§ 5 se zavádí 8%ní pensijní přídavky, a to od 1. března 1922 a přináší se tím zhoršení dosud platných ustanovení z r. 1916.
§ 6 a 7 zavádí se placení 25%ní daně z příjmu, rovněž 1. březnem 1922. Obě tyto srážky, 8% pensijního příspěvku a 25% poplatku na dani z příjmu, znamenají značné zmenšení celkových příjmů zaměstnanců, kteří zajisté budou velmi překvapeni touto vánoční nadílkou vlády a vládních stran.
Pánové, poměrně hladce projednávána byla tato věc v "pětce", v sociálně-politickém a rozpočtovém výboru sociálními patrioty a stranami měšťáckými. Avšak tak lehce to nepůjde v řadách státních zaměstnanců, kteří bez rozdílu politického přesvědčení jsou shodni v tom, že snižování nedostatečných příjmů bez předchozího snížení cen životních potřeb jest útokem na bědnou jejich existenci. (Výborně!)
Vládní strany zamítají ve výborech
soustavně opravné návrhy oposice. To stalo se také při projednávání
této vládní předlohy. Podáváme proto své návrhy samostatně v plenu
sněmovny a necháváme odpovědnost stranám, které na schůzích státních
zaměstnanců slibují, a tam, kde mají prokazovati skutky, jich
nekonají. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Grünzner.
Posl. Grünzner (německy): Dámy a pánové! Od různých řečníků, kteří v debatě mluvili, byl ostrým způsobem posuzován systém, způsob, jak v této sněmovně se dělají zákony. Jsem toho mínění, že tento systém nemůže býti dosti často a ostře bičován. Od měsíců jedná se v "pětce" mezi stranami většiny a pánové si dlouho lámali hlavy nad tím, jak by mohli provésti snížení drahotních přirážek státních zaměstnanců. Ve sněmovně kolovaly pověsti, že úmysl "pětky" směřuje k tomu, aby bylo provedeno snížení drahotních přídavků o 25, 30 nebo 35%. Možno, že původně tomu tak bylo, že chtěli provésti přímé snížení drahotních přídavků. Aby však poměry byly zahaleny, aby ta věc byla učiněna veřejnosti, především zaměstnancům, kteří tím jsou postiženi, chutnější, nalezli východisko, že fondovní příspěvky a 25% z dosud placené daně osobní z příjmů byly přesunuty na státní zaměstnance. Co to znamená, to mohou přirozeně poznati jen ti, kdo jsou tím postiženi. Státní zaměstnanci a dělníci zaměstnaní u veřejných podniků a fondů, kteří tímto opatřením jsou postiženi, budou musiti v budoucnosti oželeti částky počínaje u nejnižších od 400 do několika tisíc korun ročně. Jest to zcela nepochopitelno, jak se mohou socialistické strany propůjčiti k takovému činu, k takovému atentátu na existenci státních zaměstnanců. Nedosti však na tom, že se státním zaměstnancům touto předlohou zákona tak značnou měrou působí škoda na jejich příjmu, také ještě chtějí zároveň prolomiti paritní zákon, onen paritní zákon, který praví, že učitelům na obecných a měšťanských školách poskytují se přídavky ve stejné míře jako patří ostatním státním zaměstnancům. Až do roku 1917 a ještě v r. 1918 nebyly příjmy učitelů přizpůsobeny příjmům státních zaměstnanců. Teprve v r. 1917 a 1918 došlo k úpravě a tím dostalo se částečně učitelům vyšších přídavků, než je tomu všeobecně u státních zaměstnanců. Nyní má se jim z těchto přídavků vzíti 20-30%, t. j. tedy celé příjmy jejich mají býti zmenšeny o 20-30%. Zároveň jedním škrtnutím péra ruší se těmito předlohami zákon usnesený zde v této sněmovně 12. srpna t. r. úpravě poměrů mzdových a služebních zaměstnanců okresních a obecních. Od dlouhé doby dožadují se veřejní zaměstnanci okresů a obcí postavení na roveň ve svých příjmech s příjmy státních zaměstnanců. Konečně v tomto roce, ještě v letním zasedání, byl usnesen zákon č. 289. Tímto zákonem byly všechny požitky veřejných zaměstnanců v okresích a obcích postaveny na roven požitkům státních zaměstnanců. V jednom ustanovení tohoto zákona se praví, že všechny přídavky a výpomoci udílejí se zaměstnancům u obcí a okresů ve stejné výši jako se poskytují z důvodů drahoty státním zaměstnancům, a to na tak dlouho, pokud budou státem vypláceny státním zaměstnancům. Předloženou předlohou se nyní zákon ze dne 25. listopadu minulého roku, kterým byly stanoveny nouzové výpomoci, prodlužuje od 1. ledna 1922 až do 31. prosince 1922. Měli by tedy podle zákona č. 289 ze dne 12. srpna t. r. zaměstnanci okresů a obcí nárok na tytéž nouzové výpomoci a drahotní přídavky, jak byly prodlouženy přítomnou předlohou pro státní zaměstnance, na r. 1922. Okresní a obecní zaměstnanci musili nyní přes tento zákon z 12. srpna t. r. přestáti těžké boje se správami obcí, poněvadž § 4 ponechal vládě, aby tento zákon uvedla v platnost cestou nařizovací. Vláda však ponechala to až do podzimu, aby zákon č. 289 pro obecní a okresní zaměstnance uvedla cestou nařizovací v účinnost. A nyní, když vlastně by měl teprve tento zákon dojíti účinnosti, odstraňuje se škrtnutím péra ustanovením § 3 předložené předlohy se světa. Náš klub vyzval 16. listopadu t. r. interpelací ministra vnitra, aby vydal prováděcí nařízení k tomuto zákonu, aby tedy konečně tento zákon pro obecní a okresní zaměstnance uvedl v platnost. Dnes přichází vláda, přicházejí strany většiny, vlastně "pětka" - neboť ona jest vlastně pravou vládou tohoto státu, vždyť páni ministři representují pouze "pětku" - a stanoví v zákoně, že se dává zaměstnancům obecním a okresním pouze 100%ní zlepšení jejich příjmů. Zároveň se v tomto zákoně stanoví, že odstavec 4 § 11 zákona ze dne 17. prosince 1919 zbavuje se účinnosti. Co pak praví odstavec 4 § 11 zákona ze dne 17. prosince 1919? Ustanovení tohoto odstavce zní: "Na dobu válkou způsobených mimořádných poměrů přísluší definitivně stanoveným zaměstnancům drahotní přídavek ve výměře 50% jejich celkového příjmu." Pravděpodobně se myslí, že nyní se dává obecním a okresním zaměstnancům nějaký zvláštní dar, jestliže na místo tohoto ustanovení v zákoně ze 17. prosince 1919 dává se nyní ustanovení, že obecním a okresním zaměstnancům mají býti jejich příjmy zvýšeny o 100%. Kdyby obecní a okresní zaměstnanci byli v ohledu drahotních a nouzových výpomocí postaveni na roven se státními zaměstnanci, byli by přirozeně vyšli z toho značně lépe. Ztráta, již utrpí tak zv. 100%ním zvýšením, činí tisíce korun v roce. Avšak projednávaný zákon obsahuje ještě jedno zcela jiné ustanovení, a jest to zcela příznačné pro politiku, kterou v tomto státě dělají strany většiny a obzvláště socialistické strany, jež patří k většině. V § 3, poslední odstavec, se praví: "Zvýšení dosavadních sazeb pevných platů jest nepřípustno." Kdo nevzpomene si na to, že pan sen. Pánek, člen národně-socialistické strany, již před mnoha měsíci podal v senátě návrh na stabilisaci platů? V tomto návrhu pana senátora Pánka byly všechny drahotní přídavky, jež nyní státní zaměstnanci mají, započteny do pevných platů, ba netoliko toto, nýbrž v mnohých případech, a zvláště u vysokých úředníků, šlo se daleko nad to, totiž byly do pevných platů pojímány ještě zvláštní nové přídavky. Dnes přicházejí strany většiny se snížením platů ve formě přesunutí placení daně z 25% a fondovních příspěvků z 8%. Zároveň však tyto strany většiny vyslovují - jak to stojí v předloze - že zvýšení nynějších pevných platů jest nepřípustno. Myslím, že by to musilo býti také již dříve známo, a jestliže přes to se podávají návrhy na stabilisaci, t. j. na pojetí všech drahotních přídavků, jež nyní jsou, a jestliže se to vědělo a přes to byl návrh podán, pak nelze to jinak nazvati než demagogií vůči státním úředníkům.
Bylo by svrchovaně na čase, aby se strany většiny vzchopily k tomu, aby upravily platy státních zaměstnanců takovým způsobem, jenž by mohl býti pro budoucnost trvalým. Ba netoliko to, nýbrž je naléhavě nutno, aby z nynějších drahotních přídavků, z nichž dva se zákonem prodlužují do 31. prosince příštího roku, byl pensistům započten největší díl do základny pro vyměření pense. Mezi státními zaměstnanci jsou tisíce těch, kteří již skončili svou dobu služební, ba již nad to slouží nebo dosáhli již nejvyššího stáří, kteří však nemohou jíti do pense, ač by rádi chtěli, protože nevystačí se svými požitky pensijními, poněvadž se svými rodinami - v mnohých případech jsou tu ještě děti, jež musí býti podporovány a živeny, - nemohou se skrovnou pensí vystačiti. Proto prohlašujeme již dnes, že obrátíme svoji činnost k tomu, abychom alespoň část nynějších drahotních přídavků dostali do pevných platů a docílili, aby ona část, jež nemůže býti použita při pojetí do pevného platu, byla započtena do výpočtu pensijní základny. Je to úžasné, že strany většiny ve chvíli, ve které o nějakém snižování cen netoliko nemůže býti řeči, nýbrž kdy opět číslice cen stoupají, kdy musíme znamenati stoupání cen ve všech směrech až do 1500%, chtějí přistoupiti k tomu, aby v nynějším okamžiku započaly se snižováním drahotních výpomocí. Jest to přece známou věcí, že státní zaměstnanci nebyli již před válkou placeni přiměřeně ke svým výkonům. Totéž platí přirozeně u zaměstnanců u státních podniků a fondů. Stáli vždy se svými platy a mzdami daleko za zaměstnanci v soukromých podnicích a také za kvalifikovanými kategoriemi dělníků.
Z výšení mzdy a platů u státních dělníků a zaměstnanců činí dnes proti roku 1914 ne více než 510-960%, totiž 510% u úředníků a 960% u nejhůře placených ze všech dělnických kategorií, které jsme ze starého státu převzali. Proč pak převzal stát placení daní a příspěvky k fondům za státní zaměstnance? Právě v uznání skutečnosti, že odměny byly tak minimální. A musilo-li to býti uznáno státem tenkráte, když převzal tyto platy, nemůže dnes nikdo prohlásiti, že snad přišel okamžik, aby tyto platy byly opět přesunuty na úředníky a zaměstnance a tím aby bylo jejich životní postavení zhoršeno. Můj přítel a soudruh Taub poukázal již vynikajícím způsobem na to, čeho vlastně se tímto zákonem dociluje. Touto předlohou nezamýšlí se nic jiného, než podporovati se strany státu předsevzetí všech podnikatelů na snížení mzdy a raziti tomu předem cestu. Stát jest takto snižován stranami většiny na biřice podnikatelů. To nejsmutnější a nejzavržitelnější při tom však je, že se české socialistické strany dají zneužívati k takovým zpátečnickým činům proti právům dělnictva od měšťáckých stran. Přijde čas, kdy vystřízlivíte. Avšak potom bude veta po vás jako stranách. Kdo jí od papeže, umírá tím. Co prospěje českým socialistickým stranám boj na poli těžařstev, boj o zlepšení mzdy a platů, obrana proti útokům proti platným právům dělníků, jako na př. poslední boj horníků, propůjčují-li se české socialistické strany k tomu, aby podporovaly na poli politickém, na půdě zákonodárné snižování mzdy, o které usilují podnikatelé. Nato musí býti jednou ukázáno a neopomeneme to také před veřejností učiniti. Jsme syti tohoto systému, kterým se zde v této sněmovně dělají zákony. Přispějeme k tomu, aby dělníci a zaměstnanci poznali, do jakého tábora patří, které strany dělají také politiku ve smyslu jejich programu, ke kterému se hlásí.
Ze všech těchto důvodů budeme hlasovati samozřejmě proti předloze, a to hlavně proto, poněvadž v ní zároveň s prodloužením drahotních přídavků státním zaměstnancům dělá se na jich platech těžká škoda. Podali jsme návrh, ve kterém žádáme aby tato předloha nebyla vzata celá za podklad jednání a hlasování. Chceme, aby bylo jednáno jen o oněch paragrafech, kterými se prodlužuje nouzová výpomoc a drahotní výpomoc, a chceme, aby ostatní paragrafy, jak onen, který směřuje proti učitelům, tak i onen, který omezuje zaměstnance okresů a obcí v jejich právech a zrušuje zákon č. 289, byl pojat vládou do oddělené předlohy a aby byl předložen sněmovně v té době, kdy nastane znatelné snížení cen.
Nevíme, zda strany většiny, především
české socialistické strany, se staví na toto stanovisko a zda
dají svůj hlas k tomuto našemu návrhu. Dělejte to, jak myslíte,
odpovědnost za to, bude-li zde dnes tento zákon usnesen, budete
musiti před státními zaměstnanci a všemi zaměstnanci veřejných
podniků a fondů nésti vy. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Bubník.
Posl. Bubník: Vážení pánové a dámy! Ve vládním návrhu na změnu mimořádných nouzových i drahotních požitků stojí v úvodním textu, že jde o úpravu výhod, poskytovaných státním a veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů. Kdybych chtěl podrobiti analysi tento text, musil bych říci, že jest to při nejmenším řečeno nelogicky. Mluviti o úpravě výhod tam, kde se žádná výhoda státním zaměstnancům vůbec nepřiznala, jest skutečně opovážlivé. Ale dále stojí zde, že byly přiznány tyto tak zvané výhody pro dobu mimořádných poměrů. Bylo-li by tedy možno měniti tyto výhody ve smyslu tendence sestupné, bylo by třeba, aby mimořádné poměry doznaly nějaké změny, totiž aby existenční poměry, ve kterých státní zaměstnanci musí žíti, se zlepšily.
Že tomu tak není, dokládá sama vláda v důvodové zprávě, kterou předložila právě dnes rozpočtovému výboru k projednání a ve které praví doslovně: "Kdežto na konci roku 1919 - to jest v době, když zákon z 20. února 1920, č. 142 Sb. a n., byl projednáván - převládala naděje, že průmysl a obchod nalezne přiměřené odbytiště nikoliv pouze uvnitř hranic našeho státu, nýbrž i v cizině, že nezaměstnanost bude vůbec vymýcena nebo poklesne na míru nejmenší, nutno doznati, že tyto naděje z roku 1919 se nesplnily ani v roce 1920, ani v roce 1921." To jest tedy důvodová zpráva, ve které se ospravedlňuje a hledá argumentace pro zvýšení - ovšem dle našeho náhledu nedostatečné - požitků válečných poškozenců. Tuto zprávu důvodovou podal ministr sociální péče dne 9. prosince t. r. a jeho kolega pan ministr financí podává nyní předlohu zákona, ve které se mají změniti požitky nouzové pro státní zaměstnance. Datuje tuto osnovu zákonnou dne 14. prosince a píše zde: "Ustanovení toto jest rovněž diktováno jednak poměrným zlepšením drahotních poměrů, jednak potřebou nové úhrady." Nevím, nebydlí-li pan ministr financí na měsíci a je-li pan ministr financí v témže kabinetě jako pan ministr sociální péče, nebo jsou-li oba občany protilehlých pólů, poněvadž dokládají svoje osnovy naprosto protilehlými důvody. (Posl. Skalák: Jak se to hodí!) Ano, jak se to hodí každému do krámu. Jeden mluví, že drahotní poměry se nezlepšily, žádá zvýšení požitků, druhý tvrdí zase, že drahotní poměry se zlepšily a žádá snížení požitků státních zaměstnanců. (Výkřiky.) To jest právě to, jde-li o úpravu požitků, to jest o zvýšení požitků poslaneckých, ministerských a presidenta republiky, že v každém z těchto případů v důvodové zprávě bylo jako největší a nejsilnější argument uvedeno zhoršení hospodářských poměrů a zvýšená drahota.
Při této příležitosti, kdy jde skutečně o ubohé proletáře, hlavně o duševní pracovníky, kteří jsou zaměstnáni ve službách státu, tohoto důvodu ovšem vláda se nedovolává a my jsme zde ovšem před záhadou, jak vláda vysvětlí tento rozpor mezi smýšlením členů jednoho a druhého resortu.
Vážené dámy a pánové! Při nastoupení ministerského předsedy dr. Beneše bylo s tohoto místa prohlášeno, že bude ovšem šetřeno, ale nikoli na úkor těch, kteří trpí sociálními poměry, že nebude úsporný systém zahrocován proti státním zaměstnancům. Sledoval jsem debatu, která následovala po prohlášení ministerského předsedy, a nedivil jsem se tomu, že to byl zástupce národní demokracie, který zde jako vždy před tím při každé příležitosti ať v rozpočtovém výboru anebo v plenu sněmovny hlásal zásadu: "Jest třeba odbourávati platy, jest třeba snižovati mzdy", poněvadž se prý jen tím způsobem dostaneme do normálních poměrů. To je ovšem zásada, která nejen sociálně, ale i národohospodářsky jest naprosto nesprávná. Jednáme-li o zákonu v poměru platu k výkonu pracovnímu, tedy musí býti zachováno přirozeně pravidlo národohospodářské, které stanoví, že je třeba pracovní sílu honorovati tak, aby mohla existovati, čili dáti ji rovnomocninu její hodnoty v podobě platu.
Postavme si otázku: Jest tomu tak, že dnes státní zaměstnanec, státní zřízenec a zaměstnanec veřejných korporací žije tak, aby mohl říci o sobě, že je slušně živ, že nepotřebuje dalších požitků, že naopak může ze svých požitků sleviti? Nevím, zda pánové, kteří tím způsobem dovolují si předkládati parlamentu předlohu zákona o snížení požitků, jsou si vědomi dosahu tohoto zákona, který, bude-li uzákoněn, proveden a realisován, bude skutečným ohrožením rodinné existence desetitisíců úředníků a zřízenců Československé republiky.
Chce-li býti stát zaměstnavatelem, potom je zde otázka, má-li býti zaměstnavatelem nejhorším. Jestliže se neustále dovoláváte toho, že Československá republika stojí na principech demokracie, vykládáme si tu demokracii v tom smyslu, že jest třeba vyrovnati veliký rozdíl v existenčních poměrech lidí nejmizerněji postavených, a k těmto lidem patří v prvé řadě úředníci a zřízenci státní.
Měl jsem příležitost, vážené dámy a pánové, v této místnosti mluviti se zástupci vlády, kteří sem přicházejí, aby byli nejen přítomni při projednávání předloh, nýbrž na příslušném místě a ve vhodném okamžiku odůvodňovali potřebu zákonných předloh, které předkládá vláda. Těmto pánům, kteří v této chvíli jsou zde přítomni, není jistě dobře u srdce. Dnes jistě ministerští radové a sekční šefové se svými požitky musí býti velmi opatrní, neboť mně bylo řečeno z kruhů této nejvyšší byrokracie ve státě: "Nevím, zač koupím zítra svým dětem boty, dnes chodí v posledních, mají rozbité podrážky." Koupě bot znamená ohrožení domácího rozpočtu. Vy, pánové, chcete těmto radům v nejvyšších hodnostních třídách, kteří mají snad málo pochopení pro sociální požadavky - s důrazem prohlašuji - dělnictva, ujmouti to, co jste jim před necelými dvěma lety slavnostně přislíbili jako odměnu za jejich lásku k republice Československé a za jejich příliš velikou intensitu pracovní? To je hotový cynismus, který musí býti odsouzen každým člověkem, jenž nemůže pochopiti, jak je možno, aby v takové úzkoprsosti a omezenosti byly vládní kruhy.
Očekávám, že zejména členové socialistických stran budou nejen tak loyální, ale rozumní, že si rozmyslí, aby en bloc odhlasovali vládní návrh, jak je nám předložen, poněvadž to znamená, jak jsem pravil, ohrožení existence právě mnohých příslušníků těchto socialistických stran. O příslušnících buržoasních stran se nebudu vyslovovati, to je věcí jejich svědomí a nechci mluviti o politické vzdělanosti kruhů, které se přimykají měšťanským stranám, ačkoliv tyto strany programově i svou politickou praxí stojí v naprostém rozporu právě se zájmem příslušníků vrstev tak zvaných středostavovských, z řad proletariátu duševního. Státní úředník po válce je typ, který chodí s roztrhanými kalhotami a prodřenými lokty. Dnes již státní úředník i ve vyšší hodnostní třídě nemůže se o svátečních dnech a nedělích slušně obléci. Má-li něco, co je ještě trošíčku k světu, je to poslední zbytek jeho garderoby, která je úplně vybrakována, nebo je tak šťasten, že má úvěr u krejčího nebo svého dodavatele a musil si vypůjčiti. Ale z toho, co má státní zaměstnanec na platu, nemůže si poříditi pro sebe, ženu a děti slušného obleku. Tento státní úředník, taková duše zakřiknutá, která po celý svůj život je resignována, která je uzavřená ve čtyřech zdech své kanceláře, domnívajíc se, že je ohražena čínskou zdí, ve které je její království, přijmete-li zákon, o kterém právě jednáme ve smyslu vládní osnovy, nezačne jenom vzdychati jako dosud, nýbrž procitne ze své resignace a vysloví velmi hlasitě, jak smýšlí o postupu a jednání stran, které jsou povolány k tomu, aby interesy státních zaměstnanců v prvé řady hájily.
Nuže, oč vlastně jde? Přikročuji k meritu věci. Podle vládní osnovy má býti na státní úředníky uvalen příspěvek pensijní ve výši 8% a kromě toho má státní úřednictvo od 1. ledna příštího roku, tedy skoro za 14 dnů býti povinno platiti daně z příjmu ve výši 25% a stát bude připláceti 75%. Vážení pánové, kdyby se jednalo pouze o toto percentuální zatížení, znamená to podle důvodové zprávy celkem 180 mil. korun. Tedy jestliže na jedné straně se dává státním úředníkům ve formě mimořádných nouzových přídavků měsíčních 150 mil., na druhé straně se jim ihned ubírá 10% z těchto požitků, které byly dosavadními zákony zaručeny.
Vážení pánové a dámy, to však není ještě všechno. Státní úřednictvo a zřízenectvo zejména v dnešní době - nemluvím o mírových letech - je nuceno, aby svoji intensitu pracovní stupňovalo, aby pracovalo přes čas. Jsou úředníci, kteří si nosí svá akta domů. Nechci jmenovat jednotlivá odvětví státní správy, ale znám úředníky, kteří pracují do noci, a za tuto svoji práci nejsou nijak honorováni. Neomlouvám úředníků, kteří chodí pozdě do kanceláře a kteří chodí brzo z kanceláří, že člověk je nenajde v 9 hodin ráno a potká je také již v 1 hodinu odpoledne. Mluvím však o úřednictvu, které je svědomité a přičinlivě pracuje v odborech, které jsou mu přiděleny. Intensita pracovní, můžeme říci, stoupla a počítáme-li s minimem u pilného úředníka, mohu odhadnouti směle stoupnutí intensity o 50%, ale na druhé straně jde zde o redukci platů. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) Připočítáme-li tedy k tomu zmenšení platů ve formě pojistných příspěvků, ve formě placení osobní daně z příjmu 25% ve zvýšené intensitě, jsme u zajímavého resultátu, že úředníci státní a zřízenectvo bude nyní vlastně ošizováno celkem, vyjádříme-li to v procentech, o 60 až 70% náhrady za své výkony, která by jim po zásluze náležela. Tedy, vážení pánové, tato tendence je zajímavá. Měli jsme zde příležitost projednávati spor horníků moravsko-ostravských. Tehdy byl sjednán kompromis. Žijeme v období samých kompromisů. Tehdy ministru veřejných prací se podařilo uzavříti kompromis mezi uhlokopy a uhlobarony v tom smyslu, že horníci se uvolili pracovati se zvýšenou výkonností o 6·7% při denní šichtě za běžných mzdových sazeb, že se uvolují ke zvýšení pracovních výkonů v dalších dvou měsících, tak že zvýšená výkonnost má býti v lednu a únoru celkem 20%. To znamená na jedné straně zvýšení výkonnosti, na druhé straně ve skutečnosti snížení mzdy. Pozorujete tu tendenci, která je tu zaváděna a která jest protežována státem, resp. vládou tohoto státu? Vláda není nic jiného než výlupkem celé soustavy, ve které žijeme. Vláda má býti představitelem v tomto smyslu zaměstnavatele a jest jím v tom špatném slova smyslu. A, vážení pánové, zde bylo řečeno zcela správně, jestliže budou státní úředníci a zřízenci připraveni o některé požitky, které dosud měli, bude to apelem a popudem pro ostatní soukromé i veřejnoprávní podnikatele a ústavy, aby tuto tendenci sledovali. (Hlas: To se právě sleduje a toho se chce docíliti!) To jest skrytý úmysl a proti tomuto úmyslu, který má, řekl bych, nejen nemravnou, ale v pravém slova smyslu zlovolnou povahu, je třeba co nejdůrazněji protestovati. Mohl bych mluviti tedy, že jestliže po stránce snižování požitků dosáhlo se někde rekordu, dosáhla by ho vláda československá, kdyby splnila jejich žádost ve formě osnovy zákona, kterou projednává. Je tu ovšem hned na prvém místě v osnově zákona zajímavá věc. Mluví se zde, že civilním a vojenským státním zaměstnancům a dělníkům, pokud nejsou jejich požitky upravovány kolektivními smlouvami, čítaje v to i zaměstnance i dělníky podniků a fondů státem spravovaných v činné službě nebo ve výslužbě a jejich pozůstalé i vojenské invalidy ve stavu mužstva a jejich pozůstalé, požitky tyto se normují.
Vážení pánové! Přijmete-li tento zákon - a na to nepoukázal žádný z dosavadních řečníků, kteří v debatě promluvili - ohrožujete tím nejen požitky státních úředníků a zaměstnanců, pokud jsou ve statu státních úředníků a zaměstnanců, ale ohrožujete tím i příjmy všech těch zřízenců a dělníků státem vydržovaných podniků. Máme na příklad na Slovensku celou řadu určitých podniků, ve kterých jest zaměstnáno podle odhadu několik tisíc dělníků, kteří tvoří asi 8000 rodin, tedy interesentů značný počet. Jsou to zejména dělníci, zaměstnaní v tabákové režii, dále ve zlatých, solných, stříbrných a uhelných dolech, jimž se vyplácejí dosud nouzové a drahotní přídavky na základě zákonného ustanovení v kolektivní smlouvě, kde se odkazuje vždy na platné znění zákona.
Jestliže bude přijat zákon ve znění nám předloženém, tedy se tím stává mimořádný drahotní příspěvek pro tyto dělníky a zřízence úplně nemožným, a já bych prosil, aby pan zpravodaj, resp. zástupce vlády, byl tak laskav a k tomuto bodu podal vysvětlení, jak mám rozuměti §u 1, který má normovati právě požitky zřízenců, na těchto podnicích interesovaných.
Vážení pánové! Dnes v rozpočtovém výboru bylo konstatováno jako stálá směrnice koalovaných stran, že všecky pozměňovací návrhy, ať jsou předkládány kteroukoliv oposiční stranou, se házejí v pravém slova smyslu pod stůl. Tento způsob parlamentního jednání je parlamentu nedůstojným a není možno, aby oposiční strany byly ochotny pomáhati při různých akcích, poněvadž se tím stává spolupráce úplně ilusorní. To se nám stalo nejen při rozpočtu, ale i při těchto jednotlivých velice naléhavých problémech sociálních a politických, že už předem koalované strany byly smluveny. Neměl by jistě nikdo nic proti tomu, aby došlo již před projednáváním předlohy k dohodě určitých interesovaných skupin, ale je přece vyloučeno, aby předložený návrh byl už z toho důvodu zamítnut, poněvadž je podáván oposiční stranou. To je něco, co v celém světě v moderních parlamentech je nevídáno. Určitý respekt by zde měl být aspoň v tom smyslu, že by se pozměňovací návrhy podrobily rozboru a uvážení, ale to zde úplně schází. Je třeba, aby zástupcové koalovaných stran si uvážili, jakým směrem vedou politiku tohoto státu, a že není možno tímto způsobem postupovati, poněvadž by to vzbudilo nejen znepokojení, ale velké pobouření, a já pravím, že by bylo nemožno při nynějších okolnostech převzíti zodpovědnost při provádění tohoto zákona.
V osnově zákona jest zejména důležitý kromě §u 1 také § 2 a 4, který jedná o opatřeních pro učitele. Tento oddíl zákona byl podroben kritice kolegou našeho klubu, soudruhem Houserem. Já jen připomínám, že je zde podáno minoritní votum zástupců oposičních stran v rozpočtovém výboru, kteří neměli příležitost, aby své názory v rozpočtovém výboru uplatnili, a to pro postup a jednání stran většiny: kromě tohoto minoritního vota, o kterém bude jednáno a které odporučujeme ku přijetí, byly podány určité pozměňovací návrhy, paragrafově sestavené, které je nutno rovněž uvážiti a které je nutno v zájmu státních zaměstnanců a zřízenců přijmouti.
Pan předseda sněmovny v úvodu k tomuto bodu řekl, že máme dvě materie, které budeme projednávati. Je to zajímavé. Jednáme hned o zaškrcení dvou kategorií veřejného úřednictva, jednak státního úřednictva a veřejných fondů a úřednictva samosprávného. My rušíme také bezohledně paritní zákon zaručující rovnoprávnost učitelů v poměru ke státním zaměstnancům a samosprávným úředníkům. A tu ukazuji na jednu okolnost: Jestliže se vláda zde odvážila proto zrušiti paritní zákon pro samosprávné úředníky, že prý jsou ohroženy finance obecní, je nutno připomenouti, že je to sama vláda, která pomalým vybíráním daní zaviňuje, že přirážky k daním, které by mohly hraditi ty výdaje, které mají obce, jsou vinou vlády vlastně sabotovány.
Za druhé máme konstatováno několik případů. Markantní je případ okresu libereckého, kde bylo možno to zjistiti. Tam na nedoplatcích daňových berní státní správy je dosud 1 milion, tedy pro jeden ohraničený a malý okres obnos veliký. Vážení pánové, třeba uvážiti, je-li možno, aby veřejným korporacím bylo nařizováno parlamentem, aby neplatily větší kvoty pro daň osobní z příjmů svým zaměstnancům, nežli stát sám. Chcete tím způsobem donucovati veřejné korporace jako policajti, aby dělaly to, co se vám líbí? To je nepřípustno! Dáváte si tím vysvědčení, že nechápete kompetence, kterou má Národní shromáždění. Tato určitá opatření můžete učiniti ve formě průvodního - řekl bych - dodatečného nařízení, jež vykládá smysl zákona, ale do zákona dáti opatření, jímž zakazujete veřejným korporacím zvýšení příspěvku na osobní daň z příjmu pro zaměstnance, to je - promiňte mi to ostré slovo - přímo impertinence, bude-li to uvedeno ve formě zákona.
Na nás celá osnova zákona dělá jeden markantní dojem: Je to vlastně boj, který je zahájen proti zaměstnancům jakéhokoliv odvětví. Byl zahájen na jaře t. r. v oboru stavebním, v oboru kovoprůmyslovém, další akce vznikla sporem po stránce mzdové i po stránce určitých požitků v hornictví a nyní přicházejí na řadu státní úředníci a samosprávní zaměstnanci. Pánové, projednávali jsme zde v hodinách nočních po velikých excesech a velikém pobouření uvnitř sněmovny pilnou interpelaci o poměrech bankovního úřednictva, a zde jako strašidlo, jako černý duch trčí před námi představitelé bankovního kapitálu, kteří dávají ducha tomuto zákonu.
To jsou vlastně synonyma, a jestliže
se klade před nás na stůl osnova zákona, která je ve vztahu s
celou tendencí stlačovati mzdu, platy, je to boj kapitalismu proti
proletariátu a je nutno, aby i ti, kteří jsou dosud neprobuzeni,
neinformováni, při těchto příležitostech viděli, oč vlastně jde,
aby i oni poznali, že proti spojenému souručenství kapitálu, proti
jednotné frontě vydřiduchů je třeba postaviti jednotnou, sjednocenou
frontu revolučního proletariátu! (Výborně! Potlesk.)