Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Německý parlamentní svaz bude hlasovati v jednom šiku proti tomuto zákonu. Mohu vás na konec jen opětně varovati, varovati, jak se to již nesčetněkráte s naší strany stalo. Avšak je škoda každého slova, jež v této sněmovně se ztratí. Vyzní úplně nepovšimnuto. Jdete cestou, kterou vám ukazuje váš šovinismus. Jděte jí dále, neboť koho bozi chtějí zničiti, toho raní hloupostí. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Simm. Dávám mu slovo.

Posl. Simm (německy): Velectěné dámy a pánové! Musím dáti výraz své radosti, kterou cítím z toho, že jsou i čeští kolegové, kteří našli vřelá slova pro zájmy státního úřednictva a učitelstva, o jehož osudu se dnes v této sněmovně rozhoduje. Těším se, slyším-li od českého kolegy taková slova, poněvadž tím padá argument, jehož v tomto domě velmi často užívají české strany, hlasujeme-li proti nějaké vládní předloze, argument, že jsou to pouze národnostní důvody, které nás vždycky mají k tomu, abychom se stavěli proti vládní předloze.

Naše strana musí proti této vládní osnově zaujati stanovisko způsobem nejostřejším. Mohu říci, že ještě zřídka kdy se nás vládní osnova tak hluboce dotkla a tak nás rozrušila, jako tato, která chce upraviti výhody, které byly poskytnuty státnímu úřednictvu a učitelstvu pro mimořádné drahotní poměry. Je to ovšem trpká, hrozná ironie, která je v tomto slově "úprava". Neboť to není úprava výhod pro státní úřednictvo a učitelstvo, to je naopak počátek snižování mzdy v době, v níž nemohlo by býti nic pochopitelnějšího, než rozšíření a zvýšení požitků státního úřednictva a učitelstva se zřetelem na stoupající drahotní poměry. Když jsme se v posledních týdnech dověděli o plánu vlády a vládního výboru, aby byl předepsán státním úředníkům 8% příspěvek k pensijnímu fondu a dále placení čtvrtiny osobní nebo důchodové daně a aby bylo u učitelstva provedeno snížení jeho platů o 20-30%, nebyli jsme s to, abychom třeba jen poněkud věřili této zprávě, již jsme nejprve čerpali z denních listů. Nepovažovali jsme za myslitelno, že by vláda v době trvající mimořádné drahoty, v době zřejmého stupňování těchto poměrů, zvyšování všech cen za potraviny a jiné nezbytné předměty, v době, kdy drahota se zhoršila proti tomu, jaká byla letos v lednu a únoru, jak lze viděti z úředních indexních čísel, že by v takové době mohla vláda myšlenku, jež je vyjádřena ve vládní předloze, považovati za způsobilou třeba jen k diskusi. Pakliže vláda, jak se praví v důvodové zprávě, přiznává, že trvá dále důvod, který svého času vedl k poskytnutí mimořádných drahotních a nouzových výpomocí, a jestliže je ochotna tyto drahotní a nouzové výpomoci za takových poměrů přiznati dále do konce 1922, pak nutno označiti takové opatření za sociálně zpátečnické, přikročuje-li se k ustanovením §§ 5, 7 a také § 2 zákona. Není tomu tak dávno, co byli státní úředníci a učitelové vyloučeni z veřejného zásobování a co tímto opatřením již byl hospodářský plán státních úředníků a učitelů uveden do těžkého kolísání. Svého času zjistili jsme včas, jak bylo tím hluboce sáhnuto do rodinné domácnosti státních úředníků a učitelů. Bylo jen samozřejmo, že státní zaměstnanci a učitelové se zanášeli po svém vyloučení z veřejného zásobováni myšlenkou na pokus, aby toto plus výdajů na živobytí vyrovnali nějak požadavkem o zvýšení požitků. Nikdo přece nebude moci tvrditi - ani vládní lidé toho nečiní - že by dnešní požitky státních zaměstnanců a učitelů byly skutečně přiměřené nynějšímu hospodářství. Naopak, při všem, co bylo poskytnuto, jsou jen ubohým prostředkem, aby si v nynějším boji o život udrželi schopnost k práci. Státní úředníci a učitelové zůstávají pastorky doby přes všechny přídavky a výhody, jež jim byly od převratu poskytnuty. Státním úředníkům a učitelům nebylo možno jako jiným stavům, aby se přizpůsobili ekonomii přítomnosti, zvyšujíce ceny své produkce a hodnot jimi vytvořených. Pánové, pohled do domácnosti státních úředníků a učitelů musí dnes přesvědčiti každého o pravdivosti těchto slov, nemá-li oči zavřeny zřejmě ve zlém úmyslu a nechce-li to přiznati v zlomyslném sociálním neporozumění. Přes poměry často bezútěšné, jaké vládly u jednotlivých rodin státních úředníků a učitelů, byl duch těchto úředníků dobrý, poněvadž byli zvyklí na starou tradicionelní bídu v dobách, kdy se druhým vedlo namnoze lépe. Řekl jsem, že každý člověk byl by to musil chápati, kdyby státní úředníci po vyloučení z veřejného zásobování moukou, byli přišli s novými požadavky. Neučinili toho, důkaz, jak vysoko své povinnosti vůči společnosti pojímají, ovšem důkaz, který se jim nyní špatně vyplácí. Účinky §§ 2, 5 a 7 jsou pro jednotlivce velmi hrozné, takové, že už jejich možnost způsobila bouři rozhořčení, že však jejich uskutečnění přivodí zoufalou náladu. Kolegové Brodecký a Schollich dokázali číslicemi, jak velké budou ztráty pro úředníky a učitele. Činí-li pánové, nejmenší účinky těchto ustanovení i při úřednících a učitelích XI. hodn. třídy přes 1000 korun, jestliže účinky 20- nebo 30% dávky z aktivitního přídavku činí ročně 5000 až 6000 korun, pak bych chtěl viděti toho, kdo tvrdí, že tuto předlohu postižení budou moci snésti beze škody. Nebudiž pochyby, že platy a přídavky představují ve státním hospodářství značnou položku. Podle důvodové zprávy dělají nouzové výpomoci okrouhle 1440 milionů u státních zaměstnanců a 180 milionů u učitelstva, pro něž není úhrady. Avšak při této obrovské celkové sumě není toho, co obdrží jednotliví státní zaměstnanci a učitelové, nijak příliš mnoho, takže by bylo přímo opovážlivým, kdyby právě požitků státních zaměstnanců mělo býti použito k úhradě velkých výdajů. Ač jsou tato opatření pro jednotlivce tak tíživá, jsou ve svém účinku pro státní finance vlastně zcela nulou. Kolega Schollich dokázal, že úspora nečiní více než 180 milionů. Tato částka, jež pro stát nepřijde v úvahu, má býti vzata z kapes státních úředníků a učitelů. Protestujeme co nejrozhodněji proti těmto opatřením, která musí vyvolati bouři rozhořčení. Zajisté zřídka setkal se nějaký stav s větším výsměchem, než dnes státní úředníci a učitelové, jimž se dnes dává tato předloha na vánoční stolek místo stabilisace platů, jež musí bezpodmínečně přijíti. Vláda, v níž socialistické strany, a to nutno zdůrazniti, mají rozhodný vliv, činí stům a tisícům rodinám letošní vánoční slavnost velmi smutnou vzhledem k této předloze. Ta sta a tisíce ať se poděkují u českých socialistických stran, které sedí ve vládní koalici, které jsou morálně odpovědné za neštěstí, které stihne sta a tisíce lidí. (Souhlas na levici.)

Touto předlohou staví se stát v čelo těch činitelů, kteří chtějí kolo sociálního vývoje otočiti zpět, následuje tu šlépěje těch soukromých zaměstnavatelů, kteří se už týdny a měsíce pokoušejí zmařiti sociální vymoženosti. Při každé příležitosti budeme poukazovati na velikou bláhovost, která je ve všech činech vlády, té vlády, která s podporou českých socialistických stran hází miliardy do chřtánu militarismu a vyhazuje sta milionů na zbytečný, bláznivý experiment jako mobilisace, avšak nyní chce počíti se setřením na místě naprosto nepravém. Na to žalujeme před civilisovaným lidstvem, to je hanebnost nejhoršího druhu, kulturní ostuda, jež má býti dnes usnesena. Nejprve měla vláda odstraniti skandální korupční a protekční hospodářství, které stálo miliony a miliardy, nejprve se mělo státi v tomto státě mnoho jiného, než se sáhne k takovým opatřením, jak je představuje dnešní předloha. Hlasujeme-li proti vládní předloze, žádáme-li v poslední hodině od vládní koalice porozumění, pak to není zbytečným požadavkem, nýbrž požadavkem, který klademe oprávněně, k němuž jsme vnitřně puzeni a nuceni. Zcela rozhodně se však také obracíme proti prolomení paritního zákona z 23. května 1919, který uskutečnil dlouholeté zásadní požadavky učitelstva. Má býti prolomen také ten zákon, jenž byl povolen 23. května 1919, jímž jste zbavili učitelstvo starostí, vyvedli je z jejich bědného života k bezstarostnému, kterýmž jste částečně dali existenci důstojnou člověka učitelskému stavu, který po desítiletí bojoval o toto žití člověka důstojné. Když první Národní shromáždění dne 23. května 1919 usneslo se o učitelském paritním zákoně, tu splatili jste učitelstvu dluh, který byl českému učitelstvu prvním revolučním Národním shromážděním vyrovnán. Tím jste mu děkovali za velkého národního ducha, který právě české učitelstvo přineslo do českého národa a který velkým dílem přispěl k velkým vymoženostem, jež český národ získal převratem a následující dobou. Toto nadšení české vlády pro české učitelstvo velmi brzo vyprchalo. Co říká důvodová zpráva v odůvodnění toho, proč se jinak jedná s učiteli, kteří mají dostati v Praze a v místech první, druhé a třetí třídy místního přídavku jen 80% aktivitního přídavku a v ostatních místech jen 70%, to není odůvodnění, to je chabé, neodpovědné tvrzení. Paritní zákon musí býti bezpodmínečně zachován. Zkrácení aktivitního přídavku učitelstvu bylo by prolomením paritního zákona a ohlášením boje učitelstvu. Tento zákon z 23. května 1919, kterého se podařilo učitelstvu dosíci po desítiletém boji, měl zůstati svatou a nedotknutelnou državou. Aby si jej udrželo, učitelstvo odváží se všeho, neboť ztrátou tohoto zákona ztrácí všecko. Kdo sáhne na zákon paritní, jest zjevným nepřítelem učitelstva - to nutno zde říci - (Souhlas na levici.) nepřítelem takovým, proti němuž dovede učitelstvo bojovati všemi prostředky, jež má po ruce. Ostatně je přímo neuvěřitelno, že ti mužové, kteří tento zákon vytvořili, nyní naň sahají. Způsob, jakým se celá vládní osnova v této sněmovně projednává, snaha vlády o urychlené vyřízení celé vládní předlohy je jen zase další charakteristikou pro způsob, jak se ve sněmovně pracuje. Je to další známkou pro systém, jenž tu vládne, a jejž nutno jednou zlomiti, ať to stojí, co chce. (Souhlas na levici.) V poslední hodině, v poslední minutě apelujeme na porozumění českých sdružených stran. V poslední hodině apelujeme na českou vládu, aby upustila od hrozného vsáhnutí do práv, jež tímto zákonem zamýšlí. Ve smyslu návrhu Brodeckého, který byl učiněn v sociálně-politickém výboru, jsme pro výlučné přijetí §u 1 tohoto zákona a pro odložení všech druhých ustanovení tohoto zákona na pozdější dobu. Tímto apelem obracíme se zvláště k socialistickým stranám české vládní koalice, aby byly pamětlivy bojů, jež ve starém Rakousku vybojovaly o zlepšené postavení úřednictva a zaměstnanců ve směru sociálním. (Souhlas na levici.) Snad si přece nenecháte vyčítati, že vám pro úřednictvo vlastního státu nezbylo tolik, jako kdysi pro úřednictvo velmi haněného a tupeného Rakouska. Moje strana bude hlasovati pro návrh Brodeckého. Kdyby byl přes naše námitky přece zamítnut, pak prosíme, abyste hlasovali přece aspoň pro pozměňovací návrh parlamentního svazu k §u 2 zákona o poskytnutí jednorázové měsíční výpomoci. Pozměňovací návrh zní: "Osobám jmenovaným v § 1 a 2 buďtež 31. prosince t. r. vyplaceny veškeré měsíční požitky jako novoroční příspěvek na r. 1922." Budete-li pro to hlasovati, nespravíte všechno, avšak do jisté míry vyrovnáte hluboký zásah do hospodářství státních úředníků a učitelstva. Tento návrh jsme učinili ze zcela určitých důvodů, abychom vám vzali výmluvu, jíž užíváte, že nemůžete býti pro plné zachování všech ustanovení ze zásadních důvodů. Předkládáme vám tento návrh, zkoumejte jej a prosíme vás, abyste proň hlasovali. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Luschka. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Luschka (německy): Dámy a pánové! Vládní předloha mi dává v první řadě podnět, abych se vší rozhodností protestoval proti formálnímu postupu, jak se tato předloha dostává před sněmovnu. Je neuvěřitelno, že osnova zákona, která teprve včera byla předložena, už dnes se zde dostává na pořad jednání s výborovou zprávou, jejíž tisk ještě ani neoschl, když se před tím měsíce tato otázka nejen velmi zevrubně přetřásala v novinách a na schůzích, nýbrž i v této sněmovně si byli vědomi, že nouzová výpomoc podle zákona z minulého roku je časově omezena do 31. prosince 1921. Lze to vysvětliti jen tak, že zde měla rozhodnouti taktická zásada náhlého překvapení a že se chtělo, jako tak často při předlohách obsahujících těžké vnitřní chyby, zameziti, aby oposiční strany nenahlédly příliš hluboko do látky a nemohly říci příliš mnoho pravdy. Předloha byla pro vládu přirozeně poměrně velmi snadnou. Neboť jde zde o stav, který je v úplné závislosti na vládě a s nímž proto není potřebí dělati dlouhých okolků. I když se dnes hlásá sociální cítění a i když se stále pouštějí do větru hesla o sociálních opatřeních, jsou vybudována opravdu na vážném sociálním cítění jen tehdy, týkají-li se stavů, které jim dodají důrazu mocí ulice, organisacemi a fysickou silou, kterou mohou vládnouti. Sociální cítění pro stav, který je v závislosti, který je od státu živ a který jedině ve službě státu může nalézti celé své zaopatření, takovému stavu není přirozeně potřebí teprve spěchati ku pomoci nějakou zvláštní sociální péčí. Moc, které se zde snadno použilo, která je už předem dána závislým postavením, je obecným vládním prostředkem, a právě u předlohy, týkající se státních úředníků, je nejspíše a nejlaciněji a nejsnáze po ruce. Nuže, jest nepochybno, že tato předloha má nejen formální, nýbrž i zásadní závažné nedostatky a že právě touto předlohou má býti opětně dokázáno, že státní zaměstnanci, státní zřízenci a paritním zákonem na roven postavení učitelé mají se státi obětmi šetření na nepravém místě. (Souhlas na levici.) Celá předloha jest také prosycena nekonečnou neupřímností, nehledíc vůbec k důvodovým zprávám a k referátům, v nichž jsme se podivovali netušenému množství sofistiky. Již sám název, který praví, že se tato předloha týká zákona, jímž se upravují výhody, přiznané státním a jiným veřejným zaměstnancům za příčinou mimořádných poměrů, je jistě výsměchem obsahu zákona. Neboť to nejsou výhody, nýbrž zhoršení za příčinou mimořádných poměrů. Jednotlivá ustanovení ospravedlňují toto tvrzení a všichni páni předřečníci již dokázali, že všechna ustanovení zákona od § 2 až k § 10 obsahují podstatné zhoršení dosavadního stavu a poškození příjmů státních zaměstnanců. § 2 je první a jednou z nejnebezpečnějších ran sekerou do hospodářského postavení učitelstva. Je přímo neuvěřitelno, že v době, kdy cenové indexy dokazují ustavičné stoupání při tvoření cen, tedy ustavičnou drahotní vlnu, že se tu přichází se snižováním platů učitelstva a při tom se v takové předloze ještě spáchá nestvůrnost, že se hledí sprovoditi se světa platný paritní zákon cestou, kterou ne!ze jinak nazvati než podloudnou, a odděliti stav učitelský od ostatních státních zaměstnanců. Velectěné dámy a pánové, odpovědi se vám dostane, doufám, od učitelstva a bylo by si přáti, abychom měli před sebou nové volby! Tu by byly všechny řeči zde zbytečné, skutečnosti by daly jedině správnou odpověď. (Souhlas na levici.) Co se týká § 3 předlohy, jest tím utvořeno novum, jež znamená nové, ohromné znásilnění obecní a zemské samosprávy. Jestliže dnes francouzským municipálním právem, jež bylo i zde v obcích již zavedeno, byla uzákoněna už před tím všechna možná omezení obecní samosprávy, je to opět novým důkazem, skoro konečným bodem souhrnu policejních zákonů, které jsou sdělány proti obci. Je to snad zcela důsledné v soustavě, avšak ve skutečnosti ohromná chyba. Neboť právě na svobodné obci mohl se nejlépe rozvíjeti svobodný stát. (Souhlas na levici.) Nyní, pánové, bylo obcím, jako poslední zbytek jich finančního práva, touto předlohou odňato i právo svobodně upravovati v mezích vlastní působnosti platy obecních zaměstnanců. Nyní jsou nuceny - a to má býti již zlepšení, které provedl výbor - mimořádné přídavky k platům obecních zaměstnanců snížiti na onu míru, kterou povolil stát svým zaměstnancům na základě této zhoršené předlohy. Nuže, mám pocit, že to bylo právě předností obcí, že byly volné při stanovení soustavy platů svých obecních zaměstnanců, poněvadž měly při tom možnost vyžadovati zvláštní způsobilost na obecních zaměstnancích a docíliti zvláštní jakosti jejich výkonů. To bylo přirozeně v zájmu a k blahu obcí a jejich obyvatelstva a považuji tento krok za možný jen tehdy, chybí-li úmysl, umožniti obcím v jich zájmu, aby zlepšily podstatně svůj stav, aby zlepšily své úkoly a výkony.

Nyní k § 4. Zde je, pánové, také opět stanovena nejvyšší hranice příjmů státních zaměstnanců, jestliže muž a žena, jakožto státní úředníci, musí se současně věnovati výdělečné službě - tou je přece dnes v podstatě také státní služba. Považuji to za zcela nevhodné a nesociální, že výkony nejsou odměňovány a placeny podle obvyklých a zákonných pravidel, nýbrž že je zde směrodatnou nejvyšší mez, jen aby se naprosto nepřipustilo nějaké zlepšení postavení rodiny, věnuje-li se muž a žena současně samostatnému výdělku. Můj předřečník dnes už kriticky objasnil ve všech směrech význam srážek ze služebních požitků, a to 8% na pensijní fond a placení 25% na daň z příjmu. Upozornil bych zde jen na to, abyste uvážili, že se v důvodové zprávě praví, že v prvním případě, při srážkách na pensijní fond, běží celkem jen o 140 milionů a při 25%ním placení daně z příjmu ze služebních požitků vyjde pouze 40 milionů ve prospěch státu. 140 milionů vzíti spotřebě, o 140 milionů zhoršiti hospodářské postavení státních zaměstnanců, jest událost rozhodně ohromující, známe-li z vlastního pozorování skutečnou tíseň státních zaměstnanců a státních zřízenců všech tříd. Avšak naproti tomu se pouze táži, zda se v tomto státě tak příliš kriticky nakládá se 140 a 40 miliony. (Souhlas na levici.) A myslím, že by se těchto 140 milionů dalo velmi rychle opatřiti, kdyby byl na př. propagační a vyzvědačský systém tohoto státu v domácí i zahraniční službě snížen na polovinu; zbývalo by stále ještě hodně a hodně a srážek na státních úřednících nebylo by potřebí. (Potlesk na levici.)

Nevím sice, kolik stojí ty rozmanité hostiny, pořádané k účelům representačním, ale půjde-li to tak dále, myslím, že se i zde dosáhne brzy 40 milionů korun a dokonce snad i 140 milionů. Přeji každému možnost zúčastniti se jednou pěkné slavnosti a nechci proto činiti naprosto žádných výtek, avšak toho srovnání používám v tom smyslu, že není přece žádoucno, aby se na jedné straně právě příliš nešetřilo, kdežto na druhé straně, aby se nasazovala páka šetření zrovna na nejnevhodnějším místě. Ve zprávě se předloha odůvodňuje také tím, že zbývala jediná volba, buď snížiti platy, nebo státní zaměstnance hromadně propouštěti. Je zcela jisto, že měl býti státním zaměstnancům a učitelstvu takovýmito tvrzeními takřka nasazen revolver na prsa, aby tu věc brali klidně, jinak že jim hrozí, že budou se vší bezohledností uvrženi v úplný nedostatek výdělku a příjmů. Nuže, velectěné dámy a pánové! Snižování počtu státních úředníků děje se, bohužel, už dávno, pokud běží o státní úředníky německé národnosti, zcela neobyčejnou měrou. Dnes se postoupilo se snižováním počtu státních úředníků velmi ku předu. Pokud běží o německé státní úředníky, byl jich počet snižován již v době, kdy se ještě vůbec ani nepoukazovalo na finanční stránku této otázky. Je také zcela zvláštní, že se hrozí snížením počtu úředníků v době, kdy už beztoho panuje hrozná nezaměstnanost ve všech odvětvích výroby a kdy snížením počtu státních úředníků nezaměstnanost by se jen zvětšila, proletariát rozmnožil, o což nesmí sociálně cítící stát nikdy usilovati. Ostatně, kdyby měli dnes úředníci možnost nalézti jinde zaopatření a místo, přiměřené jich vzdělání a schopnostem, šli by jistě rádi ze státní služby po předloze, jak je na př. zde dnes projednávána. Vždyť je to dnes jistě nejvýš nevděčná úloha, obzvláště týká-li se to Němce, býti ve státní službě. Neboť nehledě k řeči, jíž jest den co den často neuvěřitelným způsobem trýzněn, byly i služební povinnosti po stránce formální podstatně zostřeny a po stránce věcné konečně také mnohými zákony znesnadněny a zhoršeny. Po stránce věcné je dnes mnohem nevděčnější býti úředníkem než v oněch dobách, kdy dobré zákony a dobrá prováděcí nařízení činila práci v úřadech právníkům i každému jinému přímo radostí. A nyní provolání k druhým stavům, aby byly k úředníkům tak říkajíc v cenách shovívavé a aby pro úředníky ceny snížily. K tomu bych podotkl, že toto provolání povstalo asi z rozpačitosti a z nemožnosti dobře odůvodniti tuto předlohu. Neboť nikdo nebude věřiti, že některé jiné povolání, některý jiný stav výdělečný bude k vůli této předloze činiti nějaké ústupky stavu úřednickému a učitelstvu. Ve věci samé provoláním k úřednictvu, aby šetřilo, bylo snad řečeno hezké slovo, ale nebude míti naprosto žádného účinku. Úředníci si nepřejí za své výkony také žádných milostí, požadují za své výkony jen zaslouženou odměnu a to, co každému stavu za jeho řádnou práci náleží. (Potlesk na levici.) Nepotřebujeme milostí, žádáme jen svého práva. Z těchto důvodů považuji předlohu jak politicky, tak mravně za pochybenou. Není-li pro nouzové výpomoci úhrady a je-li proto nutno toto státní vydání v celku snížiti, dal bych přece jen na uváženou, že konečně i při miliardovém rozpočtu, který máme, pro 788 milionů korun v řádném a 3·2 miliardy v mimořádném požadavku není úhrady a že pak celek 1620 milionů korun není přece jen tak hrozný, aby ho nemohlo býti použito k zlepšení životních poměrů vlastních státních občanů. Státní úřednictvo, prohlašuji s důrazem, má jistě právo na vděčnost státu a právě tak jako učitelstvo má právo žádati, aby mu stát věnoval veškeru péči. Jestliže stát nyní před vánocemi nedává státním zaměstnancům příkladu sociální péče, příkladu nějakého zvlášť hlubokého, vřelého cítění a uznání za jejich výkony, pak je nutno na druhé straně zdůrazniti, že to byli přece právě státní úředníci, státní zřízenci a učitelstvo, kteří tento stát od jeho počátku udržovali a chránili. A jest nejvýš politováníhodné, že se stát odvděčuje takovým způsobem, jako v této předloze zákona. Myslím, že půjčka 1620 milionů korun, která je k této úvěrní operaci nezbytná, by se bohatě zaplatila, kdyby byl tento úvěr uložen ve spokojenosti státních zaměstnanců a učitelstva a každý by mohl míti také pocit, že stát neučinil nic jiného, než svou povinnost. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.) Jest tudíž stanovisko německých stran zcela samozřejmé, netoliko vzhledem k finanční stránce této otázky, že šetrnost na nepravém místě je naprosto pochybená, nýbrž i v ohledu mravním, poněvadž se musí zastávati svých státních zaměstnanců, kteří jsou na tom nejhůře, že strany německého parlamentního svazu a obzvláště můj klub, klub německé strany křesťansko-sociální, budou hlasovati s nejrozhodnějším ohrazením proti ustanovením této předlohy. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Houser.

Posl. Houser: Slavná sněmovno! Mám za svou povinnost připojiti se k protestu, který zde vznesl pan posl. Taub naproti jednání stran koalovaných ve výborech, jímž se má potlačiti mínění stran menšinových, zejména strany komunistické.

Jestliže vláda odůvodňuje tuto předlohu, která ubírá zaměstnancům na příjmech, tím, že se počínají drahotní poměry zlepšovati zlevněním některých životních potřeb, nenajde pro toto tvrzení víry. Tvrdá skutečnost drahoty, nezmenšené drahoty, již pociťuje každý, kdo nežije v blahobytu, přesvědčuje při každém kroku státní zaměstnance, že to není pravda. Budou o tom tvrzení přemýšleti, a až se dovědí, že státní pokladně to vynese 180 milionů Kč připadne jim to jako výsměch. To jistě nepřidá účty nynějšímu vládnímu režimu a jeho představitelům. Krajíc, jejž dává stát svým zaměstnancům, bude menší, jejich příjmy budou nižší o pensijní příspěvek 8%ní, jejž si stát nechá, a o čtvrtinu daně z příjmu, kterou dosud neplatili.

Toto snížení služebních požitků postihne státní zaměstnance všechny, až na osoby vojenské a četníky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Na učitele však se obrací stát ve své snaze šetřiti, na ty, kteří v něm konají práci plodnou, ještě s požadavkem zvláštním, aby se totiž spokojili kromě oněch srážek na pensi a na dani z příjmu ještě i s nižší výpomocí mimořádnou a menší výpomocí drahotní, jež budou placeny zaměstnancům ostatním.

Je tomu půl třetího roku, co se učitelstvo domohlo po dlouhém strádání slušnějšího živobytí. Revoluce ocenila práci těchto kulturních dělníků. Byly jim vyměřeny platy jako státním úředníkům s rovnocenným školním vzděláním. Učitelé to chápali jako uznání kulturní práce, která měla sice u nás vždycky dost velebitelů, ale se kterou byla spojena finanční bída. Láska ke vzdělání a škole ozývala se a ozývá se ve vlasteneckých řečích, ale není to láska činorodá, s tou se setkáváte jen u lidí nemajetných, jichž dorost je odkázán jen na školu obecnou. Síla socialistických stran v tehdejším Národním shromáždění, zvětšovaná revolučními výbuchy ve státech okolních, dodala cti práci národní školy a postavila učitele platově na roven státním úředníkům.

Vládnoucí buržoasní třída v našem státě se velmi rychle vrátila ke své úloze, jíž za doby prudkého revolučního varu musila opustiti: pracuje o upevnění kapitalistického řádu hospodářského a strojí lidové vzdělanosti úklady. Zemský výbor moravský a ministerstvo financí upírají učitelům měšťanských škol právo na postup dle rovnostního zákona. Nyní přichází vláda s předlohou, jež má učitelstvo hrubě odstrčiti, postaviti je stranou od ostatních státních zaměstnanců. Je to odstrčení finanční i morální.

Mimořádná výpomoc a nouzová výpomoc tvoří podstatnou část příjmu učitelských rodin. V Praze bude činiti zamýšlená srážka na nich u učitelů svobodných ročně 1104 K až 1824 K, u ženatých při 8 osobách v rodině 2832 K až 4416 K. (Slyšte!) Takových velikých obnosů nelze postrádati bez citelného omezení rodinných potřeb. To je při 20% snížení mimořádné a nouzové výpomoci. V obcích venkovských bude však snížení činiti 30%.

Zákon ze 23. května 1919 upravil učitelské příjmy obdobně příjmům státních úředníků souhlasného předběžného vzdělání. Praví se v něm, že veškeré platy a požitky služební, které příslušejí státním úředníkům, náležejí také učitelům. Je v něm kromě toho slib, že ani v budoucnu nemá býti měřeno učitelstvu jinak než úředníkům. Zní: "Budou-li nově upravovány služební požitky nebo nároky na ně státním úředníkům, vztahuje se každá změna na učitele v souřadném služebním postavení." Zákonné sliby jsou vážné mravní závazky. Kdo nedodržuje slibů soukromých, od toho se společnost odvrací, stát pak, jenž nedostojí svým mravním závazkům, ztrácí to nejvzácnější, co má, důvěru svého občanstva. Zdá se, že ředitelům našeho státu na ní nezáleží. Kapitalistické státy nežijí z oddanosti lidu ke svým zřízením, ale hrubou mocí, kterou ovládá třída majetných vrstvy nemajetné. Stát československý se příliš hlasitě přiznává ke státům úpadkového kapitalismu. (Tak jest!)

V učitelstvu jako v dělnictvu vzrostly ustavením naší republiky naděje na nový život sociální spravedlnosti. Proletariátu byla ta naděje rychle vzata upevněním kapitalistických řádů. Otřásáte jí nyní v učitelstvu. Odvažujete se toho, protože je znáte jako politicky důvěřivé a nesamostatné. Zákony však, jako je dnešní, budou pro ně školou politické samostatnosti. Učitelská otázka, t. j. odklizení nespravedlnosti dnes připravené, zase oživne, zas bude věnovati učitelstvo množství energie na zlepšení svého finančního stavu. Proletariát uvítal paritní zákon učitelský s upřímnou radostí, ač učitelstvo bylo vždy jeho politickým snahám cizí, a úprava platů je dělnictvu nepřibližovala. Kromě spravedlnosti při odměňování učitelské práce to byla úvaha, že učitelstvo, prosto tíživých starostí hospodářských, obrátí všechny svoje síly ke vzdělání dětského rozumu a srdcí.

Přimlouvám-li se za návrh, který podán byl posl. Bubníkem, je to přímluva za zvýšení lidové kultury. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Hirsch.

Posl. Hirsch (německy): Slavná sněmovno! Je k tomu potřebí sebezapření, ujme-li se zde člověk slova za podmínek, jež nám předpisuje předsednictvo a jednací řád této sněmovny. Není snad na celé zeměkouli druhého parlamentu, kde by byl člověk jako poslanec za takových podmínek nucen hájiti práv lidu. České strany většiny halí se s výjimkou zpravodajů v mlčení. Domnívají se, že se snad čeští úředníci a zřízenci nedovědí, kdo to je, kdo se dopouští na příslušnících svého národa i jiných národů tohoto zločinu, totiž snížení platů, mlčí, ale my mluvíme, a i když pánové se stran většiny nemají uší, aby slyšeli, i když si uši zacpávají vatou, český pracující lid právě tak jako pracující lidé jiných národů již uslyší o útoku, který se zde podniká. Již můj soudruh z klubu, který se zde dnes dostal k slovu, protestoval proti způsobu, jak se dostávají předlohy do sněmovny. Připojuji se k tomuto protestu a musím dáti obzvláštní výraz svému rozhořčení nad tím, že my zde musíme nyní o půlnoci jednati, že my musíme jednati, zatím co poslanci většiny se venku zotavují po námaze, kterou jim způsobilo vypracování předlohy. Teprve včera přišly dvě předlohy do sněmovny a dnes musí poslanci pohltiti, co zde páni uvařili a nadrobili. Nemáme prostředku, abychom se zde ve sněmovně s úspěchem opřeli tomuto způsobu. Jednací řád nám téměř znemožňuje potírati tento způsob, šlo by to, kdyby se zde postupovalo pomocí desek stolních a jiných nástrojů. Ale ani to by mnoho nepomohlo, poněvadž pánové z vládní většiny se postarali i o to, aby na tento způsob odpověděli policií, kterou pošlou do sněmovny. Proto upouštíme od použití takovýchto prostředků v tomto případě.