Oč jde při tom, o čem zde nyní mluvíme? Vždyť se už o tom vyslovili všichni oposiční řečníci nejen němečtí, nýbrž i čeští. Podle našeho názoru jde oběma předlohám o zaměstnancích státu, zemí, okresů a obcí - týká se to velkého počtu zaměstnanců a jich příslušníků - jedině o nový pokus se snížením platů v tomto státě. Zkusilo se to s bankovními úředníky, zkusilo se to s horníky. Horníci jsou však z jiného dřeva než úředníci a zřízenci. Dovedou užíti oněch cest, jichž je potřebí, aby pány, kteří si myslí, že si mohou všechno dovoliti, přece jen trochu zastrašili a zahnali zpět do jejich bašt. Tyto předlohy nemají jiného významu - opakuji to - než vésti úspěšný boj na jiném poli, s jinou skupinou, která se ještě nenaučila bojovati těmi prostředky a cestami, jako rukodělní pracovníci. Jaký význam má úřednictvo a zřízenectvo pro stát, to bylo dnes už vyloženo. Mínil-li kterýsi řečník, že úřednictvo tento stát vybudovalo, je to z části pravda. A teď dostávají tyto ohromné zástupy zaměstnanců, nyní, když se blíží svátky vánoční - lituji, že zde není pan ministr Šrámek - Ježíška, na nějž se křesťanstvo, ano lidstvo vůbec podle starého podání tolik těší; je to často jen maličkost, kterou si ti ubožáci koupí, aby si trochu zkrášlili svůj domov; a v tomto okamžiku s lehkovážností, která nemá sobě rovné, uvaluje se těmto lidem i na tu malou radost clo. Což páni neuváží, jaké roztrpčení způsobí v rodině ubohého úředníka a zřízence, přijde-li tento smutný Ježíšek? Vládnoucí a nejprve kapitalistické třídy v tomto státě se pokoušejí - a jak se dovídám, chtějí to ještě dnes všemi prostředky prosaditi - aby platy a mzdy zřízenců a úředníků a z části i dělníků snížily pod jiným titulem. Je zcela lhostejno, děje-li se to tím, či oním způsobem; skutečností je, že předlohy znamenají snížení příjmů veřejných zaměstnanců. Není pochyby, zdaří-li se nyní tento útok, že páni průmyslníci, továrníci a obchodníci a jak se všichni jmenují, vykořisťovatelé všech národů, budou ještě drzejší, než byli dosud. Již měsíce se bojuje o to, aby dělníku, proletáři v tomto státě byl odňat ten skrovný kousek chleba, aby byl ještě zmenšen. A nyní užívají průmyslníci jako nástroje státního ústrojí, aby vydali opět heslo, aby byl podniknut boj proti organisacím zaměstnanců s většími silami, s dvojnásobnou a trojnásobnou důrazností. Není pochybností, že průmyslníci i v dřívějších dobách vždycky hleděli k tomu, aby platy veřejných úředníků zůstaly co možná nízké. Byla zde souvislost mezi mzdami soukromých zaměstnanců a mzdami veřejných zaměstnanců. Nízké platy veřejných úředníků, hladové mzdy učitelů a písařů, tak to bylo, a zaměstnanci se museli s těmito hladovými platy spokojiti, poněvadž, jak jsem se už zmínil, neměli v sobě ještě tolik síly a z části ještě ani dnes nemají, aby bojovali týmiž prostředky, jako dělníci rukou.
Boj o snížení platů počíná v době, kdy se životní podmínky prý zlepšily. Ve skutečnosti však drahota stoupá. Tíž páni, kteří se pokoušejí snížiti platy, mají připravenu novou sekeru, novou zbraň. Má býti zvýšena celní sazba. Mají nám býti zdraženy nejdůležitější životní prostředky. K tomu přistupuje hrozná bytová tíseň, doba, kdy sta a sta lidí nemá, kam by složilo znavenou hlavu, aby jen poněkud lidsky žili a nemusili jako zvěř žíti ve stájích a podobných tak zvaných obytných místnostech. Šetřiti! Zajisté má se šetřiti! Ale začíti šetřiti u zaměstnanců státu, země a obcí, to není ani správný způsob, jak by měl býti učiněn pokus, aby byl tento stát upevněn. Mohlo by se již šetřiti, velectění pánové, u stran většiny. Uvedu vám několik čísel, abyste se, nevíte-li to snad, podivili, jak lehkomyslně pánové, kteří se zde tak dobře baví, mrhají státními penězi. Pan kol. Navrátil, starý pán, jehož si již pro jeho stáři vysoce vážím, se usmívá. Také se jiní usmívají. Ale smích vás přejde. (Posl. dr. Patejdl: Jupiter tonans!) Ano, Jupiter tonans. Však pány smích přejde, neboť pracující lidé všech národností s nimi zúčtují. Přijde čas, vaše moc není tak silná, aby nemohla býti zlomena.
Máme také úředníky, kteří nemají tak bídných platů, jako velké množství zaměstnanců. Pro porovnání jsem vyhledal několik číslic o vyslanectvích Československé republiky. Rumunský vyslanec v Americe má plat 11.000 dolarů, jugoslávský 12.000 francouzský vyslanec 18.000 dolarů. Zástupce republiky Československé však měl ještě před několika týdny nebo měsíci 40.000 dolarů. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Teprve v poslední době byl mu příjem snížen na 24.000 dolarů, to jsou ve měně našeho státu 2 miliony korun. Takový český legační rada - nevím, co ten člověk dělá - (Posl. Hillebrand [německy]: On také ne! - Veselost na levici.) dostává 11.000 dolarů platu, to odpovídá našim 880.000 korunám a naše vyslanectví v Americe stojí pakatýlek 18 milionů Kč. To je více, než stoji senát a tato slavná sněmovna dohromady. Snad by se zde mohlo začíti šetřit a bylo by možno tak mnohému chudému veřejnému zaměstnanci přes zvýšení, jež povolila veleslavná většina, přiznati ještě přídavky. Stále ještě by jich potřebovali. Přirovnáme-li k tomu mzdy cestářů, abych vybral jen nejnižší skupinu, ti totiž také patří do této kategorie, o niž zde jde, a mají plat 80 až nejvýše 350 Kč měsíčně, vidíme křiklavý rozdíl v poměrech příjmů zaměstnanců v tomto státě, v této svobodné republice, která je takovým množstvím sociálního oleje, nevím, zda prosycena či pomazána. (Německé výkřiky.) Nyní v půlnoční hodinu projednáváme tuto předlohu, v hodinu, kdy obcházejí duchové... (Německý výkřik: Ale ne dobří!) Ne, nejsou to dobří duchové, kteří zde obcházejí, jsou to jiní, zastupuje je jistý pan Kubíček. Ví slavná sněmovna, kdo je tento pan kolega, který má odvahu zastupovati zde tyto návrhy zákonů? Je to pán, který je také zaměstnancem, ale zaměstnancem vyšší životní úrovně, jak se říká, ředitelem (Německé výkřiky: Nikoli, presidentem!), předsedou lihové ústředny. Táži se toho pána, je-li zde, a nechci býti nešetrný, jak vysoký je jeho příjem? Myslím, že nechybím, řeknu-li, že jeho příjem je číslo šestimístné až sedmimístné, že jeho příjem dosahuje asi milionu. A takoví lidé mají smělost, abych to nevyjádřil jiným slovem - je pro to v němčině také ještě jiné slovo a snad i v češtině jsou taková slova - takoví lidé mají odvahu zastupovati zde požadavek, aby zaměstnancům byla odňata část jejich příjmů. Kdyby ti pánové měli trochu citu - však u zástupců kapitalistů ho není - takový pan dr. Kubíček mohl by hladce zaplatiti pakatýlek 180 milionů korun z neslýchaných lichvářských zisků, jež byly v lihové ústředně, dík politice a mravnosti vládnoucích tříd, vyždímány z mas těch nejchudších, jen kdyby hrábl trochu hlouběji do kapsy u vesty.
Chceme šetřiti. Chtěli bychom šetřiti také ve vojenství. Neobjevil jsem to já, řekli to už přede mnou zcela jiní lidé; také mezi českými předáky občanských stran jsou lidé, kteří dříve smýšleli jinak. (Německý výkřik: S vojáčkováním se má přestat!) Má se prý přestati, ale prozatím jsme toho ještě velmi vzdáleni. Pro vojsko jsou v Československu vždy po ruce miliony a miliardy, poněvadž potřebují vojsko, aby udržovalo, bude-li toho potřebí, na uzdě massy, rozpoznávající zvolna poměry v tomto státě. Tedy na jedné straně peníze pro vojsko, na druhé straně se saje pracujícím lidem morek z kostí; dělníkům se zadržuje jejich výdělek, aby se promrhal za nesmyslné haraburdí, za to nejhloupější, co vůbec na světě je a ve 20. století po světové válce ještě může být.
Kdyby byli páni trochu chytřejší, než jsou, kdyby nebyli úplně raněni slepotou a neřítili se přímo do záhuby - oni to ještě nevidí - pak by se nedopouštěli této chyby a neodnímali by zaměstnancům všech tříd zamýšleným zkrácením platů jejich radost z práce. Podmínkou dobré práce je radost z práce, podmínkou právě u veřejných zaměstnanců je, aby tito lidé byli jakž takž uspokojeni. A nyní se má těmto zaměstnancům část jich příjmů vzíti! Neúplatnost je u dobrých lidí pravidlem. Kdo má dobrý charakter, nedá se podplatiti, netrpí podlézání, i kdyby musel hladověti a strádati. Avšak tato třída lidí by neměla býti podrobována takové zkoušce, tak tuhé zkoušce, jak se o to zde stále činí pokusy.
Předlohy, o něž zde jde, zabývají se také zaměstnanci okresů a obcí. Znovu se zasahuje do samosprávy obcí, znovu se činí pokus, všechnu moc přeložiti do ústředních úřadů, celé hospodářství ve státě uniformovati, všechno uvésti pod moc ústředních úřadů. Činí se obzvláště také pokus předlohou zakázati, aby zaměstnancům okresů a obcí, kteří tu a tam mají lepší platy než velké massy státních zaměstnanců, byly vypláceny vyšší přídavky, než vyplácí stát svým zaměstnancům. Zapomíná se však při tom, že tito zaměstnanci pracují a žijí za zcela jiných podmínek.
Na konec chci promluviti několik slov o zvláštní skupině zaměstnanců; jsou to cestáři, musí se zde dnes o nich mluviti. Tito lidé úpějí v obzvláště křiklavé bídě. Je nutno, aby zde bylo konečně už jednou umožněno, aby tito ubozí lidé byli uznáni a ceněni jako zřízenci. Jsou mezi nimi lidé, kteří pracovali 20, 30 let a dnes ještě nejsou definitivní a jsou odbýváni ubohými platy. A teď se činí pokus v tomto zákoně provésti změnu tím, že lidé, kteří nebyli stále, nepřetržitě na svém místě, nejsou vůbec považováni za zřízence. Musíme žádati, aby i na tyto ubohé lidi bylo konečně jednou pamatováno, aby i jim se dostalo požitku přiměřených platů. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Zakončuji svůj výklad prohlášením:
Ať si vládnoucí strany se svou skrovnou většinou kráčejí cestou,
kterou šly dosud. I když nám zde nepopřávají sluchu, veliké massy
zaměstnanců venku poznají, co se s nimi provádí. Ve velikých massách
zaměstnanců a pracujících obživne poznání, že musejí jíti společně
s dělníky rukou. Jen bojem přemůžeme nyní vládnoucí většinu; veřejným
zaměstnancům všeho druhu musí se také umožniti a podařiti vésti
boj, jako jej vedou dělníci. Mluví se o tom, že profesor je hůře
placen než metař nebo čistič stok nebo jiná opovrhovaná povolání.
Nechť se chopí zaměstnanci státu, zemí, okresů a obcí ruku v ruce
s dělníky boje, pak se podaří i jim proti těmto zákonům vybojovati
si takové platy, aby mohli žíti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dalším řečníkem jest pan posl. inž. Kallina.
Posl. inž. Kallina (německy): Pánové a dámy! Jest příznačné pro špatné svědomí stran většiny, jež se vzdaly jakéhokoli parlamentního citu pro odpovědnost, jež se vzdaly svého sebeurčovacího práva, když přenesly parlamentní práci ve skutečnosti jedině a pouze na výbor pěti mužů a když ten nedojde k dohodě, mnohdy i na výbor patnácti mužů, že až dosud žádný ze zástupců stran většinových se neodvážil zasáhnouti do debaty a zastávati otevřeně oba předložené návrhy zákonů. Řada předešlých řečníků už výslovně poukázala, že to, co se chystá v těchto dvou návrzích zákona, je nejtěžší ranou, kterou možno zasaditi státním úředníkům, zaměstnancům se stálým platem, úředníkům obcí a okresů. Bylo vám dokázáno, jakými nesociálními zásadami se při tom řídíte. Bylo také dostatečně promluveno o tom, že právě v nynější době, kdy pociťujeme novou vlnu drahoty, musí to býti označeno přímo jako neslýchané, že se počíná se snižováním cen u platů stálých zaměstnanců. Je mi přímo nepochopitelné, jak všichni stálí zaměstnanci svého času, když první zprávy o snížení služného pronikaly do veřejnosti, klidně přijali toto předem oznámené opatření, jež má býti nyní provedeno. Lze to zajisté přičísti jen tomu, že tehdy věřili, že by to byl masopustní žert, poněvadž se nemohli vážně domnívati, že by se většinové strany této sněmovny mohly tak dalece zapomenouti, aby v tomto okamžiku přistoupily ke snižování platů nebo mezd. Bylo dostatečně objasněno, jak se během roku změnilo stanovisko jednotlivých vůdců většinových stran, a to nikoli proto, že mohli pro to uvésti pádné důvody, nýbrž z toho důvodu, že toho právě vyžaduje vládnoucí soustava, hospodářství pětky. Nevíme, co se vždy děje za zavřenými dveřmi, co bylo českým sociálním demokratům od ostatních českých stran za to slíbeno, že jim vyšli vstříc. Avšak dostatečně bylo pojednáno o tom, že se v této pětce nepracuje podle vážných národohospodářských hledisek. Je to patrno z řady předloh a zákonů, které se přes nás převalily, obzvláště z těch, které byly vydány cestou nařizovací. Celá otázka vyživovacího hospodářství, nejdůležitější kapitola pro všechno obyvatelstvo, nebyla upravena v oné době, kdy bylo lze ještě s úspěchem do této věci zasahovati, nýbrž tak, že se utváří ke škodě části obyvatelstva tohoto státu. V pětce klidně na všechny strany se vyjednávalo, pravděpodobně také o rozdělení jednotlivých ministerských křesel, až konečně došlo k tomu, že bylo vydáno cestou nařizovací, co pětka upekla; strany v pětce zastoupené nemají však odvahy, aby se k tomu ve sněmovně otevřeně přiznaly.
Chci však přejíti k předmětu jednání. Páni vědí, jaké stanovisko zaujímá naše strana k oběma těmto předlohám. Hlavní náš řečník dr. Schollich načrtl hrubými rysy naše stanovisko. Já se chci zabývati jen některými podrobnostmi. Chci jen zcela stručně zdůrazniti, že to hraničí přímo s šílenstvím, v nynější době začínati se snižováním platů, v době, kdy, jak známo, nemůže býti ani řeči o klesání cen, naopak o stoupání. Stačí, podívá-li se každý do hospodářských knih své domácnosti, aby seznal, že nejnižší hranice měsíčního nákladu na živobytí od r. 1918 stoupla se 400 K asi na 2500 K. A tuto skutečnost nelze jen tak přejíti, projednávají-li se tyto tíživé otázky opravdu vážně. Avšak my jsme tomu už přivykli, že se v pětce jedná méně vážně, nýbrž že se tam stále v pravém slova smyslu čachruje, jen aby opět získali pro příští měsíce čas, aby mohli t. zv. nosnou většinu ve sněmovně udržetí pohromadě. Děje-li se to na účet životních zájmů širokých kruhů pracujícího lidu, je pánům zcela lhostejné.
Nyní bych rád promluvil k několika málo paragrafům obou návrhů zákona, nejen protože byl učiněn s těmito návrhy zákona pokus, postihnouti velmi krutě netoliko státní zaměstnance všech národností, ohroziti nejtěžším způsobem jejich živobytí, nýbrž protože chytrým tahem byla do toho jednoduše pojata i celá další třída stálých zaměstnanců. Pravděpodobně, a to bych zdůraznil, na přání českých sociálních demokratů, kteří by se rádi zbavili t. zv. zákonitou cestou požadavků, a to často velmi oprávněných požadavků obecních zaměstnanců. Nechtějí to vzíti na sebe, aby v obecních zastupitelstvech hlasovali proti těmto požadavkům, nýbrž chtějí si to ulehčiti. Chtějí se chrániti zákonem, který by jim ulehčil jejich postavení v obcích, při čemž se mohou vymlouvati, že prý byli v pětce přehlasováni. Ponechávám pánům, resp. jejich voličům, aby sami posoudili, zda jest to stanovisko, které může zaujímati pokroková strana, za niž se čeští sociální demokraté tak rádi vydávají. Je příznačno, že v zákoně z 12. srpna 1921 - není to tedy tak dávno, je to několik měsíců - v § 1 bylo stanoveno, že zaměstnancům obcí a okresů náleží plný nárok na přídavky, jaké dostávají státní zaměstnanci. Při této příležitosti připomínám, že zcela určitě i tento zákon, jako ostatní zákony, jednající o této materii, vyňaty z celého velkého souboru znovuvybudování po t. zv. uzavření míru, nebyl účelným, poněvadž se při tom, snad úmyslně, zapomnělo, aby byla zjednána obcím možnost, tyto zvýšené přídavky úředníkům vypláceti. Bylo by bývalo naprosto nutno při řešení této otázky zároveň také otázku financování obcí nejen nadhoditi, nýbrž i rozřešiti, neboť jest nepochopitelné, jak je možno na jedné straně obcím předpisovati zákonem výdaje a na druhé straně nezjednati obcím také možnosti tyto zvýšené částky nějakým způsobem si opatřiti. Ano, šlo se tak daleko, že bylo obcím prostě odňato dokonce dosavadní právo vybírati ve vlastním oboru působnosti daně, a obce jsou nyní nechávány měsíce, ano léta bez dostatečných přídělů. S tohoto místa, kde otevřeně a čestně hájím oprávněné požadavky zaměstnanců obcí a okresů, zároveň bych rád poukázal na to, že musíme žádati, aby s úpravou všech těchto otázek byla zároveň rozřešena, pokud možno brzy, úprava obecních financí. Je příznačné, že tento zákon, jímž obecní zaměstnanci byli zrovnoprávněni, pokud se týče drahotních přídavků, byl usnesen 12. srpna 1921 a že až do dneška nebylo vydáno ani prováděcí nařízení, leda že bychom dnešní návrh na zrušení tohoto zákona považovali za takové "prováděcí nařízení". Platy obecních úředníků, jako jiných, byly upraveny zákonem ze dne 17. září 1919 a je příznačno, že v § 25 tohoto zákona bylo výslovně ustanoveno, že se v každém případě zaměstnancům obcí a okresů v prvních třech měsících od působnosti zákona dává na vůli, aby se rozhodli, zda chtějí, aby se s nimi nakládalo podle tohoto zákona, či podle jejich tehdy platných soukromoprávních smluv s chlebodárci, totiž obcemi a okresy. Na základě tohoto zákonného ustanovení rozhodlo se samozřejmě mnoho tisíc zaměstnanců obcí a okresů, že chtějí býti nadále ustanoveni na základě soukromých smluv s chlebodárci, okresy a obcemi. To je zákonné ustanovení a nemůže býti dnes novými zákony zvráceno, vezme-li se právě zřetel na ono tísnivé postavení, v němž byli tehdy obecní a okresní úředníci. A považuji za vyloučeno, aby pánové z většiny vážně na to pomýšleli, usnésti se na tomto zákoně, když jsem nyní upozornil na tento odpor. (Německý výkřik: Jste veliký optimista!)
Ano, jsem optimista a spoléhám
na to, poněvadž právě přede mnou stojí bývalý ministr financí
dr. Engliš, muž velmi vážný, že užije svého vlivu ve straně,
aby bylo ihned přijato stanovisko, by obě předlohy zákonů byly
znovu přikázány výborům, aby bylo dstraněn tento rozpor. Je nemožno,
aby president tento zákon za těchto skutečností podepsal. Je známo,
že částka, o niž běží a která má býti uspořena, činí 180 milionů
korun. To jest při obrovských výdajích a při obrovských příjmech
tohoto státu - máme stále, jak známo, rovnováhu v státním hospodaření,
těch několik miliard, jichž se nedostává, bude opatřeno prostě
cestou úvěru - maličkost. Jinak by nebylo možno pouštěti se do
takových dobrodružství, jak jsme je zažili teprve před několika
týdny za mobilisace, kdy bychom si byli zahráli rádi na velikána,
abychom Velkou i Malou Dohodu přesvědčili, že Čechei je opravdu
středem, kolem něhož se země otáčí.
Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám pana řečníka, aby neužíval takových výrazů. (Posl. dr. Radda [německy]: Což pak se nesmí říci Čechei? - Posl. dr. Baeran [německy]: Říkejme snad raději Čechoasie!)
Volám pana poslance k pořádku.
Posl. inž. Kallina (pokračuje): Rád bych při této příležitosti připomenul, že by páni z většinových stran mohli samozřejmě velmi lehce tento zcela nepatrný peníz ušetřiti na jiném účtě. Předešlí řečníci učinili mnoho takových návrhů, které nechci opakovat. Poukazuji jen stručně na to, že Čechácku, pardon, Československu - Slováci se sice vždycky rozhodně brání, aby byli jedním dechem jmenováni s Čechy jako jednotný národ - by stačilo škrtnouti malou zbytečnou položku vojenského rozpočtu. Nechci vytýkati jednotlivé položky. Je jich tolik, že by snad bylo možno o tom hovořit hodiny.
Avšak o jedno prosím: uvažte,
co způsobí oba tyto návrhy zákonů nejchudším z chudých, a to jsou
zaměstnanci s pevným platem. Kdo sám není zaměstnancem s pevným
platem nebo nemá ve své rodině takového zaměstnance a nezná nouze,
v jaké jsou tito lidé nuceni žíti, nemůže pochopiti, co pro ně
znamená toto nynější snížení platů. Stav, v němž jsou tyto rodiny
nuceny žíti, je přímo nesnesitelný. A je nepochopitelné, jak může
míti někdo odvahu tyto platy ještě snížiti. Avšak jest příznačné
pro onoho ducha, že se sem svévolně zahrnuje třída, která s tím
nemá naprosto nic společného, a jest příznačné pro lehkovážnost,
s jakou byl tento zákon v obou výborech projednán, že se zde prostě
stanoví, že úředníci obcí a okresů mají býti do konce r. 1922
na roveň postaveni jak co do platů, tak co do práv státním úředníkům.
Co do platů jest to možno, co do práv jest to holá nemožnost.
Nemyslím, a ani přední čeští právníci nebudou moci tvrditi, že
je možno postaviti je na roveň co do práv - a v původním českém
textu praví se výslovně "požitků, práv a nároků" a "práv"
znamená přece "Rechte" - leda by se snad zamýšlelo učiniti
z nich státní úředníky. O tom nám nebylo nic prozrazeno a myslím,
že asi proto, aby tento zákon mohl přijíti k platnosti, aniž byl
s úspěchem potírán. Prohlašuji, že úředníci obcí a okresů se vší
váhou se o to zasadí a dovedou si také na všech příslušných místech
vybojovati své právo. Poukazuji na to, že úředníci obcí a okresů
samozřejmě nikterak nemohou býti stavěni na roveň státním úředníkům
co do řádně nabytých práv - nechci jedny ani druhé přeceňovati
nebo podceňovati. Je také nepochopitelno, jak se dnes stát vůbec
může odvážiti takto znovu zasahovati do obecní samosprávy, poněvadž
tento stát veleben je od svých tvůrců stále jako stát demokratický,
a poněvadž jsme stále tak často slýchali, že prý v každém demokratickém
státě svobodná obec je základním kamenem, na němž je vybudován
svobodný stát. Buď jak buď, z úst našich řečníků jste seznali
naše stanovisko. Seznali jste, že nás nelze za žádných okolností
získati k tomu, abychom dali svolení jen k jedinému z těchto paragrafů,
jež obsahují snížení platů úředníků státních, úředníků obcí a
okresů. Naopak stojíme na stanovisku, že platy všech těchto tříd
státních zaměstnanců musí zůstati bez podmínky neztenčeny. Na
základě tohoto stanoviska budeme hlasovati proti oběma zákonům.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má pan posl. Blažek.
Posl. Blažek: Vážená sněmovno! Opětně přistupujeme k projednávání zákona, jímž se upravují poměry státních zaměstnanců. Maně si vzpomínám, že je tomu právě rok, co se sněmovna také touto ožehavou otázkou státních zaměstnanců zabývala. Jaký však rozdíl po roce! Loni státní zaměstnanci z lásky k mladému státu, aby jeho vývoj nebyl ohrožen, prohlašovali ochotu dále snášeti bědné postavení a spokojili se jen s částečnou a velmi nedostatečnou úpravou drahotních a nouzových výpomocí. Pevně věřili danému vládnímu slibu, že během roku provedena bude stabilisace mezd a platů, stabilisace odpovídající stále stupňovaným drahotním poměrům. Byli však zklamáni. A jsou to dnes státní zaměstnanci všech kategorií, kteří plni rozhořčení a oprávněně dávají na jevo svou nespokojenost, protestují a důrazně žádají provedení stabilisace platů. I zde u státních zaměstnanců bylo provedeno názorné vyučování, že jsme ve státě kapitalistickém. Již programové prohlášení koaliční vlády Benešovy, v němž mluvilo se o šetření a restringování, vzrušilo krajně státní zaměstnance. Další činy koaliční vlády, jako nařízení splátek na úvěr ošacovací akce, dále vyloučení velké části státních zaměstnanců z veřejného zásobování a vydání jich na milost a nemilost zdražovatelům a lichvářům, dále škrtnutí nouzových výpomocí z rozpočtu na r. 1922 a konečně i tendence proti paritnímu zákonu učitelskému, způsobily pravé rozjitření právě v nejnižších a nejhubeněji honorovaných kategoriích státních zaměstnanců.
Byl to ministerský předseda dr. Beneš, který prohlásil k deputaci zaměstnanců, že si přeje, aby v otázkách státních zaměstnanců pracováno bylo v obapolném dorozumění, aby odborové organisace nebyly stavěny před hotové věci. A ani tento vládní slib nebyl splněn. Naopak postupuje se proti odborovým organisacím státních zaměstnanců s naprostou bezohledností, jak svědčí podání vládního návrhu číslo 3275, kterým upravují se výhody poskytnuté státním zaměstnancům a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů. Předloha tato, jak už zde konstatováno bylo p. kol. Taubem, byla rozdána ve čtvrtek odpoledne a za 2 hodiny jednal o ní sociálně-politický výbor, jehož členové, najmě kolegové němečtí, měli naprosto nedostatečnou lhůtu k prostudování této zákonné předlohy, která v jednotlivých paragrafech přináší značné zhoršení dosud platných ustanovení zákonných a která přináší okleštění práv státních zaměstnanců. Za toho hazardní provokování zaměstnanců nesou kromě koaliční vlády plnou odpovědnost vládní strany, jmenovitě strany socialistické, které přes varování provádějí v "pětce" diktát a současně atentát na životních zájmech tisíců státních zaměstnanců a jejich rodin. Provádějí tento atentát v době rostoucí drahoty životních potřeb, jak zde předešlými řečníky bylo prokázáno. Referentem o vládní předloze je pan dr. Kubíček, člen republikánské strany venkova, strany, která nehledíc na stát, nehledíc na obyvatelstvo, prosazuje bez ohledu své požadavky. Pánové, začínáte svůj útok na státní zaměstnance. My jsme si vědomi toho, že půjdete také na dělníky. Je dobře, že nastává v této věci jasno. V titulu vládní předlohy mluví se o upravení výhod státním a jiným zaměstnancům, ač o nějakých výhodách není možno vůbec mluviti, neboť stát, jak známo, nejhůře odměňuje své zaměstnance, na jejichž bídné platy doplácí troj- a čtyřnásobné drahotní a nouzové výpomoci.
Při této příležitosti dovoluji si poukázati na řešení otázky zaměstnanců v jiných, okolních státech. Tak na př. v republice Německé provedena byla úprava v dubnu minulého roku 1920 a řeklo se výslovně, že tato úprava je úpravou definitivní a poslední, ale viděli jsme, že již v říjnu roku letošního provedena byla nová úprava mezd a platů státních zaměstnanců, a u těchto německých zaměstnanců dosahuje téměř 100%ního zvýšení. To bylo - podotýkám výslovně - před poklesem německé marky. Srovnáme-li poměry státních zaměstnanců u nás s poměry státních zaměstnanců ve vedlejší Německé republice, dojdeme k tomu - řekl bych - měřítku, že pláty našich zaměstnanců jsou nejméně o 30% nižší nežli jsou platy zaměstnanců ve vedlejší Německé republice.
U nás však poukazuje předseda vlády pan dr. Beneš na rozpočet francouzský, ve kterém se praví: "Propustíme 40 tisíc zaměstnanců a odbouráme veškeré drahotní přídavky." Tedy i v této otázce má býti u nás uplatněn vzor reakční Francie. Chci podotknouti a vyzvednouti, že tři léta trpělivě čekali státní zaměstnanci na splnění svých sociálně spravedlivých požadavků a že dostává se jim jenom slibů, slibů, které se neplní, a že dostává se jim nedostatečných úprav jejich poměrů. U nás se, pánové, velmi rychle zapomíná. Nikdo z rozhodujících činitelů si nepřipomene, že železniční zaměstnanci roku 1918 zachránili naší republice za miliardy vozového parku, potravin a jiných hospodářských hodnot. Není tomu dlouho, co časopisy naší buržoasie v čele s "Národními Listy" zahájily hrubý útok na státní zaměstnance. Také dnes je nám jasno: Veřejnost měla býti zmatena a oklamána, aby zastřeny byly pikle, jež delší dobu v zákulisí byly vedeny. Veřejnost měla býti poštvána proti akci státních zaměstnanců na započítání drahotních přídavků do pevného platu, jak to vláda slíbila. Věci došly tak daleko, že snahy tyto našly ozvěnu i v myslích některých socialistických činitelů.
Dnes pracuje se proti stabilisaci proto, že se očekává vzestup koruny a tím určité zlevnění. Přes to však je nutno zdůrazniti, že státní zaměstnanci stabilisace potřebují, aby mohli svoje bědné, zruinované poměry upraviti. Stabilisace umožnila by přesloužilcům odchod do pense, a to aspoň za částečně snesitelnějších poměrů, a přinesla by jisté zlepšení poměrů vdovám a sirotkům. O blahobytu státních zaměstnanců svědčí útěk jejich ze státních služeb.
Za Rakouska se, pánové, říkalo: Státní zaměstnanci mají málo, ale mají jisté. A nebyla nouze o dorost. Po převratu nastalo u nás zhoršení. Provedená úprava platů je nedostatečná, zvýšení nouzových a drahotních přídavků není vůbec v poměru k předválečným platům a znehodnocené valutě. Právě projednávaný vládní návrh znamená novelisaci a značné snížení platů a mezd, znamená pohřbení četných nadějí starých zaměstnanců na snesitelnější poměry a podmínky při odchodu do pense.
§ 2 znamená citelné zhoršení pro stav učitelský, jak již kol. Houserem zde bylo vyznačeno.
V § se stanoví, že služební požitky zaměstnanců zemí, žup, okresů, obcí a ústavů jimi spravovaných, musí býti do konce roku uvedeny na míru požitků a práv zaměstnanců státních. Podívejte se na tu logiku: Tedy proto, že zhoršují se poměry nebo zrušuje se úprava platová státních zaměstnanců, musí se zhoršiti i poměry zaměstnanců zemí a okresů; snad proto, aby tito neměli si co vyčítati. (Výkřiky.)