5. zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátních řádů (tisk 2547), kterou jest zároveň vyřízen iniciativní návrh posl. dr. Černého, dr. Bartoška, dr. Dolanského, dr. Wintra a soudr. na vydání zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení advokátního řádu (tisk 3278).
Zpravodajem jest pan posl. dr.
Bartošek. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! Návrh zákona, o kterém mám podati zprávu, jest pouhou novelou k advokátnímu rádu. Náš dosud platný advokátní rád datuje se 6. červe čem 1868, č. 96 ř. z. Není pochyby, že po 53 letech platnosti tohoto zákona je potřebí jeho celkové nové úpravy, zejména u nás, v našich poměrech, kde všecko jest změněno. Tato úplně nová úprava je také požadavkem advokátského stavu. Mohu i s tohoto místa jen zdůrazniti jeho naléhavou potřebu a projeviti přání, aby vláda co nejdříve přišla s osnovou celého nového advokátního rádu.
Je jisto, že takováto nová úprava souvisí u nás s unifikací soudního řízení, které dosud máme jiné v historických zemích českých a jiné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Doufejme tedy, že aspoň při příležitosti této unifikace se nám také nového advokátního rádu dostane. Dnes tedy jednáme jen o novele k advokátnímu řádu, která je po převratu celkem už druhá; prvou byl zákon ze 3. února 1920, č. 83 Sb. z. a n., který byl dobově termínován.
O věci, kterou se nyní zabýváme, máme před sebou usnesení senátu, tisk 2547, ale byl také podán pod č. 1964 iniciativní návrh poslanců v této sněmovně. V ústav ně-právním výboru spojili jsme obojí k jed notnému projednání. Po provedené generální debatě dospěl však náš ústavně právní výbor k stanovisku, ze nemůže schváliti v plném znění a beze změny usnesení senátního, nýbrž provedl na osnově, jak vyšla z jednání v senátě, některé změny, a je nyní mou úlohou, abych změny tyto zde odůvodnil.
Tak především hned v nadpise zákona jsme provedli změnu, poněvadž novelou ne měníme pouze ustanovení advokátních řádů, nýbrž zasahujeme tímto zákonem i do některých zákonů jiných, na př. do soudního řízení; podle toho byl také titul zákona upraven.
Při projednávání §u 1 uvažovali jsme o tom, zda nemají býti vypuštěna jako samozřejmá slova "na území republiky Československé", avšak výbor usnesl se, ponechat tento text v zákoně, chtěje tím vyjádřiti, že funkci advokáta na našem státním území může vykonávati skutečně jen občan, zapsaný v seznamu některé advokátní komory na našem území státním. Cizozemský advokát zde tedy úkonů takových prováděti nemůže.
V ostatním textu §u 1 došlo ještě ke dvěma změnám. Již senát připustil, aby den našeho státního převratu, 28. říjen 1918, nebyl přísným rozhraním pro uznání a neuznání studií a nabytých akademických hodností na půdě bývalé monarchie rakousko-uherské a na území státu našeho. Připustil totiž, aby bez dalšího uznala se studia a dosažení akademické hodnosti v zimním semestru studijního roku 1918 až 19. Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny uznal, že když již tato výjimka byla připuštěna, jest vhodno rozšířiti ji i na semestr letní, maje zřetel jednak na souvislost studií, jednak na nesnáze bytové a stěhovací, jež v dnešní době jsou notorické. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Druhá podobná změna záležela v tom, že jsme v lit. c) §u 1 slova "na některé československé universitě" nahradili textací "na některé universitě v Československé republice", poněvadž právě na území svého státu měli jsme vysoké školy, kterých nezřídila republika, na př. starou právnickou fakultu v Bratislavě, která tedy vlastně nebyla vysokou školou československou, nýbrž vysokou školou na území tohoto státu, a nechtěli jsme, aby neuznáním studií na, těchto vzdělávacích ústavech byla věc zbytečně komplikována.
Úplně jsme ve výboru přestylisovali znění §§ 2 a 3, majíce za to, že bude třeba od sebe odděliti úpravu otázky, kdo je vyloučen z nabytí advokátského oprávnění a kdo toto nabyté již oprávnění má ztratiti. Podotýkám, ze výpočet, jak je uveden v § 2 i v § 3, pokládá ústavně-právní výbor za taxativní, poněvadž vychází ze zásady svobody advokacie a autonomie advokátského stavu, čemuž jedině odpovídá, když věc tato v zákoně taxativním způsobem uspořádána bude. Podrobnou motivaci jednotlivých ustanovení těchto dvou paragrafů zde nepřednáším, dovoluji si v té příčině odkázati na tištěnou důvodovou zprávu ústavně-právního výboru.
Pozoruhodný podnět vnesen byl do projednávání tohoto zákona návrhem kol. Landové-Štychové, která učinila pozměňovací návrh k § 3, lit. d), žádajíc, aby nenastávala ztráta advokátského oprávnění tehdy, když žena advokacii provozující pozbude státního občanství následkem toho, ze provdala se za příslušníka cizího státu. Byl tím takto v tomto konkrétním případě projeven názor, že je to vlastně jen důsledkem staré nerovnoprávnosti zeny, jestliže je nucena, aby pozbyla svého jména, své domovské příslušnosti, ba po případě i svého státního občanství, ať tomu chce nebo nechce, již v důsledku toho fakta, ze se provdá za toho neb onoho občana. Ovšem naproti tomu - a z dobrých důvodů - bylo v debatě namítáno, že nějaké takové dosti dalekosáhlé změny nemůžeme dobře předsebráti, projednávajíce - a to jen ještě pouhou novelisaci - advokátního řádu. Otázka je daleko širší a vyžaduje všeobecné úpravy zákonem. Ovšem někde a něčím započít je třeba a zde tedy začátek jakýsi je učiněn. Nebylo ovšem možno z důvodů systematických v tomto specielním zákoně řešit věc imperativně a zvítězilo tedy ve výboru stanovisko jaksi kompromisní, jímž se sice ženě, advokacii provozující a sňatkem našeho státního občanství pozbyvší, nedává striktní právo, aby dále provozovala advokacii, nicméně není ani kategoricky textem zákona oprávnění tohoto zbavována, nýbrž dává se zde možnost ministerstvu spravedlnosti, by po slyšení advokátní komory povolilo nebo také nepovolilo takové ženě další vykonávání advokacie.
V § 4 bylo nám zabývati se otázkou, jak upraviti věc, chce-li do našeho státního území přesídliti advokát, který dosud měl svoje sídlo mimo hranice našeho státu. Přiklonili jsme se ke stanovisku již v senátě zaujatém, že jest zde vedle splnění jiných zákonných náležitostí účelno požadovati souhlas ministra spravedlnosti; měli jsme však za zbytečné, aby, jde-li o to, by takový advokát na Slovensku se usadil, ještě také ministr s plnou mocí pro správu Slovenska musil souhlas tento výslovně vyjadřovati, nýbrž máme za to, že stačí, opatří-li si ministr spravedlnosti pro své rozhodnutí případně dobrozdání onoho druhého ministerstva, ale to jest interní záležitost, které není třeba řešiti výslovně v zákoně.
Při § 5 objevila se nám potřeba, upraviti látku tam normovanou na dobu přechodnou. Tato novela, kterou nyní projednáváme, snižuje dosavadní povinnou sedmiletou advokátskou praksi na přechodní čas 6 let a od 1. ledna 1924 na 5 roků, stanoví však, že z těchto 6 roků 5, a potom další 5letá prakse celá musí býti ztrávena v advokátní kanceláři. A tu dospíváme k jisté nesrovnalosti vzhledem k tomu, ze dosavadní 7letá prakse mohla čtyřmi roky býti ztrávena v praksi soudní a pouze 3 léta nezbytně musela býti ztrávena v advokátní kanceláři. Mohlo by se tudíž státi, že v řadě případů, ač zákon vlastně praksi snižuje, způsobil by značné její prodloužení, tam totiž, kde kandidát advokacie dovršil již 7letou praksi, ale při tom nemá plných 5 let prakse advokátské.
Druhá nesrovnalost objevuje se tu vzhledem na poměry slovenské, kde dnes je již zavedena prakse 5letá, kterou bychom tam na přechodnou dobu prodlužovali na 6letou, ale jen proto, aby byla přechodem zase k tomu, co dnes již na Slovensku platí.
Abychom těmto oběma nesrovnalostem se vyvarovali, ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny usnesl se do § 5 vsunouti nový 6. odstavec, podle něhož až do 1. ledna 1924 k zápisu do seznamu advokátního a pro připuštění k advokátní zkoušce stačí i to, když na místě náležitostí tímto zákonem určovaných vykáže kandidát praksi, jaká se žádala podle dosud platných předpisů.
Pokud jde o § 6, tu v 1. jeho
odstavci staly se jenom dvě změny textové, které jsou pouhým důsledkem
změn v § 1 již předsevzatých, ze tam totiž zmínku o zimním semestru
1918/19 nahrazujeme celým studijním rokem 1918/19, a potom, ze
místo "na universitě československé" pravíme "na
některé universitě v Československé republice". Důležité
změny však předsevzal ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny
na 2. odstavci tohoto paragrafu. Vzhledem k tomu, že tímto zákonem
všeobecně se zkracuje doba přípravné prakse advokátské na 5 roků
- přechodně na 6 roků - máme za neúčelno, aby prakse oprávňující
k substituci musila trvati plná 3 léta. Zkrátili jsme tudíž tuto
praksi na pouhé roky dva. Druhou věcí pozoruhodnou je úprava substituce
advokátské v řízení trestním. Až dosud právo substituce kandidátů
advokacie platívalo jen pro praksi před sborovými soudy ve věcech
civilních. My zavádíme je nyní také před trestními sborovými soudy,
kde k zastupování strany dosud vyžadoval se zápis do seznamu obhájců,
a ten opět předpokládal zkoušku buď advokátní nebo notářskou nebo
soudcovskou. Takovéto zásadní rozlišování trestní a civilní prakse
neshledali jsme však důvodným ani účelným. Kandidát s dvouletou
praksí advokátní má jistě i k trestnímu hájení svoji způsobilost
a tuto jeho způsobilost vlastně předpokládá již i advokátní zkouška,
kde přece je zkoušen z prakse hájení ve věcech trestních, přes
to však skutečně ku praksi této není připouštěn. Abychom tyto
rozpory a nedostatky odstranili, připouštíme nyní substituci také
před sborovými soudy ve věcech trestních. Nepřipouštíme jí však
přece před soudy porotními a při hájení před soudem nejvyšším,
majíce z dobrých důvodů za to, že k těmto úkolům obhajování jest
třeba přece jen větší zkušenosti. Máme
za to, že kdo k těmto úkolům má býti připuštěn, musí se vykázati
aspoň advokátní zkouškou.
Do textu advokátního slibu, který upravuje § 7, vsunuli jsme vložku "u výkonu svého povolání", poněvadž myslíme, že tímto slibem béře advokát na sebe právě specielní povinnosti svého stavu a že tedy text slibu takto upravený lépe vyhovuje svému účelu.
§ 8 navržené osnovy obsahuje přechodná ustanovení pro Podkarpatskou Rus, pokud totiž tam nebude zřízena samostatná advokátní komora. My jsme také zde provedli změnu na usnesení senátním, které všecky funkce advokátní komory na území Podkarpatské Rusi, dokud tam vlastní advokátní komory nebude, odevzdává předsedovi sedrie, která bude ministrem spravedlnosti určena, pokud se týče senátu disciplinárnímu nebo vrchnímu státnímu zástupci této sedrie. Máme za to, že sice jest nezbytno, předsedovi sedrie, ministrem spravedlnosti určenému, přikázati vedení seznamu advokátů a kandidátů advokacie, také svěřujeme bez obavy tomuto předsedovi administrativní agendu advokátních komor a přijímání slibů podle § 7. nicméně disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie přikázali jsme raděj i nejbližší advokátní komoře, jíž jest advokátní komora v Turč. sv. Martině na Slovensku, jejíž komorní žalobce má funkci komorního žalobce také pro případy z Podkarpatské Rusi.
Aby konečně nebylo pochybnosti o tom, že tento zákon je pouhou novelou a nikoliv novou úpravou celého advokátního rádu, pravíme výslovně v nově vsunutém § 9, že se jedná právě jen o pouhou novelu a že tímto zákonem nedotčená ustanovení jiných zákonů o advokátech platí i na dále.
Ústavně-právní výbor poslanecké
sněmovny doporučuje vám, vážené paní a pánové, abyste této osnově,
tak jak vyšla z ústavně-právního výboru této sněmovny, dali svůj
ústavní souhlas a abyste zároveň přijali obě resoluce výboru ústavně-právního,
které připojeny jsou k tištěné výborové zprávě. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nežli zahájíme debatu, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut.
Není námitek proti tomu? (Nebylo.)
Námitek není. Řečnická lhůta je tedy 15 minut.
Přihlášeným řečníkem "pro" je pan posl. dr. Kafka.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Kafka (německy): Dámy a pánové! Je neobyčejně řídkým zjevem, že někdo s naší strany má přednost, že se přihlásí za řečníka "pro", a bylo by snad tudíž lákavé, využíti tohoto řídkého potěšení. Já se toho však přece zříkám a omezím se na několik stručných upozornění, jež z toho či onoho důvodu považuji za nutná. Poukazuji především na to, že netoliko výborovému zpravodajovi, nýbrž i nám, kteří jsme ve výboru podali pozměňovací návrhy, připadalo za těžké přistoupiti na změněně usnesení senátu, a to z toho důvodu, že přijetí jakéhokoli pozměňovacího návrhu vyžaduje přirozeně prodloužení parlamentního projednávání a tím se odsunuje vstoupení zákona v platnost. Než přece jen jsme se nemohli uzavříti poznání, že nám senát podal předlohu, která netoliko v mnohých bodech postrádala jasného právnického vyjádření a v jiných bodech byla velmi zmatená, nýbrž která i v četných důležitých věcech nedosáhla toho, co je vlastně zákonu určeno, totiž na jedné straně přizpůsobení dnešním poměrům a na druhé straně splnění jistých oprávněných požadavků kandidátů advokacie. Považovali jsme tudíž za svoji povinnost, podati pozměňovací návrhy, věc ještě jednou ve výboru právním meritorně projednati a tím přivoditi nutnost, aby se zákon vrátil do senátu. Ale je jisto, že při trochu dobré vůle senátu zákon může býti v době co nejkratší projednán, takže v brzku bude vyhověno přáním a očekávání, s kterými se k tomuto zákonu vzhlíží. Mohu si uspořiti, blíže se zabývati jednotlivými pozměňovacími návrhy, které jsme podali v právním výboru, a to z toho důvodu, poněvadž zpravodaj s většinou těchto pozměňovacích návrhů souhlasí a také většina výboru v podstatě se přiklonila k našim názorům, takže jsme s to a také ochotni hlasovati pro tento zákon v jeho celku, v jeho nynější podobě. Poukazují jen na to, že nynějším pojetím přece ještě není dosaženo cíle a tento cíl spočívá v tom, aby novým zněním ustanovení o době a obsahu právní prakse, kterou musí prodělati kandidát advokacie, aby se mohl státi advokátem, aby novým zněním těchto ustanovení nebyla dotčena jistá již nabytá práva kandidátů advokacie, kteří, spoléhajíce na nynější ustanovení o právní praksi, již ji započali. Bylo nutno naříditi přechodná ustanovení. Taková přechodná ustanovení byla pojata částečně do zákona. Avšak vychází na jevo, že je potřebí ještě přechodných ustanovení v jednotlivých bodech.
Aby se taková ustanovení dostala do zákona, to je cílem některých pozměňovacích návrhů, které jsem k § 5 a § 6 podal společně s dr. Raddou. Kandidát advokacie, který podle nyní platných ustanovení o sedmileté advokátní praksi musel pouze tri roky ztráviti u advokáta, kdežto čtyři mohl prodělati u soudu, bude-li míti smůlu, že v okamžiku, kdy zákon vstoupí v platnost, bude míti pouze čtyři roky soudní prakse a ještě ani den prakse u advokáta, musel by vlastně podle nových ustanovení ještě dalších 5 let pracovati u advokáta, takže místo zamýšleného zkrácení na 5 až 6 let, nastalo by pro něho dokonce prodloužení doby na 9 let. Tomu je částečně odpomoženo 6. odstavcem § 5, jak se už pan zpravodaj zmínil. Ale není tomu odpomoženo úplně, poněvadž lhůta, která je tam udána, 1. ledna 1924, při podrobnějším počítání nestačí. Podávám tudíž pozměňovací návrh, aby v § 5, odst. 6, místo "1. ledna 1924" stálo: "1. ledna 1925". Případ, který vedl k pozměňovacímu návrhu, který jsem právě podal, bude případem výjimečným; avšak případy, o kterých chci nyní promluviti, nejsou případy výjimečné. Podle dosavadního práva byl kandidát advokacie povinen, nikoli oprávněn, nýbrž povinen, ze 7 let ztráviti jeden rok v soudní praksi a bylo všeobecně zvykem, vykonati tento rok soudní prakse vůbec hned na počátku prakse a teprve pak se věnovati činnosti u advokáta. To se dělalo přirozeně také z toho důvodu, poněvadž nebylo vždycky uprázdněno místo, kam by byl mohl kandidát nastoupiti, kdežto u soudu byl vždycky každý přijat. Nyní si musíte představiti, že právě po válce nebylo u advokátů mnoho volných míst a že tudíž mladí lidé, aby vůbec co možná nejdříve započali praksi, šli ihned k soudu. A nyní si před stavte na základě celého znění nynější formulace toto srovnání: Jestliže na př. někdo nastoupil 1. ledna 1921 právní praksi u advokáta, s nímž měl náhodou styky, a někdo jiný nastoupil téhož dne právní praksi u soudu, bude se moci podle dosavadního práva první státi 31. prosince 1925 advokátem, poněvadž r. 1921, 1922, 1923, 1924, 1925 pracoval u advokáta. Zůstane-li však nynější znění, jak je máme před sebou, nezměněno, stal by se druhý, kdyby šel nyní ihned od soudu k advokátovi, poněvadž zákon žádá nejméně 5letou advokátní praksi, advokátem teprve 31. prosince 1926, kdežto jeho kolega se jím mohl státi za naprosto stejných poměrů už o rok dříve. To je křiklavá nespravedlnost, která se vyskytuje týmž způsobem opětně, pozorujeme-li poměry při oprávnění k substituci. A tyto nespravedlnosti, jez způsobují §§ 5 a 6, mají býti odstraněny tím, že jak v § 5, tak i v § 6 na příslušných místech budou při pojena slova: "Soudní prakse podle dosavadních ustanovení povinná, která vykonána byla před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, rovná se praksi u advokáta, ne přesahuje-li dobu jednoho roku". Doufám, ze pan zpravodaj bude se moci připojiti k těmto třem pozměňovacím návrhům nově podaným - ve výboru nemohl jsem jich podati, poněvadž celá situace se svými následky stala se mi úplně jasnou teprve nyní.
Opakuji zde dále návrh, který jsem podal už ve výboru, nemohu však bohužel doufati, že se k němu p. zpravodaj připojí. Nadarmo jsme se pokoušeli prosaditi jej ve výboru. Hlasovalo se nikoli podle národních nebo politických skupin, nýbrž celým výborem a při tomto hlasování běželo o otázku, zda kandidátu advokacie, který je schopen za stupovati, má býti povoleno právo, hájiti také před porotou. Zůstali jsme s nepatrným rozdílem v menšině a považuji se tudíž za oprávněna, podati tento návrh ještě jednou. Ale nejen z tohoto formálního důvodu, nýbrž i z vnitřního důvodu, poněvadž myslím, že v celé té soustavě, kterou jsme nyní vybudovali a kterou velmi vítám, by bylo záhodno, aby kandidátu advokacie, který má oprávnění zastupovati, bylo popřáváno stále více možnosti samostatně hájiti, ovšem za odpovědnosti šéfovy, a mysl, že se o nehodí zcela do této budovy, je-li vylučován právě z hájení před porotou. Podle mého názoru není k hájení před porotou zajisté potřebí více právní znalosti než k hájení v obtížných, spletitých civilních procesech. Naopak, v tomto druhém případě - kdy zastupování schopný kandidát advokacie smí hájiti - je potřebí theoretických a praktických vědomostí snad u větší míře než před porotou. K tomu přistupuje, že před porotou nezávisí všechno na vědomostech, nýbrž na jistém lidském vztahu k porotcům, na jakési schopnosti, dotknouti se citu a rozumových úvah porotců mocí slova, citem, to je důležité. Mohu říci, že podle všech nabytých zkušeností v tomto směru mládí zde není překážkou, nýbrž spíše předností. Z toho důvodu bylo by bývalo také možno - a podávám ten návrh - v § 6, odst. 2, škrtnouti ona slova, která vylučují advokáta, oprávněného zastupovati, z hájení před porotci.
Značně živou rozpravu vyvolal
- jak také už pan zpravodaj upozornil - také 2. odstavec §u 3,
kde běží o návrh kolegyně Landové-Štychové, aby ministerstvu
spravedlnosti ve srozumění s advokátní komorou, nebo obráceně,
bylo dáno právo, aby dovolilo, by advokátka, která sňatkem s cizincem
ztratí státní občanství, mohla dále provozovati advokacii. Dámy
a pánové! S právní myšlenkou, s ideou úplně souhlasím. Ale musím
přece jen říci, že se to nezdá býti zcela přiměřeno vážnosti takové
otázky, abychom zde jaksi en passant, při projednávání speciálního
zákona řešili narychlo tak zásadní otázku, jejíž důsledků nelze
zcela dohlédnouti. Otázka státního občanství je otázka, která
musí býti jednou teprve posuzována nejen se stanoviska vnitrostátního,
nýbrž také se stanoviska mezinárodního práva, a působení státního
občanství musí býti uváženo v každém jednotlivém případě. V tomto
duševním rozporu mezi politikem a právníkem nalezl jsem pohodlné
východisko snad tím, že jsem se zdržel hlasování. Poněvadž to
bylo tak formulováno, že z toho konec konců nevzešel nijaký nárok,
nýbrž advokátní komora, jakožto samosprávný úřad, může rozhodovati,
třebas ve srozumění s ministrem spravedlnosti - což méně vítám
nebudu podávati návrhu na oddělené hlasování, nýbrž budeme hlasovati
pro tento návrh. Ale je nutno, přijme-li se už jednou tato právní
myšlenka v určitém případě, aby se to bezpodmínečně učinilo také
ve všech sousedních a podobných oborech. Je vyloučeno, aby se
ženským advokátům povolovalo nějaké výjimečné postavení oproti
lékařkám, učitelkám, a prosím vás, přijmete-li zákon v této podobě,
abyste hlasovali také pro resoluční návrh, jejž přijala většina
výboru, míním resoluční návrh, jímž se vláda vybízí, aby přiměřenou
předlohou zajistila použití této právní myšlenky i pro jiné skupiny
povolání. (Potlesk na levici.)
Místopředseda. dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo již přihlášen. Rozprava je skončena.
Dám slovo panu zpravodaji k doslovu.
Nežli se ujme slova, dám přečísti
pozměňovací návrhy, které podal pan posl. prof. dr. Kafka.
Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Znění 6. odstavce § 5: "Do 1. ledna 1924", budiž zaměněno slovy: "Do 1. ledna 1925."
2. Odstavec 2 §u 5 tohoto zákona budiž doplněn touto větou: "Soudní praxe, dle dosavadních ustanovení povinná, která vykonána byla před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, rovná se praxi u advokáta, nepřesahuje-li dobu jednoho roku."
3. K § 6. Také zde budiž podle dosavadních ustanovení povinná soudní praxe do jednoho roku, ztrávená v soudní službě před tím, než tento zákon nabude účinnosti, na roven postavena praxi u advokáta.
4. V § 6, odst. 2 buďtež vypuštěna slova: "před porotou a".
Místopředseda dr. Hruban: Pan
zpravodaj má slovo k doslovu.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek: Slavná sněmovno! O pozměňovacích návrzích p. kol. prof. dr. Kafky vyslovuji se takto: Mohu souhlasiti s pozměňovacím návrhem, který v §u 5, odst. 6 posunuje o 1 rok onu dobu, po kterou stačí k nabytí advokátního oprávnění také výkaz praxe a doba jejího trvání podle dosavadních předpisů.
Rovněž nemám námitek proti tomu, aby soudní praxe, která až dosud byla povinna a byla konána na základě dosavad platných zákonných ustanovení, byla započítávána do praxe a byla na roven postavena praxi advokátní, jak toho žádá návrh p. posl. dr. Kafky. To by byly jeho pozměňovací návrhy k §u 5, a 2. odst. §u 6.
Naproti tomu nemohu z důvodů,
které jsem ve svém referátě již podal, se konformovati jeho návrhu,
aby k hájení před soudy porotními byli připuštěni kandidáti advokacie
bez advokátské zkoušky. Tento poslední návrh vám, slavná sněmovno,
k přijetí doporučiti nemohu, ale s ostatními, jak jsem již uvedl,
vyslovuji svůj souhlas. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Zákon má 10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Dám o této osnově hlasovati takto:
Nejprve o §§ 1 až 4, a ještě o 1. a 2. odst. §u 5 podle zprávy výborové.
Pak o doplňovacím návrhu p. posl. dr. Kafky a soudr. k odst. 2 §u 5.
Pak o odst. 3 až 5 §u 5 podle zprávy výborové.
Dále o odst. 6 podle znění návrhu p. posl. dr. Kafky a soudr. Nebude-li přijat, pak teprve podle znění zprávy výborové.
Pak o odst. 7 §u 5, o 1. odst. §u 6 a o první větě odst. 2 téhož paragrafu podle zprávy výborové.
Pak o vsuvce p. posl. dr. Kafky mezi větu první a druhou odst. 2 §u 6.
Pak o zbytku §u 6 nejprve ve znění navrženém p. posl. dr. Kafkou; nebude-li to přijato, podle zprávy výborové.
Konečně o ostatních paragrafech, to jest 7 až 10, o nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborově.
Není-li námitky, bude se tak hlasovati. (Námitky nebyly.)
Námitky není.
Pak teprve budeme hlasovati o resolucích.
Kdo tedy souhlasí s §§ 1 až 4, a dále s 1. a 2. odstavcem §u 5 podle zprávy výborové, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Schváleno většinou.
Kdo souhlasí s doplňkem p. posl. dr. Kafky k odstavci druhému §u 5, jak byl přečten, a jak s ním vyslovil souhlas pan referent, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Schváleno většinou.
Kdo souhlasí s 3. až 5. odstavcem §u 5 podle zprávy výborové, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, schváleno.
Nyní dám hlasovati o 6. odst. §u 5.
Pan zpravodaj má slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bartošek:
Při odstavci 6 máme hlasovati o pozměňovacím návrhu posl.
dr. Kafky, aby letopočet 1924 byl nahražen letopočtem 1925.
Místopředseda dr. Hruban: Budeme tedy hlasovati nejprve o odst. 6 podle návrhu p. posl. dr. Kafky a soudr., jak právě pan referent jej přečetl.
Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To jest většina. Tím jest odstavec 6 po dle znění návrhu p. posl. dr. Kafky a soudr. schválen.
Teď budeme hlasovati o 7 odst. §u 5, o 1. odstavci § 6 a o první větě 2. odst. téhož paragrafu podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest schválen podle zprávy výborové.
Nyní budeme hlasovati o vsuvce p. posl. dr. Kafky a soudr., a to mezi větu první a druhou 2. odstavce §u 6, jak byla přečtena, s níž vyslovil souhlas p. referent. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Jest schválena většinou.
Nyní budeme hlasovati o zbytku §u 6, nejprve ve znění navrženém p. posl. dr. Kafkou a soudr.
Nebude-li přijat, pak teprve podle zprávy výborové. S tímto návrhem p. posl. dr. Kafky a soudr. pan zpravodaj nesouhlasí.
Kdo souhlasí s návrhem p. posl. dr. Kafky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina Jest zamítnut.
Nyní podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tímto odstavcem podle zprávy výborové, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Jest schválen většinou.
Nyní dám hlasovati o ostatních paragrafech.
Kdo souhlasí s §§ 7 až včetně 10, pak nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Jest schváleno většinou.
Tím byla přijata osnova v prvém čtení.
Nyní dám hlasovati o resolucích,
a to nejprve o resoluci první, která jest obsažena v tisku. Žádám,
aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Ministerstvo spravedlnosti se
vyzývá, aby bez průtahu učinilo opatření pro zřízení advokátní
komory v Podkarpatské Rusi.
Místopředseda dr. Hruban: Kdo souhlasí s resolucí právě přečtenou, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, resoluce jest schválena.
Žádám, aby byla přečtena resoluce
druhá.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Vláda se vyzývá, aby předlohami
příslušných zákonů bylo postaráno o to, aby právní názor, vyslovený
v § 3, odst. 2 této předlohy, byl také uplatněn při jiných skupinách
povolání, při lékařkách, učitelkách atd.
Místopředseda dr. Hruban: Kdo souhlasí s touto právě přečtenou druhou resolucí výboru ústavně-právního, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
Resoluce jest schválena většinou.
Tímto jest v prvém čtení tato předloha schválena i s resolucemi. Druhé čtení dám na pořad schůze příští.
Nyní budeme jednati o dalším odstavci
dnešního denního pořadu, a to
o 6. odstavci: