3. zprávě výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3312) o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění dělníků.
Ježto výbor nepodal zprávy do
lhůty, která mu byla určena, totiž do 10. hod. dopolední dnešního
dne, jmenuji zpravodajem p. posl. Čuříka a žádám ho, aby
podal zprávu.
Zpravodaj posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Výbor sociálně-politický nemohl pro krátkost času projednat vládního návrhu zákona tisk 3312 o prodloužení působnosti zákona o nemocenském pojištění dělníků a tudíž projednáváme tento návrh zkráceným řízením. Výbor sociálně-politický již ve svých úvodních schůzích zabýval se otázkou nemocenského zákona a měl dosti těžkou práci, aby zdolal celou materii, která z různorodých prvků byla složena a měla vyhověti řadě požadavků jednak politických a jednak sociálně-pojišťovacích. Bylo snad míněno, že by zákon z 22. prosince 1920 měl býti ještě znova propracován a doplněn řadou nových návrhů. Ale doplňování zákona nezdá se býti tou dobou vhodným, jde tudíž o prodloužení platnosti zákona což jest také hlavním bodem, o nějž jde.
Dovolím si vytknout jednak stylisaci návrhu vládního a pak své návrhy, které jako referent předložím slavné sněmovně.
§ 1 vládní předlohy, který stanoví působnost zákona do konce roku 1922, ponechává se beze změny a navrhuji, aby tak byl slavnou sněmovnou schválen.
Dále navrhuji doplněk tohoto znění: § 6 odst. 6 zákona z 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., doplní se takto:
"Nárok na tyto dávky vzniká 4 neděle po tom, kdy se pojištěnec stal členem nemocenské pokladny, a zaniká teprve v době stanovené v § 13, č. 3."
Zde jde o nároky příslušníků rodin pojištěnců, které tou dobou vznikly v den přihlášení pojištěnce k nemocenskému pojištění a zanikly dnem vystoupení z práce, ale nyní činím návrh v tom smyslu, aby nárok začal teprve 4 týdny po nastoupení pojištěnce do práce a aby trval podle § 13 zákona až 6 týdnů po vystoupení z práce. To je výklad tohoto ustanovení.
Dále navrhuji doplněk v tomto znění: V § 12 zákona ze dne 22. prosince 1920 vypouštějí se slova "musí býti zřízena" a vsunou se slova "zřídí se". To je otázka pokladen zemědělských. Původní návrh byl již v zákoně z května 1919 a bylo tam ustanoveno, že pokladny zemědělské mohou býti zřizovány tam, kde jest aspoň 1000 pojištěnců v pokladně zapsáno, anebo kde aspoň 2000 je jich v polit. okrese. Toto ustanovení bylo změněno v prosinci 1920 slovy "musí býti zřizována" a dal se tím jaksi důraz na povinnost zřizovati pokladny zemědělské tam, kde je k tomu zákonný počet pojištěnců. A nyní - do třetice všeho dobrého - stanoví se po jisté dohodě, aby tato slova byla zaměněna za slova "zřídí se".
Jako další doplněk navrhuji:
K § 58 zákona z r. 1920, pokud se týče z roku 1888 připojuje se další odstavec:
"U společenstevní nemocenské pokladny jsou povinně pojištěni všichni, kdo jsou zaměstnáni u členů společenstva, mimo osoby v domácnosti zaměstnané."
To má ten význam, že pokladny společenstevní by mohly přijímati a přijímají také pojištěnce z řad členů, kteří podléhají společenstvům. Staly se však případy, že jejich zaměstnanci byli také hlášeni u pokladen okresních, čímž se stávalo, že vznikal chaos, část pojištěnců byla pojištěna u pokladen okresních, část zase u pokladen společenstevních, což bylo také technicky závadné pro celou akci pojišťovací. Tomu se odpomáhá tím, že se praví, že musí všichni pojištěnci, až na v domácnosti zaměstnané osoby, býti pojištěni u pokladen společenstevních. Tedy změna celkem nepatrná.
Další ustanovení vládní osnovy o účinnosti zákona a také o kompetenci v jeho provádění zůstávají beze změny.
Navrhuji slavné sněmovně, aby
laskavě schválila tyto změny i také vládní návrh. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přikročujeme k debatě. Na straně "proti" jsou zapsáni páni poslanci Wittich a Mlčoch, na straně "pro" páni posl. dr. Holitschera dr. Winter.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhují, aby řečnická lhůta stanovila se zase na 15 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není.
Uděluji slovo prvnímu řečníku,
p. posl. Wittichovi.
Posl. Wittich (německy): Dámy a pánové! Skutečnost, že v této sněmovně nutno vyřizovati nejsamozřejmější sociální zákony vždy poslední okamžik, takřka před zavřením brány v nejrychlejším tempu, vrhá velmi smutné světlo na podstatu parlamentarismu tohoto státu a na druhé straně na vědomí povinnosti většinových stran vůči dělníkům. Když jsme se minulého roku, přibližně stejné doby, radili o zákoně, jenž je nyní předložen k prodloužení, koaliční strany zastávaly s velkým pathosem názory, že tento trpasličí zákon bude vystřídán velkým reformním dílem, které bude obsahovati všechna odvětví sociálního pojištění a které má býti zároveň pýchou demokratické státní myšlenky. Zatím čas uplynul, aniž bylo něco vytvořeno. A my jen myslíme, že pan ministr sociální péče dospěl k přesvědčení, že vysoký stav valuty podmiňuje klid sociálního vývoje. Je-li tedy podle stavu věci nutno počítati s tím, že v dohledné době není možna nová zákonná orientace nebo organický vývoj nynějšího sociálního pojištění, bylo by přece nutno poukázati na to a vymoci, aby aspoň v rámci platného zákona bylo vydatně využito všech těch možností, které zákon poskytuje vzhledem k rozšíření a rozsáhlosti podpory. Především chtěl bych většinové strany odkázati k tomu, aby se skutečně blíže obíraly těmi pozměňovacími návrhy, které byly ve sněmovně předloženy německou stranou sociálně demokratickou. Na druhé straně chtěl bych upozorniti pana ministra sociální péče na některá hlediska, která zvláště zajímají nás ze Slovenska a o nichž předpokládám, že asi zajímají také pana ministra. Na Slovensku, jak známo, byl po jeho přivtělení do státního svazku československého převzat starý uherský zákon, kdežto v Čechách a na Moravě platí starý zákon rakouský. Podstatný rozdíl mezi zákonem uherským a starým zákonem rakouským je ten, že starý uherský zákon je vybudován na zásadě centralismu, centrální správy, kdežto pokladenství v Čechách a na Moravě je založeno na zásadě samosprávy. Nuže, pan ministr sociální péče jmenoval roku 1919 na Slovensku podle uher. zákona tak zvanou zemskou pojišťovací pokladnu. Avšak opomenul zároveň dáti této zemské pojišťovací pokladně také možnost k životu. K tomu přistupuje, že tento pojišťovací úřad, který již od narození je odsouzen k neplodnosti, není také s to, aby na Slovensku skutečně rozřešil nutné sociální problémy. Chci dáti několik ukázek, čím se zemský pojišťovací úřad v Bratislavě zabývá. Nedávno byl úředníkům všech pokladen rozeslán oběžník, v němž byli úředníci vyzváni, aby oznámili úřadu své nacionále. Mezi různými otázkami první byla, jakého vyznání náboženského úředníci jsou. Upozorňuji, že pojišťovací zákon na Slovensku trvá od roku 1890. Avšak je nutno zároveň zjistiti, že by se v této řadě let ani jediný byrokrat starého Uherska nebyl odvážil vnášeti do pojišťování otázku náboženství nebo vyznání víry. Toto zpátečnictví bylo vyhrazeno státu Československé republiky. Jindy bylo na všechny pokladny rozesláno tímto úřadem nařízení, jímž byl položen požadavek, že pokladny jsou oprávněny z každých 10.000 členů poslati jen jednoho člena do sanatoria. Nyní záleží však právě dobro zákona zákona v tom, že dělníci, vstupujíce do práce bez ohledu na to, zda byli zaměstnavatelem přihlášeni, okamžikem vstupu do podniku povinného k pojištění, mají také skutečně nárok na všecka práva, o nichž zákon mluví. Na druhé straně jsou ovšem věci, jichž řešení by skutečně bylo v zájmu dělníků, členů. Na to nemá pojišťovací úřad ovšem času a také ne pravého porozumění.
V tom úřadě leží množství aktů, jež jsou nevyřízeny proto, poněvadž podle tohoto zákona je nutno, aby tu byly dva rozhodčí soudy a aby tyto rozhodčí soudy také fungovaly. Nyní existuje v jednotlivých pokladnách nebo v pokladenských obvodech jeden soud první instance, avšak nynější zemská pokladna nechce tohoto rozhodčího soudu uznati pro vyřizování tak zvaných záležitostí úrazových rent. Snad by bylo nutno zříditi také druhý rozhodčí soud, jenž je povolán rozhodovati v druhé instanci. Takového vůbec není. Od 1. října 1919 podléhají také polní dělníci na Slovensku pojišťovací povinnosti. Je ovšem pochopitelno, že zemědělští zaměstnavatelé hned křičeli proti vysokým příspěvkům. Místo však, aby zemský pojišťovací úřad se byl snažil přivésti vzpurné zaměstnavatele k rozumu, využil možnosti jednoho paragrafu uher. zákona a opíraje se o tento paragraf, nařídil, že, pokud dělníci dostávají od majitele zemědělské půdy celé zaopatření, nutno v nemoci vypláceti nemocenský příspěvek zaměstnavateli. My sociální demokraté a zvláště polní dělníci, spatřujeme v tomto stavu bezpráví proto, poněvadž také oni platí pokladně polovici pojišťovacího příspěvku. Tu by bylo nutno, aby bylo jasně ustanoveno, jak má býti nemocensky příspěvek vyplácen v případě, když dělník onemocní, aby i tenkráte dostával od zaměstnavatele stravu a byt. Nynější stav potřebuje rozhodně nutné revise. Dále si stěžují na zemský pojišťovací úřad také v tom směru, že se nestará o takové zákony, jež se tu vytvoří a jež nutno vztahovati také na dělníky na Slovensku. Tak byl na příklad 12. srpna tohoto roku usnesen zákon, podle něhož se zvyšuje základní mzda pro počítání úrazové renty ze 6000 na 12.000 K. Zemský pojišťovací úřad až do dnešního dne neuznal ještě za hodno námahy, aby dal tomuto zákonu vstoupiti v účinnost také pro dělníky slovenské. Tak vznikají přímo pobuřující poměry, že dělníci jdou již do práce s krvácejícími ranami, poněvadž ani pro sebe, tím méně pro svou rodinu nemohou vystačiti s 333 korunami měsíčně. Vidíte tedy, jak by bylo nutno, aby se ministerstvo sociální péče staralo také více o úkoly tohoto úřadu, aby se udělal pořádek a aby se také dělníkům dostalo jejich práv.
Všeobecně je si stěžováno do úřadu
toho také proto, že se vměšuje do věcí, které jsou vlastně zákonem
vyhraženy jednotlivým ředitelstvím. Zemský pojišťovací úřad na
příklad to dovedl, že konkurs, který byl u jedné pokladny vypsán
na obsazení místa úřednického, kde se pravilo, že žadatel musí
uměti kromě slovenčiny zároveň také maďarsky, změnil v tom směru,
že škrtl podmínku znalosti jazyka maďarského a zcela prostě tam
vepsal, že uchazeč musí uměti buď slovensky nebo česky. Vězte,
to se stalo v okrese, který je obýván nadmíru velkým počtem dělníků
maďarských. Zemský pojišťovací úřad je vůbec toho názoru, že v
pokladnách možno umístiti takové osoby, jichž jinde vůbec použíti
nelze. A my, sociální demokraté, jistě nejsme proti tomu, že jak
dělníci, tak i legionáři mají nalézti zaměstnání. Avšak jsme zásadně
proti tomu, aby se legionářům dávala přednost, aby se chtělo dosáhnouti
toho, aby legionáři bez ohledu na to, mají-li k tomu způsobilost
čili nic, byli umísťováni v pokladnách. My soc. demokraté musíme
státi a trvati na stanovisku, že do pokladen mají přijíti takoví
lidé, kteří mají sociální porozumění, a nikdo jiný. Musíme tudíž
od pana ministra. sociální péče žádati, aby přesně formuloval
a určil působnost pojišťovacího úřadu. Nejmilejší by nám ovšem
bylo, kdyby činnost státního pojišťovacího úřadu na Slovensku
omezil pouze na úrazové záležitosti a pokladnám na Slovensku zajistil
právo samosprávy, které se v Čechách a na Moravě osvědčilo. Konečně
je také nutno, aby ministr vešel do styku s odborníky v nemocenských
pokladnách na Slovensku a aby, opíraje se o zkušenost těchto lidí,
zavedl zjednodušení správy nemocenských pokladen. Myslím, že je
to tím nutnější, poněvadž nynější manipulace je předepsána zákonem
a tento zákon jako mnoho jiných, při změněných poměrech není již
časový. Pak také myslíme, že pokladny na Slovensku za uplynulý
rok skonči bilančně tak, že tím se umožní, aby bylo použito při
podporách těch sazeb, jaké platný zákon umožňuje již nyní. Tu
bych chtěl pana ministra sociální péče žádati, aby správám nemocenských
pokladen, pokud předloží usnesení toho se týkající, nedělal obtíže,
nýbrž aby je co možná nejdříve provedl. Kromě toho však myslím,
že nejdůležitější z otázek, jež se mají uskutečniti, je znovuzřízení
samosprávy u pokladen na Slovensku. Nynější správy, ředitelstva
atd. byly zvoleny roku 1912. Zatím přišla válka a všechny její
následky a přesuny. Jak vidíte, je tomu již 9 let, co na Slovensku
nebyly provedeny nové volby ředitelstev a samosprávných korporací,
a nemocenská pokladna může dobře fungovati jen tehdy a tam, kde
je v rukou dělníků a kde dělníci mají k ní náležitou důvěru. Musíme
tudíž trvati na požadavku, aby pan ministr vypsal neprodleně volby
do samosprávných korporací. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
dr. Holitscher.
Posl. dr. Holitscher (německy): Dámy a pánové! V nynější době je nemožno chopiti se slova k některému předmětu denního pořádku, aniž se protestuje na počátku vývodů opět co nejostřeji proti způsobu, jímž se v těchto posledních dnech promrskávají nejdůležitější věci, týkající se životních zájmů lidu, aniž jsou podrobeny důkladné poradě, aniž svědomí, jež má býti živé v každém z nás, poněvadž jsme povoláni pracovati pro lid, vzkřiklo k těm, kdo zde rozhodují, že tímto způsobem otřásáme úplně důvěrou k tomuto parlamentu, beztak již kleslou co nejhlouběji. Projednávání, jehož se dostává specielně tomuto zákonu, prodloužení novely o nemocenských pokladnách, je důkazem, jak se zde postupuje. Ani ve výboru nebylo možno o něm mluviti. Výboru byl předložen v poslední hodině, nebyl mu dnes ponechán čas, aby se o něm radil, a tak bylo nutno zde sáhnouti k nejkrajnějšímu prostředku, že pan předseda sám ustanovil zpravodaje, poněvadž výboru nebylo umožněno, aby ho dodal. Všichni musíme říci, že přes to dále již nelze jíti, a těší mne, že mohu zjistiti, že toto řízení odsuzujeme co nejostřeji nejen my, kteří jsme v oposici, nýbrž že v posledních dnech přišlo také velmi mnoho zástupců koaličních stran a prohlásilo, že to tak nemůže jíti dále, a že to, co se děje nyní, nesmí se již opakovati. My ovšem ztratili již důvěru k takovému ujišťování, avšak nemůžeme nevěřiti, že tu nyní konečně nastane obrat, poněvadž jinak musí se v lidu skutečně ustáliti mínění, že tento parlament není povolán, aby jeho zájmy zastával. Že k tomu dochází, má však původ také v tom, že jste si navykli dělati všecky zákony s tak krátkou lhůtou. Nelze naprosto nahlédnouti, k čemu je třeba, aby se dělal zákon na 3, 4, 6 měsíců - na delší čas se tu zákony téměř vůbec již nedělají - a právě nejdůležitější zákon se tak uskutečňuje. Proč byla minulého roku novela o nemocenských pokladnách omezena lhůtou jednoho roku? Poněvadž se myslilo, že v jednom roce bude sociální pojištění již hotovo, anebo bude aspoň před uskutečněním. Pak bude ovšem nutno přizpůsobiti celé nemocenské pojišťování stavbě sociálního pojištění, a proto se dělá na rok. Přiznávám, že jsme se ještě snad v minulém roce mohli oddávati ilusím; dnes se nám předkládá novela, v níž se platný zákon má prodloužiti na 1 rok. Vidíme, že tu byla opět stanovena lhůta jednoho roku, ač každý, kdo zná jen trochu poměry, ví zcela přesně, že ani koncem roku 1922 nebude zákon o sociálním pojištění ještě tak daleko, aby mohl býti předložen sněmovně. Bude to trvati nejen rok, nýbrž patrně 2 roky - doufejme, že ne déle - nikoli s naší vůlí, nikoli, že bychom byli s tím srozuměni - nikoli! Budeme naléhati po tom jako před tím, aby bylo sociální pojištění provedeno. Avšak přesvědčili jsme se již, že to tu jde velmi pomalu, že lze těžko překlenouti odpor, jenž se zdvihá, protivy, které jsou mezi stranami. Vidíme, že i při nejmenší změně, jež má býti provedena na tomto zákoně, nemáme naděje, že sociální pojištění budeme míti již v jednom roce na stole sněmovny. Co se stane příští rok? Budeme musiti tento zákon zase prodloužiti, právě tak jako budeme musiti ve čtyřech měsících prodloužiti zákon o ochraně nájemníků, neboť ve 4 měsících se naprosto nic nezmění, nouze bytová atd. A táži se vás, pánové z většiny, proč se tak děje? Také dříve se nedělaly zákony pro věčnost, avšak není přece nutno psáti do nich: tento zákon platí jen k tomu a tomu dni! Udělá se zákon, a když změní se poměry, když se dojde k tomu, že nutno udělati zákon nový, pak se učiní na příklad sociálním pojištěním zákon zbytečným a napíše se do nového: Až tento zákon nabude účinnosti, zanikne účinnost zákona dosud platného. Tak bylo tomu ve všech státech, tak je tomu ještě dnes ve státech parlamentárně konstitučních, a nerozumím, proč si zde sami děláme mimořádné obtíže, jež spočívají právě v tom, že všechny zákony jsou opatřeny lhůtou.
Nyní přikročuji k předmětu porad. Jde o prodloužení novely k zákonu o nemocenském pojištění, jež byla usnesena v minulém roce. Novela znamenala jistě pokrok. Byla lepší než zákony dosud platné a zcela zvlášť některá zlepšení, nové rozdělení mzdových tříd, obligatorní přijetí příslušníků rodinných do pojištění, jsou podstatnými pokroky, jež jsme tehdy vítali, a jež se, jak smíme zajisté říci, ukázaly mimořádným požehnáním. Z počátku se zdálo ovšem, že zatížení nemocenských pokladen je příliš velké. V některých nemocenských pokladnách byly hospodářské poměry v prvních měsících, v únoru, březnu a dubnu t. r. dosti hrozivé. Domnívaly se, že nebudou moci unésti velkých břemen, jez jim byla uložena. Avšak již v létě a na podzim se ukázalo, že obavy byly bezdůvodny, že nemocenské pokladny následkem zvýšených příjmů jsou velmi dobře s to, aby zvětšené výdaje platily a že byly takto zajištěny onemocnělému dělníku a dělníku, jemuž onemocněla rodina, velké výhody, jež novela přinesla. Ukázalo se však, že novela obsahuje škodlivá ustanovení, že některé její body potřebovaly a potřebují změny, a my jsme se snažili nyní, kdy máme před sebou novelu, jejíž ž platnost měla býti prodloužena, o několik změn, a řada návrhů, jež zde byly podány naší stranou, zabývá se těmito zlepšeními. Bohužel však nedošlo k tomu, aby se většina, a pan zpravodaj mohl zabývati našemi návrhy, jež budou, jak už jsme tomu zvykli, zamítnuty, ač smíme zajisté říci, že jsou povahy věcné, že snesou přísnou zkoušku a že by zajisté byly způsobilými, sprovoditi se světa jisté nedostatky, jež se objevily. Při této příležitosti ovšem chtěli bychom zvláště - netajíme toho - dostati ven ustanovení, že v okresích, v nichž zemědělské obyvatelstvo toho potřebuje - potřeba může býti vždycky konstatována. - mají býti zřízeny zemědělské nemocenské pokladny. Minulého roku potírali jsme toto ustanovení vší silou, poněvadž jsme je pokládali za velikou chybu. Dnes dospěli všichni, kdož se literárně i vědecky zabývají pojištěním sociálním, pojištěním nemocenským, k jednotnému přesvědčení, že budoucnost je v pokladně jednotné, že jen velká jednotná pokladna je s to, aby plnila, co jsme oprávněni a nuceni od nemocenské pokladny požadovati. Zřizování zemědělských nemocenských pokladen znamená prolomení této zásady, a proto jsme se tomu bránili. Dnes má býti tento paragraf přijat znovu, třeba i ve formě trochu seslabené. Budeme již na to naléhati, aby seslabení uplatnilo se také v praxi. Jestliže se dosud pravilo, "musejí" tam býti zřízeny nemocenské pokladny, pak toto "musí" nyní z paragrafu zmizelo, a my budeme již pečovati o to, aby se žádné strany nebyl vykonáván nátlak, k němuž zákon již neposkytuje opory.
Do zákona bylo pojato ustanovení, článek, který žádá, aby byla zavedena svobodná volba lékaře. Přijetí takového ustanovení o věci, která je dnes ještě tak sporná, jako svobodná volba lékaře, je podle mého přesvědčení chybou. Vidíme ovšem také, že v zákoně je článek, že má býti zavedena svobodná volba lékaře, ovšem s podmínkami. Přes to doba platnosti prošla a svobodná volba lékaře nebyla zavedena. Dnes nikdo nemyslí na to, aby ji zavedl, poněvadž právě nebyly splněny podmínky, a jak se dá očekávati, nebudou moci býti také splněny v nejbližší době. Svobodná volba lékaře je otázkou spornou. Jsou lidé, kteří jsou pro ni nadšeni, jsou také lidé u nemocenských pokladen v Německu, kteří uznávají její výhody, avšak také zdůrazňují její vady. V každém případě musíme říci, že dnešní poměry u nás nejsou ještě zralé pro svobodnou volbu lékaře a že také velká část lékařů nechce o svobodné volbě lékaře věděti. Bylo tedy při nejmenším zbytečno, vlastně však také na škodu, pojímati takové ustanovení do zákona, poněvadž je vůbec směšno, pojímati do zákona ustanovení, jež zůstávají na papíře, jichž se nikdy neužívá. Možno klidně vyčkati, až se poměry v tom směru vyjasní a pak by se mohlo nějakým způsobem v zákoně jednati o volné volbě lékaře, kdyby to vůbec někdy přišlo tak daleko, nebo chce-li vůbec zákon přijati ustanovení, jak my si přejeme, aby poměr mezi nemocenskými pokladnami a lékaři byl upraven. Jsem však přesvědčen, že to bude možno, a že vůbec dojdeme ke stálým poměrům v nemocenském pojištění teprve tehdy, až budeme míti sociální pojištění. Vše, co tu nyní děláme, je skutečně jen prozatímní, avšak není nutno taková provisoria označovati v zákona za taková. Až uzrají poměry, samo sebou se již stane, že zákon bude změněn a sprovozen se světa, až se poměry tak daleko vyvinou.
Několik jiných pozměňovacích návrhů,
jež podáváme, ukázalo se ve vedení nemocenských pokladen nutnými,
částečně proto, že dosavadní stav znamená pro nemocenské pokladny
příliš velké zatížení, aniž je ze sociálního stanoviska pro dělnictvo
nutný, částečně také proto, že chceme ještě do zákona pojmouti
jistá zlepšení pro pojištěnce. Nemělo by naprosto účelu, kdybych
všecky tyto návrhy zde jednotlivě odůvodňoval, proto ne, že tu
důvody přece jen narážejí na hluché uši, poněvadž je předem vyjednáno
všechno, co má býti přijato a co zamítnuto, poněvadž každý zde
ve sněmovně, aspoň na straně většinových stran, hledí jen na pana
zpravodaje a zvedá ruku, nebo také nikoli, aniž ví, co vůbec v
návrzích jest. Plýtval bych tedy bezúčelně svými silami, kdybych
se ještě pouštěl do jednotlivých návrhů. O jednom chtěl bych se
ještě zmíniti. Týká se to resolučního návrhu, jejž jsme podali,
a jenž žádá, aby konečně byly provedeny volby do představenstev
nemocenských pokladen. Není to požadavek politický, jejž činíme,
avšak vidíme, že poměry v nemocenských pokladnách staly se neudržitelnými,
ježto již nekonečnou řadu let nebyly volby v největším počtu nemocenských
pokladen provedeny. Největší počet členů, kteří byli tehdy zvoleni,
z představenstva vystoupili nebo zemřeli; poněvadž nynější představenstva
byla sestavena kooptací, neposkytují nikterak správného obrazu
o složení členstva, jež nemá k představenstvu důvěry a nemůže
jí míti, poněvadž představenstvo toto nebylo od něho zvoleno,
a jeho složení nedochází nikterak právního výrazu. Proto musíme
znovu vyzvati ministerstvo, aby co možná brzy vydalo přece konečně
nařízení, jímž se nemocenským pokladnám nařizují volby, a aby
dbalo a nařídilo, aby volby se provedly ještě na jaře příštího
roku. Žádáme, abyste aspoň hlasovali pro tento návrh, který je
nutný, aby byly napraveny nynější neurovnané poměry. Budeme samozřejmě
hlasovati pro prodloužení zákona, poněvadž nemůžeme připustiti,
aby nastalo vakuum, poněvadž nechceme, aby nabyl působnosti zákon
starý, poněvadž v zájmu našeho dělnictva chceme dále pracovati
o zlepšení zákona a podporovati všechno, co je v tomto smyslu.
Litujeme jen, že jednání o novele bylo tak povrchní, tak lhostejné,
a že zájem - musí přece býti vzbuzeno více interesu o zákon tak
důležitý a rozhodný pro blaho veškerého dělnictva - byl tak malý,
že jsme nemohli ve výboru svých návrhů přednésti a odůvodniti.
Podáváme-li ve sněmovně návrhy, považuje se to vždycky za demagogii.
Říká se: "Kdybyste je byli podali ve výborech, byli bychom
již mohli se jimi zabývati, tam by byly podrobeny věcné úvaze."
Avšak bere se nám možnost, abychom to učinili, jsme nuceni podávati
je ve sněmovně. Přiznáváme, že je příliš pozdě, že takové věcné
návrhy, jež se zabývají jednotlivostmi, nepatří před sněmovnu,
nýbrž do výboru. Dejte nám příležitost, abychom je podali ve výboru,
změňte pracovní methodu ve sněmovně, pečujte o to, aby tu byl
zaveden postup parlamentární, za nějž byste se nemuseli styděti,
jak tomu je nyní, a můžete býti přesvědčeni, že jen tehdy může
býti vykonána v zájmu všech našich národů opravdová práce. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Vládní předloha, kterou právě projednáváme v poslední chvíli před skončením předvánočního zasedání, jest záležitostí pro veškeré podnikatelské i zaměstnavatelské vrstvy neobyčejného významu a dovolíte zajisté, že zaujmu stanovisko k předloze s hlediska zaměstnavatelů, zvláště zaměstnavatelů menších, živnostnictva a obchodnictva.
Třemi řádky, které máme odhlasovat, bude opětně na celý rok stiženo živnostnictvo, neboť zvýšení nemocenských příspěvků, které zákonem máme opětně prodlužovat, znamená, že živnostníci-zaměstnavatelé budou odvádět opětně o více než 420% větší příspěvky nežli v roce 1920. Znamená to, že budou nuceni odvésti nemocenským pokladnám opětně víc než 3 miliardy příspěvků.
Jest přirozeno, že toto obrovské finanční zatížení musí působiti nepříznivě jednak na produktivní schopnost, jednak na další existenci samostatné podnikavosti středních a malých výrobců a zaměstnavatelů. Vznáším zde protest proti takovémuto zákonodárství, při němž během několika hodin, aniž věc byla vážně uvážena a projednána, v poslední chvíli a v největším rozčilení, kdy již poslanci jdou s kufříky téměř na nádraží, se má hlasovat o osnovách tak dalekosáhlého významu. Je to podceňování zákonodárného sboru, když otázky tak veliké důležitosti sociální a hospodářské v poslední chvíli téměř násilím se vnucují sboru. Na takové zákony máme jistě dosti času celý rok, mají býti řádně propracovány a projednány se všech stran a uváženy, a ne abychom byli postaveni přímo pod guillotinu a aby nám bylo nadiktováno: "To musíte za každou cenu odhlasovat!" Protestuji proti tomu v zájmu vážnosti celého zákonodárného sboru, a žádám, aby se upustilo od této naprosto zavržení hodné parlamentní taktiky.
Podívejme se však, jak vypadají práva, vyplývající z tohoto zákona! Dosud, pokud neplatila novela zákona, zaměstnavatelé, tedy živnostníci, platili 1/3 příspěvků nemocenských a 2/3 zaměstnanec. Podle toho také... (Posl. Johanis: Zaměstnanec to platí všechno. Ten to napřed musí vydělat!) Ti platí podle vašeho názoru všechny daně, nikdo nic neplatí, jenom vy platíte. My zrovna tak děláme jako dělníci, jen s tím rozdílem, že nepracujeme 8 hodin, nýbrž někdy 16. (Hluk. Předseda zvoní. - Posl. Johanis: Vy vyděláváte ty obnosy?) My vyděláváme, poněvadž musíme nejen pro sebe, nýbrž také pro své zaměstnance opatřovat práci a pracujeme současně s nimi. (Hlas: Ne všichni, pane kolego!) Ale značná část, nejméně 80% zejména malých živnostníků.
Chci docela seriosně vylíčiti, jaké jsou povinnosti a jaká práva ze zákona vyplývající. Dosud jsme platili 1/3 nemocenských příspěvků a byli jsme jednou třetinou zastoupeni ve správě samosprávných sborů, v nemocenských pokladnách. Měli jsme 1/3 v představenstvu a 1/3 v dozorčí radě. Nyní se nám zvýšily příspěvky zaměstnanecké o 420%, máme platiti polovici a máme býti v pravém slova smyslu ze správy ústavů vyhozeni. To není demokratické. To je třídní zákonodárství, nedůstojné demokratické republiky. Když demokracii, tedy pro všechny stejná práva a stejné povinnosti v každém směru. Máme-li platit polovinu poplatků, žádáme, abychom také na polovic rozhodovali ve správě ústavů. Toto právo zde jménem všeho živnostnictva reklamuji.
Dnes dává se nám z milosti zákulisní
politiky tak zvané... (Hlas: Vy jste nejoportunější strana
ve sněmovně!) Jen stejná práva žádáme! (Posl. Johanis:
Vzdyť jste byli pro zvýšení nájemného!) Dnes dávají se nám
z milosti z usnesení černého kabinetu - někdo tomu také říká "pětka"
- dva zástupci v představenstvu, které rozhoduje o všem definitivně
a neodvolatelně, které má úplně ústavy v rukou. Z deseti zástupců
se nám dávají milostivě 2, ale 50% máme na to přispívat. (Hlas:
Jak je to v dozorčím výboru?) V dozorčím výboru je to naopak,
jenže my bychom se úplně spokojili, kdybyste si to vzali, když
je to tak cenné, ten dozorčí výbor, a dali nám představenstvo!
(Hluk. Různé výkřiky.) Jsou to pokladny nemocenské, na
které přispívají dělníci z polovice a zaměstnavatelé také z polovice.
(Hluk.) Jaké povinnosti, taková ať jsou práva! (Hlas:
Dělník musí napřed ty peníze vydělati!) V důsledku těchto
zvýšených nemocenských příspěvků.... (Hluk a různě výkřiky.)