Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kostka.

Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Nebudete žádati, abychom se zde my, všechny strany, zabývali v této hodině věcně touto nanejvýš důležitou otázkou celého státního života. (Posl. Kreibich [německy]: Nebude to také nic platno!) Nebude to nic platno, ale nechť je dán výraz tomu, že všechny skupiny na této straně (ukazuje na levici) bez rozdílu musí co nejrozhodněji protestovati proti takovémuto projednávání takových otázek a také já jako zástupce demokratické strany musím co nejrozhodněji protestovati proti takovémuto porušování demokracie. Přejete-li si oligarchii pětky nebo patnáctky, pak, probůh, nesvolávejte této sněmovny, ušetřte aspoň miliony, které zde utrácíte, a nechte, ať rozhoduje tato oligarchie sama, (Souhlas na levici.) a bude to zrovna tak dobře a krásně spraveno, jako když my zde utrácíme peníze. (Hluk. Různé výkřiky.) Víte právě tak dobře jako my, že válka a poválečná doba udělala z úředníků, kteří jsou odkázáni na pevný plat, proletáře. Proč začínáte nyní projednávati tuto důležitou otázku platů, která je jak plně uznáváme, ožehavá, u úředníků? Poněvadž nemáte odvahy, postaviti se proti skupině, která je schopna organisace (Souhlas na levici.) a poněvadž zcela dobře víte, že úřednictvo, učitelstvo nemá této organisační schopnosti, a poněvadž zcela dobře víte, že s heslem "Naše republika musí býti chráněna" můžete se zcela klidně tohoto zločinu dopustiti. Táži se vás se zaměstnanci, proč pak, pro Bůh - i zástupci vašich stran se chytají za hlavu a táží se - proč pak jste prosadili toto urychlené projednání, kdy ráno se ještě neví, co čeká úředníky večer podle usnesení státu a usnesení Národního shromáždění? Proč to, probůh, činíte? Poněvadž se bojíte, že snad v okamžiku by mohla býti vzhůru ulice. (Výkřiky posl. Myslivce.) Dost možná, že konec konců mohla by býti i zde v Praze pořádána taková protestní shromáždění, na něž by zajisté pan Myslivec nešel jako zpravodaj a která by mu řekla taková slova že by se musel kliditi, a že by se složení pětky začalo vyklati. (Posl. Myslivec: Liberecká komora obchodní! Vy jste dobrý služebník svého pána, řečník libereckých milionářů! - Hluk. - Předseda zvoní.) Zeptejte se jednou na mé příjmy. Mám pravděpodobně méně než vy, ale tvrdím, že vy mrháte penězi a já mrhám penězi a zde musíte začíti šetřiti, chcete-li míti oligarchii, pane Myslivče. My všichni jsme zbědovaní a také pan Myslivec nebude brzy již míti co na sebe, to víme docela dobře. Avšak pan Myslivec ví právě tak dobře jako já, že otázka činží, otázka stavební, a zeptejte se jednou ctěných pánů agrárníků, zda otázky celní, což i s vaší strany jsou velmi důležité otázky, ptejte se svých průmyslníků, zda jim celní otázky nebudou dělati v nejbližší době těžkou hlavu. (Výkřiky.) A vy opravdu myslíte, že je možno, aby takový okamžik, kdy tyto otázky nutně přivodí drahotu, která nutně způsobí stoupání všech mezd, že tato chvíle je příhodná, abyste začali šetřiti u nejslabších z námezdních pracovníků, u nejslabších ze zaměstnanců, u státních úředníků? (Posl. Myslivec: Ale vám jistě přidají!) Což pak jsme to opětovně na tomto místě neřekli, že vojáčkování. ... (Posl. Myslivec: Vy jste hlasovali proti rozpočtu! Teď se děláte jejich zastáncem! Hlasovati proti rozpočtu a na druhé straně dělati se zastáncem úřednictva, to je demagogie!) Nikoliv! Odpusťte, já jsem to byl, který jsem řekl:

Pojďme raději spat a neprodlužujme debatu, (Hluk. Výkřiky na levici a na pravici.) nemá to vůbec smyslu, budete pravděpodobně hlasovati docela podle svého přání. Hlasovali jsme proti rozpočtu, poněvadž jsem při tom zdůraznil, že lze v rozpočtu šetřiti. Slovo "vojáčkování" pronesl prý v posledních chvílích v tomto státě velmi mocný pán. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Snad si jednou na to slovo vzpomenete a budete snad moci sami, bez pánů Francouzů, až se jednou těchto učitelů zřeknete. ... (Výkřik: Jak pak jste dělali za Rakouska vojáky? Řekli jste někdy, že je nechcete?) Odpusťte, rozumím trochu česky, ale vám nerozumím. Snad to bylo slovensky. (Veselost na levici.)... lépe vydržovati své státní úředníky. (Souhlas na levici.) Vím zcela dobře, že toto usnesení bude provedeno, ale dovolím si......(Hluk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. Kostka.

Posl. Kostka (pokračuje): ... vypravovati malou skutečnost ze svých zkušeností za posledních dnů. V poslední době bylo dovezeno jisté zboží z Německa, za něž se musí zde v Praze z určitého množství platiti poplatek, žádný dovozní nebo vývozní poplatek, nýbrž tak zvaný korupční poplatek. (Výkřiky.) Tento korupční poplatek - jmenujeme jej tak úředně - byl už zvýšen na 15 korun. (Posl. Sedláček [německy]: Snad u obchodní komory?) Dokažte něco takového, nebo vás poženu k odpovědnosti před soud, budete-li zde něco takového tvrditi! Řeknu vám, kdo to byl, znám adresu, znám také úřad, to vám mohu říci. Nuže, k věci: Chcete to snad takovým způsobem vyrovnati, že budete nutiti úředníky, aby vybírali takové korupční poplatky? Dojde k tomu, budete-li takovým způsobem pokračovati. Váleční poškozenci zaopatřují se, jak známo, také pomocí kolovrátku, ale okresnímu hejtmanu nemůžete přece dáti jako vedlejší zaměstnání také ještě kolovrátek. (Souhlas a potlesk na levici.)

Tím jsem asi vyčerpal svůj krátký výklad o tomto předmětu. Našemu německému obyvatelstvu chci při tom připomenouti, že velmi často volá po jednotné frontě německých stran. Nedá se zajisté jen tak beze všeho utvořiti. Ale ku podivu se ukazuje, že proti takovémuto krutému jednání tvoří se zde fronta spravedlnosti. Chcete-li laskavě ze své strany (obraceje se ku pravici) přistoupiti do této fronty spravedlnosti, srdečně vás zveme. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán formální návrh p. posl. dr. Hnídka na konec debaty. (Hluk. - Výkřiky a odpor komunistických poslanců.) Prosím o klid. Pan posl. dr. Hnídek navrhuje skončení debaty.

Kdo souhlasí s návrhem p. posl. dr. Hnídka, aby debata byla skončena. (Posl. Toužil: Navrhuji sčítání hlasů!) prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. Hluk. Výkřiky.)

To je většina. Návrh je přijat. (Hluk a výkřiky německých a komunistických poslanců. - Posl. Toužil: To je skandál!) Volám p. posl. Toužila k pořádku. (Hluk. - Výkřiky posl. Hakena.) Volám p. posl. Hakena k pořádku. (Hluk. - Posl. Toužil a Haken tlukou na lavici. - Předseda zvoní.)

K slovu ještě jsou přihlášeni páni poslanci, všichni "contra": pan posl. Kreibich, Haken, Svetlik, Teska, Kučera, dr. Holitscher, Heeger, Kirpalová, Fischer Rud., Schubert a dr. Kafka. (Výkřiky německých poslanců.)

Žádám uvedené, aby provedli volbu u levé zapisovatelské tribuny. Na straně "pro" je zapsán p. posl. Malypetr (Hluk. - Předseda zvoní. Po provedení volby):

Za generálního řečníka "proti" je zvolen p. posl. Schubert, na straně "pro" je p. posl. Malypetr.

Poněvadž mluvil poslední řečník "contra", uděluji p. posl. Malypetrovi slovo.

Posl. Malypetr: Slavná sněmovno! (Výkřiky na levici. - Předseda zvoní.) Jménem všech stran, které tvoří vládní většinu ve sněmovnách Národního shromáždění, dovoluji si učiniti toto prohlášení:

Rozpočet, který byl Národním shromážděním schválen, prokázal nad všechnu pochybnost jasně, že ve vydáních státních je nutna soustavná a důsledná šetrnost, nemá-li stát dostati se na pokraj finančního rozvratu a nemá-li býti vtlačen na cestu, jejíž konce - jak z některých států okolních je vidno - jsou nedozírné. Není třeba zvláště poukazovati na následky, jež z toho vyplývají, a jest jen jedno označení pro takovýto stav - chudoba a bída. A tato objevila by se pak především u těch, kteří celou svojí existencí jsou na státu a veřejné správě závislí - u státních a veřejných zaměstnanců.

Počet jejich a požitky, jež stát jim vyplácí, tvoří těžkou výdajovou položku státního rozpočtu, a je pochopitelno, že státní správa hledí především k tomu, aby tato položka byla v přiměřeném poměru k finančnímu stavu státu. Na druhé straně je ovšem nutno, aby stát a veřejné korporace odměňovaly své zaměstnance tak, aby mohli ve svých příjmech nalézti slušný existenční základ.

Jsou jen dvě cesty, které mohou oběma těmto zásadám hlediskům vyhověti. Jedna z nich jest úprava veřejné správy takovým způsobem, aby zaměstnávala jen takový počet zaměstnanců, jakého je nezbytně třeba. Cesta tato je však velmi dlouhá a povede k cíli teprve pak, až bude možno celou soustavu naší veřejné správy přiměřeně změniti a upraviti. V době nynější, když do státní správy vstoupilo během války mnoho nových zaměstnanců a když po revoluci byly ještě nové síly přibírány, není rychlé snížení počtu státních zaměstnanců možné také proto, že mnozí z nich byli by ve své existenci úplně ohroženi.

Je proto nutno hledati takové řešení, které by pro stát i pro zaměstnance bylo přijatelné a které by dalo správný a spravedlivý výraz tomu, že prospěch státních zaměstnanců je v úzké souvislosti s prospěchem a rozvojem státu, a rovněž tak, že úzce souvisí prospěch jiných zaměstnanců veřejné správy s prospěchem a rozvojem veřejných sborů, u nichž jsou zaměstnáni. Výrazem této zásady jest vládní návrh, kterým na dobu přechodnou - jednoho roku - upravují se zvláštní mimořádné přídavky veřejným zaměstnancům. Vládní návrh je však zároveň výrazem přesvědčení, že je nutno, aby každý občan plnil povinnosti proti státu v placení daní přiměřeně ke své hospodářské síle a aby ten, komu stát nebo veřejná instituce zabezpečuje bezstarostné stáří, přispíval úměrnými a nucenými úsporami - a takovými jsou splátky do pensijního fondu - na toto svoje starobní zajištění. Doufejme, že bude brzy možno tyto výhody za podobných zásad rozšířiti i na další kruhy obyvatelstva a to zákony o starobním a invalidním pojišťování.

Ustanovuje-li osnova zákona tyto nouzové výpomoci o rozdílné výši, děje se tak patrně proto, že existenční, hospodářské a služební podmínky nejsou u všech skupin veřejných zaměstnanců do té míry stejné, aby k těmto rozdílům z důvodů spravedlnosti a finanční kapacity zaměstnavatelů, jimiž tu kromě státu jsou i země, okresy a obce, nemělo býti přihlíženo. Nedomníváme se, že by tím byly dotčeny základní služební podmínky veřejných zaměstnanců.

Vláda i většina cítí plnou odpovědnost za vše, co dotýká se v této věci jak dotčených zaměstnanců tak státu a celé veřejné správy, ale také odpovědnost za to, co se týká občanstva, jež nese celou tíhu daní a veřejných dávek. Musíme si býti vědomi toho, že povolujeme státní vydání, dosahující 1 1/2 miliardy korun, a že finanční správa státní musí hledati úhradu ve výnosu nynějších daní a dávek a v úzkostlivé a všestranné šetrnosti. Nemůžeme pokračovati v dalším zatěžování obyvatelstva a nemůžeme rozmnožovati dluhy státu, zemí, okresů a obcí.

My všichni, kteří chceme upřímně starati se o vybudování a zabezpečení našeho mladého státu, jsme povinni říditi se zásadami řádného hospodáře také v hospodářství státním a veřejném vůbec. Všecky nás to stojí oběti, jež doléhají na všecky vrstvy obyvatelstva, a je povinností všech nás, abychom je s oddaností a sebezapřením snášeli. Vláda i většina jsou si vědomy toho, že tento zákon jest také jednou z takových obětí, je ale přesvědčena, že je obětí nezbytnou, nemá-li dojíti k důsledkům nejtěžším.

Ve vědomí, že jedná se o dílo nutné v zájmu státu, budeme všichni hlasovati pro tuto předlohu a neseme za ni všichni stejnou zodpovědnost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo generálnímu řečníku contra, jímž jest pan posl. Schubert.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Slavná oposice! Protiví se mi mluviti k takovéto věci, srdce se mi v těle obrací, když myslím na to, že v parlamentě demokratické republiky se může něco takového státi. Především děkuji oposici za důvěru, kterou mně věnovala, když mne zvolila hlavním řečníkem. Vážím si této důvěry a použiji jí toliko ve smyslu oposice. Útisk duševní nás spojil a ukázal, že protivy stranické jsou malicherné a že existuje ještě něco jiného než hradby strany, totiž hradba vzdělání a hradba pokroku. Vy jste se svými myšlenkami, se svými zákony zapadli do bahna, ale, pánové, vítězství vám nebude lehké. Toto vítězství, které oslavujete, je vítězství Pyrrhovo. Nemá žádného morálního podkladu. Jste hrobaři vzdělání a toto znamení hanby z dnešní noci s vás nikdo nesmyje. Poskvrnili jste dnes svůj den svobody 28. října. Tato vládní předloha, která znamená hluboké, těžké bezpráví, ukazuje, jakých bezpříkladných, neslýchaných prostředků používáte, abyste ne přímou cestou, ne poctivou cestou, ne s otevřeným hledím čestného muže, ne duchem a srdcem, nýbrž násilím, postranními stezkami, úkladně, ranou dýky, prolomili zákon paritní. Kdybyste byli mužové z ocele a přesvědčení, byli byste předstoupili před nás a byli byste povalili paritní zákon přímo. V tom je kus zbabělosti. A nejnestoudnější na věci jest, že vaši právníci podali k tomu ruku; jest velmi zahanbující, že vaši právníci nemají svědomí, neboť jinak byli by nepropůjčili slova a ducha k takovému činu. Pánové, co by řekli vaši velicí mužové, kdyby to viděli? Podivili by se, jací epigoni zde na těch lavicích sedí. Co by tomu řekl veliký právník Všehrd, co by řekl Petr Chelčický, který v srdci nosil ve velké době ideál v pravdě křesťanský. Osvědčilo se zde slovo, že epigoni vždycky poklesají.

V rozpravě, když naši řečníci mluvili, pronášeli jste různé výkřiky a zvláště kol. Myslivec byl v tom velmi temperamentní. Zvolili jste si jím velmi dobrého bojovníka za své vzdělání a svobodu, lepšího nemohli jste nalézti. Ostatní se jistě styděli a měli tolik charakteru, aby zůstali pěkně vzadu a mlčeli. Učitelstvo bojovalo o své právo trvale po 40 let, již ve starém Rakousku vynaložilo vše, aby se povzneslo z bahna ponížení k uznání za vzdělaný stav. Tento boj byl vybojován úspěšně. Nechci vám tuto slávu vzíti. Vykonali jste velké dílo. Tato sláva vám zůstaniž! Byli jste velmi pyšní na to, že jste povznesli tento stav z bahna a zjednali jste mu existenci člověka hodnou. Ala tato sláva byla sláva jepičí. Ukázali jste, že v prvním opojení jste schopni nadšení, ale že za málo týdnů na to své vlastní ideály zradíte. Stali jste se hrobaři svého vlastního národního ideálu, ale také hrobaři ideálu lidskosti. Netoliko jako Němec, nýbrž jako muž, jenž miluje vzdělání, jenž si váží ducha, zatluku na vaše svědomí a na vaše srdce. Když po 40letém boji došlo v učitelstvu k uklidnění, když se vrátila do řad učitelstva opět láska k práci, když se mohlo plně a cele věnovati svému povolání, tomu vznešenému povolání, které také synům vašeho národa v budoucnosti přinese nové světlo a nové slunce - tu náhle vpadáte sem s tímto zákonem. Ostudné jest - a o tom se dosud nezmínil žádný náš řečník - že ani jediný řečník z vaší koalice neměl odvahy zde mluviti. To jest zlé svědomí! Nikdo se nechtěl exponovati, každý se drží v pozadí. Vy víte, jakou hanebnost jste si uvalili na svědomí. V tom leží doznání vaší veliké slabosti. Smějte se, jak smějte, tuto skutečnost neodčiníte nikdy a nijak. (Německé výkřiky. Hluk. - Předseda zvoní. - Posl. Myslivec k německým poslancům: Poslouchejte svého řečníka, mluví pro vás!) Pronášíte spoustu výkřiků, cvičíte se ve výkřicích a vaše nervosita ukazuje, že jste v neprávu. (Posl. Myslivec: My jsme zticha!) Prosím, pane Myslivče, vaši palbu snesu ještě dlouho; nejsou to nejlepší střelci, kteří nejvíce otvírají hubu. Vytýkáte nám také věci, které naprosto nejsou na místě. Staré přísloví praví: Kdo v té peci sedá jiného tam hledá. A je to pravda.

Škoda, která se učitelstvu způsobuje, je značná, je dvojí. Učitelstvo na vesnicích osamělé v obvodech pohraničních hor, daleko od středu kultury bude obráno nejméně o 25% svých požitků. Učitelstvo ve městech ztratí průměrně 20%. Žádná z těch vrstev - ani státní úředníci nikoli - nemá ustláno na růžích. Mluvím-li zde, nemluvím pro svůj stav, nikoli, není to egoismus, který mne pudí, abych promluvil, u mne jest to čistý ideál, abych vám promluvil do svědomí a ukázal vám, jak nepřátelsky si v této demokratické republice počínáte proti vzdělání.

Avšak nezraňujete jen učitelstvo, nikoli, nejhlouběji zraňujete školství. Pan ministr zahraničních věcí může dnes poslati do Paříže a Ženevy hrdou zprávu: "My jsme stát, který buduje své školství na papíře." Prosím, abyste k té zprávě připojili: "ale také stát, který ničí a ožebračuje stav vzdělavatelů." K tomu se ovšem vaši biřicové nepropůjčí. To se již provede pod zástěrkou klamu. Nejste s to, abyste uvedli věcné a významné důvody. A poněvadž takové důvody nemůžete uvésti, saháte k vedlejším důvodům. Jeden z vašich pánů kolegů mně před chvílí pravil: "Víte, pane kolego, věc má docela jiné pozadí. Na př. kolegové v pohraničních horách žijí v daleko příjemnějších poměrech, mají méně vydání." Máte pravdu, tito ubozí lidé mají menší vydání, ale musejí své vlastní děti posílati daleko do ciziny, když chtějí čerpati z pramenů vědění. A čím dále je člověk vzdálen od centra kultury, čím více je zaklet do pustých, mrtvých krajů, tím více stojí ho kulturní požadavky, kterých potřebuje. Vy rozhodně chcete tyto kulturní požadavky ubíti i u svých úředníků, u svých učitelů. Ovšem mnozí z vašich pánů sedí na tučných prebendách, mnozí nevědí, jak těžké jest míti nedostatek a to zase na této věci zrovna pobuřuje, že se v této koalici sešli mužové zcela rozdílných náhledů, mužové, jejichž programy mají se k sobě jako voda a oheň, mužové, z nichž největší díl přísahal na prapor svobody, který nyní pošlapává.

V oposici tomu tak není. My jsme takového zákona nevytvořili. Dokažte nám nějaký takový hanebný zákon! Dokud toho neučiníte a neprovedete tento důkaz, nemáte pravdu. Lpím na skutečnostech a tyto skutečnosti nesprovodíte se světa, ať je vám to sebenepříjemnější. Není to po prvé, že se nevyznáte ve svém zákonodárství. Není to po prvé v této zemi, že se nevyznáte ve svých politických názorech, že se staráte jen, abyste získali holou většinu. Vašim snahám a činům schází cíl, schází důslednost a lze na vás užíti slova, které stojí ve známém pražském výzvědném dopisu z Výmaru z 10. srpna 1546, ve známém dopise z vaší historie, v němž je psáno: "Mám za to, že Češi sami nevědí, na čem jsou, co mají dělati, čeho mají nechati." To slovo z roku 1546 platí také pro dnešní Čechy. Nevědí, jak na tom jsou, i dnešní většina Čechů neví, co má dělati a čeho má nechati. (Výkřiky.) Prosím, pánové, ušetřte si těch výkřiků. Pro mně jsou jen hudbou sfér, poněvadž není v nich důvodů. Přejdu k replice. Studnice věcných důvodů byla vyčerpána mými kolegy, já však musím svůj zřetel obrátiti na to, že celý postup byl zcela nemorální, že nedostatek svědomitosti je pružinou, která se při této příležitosti uplatňuje. (Výkřiky posl. Myslivce.) Ano, pánové, poněvadž nejsem otrok, poněvadž jsem svobodný muž a v zájmu svého národa vím, jak mám hlasovati. Pane kolego, proč pak vy jste nehlasovali pro rozpočet ve Vídni. Napřed jste hlasovali. Napřed jste pro rozpočet ve Vídni hlasovali a pak vlast šlapete nohama. Takové politiky my neznáme. My neznáme dvou srdcí, dvou jazyků a dvou mínění. Opakuji, sami si kopete hrob. Ne hrob svému politickému prestiži, o nikoli, ten jest již vykopán, ten již nepotřebujete kopati.

Dnes zde byla deputace českých učitelů, kteří velmi ostrými slovy o tom mluvili. (Výkřiky posl. Myslivce.) Prosím, poněkud více na hlas. Zachaeus je malý, když vyleze na fíkovník, jest větší. Nezpůsobujete jen zánik své politiky, to by bylo nejmenší. Vaše politika není nic trvalého. Zajdete-li vy, přijdou jiní, avšak jiné horší zániky. V posledních týdnech jsme zažili... (Německý výkřik: To je komedie!), ne, to není komedie, to je tragedie. Nechceme profanovati. V posledních týdnech jsme zažili, že čeští sedláci z mého rodného města šli k úřadům s našimi německými sedláky. Pánové, vaši vlastní sedláci bouří se proti vám, dnes budete míti revoluci státních zřízenců. A tak skládáte kámen ke kameni na této budově. Takto nerozbijete své strany, rozbijete více, rozbijete důvěru ve stát. (Výkřiky posl. Myslivce.) Neslyším vás, pojďte, prosím, jen trochu blíže! Říkáte často, že nouze státu vás nutí, abyste zavedli soustavu šetření. Zajisté, pánové, kdybyste to prováděli poctivou, přímou cestou, nemohl by nikdo nic proti tomu namítati. Byla by to vaše povinnost, byla by to již dávno bývala vaše povinnost, které jste nevyplnili. Vy však sedláte koně obráceně. Jak pak vypadá vlastně ta soustava setření?! V sociálně-politickém výboru slavil tento krásný zákon vzkříšení 14 ke 13 hlasům. Již to by vám mohlo ukázati, že vítězství, kterého jste včera dosáhli, bylo vítězstvím Pyrrhovým. Včera byl v sociálně-politickém výboru úředník nějaké věznice - zdá se mi, že se jmenuje Pankrác - a měl k nám dosti dlouhou přednášku epicky širokou, vyzdobenou hojně ozdobnými slovíčky, ale za těmito ozdobnými slovíčky skrývalo se něco, co připomíná špínu a co upomíná na bahno, a ukázalo nám, jak tisíce jsou tam zasypávány, zahrabávány a zavlékány. A hleďte, zde máte ten pramen, zde máte tu studni, chcete-li potlačiti korupci, kde můžete načerpati tolik úspor, že byste nemuseli dojíti na cesty, po kterých dnes jdete. (Posl. Myslivec: Zde mám vězeňský řád, kdyby vás to zajímalo!) Prosím, abyste byl tak laskav a řekl mi to německy, nerozumím tolik česky! (Posl. Myslivec: Tedy se naučte, bude vám to k dobrému!) Vy jste také nebyl od narození Mezzofantim. Není hanba, když člověk pochází z chudé rodiny a nezná latinské kuchyně. Avšak já mám německé srdce a volné lidské svědomí, které mě přenesou přes tyto překážky a jsem člen národa, který má miliony členů. (Předseda zvoní.) Rozhazování děje se ve velkém. Jsem napomínán, že moje řečnická lhůta uplynula. Musím spěti ke konci a opakuji jen, že to, co v tomto zákoně děláte, není ani duchem kultury, ani duchem velkých mužů, ani duchem šlechetného Komenského. Je to duch muže, který před několika desítiletími - Šviha nebo jak se jmenoval - v Praze dlouho se zdržoval, který byl také v bahně, a kterým pohrdáme. Staré Rakousko není vzorem. Vy však neubíjíte toliko svobodného ducha, nýbrž také každou dobrou věc. Máte ruské způsoby, neboť jste nám odňali školy v Gradnici, které němečtí sedláci z vlastních prostředků vybudovali. (Posl. Myslivec: Vy mluvíte proti kol. Kreibichovi. Pan Kreibich se vás zastává! - Veselost.) Váš smích tu věc nezlepší. Smáti se a vysmívati nejsou žádné důvody. Smáti se a vysmívati se snad můžete, jste-li ve svých voličských schůzích. Tam snad máte prostředí, které se pro takovéto důvody hodí. Avšak diskreditujete svůj vlastní parlament, chováte-li se takovým způsobem. Mně to může býti lhostejno. Nejsem nervosní. Škodu ponesete vy sami. (Výkřiky posl. Myslivce.) Pane předsedo, prosím, abyste volal pana poslance k pořádku buď jsem řečníkem já, nebo pan Myslivec. Prosím, abyste byl nestranný. To svědčí o vaši kultuře, pane Myslivče. Můžete ubíti duševního pracovníka... (Posl. dr. Šmeral: Je nejvyšší čas, aby sem přišlo dělnictvo! - Velký hluk.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. dr. Šmerala k pořádku a prosím o klid.

Posl. Schubert (pokračuje): Pánové! Můžete ubíti duševního pracovníka, ne však ducha. Ten vstane z mrtvých. Oznámíme tento kulturní skandál cizině! Je to výsměch lidskosti a kultuře, co vy tropíte. A já volám ke konci: Pryč s těmito zákony, pryč s duchem z roku 1620, kterého jste hleděli pohřbíti, kterého však zase oživujete, pryč s vašimi cíli, ať žije volnost! (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Byly podány doplňovací a pozměňovací návrhy. Žádám pana tajemníka, aby je přečetl.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Doplňovací návrh posl. Knirsche, dr. Keibla, R. Fischera, Kaisera, Schälzkyho a soudr. k § 2:

"Osobám jmenovaným v §§ 1 a 2 buďtež 31. prosince 1921 veškeré měsíční důchody vyplaceny jako novoročné pro rok 1922."

Pozměňovací návrhy posl. Bubníka a soudr.:

1. § 1 budiž ponechán až k slovům "dosud platných" (předposlední řádka). Ostatní budiž vynecháno.

2. V § 2 budiž v řádce 4 vynecháno slovo "místo" a další znění budiž toto: "výpomoci § 1 tohoto zákona na dobu od 1. ledna do 31. prosince 1922 vypláceti". Další budiž vynecháno.

3. § 5 budiž škrtnut, v § 6 budiž ponechán v prvním odstavci v poslední řádce za číslicí "1916" zbývající text a nahražen slovy "se ponechávají". Odstavec druhý budiž škrtnut.

4. Buďtež § 7, § 8 a § 9 škrtnuty.

Předseda (zvoní): Návrhy tyto jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání. Debata je skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji dr. Kubíčkovi. (Hluk. Výkřiky německých a komunistických poslanců. Předseda zvoní.)

Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Navrhuji, aby zpráva sociálně-politického výboru byla slavnou sněmovnou schválena, a podané návrhy posl. Knirsche a soudr. i posl. Bubníka a soudr. byly zamítnuty.

Předseda: Slovo dále má pan zpravodaj dr. Nosek.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! (Trvalý velký hluk. - Výkřiky.) Nemám k věci ničeho dále podotknouti, než že považuji za svou povinnost, abych k dotazům jednoho pana řečníka k § 1 vysvětlil, že požitky dělníků ve státních továrnách, pokud nebyli státními zřízenci pevně ustanovenými, upravovaly se dříve kolektivními smlouvami právě tak, jako v kterémkoliv jiném případě. Později však, když byla poskytnuta ve formě daru mimořádná nouzová výpomoc a nabyla čtvrtletním, resp. později měsíčním vyplácením, abych řekl, charakteru trvalého přídavku ku platu státních zaměstnanců, stala se součástí pravidelných platů, která tento plat pravidelný zvyšuje. Proto se to setkává se značnými obtížemi v praxi, kdy je nutno upravovati potom poměry dělníků ve státních továrnách zvláštními smlouvami. Aby bylo možno upravit v určitých oborech poměry dělnictva všude stejně, zařazuje se sem toto ustanovení, podle něhož nemají se normy tyto nadále vztahovat na dělníky podrobené kolektivním smlouvám.

Podobně jako zpravodaj výboru sociálně-politického doporučuji také já, aby slavná sněmovna této osnově udělila ústavní schválení a podané návrhy doplňovací i pozměňovací zamítla. (Potlesk.)