Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Pastyřík.
Posl. Pastyřík: Slavná sněmovno! Budiž mně dovoleno, abych k předlohám zde předloženým několik stanovisek podal jménem našeho klubu a naší strany živnostensko-politické. Já bych plně souhlasil s p. kol. Modráčkem, kdyby nám místo záruky byla poskytnuta podpora, jako je poskytnuta družstvům v Italii, jak nám bylo zde před chvílí ilustrováno. Byl bych úplně spokojen, kdyby náš p. ministr byl tak laskav a vzal si za vzor italské ministerstvo financí a věn oval k podpoře družstevnictví obnos 200 milionů. Bohužel, musíme si stěžovati, že u nás tak není. Dříve nám bylo slíbeno, že dostaneme zápůjčku 50 milionů korun, družstevnictví každé o sobě. A dnes ministerstvo financí přichází s vládním návrhem, kde se má nám dáti pouze záruka. Velevážení pánové! Já mám dobré zkušenosti, jako místopředseda ústředního svazu v Brně, že na tu záruku státu nám nikdo ničeho nepůjčí, a bohužel, měli jsme smutné zkušenosti s poválečným úvěrem, který vyžadoval veliké miliony a které si musil náš ústřední svaz vypůjčovati za drahé úroky v jiných bankách a nedostal ani se zárukou od Bankovního úřadu ničeho. Když byl zaveden poválečný úvěr, který měl podporovati živnostníky válkou poškozené a invalidy, bylo slíbeno, že dostaneme 10 milionů korun jako základního vkladu. A zatím se to nestalo. Válečný úvěr byl ponechán úplně na starosti našim úvěrovým družstvům a ústředním svazům. Mohu vám jen tolik říci, že se našlo velmi málo peněžních ústavů, které by byly ochotny i s tou zárukou státu půjčiti těmto zuboženým živnostníkům válkou poškozeným, invalidům jakékoliv podpory aspoň tedy podporu, které by mohli potřebovati, za nízký úrok. Naše živnostnictvo, bohužel, musí si vypůjčovati na vysoký úrok a tyto úroky obnášejí více, než jak pan referent Slavíček tvrdil 10 %, nýbrž 12%. Za to mají ovšem na papíře poválečný úvěr.
Velevážení pánové! Bylo usneseno a zcela správně pan referent řekl v živnostenském výboru všemi hlasy, tedy jednomyslně, aby nám byla dána ne záruka, nýbrž zápůjčka a jen nátlakem ministerstva financí toto usnesení bylo v rozpočtovém výboru změněno a byla nám slíbena záruka a pan referent Slavíček nám sám dokazoval, že má slib, že dostaneme záruku takovou, která bude státními papíry podložena. Není to pravda. Pan ministr financí prohlásil sám, že to nemůže učiniti, že to může býti pouze záruka, která nám musí stačiti úplně, a že záruku s podložením, vlastně podporováním cennými papíry nemůže poskytnouti žádným způsobem, že by to bylo pro náš stát ponižující a nedalo by se to provésti. Zde přecházím k tomu, že nám pan ministr financí sám radil, abychom se připojili na nějakou banku, která by nám žirovala naše směnky, a tím přicházíme do kalamity, ve které jsme dosud, že se musíme spojiti s bankou, která nám čítá vysoké úroky. My sami máme ve stanovách nařízeno, že naši maloživnostníci, to jest družstva, musí našim živnostníkům půjčovati na nejnižší úroky. Zde bylo mluveno p. referentem, že naše ústřední svazy a družstva dostávají subvence, a ne jak řekl pan referent na umořování snad míry úrokové, nýbrž na vydržování revisních orgánů. Je zapotřebí, aby takové úvěrové a výrobní družstvo bylo řádně revidováno, a to nejen naši živnostníci, nýbrž všichni měli by býti řádně k tomu vedeni, a na to nám přispívá vláda subvencí, která dělá 10 tisíc korun na Moravě, u nás v Čechách 18 tisíc korun. Na proti tomu nám nařizuje vydržovati 2 revisní orgány, které nás stojí daleko více peněz, než zde bylo uvedeno. Bylo-li zde poukázáno na to, že se nám poskytuje podpora, musím poukázati na to, jak již pan kol. referent Slavíček řekl, že naše ústřední svazy poskytují podpory a subvence státu tím způsobem, že při nešťastném okolkování bankovek za ministrování p. dr. Rašína bylo jim raděno, aby si nechali co nejvíce v hotovosti ležeti, aby měli dostatečných prostředků k zapůjčování našim živnostníkům, a tenkráte se stalo, že náš český ústřední svaz si nechal přes 800 tisíc, náš ústřední svaz na Moravě přes 400 tisíc, jedna polovina nám byla zabavena, takže jak jste slyšeli a jak dnes starosta Kolátor prohlásil, ztráta na těchto penězích činí 72 tisíc korun. To se pak jmenuje podporování živnostenského úvěrnictví.
Totéž, pánové, je u nás v Brně. Tam jsme poškozováni asi o 36 tisíc korun a dostáváme subvenci na udržování revisních orgánů a je nám vytýkáno, že je to podporování živnostenského úvěru, že takovým způsobem dostáváme dary a milosti. Bylo mi dnes sděleno, že je Českému svazu předepsána dávka z majetku 1300 K, že je tam napsáno, že je to provisorium a mně bylo bývalým ministrem financí dr. Englišem prohlášeno, že jakmile bude dávka z majetku předepsána, že každý při okolkování zadržený obnos bude vrácen.
Velectění pánové, dnes již má svaz předepsáno 1300 K k zaplacení, ale obnos 1400 K je dosud zadržen a my jsme tím dále ještě poškozováni. To se děje u nás na Moravě, ovšem v polovičním měřítku jako zde v Čechách. Je velmi pěkné, že při dnešním projednávání jsou také opětně navrženy resoluce, a to resoluce, které nám mnoho slibují, ale které nám asi opětně nic nedají, jako nám nic nedaly dřívější re soluce. Byli jsme, vážení pánové a dámy, v roce 1920 před vánočními svátky při projednávání a schvalování osnovy moučné dávky svědky toho, že na náš nátlak veškeří předsedové koalovaných stran tehdejších podepsali nám prohlášení, že moučná dávka bude zmírněna, že nejdéle od 1. února bude zmírněna takovým způsobem, aby naši živnostníci, hlavně ti, kteří svými vlastními produkty vydržují učně a pomocníky, byli od moučné dávky osvobozeni. Velectění pánové, tenkráte to podepsali všichni předsedové koalovaných stran, a podepsal to také sám tehdejší ministerský předseda p. ministr vnitra Černý. A co se stalo? Odhlasovali jsme nejen ten zákon, odhlasovali jsme také tu resoluci a resoluce zůstala kusem hadru, kusem papíru, na který se nevzal žádný zřetel. Tyto sliby nic neplatí, jsou házeny pouze na papír. Je dokázáno, že prostě p. ministr financí řekl tenkráte: Já jsem nic nepodepsal a nic neslíbil, moučná dávka musí býti zaplacena, od toho nemohu ustoupit. Jsme dnes svědky toho, že dnes drobní živnostníci, kteří počítají s každou korunou, jsou stíháni exekucí, by zaplatili 20 0-500 K moučné dávky za 2 až 3 dělníky. Takové sliby nám tedy nic nepomáhají a nic na ně nedáme. Vláda se stále vymlouvá a pan ministr financí má stále kapsy uzavřeny, když se jedná o malé živnostnictvo. Ale na připravované pokusné stanice pro cukrovarnictví a lihovarnictví, na podporu velkého průmyslu, který by si zajisté mohl sám peníze opatřiti, na to bude peněz dost. Ministr financí vymlouvá se vždy, že nemá s tím co činiti. Jestliže dnes interpelujete záležitost exekvování moučné dávky, slyšíte odpověď, že je to věc zákona, že se to musí zaplatit. Jestliže přijdete ve věci bankovek, které byly zadrženy pro falešné kolky, řekne vám ministr financí: My nemůžeme za to, nemůžeme zde nic dělat, je to věcí finanční prokuratury. A žádáme přece jen to, co nám po právu patří. Živnostníci a obchodníci to byli, kteří dostali rozkaz od tehdejší vlády, že musí přijímati každé platidlo naší republiky. Ale bohužel nikdo je ne poučil o tom, který kolek je falešný a který kolek je dobrý. (Posl. Najman: Oni to nevěděli sami!) Jak zde pan kol. Najman volá, nevěděly to ani berní úřady. Když jsem si na to stěžoval, bylo mi řečeno: Ukážeme vám 50 kolků, které zde zůstaly od kolkování, které nejsou stejné, ač jsou na jednom perforovaném místě nalepeny. To jsme my živnostníci a obchodníci měli poznat, který kolek je pravý. Když jsme to nepoznali, pak přichází finanční prokuratura a platebními rozkazy a soudy se vymáhá zaplacení tam, kde konaly se platy bankovkami opatřenými falešnými kolky. Náš klub podal dávno návrh, by bankovky falešnými kolky opatřené byly našim živnostníkům ať jakýmkoliv způsobem honorovány. Dosud se tak nestalo, ministerstvo financí jest v této věci hluché a žádá jen zaplacení, nestarajíc se o to, by vyhovělo nám a těm požadavkům, které jsou uplatňovány.
Vážení pánové, poškozováni jsme nejenom my živnostníci a obchodníci, ale i jiní majitelé. Musím na to poukázati při této příležitosti. Dle mého názoru je to poškozování poctivých republikánů při odvádění valutové půjčky a prodávání této valutové půjčky Bankovnímu úřadu. Bankovní úřad přijímá valutové půjčky tedy na tu dobu, kdy je má honorovat ve stříbře a zlatě, ale činí ty výminky, že když někdo donese zlato do Bankovního úřadu, dostane 100% švýcarské valuty, ale ten, kdo chtěl pomoci republice a zlato odvedl, jest poškozován tím způsobem, že se mu dává jen 60 % kursovní hodnoty. Je to poškozování dobrých republikánů, kteří konají svou povinnost na úkor těch, kteří si zlato schovávají a republiku vlastně sabotují. Jak se našim družstvům pomáhá, viděl jsem včera, když dostal jsem do ruky platební rozkaz: V roce 1919 bylo zřízeno obuvnické družstvo v Brně, v roce 1919 nevydělalo ani haléře a v roce 1920 dostalo státní dodávku obuvi. Na této státní dodávce si našetřilo takovým způsobem, aby si něco vydělalo, aby si učinilo základ, nedalo svým členům ani haléře výdělku, dalo to do společné pokladny družstva. Protože se zde objevil výtěžek, přišla berní správa a předepsala daň ne za rok 1920, nýbrž i za rok 1919, kdy vůbec nic nevydělalo, a předepsala za rok 1920 28 tisíc korun a za rok 1921 jim předepsala opět, ač roku 1921 měli ohromné ztráty a obávají se, pakli daně budou museti zaplatiti, že budou museti nejen likvidovati, ale také doplatiti na to, co roku 1920 vydělali. Tak se rozumí podporování družstevnictví.
Co se týče státních dodávek, musím poukázati na to, jakým způsobem státní dodávky jsou zadávány. Také kol. Modráček na to upozornil, že v Italii se starají o ně tato družstva a nejen družstva, ale jich ústředí se stará a vláda je v tom podporuje - v rozpočtovém výboru přímo prohlásil, že to viděl, že státní dodávku tam dostanou jedině družstva, a teprve když tato nechtějí, dostanou dodávky také továrníci a kapitalisté. U nás jest obrácený systém. U nás děje se zadávání ofertním řízením, a to jen proto, aby ceny byly co nejvíce sníženy, takže malý živnostník nemůže se této dodávkové konkurence zúčastniti, poněvadž ten velkovýrobce obuvi, taková továrna, která má vlastní koželužny, může laciněji dodávku provésti, nežli ten, který dodávku má provésti, ale musí si teprve materiál koupit. Slyšel jsem právě, že jest zadáno 200.000 garnitur prádla opět velikým konfekcionářům a nejen těm, nýbrž i výrobcům kalika, kteří vydělají již na kaliku více než živnostník, který je musí draho zaplatiti a při tom ještě musí počítati s tím, že má předepsány ceny a mzdy pomocníkům, kdežto velkým výrobcům to není předepsáno. Veliké stížnosti mám se všech stran a hlavně od našich družstev. Musím žádati, aby družstva byla podporována státními dodávkami, aby mohla zaměstnávati své pomocníky, kterých mají nezaměstnaných velikou spoustu. Stále se tvrdí, že jenom velké továrny mají spousty nezaměstnaného dělnictva, ale zapomíná se, že i družstva živnostenská zaměstnávají velký počet pomocníků a dělníků, kteří rovněž nemají zaměstnání. Podobné stížnosti dostáváme z Třebíče, Prostějova, Brna i odjinud.
Při této příležitosti nechci se rozšiřovati o přetížení daňovém, o němž již mnoho bylo mluveno. Chci jenom říci, že dnes dostal jsem z Třebíče opět veliký protest proti předpisování daně nesprávným způsobem a proti šikanování živnostníků berními úřady. Není možno, abych všecky tyto stesky zde přednášel, ale prohlašuji, že jich máme spoustu a že předložíme je p. ministru financí.
Vážený p. referent kol. Biňovec pochyboval zde o tom, že by se soukromé podnikání mohlo dobře udržet a pravil, že jest potřebí ho nahraditi podnikáním družstevním. Nevím, mluví-li p. kolega z prakse vlastní, ale já dnes ze svých zkušeností tvrdím, že jest ve prospěchu Československé republiky, aby soukromé podnikání bylo podporováno, a my nic jiného nežádáme. Nežádáme subvenci, nežádáme darů, nýbrž pouze půjčku státní, kterou chceme poctivě splácet, pro naše úvěrová družstva, ze kterých podporujeme jednotlivce, z nichž chceme nadělati dobrých republikánů a poplatníků, kteří by našemu p. ministru financí mohli skutečně řádně daně odvádět.
Chce-li míti republika silné poplatníky, musí je také podporovati, aby se jimi mohli státi. Já žádám, aby naše vláda již jednou na naše požadavky vzala řádný zřetel, aby konečně také přistoupila k řešení této věci a k podporování malého živnostníka, ať již toho jedince, který se snaží uplatniti v soukromém podnikání, anebo těch jednotlivců, kteří se sdružují v družstva, aby v nich mohli docíliti svého úspěchu.
Náš klub, ač uznával, že tato
předloha nám neskytá žádné záruky, že nám nedává toho, čeho my
nutně k vybudování silného družstevnictví potřebujeme, přes tyto
nedostatky v této předloze chce hlasovati pro tuto předlohu jako
pro něco, co znamená více než nic, chce pro ni hlasovati, ale
ovšem trváme na tom, že neustaneme a že se budeme na tomto základě
domáhati dále řádné podpory malého živnostnictva a našeho družstevnictví.
(Potlesk.)
Předseda: Slovo
má dále pan posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Vítám tuto předlohu proto, poněvadž v ní živnostník vystupuje jednou nikoli jako předmět zdanění, nýbrž jako někdo, kdo potřebuje také péče od státu. Ministerstvo financí, u kterého se již dlouho usilovalo o takovýto úvěr živnostenským družstvům, a právě tak s německé, jako s české strany - neboť svazy postupovaly společně - poukazovalo na to, že jest nyní nemožno úvěr uvolniti. Tu bych přece jen upozornil na to, že finanční správa má zajisté také nějaké úspory a zisky. Poukazuji tu na výtěžek ze zlatých rent v poslední době, poukazuji na to, že nejsou včas placeny úroky ze státních půjček, které mohou býti v celku tak veliké, že snadno mohou býti splněny ony tak nepatrné požadavky, jak je zde vskutku obsahuje tato předloha.
Bude velmi nutno, aby se zde postupovalo
především praktickou cestou. Rozvoj živnostenských úvěrních družstev
v severočeském území před válkou nebyl nikterak špatný. Ministerstvo
veřejných prací ve Vídni věnovalo ve svém zvláštním úřad pro podporu
úvěru těmto úkolům svoji pozornost. Byli vysíláni zdatní instruktoři,
kteří už při zakládání těchto živnostenských úvěrních družstev
dbali toho, aby se postupovalo přesně podle obchodních zásad.
Dále na hospodaření těchto živnostenských úvěrních družstev se
ustavičně dohlíželo, a považuji za nutné, abychom se také nyní
opětně řídili těmito zásadami, které se dobře osvědčily. Tato
živnostenská úvěrní družstva - mluví zde hlavně o takových - mají
dnes přirozeně mnohem obtížnější postavení, poněvadž potřeba úvěru
částečně dostupuje zcela jiných částek než před válkou a poněvadž
za druhé i jejich činnosti bylo ulehčeno v jiném směru tím, že
totiž v maloživnosti nastoupil dnes namnoze vlastně obchod za
hotové na místo dřívějšího obchodu na úvěr, že tedy obchodník,
živnostník dostane za zboží mnohem rychleji hotové peníze; ovšem
nesmí se zapomínati, že u živnostníka, který prodává svou práci,
který vykonává práce, trvají ještě nesnáze jako před válkou a
obzvláště nyní, ježto platební schopnost středního stavu je stále
ještě snižována, a proto je stále ještě nutno počítati s úvěrem.
Živnostník musí počítati s úvěrem, s nímž by měl soukromník počítati
vlastně na jiném místě. Obrací se hlavní zřetel - můžeme to zde
vládním orgánům jen doporučiti - na levný úvěr, úkol, který se
dá dnes zajisté těžko provésti. Proto musí si svépomocná organisace
- a zpravidla to tak činí opatřiti zlevnění tím, že své vlastní
zařízení vybuduje a také nadále uspořádá pokud možno kupecky úsporně.
Myslím však také, že je nutno věnovati obzvláštní pozornost jinému
úkolu, jehož zanedbávání mohlo míti v dřívějších dobách tak často
zhoubný vliv na rozvoj živnostenských úvěrních družstev, totiž
obchodnímu vzdělání živnostníků samých. Všude na živnostenská
úvěrní družstva a na jejich peněžní hospodaření. . . (Nepokoj.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Kostka (pokračuje): . . . . zvláště dobře působilo, jestliže ten, kdo se vlastně ucházel o úvěr, byl sám nejen velmi zdatným živnostníkem, nýbrž jestliže byl také orgány živnostenského úvěrního družstva náležitě zasvěcen do zásad obchodního hospodaření. Dovolil jsem si tudíž se svými kolegy právě vzhledem k tomuto bodu vyzvati vládu, aby věnovala zvýšenou pozornost obchodnímu vzdělání živnostenského stavu. Kdysi se považovalo zavedení účetnických kursů za vhodný prostředek, aby zde byl učiněn krok ku předu; to však podle mého přesvědčení nestačí. Odborník musí také trvale pečovati o jednotlivé osoby, musí je podporovati v jich obchodním zařízení a za tím účelem se dá zajisté dobře užíti hotových peněz a příspěvků, které povoluje vláda, neboť právě v tomto směru se ušetří na podporách k úhradě ztrát živnostenských úvěrních družstev, věnuje-li se pozornost řádnému vedení knih u každého uchazeče o úvěr. Kterýsi z pánů předřečníků se už o tom zmínil, že jsou nutné změny zákonů, abychom uvedli živnostenské úvěrnictví a vůbec činnost živnostenských organisací na moderní cesty. Považujeme za nutné změniti a opraviti netoliko zákon z r. 1873, tedy zákon o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství, nýbrž ještě spíše zákon o živnostenských společenstvech, tedy živnostenský řád samotný. Neboť vždycky, kdykoli živnostníci chtěli přejíti k praktickým úkolům podle samého živnostenského řádu, zákon sám byl vždycky závorou, zapovídal jim i taková sdružení, která chtěli utvořiti na př. na ochranu proti nepoctivé soutěži. Dokonce i čistě živnostenská družstva, která se věnovala těmto úkolům, že na př. obstarávala svým členům společné úkoly, jako nákup surovin, s čímž přece vždycky souvisí jakési poskytnutí úvěru a přirozeně také potřeba hotových peněz, na mnohých místech vykonala mnoho dobrého a mohl bych zde vypočítati velkou řadu příkladů, kde by bylo možno takovými praktickými opravami zákona živnostenským družstvům velmi prospěti. Bude ovšem nutno, aby bylo možno zjednati souvislost mezi svazy, kterým se zde dostává státní záruky, a vlastními živnostenskými družstvy. To není dnes vlastně možno, poněvadž živnostenské družstvo nemůže dnes podle přísného znění zákona přijmouti úvěr od takového družstva.
Pánové! V tom, co jsme zde dosud
projednávali, nacházím ještě další mezeru. Mluvíme zde o úvěru,
který chceme poskytnouti živnostnictvu zárukou vlády a ministerstva
financí. Avšak věnujeme velmi málo pozornosti skutečné, technické
podpoře živností. Právě tato technická podpora živnostnictva vyžaduje
v jednotlivém případě také povolení velmi značného úvěru. Myslím,
že ctěná paní zpravodajka nepotřebovala uváděti příklady z Anglie,
Francie nebo Italie, můžete seznati z dějin své vlastní domoviny,
které byste mohli v tom směru snad ještě trochu lépe prostudovati,
v německých územích, že zde, v německých severních Čechách, byla
založena největší živnostenská výrobní družstva jako opravdová
družstva dělnická, že podobných nebylo ani v Anglii, ani ve Francii.
Vzpomínám na družstvo domáckých dělníků oboru perlářského v Jablonci,
založené asi před 15 nebo 20 roky, a mohu vám uvésti, že právě
v jabloneckém průmyslovém území v družstvu tlačitelů skla, výrobců
skleněných prstenů, a chcete-li vzpomenouti na Hořice, tedy také
v českém území, vyfukovačů skleněných perel, kteří vyrábějí zvláštní
perly, duhované rybími šupinami, že zde v nich máme 20 let a ještě
déle velmi význačné příklady družstev domáckých dělníků, z části
však také družstev živnostníků, která částečně až do dnešního
dne také ještě velmi dobře prospívají. Tato družstva potřebovala
úvěru a bylo nutno zpočátku povolovati jim úvěr beze všech byrokratických
pout. Bylo nutno podrobně studovati jednotlivý případ a praktickým
způsobem poskytnouti tuto pomoc stavu živnostenskému a dělnickému
- zde byla vždycky hranice pohyblivá. Tato pomoc byla na př. u
jednoho z těchto družstev poskytována kdysi, před 20 lety, nikoli
v hotových penězích, nýbrž tím, že byla slevena daň z petroleje,
který tito lidé potřebovali při práci. Byla to podpora, která
však zároveň přispěla k tomu, že takovéto podniky po několik let
mohly vypláceti 2000 dělníkům v tehdejší době značně zvýšenou
mzdu. Zmínil bych se ještě jen o vlastních družstvech živnostenských
pracovníků, jako jsou tu a tam sdružení truhlářů, která také prospívají,
zvláště jsou-li dobře vedena, dále o rozmanitých družstvech strojních,
jak je máme také v severních Čechách, která opatřují jednotlivým
živnostníkům namnoze stroj, který by si dnes už vůbec nemohli
poříditi, poněvadž na to jen ztěží seženou úvěr. Potřebujeme tedy
také této technické podpory živností, technického spolupůsobení.
Musím zde však odsouditi, že se v odůvodnění celé této předlohy
poukazuje na to, že velkokapitál je podporován slevou daně z uhlí
a dopravními výhodami; nutno prý tudíž poskytnouti takových výhod
i druhé straně. Rád bych už jednou viděl, kde vlastně jest ta
sleva daně z uhlí, a prosím zde ctěný rozpočtový výbor nebo toho,
kdo je za to odpověden, aby byly takovéto předlohy odůvodňovány
tak pečlivě, abychom se tím nečinili směšnými. Na konec pravím
ještě jednou: Při všech těchto podnicích nesmíme přirozeně pouze
začíti a pak to nechati. Právě v tom se jeví vlastní péče vládní,
že nezasahuje vždy jen podporami, nýbrž že postupuje čistě obchodnicky
a i později věnuje také ustavičnou pozornost dalšímu rozvoji takového
podniku; tím vykoná více a také státním financím více poslouží,
než když ponechá podnik bez dohledu jeho osudu. Rozumí se samo
sebou, že jako zástupci německých živnostníků, německých dělníků,
musíme zdůrazňovati to, aby tato předloha byla provedena podle
zásad rovnosti. Na německý úvěrní svaz musí zde býti vzat číselně
poměrně týž zřetel jako na český, a toho si budeme také při prováděni
celé předlohy vždycky všímati. Můžeme tudíž podporovati tuto předlohu
za dvou podmínek: Předně, že bude vzat náležitý zřetel i na německý
úvěrní svaz a za druhé, že celek nebude spravován byrokraticky,
nýbrž že celá tato předloha bude prováděna prakticky. Pak se můžeme
za ni přimlouvati. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Klub poslanců strany sociálně-demokratické vítá předlohu o státní záruce dělnickým družstvům jako sice malý, ale přece znatelný pokrok ve vývoji dělnického družstevnictví. Tato předloha, jakož i řada předcházejících předloh ministerstva sociální péče dokazuje, že v tomto ministerstvu je velmi hluboké pochopení pro řešení důležitých otázek sociálních a hospodářských, a lze jen kvitovati, že toto ministerstvo prokazuje svůj sociální smysl a pohotovost předlohami podobného druhu, jako je předloha tato o podpoře úvěru pro dělnická družstva.
Není to ovšem podpora, jaké se dostává jiným stavům a třídám. Dělnická družstva byla popelkou jak v Rakousku, tak také v Československé republice. Ochrana za dřívějších poměrů poskytována byla činitelům kapitalistickým a soukromým podnikatelům, činitelům, kteří ochrany státní nejméně potřebovali. Pakli Československá republika koriguje tento dřívější stav a řeší také otázky dělnické a dělnických výrobních družstev, chtíc jim pomáhati, vykonává tím jen svoji povinnost a projevuje, že u nás v republice je větší smysl pro tyto otázky, než bývalo za Rakouska.
Podpora výrobních družstev zaručeným úvěrem není jen podporou institucí svépomocných. Výrobní družstva jsou také složkou nového budoucího hospodářského řádu a sluší tu kvitovati, že právě této nové složce, tomuto budoucímu novému výrobnímu řádu, dává se možnost rozvoje, a že podporuje se zároveň také výrobní družstvo jako regulátor cen a jakožto činitel, který brzdí soukromé podnikatelství a zejména přehánění vysokých cen. Z těchto důvodů, poněvadž ve výrobních družstvech projevuje se jednak činitel svépomoci, jednak činitel národohospodářský a činitel obranný, chceme žádati, aby tato podpora neomezovala se pouze na zaručování úvěru, nýbrž aby podpora dostávala se také přímo, a to z toho důvodu, poněvadž výrobní družstva nejsou činitelem soukromokapitalistickým se ziskem soukromokapitalistickým, nýbrž tato družstva svůj zisk přenášejí na výrobce. Zejména pak je nutno, aby v naší republice podporována byla družstva dělnictva domáckého. Až do války mnoho dělnictva domáckého bylo v poddanském poměru k faktorům velkoobchodním, kteří na úkor a účet domáckého dělnictva bohatli. Ale v tom okamžiku, kdy po válce konjunktura úplně pominula v těchto oborech domácké práce, opustili soukromí podnikatelé toto působení a ponechali dělnictvo domácké práce jeho osudu. V důvodové zprávě v zákonu se praví, že máme v republice 100 výrobních družstev dělnictva domáckého. Tato družstva rozvinula se zejména za doby poválečné, a to proto, poněvadž dřívější faktoři tak zvaní a obchodníci opustili působiště výroby a dělnictvo propustili, takže dělnictvo musilo se starat o udržení produkce a uhájení své existence. Nejlepším příkladem a také důkazem naléhavosti podpory výrobních družstev je osud dělnictva cvokařského. (Výkřiky.)
Dělnictvo cvokařské, které obývá
oblast podbrdskou a rokycanskou počtem asi 1600 osob až do konce
války bylo v naprostém područí tak zvaných skládařů. Tito dělnictvo
vykořisťovali, a když nebylo státní dodávky a konjunktura pominula,
cvokaři po válce byli úplně opuštěni a nemohli nalézti jiného
zaměstnání. Tito cvokaři zařídili si družstvo za velmi těžkých
poměrů. Cvokaři v tomto družstvu musili platiti za vypůjčený kapitál
až 12%. Samo sebou, že jejich výkon pracovní z hlavní části obracel
se na krytí těchto úroků a jejich mzda v počátečních dobách čítala
na jednoho dělníka 80-100 K týdně. Po válce však toto družstvo,
nemajíc prostředků finančních a pevného základu, nemohlo dobře
prosperovati. Se strany vlády, zejména dřívějšího revolučního
Národního shromáždění, bylo stále a stále voláno, aby cvokaři
v družstvu pracovali a aby raději vyráběli, než brali podporu
v nezaměstnání. Tím cvokaři ušetřili státu přes 3 miliony korun,
ale své družstvo výrobní za velmi drahého úvěru zatížili finančně,
a octli se ve velmi svízelné situaci. Je pravda, že stát, zejména
pro ministerstvo železnic, ministerstvo pošt a ministerstvo národní
obrany, odebral od těchto družstev cvokařských zboží, ale tento
odběr nikterak nestačil, aby družstva tato uhájila svoji existenci.
Tím se stalo, poněvadž nemělo družstvo žádné pomoci, že se ocitlo
v krisi a že nyní musí se ucházeti o to, aby stát, který na dělnictvu
cvokařském ušetřil přes 3 miliony korun, přispěl nejen k tomu,
by družstvo bylo zachráněno, ale také, aby do budoucnosti mohlo
prosperovat. A já tu zejména apeluji nejen na ministerstvo sociální
péče, ale i na ministerstvo obchodu, aby se ujalo tohoto družstevního
podniku cvokařského, poněvadž jednak jde o 1600 pracovníků, jednak
o rodiny těchto dělníků v nejchudší oblasti naší republiky, na
Podbrdsku a v obvodě zbirožském a rokycanském. Dělnictvo cvokařské,
které má plné sklady svého zboží v družstvu, jež nemůže odbýt,
nyní nemá žádného zaměstnání. Má plné sklady, poněvadž pracovalo
v době, kdy náklady výrobní byly velmi drahé, a dnes při poklesu
cen železa toto družstvo nemůže své výrobky odbýti. (Předsednictví
převzal místopředseda Buříval.) Je samozřejmě povinností státu,
když pomáhá vyrovnávati diference různým podnikům zemědělským
a živnostenským, aby také v tomto případě pomohl družstvu dělnickému.
Zejména též zdůrazňuji nárok dělnictva cvokařského na podporu
v nezaměstnanosti, která je jim dosud upírána, a apeluji jmenovitě
na p. ministra sociální péče, aby tuto spornou otázku podpory
cvokařského dělnictva dal brzo rozhodnouti, poněvadž jiné dělnictvo
nárok na podporu v nezaměstnanosti má, kdežto dělnictvu cvokařskému
tento nárok je upírán. V každém případě tento zákon znamená pokrok,
my také pro zákon budeme hlasovati a přejeme si, aby v praxi
bylo usnadněno získávati zaručený úvěr rychleji, a také, aby pro
příští rozpočtový rok byla věnována větší položka než 50 milionů
korun, poněvadž pro tak veliký počet družstev dělnických a výrobních,
jak je vykázán v důvodové zprávě, obnos 50 mil. korun při dnešním
vypětí cen je naprosto nedostatečný. Budeme tedy žádati, aby na
příště záruková podpora se strany státu byla účinnější. (Výborně!
Potlesk.)