Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Votruba.
Posl. Votruba: Slavná sněmovno! Živnostenský úvěr je jedním z nejdůležitějších problémů celého komplexu živnostenské otázky. Proč mluvím zvláště o živnostenském úvěru? Proto, poněvadž živnostnictvo je hospodářsky slabším elementem proti hospodářsky silnějším jednotlivcům a organisacím, a stát, když položil si otázku, je-li stavu živnostenského zapotřebí v rámci naší republiky, je-li k udržení republiky nutným, a když ji nemohl než kladně zodpověděti, pak přirozeně musí si kladně zodpověděti i otázku, že k udržení jeho musí vším způsobem a všemi silami přispívati. Není to snad jen stav živnostenský, kterému je pomoci potřebí, a který se udržuje způsobem všemožným ve své existenci. Když pohlédneme do minulosti, vidíme, že i ve starém Rakousku zejména stav zemědělský, dokud byl ve zuboženém stavu, stal se předmětem úvah rakouských vlád, jakým způsobem by bylo možno jej a usedlosti jemu náležející vybaviti z dluhů. Je známo, že vznikla celá řada problémů i projektů, poukazuji jenom na systém Falkenhaynových rentových statků, kterýmžto způsobem měla se řešiti tak důležitá otázka, jakou bylo vybavení zemědělských usedlostí z dluhů. Bohužel, ovšem nastalé politické krise projednání a uskutečnění kteréhokoliv z těchto návrhů a námětů znemožnily.
Dnes jsme před řešením otázky, jímž po prvé v našem Národním shromáždění chceme hmotně pomoci živnostnictvu: Ovšem jen zárukou a ne přímým úvěrem. Původní vládní návrh sám mluvil jen o záruce 30 mil. Kč a v důvodové zprávě vyzvedl silně vzestup a vzrůst činnosti družstev živnostenských, vyvinuvších se hospodářskými poměry ve válce, kterýžto vzestup se státního hlediska je velice vítaným a uznáníhodným, ale poukazuje, že přece jen vzhledem na napjaté poměry na peněžním trhu není možno, aby všem živnostenským družstvům se vyhovělo a že je potřebí jim tudíž jisté podpory státní. Tuto podporu vidí návrh v poskytnutí záruky do obnosu 30 mil. Kč, a ne v poskytnutí přímého úvěru. Vládní návrh přímo vypočítává 5 svazů družstev živnostenských, kterým se má této státní záruky dostati.
Zpráva rozpočtového výboru a výboru živnostenského šla v této věci dále a opravila ve dvou důležitých bodech vládní návrh. Předně v tom, že zvýšila vládní záruku ze 30 na 50 mil. Kč, za druhé, že mluví o svazech družstev živnostenských, založených na základě zákona z r. 1873 vůbec, nevypočítává tedy oněch pěti svazů, které jsou vyjmenovány v důvodové zprávě, přiložen k vládnímu návrhu, takže podle zprávy výboru rozpočtového a živnostenského týká se záruka všech svazů družstev živnostenských, tedy také svazu družstev kupeckých. Je to Svaz československých obchodních družstev se sídlem v Plzni. Ovšem i tato zpráva výboru rozpočtového a živnostenského setrvává při principu záruky.
Máme tu tedy jednati o záruce. Se svého stanoviska tvrdím, že záruka bude nedostatečná, když nebude podložena úvěrem, poskytnutým živnostenským svazům. Máme zkušenosti s poválečným úvěrem živnostníků. Také tehdá byla usnesena záruka státu, stát sám vypracoval stanovy, dal organisační statut, vytýčil v něm všechny zásady, podle kterých je možno živnostenského úvěru dosíci, pomáhal při organisaci jednotlivých okresních úvěren, ale živnostenský úvěr zklamal, protože nebylo možno dostati peněz. Bankovní úřad ministerstva financí odmítal reeskontovati směnky jednotlivých svazů družstevních, poukazuje na svůj statut, že je nepřípustno, aby Bankovním úřadem vypláceny byly směnky, které jsou garantovány státem, poněvadž Bankovní úřad je státní orgán, což konečně s jeho stanoviska je pochopitelné. Já bych rád viděl, aby vládní návrh měl praktickou cenu, a tu může míti jenom tenkráte, když by byl doplněn seznamem peněžních ústavů, které a za jakých podmínek budou úvěr poskytovati. Ve zprávě sice máme resoluci, která ve druhém bodě praví: "Ministrům obchodu a financí se ukládá, aby ve smyslu zákona o státní záruce sjednali financování družstevních svazů živnostenských buď se Zemskou bankou pro Čechy, aneb s některým jiným peněžním ústavem."
To je však jen ve formě resoluce vyslovené přání a jmenuje se Zemská banka pro Čechy nebo některý jiný peněžní ústav. Který to bude, to nevím, zde pouze má ministerstvo obchodu a financí za povinnost to vyjednati. A což, když Zemská banka na to nepřistoupí a když se nenajde žádný druhý peněžní ústav? Pak musíme říci, že i toto usnesení nemá valné ceny, poněvadž záruka bez zápůjčky pro naše živnostenská družstva a jejich stavy nic neznamená.
Vím, že akciové banky jako ústavy výdělkové na takovou úmluvu sotva vejdou, nehledě ani k tomu, že by takový úvěr nám přišel velmi draho. Pan kolega Pastyřík poukázal na výši 12%, pod kterou, myslím, že bychom sotva dostali, ale spíše, zvláště v některých případech, že by byla i překročena. Zbývaly by tedy obecní spořitelny, ale ty jsou státními půjčkami, hlavně rakouskými, tak absorbovány, že nelze počítati na jejich účast; tu účast možno počítati za nemožnou, a to tím spíše, že nyní samy mají se zúčastniti provádění zákona o stavebním ruchu. Má-li se živnostenskému družstevnictví ulehčiti a má-li se pomoci snadnému přechodu do normálního hospodářského života, pak by nezbývalo, než sáhnouti k zápůjčce.
Chápeme, že nebylo možno pro tuto dobu přikročiti k zápůjčce a přímému úvěru, nýbrž jen k záruce. Ale musíme říci, že nejde ani v tomto případě o nějaký dar živnostnictvu, právě naopak, to není žádný dar, který se tu dává živnostnictvu, ten levný a dostatečný kapitál, kterého živnostnictvo potřebuje, to dává stát sám sobě, poněvadž uschopňuje živnostnictvo, aby bylo elementem konkurence schopným a tím také daně schopným.
Vím, že stát by nemusil tento vklad, který by dal do tohoto úvěru, přímo vypláceti v penězích, nýbrž také ve státních cenných papírech, jichž lombardem by si svazy úvěr potřebný opatřily. Kapitál tento by byl splácen tak, jako splatil ústřední svaz družstev živnostenských na Moravě kapitál 100.000 K, který byl mu zapůjčen zemí Moravou bezúročně do vínku. Jistě tedy došly by ke splacení i zápůjčky, které by byly dány svazům živnostenským od státu. Když však není možno mluviti jinak než o státní záruce, žádám, aby zvláštní zřetel vláda při rozdělování této státní záruky vzala na Moravu a Slezsko, kde máme pro živnostnictvo nepatrné zdroje úvěru. Neboť v Čechách od roku 1898 existuje úvěrní fond živnostenský v Praze, dříve jubilejní fond císaře Františka Josefa I., který podle bilance ke 31. prosinci 1920 vykazuje vlastního jmění 1,373.195 K a mimo to má od zemského výboru českého za zálohu 1,526.146 K kromě úvěru u zemského malorolnického fondu 1,037,335 K, tedy téměř 3 miliony bezúročných peněz, a zbytek na úrok asi 5%. Toho u nás na Moravě a ve Slezsku není. Na př. náš ústřední svaz družstev živnostenských na Moravě má nejlevnější úvěr na 5 1/2% reeskomptem prima 3měsíčních směnek u Bankovního úřadu ministerstva financí.
Z resolucí, které přijaty byly rozpočtovým výborem, resoluce první praví:
"Vláda se vyzývá, aby vstoupila v jednání se Zemským výborem pro Čechy za účelem vytvoření finančního ústředí pro družstevní svazy živnostenské, k němuž za základ mohl by sloužiti zemský fond pro podporu malých živností."
To jest tedy konečný náš cíl v úvěrnictví družstevnickém, vybudování takového ústředí. Já v této věci poukazuji na svůj návrh, který jsem zde slavné sněmovně podal a kde petit tohoto návrhu jest skoro konformní s tím, co četl jsem nyní jako resoluci přijatou rozpočtovým výborem.
Navrhuji: "Vláda republiky Československé se vyzývá, by dle možnosti co nejdříve podala Národnímu shromáždění osnovu zákona o zřízení Ústřední společenstevní pokladny pro Československou republiku se sídlem v Praze, obdobně podle ministerského nařízení ze dne 13. července 1918, č. 259 ř. z. bývalého Rakouska, s přiměřeným základním vkladem státu a ročním provozovacím příspěvkem. Dosavadní Zemský úvěrní fond pro podporu malých živnostníků v Praze budiž s touto pokladnou vhodně spojen."
Tedy i zde činím jakousi základnu tohoto příštího ústředí pro živnostenský úvěr, také Zemský fond pro úvěr živnostenský v Praze a nepřeji si nic jiného, než aby dnešní debata přispěla k tomu, aby tato sněmovna konečně ke zřízení tohoto ústředí živnostenského úvěru pro naši republiku také jednou přikročila.
Kol. Dietl se zmínil v debatě, že podal resoluční návrh se své strany, aby také konsumním spolkům dostalo se z této záruky státní jistého podílu. Nemohu se vysloviti pro přijetí tohoto návrhu. Konsumní spolky byly ve snadné situaci v době války již všemi svými výhodami, nejen zákonnými, ale i tehdejší konjunkturou a složením vlády. Mohu říci, že dostávaly přednostní příděly a přednostní zásobování, že měly pěkné časy, kde si mohly slušné reservní fondy nastřádati. Ani vládní návrh zákona, ani zpráva rozpočtového výboru nepojímá do zákona konsumní družstva, ba dokonce v jednom návrhu výslovně stojí, že vyjímají se družstva konsumní. S našeho stanoviska živnostenského musím se vysloviti proti přijetí tohoto návrhu.
Na konec mohu říci s radostí toto:
Je to prvý případ, kdy toto Národní shromáždění přichází živnostnictvu
vstříc s jistou a určitou podporou. Až dosud snahy živnostenské
nenalezly zde náležitého ohlasu. Stav živnostenský byl v této
republice a v jejím Národním shromáždění, bohužel, posud popelkou.
Je to prvý případ, kdy tento zákonodárný sbor začíná spláceti
nepatrnou splátkou starý (Hlas: Ohromný!) dluh, kterým
je povinen našemu živnostnictvu. Vítám to jako začátek a přeji
si, aby na této cestě naše Národní shromáždění nezůstalo státi,
nýbrž aby našemu živnostnictvu poskytlo to, co on o podle významu
svého stavu, podle pracovitosti a věrnosti k republice také zasluhuje.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Hrizbyl.
Posl. Hrizbyl: Slavné Národní shromáždění! Na dnešním bodu sněmovního pořadu jest zákon t. 3314, který pojednává o státní záruce dělnickým výrobním a pracovním, družstvům. Zdá se mi, že až do této debaty projednávala se více méně skromná a zajímavá přání a že se stanoviska všeobecného principu výrobních družstev nebylo ani z teorie řečeno mnoho anebo jen málo.
Dovoliž mně, slavná sněmovno, abych několika slovy z teorie vytýčil principy výrobních družstev. Bijí se dva světy: jeden je pro sociální revoluci, druhý pro sociální evoluci, oba směry však žádají, a to do základu nynější výroby a soukromého majetku, hluboké změny. Co staletí uplynulo od doby, kdy otroctví ustoupilo poddanství a poddanství mzdovému systému. Mzdový systém trvá, bohužel, až do dnešní doby. Velký francouzský národohospodář Gide praví, že ti, kdo vám namlouvají, že stávající pořádek hospodářský může býti změněn naráz, hluboce se mýlí. Běží-li o revoluci politickou, je to možno do 3 dnů. Stačí povalení trůnu, nastolení politické a jiné vlády a již běží nový politický pořádek. Ale běží-li o změnu organismu hospodářského, je třeba mnoho příprav a práce promyšlené a - dovol, slavná sněmovno, - také výchovy.
V dnešní době je tedy boj na celém kontinentě o odstranění mzdového systému. Jakými prostředky, jakou cestou, která je proveditelná a která bude začátkem změn stávajícího principu výroby, dosud není v socialistických řadách konkretně vyjasněno. V socialistických řadách se o tom mnoho mluví, padá zde spousta hesel mírných i radikálních, však, bohužel, odpusťte mi to, páni, dosud zůstává jen při heslech. Ale ruská revoluce, která přinesla politické ulehčení proletariátu na celém kontinentě má tu zásluhu, že se stala revolucí probuzeneckou. V dělníku probudilo se vědomí, že z nadhodnoty práce jeho je živ ten, kdo o práci nemá zásluhy a kdo o tu práci se nikdy nestaral. Padla v době války velká slova a velká hesla "socialisace". Jakými prostředky praktickými a teoretickými lze socialisaci provésti, málo se prakticky uvažovalo. Líčiti stále dělnictvu, slavná sněmovno, jak bude krásně v tom novém socialistickém světě, na to nám již nikdo nic nedá a nevěří. Teď musíme začíti u sebe. Nám nikdo nepomůže. Dělník nesmí spoléhati, že vyřešení jeho práv socialistických stane se náhodou, nýbrž vlastním hlubokým jeho přičiněním. Přišel jsem po dlouhých úvahách a praktických zkušenostech k tomu náhledu, že jedinou správnou a praktickou cestou, kterou je možno docíliti změn ve stávajícím výrobním systému, jest družstevnictví. Historie družstev je pestrá a to taková, jako byly jednotlivé země a na jakých principech se zakládala výrobní družstva. Výrobní družstva zakládala se před sto lety proti tomu, že evangelisté socialismu byli vyhazováni z továren a že naproti tomu dělníci pro své učitele, kteří měli odvahu v továrnách hlásati sociální svobodu, zakládali družstva, aby si je v místě udrželi. Tato družstva však většinou došla zklamání a ideály narazily na odpor, protože nebylo prostředků. Pravda je, že řada družstev v Anglii, ve Francii, v Belgii a Rusku a zejména v Rusku - to musím konstatovati - až na čestnou výjimku, Tretunion, nemá zvláštního významu ve světové historii jejich podnikání a jejich odvahy. Proč? Příčiny vězí především v tom, že celý systém soukromokapitalistický nejen v našem státě, ale i v celé Evropě byl založen na vykořisťování a že užívalo se prostředků, které udržovaly výrobní a finanční moc a podporovaly výhradně a jedině onu tendenci, která hověla velkým tantiémám a neposkytovala odměny těm, kteří potom vypovězeni byli z práce.
Dovolte, abych řekl hlavní principy zásad družstevnických. Za prvé dovolím si s odvahou prohlásiti této slavné sněmovně, že družstevnictví sleduje myšlenku, aby pracovníkům dostalo se z jejich práce plné pracovní hodnoty a ne aby z nadhodnoty těžili ti, kdo nemají o tuto práci žádné zásluhy. Za druhé žádáme, aby vlastnictví ve výrobních družstvech a zisk připadl jedině těm, kteří o toto družstvo a jeho prospěch mají zásluhu, ať jest to úředník technický nebo manipulační anebo kancelářský, ale především také dělník. Můj názor jest, že výrobní družstva dělnická jsou první etapou v základní změně stávajícího výrobního systému hospodářského. Ale aby nedošlo k diferencím v mojí řeči, prohlašuji, že družstevnictví není dokonalý socialismus, nýbrž pouze etapou, předvýchovou k tomu, aby se dostalo dělníku úplné samostatnosti, aby věděl, jaké všecky slasti nese s sebou samostatné podnikání a věděl si po této stránce rady. Mám povinnost prohlásiti, že v družstevnictví jsou mateny pojmy dle mého názoru v různých stranách, nevyjímaje ani strany socialistické. Stalo se mnoho případů, že několik šikovných lidí založilo si družstvo, kde bylo velmi málo členů, kteří se o čistý zisk dělili. To však není žádné družstvo, jest to jen šikovná firma, která nezní na jednotlivce, nýbrž na někoho jiného, ale čistý zisk připadá jen ve prospěch jednotlivců. To není družstevnictví, to třeba s největší rozhodností zamítnouti, to jest jedna z etap, které čisté družstevnictví hluboce poškozují.
Za války a po válce vyrostlo několik set a snad tisíc výrobních družstev a všechna tato družstva byla založena na mentalitě výroby válečné industrie. Tato družstva nelze dále udržet, poněvadž byla založena na principu určité industrie - a té doby byla válka - to nebyla družstva, která sledovala hluboký program socialistický a změnu principu soukromé výroby, to byla družstva, která byla založena na spekulaci, výdělku a snaze zisky z těchto družstev ponechat v kapsách jednotlivců. Můj názor, a mám značné zkušenosti ve výrobních družstvech, je, že družstevnictví jest na elementárním postupu. Jestliže družstevnictví má značné překážky a naráží na velké a těžké dosud, řekl bych, nevyjasněnosti, pak to jest vinou socialistických činitelů ve státě, že nemají ujasněný, přesný princip, zda družstevnictvím nebo socialisací lze změniti stávající princip soukromé výroby. Mám za to, že také družstevnictví, které jedině může vychovati dělníka a přivésti ho do tajů příjemných i nepříjemných stránek samostatného podnikání, je jedinou zárukou veliké prosperity příští socialisace. Nebude-li dělnictvu, které se právem dovolává urovnání poměrů a říká, že nechce pracovati, aby z jeho zisku, z jeho pracovní nadhodnoty žil někdo jiný, ovšem v této věci věnována značná a zvýšená péče socialistických stran, nebude také možno jeho veliké sny, které byly v článcích, revuích a projevech řečníků po stránce velikých postulátů socialistických zdůrazňovány, naprosto realisovati, poněvadž budou chyběti nejen praktičtí, ale také skutečně vyškolení činitelé, bez kterých nelze výrobu prováděti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Mně nebude vytýkáno stranictví, ale dovolte, abych se přece jen jedné věci dotkl. Když jsem jako člen svého klubu měl často povinnost hlasovati pro státní rozpočet a hlasoval jsem pro úžasnou řadu milionů na různé katolické a náboženské kulty, vždycky jsem ve svém svědomí uvažoval, proč také nehlasuje se na podporu té stránky, která přináší blahobyt a lokalisuje nezaměstnanost a převádí výrobu do těch řad, kde jest jedině správná a proveditelná. Dnes vláda předkládá zákon, ve kterém je první etapa a ve kterém se dává státní záruka. Budiž mně v této slavné sněmovně dovoleno říci jedno odvážné slovo. Pro mne je to jeden z velikých pokroků proti starému Rakousku, a pozoruji-li literaturu družstevnickou celého světa, pozoruji, že si družstevnictví nejenom u nás, nýbrž i v celém světě z mocenských kruhů nikdo nepřeje, a zejména u nás. Já nechci snésti onu Kalvárii, co všechno obchodní komory, tehdejší místodržitelství, tehdejší okresní hejtmanství, co všechno vlády a ministerstva snesly, aby nemusily poskytnouti jakoukoliv podporu nejen dělnictvu, ale i živnostnictvu, vůbec družstvům, která značila sdružení několika nadšenců, kteří chtěli zisky výrobními prospěti lidstvu a převésti je na mnoho jedinců, nikoli však do kapes, abych tak řekl, jednomu spekulantu a podnikateli. Pro mne, který se dívá na družstevnictví reelně, jest to veliký pokrok, že ministerstvo soc. péče s touto předlohou přichází, a mám za to, že to je vlastně otevření několika dveří do toho celého komplexu praktické podpory družstevnictví po stránce finanční. Budiž mně zásadně dovoleno prohlásiti, že si družstevnictví žádné státní podpory, která by se jmenovala podporou z dobrodiní, nepřeje, a že by si to pokládalo za urážku. My si přejeme z ohledu finančního podpory jen co půjčky a co nás k tomu vede, dovolte mně laskavě, slavná sněmovno, abych to vysvětlil.
Až do dnešní doby družstevnictví u dveří bank, záložen a spořitelen končí. V žádném směru v těchto třech mnou naznačených ústavech nemá družstvo otevřeny dvéře, aby podporu na reelní úvěr ať kontokorentní nebo jiný, směnečný, obdrželo. Já to velmi dobře chápu a omluviti to dovedu, protože dnes finančnictví chce znemožniti existenci té nové fási, která hlásí se k životu, a tu pánové ani v bankách, záložnách a spořitelnách nezadrží. (Výborně!) Jest to samozřejmé z toho důvodu, poněvadž jest to nová regenerace ve výrobě, kde dělnictvo ve velkých komplexech nesnese, aby z jeho nadhodnoty pracovní žil jednotlivec a měl se dobře na úkor tisíců zaměstnaných dělníků. Vážené shromáždění! Mám za to, že to ani banky, ani záložny, ani spořitelny nezadrží. Pro mne jako praktického socialistu, který se hlásí ke straně, jež hlásá evoluci, jest to určitě velký pokrok, že tu dává stát svou garancii k disposici i tomu družstvu výrobnímu dělnickému, ke kterému má úplnou důvěru, takže mu poskytuje garancie, že obnos, který se mu poskytne k provozování, bude velkým dobrodiním ve prospěch několika set nebo několika desítek dělníků v tom či onom výrobním družstvu zaměstnaných.
Bude se snad psáti, že jest to dekadence, že je to na papíře, možná, že se budou činiti značné překážky, jako jsou překážky především v garancii pro stavební družstva! Ale prosím, slavná sněmovno, pro mne jest tato garancie něčím jiným, a to proto, že garancie pro stavební družstva jest dlouhodobým úvěrem s 5-6% zúročením, kdežto garancie družstvům výrobním jest garancie kontokorentní (Posl. Pastyřík: Na jaké úroky?) a může tedy bankovní ústav do jisté doby tento obnos, který stát garantoval, velmi rychle obdržeti zpět, zejména když bude také patřičná bdělost a kontrola se strany státních úřadů, které tuto garancii poskytly. Pro mne má to určitý význam potud, že se domnívám, že úplně to vyhoví zájmům družstev.
Padlo zde jisté slovo od kolegy Pastyříka, já hned odpovím: Slavná sněmovno! Dnes, když družstva přišla do banky nebo kteréhokoliv ústavu, řeklo se jim: Zboží, majetek tohoto družstva, které zavazujete, jest naše, ale současně řekli: Nám nestačí movitosti a nemovitosti vašeho družstva, dáte nám osobní záruky nebo záruky takové, že na blanketech směnečných bude někdo podepsán, kdož, kdyby došlo k určitým koncům finančním, vezme za to finanční záruku. Pane kolego Pastyříku, teď jsme u něčeho, čeho si musím všimnouti, že stát nebude moci dáti garancii takovým družstvům, která by lehkomyslně, jako v Kostelci nad Orlicí, když jest nejhůře, zapálila zboží, kterého tam nebylo, třeba že by označila, že tam bylo. K takovým případům nedojde a já musím prohlásiti - ať zástupci ministerstva sociální péče nejsou z tohoto projevu domýšlivi - že pokud se týče podpory státními půjčkami, já s největší rozhodností odmítám jakoukoli podporu ve formě různých subvencí, nýbrž žádám podporu půjčkou; jest to z mravních důvodů, že správní rada se musí starati, aby zaplatila, a má to určitý výsledek hospodářský, že se s obnosem podle toho jedná a nakládá. Já musím konstatovati, že obnos 1,800.000 Kč v rozpočtu ministerstva sociální péče jest značným pokrokem, třeba že se to některým pánům nebude zdáti dostatečné. Ale při situaci naší koalované politiky, kterou dnes representujeme v tomto státě, nemohu než říci: Více jsem si ani nepředstavoval! Mám dojem, že to je také první začátek štědrosti ministerstva sociální péče pro příští doby, a že ten výsledek bude takový, aby družstevnictví věnována byla největší péče, poněvadž je to největším úkolem tohoto ministerstva sociální péče.
To by byly, řekl bych, tak nejhlavnější zásady, které jsem měl stran družstevnictví k této předloze č. 3314 čest přednésti. Domnívám se, že to bude otázkou jednání, že to bude otázkou dohody. Nás především se týká ministerstvo sociální péče, živnostnictva ministerstvo obchodu a zemědělských družstev ministerstvo zemědělství, a očekáváme, že tato garancie v tom smyslu bude rozřešena, aby prospěla a vykonala úkol, který zákonodárci a zejména kruhy politické mají míti na zřeteli.
Já jsem sám velmi zvědav, na kolik ministerstvo sociální péče bude prakticky řešiti zejména reeskompt směnek. Zdá se mi, že ne u Bankovního úřadu, poněvadž stát nemůže své směnky dle mého logického názoru reeskomptovat, nýbrž že se musí reeskomptovat u cizích ústavů. Jakým způsobem to provede, tu se dovolávám vážnosti této sněmovny, jakož i resortního ministerstva. Na tom toliko záleží, aby tyto směnky došly u jiného ústavu reeskomptování, aby tato státní záruka stala se praktickou pomocí našim výrobním družstvům, nejen dělnickému podnikání, ale i živnostenskému a zemědělskému.
Jest potřebí ještě něco zdůrazniti. Jest to jedna otázka, kterou jest potřebí zde v této debatě velmi vyzvednouti, a to je otázka, jak družstevnictví se strany vlády jest podporováno. Používám - prosím za prominutí, neboť nepatří to k tomuto referátu tohoto momentu, abych s této tribuny řekl panu ministrovi obchodu, že stanovisko jeho, které zaujal v rozdělování dodávek družstvům, jest nám krajně nepřátelské a my je musíme odsoudit, poněvadž bychom si to ani jako strana, ani jako výrobní družstvo, složené ze všech dělnických stran líbiti nedali.
Až do dnešní doby byla u nás ustálená zásada, že se jednotlivým ekonomickým drobným družstvům bude přispívat a přidělovat práce podle toho, na kolik uspokojily různé státní úřady. Dnes ministerstvo obchodu - nevím, jakým názorem - zradilo jednotnou legislativu tím, že společenstvům zadává práci a tato společenstva mají ji rozdělovati různým jednotlivým dělnickým družstvům.
Slavná sněmovna mi odpustí, když uvedu, že společenstva jsou předpojata proti dělnickým družstvům, že je na práci ošizují. Výsledkem je věčné korespondování a intervence u ministerstva obchodu, což, myslím, není zdravé.
Druhý případ jest - velmi vřele upozorňuji na to pana ministra národní obrany že způsob, jakým si počíná jeho oddělení při dodávkách, jest naprosto neudržitelný a že musí dojíti ke korektuře, ať již zde ve sněmovně nebo v kompetenci tohoto domu, především tím, aby se jednou dodržovala zásada, která se udržovala za starého Rakouska, aby jen ten, kdo vyrábí zboží, je dodával, a ten, kdo vyrábí konfekci, aby dodával konfekci, jinak jsou z toho dalekosáhlé hospodářské důsledky.
Jestliže tento sněm má dnes přijmouti
tuto zásadu, budiž mně dovoleno, abych tento referát a tyto poznámky,
které jsem přednesl k jednotlivým resolucím, byly vzaty za předpoklad
jednání a odčinila se křivda, kteráž, nevím, z jakého důvodu a
z čího popudu, se dnes v ministerstvu provádí. Jinak kvituji a
vítám tuto předlohu a slibuji si od ní mnoho. Je to první krok,
první etapa v předpokladu, že tím má býti provedena zásada již
bývalého ministerského předsedy Tusara, který ve svém projevu
přislíbil podporu družstvům. Je to pojetí praktické a onu praktickou
otázku si družstva provedou po odhlasování zákona. Moje strana
jistě pro tento zákon ráda bude hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Tausik.
Posl. Tausik: Vážená sněmovno! Já mám k této věci jménem komunistického klubu toto prohlášení:
Náš klub hlasuje pro všechny tyto
předlohy. Považujeme při této příležitosti za nutné zdůrazniti,
že je naprosto nedostatečné, co stát věnuje na pozornosti a pomoci
dělnickým konsumním spolkům. Tyto tvoří dnes důležitou síť lidového
zásobování. V stálých změnách cen jsou tyto významným regulátorem,
současně však také nesou značné risiko. Dělnické konsumní spolky
nežádají od státu darů, nýbrž soustavné, plánovité péče. Žádáme,
aby mezera, která v tomto ohledu je v platném zákonodárství, byla
co nejdříve doplněna podáním předloh, kterými by byl veřejný význam
dělnických konsumů uznán a jejich činnost opřena přímo o prostředky
státu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Než udelím slovo pánu referentovi, prosím, aby boly došlé
resolúcie prečítané.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Resoluce posl. Dietla, J. Marka, Trnobranského, Čuříka, Bubníka a soudr.:
"Vláda se vyzývá, aby ve lhůtě co nejkratší předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž by konsumním družstvům byly zajištěny tytéž výhody jako družstvům ostatním uvedeným v právě projednávaných předlohách, č. tisku 3314, 3315 a 3317."
Resoluční návrh posl. Mlčocha, Slavíčka a spol.:
"Vláda se vyzývá, aby před vydáním prováděcího nařízení, jímž budou určeny podmínky povolování záruk dle tohoto zákona, vyslechla příslušné družstevní svazy živnostenské a československou radu živnostenskou a předložila k posouzení výboru pro živnosti, průmysl a obchod poslanecké sněmovny."
Resoluční návrh posl. Kostky a druhů:
"Vláda se vybízí:
1. Aby svazům maloživnostenských úvěrních družstev dala k volnému použití vhodné odborné pomocné síly a hmotné podpory, aby u živnostenských úvěrních družstev mohla se věnovati zvláštní pozornost řádnému vedení knih a bilancování.
2. Aby měla zvláštní zření, aby další obchodní vzdělání živnostenského stavu bylo podporováno zřizováním účetnických kursů, ústavy pro zvelebování živností, a to ústavy státními i ústavy obchodních a živnostenských komor."
(Předsednictví ujal se předseda
Tomášek.)