6. zpráva výboru sociálně - politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3264), kterým se upravuje vyplácení drahotní přirážky k důchodům válečných poškozenců pro rok 1922 (tisk 3289).
Zpravodaji jsou za výbor soc.-politický p. posl. Ant. Novák a za výbor rozpočtový p. posl. Kasík.
Dávám slovo p. zpravodaji posl.
Ant. Novákovi.
Zpravodaj posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! K důchodům válečných poškozenců vyplácena jest 50%ní drahotní přirážka, jejíž zákonná platnost koncem prosince vyprší. Ministerstvo sociální péče předložilo návrh zákona, podle kterého 50 %ní drahotní přirážka vyplácí se také na r. 1922. Návrh zákona projednal sociálně-politický výbor zároveň s výborem rozpočtovým, který škrtl § 2, podle kterého ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby tuto přirážku průběhem r. 1922 snížilo nebo zastavilo, změnily-li by se poměry drahotní. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Sociálně-politický výbor souhlasil
s usnesením výboru rozpočtového a navrhuje slavné sněmovně, aby
návrh zákona byl schválen ve znění přijatém výborem rozpočtovým
i sociálně-politickým.
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového p. posl. Kasíkovi.
Zpravodaj posl. Kasík: Předložený návrh zákona jest jen pouze, abych tak řekl, zákonem na krátkou dobu, protože jde a snad již zítra přijde k projednávání o velký zákon, který bude upravovat důchody válečných poškozenců, a zákon, o němž právě jednáme, jest pouze určen pro přechodnou dobu, pro ten případ, aby snad v té době, než se dokončí projednání zmíněného zákona, nenastalo mezidobí, takže má sloužit tento zákon jako výpomoc.
Rozpočtový výbor se zřetelem k
tomu, že jest úhrada kryta řádným rozpočtem, doporučuje slavné
sněmovně, aby tento zákon byl schválen.
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Dříve než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není, můj návrh jest schválen.
K slovu se přihlásil p. posl. Uhl. (Hlasy: Není přítomen!)
Poněvadž p. posl. Uhl není přítomen, ztrácí slovo.
Přejí si pp. zpravodajové závěrečné
slovo?
Zpravodaj posl. Ant. Novák:
Nikoliv.
Zpravodaj posl. Kasík: Nikoliv.
Místopředseda Buříval:
Byl podán pozměňovací návrh poslanců
Uhla a druhů. Prosím, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Pozměňovací návrh poslanců Uhla a druhů:
§ 1. Přirážka podle zákona o požitcích válečných poškozenců ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., stanovená 50% k základnímu důchodu, zvyšuje se na 100% a budiž vyplácena v případech, uvedených v §u 42 jmenovaného zákona, také v roce 1922.
§ 2. Ke vdovským a sirotčím důchodům, vyměřeným zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., přiznává se 200%ní přirážka.
§ 3. Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1922.
Místopředseda Buříval (zvoní): Teď budeme hlasovati.
Celý zákon obsahuje dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Budeme tedy hlasovati o celém zákoně, jakož i jeho nadpise a úvodní formuli najednou.
Ježto je podán pozměňovací návrh pana posl. Uhla a soudr., dám o něm hlasovat tak, jak byl přečten.
Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Uhla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pana posl. Uhla a soudr. je zamítnut.
Nyní budeme hlasovat o celém zákoně podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jeho dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, oba jeho paragrafy, nadpis a úvodní formule přijaty jsou v prvém čtení.
Druhé čtení můžeme provésti ihned, poněvadž i této osnově bylo přiznáno zkrácené řízení ve smyslu §u 55 jed. r.
Jsou nějaké opravy?
Zpravodaj posl. Ant. Novák:
Nemám nic.
Zpravodaj posl. Kasík: Já
rovněž ne.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí se zákonem tak, jak byl přijat v prvém čtení, teď také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To jest většina. Návrh je přijat také ve druhém čtení, a tím jest vyřízen 6. odstavec poradu schůze.
Přistupujeme k odloženému bodu
třetímu, jímž jest
3. zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3217), jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 3286).
Zpravodajem jest pan posl. Tayerle.
Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Zákon ze dne 12. srpna o podpore v nezaměstnání končí koncem tohoto roku. Se zřetelem k tomu, že se nesplnil předpoklad, za kterého byl zdělán, a lhůta jeho platnosti stanovena do konce roku, je nutno zákon prodloužit. Sociálně-politický výbor usnesl se doporučit, aby zákon byl prodloužen do 31. března 1922, a to za tím účelem, aby do té doby bylo možno provésti zákon o podporách v nezaměstnání, který zavádí příspěvek k podpoře nezaměstnaných, vyplácený odborovými organisacemi. Nedostatky, které se projevily v praxi zákona, budou projednány ve druhém návrhu, kterým se sociálně-politický výbor zabývá. Při této příležitosti však vyzvednuty byly některé stížnosti na praksi při provádění tohoto zákona, zejména, že osobám starším 60 let odpírá se podpora v nezaměstnání přes to, že i tito staří lidé jsou nuceni pracovat.
Poněvadž zástupce ministerstva sociální péče ve výboru sociálně-politickém prohlásil, že není žádného takového pokynu, který by zásadně odmítal podporu nezaměstnaným starým osobám, spokojil se výbor sociálně-politický s tímto prohlášením a konstatuje, že byl vydán pouze pokyn, aby u osob starších 60 let bylo také zkoumáno, zda nepracují následkem ne moci nebo jiné příčiny než nedostatku práce, jež je důvodem k podpore v nezaměstnanosti.
Dále byly prohlášeny stesky na to, že nevyplácí se resp. odpírá se podpora v nezaměstnanosti příslušníkům stavebních živností přes to, že v celé radě případů tato podpora vyplácena byla. Nebylo tu prostě jednotného řízení. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Se zřetelem k tomu podána byla posl. Toužilem resoluce, kterou doporučuji. Resoluce upravená v sociálně-politickém výboru zní: Vzhledem k tomu, že při provádění zákona o podporách v nezaměstnanosti odpírá se dělníkům stavebním podpora jako dělníkům sezonním, vyzývá se vláda, aby učinila opatření ke správnému provádění zákona se zřetelem k tomu, že dělnictvo stavební zásadně nelze považovati za dělnictvo sezonní, a náleží mu tudíž týž nárok ze zákona jako dělnictvu ostatnímu.
Tento názor, který jest zde v resoluci vysloven, odpovídá také názoru, který byl konstatován při projednávání zákona o závodních radách, že výslovně do zákona bylo vloženo, že dělnictvo stavební nemůže býti považováno za dělnictvo sezonní.
Doufám proto, že přijetím této resoluce bude tento stesk vyřízen a že v budoucnosti bude zákon prováděn tak, aby stesků nebylo.
Prosím proto, aby návrh zákona,
který je slavné sněmovně předložen, tisk 3217, byl také schválen.
(Výborně!)
Předseda (zvoní): K slovu je přihlášen p. posl. inž. Jung a Hausmann.
Než jim udělím slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut.
Námitky proti tomu nejsou? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"kontra", jímž je p. posl. inž. Jung.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Přihlásil jsem se k slovu proto, že kolega Schälzky a já zaujali jsme stanovisko k předloze v sociálně-politickém výboru a podali jsme tam pozměňovací návrh. Obsahem jeho bylo, aby § 1 předlohy byl potud změněn, že by prodloužení mělo býti odročeno netoliko až k 31. březnu, nýbrž až k 31. prosinci. Důvody, které nás hlavně pohnuly k návrhu tomuto, byly, že jsme si řekli, ze se do 31- března poměry ani za mák nezmění, že nemůžeme sdíleti optimismu, který tak často zavládá v českých kruzích o úplné a pronikavé přeměně hospodářského stavu, a že proto ocitneme se před nezbytností, abychom se radili o novém prodloužení zákona. A jelikož takové rozmnožení práce, jaké je spojeno s neustálými prodlužováními, je zcela bezúčelno, byli jsme toho mínění, že bychom mohli ihned vysloviti prodloužení až do 31. prosince. Tento návrh tedy byl ve výboru zamítnut, ačkoliv se jím zabýval také dnešní zpravodaj kolega Tayerle ve svých vývodech a ačkoliv také sám pochyboval, bude-li pomoženo prodloužením do 31. března. Ve výboru se nám řeklo, že se vládní strany již mezi sebou dohodly o tom, aby připustily prodloužení jen do 31 března, a že prý jejich zástupci mají přesně vytčenou -cestu a že by nemohli od ní odbočiti. Ale slíbilo se nám přece něco, a to, ze se domluví s českými stranami, aby se prohlásily za srozuměné s pozměněním § 1 až do dnešního plenárního zasedání. To se však -nevím, jsem-li správně zpraven - nestalo. Stojíme tedy dnes před skutečností, že musí býti počítáno ve skutečnosti s § 1 v jeho dnešní formě. Jsem ovšem přesvědčen o tom, že s pozměňovacím návrhem, který podáváme také zde v přesně témže znění, jako jsme jej podali v sociálně-politickém výboru, nebudeme míti štěstí, a že se mu zrovna tak povede, jako - nehledě na nezávažné výjimky - všem německým návrhům, které se v této sněmovně podávají. Avšak když jsme přes to podali návrh, a když se chápu slova k němu, stává se to proto, abych přece také označil několika slovy panující soustavu. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
O parlamentarismu možno míti různé
mínění. Tolik je jisto, že ztratil velmi mnoho ze své svatozáře,
jako jej obklopovala druhdy, a že se také v oněch státech, jejichž
sněmovní soustava předčí mnohem soustavu českého státu, docela
vážně táží, zdali jest skutečně dnešní sněmovní soustava tím,
co se o ní vlastně předpokládalo. Ale zcela rozhodně je správno,
že sněmovní soustava, jaká v Čechii je obvyklá, je pode vší kritikou.
Na české straně pochybují o tom, zda se nám Němcům dostává chuti
a lásky k spolupráci. Také se mluví o tom, že neprojevujeme nutné
vážnosti k spolupráci. Oproti tomu však musí býti zjištěno, jak
se zachází s námi, zástupci menšiny, ve výborech a v plném zasedání.
Dovolávají-li se stále páni Češi toho, že se prý s nimi zrovna
tak zacházívalo v rakouské říšské radě, jak tu zacházejí s námi,
musí to býti odmítnuto. Jedna okolnost jim přece byla na nejméně
přiznána, že se ve styku s nimi zachovávaly způsoby, které byly
k platnosti přivedeny kdysi jistým Kniggem. Ale s námi se zachází
zde ve veřejném zasedání a ještě více ve výborech po způsobu versailleského
míru, abych neužil jiného výrazu, zachází se s námi jako se žebráky,
kteří musejí státi přede dveřmi a býti spokojeni, když jim někdo
někdy hodí kost. A to ovšem ponižuje lidi, kteří přec dávno uvykli
zakládati si na své pověsti a kteří vycházejí z toho stanoviska,
že tu jsou zástupci národa, který zaujímá jistou kulturní výši.
Proti tomuto ponižujícímu zacházení tedy, proti ponižujícímu způsobu,
jakým nás mají k spolupráci, musíme co nejrozhodněji protestovati.
Jedno jest jisto, - toho jsme sobě úplně vědomi - že může býti
přehlasována menšina při té či při oné příležitosti, ale toho
není třeba činiti způsobem tak urážlivým, jako se stává v této
sněmovně, a především ne takovým, aby se pres stížnosti, které
vede, prostě přešlo k dennímu pořádku. Ctění pánové z většiny,
také vy byste si měli přece konečně předložiti vážně otázku, zdali
to tak může jíti dále. Tento dotaz svědomí je tím oprávněnější
se zřetelem na hospodářské poměry střední Evropy, ony poměry,
které se vyvíjejí následkem neslýchané donucovací soustavy, která
se provádí dohodou, zvláště Francií proti Německé říši. Následky
této soustavy musí si přece uvědomiti poznenáhlu každý prozíravý
člověk. Kam směřujeme, dal na srozuměnou jednou kolega Stříbrný
v rozpravě o vládním prohlášení několika slovy, která se mi
zdála pozoruhodnými. Ale ani on, ani druzí neodvozovali z toho
důsledků. Krátce a dobře optimismus, jakému se oddáváte stran
vývoje poměrů ve svém státě, jest po našem názoru úplně bezdůvodným
a bylo by vaším prvním úkolem, abyste s námi, kladete-li jakou
váhu na naši věcnou práci, jiným způsobem zacházeli. Poněvadž
podle vašeho smýšlení není pomyšlení u vás na nápravu, musíme
si vážně předložiti otázku, má-li vůbec ještě pro nás nějaký účel
navštěvovati výborové schůze, a má-li dále nějaký účel, abychom
se zabývali předlohami, neboť konečně přece bude uhlasován nadobro
každý sebe vážněji pojímaný věcný návrh, (Posl. dr. Srdínko:
Vždyť jsme vám teď schválili Kafkovy návrhy!) Dobrá, ale to
bylo jen na oko a nic více. Poukazuji na to, že se tu odehrávalo
teprve před několika dny docela jiné divadlo, a ze jsme viděli
také při hlasování o státním rozpočtu jiné věci. Běží tedy především
o to, že my, zástupci německé menšiny v tomto sněmu, činíme nárok
aspoň na to, abyste zachovávali nejnutnější pravidla slušného
chování. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Hausmannovi.
Posl. Hausmann (německy): Dámy a pánové! Pan referent o projednávané předloze poukázal několika slovy na nepřístojnosti, v nynějším zákonu o podpore v nezaměstnanosti. Byli bychom čekali, musí-li býti konstatováno, že zákon je neúplný, že při prodloužení budou také zároveň projednána všechna ona zlepšení, jež jsou nutna, aby se docílilo toho, nač nezaměstnaní již dávno čekají. To se však ještě dnes nemá státi. Zpravodaj kolega Tayerle prohlásil, ze se to stane později. Poselství ovšem slyším, schází mně však víra, zda kdy k tomu dojde; neboť jestliže nepřístojnosti, jež skutečně tu jsou, mají býti odstraněny, bylo by to přece bývalo již dávno možno ustanoveními právě tohoto zákona.
Když po vydání zákona ze dne 10. prosince 1918 v německých krajích republiky do té doby na účet rakouské vlády vyplácená podpora v nezaměstnanosti byla vyplacena československou vládou, a to podle citovaného zákona, bylo v tomto kraji přihlášeno, že zákon vydaný tehdejším Národním shromážděním je prý značně lepší, že při nároku na podporu bude výklad zákona mnohem humannější, krátce, že dělníci budou podle tohoto zákona na tom značně lépe než dříve. Tomu ovšem tak nebylo. Němečtí dělníci tenkráte zákona vůbec neznali, musili stavěti na slibech. Neznali zákona, protože přece tehdejší vláda ještě nepřipouštěla německého vydání zákona. Jedno je však správné: Zkoumáme-li výsledek boje o zlepšení zákonů o státní podpore v nezaměstnanosti v tomto státě, musí se již říci, že původní zákon ze dne 10. prosince 1918 nebyl nejhorší. Zákon měl býti pouze vybudován a zlepšen. To se však nestalo. Nebyl zlepšen, byl zhoršen a omezen, a všichni ti, kdo mají v praksi co činiti s těmito věcmi, budou musiti připustiti, že od té doby až do dneška, až do tohoto nového zákona, jenž má býti nyní prodloužen, bylo vydáno tolik výnosů a tolik nařízení, že se - bylo to již několikráte zde vyloženo - vůbec nikdo již v nich nevyznal. Určité kruhy nepohlížejí na státní podporu v nezaměstnanosti jako na povinnost státu, nýbrž věc se projednává jako milost nezaměstnaným. Jiná část, jež ještě méně může skrýti nepřízeň a nenávist vůči dělnictvu, prohlašuje tato zákonná ustanovení o podpore nezaměstnaných dělníků za podporování nechuti k práci; je prý proto třeba, pokud je možno, zavésti ztížení. Podle § 1 zákona ze dne 10. prosince 1918 měli všichni nezaměstnaní právo na podporu. Tenkráte nebyla vyloučena zásadně žádná kategorie dělníků. Zákon zná také jedno současně ustanovení, jak se o nároku rozhoduje. Byly to tehdejší demobilisační výbory, jež při pozdějších změnách zákona nebyly obnoveny, a to, jak kdysi bylo řečeno, proto, že demobilisační výbory v celém množství okresů byly příliš blahovolnými; prý vycházely přespříliš potřebám dělnictva vstříc a rozhodnutí o tom, kdo má podporu v nezaměstnanosti dostati, bylo později výlučně dáno úředníkovi okresní správy politické. § 3 opatření Stálého výboru ze dne 1. září 1920 dal ministrovi soc. péče zmocnění, aby ve vhodný čas podporu v nezaměstnanosti snížil na výši stanovenou v článku 4 zákona ze dne 12. února 1919, nebo podle okolností úplně zastavil. Tohoto zmocnění ministerstvo velmi hojně užilo, ne tak k snížení, jako k úplnému zastavení. Jednotlivým kategoriím byla podle tohoto zmocnění podpora v nezaměstnanosti úplně zastavena, jiným částečně. Každý, kdo na venku má styk s organisacemi dělnickými, bude věděti, ze to byl nepřetržitý boj o každou jednotlivou kategorii dělníků a o každý jednotlivý okres, aby se přece zase dostala podpora v nezaměstnanosti. Zprávy, které se dostaly venku od úředníků okresní politické správy a také u ministerstva sociální péče ohledně těchto zastavení a cest, kterými dlužno se bráti, aby se dělníkům přece dostalo podpory, velmi často si odporovaly. Bylo přímo s jistým cynismem velmi často vyjadřováno, že je úmyslem, aby se dosažení podpory v nezaměstnanosti právě hodně ztížilo, poněvadž tím se přece státu ušetří peníze. Zákon z 12. února 1919 přinesl však ještě množství jiných zhoršení vedle tohoto zmocnění. Tenkráte bylo zastaveno placení za neděle, odrostlí příslušníci rodiny dostali jen po 1 K na den, tisíce bylo jich tenkráte vyloučeno z plné podpory. Nový zákon z 12. srpna t. r. vzbudil u velmi mnohých nezaměstnaných jakési naděje. Doufalo se, ze vedle velmi nepatrného zvýšení bude i dosazení podpory poněkud lehčí, než do té doby tomu bylo. Všichni, kdož v to doufali, se zklamali. Jako první, co po tomto zákoně následovalo, vydalo ministerstvo nařízení, jímž vlastně všechno to, co ještě trochu naděje vyvolalo, že s nezaměstnanými bude poněkud lépe zacházeno, bylo zase úplně zmařeno. V tomto výnosu ze dne 19. září t. r., č. 19.500, začíná se o věci takto: "Ježto nový zákon o podpoře v nezaměstnanosti podstatně zvyšuje dosavadní sazbu podpory, je nezbytně nutno, aby se tím větší pozornost věnovala okolnosti, aby podpora v nezaměstnanosti byla přiznána pouze těm osobám, jež mají na podporu nepochybný nárok." Bylo-li vůbec ještě možno nějaké zostření, možno sotva věřiti. Dále se praví: "Za tím účelem dlužno pravdivost údajů učiněných stranami při přihlášce přesně přezkoušeti a podrobným šetřením zjistiti majetkové poměry uchazečovy, při čemž nutno vzíti zřetel na majetek, poměry výdělkové a rodinné. Občasnou kontrolou podporovaných osob budiž zjednáno přesvědčení, zda podporovaní nemají nějakého vedlejšího příjmu." Přihodily se však ještě další věci, jez přinesly zhoršení, a právě tyto nařízeními zvláště ještě zostřené a zhoršené nepřístojnosti měly býti podle našeho domnění při prodloužení tohoto zákona zároveň vymýceny. Praví se tu na příklad, že nemají nárok na podporu, kdo jsou propuštěni podle § 82 živnostenského rádu. Kdo zná § 82 živnostenského rádu, bude věděti, že tu jsou také ustanovení, kdy dotyčný dělník musí úplně bez své viny opustiti práci, protože k práci, kterou přijal, nemá konečně fysické schopnosti, na základě tohoto nařízení však ztrácí také podporu v nezaměstnanosti. Že toto nařízení k § 11 vedle toho opět zdůrazňuje a za nutné pokládá, aby nezaměstnaní byli na obecní tabuli veřejně oznamováni a aby okresní správy politické byly zvláště upozorněny, aby stále znovu kontrolovaly, kdo vlastně dostává podporu v nezaměstnanosti, dlužno rovněž zvláště zdůrazniti. V jiném ustanovení se také praví, že osoby vykonávající příležitostnou práci nemají nároku na podporu. To je něco pochopitelného. Avšak konečná věta, ve které se praví, že k těmto osobám ve většině krajů patří také domácí dělníci textilního průmyslu, je nepochopitelná.
(Výkřiky posl. Roschera.) Sta, ba snad tisíce dělníků staví se na roven příležitostným dělníkům, tedy oněm dělníkům, kteří jen tu a tam, snad týdně jednou několik hodin vykonávají nějakou příležitostnou práci. Ještě celé množství takových věcí z nařízení mohlo by se citovati.
Z toho možno viděti, co vlastně ze zákona, ve který nezaměstnaní skládali přece nějaké naděje, ministerstvem sociální péče bylo uděláno. (Posl. Roscher [německy]: Okresní hejtmanství v Moravské Třebové vylučuje z podpory válečné vdovy.) Kdyby nařízení bylo bývalo vydáno nějakou organisací podnikatelů, zdálo by se konečně pochopitelným, avšak také jen od podnikatelské organisace, jež je vedena velmi krátkozrakými lidmi. Od ministerstva sociální péče bychom toho nebyli mohli očekávati. V 8. bodu § 2 praví nový zákon, že sezonní dělníci jsou zásadně vyloučeni. To je zhoršení stavu, jenž trval do působnosti tohoto zákona. Hlasoval-li tenkráte náš klub pro zákon přes to a přes toto ustanovení, činil tak proto, že jsme se domnívali, že ministerstvo sociální péče se ihned uchopí toho popudu, aby vydalo v § 19 ohlášené vládní nařízení, jak se má vlastně naložiti se sezonními dělníky. Až dodnes nebylo takové nařízení vydáno. Zda se to stane potom, zda sliby, jež nám dává zpravodaj o předloze, budou dodrženy, nevíme. Dnes však nutno říci, že tímto promeškáním vlády, ať se to již děje úmyslně nebo z jiných důvodů, odpírá se tisícům dělníků podpora, kterou až do počátku působnosti zákona skutečně dostávali, a proto dnes jsou v trpké nouzi. A to nepostihuje nyní již jen okresů pohraničních, německých krajů republiky, nýbrž vím zcela dobře, že se i české organisace sezonních dělníků velmi důrazně obrátily na ministerstvo soc. péče, aby konečně se postaralo o to, aby se chopilo podnětu, aby vláda užila zmocnění daného v § 19 a vydala takové nařízení, aby se mohlo toto bezpráví odčiniti. Při rozhovorech, jez měli rozliční naši kolegové s úředníky odborů, přicházejících v úvahu, bylo vždy zdůrazňováno, že kdyby sezonní dělníci, zvláště dělníci živnosti stavební a průmyslu stavebních hmot, byli do toho pojati, nestačil by preliminovaný peníz. Kdyby tomu mělo býti tak, bylo by tím pouze řečeno, že letos je v těchto povoláních nezaměstnanost značně vyšší než vůbec od r. 1918. Neboť až do působnosti zákona dostávala tato povolání podporu v nezaměstnanosti, a při zmíněných rozmluvách jmenované vysoké číslice nemohou býti správny. Podle statistiky o stavu nezaměstnanosti v republice, jak čas od času můžeme ji čísti, nebylo přece vůbec mnoho nezaměstnaných. Ve skutečnosti je jich více, avšak podle statistiky ministerstva soc. péče uvádějí se jen ti nezaměstnaní, kteří jsou vedeni v záznamu, kteří jsou podporováni, ne však počet těch, kteří z nějakého důvodu, protože snad jsou příliš bohati, příliš majetní, nebo proto, že vláda zmeškala použíti zmocnění daného v § 19, podpory nedostávají. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Novým zákonem byla také zničena celá řada jiných nadějí. V 1. bodě § 3 se praví, že ti, kteří nepřetržitě brali po 6 měsíců podporu, krátce, a to nadále mají býti vyloučeni. V tomto nařízení jsou velmi přesně a pořádně udána data, jen aby se snad nějaký úředník okresní politické správy nepřepočetl, pěkně srovnaná tabulka, kdy při těch neb při oněch nezaměstnaných šest měsíců uplynulo. Stáli jsme na stanovisku, že šestiměsíční lhůta pobírání má vstoupiti v účinnost teprve počátkem působnosti nového zákona. Ministerstvo bylo jiného názoru. Dejme tomu, že názor ministerstva by byl správným, tu by musilo mnoho nezaměstnaných býti vyloučeno. Tu by se však mělo předpokládati, že ministerstvo sociální péče užije rovněž v zákoně obsaženého zmocnění, že lhůta může býti prodloužena až do jednoho roku. Ministerstvo toho neučinilo, zmocnění bylo využito jen pro textilní dělníky, u kterých lhůta byla rozšířena na 9 měsíců. Ostatní všichni byli vyloučeni. V každém okrese je jich na sta, kteří na základě nového ustanovení již nedostávají podpory. Může se namítnouti, že tito lidé již vůbec nechtějí pracovati a jen využívají zřízení státní podpory v nezaměstnanosti, aby svůj jinaký vedlejší příjem doplnili nebo zvětšili. To se nyní neděje. Je celé množství dělnických povolání, kde nezaměstnanost trvá již déle než 6 měsíců a ti lidé nemohou již nalézti ve svých zaměstnáních obživy.
Kdyby toto odcizení skutečnostem
u ministerstva sociální péče nebylo tak nesmírně veliké, museli
by tam věděti, že dělník nemůže jen tak beze všeho změniti své
povolání, které po léta vykonával, a že nemůže vstoupiti do jiného
povolání. To může učiniti zdravý dělník, u něho je ta možnost,
vynaloží-li potřebnou energii a nutnou pracovitost. Nečiní-li
toho mladý silný dělník, možno proti němu vystoupiti. Zde však
jsou postiženi nejubožejší z ubohých, hlavně staří lidé. Nyní
praví nařízení zcela suše, že lidé, kteří nemohou býti pojati
do podpory v nezaměstnanosti, mají se poukázati k chudinské podpore
obci. Jak to na venku vypadá s podporou obcí pro chudé, o tom
mluviti nepokládám za nutné. Byli bychom čekali, že bude užito
zvláště toho zmocnění, a potrvají-li dále tyto abnormální poměry,
že ministerstvo bude musiti nalézti nějaké východisko, aby právě
nejchudší z chudých nebyli vydáni nejtrpčí bídě. Nyní byl podán
posl. Jungem návrh, jenž směruje k tomu, aby předloha byla
prodloužena do 31. prosince, ne do 31. března. Pro tento návrh
nebudeme hlasovati, vycházejíce z předpokladu, že jen novým zákonem
mohou se nepřístojnosti nynějšího zákona odstraniti. (Potlesk
na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji schůzi na hodinu, pokračování její bude tedy v 6 hod. 10 minut.
(Schůze přerušena v 5 hod.
10 min. odpol. - opět
zahájena v 6 hod. 18 min. večer.)
Předseda (zvoní): Zahajuji opět přerušenou schůzi.
Měli bychom pokračovati v přerušeném projednávání odst. 3 dnešního pořadu. Poněvadž však na denní pořad schůze zítřejší po případě pozítřejší dána bude patrně předloha obsahem s projednávanou sou visející, totiž zpráva výboru soc.-politického o návrhu posl. Tayerle, Roschera a soudr. na změnu a doplnění téhož zákona ze dne 12. srpna 1921 o podpoře nezaměstnaných (tisk 3309), a poněvadž byl dán podnět, aby jednání o obou osnovách zákona bylo sloučeno, míním, užívaje § 39 jedn. ř., přerušiti a odložiti jednání o tomto odstavci, nebude-li proti tomu sněmovna činiti námitek. (Námitky nebyly.)
Námitek není, přikročili bychom
tedy k projednávání odloženého prvního odstavce pořadu, totiž
ke