Z těchto důvodů pojat byl do mezinárodních smluv závazek k navrácení věcí movitých ve válce násilím odcizených a ze zemí odvlečených. Jsme povinni uvésti naše vnitrní zákonodárství v soulad se závazky přijatými v mezinárodních smlouvách, k nimž se naše republika zavázala.
Tento závazek vztahuje se podle čl. 168 mírové smlouvy trianonské také na všechny tak. zv. cessionářské státy, utvořené z bývalé monarchie rakousko-uherské. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Naše republika splní tento mezinárodní závazek vůči všem smluvním státům, ale naše vláda musí také žádati, aby i vůči naší republice zvláště od Maďarska byl tentýž závazek dodržen.
Výbor pro živnosti, obchod a průmysl, projednávaje tuto smlouvu, připojil se ke zprávě výboru ústavně-právního a nemohl vejíti na pochybnosti, které v debatě výboru pro živnosti, průmysl a obchod byly předneseny, neboť § 2 pečlivě se stará o to, aby v jednotlivých závodech nebyla porušena výroba. V odst. 3 § 2 výslovně se praví: "Jde-li o věci, jichž jest k dalšímu provozování živnosti nebo podniku nezbyt ně třeba, budiž dbáno toho, aby provoz pod niku vydáním věci netrpěl.˝ Námitky, které byly proti tomuto zákonu uvedeny, že jednotlivé závody budou snad zastaveny, že dělnictvo bude bez práce, jsou tedy tímto ustanovením zákona úplně odstraněny. Výbor pro záležitosti průmyslu, ob chodu a živností připojil se také k resoluci, přijaté v senátě, ve které se praví: "Vládě se ukládá, aby oprávnění v § 4 úředním orgánům propůjčených používalo se způsobem šetrným a aby bylo vyvarováno všech příkrostí.˝
Výbor přijal současně také resoluci, ve které vláda se vybízí, aby při vyjednáváních, jež se mají vésti s vládami cizích států o vydání předmětu, užila co nejrozsáhleji práva, vyplývajícího z mírové smlouvy (čl. 27, lit. f), odstavec 3 mírové smlouvy versaillesské) poskytnouti Francii za odňatý majetek náhradu.
Poněvadž zákon tento je nutno
přijmou ti, aby naše zákonodárství ve vnitrozemí bylo uvedeno
v soulad s mírovými smlouvami, doporučuji jménem výboru pro živnosti,
průmysl a obchod slavné sněmovně, aby zákonu udělila své schválení.
(Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu.
Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Návrh můj jest schválen.
K slovu je přihlášen pan posl. dr. Kafka.
Posl. dr. Kafka (německy): Pánové a dámy! Nezamýšlím vás dlouho zdržovati a míním, že nezaberu ani času mi k řeči vyměřeného. Předloženy nám návrh zákona nutká v leckterém ohledu k zaujetí kritického stanoviska. Dalo by se navázati na něj několik dosti zajímavých pozná mek o vnější politice a jejích následcích. Daly by se uplatňovati jisté úvahy národohospodářské nejzávažnějšího druhu proti tomu a mohli bychom obzvláště také proti právnickému složení tohoto veškeré ho vyvlastňovacího zákona, v celku a v jednotlivostech pronésti leccos obveselujícího nebo rozlaďujícího, podle toho, máme-li při posuzování takových záležitostí více smyslu pro humor nebo jsme-li náchylni ku cholerické letoře.
Vynasnažili jsme se také, abychom uplatnili všecky tyto ohledy v rozličných výborových poradách; bylo to marné, a bylo zprvopočátku jisto, že to marným zůstane, hlavně z těchto důvodů: předně tvoří tento návrh zákona prováděcí zákon k jistým mezinárodním úmluvám a musil tudíž jako ony mezinárodní úmluvy samotné spolknut býti za všech okolností; za druhé byl již usnesen tento zákon senátem, je naléhavým přáním ministerstva zahraničních věcí, aby se zhostilo závazku vůči cizině, a musilo tudíž býti o to postaráno, aby neprošla vymíněná lhůta nějakým zevrubným a svědomitým projednáváním tohoto zákonného návrhu, a konečně náleží tento návrh zákona k jedné zvláště zajímavé skupině předloh, kterými se zde máme zabývati. Sluší totiž rozlišovati předlohy, kterými zabývati se máme zde v této sněmovně, ve dvě skupiny: Na skupinu choulostivých návrhů zákona a na skupinu nechoulostivých návrhů zákona. Při nechoulostivých zákonných návrzích může podle okolností projednáváno a usnášeno býti podle věcných hledisek, při choulostivých návrzích však potřebí je předchozí sankce nějaké Pětky. Této předchozí sankce nebylo lze dosíci v tomto případu, následkem čehož bylo od prvopočátku na bíledni, že zůstane zákonný návrh takovým, jakým byl předložen od prvopočátku svého. Ačkoliv prohlédám jasně tuto celou situaci, cítím se přece povinen z jistých důvodů, abych pronesl několik slov. Ukázal jsem již na to, že je tento návrh zákona prováděcím zákonem k jistým mezinárodním úmluvám. V jistém ohledu jest provedením ujednání, které bylo sjednáno mezi tak zvanými nástupními státy, a jest patrně prováděcím zákonem k tak zvanému desekvestračnímu ujednání mezi Československem a Francií. Kdyby zákonodárce byl pociťoval v sobě nutnost, aby udal základ pro tento zákon v zákoně samém, a kdyby byl řekl: § 1 "Majitelé oněch movitých věcí, které Československý stát na základě jistých mezinárodních závazků" - totiž ujednání se státy nástupními... a desekvestračního ujednání s Francií - "povinen jest vrátiti nebo vydati,˝ nebylo by bývalo nejmenší námitky proti tomu s právnického stanoviska. Ale zákonodárce pokládal za nutné, aby šíře rozvedl odůvodnění a uvedl mezi oněmi mezinárodními úmluvami, na nichž se prý zakládá tento zákonný závazek, také mírové smlouvy versaillesskou, st.-germainskou a trianonskou.
Pánové a dámy, musím zjistiti, že je úplně nepochopitelno právnicky, jak se do jíti může k takovému ponětí a jest mi zatím vlastně také ještě nepochopitelno, proč kladl zákonodárce tak zvláštní váhu na to, aby si sám připisoval povinnost, která není obsažena v mírových smlouvách versailleské, st.-germainské a trianonské, proč má za nutno, aby se znal k mezinárodnímu závazku v aktu vnitrostátního zákonodárství, který nikdy na sebe nevzal. Toho tajemství zatím neproniknu, ale mám jisté domnění; patrně bylo dosti trapno navrhovatelům tohoto návrhu zákona, aby takový závazek, proti kterému s národohospodářského stanoviska - a to upozorňuji, netoliko se stanoviska průmyslníků, nýbrž o mnoho více se stanoviska dělnictva zaměstnaného v průmyslu v největší míře lze činiti námitky, odporučovali k přijetí zákonodárnému sboru, kdyby se nemohl opírati o mezinárodní smlouvy. Byl by se mohl opírati o desekvestrační smlouvu s Francií (Posl. Hackenberg [německy]: Která se teprve bude projednávati!), ale jednak bude teprve projednáváno toto desekvestrační ujednání, jak zcela případně bylo zdůrazněno, a jednak bylo ukvapeným počinem Československa, ze bylo smluveno desekvestrační ujednání tak, jak vskutku smluveno bylo proti zájmům československých státních občanů. Když proti tomu odkážeme tento závazek do mystické, šeré dávnověkosti pařížských mírových smluv, kdy, jak známo, všecko možné musilo býti spolknuto, jen aby dosaženo bylo velkého politického cíle, pak je ovšem ovzduší pro přijetí takového závazku mnohem příznivější, a to je patrně to velké tajemství, které přimělo navrhovatele, aby přijali nejen toto ustanovení do § 1 toho zákona, nýbrž aby se drželi pevně také tohoto ustanovení s obdivuhodnou tuhostí.
Pánové a dámy! Nehodlám se zabývati hospodářskými otázkami. Chci jen na to poukázati, že jest tento zákon dosti zajímavým příkladem pro to, jak se uzavírají smlouvy v tomto státu a tvoří se zákony. Zjistil bych jen toto: Když jsem přednesl své právnické odůvodnění po prvé ve výboru ústavně-právním, když jsem obzvláště na to ukázal, že to je přece šílenství, přiznati se k mezinárodní povinnosti, jakou jsme nikdy na sebe nevzali, že to je nemožno nejen právně, nýbrž že to je škodlivým národohospodářsky a že to má nebezpečny praejudicielní účinek pro další smluvní uzávěrky podobného způsobu, neboť jsme přece ještě před dalšími desekvestračními smlouvami s Belgií, s Anglií atd., když jsem na to vše poukázal, dosáhl jsem tak zvaného morálního výsledku! (Posl. Koudelka: Jest to povinnost, vrátiti ukradené věci!) Jakže? (Posl. Koudelka: Je to povinnost, vrátiti ukradené věci!) Ústavně-právní výbor se usnesl, aby hlasování bylo odročeno a vyslechnuto bylo ministerstvo zahraničních věcí o jeho právnickém ponětí v jedné z nejbližších schůzí. I přišel sám pan ministr zahraničních věcí do nejbližší schůze ústavně-právního výboru. Musím říci, my všichni ve výboru pojímali jsme to jako zvláštní vyznamenání, ze se objevil také pan ministersky předseda jako ministr zahraničních věcí, nebo jako min. předseda nebo jako obojí osobně v ústavně-právním výboru. Očekávali jsme tedy, že přijde pan ministr, když se již dostaví do ústavněprávního výboru, s nějakou politickou argumentací; tomu bychom byli velmi dobře porozuměli. Nebyli bychom sdíleli jeho stanoviska, ale bylo by to bývalo jeho řemeslo; anebo jsme očekávali, že přijde s proslavenou ethickou povinností. I v tom nemohu upříti jistou legitimaci panu ministru zahraničních věcí, poněvadž býval přec v období před svým nynějším postavením v povolání soukromým docentem filosofie. Oproti tomu byl jsem překvapen, že se uchýlil pan ministr zahraničních věcí na pole právnické argumentace a při tom, žel, dostal se na náledí. Nemohu se zabývati v jednotlivostech těmito vývody pana ministra zahraničí v právnickém ohledu. Zavedlo by to příliš daleko. K tomu bylo by více času zapotřebí než 15 minut, a pozoruji, že není beztoho zájem sněmu tak bděly, aby se vyplatily zde takové vývody. Musím jen zjistiti - podle svého právnického přesvědčení -, že všecko tvrzení pana ministra zahraničních věcí je nesprávno od a až do z, že ani při nejbedlivějším pročítání a prozkoumávání mírových smluv ve všech uvedených ustanoveních nenajdeme ani toho nejmenšího z toho, co sobě přejí do toho vkládati, a ze tudíž nemůže býti řeči o nějaké právnické, právní povinnosti Československa, aby vydalo něco nějakému státu.
Velectění pánové a dámy! Nuže, pan ministr zahraničních věcí měl sám pocit, že nejsou jeho právnické vývody neobyčejné důkazní síly, neboť on mi slíbil, že mi opatří příště ještě více materiálu k ukojení mého právnického svědomí. (Výkřiky.) To se dosavad nestalo, a tak očekávám vyplnění tohoto závazku s velkým zájmem a se stejně velkou důvěrou, neboť jsem přesvědčen, že taková přislíbení, poněvadž nejsou politické povahy, pan ministr zahraničních věcí nepochybně vyplní. Musím teď konstatovati pozoruhodnou skutečnost. Většina právního výboru, kterou tvoří velmi zdatní a veliké vážnosti požívající právníci, přidala se nenadále na základě bezpochyby i pro právníky většiny nepřesvědčivých právnických vývodů ministra zahraničních věcí jednohlasně k tomuto názoru. Byl to zajímavý den pro mne, nové odhalení. Mnoho se dříve hovořilo o nějaké tak zvané kabinetní justici - musím doznati, že v Československé republice, pronesl to onehdy také pan kolega dr. Haas, nemohu býti nespokojen celkem s objektivitou soudců, nemám-li na zřeteli onen zrovna groteskní případ, který se tu v Praze udál, kde se přihodil jeden akt arciže nejnečistší kabinetní justice a také nejhloupější kabinetní justice pověstným rozsudkem v procesu o zemské divadlo. Ale všeobecně nechceme mluvit o nějaké kabinetní justici; oproti tomu učinilo Československo vynález, že založilo jakousi tak zvanou kabinetní právní vědu, (Veselost na levici.) což může býti ovšem označeno za specialitu. Ostatně nejsme tak chudi na speciality v tomto státě, a je to jistě dosti zábavné, tento seznam doplniti zvláštní novinkou.
Velectěné dámy a pánové, cítím se povinen, abych se vší rozhodností poukázal na tyto okolnosti a to za prvé - abych citoval výrok pana ministra - skutečně k upokojení mého právnického svědomí, za druhé však proto, poněvadž cely průběh je bezúčelný a poněvadž tento postup, jak jsem už jednou řekl, je nesmírného praejudičního významu. Jsme před více desekvestračními smlouvami a kdybychom si skutečně vždy tak vedli při mezinárodních smlouvách, abychom dělali komplimenty a koncese, aniž jsme byli povinni k těmto koncesím, že bychom však při tom sami sobě tvrdili, že jsme k tomu zavázáni, jest to počínání, které nejen škodí co nejcitelněji našim zájmům, nýbrž po mém mínění také odporuje nejelementárnějším základním náhledům o diplomatických vyjednáváních. Myslím, kdybychom ke kterémukoliv kupci šli a ptali se ho, jak si sluší vésti při uzavírání obchodů, dá za odpověď: "V každém případě ne tak, jako českoslovenští delegáti při takových diplomatických vyjednáváních.˝ Obáváme se tudíž, že něco takového, jako se tu přihodilo, také nadále se přihodí, a já bych zde proti takovému postupování postavil se vsí rozhodností a se vší vážností výstražnou desku. Ale i tento zákon samotný je nebezpečny, nemyslím-li na budoucnost. Nechci se pouštěti do otázky mravního závazku k vrácení. Ale vím, že se již příliš daleko zašlo v tomto směru na cestě soukromých vyjednávání mezi francouzskou vládou a zdejšími průmyslníky za přibrání nebo aspoň dotázání se dělnictva; že tudíž tento zákon mnohem spíše je způsobilý, aby zamezil smírné vyřízení tohoto sporu, nežli aby mu prospěl, také to pokládám za velmi nebezpečný moment takového zákonodárství.
Velectění pánové! Jsem tak skoro
u konce. Jsem přesvědčen, že pozměňovací návrh, jaký nabízím,
a který by byl úplně neškodný vlastně i s vašeho stanoviska, kdyžtě
se ničeho jiného nedomáhám, nežli aby v § 1 zmizela každá zmínka
na mírové smlouvy a aby tam jednoduše stálo: "Majitelé všech
movitých věcí, které Československý stát povinen jest vrátiti
nebo vydati na základě mezinárodních závazků.˝ Myslím, že také
tento návrh bude zamítnut, jako všecky ostatní podané k tomuto
zákonu. To je jisto. Pánové! Československý stát učiní v tomto
okamžiku obrovsky krok k dalšímu vybudování své samostatnosti;
československý stát měl už dosud svou vlastní politickou svrchovanost,
měl své vlastní zákony, svá vlastní nařízení, svou vlastní armádu,
své vlastní celní hranice, svůj vlastní správní režim atd. Nyní
však hodlá emencipovati se také od základních nauk všeobecné právní
vědy, které jinak všude ve světě vládnou. Nemohu vám brániti,
abyste zde nepodnikli tohoto kroku emancipace, ale nebudete mi
míti za zlé, když na základě své dvojnásobné povinnosti jako zástupce
lidu a jako učitel práva s tímto postupem co nejrozhodněji nesouhlasím
a přibíjím jej na pranýř. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
K slovu jest dále přihlášen p. posl. Palme.
Posl. Palme (německy): Velectění pánové a dámy! V roce 1917 nabídla německá vláda ke koupi přádací stroje rakouským prádelním průmyslníkům. Stroje byly tehdy koupeny německým lnářským súčtovacím úřadem u banky pro obchod a průmysl v Berlíně a odtamtud prodány byly prádelnám na území nynější Československé republiky, kde se jich podnes ještě užívá. Staré stroje, kterých bylo dříve užíváno, jsou částečně prodány, částečně úplně vyřazeny, protože podle tehdejších ujednání v období válečném nesměl býti zvýšen počet vřeten, tedy výroba nemohla býti zvýšena za tehdejších poměrů. To bylo příčinou, proč částečně prodávali staré stroje a částečně je musili vyřaditi. Za to byly v činnost uvedeny tyto nové moderní stroje. Pokud nám je známo, jde o 354 nové stroje, které tímto způsobem byly prodány na území Československé republiky, a nemůže se dostati průmyslníkům vůbec žádné náhrady, budou-li jim tyto stroje odňaty, poněvadž nelze dnes vůbec dostati strojů. Odnětí musilo by míti v zápětí přirozeně velmi povážlivé uváznutí výroby ve tkalcovském průmyslu. Jakožto logicky následek tohoto uváznutí rozmohla by se nezaměstnanost velmi povážlivou měrou nad rozsah, jaký dnes beztoho již má. Jak velice tedy musíme odsuzovati protizákonné odnětí strojů také se stanoviska našeho, musíme přece žádati vládu, aby volila jinou cestu, nežli tu, aby stroje zase in natura byly vráceny. Nutno říci, že původní vlastník musí býti odškodněn z právních důvodů, ačkoliv dnes vysloveno býti může zcela klidně, že tato zásada právní nedochází všude užití, a ze dnes tisíce tisíců, kteří stali se obětmi války, žádným způsobem nedocházejí nějakého odškodnění. Veliké oblasti v Uhrách, Východních Prusích a jinde byly bídně zpustošeny, a živé duši nenapadne zeptati se, co se stalo z těchto ubožáků, kteří tehdy byli zničeni jako oběti války. Nicméně však dlužno přece dnes říci, že je věc právně taková, že zakoupeny byly stroje ne od německé vlády, nýbrž od lnářského súčtovacího úřadu v Berlíně, tedy od nezávadné strany, našimi průmyslníky. Podle základního pravidla kupní smlouvy, podle §u 1153 obč. zák. a čl. 337 obch. zák., získává sobě kupec jí na stroje nezvratně a neodvolatelně právo vlastnické, které nemůže jen tak beze všeho býti odstraněno jiným ustanovením. Kupci nejsou v žádném právním poměru s francouzskou vládou a s francouzským původním vlastníkem a nemohou býti přinuceni k žádné náhradě škody v této formě. Vláda nemůže prostě nedbati na tato jasná zákonná ustanovení, která chrání práva kupcova. Pro takové případy neplatí žádný vyvlastňovací zákon, který by opravňoval vládu, aby si tak vedla. Ale není také žádné politické exekuce pro takové účely v této formě, právě tak však také žádné soudní exekutivy, která by byla s to, aby proto zakročila. Kdyby podány byly tyto žaloby, nemohl by také soudce nevšímati si prostě těchto zákonných ustanovení, a státu by pravděpodobně vzešly z těchto žalob dosti velké a svízelné nesnáze.
Dále ještě je jedna otázka, která
také kladena býti musí, totiž zda dnes, v přítomném okamžiku,
francouzští prádelní průmyslníci jako původní vlastníci strojů,
vůbec na tom ještě trvají, a je-li vůbec ještě třeba, stroje vrátiti
in natura. Nevíme, jak se utvářila tam výroba dnes, nebo jak se
změnila a zdali tito lidé dnes ještě na to kladou váhu, aby dostali
zpět stroje in natura, zdali by jim nebylo spíše o mnoho milejší,
vyříditi věc ve formě odškodného, které by ovšem muselo býti opravdovým
odškodným podle ceny, a zda by ten způsob nebyl výhodnějším pro
ně i pro nás. Nám a státu musí jít o to, aby po venkově ne množila
se v nesmírné míre nezaměstnanost opatřením, které snad přece
vyjednáváním ministerstvem zahraničním nebo ministerstvem obchodu
na takovou míru uvedeno by býti mohlo, aby se umožnilo, ze by
otázka odškodného pro obě strany vyřízena byla příznivým způsobem,
a na ten způsob by byly nalezeny cesty, které by nás a náš stát
chránily před nezaměstnaností, dělnictvo uchovaly před hladem
a bídou a původním vlastníkům strojů, pokud to možno jest, nějak
vyhověly. To je naše stanovisko, které jsme také ve výboru pro
obchod, průmysl a živnosti vysvětlili. Bylo nám také svého času
slíbeno panem ministrem obchodu, ze vše vynaloží, aby věc dostal
do takových kolejí, aby nebylo třeba užíti zákona. Z uvedených
důvodů ne jsme pochopitelně s to, abychom hlasovali pro zákon,
musíme však poznovu zdůrazňovati, že právnímu citu odškodněným
musí také s naší strany býti vyhověno. Vybízíme vládu, aby vše
vynaložila, aby našla prostředky, jimiž by věc tak byla uspořádána,
aby odškodněni byli původní vlastníci, aby nezaměstnanosti v rozmnoženém
měřítku se vyvarovalo a aby se hleděla věc se světa sprovoditi
k obapolné spokojenosti, našeho státu, jakož i poškozených původních
vlastníků ve Francii. Tedy, velectění pánové a dámy, doufáme,
že vláda nalezne cesty k obapolnému uspokojení, aby obě strany
neutrpěly škody a mravní přesvědčení právní nebylo snad podlomeno
formou, která by postihla buďto náš stát nebo cizinu, čehož se
tím spíše musíme vyvarovati. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji ústavně právního výboru
posl. dr. Noskovi.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! K věcem, které jsem zde přednesl, neměl bych zvláštních podotknutí. Dovoluj i si však k řeči, kterou zde měl pan posl. prof. Kafka o tom, že nejsme vůbec po vinni příslušné závazky na sebe vzít, resp. realisovat je ve vnitro-právním oboru, ukázati, ne citováním dalších smluv, nýbrž jen první nejdůležitější smlouvy, která zde přichází v úvahu, totiž smlouvy versailleské, příslušného článku 297, že jsme tím po vinni. Pomíjeje lit a), obrátím se hned k liteře f). Zde se jedná o oněch případech, kdy už není možno, aby říše Německá sama, která v první řadě je k té věci zavázána, zasáhnutím na vlastním teritoriu mohla splnit závazky, které vyplývají z lit. a) čl. 297.
Ostatní mocnosti přidružené vzaly na sebe také závazek vnitrostátními normami provést to, co se jim ukládá v příslušném ustanovení smlouvy versaillesské. Třetí odstavec lit. f) čl. 297 zní totiž:
"Není-li vrácení, o němž je řeč v předešlém odstavci, možno, mohou prostřednictvím interesovaných mocností anebo úřadem ověřovacím a kompensačním, o němž je řeč v příloze, připojené k oddílu III., býti uzavřena ujednání za tím účelem, aby příslušník některé mocnosti spojené nebo přidružené byl odškodněn za újmu, o níž je řeč v odstavci e), přiřknutím výhod anebo náhrad, které je svolný přijmout na místě majetku, práv anebo zájmových účastenství, jichž byl zbaven.
Tedy Německá říše se zavazuje k náhradě škod, které její armáda způsobila ve Francii - to jest primérní závazek - ale vedle toho ostatní mocnosti se zavazují, že budou spolupracovat k tomu, aby škody francouzských občanů, poškozených okupační armádou německou, byly napraveny, když předmět, jak jsem se v praktickém případě o tom zmínil, byl potom dále odvezen z teritoria německé říše na území někdy rakouské a dnes tedy na území Československé republiky, na území jednoho ze smluvních států, který smlouvu podepsal. Plyne z toho tedy závazek spolupomáhat, aby předměty z Francie zavlečené, byly vráceny. Tento závazek byl námi výslovně podepsán a smlouva desekvestrační, kde se jedná o detailech, je jen provedením příslušných ustanovení. Jestliže se říká v § 1, že jsme povinni na základě smlouvy versaillesské čl. 297, lit. f), odst. 3., kterou jsem zde citoval, a korespondujících norem smlouvy saint-germainské a trianonské - které v tomto směru jsou téměř doslova stejné s původním zněním smlouvy versaillesské - když se nyní v § 1 říká docela konjunktivním způsobem: "na základě . . . mírových smluv . . . a mezinárodních smluv, které směřují k jejich provedení nebo jsou v souvislosti s nimi", pak pro náš stát jako výsostnou jednotku mezi národního práva podle tohoto mezinárodního práva je dán závazek spolupomáhat k navrácení všech zavlečených předmětů, když v době uzavření těchto smluv, resp. dnes, předměty, náležející občanům francouzským, jsou v dosahu výsostného práva našeho státu. Vůči občanům musí se tento závazek, státem převzatý, provésti zákonem, který zavazuje vnitroprávně. Mezinárodní základ je dán, jak jsem se zmínil, mezinárodními smlouvami, vnitřně právní základ se předkládá právě touto osnovou.
Citace je tedy plně odůvodněna
a ospravedlněna a nemohl bych doporučiti pozměňovacího návrhu
p. posl. dr. Haase, nýbrž znovu prosím, aby osnově tak,
jak byla předložena, uděleno bylo ústavní schválení. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji závěrečné slovo druhému zpravodaji za výbor pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živnosti, jímž je p. posl. Geršl.
Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Pan posl. dr. Kafka vedle svých juristických argumentů také sáhl jaksi z jejich nedostatku k jiným argumentům a odvolával se na zájmy dělnictva, ze prý dělnictvo bude poškozeno, jestliže stroje z Francie k nám odvlečené, které jsou v činnosti, budou odevzdány zpět, a ze prý některé závody budou nuceny zastaviti výrobu a dělnictvo tím bude poškozeno.
Zdá se mi, že tato obhajoba v ústech p. dr. Kafky nijak nepřiléhá, poněvadž dělnictvo, kdyby mělo čekati na jeho obhajobu, jistě ze by při tom zle dopadlo. Mám za to, že k tomuto argumentu sáhl p. dr. Kafka z nedostatku juristických argumentů, a jestliže se p. prof. Kafka odvolává jako učitel práva na mezinárodní závazky a ne může pochopiti, jak mezinárodní závazky mohou ukládati, jednotlivým státům, aby jejich občané navrátili věci, které za války jednotlivými armádami byly odvlečeny, pak já zase jako laik nemohu pochopiti, jak učitel práva může vzpírati se navrácení věcí, které nepoctivým způsobem byly na byty, když již trestní zákoník ustanovuje, že trestán má býti nejenom ten, kdo věci tyto odcizil, nýbrž také ten, kdo věci kradené kupuje. Pak nemohu pochopiti, jak může právník a učitel práva toto stanovisko zde hájiti, neboť odcizení těchto strojů nebylo nic jiného než loupež, prováděná ve velkém německou armádou, která předměty z Francie odvážela k nám, kde byly zase kupovány.
Upozorňuji k vývodům pana posl. Palme, že v § 2, odst. 3, je postaráno náležitě o to, aby provoz podniků nebyl nikterak zastaven, a odstavec 3 se výslovně o tom zmiňuje.
Proto připojuji se k vývodům pana
zpravodaje ústavně-právního výboru a doporučuji pozměňovací návrh
p. posl. dr. Kafky a soudr. zamítnouti. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Byl podán pozměňovací návrh p. posl. dr. Kafky a soudr.
Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Pozměňovací návrh posl. dr. Kafky a soudr.:
V §u 1 slova daná do závorek buďtež
škrtnuta a buďtež místo nich vložena mezi slova "stát československý"
a "jest povinen" slova "na základě mezinárodních
smluv".
Místopředseda Buříval: Budeme hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati tímto způsobem: O §u 1 bychom hlasovali nejdříve ve znění navrženém p. dr. Kafkou a soudr., a bude-li návrh p. posl. dr. Kafky a soudr. zamítnut, hlasovali bychom ve znění zpravodajově.
Pak bychom hlasovali o ostatních paragrafech, nadpise zákona a úvodní formuli ve znění zprávy výborové.
Je, prosím, proti tomuto způsobu hlasování námitka? (Nebyla.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Prosím paní a pány poslance, kteří souhlasí s návrhem pozměňovacím p. posl. dr. Kafky a soudr., aby zvedli ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh jest zamítnut.
Kdo souhlasí s návrhem tak, jak je doporučen pány zpravodaji, se všemi ostatními paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona je přijata ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Druhé čtení dám na porad příští schůze.
Dva resoluční návrhy jsou obsaženy ve zprávě výborové a jsou tedy všeobecně známy.
Kdo souhlasí se zněním těchto resolučních návrhů tak, jak jsou ve zprávě vytištěny, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, resoluce jsou schváleny a tím je 4. odstavec poradu vyřízen.
Přistoupíme k 5. odstavci, jímž
je