Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Sděluji, že nemocí omlouvá se pro dnešek paní posl. Deutschová.
Slovo k zodpovědění interpelace
vyžádal si pan ministr spravedlnosti dr. Dolanský. Uděluji
mu je.
Min. spravedlnosti dr. Dolanský:
Vážená sněmovno! Na interpelaci pánů posl. Pelikána,
J. Marka, G. Navrátila, dr. Mazance a soudr.
pro oddalování prý sporných otázek sociálně-hospodářské a existenční
povahy železničních zaměstnanců odpovídám za nepřítomného pana
ministra profesora Šrámka takto: Jest správno, jak uvádí
páni interpelanti, že pro sporný výklad některých zákonů a nařízení
zůstaly nevyřízeny mezi ministerstvem železnic a zástupci železničních
zaměstnanců, jejich zastupitelstvem a odbornými organisacemi některé
otázky, jejichž odklad další není v zájmu veřejném, ba naopak
na škodu potřebného klidu v našem železničním dopravnictví. Otázky,
které páni interpelanti v bodech 1 až 12 svého dotazu uvedli,
byly již projednávány v ministerstvu železnic, a to za součinnosti
zástupců ústředního výboru a organisací (Unie, Jednoty a Spolku
úřednictva). Část z nich došla ve sněmovně již rozřešení příznivého.
Jde však též o to: vedle oněch zaměstnanců železničních, jichž
zájmy má na zřeteli dotaz pp. interpelantů, přihlásili se také
zatím úředníci se vzděláním středoškolským a vysokoškolským, kteří
rovněž se domáhají úpravy a přezkoumání svých oprávněných požadavků.
Návrh pana ministra železnic byl již pro ministerskou radu připraven
a měl tyto dny právě přednesen býti v ministerské radě, kterážto
snaha byla zmařena tím, že neočekávaná nehoda stihla pana ministra
železnic, jenž osobně všecky požadavky přezkoumal a vyhradil si,
že je bude osobně v ministerské radě sám přednášeti a hájiti.
Souhlas ministerstva financí pokud ho bylo třeba - sobě pan ministr
vyžádal a také jej očekává. Přes to však, že rozhodnutí o sporných
záležitostech již takto pokročilo, ministerstvo železnic neváhá
a prohlašuje, že po přání pánů interpelantů a jejich chráněnců
svolá do polovice ledna anketu zástupců všech organisací a důvěrnických
sborů, aby s nimi ještě jednou jak o požadavcích pány interpelanty
tlumočených, tak o žádostech zástupci úřednickými tyto dny projevených
pojednalo, finanční dosah uvážilo a svému rozhodnutí položilo
za základ. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Přikročíme dále k pokračování v projednávání pořadu schůze, a nebude-li proti tomu námitek, přikročíme ke 4. odst., poněvadž ke 3. nemůže p. referent v tomto okamžiku referát podati. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není, přikročíme
tedy ke
4. zprávě výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3316) o prodloužení účinnosti zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků.
Poněvadž výbor nepodal v čas zprávy,
ustanovuji zpravodajem za výbor sociálně-politický pana posl.
Langra. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec Langr: Slavná sněmovno! Dne 30. prosince tohoto roku ukončí působnost zákona ze dne 8. dubna 1920 o ochraně nájemníků. Zákon byl vyvolán válečnými a poválečnými poměry a měl zabrániti zneužívání bytové nouze k neustálému zvyšování nájemného a bytové lichvě. Dalším účelem zákona jest ochrániti nájemníky proti libovolnému a neodůvodněnému vypovídání z bytů. Jest přirozeno, že blahodárná působnost zákona po této stránce jest uznávána všemi sociálně slabšími občany státu a že důrazně volá se po jeho prodloužení. Jest pravda, že se strany majitelů domů jsou činěny mnohé námitky proti působnosti zákona a že uvádí se pro zrušení jeho nebo alespoň pro podstatnou změnu jeho celá řada důvodů. Nechci se rozebíráním těchto důvodů zabývati v přesvědčení, že se naskytne příležitost později podrobněji jimi se zabývat.
Vládním návrhem na prodloužení
zákona o ochraně nájemníků se žádá, aby platnost zákona byla prodloužena
do konce dubna 1922. Sociálně-politický výbor zabýval se vládním
návrhem a po uvážení všech pro i proti mluvících důvodů usnesl
se doporučiti slavné sněmovně, aby návrh v nezměněném znění přijala.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Jsou zapsáni "proti" páni posl. Kraus a Heeger. Navrhuji, aby řečnická lhůta se stanovila na 15 minut. Námitek není? (Nebyly.)
Námitek není. Uděluji slovo prvnímu
řečníku, který je zapsán na straně contra, jímž jest p. posl.
Kraus.
Posl. Kraus (německy): Velectění pánové! Předloženou osnovu zákona chtěl bych osvětliti nikoli se stanoviska nájemníkova, avšak také ne se stanoviska majitele domu, nýbrž zabývaje se tímto předmětem, chtěl bych se říditi jen stanoviskem slušnosti a spravedlnosti. Mnoho stran sněmovních zastává ovšem stanovisko, aby žádné zvýšení nad 20 % činže již povolených nebylo přiznáváno. Myslím, že při posuzování osnovy naprosto se nepřihlíží k tomu, že poměry v různých městech, zvláště pozoruji-li Prahu a Plzeň na straně jedné a poměry ve venkovských městech na straně druhé, jsou přece podstatně rozdílné. A zvláště mi napadlo, že jsem měl před několika dny příležitost býti přítomen zasedání nájemního úřadu. Dostavil se tam majitel domu k žalobě dotyčného nájemníka; nájemník si stěžoval proto, poněvadž majitel domu chtěl míti od strany vyšší činži o 10 korun měsíčně přes rámec 20 % zvýšení. Tu bych chtěl zvláště zdůrazniti, že dotyčný nájemník platil až do doby, kdy podal žalobu, měsíční nájemné 35 korun, to jest 420 korun ročně. Nuže, nájemní úřad přes to, poněvadž zaujal stanovisko zákona, vyhověl žalobě nájemníkově a zvýšení o 10 korun měsíčně nebo 120 korun ročně neschválil. Tyto poměry jsou tím příznačnější, poněvadž onen nájemník má celé první poschodí domu za těchto 420 korun ročně. A vyjímám-li ještě jiný právě tak příznačný případ, zda zvýšení činží je hospodářsky a sociálně oprávněno, chtěl bych vylíčiti ještě poměry v městě, kde tři městské budovy jsou pronajaty státu, a to za celkovou činži něco přes 11.000 korun. Do 30. září tohoto roku vydalo ono město na nákladech udržovacích za tyto tři budovy 18.000 korun. Chtěl bych se zeptati, kdo pak hradí všem majitelům - v tomto případě městské obci výlohy na přirážky a pak také druhé výlohy, na příklad na zúročení hypoteky? To jsou dva příklady, jež jsou vyňaty snad z tisíce. Chci beze všeho přiznati, že tu a tam by snad mohly býti jiné poměry, kde majitel možní přestupuje rámec toho, co je přípustno. Nemožno však zůstati úzkoprse a příkře na stanovisku, že je nepřípustno nájemné zvyšovati. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Dvacetiprocentní zvýšení nájemného naproti více snad než 100% zvýšení udržovacích nákladů a ne v poslední řadě naproti velmi značnému zvýšení výdajů, jež jsou vyvolány zvýšením přirážek různého druhu! Pakliže se zaujímá skutečně toto zásadní stanovisko, nepřipustiti zvýšení nájemného, stranami sněmovními, pak podle svých hospodářských zkušeností hájím hospodářského stanoviska, že vyhovujete jen jedné části obyvatelstva, to jest oné části, která dnes byty už má, kdežto na druhé straně nemůžete přinésti pomoci tisícům nájemníků, kteří na byt čekají. (Souhlas na levici.) V Jugoslavii bylo zákonem z 23. června 1921 přiznáno zvýšení nájemného, jez činí čtyř- až šestinásobek nájemného nynějšího. A při tom bylo možno v Jugoslavii, zvláště v Bělehradě, znamenati zcela zvláštní povznesení stavebního ruchu. A je samozřejmo, že k žádoucímu cíli dospějeme jen a jen zvýšením stavebního ruchu, aby byly dány k disposici také vyhovující a dostatečné byty pro ty nájemníky, kteří dnes leží takřka na ulici. Bytová péče, a to je zajisté jádro celé otázky, měla by býti vybudována velkoryse. Nesmíte chtíti jednomu pomoci a od druhého žádati, aby útraty této pomoci zaplatil. Budiž přiznáno, a to je správné, že snad právě nynější doba kdy před několika dny byly úřednickým zákonem sníženy podstatně platy učitelů a úředníků, je nepříznivá, aby se nájemné vůbec zvýšilo zákonnou cestou. Avšak nesmíte zapomínati na jedno, že za to ani majitel domu nemůže býti přidržen k tomu, aby tyto úbytky příjmů vyrovnával zase tím, že ponechá stejné činže. Ještě nespravedlivěji však se ně ukazuje celé toto zákonodárství tím, že zákon o ochraně nájemníků zachovávaje staré činže pomáhá vlastně také těm, kteří by hospodářsky byli s to, aby buď platili vyšší činži nebo aby si podle svých prostředků sami mohli dům vystavěti. Vezme-li se tato otázka skutečně se stanoviska hospodářského, měly by býti tyto kruhy zákonem přidrženy k tomu, aby si získaly domovní majetek, to jest, aby si vystavěly dům. Již před delší dobou vyjádřil jsem se v podaném návrhu, že by zákonodárství mělo poskytnouti kapitálu popud, aby přistoupil k stavbě obytných domů, a myslím, že jsem popud v návrhu našel, že totiž ti nájemníci nebo ti kapitalisté, kteří do jisté doby, řekněme, do 1924 nebo 1925, uloží svůj kapitál nebo části svého jmění do majetku domovního, to jest, vystaví si nové domy, mají býti osvobozeni od majetkové dávky. Toto stanovisko má jisté oprávnění. Je správno, že by tím snad ušly státu miliony na majetkové dávce. Avšak stát by ponenáhlu na druhé straně v dohledné době obdržel zase nové příjmy zvýšením nájemného. A nesmí se zapomenouti, že při všem našem jednání musí v každém případě převládati myšlenka, že musíme přispívati k tomu, aby nové byty nebo domy byly budovány přirozenou cestou tím, že se sáhne ke kapitálu. A kdyby stát v tomto případě skutečně ztratil, mohl by býti tento úbytek nahražen v každém případě opět z daně činžovní, dále tím, že by sta a tisíce stavebních dělníků, avšak také mnoho tisíc řemeslníků stavebních živností nalezlo výdělečné zaměstnání a příjem z tohoto zaměstnání by zase působil jako zúrodnění na příjem státu zvýšením daně z příjmu a také daně výdělkové. Vycházeje z těchto zásad, jež jsem v krátkosti rozvinul, byl j sem zmocněn jménem německonacionální strany k tomuto prohlášení:
Otázka ochrany nájemníků je podle názoru naši strany spojena s podporou stavebního ruchu. Dosavadní opatření na tomto poli nevedla k uspokojujícímu řešení, a také nemohla, poněvadž není možno uvésti tuto část národního hospodářství do přijatelných cest tím, že je udržována pod státním vázaným hospodářstvím uprostřed světového hospodářského systému zbudovaného na hospodářství volném. Vázané hospodářství bylo podle našeho názoru oprávněno, pokud trvaly mimořádné poměry podmíněné válkou; ztrácí však své oprávnění, má-li jíti o to, aby v dostatečné míře byly zřízeny novostavby, aby potřeba bytů byla uspokojena. Z toho plyne, že konečně nutno najíti i na tomto poli národohospodářském přechod k hospodářství volnému, nemají-li poměry nyní již nesnesitelné vésti ku shroucení. Je samozřejmo, že tento přechod nemůže se státi náhle a bez rozumného převodu, poněvadž by tím nájemníci odkázaní na pevné platy nutně ztratili přístřeší; je však také samozřejmo, že stavba nových bytů a tím nejlepší zajištění proti bytové nouzi bude zajištěna jen tehdy, budou-li tu tyto předpoklady:
1. Právní jistota těžce otřesená zákonodárstvím a správou musí býti opět obnovena, zlořád, zasahovati zákonem, často se zpětnou účinností do platných soukromých smluv a soukromých práv musí přestati, každému musí býti zaručeno jeho soukromé vlastnictví nejen vůči osobám třetím, nýbrž také vůči státu;
2. kapitálu, použitému na stavbu domů, musí býti dána jistota, že zúročení jeho bude záviseti jen od nabídky a poptávky a že nebude podroben státnímu zasahování a obmezení.
Pro přechodnou dobu nutno mysliti na zvyšování nynějšího nájemného po stupních, nemají-li býti domy vydány na pospas zkáze a nemají-li tím býti poměry znovu přiostřeny. Zákonodárství mělo by tudíž ustanoviti přípustné zvýšení nájemného na určitou dobu, při čemž nutno, pokud možno nejvíce, přihlížeti k hospodářským poměrům nájemníků.
Vycházejíce z těchto názorů, byli
bychom rádi spolupracovali o otázkách ochrany nájemníků a bytové
péče, kdyby většinové strany nebyly daly přednost tomu, že tuto
národohospodářskou otázku učinily předmětem nedůstojných, politických
čachrů, které vás konečně přinutily, že jste prostým prodloužením
předpisů nyní platných znovu odložili pokus řešiti tuto otázku.
Proti tomuto lehkomyslnému jednání s tak důležitou věcí rozhodně
protestujeme, a na znamení svého odporu nesúčastníme se hlasování.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Dámy a pánové! Nechal-li jsem se zanésti do seznamu řečníků, stalo se to pouze proto, abych přede všemi vyslovil nejostřejší protest proti způsobu, jak se v této sněmovně zachází s nejdůležitějšími předlohami. Může se ovšem říci, že prodloužení zákona o ochraně nájemníků a události při tomto prodlužování nepostrádají jisté komické příchuti. Předloha, jež byla nyní předložena na stůl sněmovny, není snad ničím jiným než výplodem nejednotnosti v "Pětce", ničím jiným než výplodem rozpaků třetí vrchní komory pěti mužů v této sněmovně a při projednávání této předlohy se přece ukázalo, že rozpory mezi majiteli domů a nájemníky jsou přece tak zásadně různé, že ani "pětka" se nemohla o těchto zásadních otázkách dohodnouti. Aby tu trhlinu nějak zalepil, sáhl pan ministr sociální péče se zvláštní oblibou po návrhu námi podaném, aby předloha byla vzata zpět a starý zákon aby byl prodloužen až do dubna 192. Přede vším musíme dnes právě ve chvíli, kdy chystá se prodloužení tohoto zákona, vznésti nejostřejší protest proti způsobu tohoto prodloužení. Ta otázka je zralá k řešení již od června minulého roku. Již od června víme, že se tato otázka musí řešiti, od června se touto věcí zabývá celá veřejnost a přes to nedovedli jste učiniti ničeho jiného, než navrhnouti opět prodloužení o 4 měsíce, prodloužení, jež musí vyvolati u všeho obyvatelstva a zvláště u nájemníků stav stálé nejistoty. Myslím, že to jsou pravá muka.
A dovolíte-li mi, abych učinil srovnání, srovnal bych tento stav s tím, co možno také nyní viděti na. Špilberku. Tam jsou mučící nástroje a mezi nimi i jeden řetěz. Na tento řetěz byli přivázáni vězňové, k němu postaven hlídač a aby ten ubohý vězen přece jen nemohl usnouti, bylo za ten řetěz taháno, aby se vězen opět probudil. Tak jsou také mučeni nájemníci tímto zákonem o ochraně nájemníků. Čtyři měsíce mají míti pokoj a po čtyřech měsících nastane znovu ta úzkostlivá otázka: co se stane nyní? Prohlašujeme proto, že otázka zákona o ochraně nájemníků musí býti nezbytně projednávána jinak. Je přece jasno, že po delší dobu nemůže nastati nějaká změna našich bytových poměrů a nenastane. Je zřejmo, že ochrana, jež určena je pro nájemníky, tímto zákonem o ochraně nájemníků, by se měla řešiti již pro delší dobu v jiné formě, než tomu je zde v této sněmovně. Musíme však zároveň poukázati také na to, že zákon o ochraně nájemníků sám o sobě nemůže odstraniti všechna zla a nepříjemnosti, jež se nájemníkům naskýtají.
Při této příležitosti musíme přede vším jednou poukázati na to, že se jeví nezbytně nutným, že zároveň s vydáním zákona o ochraně nájemníků musí se mysliti nové vybudování, t. j. nové zřízení zákona o zabírání bytů. Bude-li zákon o ochraně nájemníků trvati bez zákona o zabírání bytů, byla by to pouze polovičatá práce, jež se koná, a bude-li tvrzeno, že již není bytů, jež by mohly býti pronajaty, že téměř všechny pohotové obytné místnosti byly odevzdány nájemníkům, pak to není správné. Neboť vidíme to přece nyní, že od té doby, co již není zákona o zabírání a co obce nemají již práva jich požadovati, že všechny uprázdněné byty prostě mizejí pod rukou a že se ve velkých městech utvořily přímo trhy na opatřování těchto uprázdněných bytů, jež dodají člověku za veliké provise, úplatky a vztahy takové byty, kdežto na druhé straně musí sta a sta lidí žíti v nejvyšší bytové nouzi. Žádáme proto především, aby, prodlužuje-li se již zákon o ochraně nájemníků nebo shledávají-li ti pánové z "pětky" to nutným, vypracovati v této lhůtě nový zákon, aby zároveň také s tím byla nově upravena otázka zabírání bytů, poněvadž jinak je tento zákon pouze poloviční prací. Úprava otázky bytové je nutná. Především v městech vidíme, že zákon o ochraně nájemníků může chrániti sice pouze nájemníka, že však uprázdněné byty nespadají pod ochranu tohoto zákona. Všimneme-li si poměrů v jednotlivých městech, shledáváme, že celé rodiny jsou směstnány v místnostech, jež není ani možno nazvati obytnými místnostmi, vidíme, že v městech musí býti sta obyvatel ubytováno v barácích, že v těchto barácích vládnou nejneuvěřitelnější poměry, že tato obrovská bytová nouze volá přímo do nebes. A přes to jsou v rozličných městech byty, jež se uprázdní, jež však, ježto již nepodléhají zákonu o zabírání, jsou majitelem domu podle jeho způsobu a podle jeho prospěchu dále zadávány, tím spíše, ježto na tyto byty nemají se vztahovati ustanovení zákona o ochraně nájemníků a tudíž nastane licitování nájemného. Jedno však musím ještě říci: Bude-li zákon o ochraně nájemníků prodloužen, mělo by se pamatovati na to, aby justiční správa měla především na zřeteli, že tento zákon o ochraně nájemníků má chrániti nájemníky. V poslední době zažili jsme případy, že některé okresní soudy projednávají otázku ochrany nájemníků jednostranně. Zažili jsme, že jsou okresní soudy, jež se v otázce ochrany nájemníků staví více na stranu majitele domu než na stranu nájemníků. Dožili jsme se toho, že mnohdy celé rodiny byly z bytu vypovězeny, ba že jsou soudy a soudcové, jež používají svého vlivu na nájemníka k tomu, aby uzavřel smír v té formě, že během určené doby má byt uprázdniti. Z neznalosti zákonných ustanovení nájemník tento smír podepsal a byl pak, aniž mohl nalézti nějaký byt, se svým majetkem vysazen na ulici. Myslíme, že i soudcové musí vůči nájemníkům ukazovati lidské cítění a bylo by velmi dobře, aby se také některým soudcům vysvětlilo, že přece nejsou výkonnými orgány majitele domu, nýbrž že mají se všemi zacházeti podle stejného pravidla.
Nyní, jak jsem již na počátku podotkl, prohlásil pan ministr sociální péče ihned ochotu vzíti první předlohu vzhledem k neshodám v "pětce" zpět a spokojiti se s prodloužením zákona. Dámy a pánové! Nemůžeme se zbaviti myšlenky, že i zde by za tím mohl vězeti nějaký úmysl, a tímto úmyslem by mohlo býti, že máme nyní právě za sebou značně veliké rozrušení, jež vlastně ještě neminulo, nýbrž teprve je v počátcích, že snížení platů státních zaměstnanců vyvolalo bouři rozhořčení. Na druhé straně vidíme zase zřetelně, jak podnikatelé již následují tohoto počínání. Podnikatelé se již snaží provésti snížení mzdy, to se stalo v posledních dnech v Moravské Ostravě a před krátkou dobou byla ve strojírně v Novém Jičíně vyvěšena veliká vyhláška, v níž se praví, že až do určitého dne se sráží 25 % mzdy. Kdo s tím není srozuměn, má prostě práci opustiti. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Příkladu státu budou tedy pravděpodobně
velmi brzy následovati páni podnikatelé, a myslím, že to lze přičísti
pouze té okolnosti, že bylo vysloveno prodloužení zákona o ochraně
nájemníků do dubna, protože se nechtělo, aby snížení platů připadlo
zároveň se zvýšením nájemného. Proto pokládáme za nutné pronášeti
zde o tom otevřeně kritiku. Žádáme, aby takový zákon nesměl býti
projednáván tak povrchně, ježto tento zákon hluboce zasahuje do
života všech lidí, zvláště všech nájemníků, a tato nejistota,
jež je způsobena těmi krátkými lhůtami, musí jednou zmizeti, protože
takové jednání zneuctívá sněmovnu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda: Slovo
má dále pan posl. Kostka.
Posl. Kostka (německy):
Bylo by bývalo přáním strany, již mám zastupovati, aby došlo
k věcné zásadní poradě o zrušení nuceného hospodaření v tomto
oboru, neboť uznáváme za nezbytně nutné, aby se v zájmu dnes již
utlačovaného a těžce poškozeného stavu majitelů domů přešlo k
rozhodnému zrušení oněch ustanovení, jež dnes slouží k tomu, že
přímo brání stavebnímu ruchu. Není možno na podkladě tohoto návrhu
přistoupiti zde k takovému věci vyhovujícímu jednání a my jsme
tedy viděli v tom důvod, abychom učinili toto prohlášení: "Jménem
německo-demokratické strany svobody musím prohlásiti, že zásadně
usilujeme o volné hospodaření i v oboru stavebního ruchu a bytového
hospodářství. Jsme toho názoru, že se již příliš dlouho trvalo
na systému nucenosti pro smluvní poměr mezi majitelem domu a nájemníkem
a že právě z toho vznikla potíž přechodu. Nedostatek odvahy u
stran většiny čeliti těmto potížím zákona o ochraně nájemníků
věcnými pozměňovacími návrhy, béře nám možnost podporovati energické
rušení nucených opatření a bráti při tom zřetel k oprávněným zájmům
nájemnictva v této chvíli účinnou spoluprací. Odmítáme za těchto
okolností a vzhledem k tomu, že české strany jsou odhodlány všechny
pozměňovací návrhy již předem odmítnouti, zúčastniti se porady
a usnášení o předloženém návrhu zákona." (Souhlas a potlesk
na levici.)
Předseda: Ke slovu není nikdo dále přihlášen, debata jest skončena, udělím závěrečné slovo p. zpravodaji.
Jest zde však ještě pozměňovací
návrh, žádám, aby napřed byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Návrh posl. Toužila a soudr.:
§ 1 znějž toto znění: "Účinnost
zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků
se prodlužuje do 31. prosince 1922."
Předseda: Doslov
má zpravodaj pan posl. Langr.
Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Jsem nucen několika slovy se ohraditi proti tvrzení, jak pana posl. Krause, tak i p. posl. Heegera, kteří prohlásili, že velmi důležitá osnova zákona o ochraně nájemníků projednávána byla povrchně, ledabyle a lehkomyslně. Musím zdůrazniti, že osnova byla projednávána velice pozorně, že byla projednávána takovým způsobem, aby v eventuelní novele zákona zobrazeny byly stávající poměry, a nestala se křivda žádné ze zúčastněných stran, které zákonem o ochraně nájemníků jsou velmi dotčeny. Jestli se nepodařilo najíti formy, na které by se byla rozprava zákona o ochraně nájemníků provedla, nespočívá nikterak vina na naší straně, nýbrž vina spočívá ve zvláštních názorech různých politických stran a stavů, které jsou ve slavné sněmovně shromážděny.
Zrovna tak, jako jest různost názorů na otázku zákona o ochraně nájemníků v českém táboře, zrovna takové rozdíly ve smýšlení nacházíme na straně německé. S jedné strany u socialistických stran, s druhé strany u stran občanských. Zde bylo zdůrazněno p. posl. Heegerem na jedné straně, aby ochrana nájemníků byla zdůrazněna, aby byla prodloužena, ba dokonce p. posl. Heeger žádal, aby ochrana nájemníků byla zostřena tím, aby obnoven byl zákon o zabírání bytů obcemi, který doplňoval se zákonem o ochraně nájemníků. To znamená, že v německém táboře jsou silné proudy, které uznávají zákon o ochraně nájemníků za velmi nutný. Vedle toho jsou zde proudy t. zv. občanských stran, které neuznávají zákona o ochraně nájemníků a tvrdí, že zákon o ochraně nájemníků již nepatří do této doby, že jest něčím přežilým, že zákon o ochraně nájemníků musí zmizet, jako zmizelo všechno ostatní vázané státní hospodářství a žádají, aby stát uvolnil zrušením ochrany nájemníků osvěžení a oživení stavebního ruchu.
Musím prohlásiti, že tento názor neodpovídá skutečnosti, že zákon o ochraně nájemníků není překážkou, aby jednotlivci nebo družstva stavební se nesnažila o oživení stavebního ruchu. Ochrana nájemníků nevztahuje se na ony budovy, které postaveny byly v roce letošním a roku loňského, zejména nevztahuje se na budovy, které stavěny byly podle zákona o stavebním ruchu se státní podporou a státní garancií, to znamená, že zákon o ochraně nájemníků není zde překážkou oživení stavebního ruchu.
Pokud se týká názorů p. posl. Krause, který se domnívá, že kdyby Československá republika následovala příkladu Jugoslavie a zvýšily se současně činže nejméně o 600 a 700%, že by tím byl oživen stavební ruch, prohlašuji, že podobného řešení nemůžeme připustiti proto, že nejsou dány pro to předpoklady a není přece myslitelno, aby za dnešního stavu věci, za dnešní sociální úrovně nejširších vrstev obyvatelstva, mohl někdo přijíti s vážně myšleným požadavkem na zvýšení nájemného o 600 a 700%, jak žádá p. posl. Kraus, ale nechci říci ani o 50% proti nájemnému, jak bylo r. 1914.
Z těchto důvodu se tedy ohrazuji proti tvrzení jmenovaných pánů, jakoby české strany nebyly vážně pojímaly otázky zákona o ochraně nájemníků, naopak právě to, že byla vláda nucena prodloužiti dosavadní zákon o další 4 měsíce, svědčí o tom, eventuelní změně dosavadního zákona a že to musily býti neobyčejně vážné otázky, které nepřipustily, aby eventuelní novelisace zákona byla uskutečněna.
Z těchto důvodů, slavná sněmovno, prosím, aby návrh zákona o prodloužení zákona o ochraně nájemníků byl v nezměněném znění slavnou sněmovnou přijat.
Pokud se týče návrhu p. kol. Toužila,
aby působnost zákona byla prodloužena ne na dobu 4 měsíců, nýbrž
na dobu celého roku, totiž do 31. prosince 1922, zastávám k tomuto
návrhu stanovisko sociálně-politického výboru, které znělo zamítavě
a které doporučovalo, aby zákon byl prodloužen pouze do 30. dubna
1922. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati tímto způsobem: Nejprve bychom hlasovali o §u 1 ve znění, navrženém p. posl. Toužilem, který navrhuje prodloužení platnosti do 31. prosince 1922. Bude-li návrh tento zamítnut, hlasovali bychom ve znění zprávy výborové o prodloužení platnosti do konce dubna 1922 a na to bychom hlasovali o zbývajících §§ 2 a 3, nadpisu a úvodní formuli zákona, k nimž není pozměňovacích návrhů.
Jsou snad proti tomu námitky? (Posl. Böhr se hlásí o slovo.)
Uděluji slovo panu posl. Böhrovi.
Posl. Böhr (německy):
Slavná sněmovno! Debata která nás nyní zaměstnává, je spřízněna
s onou, jež byla vedena o stavebním zákoně. Jménem německé strany
křesťansko-sociální prohlašuji v souhlase se dvěma již danými
prohlášeními, že se zdržíme hlasování z toho důvodu, protože tento
zákon byl projednáván tak kvapně ve spěchu, že ani oprávněné zájmy
nájemníků, ani pronajímajících nejsou chráněny. Z toho důvodu
zdržíme se hlasování.
Předseda (zvoní): Proti způsobu hlasování námitky vzneseny nebyly. Budeme tedy hlasovati takovým způsobem jak jsem právě uvedl.
Budeme tedy hlasovati o § 1 ve znění navrženém p. posl. Toužilem, totiž aby platnost zákona prodloužena byla do 31. prosince 1922.
Kdo souhlasí s tímto návrhem p. posl. Toužila, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh p. posl. Toužila je zamítnut.
Teď budeme hlasovati o § 1 ve znění zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 1 tak, jak jej navrhuje zpráva výborová, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. § 1 ve smyslu zprávy výborové je přijat.
Teď budeme hlasovati o zbývajících §§ 2 a 3, nadpisu a úvodní formuli zákona, k nimž není podáno pozměňovacích návrhů, ve smyslu zprávy výborové.
Kdo s nimi takto souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 2 a 3, jakož i nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny ve smyslu zprávy výborově.
Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém a druhé čtení vykonáme později podle ustanovení našeho jednacího řádu, až bude povoleno zkrácené řízení.
Přikročíme k 3. odstavci pořadu,
odloženému, ke