojí výtka kol. Jurigy, že by sriadenie burzy na cenné papiere v Bratislave bolo už potrebné.
Navrhujem, aby zákon bol schválený.
Předseda: Budeme hlasovati. Prosím paní a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati o celé osnově zákona najednou, poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Námitky proti tomu není? (Nebylo.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati tak, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, který čítá 21 paragrafů, nadpis a úvodní formuli, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je zákon schválen v prvém čtení, a to ve znění odchylném od usnesení senátu.
Druhé čtení dám na denní pořad některé z příštích schůzí.
Tím je vyřízen odstavec druhý
pořadu schůze a zbývá nám ještě rozhodnouti hlasováním
o odstavci prvém. Hlasování jsem odložil až po vyřízení tohoto
odstavce. Je to
ad 1. hlasování o zprávě výboru kulturního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 3282) stran zřízení ústavu Slovanského a orientálního (tisk 3342).
Zpravodajem je p. posl. dr. Srdínko. Debata o této věci byla již vyřízena, rovněž doslov pana zpravodaje odpadl, budeme tedy hlasovati.
Také k této osnově zákona nebyl podán pozměňovací návrh. Míním tedy dáti hlasovati o celé osnově zákona, který čítá 8 paragrafů, nadpis a úvodní formuli, v celku.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem prve řekl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí a s nadpisy §§ 1 a 2 ve znění, navrženém panem zpravodajem, které souhlasí s usnesením senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest tato osnova schválena v prvém čtení, a to ve znění, které usnesl senát. Čtení druhé dám na pořad některé z příštích schůzí.
Přikročíme teď ke 3. odstavci
pořadu schůze, ke
3. zprávě výboru zemědělského k usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 3318) o vládním návrhu zákona (tisk 1102 sen.), kterým se upravuje užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu (tisk 3355).
Zpravodajem jest p. posl. Mašata,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Mašata: Slavná sněmovno! Máme rozhodnouti o zákoně, který má odstraniti jednu hroznou neřest, která bují na těle lidu, pracujícího lidu v Podkarpatské Rusi. Budiž mně dovoleno, abych jako člověk, který věnoval plnou pozornost poměrům na Podkarpatské Rusi, užil této příležitosti a promluvil o poměrech, jaké na Podkarpatské Rusi jsou.
Slavná sněmovno, když před válkou čítali jsme zprávy o krutém zacházení Turků s Armény, když čítali jsme, jak hromadně vyvražďují Turci Armény, volali jsme na pomoc celou civilisovanou Evropu, otřásali jsme se odporem a volali jsme, že musí zde lidskost odstraniti bestiální činy Turků, kteří takovým způsobem Armény ničí. A nevěděli jsme o tom, že v bezprostřední blízkosti naší je lid, je část slovanského národa, který ještě hroznějším způsobem jest ničen, který ještě hroznějším způsobem jest mučen, nežli bylo u Arménů. (Hlas: A to po válce!)
Byli to naši slovanští bratři v krásném území nynější Podkarpatské Rusi. Máte-li příležitost a jedete tam, vidíte ten lid ubohý, vidíte ty vyhublé, hladové postavy, vidíte toho bosého, zpola nahého člověka, který zahalen jest jen v tu ovčí kůži. A ptáte se mne, jak je to možno, že uprostřed Evropy může něco podobného býti? (Hlas: Jde o zemědělce, toho si nikdo nevšímá!) Část národa, čítajícího skorem 400.000 duší, byla maďarským panstvem připravena o všechno a stojí zde jako žebrák, nemající majetku, nemající ani řeči, nemající ani národnosti, nemající prostě ničeho. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Slavná sněmovno, zní to neuvěřitelně, že do převratu neměli jsme v území Podkarpatské Rusi ani jediné školy, ve které by vyučován byl lid tamější svým vlastním rodným jazykem. (Posl. Dubický: To dělají mezinárodní smlouvy!)
Zní to zrovna jako pohádka, ale pohádka hrozná, když dovíme se dnes, že maďarští učitelé zakazovali rusínským dětem v maďarských školách mluviti spolu rusínsky, ba i po vyučování, když přistihl maďarský učitel žáky spolu mluviti rusínsky, byli za to trestáni. (Posl. dr. Blaho: Za slovenskou mluvu dostávali drevka do úst!) - Je vám to divné, když přijdete do Podkarpatské Rusi a neslyšíte nikde písně, neslyšíte nikde rusínského zpěvu, tak jako u nás. Zdá se to neuvěřitelné, když slyšíte od podkarpatského lidu, že úřady maďarskými bylo jim zakazováno i zpívati po rusínsku, že neměli naprosto žádné volnosti, aby mohli vyjádřiti své city, aby mohli vyjádřiti své myšlenky.
A vážení pánové a dámy, je to přímo příšerné, když čteme, že inspektor zemědělské expositury v Mukačevě Edmund Egand, který byl sice maďarským příslušníkem, ale byl anglického původu, napsal v pamětním spisu ministru orby o lidu Podkarpatské Rusi toto: "Zoufalství zmocňuje se člověka při pohledu na tento vymírající lid. Již dnes lze předem určiti den, kdy poslední Rusín uteče z této země. Dosud se však nenašli dva, tři lidé, kteří by se ujali osudu těchto proletářů." - Ano, slavná sněmovno, rusínský lid je typem pravého zemědělského proletáře, připraven o všecko, připraven i o možnost, aby mohl na té půdě, na které se zrodil, svou vlastní prací vydělati si potřebný chléb. A slavná sněmovno, vidíme v tom určitý úmysl, který maďarská vláda měla, když poměry takovýmto způsobem na Podkarpatské Rusi nechala vyvíjeti. Jižní Uhry, ta veliká,: úrodná, bohatá rovina potřebovala dělných rukou slovanských, a proto úmyslně nechávala maďarská vláda hospodářské poměry na Podkarpatské Rusi takovýmto způsobem se vyvíjeti, aby mohla v čas potřeby dodati z těchto lidí potřebné pracovníky do jižních Uher pro zemědělské tamější pod niky.
Jakým způsobem, slavná sněmovno, jest v Podkarpatské Rusi upravena držba, vlastnictví pozemků? Podle sčítání r. 1921 je v Podkarpatské Rusi celkem 604.596 duší. Z toho je okrouhle 375 tisíc obyvatel ruského, vlastně rusínského původu, 100.000 Maďarů, 82.000 Židů, 20.000 Čechoslováků, 11.000 Rumunů, 10.000 Němců a ostatní jsou roztříštěni. Pokud se týče Maďarů, těch jest o něco méně než 100.000, poněvadž mnoho židů přihlašovalo se za Maďary. Z tohoto obyvatelstva podle statistiky z r. 1910 zabývalo se 449.179 obyvatel zemědělstvím. Ve skutečnosti zemědělstvím zabývá se veškeren lid slovanského původu, neboť obchod je výlučně v rukou Židů, průmysl a úřady jsou dosud, bohužel, v rukou Maďarů. Zemědělstvím podle statistiky zabývá se 75% všeho obyvatelstva.
Podkarpatská Rus měří 1,274.094 ha, čili podle výměry tamější 2,214.376 kat. jiter. Z toho jest lesa 579.600 ha, plných 48·3%, pastvin je 300.000 ha. Vinice tvoří asi 0·3%, zahrady 0·9%, takže pro ornou půdu zůstává asi 1/5 veškeré plochy v Podkarpatské Rusi. Poněvadž však tamější lid zabývá se většinou dobytkářstvím a zemědělství je tam na velmi nízkém stupni, nechává se ještě ležeti orné plochy plných 23% úhorem. Držba pozemková jest tam upravena takto: Stát sám vlastní 629.350 kat. jiter, statky zabrané měří 470.000 kat. jiter, z nichž samotný Schönborn-Buchheim má 232.000 kat. jiter, církev vlastní 10.000 kat. jiter. Statky selské, které jsou vlastně v držení židů-obchodníků a advokátů, ve výměře od 50 do 260 k. j., měří 250.000 kat. jiter. To jsou statky, které nepodléhají záborovému zákonu. Obecní a urbární půda měří přes 400.000 kat. jiter, takže pro zemědělský lid, vlastnictvím do 50 kat. jiter výměry, zůstává něco přes 400.000 kat. jiter polí, pastvin a lesů.
Slavná sněmovno! Jistě, že toto množství půdy nemůže žádným způsobem uspokojiti zemědělců v Podkarpatské Rusi. Snaží se, aby jiným způsobem opatřili si potřebné prostředky k svému živobytí. Opatřovali si je tak, že chodili na práci do jižních Uher, odkud si přinášeli 2 až 3 pytle kukuřice, dále tím, že vykonávali práce majitelům velkostatků event. jejich nájemcům, nebo majitelům menších statků, pokud vlastníky jejich byli židé a obchodníci, kteří sami nepracovali. Půda velkostatků na Podkarpatské Rusi jest ponejvíce pronajata t. zv. arendátorům, velkopachtýřům, kteří ale sami jí neobdělávají, nýbrž dávají ji do pachtu židům, arendátorům menším. Tito opět dávají ji zpracovati do nájmu za naturální pacht, který musí jim odváděti zemědělec. Ten musí půdu zpracovati a musí veškeré práce na pronajatých pozemcích vykonávati. Jakým způsobem stanoven je tento naturální pacht? Na některých místech je to polovina výnosu, na některých místech jsou to dvě třetiny, ba u luk dokonce 5/6. Když zemědělec sklidí úrodu, rozdělí ji na hromady. Dvě hromady vezme si žid arendátor, jedna hromada zůstává teprve zemědělci. A když dá Žid arendátor semeno, vezme si ještě polovinu té hromady na semeno, zemědělci zůstává jenom půl nebo třetina sklizně. A poněvadž zemědělec podkarpatskoruský nemá z čeho býti živ, chodí celý rok k arendátorovi, který je obyčejně obchodníkem, kupovati na dluh, a arendátor si nechává na úhradu dluhu ještě zbytek sklizně a zemědělci nezůstává naprosto ničeho. Zemědělec je odkázán opět, aby celý rok chodil na dluh k židovi-arendátorovi a opět příští rok je mu zavázán na najatém pozemku pro něho pracovati. Podkarpatsko-ruská půda měl jsem příležitost ji poznati blíže a mohu říci, že jihozápadní část, která rozkládá se od Munkáče dolů k Hustu - je půdou, která svojí kvalitou vyrovná se půdě našeho Polabí, a když vidíte tu úrodu, je vám opravdu těžko u srdce. To špatné žito, ta špatná pšenice, ty špatné brambory nemohou býti plodem té půdy, kdyby opravdu dalo se jí to, co potřebuje. Ale prosím, tam se vůbec nehnojí animálním hnojem ani umělým hnojivem, tam se nepracuje takovými nástroji a stroji jako u nás, tam se pracuje, jako před 100 lety se pracovalo u nás. Půda se rýpe a kope motykou, podobnou ohnutému rýči, na místě bran používá se na mnohých místech pouze trní a přirozeně podle toho vypadá také výsledek. U nás v Čechách měli jsme před válkou výnos po 1 ha asi okrouhle 16 q pšenice, v Podkarpatské Rusi docílili sotva 5 q po 1 ha, u nás žita 16·4 q, tam sotva 5 q, u kukuřice 17·9 q, tam sotva 9, a když se ptáte tamějších zemědělců, proč nesnaží se pracovati jako u nás, odpoví vám: Co je nám to platno, čím více se urodí, tím více má z toho žid! A proto ať se neurodí, ať má žid málo. To je mentalita podkarpatsko-ruského zemědělce. Proto je nutno, aby se mu pomohlo a poskytla pomoc.
Řekl jsem svého času, že otázka Podkarpatské Rusi je eminentně otázkou agrární, otázkou zemědělskou. Rozřešiti otázku agrární je první a svatou povinností naší republiky, naší vlády.
Vážení pánové a dámy, hledati pro Podkarpatskou Rus nějaké účinné formule, dokud tento lid trpí hladem a je odvislým od židovské zvůle, dokud tento lid je otrokem, prosím, to naprosto nepomůže. Tamější lid je negramotný, nedůvěřivý a stává se kořistí toho, kdo přijde a kdo dovede se mu vemluviti. Podkarpatská Rus již skoro 2 léta je přičleněna k našemu státu a já žaluji s tohoto místa, že udělalo se velice málo ve prospěch tohoto území, že udělalo se velice málo pro to, abychom podkarpatsko-ruský lid k sobě připoutali. Podkarpatská Rus má pro nás ohromnou důležitost jako brána pro náš stát na východ. Maďaři dobře vědí, že kdyby se jim podařilo odervati Podkarpatskou Rus od našeho státu, že by tím okamžikem nastalo isolování našeho státu, a proto všechno možné tam podnikají, aby štvali podkarpatský lid proti nám, aby podkarpatský lid naplněn byl nedůvěrou k našemu státu, k naší vládě a k nám vůbec.
Vážení pánové a dámy! Jestliže za 2 léta velmi málo bylo věnováno pozornosti Podkarpatské Rusi v tomto směru, je naší povinností, abychom dnes, ihned zasáhli co nejúčinněji a pomohli tam, kde pomoci je potřeba, pomohli trpícímu lidu, podkarpatsko-ruskému zemědělci, abychom jeho důvěru pro náš stát získali. Na Podkarpatské Rusi máme dnes spoustu politických stran, 17 politických stran je dnes na Podkarpatské Rusi, a z těchto stran většina nesmýšlí s naším státem upřímně.
Vážení pánové! Novou historii Podkarpatské Rusi rozdělil bych na 3 období. Prvním je, kdy hlavní slovo vedl administrátor dr. Brejcha. Tenkráte dělala se politika takového rázu, že vyhovovala spíše velkoruským ideím, než našim ideím republikánským. Z té doby máme opravdu hodně škod a budeme musiti hodně napravovati, co se tenkráte zanedbalo, druhé období je období guvernéra dr. Žatkoviče, který nebyl - řekněme si to upřímně zrovna nadšen pro co možná nejužší spojení s naší republikou a který spíše, podle mého názoru, byl orientován ukrajinsky. Vidíme to z jeho činnosti, že důležitá místa úřednická obsazoval častokráte dobrodruhy, kteří se přistěhovali do Podkarpatské Rusi. Třetí éra je nynější éra dr. Ehrenfelda, a tu bych označil při vší úctě k panu dr. Ehrenfeldovi takto:
Dopoledne dělá se to ve prospěch Velkorusů, odpoledne ve prospěch Malorusů a celý den ve prospěch Maďarů a židů. Je jistě potřebí, aby v tomto směru nastala náprava a aby od nás, odtud, věnovala se větší pozornost poměrům, hlavně úřednickým v Podkarpatské Rusi. Na Podkarpatskou Rus měli by přicházeti nejlepší naši úředníci. Bohužel mnoho je jich tam takových, kterých my zde bychom nemohli potřebovati a kteří na Podkarpatské Rusi se uplatňují. Nesmíme zapomenouti, že maďarský režim dříve pracoval v tom směru, že utiskuje Rusíny, dělal vše, co žádali si Maďaři a židé. Charakteristickým je výrok prostého policajta z Mukačeva, se kterým jsem mluvil a který mně řekl: Jsem policejní strážník, ale když žid něco provede a já jej zatknu, jedněmi dveřmi ho tam vedu a druhými dveřmi již běží od úřadu posel, abych jej propustil. (Hlas: Slavík byl puštěn také!) Když se žid ráno špatně vyspí a když mně proto nafackuje, musím býti tiše, poněvadž já jako policejní zřízenec se nedovolám ochrany.
Vážení pánové a dámy, poměry jsou tam takové, že když náš úředník nedá se uplatiti od židů tamějších, štvou jej tak dlouho, až je nemožným na svém místě a udělají ho v očích úřadů nadřízených nejhorším úředníkem, nejhorším individuem. Podkarpatská Rus bude vyžadovati mnoho a mnoho úsilí našeho, abychom tam zavedli spořádané poměry. Zde vydá se zákon, ale máme 3 županáty, máme 19 hlavních slúžnovských úřadů, máme tam asi 126 úřadů notářských, a velmi málo těchto úřadů vykonává to, co odtud je nařízeno. Bylo na př. vydáno nařízení o úpravě užívání pastvin. Toto nařízení nebylo mnohde ani vyhlášeno, nebo pokud vyhlášeno bylo, bylo vyhlášeno jinak, tak, jak si to tamní činitelé přáli.
Slavná sněmovno! Zákon o dlouhodobých pachtech nemohl býti v Podkarpatské Rusi proveden jenom proto, že tamějšímu obyvatelstvu nedala se možnost, aby o zákoně o výkupech dlouhodobých pachtů se dovědělo. Jde to tak daleko, že úřady samy si vykládají zákony tak, jak potřebují pro sebe, a ovšem aby to vyhovovalo Maďarům a židům. Mám zde na př. jeden výrok soudu z Iršavy, jímž odmítnut je nárok pachtýře, který žádal za půdu od panství Schönborna-Buchheima. Měl opravdu nárok na to, ale byl odmítnut soudem proto, poněvadž prý velkostatky, patřící Schönbornu-Buchheimovi, jsou podle zákona ze dne 16. dubna 1919 zabrány. Patří tudíž státu a na státní půdu nemá prý dotyčný žadatel nároku.