Předseda: Uděluji
slovo k druhému odstavci denního pořadu, totiž ke
2. zprávě výboru zemědělského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 2320) o státní záruce zemědělským družstvům vyjma družstva úvěrní a konsumní (tisk 3315),
za výbor zemědělský p. zpravodaji
posl. Mašatovi.
Zpravodaj posl. Mašata: Slavná sněmovno! Českoslovenští zemědělci za vlády bývalého Rakousko-Uherska, hlavně drobní a střední, stávali se kořistí kapitalistických podnikatelů, kteří jejich prvovýrobky skupovávali a ve svých průmyslových podnicích zpracovávali. Zemědělec s cenou svých výrobků, hlavně obilí, řepy, bramborů, lnu, mléka a j., byl odkázán na jich milost a nemilost a proto vznikla již dávno v kruzích zemědělských snaha vyprostiti se z rukou nesvědomitých spekulantů a prostředníků a přiblížiti se ke konsumentům. V důsledku toho bylo použito osvědčené formy družstevní a založeno bylo mnoho družstev skladištních, lihovarských, škrobárenských, lnářských, ovocnářských, mlékárenských a jiných. Mluvit o důležitosti těchto zemědělských družstev pro naše národohospodářství není potřebí, neboť jejich význam je příliš dobře znám a jejich rozsáhlá činnost vynucuje si úctu a uznání.
Podle statistiky k 1. lednu 1921 bylo zemědělských družstev mimo družstva úvěrní a konsumní 1649 a počet jich denně vzrůstá a bude vzrůstati, přihlédneme-li ku provádění pozemkové reformy, kde odevzdáním půdy velkostatkářské do rukou drobných zemědělců vzniká povinnost postarati se o nynější hospodářsko-průmyslové závody, což stane se jistě cestou družstevní.
Válka zasáhla svým státním vázaným hospodářstvím velmi zhoubně v činnost těchto družstev a doba nynější zastihla mnohá družstva v dosti povážlivém stavu, ze kterého může přivésti takové družstvo k plnému uplatnění se jedině pomoc veřejná. Vláda ve snaze podpořiti družstevnictví vůbec, předložila osnovy zákonů o státní záruce za zápůjčky družstvům živnostenským, dělnickým a zemědělským.
Zemědělský výbor ve schůzi své dne 16. prosince 1921 projednal vládní návrh zákona o státní záruce zemědělským družstvům tisk 2320 a uznal, že zemědělská družstva, mají-li splniti úkoly, hospodářským vývojem československého zemědělství jim uložené, musí býti státem účelně a v největší míře podpořena. Zemědělská družstva, hlavně družstva skladištní, která zabývají se prodejem zemědělských výrobků svých členů, hlavně obilí, semen, brambor a j. a nákupem hospodářských potřeb pro své členy, stala se činitelem, soustřeďujícím hlavně drobné zemědělce, a jejich význam i rozsah při provádění pozemkové reformy roste měrou netušenou. Právě tak i družstva výrobní, jako mlékařská, lnářská, lihovarnická, škrobárenská, pro zužitkování ovoce, zeleniny a j. plodin, v poslední pak době na obzoru se vyskytující družstva cukrovarnická, stávají se střediskem drobných zemědělců a mají-li v budoucnosti splniti úkol na ně vložený, zachrániti, vybudovati a k rozkvětu přivésti zemědělský průmysl, musí býti řádně vybavena a připravena. Význam tohoto družstevnictví pro zemědělství v republice Československé a pro stát i jeho obyvatelstvo jest bezesporný. Budoucnost postaví československé zemědělství před hrozivou konkurenci sousedních zemědělských států, v nichž zemědělská produkce bude provozována za snadnějších podmínek, a proto jest nutno již nyní pomýšleti na nové způsoby zhodnocení zemědělské výroby u nás a postarati se o největší ulehčení pří provozování výroby zemědělské. Veliký úkol připadne v tomto směru) družstvům skladištním, výrobním a elektrárenským. Zemědělský výbor v důsledku toho uznal, že navrhovaná záruka jest nepostačitelná a byl by nejraději pro podporu těchto družstev stanovil na místě záruky státní - státní zápůjčku na hotovosti, protože dnešní poměry úvěrové jsou takového rázu, že dlouhodobý větší úvěr se těžko získává a když, pak za velice nepříznivých úrokových podmínek. Avšak zemědělský výbor uvážil i těžkou finanční situaci státu a spokojil se pro tuto dobu pouze státní zárukou, ale usnesl se, aby tato státní záruka byla zvýšena ze 30 mil. Kč na 50 mil. Kč.
Zemědělský výbor schválil vládní návrh zákona baze změny v důvěře, že provedení tohoto zákona bude takovým způsobem řízeno, že v prvé řadě nárok na státní záruku budou míti družstva, soustřeďující v sobě drobné zemědělce. Prováděcí nařízení, která k tomuto zákonu budou vydána, mají stanoviti způsob a podmínky, za jakých státní záruka bude poskytována. Zemědělský výbor, který s důvěrou svěřil vládě výpočet těchto podmínek a způsobu, projevil přání, aby o záměrech vládních byl plně informován, a proto usnesl se v této důvodové zprávě vyzvati ministerstvo zemědělství, aby prováděcí nařízení k tomuto zákonu bylo vydáno po předběžném slyšení zemědělského výboru.
Zemědělský výbor považuje tento zákon za čin, jímž má býti zemědělské družstevnictví podpořeno a v důsledku toho přijal i resoluční návrh posl. Zierhuta, jímž vláda se vyzývá, aby zajistila zemědělským družstvům všechny daňové výhody, již dříve jim přiznané, a ochránila tato družstva před nezákonnou a neoprávněnou horlivostí berních orgánů.
Ministerstvo zemědělství, jako odborné ministerstvo zemědělské výroby, má v prvé řadě povinnost, aby působilo ku rozkvětu zemědělských družstev, v jehož kompetenci spadají, a předpokládám, že pro rozvoj těchto družstev učiní vše, co bude mu možným. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Zemědělský výbor navrhuje, aby předloha zákona byla schválena beze změny zároveň s resolucí, ke které se přiklonil rozpočtový výbor a jež zní:
"Vláda se vyzývá, aby výdělkovým
hospodářským družstvům dle zákonů příslušející jim osvobození
od daně výdělkové v celém rozsahu zajistila. Zejména nechť od
výdělkové daně osvobozena jsou hospodářská mlékařská družstva."
(Souhlas.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu zpravodaji, p. posl. Biňovcovi za
výbor rozpočtový.
Zpravodaj posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Předloha, kterou mám čest jménem rozpočtovému výboru tomuto shromáždění doporučiti, je jednou ze souhrnu předloh, jež sledují účel podpořiti družstevní snahy finanční. Jsou to předlohy, které přesvědčují nás, že chceme-li dospěti k největšímu zdokonalení výrobních a obchodních poměrů, musíme použíti k tomu družstevního, resp. kolektivního podnikání.
Tyto předlohy, které dnes projednáváme, nad slunce jasněji dokazují, že všechny dosavadní pověsti o tom, že nejdokonalejším výrobním prostředkem je soukromé vlastnictví a soukromé podnikání, nejsou pravdivy a že k dosavadnímu soukromému podnikání nezbytně je nutno použíti forem, které jsou dokonalejší a které zabezpečují stejnoměrný postup s národohospodářskými potřebami lidské společnosti. Soukromé podnikání ve své podstatě již dávno ukázalo, že je neudržitelné a že jsou zde hospodářské fáse a výrobní poměry, v nichž za žádných okolností nemůže soukromé podnikání obstáti. Již v době normální, předválečné, byli jsme téměř každým dnem svědky toho, že malé i veliké soukromé podniky upadaly proto, že nemohly obstáti v přílivu konkurence, která nejenom uvnitř, nýbrž také zevně v mezinárodním obchodě působila na situaci jednotlivých výrobních podniků. Pakli tomu tak bylo před válkou, tím více v dnešní době dochází k různým erupcím v cenové politice, v nichž velice těžko můžeme svým vlivem, jak národohospodářskými prostředky, tak i cestou zákonodárnou, působiti k nějaké stabilisaci cen. Právě v této době ukázala se neschopnost soukromého podnikání, a je třeba tedy hledati formu, která by obstála a která by do budoucnosti nám zajistila aspoň souběžnou součinnost se všemi ostatními konkurenčními podniky a konkurenčními firmami celého světa.
Jestliže dnes přicházíme s předlohami, které mají podporovati nové výrobní obchodní formy, děláme to ve vědomí, že musíme již ponenáhlu zúčtovati s dosavadním soukromým podnikáním a soukromokapitalistickou výrobou a že musíme dáti ducha novým výrobním formám, které nám zabezpečí lásku a přízeň všech těch, kteří budou míti úkolem v těchto formách pracovati. Soukromé podnikání přežilo se zejména u těch, kteří jsou zneužíváni k námezdní práci, tou měrou, že velice dobře chápou, že pracují a snaží se jenom pro jiné a konec konců obětavost námezdně pracujících lidí ukáže se zbytečnou, poněvadž podniky, ve kterých jsou zejména dělníci námezdně využíváni, nejsou s to, aby obstály v příboji různých konkurenčních podniků, které diktují ceny produktů a zároveň i výši mezd.
Předloha, o které mám čest referovati, týká se specielně otázky zemědělské, výrobního podnikání zemědělského a zemědělského obchodu. A právě tam, třebaže půda jest něco, k čemu velice dobře povaha člověka přilne, právě tam je charakteristické, že dnes bez kolektivně-družstevního hospodaření se neobejdeme. Otázka prodeje obilí ukazuje nám, že neobejde se náš malozemědělec bez toho, aby nepředváděl společně s ostatnímu soudruhy obilí na trh, a bez toho, aby svými družstvy nehleděl se vymaniti z rukou překupníků, spekulantů, kteří jeho prací, jeho snažením obchodují a na něm vydělávají.
Výrobci zemědělští budou musiti hleděti krátkou cestou se dostati k odbytišti, ke konsumentům, a to je možno jen cestou družstevního podnikání. Rovněž tak i otázka prodeje řepy dokazuje již teď a dokázala již dávno, že zemědělec nemůže obstáti v tomto obchodě s tímto svým produktem jako jedinec a že musí hledati sdružení, které jménem jeho mluví a obchoduje, aby on z toho přece jenom měl daleko větší prospěch, než kdyby uplatnil své snahy jako jedinec - soukromý podnikatel.
Rovněž tak jiné otázky, které konec konců přímo souvisejí se zaopatřováním životních potřeb měst, otázka mléčné produkce a odbytiště mléka, jistě je jednou z těch, které družstevním způsobem se budou museti řešiti. Budeme musiti zde umožniti, aby družstva konsumní ve městech vešla v přímý styk s producenty mléka, kteří budou musiti vzíti na sebe povinnost, aby nejen individuelně, nýbrž družstevně-kolektivně vyhledávali trh.
Jedním z vážných předmětů, které teď budou vyžadovati zkoušku způsobilosti našeho družstevnictví, jest pozemková reforma. Náš zákon přídělový připouští nejenom parcelaci všeobecnou, nýbrž aby také celistvě zabrané složky hospodářské byly přidělovány buďto městům, obcím nebo družstvům. A tu je potřebí umožniti, aby družstva v této velice důležité otázce hospodářské se také řádným způsobem uplatnila. Poměry uchazečů jsou však takové, že při nejlepší své vůli a při nejlepší své snaze věnovati se produkci zemědělské scházejí jim prostředky, aby mohli dobrodiní zákona o přídělu půdy využíti a kolektivním způsobem se na půdě a výrobcích půdy zúčastniti. Tedy můžeme jistě jen vítati, že tentokráte vládní předloha také dotýká se těchto eminentně důležitých otázek a že ovšem v míře naprosto nedostatečné zatím bude napomáhati k tomu, aby naši zemědělci v těchto otázkách se řádným způsobem uplatnili.
Bylo by jen záhodno, aby strany a stavy, které se tentokráte jednomyslně téměř shodly o podstatě těchto tří předloh, které projednáváme, také tak upřímně věnovaly pozornost svou a podporu družstevním otázkám podporováním družstevního podnikání, aby už přestalo to různé pření a hádání, která z těchto různých forem výrobních je zdatnější a způsobilejší a může lépe splniti své povinnosti proti potřebám našeho obyvatelstva. Je potřebí si uvědomiti, slavná sněmovno, chceme-li obstáti v tomto příboji cenového vlnobití na světovém trhu, že je nutno použíti všech výrobních složek k tomu, abychom skutečně hráli prim, aby činnost našich lidí jak v soukromém tak i v družstevním podnikání živnostenském, dělnickém a zemědělském, byla všemi činiteli náležitým způsobem podporována, poněvadž to vše bude jen ku prospěchu celku, našeho národa a obyvatelstva.
Doporučuji vede předlohy, ke které
jsem zpravodajem, současně resoluci, která je ke zprávě rozpočtového
výboru připojena. (Souhlas.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Zpravodajem ke
3. zprávě výboru rozpočtového
a živnostenského k vládnímu návrhu zákona (tisk 2321) o státní
záruce svazům družstev živnostenských (tisk 3317) je
za oba výbory pan posl. Slavíček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Předloha zákona poskytující záruku družstvům živnostenským je sice součástkou celého elaborátu, který projednáváme, ale je v podstatě odlišna svým úkolem i svou působností. Co na př. vidíme u družstev dělnických, že hlavně jde o podporu a záruku finanční pro společnou výrobu družstevní, u družstev živnostenských jde na prvém místě o úvěr, o záruku pro záložny, kterých je v republice Československé hezký počet. Družstevnictví živnostenské má svoji zvláštní historii, spjatou s vývojem celého českého národohospodářského života, a budiž poznamenáno, že do dnešní doby vyvinulo se do té míry, že máme okrouhle asi 1200 živnostenských družstev úvěrových namnoze výrobních a nákupních, vedle svépomocných podniků živnostenských, organisovaných buď na akcie, nebo ve společnosti s ručením obmezeným, podniky více méně velké, které konkurují již velkému kapitálu. Protože dva výbory o této věci rozhodovaly, původně každý jinak, živnostenský výbor původně se usnesl na tom, že má-li se vyhověti živnostníkům a jejich potřebám, jest nutno mluviti o hotových penězích, nikoli o záruce, kdežto rozpočtový výbor rozhodl o záruce - ovšem po dohodě se živnostenským výborem. Považuji proto za svou povinnost - tím spíše, poněvadž jsem referentem za oba výbory - poněkud osvětliti tyto názory.
Budiž poznamenáno, že když vzniklo úvěrové družstevnictví živnostenské u nás v Čechách r. 1858 založením prvé obč. záložny ve Vlašimi mistrem obuvnickým Pláteníkem, nebylo to nic jiného, nežli kopírování svépomocných podniků vzniklých v Německu za velikého hladu r. 1846 a 1847, kdy malým zemědělcům hleděl pomoci Reiffeisen, kdežto samostatným živnostníkům Schulze z městečka Delitzsche, který organisoval nový zvláštní typ úvěrového živnostenského družstevnictví s ručením omezeným proti způsobu Reiffeisenovu s ručením neobmezeným. Tehdy národohospodářsky vzato, celý český národ byl v područí cizího kapitálu a byla to událost, národohospodářsky vzato, značného významu, poněvadž celý střední stav se zachycoval těmito svépomocnými podniky. Rozvinutím národohospodářským původní svépomocné podniky živnostenské přešly na jiné pole působnosti, vytvořily se z nich občanské záložny. Tyto však svoji působnost již neomezovaly jen na kruh živnostenský, nýbrž začaly se zabývati později také úvěrem zemědělským, delším úvěrem hypotekárním. A poněvadž hypotekární úvěr jest jistější pro peněžní ústavy nežli malý, drobný úvěr osobní, vyhýbaly se svému původnímu poslání, třebaže z mnohých podniků malých, svépomoci živnostenské určených, vznikly později velké peněžní ústavy české, které konají plně svoji povinnost v našem životě národohospodářském, přece zase na druhé straně jsme měli naprostou újmu pro ty, kteří nevyhnutelně podpory potřebují.
Ještě dodávám k passu tomuto, že jest podstatná mýlka u těch, kteří se dívají na stav živnostenský jako na stav, kterému jeden den lze dáti základ a který se vyvine jednou pro vždy a je saturován jednou pro vždy, podstatná mýlka proto, poněvadž stav živnostenský je doplňován z nejmenších, hospodářsky nejslabších vrstev lidových, a dorost živnostenský je věčně a věčně nerozřešená otázka sociální, t. j., stále a stále se objevuje u živnostníků nové živnosti zakládajících nedostatek provozovacího kapitálu, chudoba, nutnost sdružovati se na poli svépomoci, hlavně na poli úvěrovém. Proto také i přes to, že větším živnostníkům úvěr v občanských záložnách, později v bankách, stačil, poněvadž peněžní ústavy jim otevřely účty pro úvěr, pro tyto malé živnostníky jsme neměli zase nic a vznikla obrodná akce, zřizování úvěrových družstev živnostenských, které se na prvém místě mají zabývati a zabývají poskytováním krátkodobého úvěru osobního, směnečného, které se dále zabývají eskomptem účtů živnostenských, proplácením jich, aby tak mohlo býti pomoženo těm nejmenším z malých, malým drobným řemeslníkům i obchodníkům, zejména v tom případě, kdy jsou nuceni své výrobky dávati na úvěr svým zákazníkům, nebo jsou nuceni, jak se to dělo ve válce, kupovati suroviny a platiti napřed.
Již v létech devadesátých se o této věci u nás velmi mnoho uvažovalo a vznikl tak zvaný Fond císaře Františka Josefa, nyní Fond pro podporu malých živností, který založil několik malých úvěrových družstev živnostenských s malými podíly 20 K, později 50 K, což ovšem nemělo náležitého podkladu. Živnostenský stav za starého Rakouska stále naléhal na definitivní rozřešení této otázky. Otázka tato rozřešila se tak, že vláda zavedla zvláštní typ pro úvěrnictví živnostenské pro družstevnictví a po dohodnutí se živnostníky stanovila 100 K podíly s nejmenším ručením jednonásobným a teprve po stanovení této základny se vyvinulo družstevnictví definitivně a zorganisovalo se ve svazy, kterých máme 5, s kupeckým 6 v naší republice. Teď je potřebí vyvrcholení této organisace ve vybudování ústředí pro úvěr živnostenský pro družstevnictví živnostenské, samozřejmě stejně jako pro dělnické, je zapotřebí opatřiti nějakým způsobem provozovací kapitál pro tato družstva, mají-li vykonati své poslání.
Proto živnostenský výbor naléhal na to, aby se dostalo ne záruky družstvům živnostenským, nýbrž hotových prostředků, státní půjčky. Naléhal také na to proto, poněvadž svazy družstevní a živnostenské mají velkou potíž s opatřováním peněz a hlavně s umísťováním směnek družstevních přes to, že samy dají žiro na směnky. Zejména Bankovní úřad republiky naší nevycházel družstevním svazům vstříc, nesměl jim vycházeti vstříc prostě proto, poněvadž Bankovní úřad nesmí býti vázán, ten musí býti vůči cizině úplně samostatným tělesem. Kdyby byl Bankovní úřad svázán nějak se státem, působilo by to velmi špatným dojmem na venek. Mohlo se tedy jednati o opatřování peněz jen u bank nebo jiných činitelů, ale toto opatření je stíženo jednak proto, že banky raději investují své přebytky do jiných velkých podniků, které jim dávají lepší záruku a větší výnos, a tak se stává, že družstevní svazy si musí dlužiti samy na 7, po případě 7 1/4 %. Chtějí-li obchodovati se svými členy beze ztrát, musí počítati záložnám 7 1/2, po případě 7 3/4%. Záložny, mají-li jen poněkud existovati, musí počítati živnostníkům úvěr velmi vysoký, takže se všemi režijními přirážkami staví se úvěr až na plných 10%. Je to věc neudržitelná a malému drobnému živnostnictvu se tím naprosto nepomáhá. Výbor rozpočtový nepřiklonil se k usnesení výboru živnostenského z toho jednoduchého důvodu, poněvadž by musil tytéž výhody poskytovati družstvům dělnickým a zemědělským. Jednalo by se tedy o zatížení státního rozpočtu o 150 milionů korun. Pro nynější dobu, v níž jsme dali heslo šetřit, šetřit, šetřit, nebylo to tedy možno a proto vláda přišla s předlohami o státní záruce živnostnictvu. Jest jen otázka, zda záruka stačí, čili nic, zda záruka pomůže nebo ne. Tvrdím, že zárukou státní se pomůže a to proto, poněvadž nemusí stát za tato družstva poskytovati záruky Bankovnímu úřadu, vlastně ani nemůže, poněvadž by musil záruku nějakým způsobem podložiti. Ale stát má možnost sjednati s některými peněžními ústavy na př. se Zemskou bankou poskytování úvěru těmto družstvům tím, že dá -záruku takovéto bance. Když banka vedle žíra svazového dá žíro své a předloží tyto směnky, tento materiál Bankovnímu úřadu, Bankovní úřad to provésti může, je kryt, poněvadž má záruk několik. Tvrdím ještě jednou, že to jde, že to stačí, jen když vláda vyhoví také připojené resoluci, kterou s dovolím ještě přečíst. Rozumí se, že jsou de mylné názory na živnostenskou politiku a zejména na živnostenské družstevnictví potud, že mnozí nezasvěcení lidé myslí, že se živnostnictvu dostává ohromných výhod na úkor ostatního občanstva, zejména když proskočí do veřejnosti zpráva, že živnostenské družstevnictví je sjednocováno a že družstevní svazy dostávají značné subvence. Ta věc je proto mylná, poněvadž subvence je minimální, nepatrná. Ze subvencí poskytovaných družstvům a svazům živnostenským nikdo nemůže zbohatnouti, poněvadž vzorné stanovy družstevní určují, že členům se nesmí vypláceti větší než 5% dividenda. Vzorné stanovy svazů družstevních určují rovněž totéž o dividendě. Ustanovení toto bylo dáno do stanov proto, aby bylo zabráněno jakémukoliv zneužívání a obohacování se prostřednictvím svépomocných podniků, takže jestliže stát poskytuje nebo již dříve poskytoval nějaké subvence zařizovací, obnášející pro z ožnu jednou pro vždy 50 0600 Kč a jestliže přispívá na režijní výlohy záložnám 500-600 Kč ročně, činí tak jen proto, aby se zlevnil úvěr pro malé živnostníky. To je ta pravá sociální příčina, která vedla k vybudování družstevnictví samého. Za války se poměry podstatně změnily a zmínily se po převratu v neprospěch živnostenských svazů družstevních, neboť některým svazům při okolkování bankovek byly zadrženy značné obnosy. Tak na příklad svazu československých živnostenských záložen a družstev v Praze bylo zadrženo již 8. března 1919 přes 400 tisíc korun. Svaz, když chtěl nahraditi ujmu u zadržených peněz, musel si vypůjčiti; ze zadržených peněz při okolkování dostává Svaz 1%, avšak platí průměrně 6%, tedy prodělává plná 3 léta 5% úroků v obnosu 40.510 Kč, neboli ztrácí 60.225 Kč za tři roky a na to vše, na zlevnění režie dostal za 3 roky 80.000 Kč, takže veliké cifry, o nichž se v nezasvěcené veřejnosti bájí, že se dávají na účely živnostenské, jsou směšně nepatrné a malicherné. Jest nutno informovat veřejnost, aby věděla, že živnostnictvo nijak nežije ani netyje z prostředků státních.
Ještě bych chtěl upozorniti zejména na resoluci otištěnou ve zprávě, která zní:
"Vláda se vyzývá, aby vstoupila v jednání se Zemským výborem pro Čechy za účelem vytvoření finančního ústředí pro družstevní svazy živnostenské, k němuž za základ mol by sloužiti zemský fond pro podporu malých živností."
Tato věc je proto možná, poněvadž fond pro podporu malých živností vytvořením družstevních svazů stal se zbytečným a bezpředmětným. Z fondů zemských je
třeba vytvořiti ústředí družstevní nebo družstevní banku pro družstevnictví živnostenské. Správa a vedení tohoto fondu již také jednala o této věc. Nestaví se proti, když se přitáhnou za členy všechny svazy družstevní v republice naší, celkem tedy 6, když stát, lépe řečeno země, a stejně Čechy jako Morava a Slezsko, pokud nebude zřízeno družstevnictví na Slovensku, dostanou zastoupení a z prostředků, které jsou určeny pro podporu družstevnictví živnostenského, podpoří se ústředí. Když do tohoto ústředí budou povolání zástupcové zemských živnostenských rad, české a moravsko-slezské, než bude zřízena slovenská, živnostnictvo bude míti značný vliv na celém vedení vedle vlivu ministerstva obchodu, tedy vlády, po případě financí, kterému se živnostnictvo nijak nevymyká a nebrání. Mám za to, že zde mohli bychom býti dříve a lehčeji hotovi s vybudováním ústředí, než se vybuduje ústředí pro družstva dělnická, poněvadž tu dělnictvo teprve si musí základ hledat, kdežto zde jest již položen. Pro svoji osobu otevřeně říkám, že bych raději viděl, kdyby se mohlo vytvořiti ústředí pro družstevnictví jedno, mám však za to, že ke shodě této nedojde, poněvadž družstevnictví dělnické sleduje jiné cíle, než družstevnictví živnostenské, jak jsem naznačil, totiž družstva dělnická kooperativní cíle, kdežto družstva živnostnická podporu a snahu individuálního samostatného podnikání individuálních jednotek. Již z těchto principů asi nepůjde je sloučiti.
Druhý odstavec resoluce zní:
"Ministrům obchodu a financí se ukládá, aby ve smyslu zákona o státní záruce sjednali financování družstevních svazů živnostenských buď se Zemskou bankou pro Čechy, aneb s některým jiným peněž ním ústavem."
Na osvětlení tohoto odstavce resoluce chtěl bych říci jen tolik, že máme již pří klady, ve kterých jednotlivé peněžní ústa vy na záruku státní poskytovaly značný úvěr. Máme příklady, že na záruku státní jedna banka dosti lehkomyslně poskytla úvěr 34 milionů korun jedné společnosti. Budiž tedy poznamenáno, že příkladů těchto budeme chtíti využít už proto, poněvadž družstevnictví naše není novinkou, družstevnictví naše má pevný podklad předválečný, naše družstevnictví má již řadu zapracovaných a zkušených drobných národohospodářů, družstevnictví naše není společností jednotlivců, družstevnictví naše, poskytne-li úvěr v menší nebo větší míře, žádá záruku na směnce, záruku v podpisu dlužitele, jeho manželky, a je-li obnos vyšší, také ručitelů. Když úvěry tyto budou žírovány dvěma ústavy finančními, tedy stát nemůže o nic přijít a záruku poskytnouti může.
Třetí odstavec resoluce zní: "Vláda se vyzývá vložiti na mírný úrok státní vklad do 50,000.000 Kč do peněžního ústředí pro družstevnictví živnostenské, až toto bude zřízeno."
Upozorňuji, že i státy, které nemají tak veliký počet živnostnictva drobného jako náš stát, tímto způsobem postupují. Upozorňuji, že i Francie řešila tímto způsobem otázku živnostenskou již po válce roku 1870-1871. Upozorňuji, že tímto způsobem chce Německo tyto poválečné otázky rozřešiti, upozorňuji, že tímto způsobem rozřešila již vláda republiky rakouské živnostenskou otázku. Máme tu tedy již příklady. Mluvě o družstevnictví dělnickém, upozorňuji zejména na poměry v Italii, kde je jistě velmi značně proti poměrům našim o podporu družstevnictví postaráno, zejména o úvěr, ovšem nikoliv jen o dělnický, nýbrž participují tam na něm také živnostníci ve zvláštních skupinách a bankách. Nežádáme nic nového, nýbrž přirozenou věc. Nechceme darů a subvencí, nýbrž chceme na mírný úrok vložiti státní vklad a to jest možno, přihlížíme-li na veliké obnosy u poštovní spořitelny, která je do různých peněžních ústavů, event. státních podniků vkládá.
Konče svou zprávu, chtěl bych upozorniti na to, že bychom nedělali dobrou živnostenskou politiku, kdybychom chtěli nějaké výsady nad ostatní, ale tolik nám spravedlnost káže, a také řekl bych, cíl národohospodářský nám káže, abychom tytéž výhody, které po stránce morální i hmotné poskytuje jiným stavům, poskytovali také stavu živnostenskému. Budiž ještě jednou poznamenáno, že o stavu živnostenském jsou mylné názory. Co jest drobný řemeslník? Drobný řemeslník jest zrovna tak pracovníkem manuelním, jako dělník, jen s tím rozdílem, že ten živnostník má živnostenský list, kdežto dělník má pracovní knížku, nyní legitimaci. Kdyby živnostník nepracoval stejně u svých verpánků atd., nemohl by být živnostníkem, proto jest dlužno se na něj stejně dívat jako na muže práce, kterému jest stejně tak potřebí zákonů sociálních jako dělníku.
Prosím, aby slavná sněmovna zprávu
výboru živnostenského a rozpočtového schválila. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. K slovu jsou přihlášeni řečníci: "proti" p. posl. Dietl, "pro" pp. posl. Modráček, Pastyřík, Kostka, Votruba a Hrizbyl.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou 25 minut, nebude-li námitek. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Lhůta je schválena.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti" p. posl. Dietlovi.
Posl. Dietl (německy): Dámy a pánové! Máme před sebou tři předlohy, jimiž se má dostati podpory třem druhům družstev. Nám tyto předlohy naprosto nevyhovují, poněvadž je nepovažujeme za dostatečně způsobilé, aby se jimi opravdu dosáhlo toho, oč usilujeme. V republice máme něco přes 12.000 družstev. Z nich vybíráte družstva výrobní, družstva zemědělská a svazy družstev živnostenských, zajišťujete jim úvěr po 50 milionech korun a myslíte, že jste jim nějak obzvláště pomohli. Musím především vytknouti, že se celá ta věc neprovádí jednotně, že se protahuje tím, že každému z těchto jednotlivých druhů družstev má se dostávati podpory odděleně a že se přibírá řada ministerstev, která mají spolupůsobiti při provádění těchto zákonů. Ve všech státech bez výjimky, i v těch zaostalých, se podporuje družstevnictví. Rozumí se samo sebou, že musíme kráčeti touž cestou, avšak mám za to, že pomoc, podpora, kterou máme družstvům poskytnouti, nemůže záležeti v nějakém drobení, nýbrž že by to musil býti zákrok všeobecný. Především bylo by nutno usilovati o to, aby i jednotlivé druhy družstev byly shrnuty v jedno a aby byl zřízen dozorčí nebo prováděcí úřad, který by byl jednotný a který by při podpoře družstevnictví stál veskrze na jednotném stanovisku. To v těchto předlohách úplně chybí.